Poslanec SL J. Kůta: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
poloprázdné auditorium odrazuje od záměru
promluvit a vyslovit názor na nejzávažnější
otázku, před kterou můžeme být
jako poslanci Federálního shromáždění
vůbec postaveni. Snad je ale pravdou, že stejně
jako pozitivní čin ani dobře míněné
slovo se neztratí bez jakékoliv stopy. Proto možná
ani vršení slov v této rozpravě není
zcela zbytečné.
Na této třetí schůzi Federálního
shromáždění bylo proneseno mnoho slov
o demokracii, jak přívrženci tábora
pro rozdělení republiky, tak i tábora pro
její zachování, respektive transformaci do
nové podoby soužití České a Slovenské
Federativní Republiky. Již to samo o sobě svědčí
o tom, jak široce může být pojem demokracie
chápán.
Pravděpodobně nikdo z nás nepochybuje o tom,
že svobodné volby jsou důležitým
stavebním kamenem každé demokraticky uspořádané
společnosti. Její výsledky dávají
právo vítězným politickým silám
přicházet s iniciativami k dalšímu zkvalitnění
života této společnosti. Nic více, nic
méně. Svobodné volby však vyjadřují
i značné omezení tohoto práva vítězů,
kvantitativní, dané počtem hlasů pro
vítěznou politickou sílu a tím určitým
poměrem sil různých politických sil
a stran, dané časovým horizontem do nových
voleb, ať řádných, nebo mimořádných.
Pokud vítězná politická síla
překračuje tato omezení, omezuje i demokratický
institut voleb. My jsme nyní svědky právě
takového počínání představitelů
vítězných politických stran, které
směřuje k cílům, které před
volbami ani nebyly předloženy občanům
k vyjádření, alespoň ne v té
podobě, v jaké jsou nyní realizovány,
a tudíž je vůbec pochybné, zda by občané
takovýto program obsahující plán rozbití
České a Slovenské Federativní Republiky
podpořili.
Jestliže si vítězné politické
strany jsou tak jisty podporou většiny obyvatel, nechápu
jejich odpor či obavy z důsledků referenda.
Vždyť co jiného mohou občané naší
republiky rozhodnout než rozdělení, nebo další
soužití dvou suverénních republik. Ptám
se, z jakého důvodu není vláda připravena
zvládnout takové výsledky referenda, které
budou proti rozdělení. Vždyť na otázky,
kdo uložil vládě, jednotlivým resortům,
připravovat rozbití republiky jako jedinou variantu
naší další existence a prakticky jediný
úkol této vlády, je opozicí stereotypně
odpovídáno: "O nic vlastně nejde, vláda
se pouze připravuje na všechny možné varianty."
Myslím, že zatím nebyly předloženy
žádné jiné varianty , a dle slov pana
premiéra vlády ČSFR, vláda není
schopna žádnou jinou variantu, než zánik
republiky zvládnout. Jsme tak aktéry absurdní
situace, kdy vládní strany demontují stát,
a opozice usiluje o jeho záchranu. Všude jinde je
tomu zpravidla naopak.
Jsem stále více přesvědčen
o tom, že je to jeden z dalších kroků,
po řadě předcházejících
opatření vlády minulé, za který
nikdo neponese odpovědnost, a jehož následky
poneseme po desetiletí všichni. Z těch předcházejících
chci vzpomenout např. transformaci československé
ekonomiky v té jediné možné variantě,
jak ji prožíváme nebo známou podobu
Československo-německé smlouvy. Nyní
máme asistovat při likvidaci bratrského soužití
dvou nejbližších národů v Evropě.
