Poslanec SN K. Stome: Pane předsedající,
dámy a pánové, poslankyně a poslanci,
vážení hosté. Nezbývá
mi, než abych přece jen po tom, co jsem vyslechl,
shledal jistá pozitiva na tom, co federální
vláda předložila. Proč říkám
jistá pozitiva? Neříkám to proto,
že se domnívám, že federální
vláda nefunguje tak, jak má fungovat ze své
vůle, ale domnívám se, že v situaci,
za kterou snad jsme všichni určitým způsobem
odpovědni, anebo si snad můžeme říci,
že vznikla tedy fatálně, se federální
vláda chová, řekl bych, maximálně
kultivovaně, jak se za dané situace chovat má.
Já jsem nicméně uvítal i kritiky toho,
co vláda předložila. Já jsem poslouchal
s velkým zaujetím to, co říkal pan
poslanec Dvořák, to co říkal pan poslanec
Jičínský a někteří další
a samozřejmě i pan poslanec Novák i pan poslanec
Zeman. Ale já se chci zeptat. Máme - kromě
názorů, že to, k čemu dochází
v Československu, myslím tedy v ČSFR, že
se nám nelíbí, některým z nás
- snad nějaký jiný návod, jak má
federální vláda fungovat? Já se domnívám,
že takovýto návod zde v podstatě nezazněl.
My samozřejmě můžeme mít názor,
že federální vláda by měla jít
do rencontru s národními vládami, ale já
se ptám, co to tomuto státu přinese? My se
samozřejmě můžeme domnívat, že
je velmi nepříjemné, že asociační
dohody, o kterých se vyjádřil pan Delors,
nebudou automaticky na nástupnické státy
převzaty, ale já se chci zeptat, co za situace,
která zde je, může federální
vláda učinit víc, než co předkládá
v programu, totiž snažit se, aby ta cesta byla plynulá,
a že se bude snažit zachovat kontinuitu právního
nástupnictví z federace na republiky.
Já nevidím jinou cestu, kterou by si vláda
mohla vybrat za dané konstelace politických sil.
Já se dokonce domnívám, že je trošinku
zjednodušující mít za to, že za
vše mohou jen vládní strany. Já se nedomnívám,
že je povinností opozice a vládních
stran, aby stály ve všech situacích zásadně
proti sobě a mám pocit, že i toto Federální
shromáždění, které bylo tolik
napadáno, ukázalo přes všechno v tomto
období, že jsou věci, na kterých se
dovedou shodnout i takové strany, které mají
velmi rozdílné přístupy k řešení
řady otázek.
Já bych prosím vás chtěl, abychom
si uvědomili, že vše, co bude zanášet
neklid do tohoto státu, se projeví jako minus v
mezinárodním vnímání tohoto
státu, ať už by přetrval, nebo se rozdělil,
a že bychom snad měli šetřit svými
někdy nereálnými kritikami v zájmu
toho, abychom snad prosadili jen své názory. A měli
bychom se snad zaměřit na to, abychom zkusili zachovat
image Československa i v této době alespoň
tak dobrý, abychom se za něj nemuseli stydět,
ať už vývoj půjde jakkoliv.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji poslanci Stomemu. S technickou poznámkou
se hlásí pan zpravodaj.
Společný zpravodaj výborů SL J. Daněk:
Já bych chtěl pana Stomeho upozornit, že v
souhrnu diskuse tu bylo upozorněno, že vlastně
byla žádána vláda o to, aby postupovala
zákonným a ústavním způsobem.
To je ten rámec, který od vlády žádá
opozice, nikoliv politické dohody. Pokud by došlo
ke schválení politických dohod tímto
shromážděním, samozřejmě
bychom akceptovali, že vláda postupuje tak, jak postupuje.
Bylo tady však řečeno, že zákon
o způsobu zániku federace schválen nebyl.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu zpravodajovi. Slovo má
profesor Jičínský.
Poslanec SN Z. Jičínský: Doplnil bych zpravodaje
v tom smyslu, že i já jsem požadoval na federální
vládě, aby připravila řadu zákonů,
které jsou nezbytné k rozdělení státu,
má-li proběhnout ústavním způsobem.
Jestliže pan poslanec Stome říká, že
jsme nedávali žádné pozitivní
návrhy, pak v tomto smyslu s ním nesouhlasím.
Považuji za chybu, že federální vláda
nechala rozpustit některé aparáty, které
byly nezbytné k tomu, aby tyto zákony mohly být
připraveny.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji poslanci Jičínskému.
Nyní dám slovo poslanci Svitákovi, a to s
určitými rozpaky, protože si nejsem jist, jestli
státoprávní ohražení náleží
do bodu Programové prohlášení vlády
ČSFR. S technickou poznámkou se ještě
hlásí pan poslanec Stome.
Poslanec SN K. Stome: Já se velmi omlouvám tomuto
shromáždění i hostům, pokud jsem
se vyjádřil nepřesně. Pokusil jsem
se akcentovat, že toto Federální shromáždění
ukázalo v řadě případů,
že dovede pochopit problémy a dovede se shodnout na
jejich řešení. V žádném
případě jsem neříkal, že
někdo nepředložil něco, co by vývoji,
který žádáme nebo který očekáváme,
mohlo pomoci. Jestli mi takto bylo rozuměno, omlouvám
se.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Slovo má pan poslanec Sviták.
Připraví se poslanec Čada, což je současně
zatím poslední přihlášený
do rozpravy.
Poslanec SL I. Sviták: Kolegyně a kolegové,
dovolte krátké státoprávní
ohražení vůči trendu, který se
netýká jen vlády, ale který přirozeně
zachvacuje jako dějinná tendence náš
stát, naše orgány, státní orgány
a také naše občany.
Za prvé - v Ejzenštejnově filmu Generální
linie ze třicátých let je otřesná
scéna, v níž po smrti otce dva negramotní
mužici dělí svou rodnou chalupu tak, že
vylezou na střechu a pilou rozřezávají
krov střechy odshora dolů. Obávám
se, že pan Klaus a další odtud získali
inspiraci pro svou "generální linii".
Pokud mohu mluvit za sebe a za své voliče, odmítám
odpovědnost za rozpad státu a nebudu podporovat
žádné akce v tomto směru. Musím
odmítnout spolupachatelství na tomto zločinu
neústavní likvidace státu. Jediný
rozumný postoj k vládě je tedy vyjádření
nedůvěry vládě. Vláda totiž
vstupuje do Výmarské republiky, ale neví
o tom. A co je Výmarská republika a jak končí,
to vy víte velice dobře.
Za druhé - nepolitický politik a bývalý
prezident 2. listopadu 1992 řekl: "Není mi
jedno, co se u nás děje. Musím se do toho
plést." Nám, občanům, to také
není jedno, ale my nemůžeme rezignovat, takže
my musíme usilovat o to, aby nepolitičtí
politici se do toho přestali plést. Jsem přesvědčen,
že my tady procházíme zlomem myšlení,
a že krize je krizí nepolitické politiky, krizí
našeho myšlení o státu. Bankrot Masarykovy
republiky je důsledkem této nepolitické politiky,
čili souboru určitých chartistických
iluzí, které byly vynikající v roce
1977 a které dokázaly demontovat byrokratickou diktaturu,
ale nedokázaly udržet stát. Nepolitická
politika nás zavedla do dnešní slepé
uličky souborem předpokladů chartistů,
které byly výrazem odporu, ale které dnes
selhaly. Čím dříve si to uvědomíme,
tím lépe pro nás.
Za třetí. V dnešním sporu mínění
na rozvoj našeho státního uspořádání
- to je spor nesmírně důležitý,
ale je to zatím pořád jen spor mínění.
Jak se rozhodují spory mínění nebo
jak se rozhodovaly v nejstarší demokracii na světě
- ve starém Řecku? Nad míněním
rozhoduje polis. Kdo má pravdu ve sporu mínění?
Pravdu má polis. Ve vědě to neplatí,
ale ve společenských událostech a ve společenských
rozhodnutích má opravdu pravdu polis. My se tedy
musíme zeptat občanů referendem nebo nějakou
jinou podobnou formou, jak máme rozhodovat. To se mi zdá
být absolutně klíčové. Souhlasím
s předchozími řečníky, kteří
podporovali myšlenku referenda.
Z toho vyplývá, že jestliže máme
vypít do dna kalich hořkosti, tak to musíme
udělat, jestliže polis rozhodne, že tak učinit
máme. Sokrates nemusel zemřít. Mohl uprchnout,
mohl si zachránit život takovým nebo onakým
způsobem, ale on jako občan se rozhodl, že
bude věrný zákonům své obce
a zemřel. V tomto případě my, ať
už to vyhraje kdokoliv, musíme přijmout rozhodnutí,
vůli lidu, a pravdu polis.