Poslanci Levého bloku se velice často setkávají
s občany, nejen s našimi voliči. Lidé
pláčou, když slyší o rozbití
Československé republiky, jeden občan se
na protest proti tomuto skutku upálil. Máme zde
novou palachiádu. Nikoli ze sentimentu, ale proto, že
svoji vlast pokládají za součást své
lidské existence. Strach z likvidace Československé
republiky se tak přiřazuje k převládající
psychóze strachu a obav, které se staly součástí
každodenního života prostého občana
v naší zemi. Na jedné straně nám
je vyhrožováno hrůznými následky
možného zachování společného
soužití, jsme přesvědčováni
o tom, že tento stav déle trvat nemůže,
že je nutno s tím co nejdříve skoncovat.
Zatím nevidím nic tak hrozného v současném
soužití Slováků a Čechů
než to, že několik ambiciózních
politiků není schopno se domluvit. Souhlasím
s tím, že tato podoba federace, ve které žijeme,
se přežila, že je nutné s ní co
nejrychleji skoncovat, ale udělal někdo pokus, navrhl
jinou lepší formu našeho soužití?
Nikdo se zatím v naší vládě nenamáhal.
Pokud se něco takového rodí, tak v řadách
opozice.
Nezlobte se, pane předsedo vlády, ale nevěřím
vašemu ujišťování, že nelze
nic jiného dělat, než uvažovat o slušném
rozchodu nebo rozbití této republiky.
Jsme rovněž přesvědčováni
o tom, že tento rozvod bude kulturní a humánní.
Jaká nebezpečí jsou v současném
vývoji skryta, to jsme viděli minulý týden
při utkání bratislavských a budapešťských
fotbalistů. To máme ze dne na den čekat na
nějaké utkání českých
a slovenských fotbalistů, hokejistů nebo
jiných sportovců, kde bude zapálena ta první
jiskra naší vzájemné nesnášenlivosti
nebo bude nalezena jiná příležitost.
Jak je vidět na příkladu z minulého
týdne, síly, které si to přejí,
zde jsou a jsou zde i někteří lidé,
kteří jsou ochotni jejich manipulaci vyhovět.
Jsme svědky obrovské propagandistické kampaně
a ta má Čechy přesvědčit o
tom, že Slováci si odtržení přejí
a nic jiného, a Slováky zase přesvědčit
o tom, že Češi je podceňují, že
jimi opovrhují a že tedy soužití s Čechy
není možné. Nic z toho není pravda.
Prostý Slovák stejně jako Čech, Moravan
i další si nepřejí rozdělení
tohoto státu. Takováto propaganda vyhovuje pouze
českému maloměšťáctví,
protože jako by z něho snímala část
jeho viny za tento rozpad.
Podobnou situaci ve stanoviscích této vrstvy našeho
národa známe z historie před více
než 50 lety, a někteří z nás
si to dokonce pamatují.
Náš občan má být z rozhodování
o osudu společné vlasti vyřazen. Je manipulován
ke lhostejnosti. Vždyť je vše rozhodnuto, nic se
nedá dělat. Konečně i my zde, ve Federálním
shromáždění, jsme stavěni do
stejné role. Ujišťováním o kulturním
a řízeném rozpadu má být i
okolní svět stavěn do role lhostejného
diváka. Zatím jsme ale neslyšeli ani slovo
o tom, jak bude zabezpečena obrana obou republik po dobu
rozpadu a redislokace armády.
Pokud vůbec potom bude zabezpečena bezpečnost
tohoto státu; a již je Federálnímu shromáždění
předkládán návrh ústavního
zákona o zániku federace. Máme být
zřejmě stejně nezodpovědní
a schválit jej, a pak v lavině rozpadu se dívat
na následky. O realizaci tohoto zákona, o výběru
způsobu zániku rozhodnou vládci podle toho,
co bude nejméně překážet, kde
jim budou co nejméně překážet
jak zákonodárci, tak občané. Nechci
strašit následky rozpadu Československé
republiky pro zbytek Evropy. Jistě nejsme jejím
pupkem ani osou, kolem které se Evropa točí.
Přesto si myslím, že ani mezinárodní
důsledky rozbití ČSFR buď řízeného,
nebo chaotického nejsou současnými mocnými
dostatečně zodpovědně domyšleny.