Za čtvrté - my se ocitáme v myšlenkovém
vakuu, které se dnes vyjadřuje problematikou národních
zájmů. K tomu bych rád dodal, že zánik
federace vidíme jako konec českých dějin
v onom smyslu, v němž jsme si zvykli určovat
národní zájmy a naše dějiny během
posledních dvou staletí. Prostý fakt moci
předurčuje katastrofální sesuv našich
základů, a to pod všemi čtyřmi
hlavními pilíři naší národní
existence. Co jsou ty pilíře? Národní
vědomí, státní suverenita, hospodářská
svébytnost, kulturní identita. Nejhorší
se mi zdá, že čtvrtý pilíř,
totiž národní vědomí, je už
zcela sesut. Občan bez národního a státního
vědomí stojí bezbranný před
dezintegrací, která následuje ve všech
oblastech, ale rodí se napřed v hlavě a jeho
srdci jako myšlenkové vakuum nad absurdním
divadlem.
Za těchto okolností mám dojem, že vládě
zbývá jenom psychoterapeutická autosugestivní
metoda onoho francouzského lékaře Emila Coné,
podle níž se bude občanu pacientovi dařit
lépe, když si bude denně opakovat: Daří
se mi lépe. Brzy poté bude na prkně. Naštěstí
máme pana Uhdeho, který za nás zapálí
svíčičku na Vyšehradě.
Za páté - vládní politika je dnes
určena iluzí toho, co bych nazval sametovou generační
iluzí. Ta se jeví jako nesporná pravda právě
proto, že idea sametu ještě nebyla uskutečněna,
a tak nebyla ani kompromitována špínou reality.
Ale pozor! Takovouto generační iluzí bylo
kdysi budování socialismu založené na
tragickém omylu, že omezíme-li svobodu občana,
získáme blahobyt, zatímco jsme ztratili obojí!
Dnešní iluze budování kapitalismu -
nebo restaurace kapitalismu - je ovládána obdobně
chybnou představou, že svoboda obchodu stojí
za rozvrat státu. Ačkoliv prohra na obou hřištích
bude nutně následovat! Naštěstí
všechny restaurace mají svou zavírací
hodinu.
Další bod - pro každého Čecha je
naše sounáležitost se Západem nespornou
vrstvou našeho přesvědčení o
našem zápaďáctví. Jenže v
globálním kontextu my jako Češi nejsme
takto vnímáni. Podle Zenónovy aporie, nebo-li
slepé uličky myšlení, rychlý
Achilles nikdy nedohoní želvu, má-li želva
před ním, řekněme stometrový
náskok. A to teoreticky proto, že Achilles musí
překonat polovinu vzdálenosti, potom polovinu zbývající
vzdálenosti a tak dále až donekonečna.
Ono trvalo dva tisíce let, nežli se přišlo,
díky vynálezu integrálního počtu,
na to, kde je logická chyba. Až my, Češi,
pochopíme rozpor naší kmenové iluze
o našem vlastním zápaďáctví
se skutečností dnešní Evropy, pak Achilles
dohoní želvu. Náš rozpor mezi nesmyslnou
argumentací slov, že se vracíme do Evropy,
a evidencí reality Evropy skončí jako Zenónova
aporie, totiž tím, že ji pochopíme jako
slepou uličku, jako neřešitelnou uličku.
Konečně předposlední bod - my se neocitáme
jenom v myšlenkovém vakuu, ale také v jakémsi
mocenském vakuu. První a rozhodující
se mi zdá, že naše postavení ve druhém
světě, v tom mizejícím světě,
je velice prekérní, protože celý druhý
svět se propadá do třetího světa
jako celek. To nás vystavuje obrovským tlakům,
jež vůbec nejsou otázkou domácí
pravice nebo levice. Celý postkomunistický svět
vstupuje do podobného cyklu jako postkoloniální
říše před třemi dekádami
a sdílí určitou logiku - velice tragickou
logiku tohoto vývoje.
Další bod - my víme z poválečné
historie, co znamenalo rozdělení Evropy, Německa,
Berlína, Vietnamu, Koree.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane poslanče, vaše řečnická
doba právě uplynula, prosím o poslední
závěrečnou větu.
Poslanec SL I. Sviták: Důsledky byly osudové.
Dovolte tedy, abych skončil závěrečným
bodem.
Zatímco plujeme na rozbouřeném moři
nejistot - řečeno s Pascalem - propadla vláda
šílenství a chce rozdělit koráb
na dvě malé lodičky na rozbouřeném
moři. Ale o nich bohužel neplatí to klasické
pravidlo katolické církve - fluctuat nec mergitur
- ať se kymácí, ale nepotopí se. O naší
vládě platí fluctuat et mergitur - kymácí
se a potopí se. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Prosil bych, aby se ujal slova pan
poslanec Čada. Nikdo další není písemně
přihlášen.
Poslanec SL V. Čada: Pane předsedající,
dámy a pánové, obávám se, že
nebudu tím pravým zlatým hřebem po
vystoupení kolegy Svitáka. Na rozdíl od jeho
filosofické erudice jsem jen obyčejný historik.
Přiznám se, že mne ale právě
tato profese vyprovokovala k tomu, abych zde vystoupil se skutečně
několika velmi stručnými poznámkami.
Zabýval jsem se problematikou vzniku samostatného
československého státu a dnes jsem bohužel
přímým účastníkem jeho
zániku. Chtěl bych zde citovat jednoho ze svých
kolegů, který prohlásil, že politika
vlády dnes nemá co dělat s právem,
s ústavností, že ale vlastně připravuje
materiál pro příští historiky.
Skoro se s ním ztotožňuji a tak trochu závidím
příštím historikům, že jednou
budou psát knížky o vzniku i zániku
tohoto společného státu v jednom svazku,
že budou jednou hovořit a srovnávat Masaryka,
Štefánika, Beneše a třeba i Rašína
se současnými politiky, včetně jejich
někdy až příliš utilitárního
výkladu, vlastně jejich vlastních filosofických
ideí.
Pan premiér měl skutečně pravdu, když
konstatoval, že dokument, který projednáváme,
není klasické vládní prohlášení,
ale že to je vlastně svým způsobem neradostná
bilance o dosavadním postupu.
Skutečně si myslím, že tam, kde se hovoří
o programu, o skutečném programu do budoucnosti,
musí vlastně vláda předstírat
- nebo alespoň neříkat - úplnou pravdu
o tom, co se děje například na Federálním
ministerstvu národní obrany, na ministerstv u vnitra
atd., kde již vlastně rozdělení státu
bez ústavních, bez zákonných norem
probíhá. Nakonec o tom svědčí
i výroky, které zde zazněly v rozpravě
od vážených kolegů z vládní
koalice.
Namátkově cituji: "Nakonec jde o zjevný
vývoj ke dvěma republikám." "Vývoj
naznačuje, že dělení dále pokračuje."
"Vláda vlastně se nemůže chovat
jinak než tak, jak se chová." - Pan kolega doktor
Stome. Myslím si, že mají pravdu a jako zástupce
opozice se s nimi skutečně ztotožňuji.
Když už jsem ale začal historií, a když
již jde o historii, dovolte mi pro příští
historiky zaznamenat, protože to z protokolu naší
schůze prostě nemohou poznat. A když již
zde byla vysvětlena náhlá indispozice pana
předsedajícího, chtěl bych poukázat
na souhlasný úsměv pana premiéra,
když zde můj kolega doktor Masopust hovořil
o tom, že vláda vlastně nemá, nemůže
mít důvěru v sama sebe. Myslím si,
že panu premiérovi Stráskému dobře
rozumím. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci. Hlásí
se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.)
Není tomu tak. Prohlašuji tímto rozpravu za
ukončenou.
Prosím pana premiéra, jestli se chce ještě
ujmout slova v této záležitosti. Ještě
prosím, pane premiére, promiňte.
Dámy a pánové, já se domnívám,
když se dívám na tabuli s vašimi počty,
že většina z vás si již vybrala polední
přestávku, respektive ti zbývající
poctiví si ji mohou vybrat v dalším průběhu,
že by bylo patrně moudré, aby se program schůze
zbytečně nenatahoval na zítřek, kdybychom
pokračovali plynule. To znamená, že uzavřeme
rozpravu, než přistoupíme k hlasování.
Otevřeli bychom ještě další, ostatně
velmi analogický bod, to je opatření vlády
České a Slovenské Federativní Republiky
proti živelnému a neústavnímu zániku
a proti případnému riziku vyvolávání
konfliktů atd. Pak bychom hlasováním v jednom
bloku uzavřeli všechny otevřené body
a mohli bychom schůzi někdy v podvečer přerušit
s tím, že bude pokračovat příští
týden se zákony, které teprve vláda
slíbila dodat.
Jestli není výslovný nesouhlas, jako že
nevidím výslovného nesouhlasu, budeme pokračovat
bez přestávky, abychom naplnili dnešní
program.
Omlouvám se panu předsedovi, že jsem ho vyvolal
a pak zase posadil, a prosím, aby se ujal slova.
Předseda vlády ČSFR J. Stráský:
Vážený pane předsedající,
vážená sněmovno, velice souhlasím
se slovy pana předsedajícího v tom, že
je úplně jedno, jestli to, co chci říci,
řeknu teď nebo k dalšímu bodu nebo k bodu,
až budeme hovořit o zákonu o zániku
republiky atd.
Přemýšlím často a přemýšlel
jsem i dnes o tom, proč tolik států zaniká
neústavně a tak málo ústavně.
Logická odpověď je jasná. Neústavně
proto, že ústavní orgány nedokázaly
udržet jejich existenci, a proto, že ústavní
orgány nedokázaly tuto cestu dovést ke zdárnému
konci. Dnešní diskuse mi dost připomněla
tuto otázku a tedy i odpověď na to, proč
je tomu tak, že tak málo je ústavních
rozchodů.
Celá diskuse - nechci reagovat na celou - měla vlastně
jeden obecný tón. Vláda postupuje neústavně,
protože dělá kroky, které souvisejí
s přípravou rozdělení státu.
Myslím, že není daleko od věci, řeknu-li
velice krátce, že vláda postupuje neústavně
a bude postupovat čím dál víc neústavněji,
pokud Federální shromáždění
bude mít toto stanovisko, které zde především
řečníci, kteří mluvili, vyjadřovali,
a to do toho okamžiku, až oba tyto orgány svou
ústavní činnost skončí.
Neústavnost narůstá v čase, ale vznikají
tím škody. Část poslanecké sněmovny
může mít radost a jistě má z
toho, že byl odmítnut zákon o způsobech
zániku státu. Na druhé straně tento
fakt znamenal obrovské zahraniční škody
v oblasti ekonomické, v oblasti mezinárodní.
Tento fakt významně ovlivnil to, co zde jiní
poslanci v jiných souvislostech konstatovali, a to je ztížené
jednání České a Slovenské Federativní
Republiky - pokud jde o asociační dohody, pokud
jde o další smlouvy s Evropským společenstvím.
Tento rozpor, který nechci nijak politicky zneužívat,
ale je opravdu logický a skutečný, narůstá
tak rychle, že v jistém okamžiku si budeme muset
položit otázku, zda stanovisko, ať to či
ono, k státoprávnímu uspořádání,
ale nerozhodnost tohoto stanoviska není tou hlavní
příčinou škod, které tato republika,
tento stát zaznamenává.
Chtěl bych ještě reagovat na velmi moudrá
slova, kterých si vážím, pana předsedy
Horáka, který mluvil o tom, že vláda
by měla mít alternativní programy a měla
by se chovat k počítání více
souvislostí a dokonce tím charakterizuje kvalitu
vlády. Vláda je v situaci - a Federální
shromáždění by si mělo uvědomit,
že má jen možnost zákonodárnou
cestou tomu zabránit, ví-li jak - že musí
buď dělit armádu nebo nedělit armádu.
Nemá žádné varianty, které by
měla hlídat, jako to může dělat
poslanec. Vláda může buď sestavovat rozpočet
nebo nesestavovat rozpočet.
K rozpočtu bych rád řekl, aby ti, co se zastávají
myšlenky, aby federální vláda připravila
rozpočet, zároveň se pokusili v diskusi nad
dalším materiálem říci, jakým
způsobem peníze z republik vymůžeme.
Samozřejmě že tím velice zjednodušuji
velký problém a asi ho neříkám
ani ústavně diplomatickou cestou, ale je třeba
vážit reálný pohled na stav společnosti,
jaký je, a pohybovat se pokud možno, poněvadž
jen to je přínosem, v tomto reálném
pohledu.
Potvrzuji těm poslancům, kteří kritizovali
vládu, že dělá kroky, které lze
charakterizovat jako neústavní, že pokud se
tím rozumí všechny kroky, které zjevně
souvisí s přípravou nových států,
že asi mají pravdu - nejsem právník.
Na druhé straně apeluji v závěru na
to, abychom si uvědomili, že zpožďování
tvorby nových států pod jakoukoliv záminkou
může mít velmi škodlivé dopady
pro naši společnost, ať máme jakékoliv
politické přesvědčení. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu předsedovi vlády.
Nyní dám slovo postupně oběma zpravodajům,
jestli si přejí promluvit k věci.
Společný zpravodaj výborů SL J. Daněk:
Dovolím si reagovat na vystoupení pana premiéra
Stráského, protože jsem byl povinen sledovat
diskusi na výboru a samozřejmě i stanoviska
ostatních výborů. Velice mu dávám
za pravdu, že neschválení zákona o způsobu
zániku ČSFR nám velice ublížilo
ve světě. Ale domnívám se, že
hledáme příčinu tohoto neschválení
a měli bychom se nad tím velice vážně
zamyslet, proč tento zákon nebyl schválen
opozicí. Situace vyžadovala jako každá
situace při schválení kvalifikovanou většinou
určitou vstřícnost od opozice i od vládní
koalice. Domnívám se, že nad tím by
se obě dvě strany, jako přirozené
a skutečně patřičné strany
v každém demokratickém parlamentu - opozice
a koalice - měly zamyslet a měly by se nad tím
velice vážně zamyslet při projednávání,
a zejména schvalování zákona o zániku
federace. Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu zpravodajovi. Chce se vyjádřit
ještě druhý zpravodaj?
Společný zpravodaj výborů SN P. Mercell:
Chcel by som upozorniť na to, že sme dostali len jeden
pozmeňovací návrh, ktorý bude prepísaný
a odovzdaný do lavíc. Poslanci sa s ním budú
môcť zoznámiť. Aj napriek tomu si ho dovolím
ešte raz prečítať.
Je to pozmeňovací návrh pána Nováka,
ktorý požaduje, aby v uznesení bolo uvedené:
Federálne zhromaždenie ČSFR po prvé,
ukladá vláde ČSFR, aby urýchlene otvorila
prípravu rozpočtového provizória na
rok 1993 po dohode s vládami Českej republiky a
Slovenskej republiky a predložila jeho zásady Federálnemu
zhromaždeniu do konca novembra 1992 alebo predložila
iný spôsob zásad prípadného
financovania federálnych inštitúcií
po 1. januári 1993 v tom istom termíne.
Po druhé, Federálne zhromaždenie ukladá
vláde ČSFR, aby pripravila ústavné
opatrenie na schválenie záverečného
účtu federácie za rok 1992 pre prípad
zániku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky
a predložila toto opatrenie Federálnemu zhromaždeniu
na schválenie na 6. schôdzi Federálneho zhromaždenia.
Ako spravodajca Snemovne národov môžem konštatovať,
že s takýmto pozmeňovacím návrhom
sme sa nestretli ani v jednom uznesení jednotlivých
výborov a nemôžem ho teda odporučiť.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu zpravodajovi. Prosím paní
a pány poslance, kteří se zdržují
v kuloárech, aby se dostavili do jednací síně.
Budeme muset přistoupit k hlasování.
Zatím zde není dostatečný počet
poslanců a není zde rozdán pozměňovací
návrh k tomuto usnesení, to znamená přistoupíme
plynule k dalšímu bodu dnešního programu.
Právě se dozvídám od zpravodajů,
že je zapotřebí ještě patnáct
minut k rozmnožení pozměňovacích
návrhů. Děkuji pánům zpravodajům.
Zatím přerušuji jednání o tomto
bodu a zahajuji jednání k Programu opatření
vlády České a Slovenské Federativní
Republiky proti živelnému a neústavnímu
zániku federace a proti případnému
riziku vyvolání konfliktu mezi občany v souvislosti
s řešením státoprávních
otázek, tisk 124 a návrh příslušného
usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů,
tisk 147.
Bod programu (součást bodu programu 11): Program
opatření vlády ČSFR proti živelnému
a neústavnímu zániku federace a proti případnému
riziku vyvolávání konfliktu mezi občany
v souvislosti s řešením státoprávních
otázek (tisk 124)
Návrh odůvodní předseda vlády
České a Slovenské Federativní Republiky
pan Jan Stráský. Prosím ho, aby se ujal znovu
slova.
Opakuji prosím, poslankyně a poslanci, aby neodcházeli
ze sálu, pak přistoupíme k hlasování.