Prostě tam, kde je v politice promyšlena pouze jediná
varianta a žádná jiná, tak končí
politika jako věda a začíná politika
jako svévole a manipulace s lidmi. (Potlesk.)
Nakonec se chci zeptat zde přítomných zástupců,
pokud zde jsou samozřejmě, vládních
stran. Skutečně věříte, že
jste nositeli demokracie, když nepotřebujete občana
jako aktivního tvůrce, ale také kontrolora
vaší politiky? (Potlesk.) Když omezujete jeho
roli pouze na účast ve volbách a odevzdání
jeho hlasů pro vás? Pak bohužel ani svobodné
volby ještě neznamenají úplnou demokracii
a je třeba s tím něco dělat. (Potlesk.)
Nakonec si dovoluji předat návrh do usnesení
v následujícím znění: "Požádat
vládu ČSFR připravit před projednáváním
zákona o způsobu federace
a) ucelenou koncepci zabezpečení obrany obou republik
(České republiky a Slovenské republiky) po
celou dobu redislokace československé armády
v případě rozdělení České
a Slovenské Federativní Republiky na dva samostatné
státy,
b) ucelenou koncepci zabezpečení vnější
i vnitřní bezpečnosti v případě
procesu rozdělování ČSFR."
V obou případech do 15. 10. 1992.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Děkuji. Konstatuji, že stále
ještě nejsme usnášeníschopni. Žádám
předsedy poslaneckých klubů, aby vyzvali
své poslance, aby se dostavili do sněmovny, abychom
mohli procedurálně hlasovat o zkrácení
diskusní doby. Technická poznámka. Prosím,
pan poslanec Zahradil.
Poslanec SL J. Zahradil: Děkuji pane předsedající,
já bych měl jenom upozornění pro předřečníka
a všechny předřečníky a ty, kteří
ještě přijdou na řadu, aby tu terminologii
laskavě používali ve správném
duchu. Návrh zákona se nejmenuje zákon o
zániku federace, ale o způsobech zániku federace.
Myslím, že je v tom podstatný rozdíl.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pan profesor Mečl.
Poslanec SL J. Mečl: Pane místopředsedo,
domnívám se, že sněmovny nemohou hlasovat
o návrhu o zkrácení řečnické
lhůty. Režim pro řečníky, poslance,
byl upraven na počátku, nebylo schváleno
omezení řečnické lhůty. A i
když chápu a hovořil jsem také, že
se některým kolegům zdá, že už
těch vystoupení bylo mnoho, měli bychom zachovat
rovnost pro všechny poslance, pro všechny řečníky
a zachovat až dokonce této schůze neomezenou
řečnickou lhůtu. Omezit ji nyní, ke
konci rozpravy, myslím, že by nebylo seriózní.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pan poslanec Cuper.
Poslanec SN J. Cuper: Chcel by som sa opýtať predrečníka
i ostatných predrečníkov, keď sa toľko
oháňajú demokraciou, či tento spoločný
štát vznikol referendom, či sa opýtal
niekto našich dedov, otcov, či sa opýtal niekto
nás, v akom štáte chceme žiť? (Potlesk.)
Ja neviem, prečo toľko horekujú, že ho
máme rozdeliť len referendom alebo, že jediný
demokratický spôsob je referendum. Ďakujem.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Není žádných technických
poznámek? Prosím poslance Repaského a připraví
se poslanec Krejsa.
Poslanec SN J. Repaský: Vážený pán
predsedajúci, prítomná časť Federálneho
zhromaždenia! Keď sa rozpadol Waršavský
pakt, hovorilo sa, že sa zvýšila bezpečnosť,
že sa znížilo napätie. Ale môžeme
povedať: práve naopak. Pokiaľ existovali obidva
pakty, v Európe bolo vysoké napätie, ale aj
pomerne vysoká stabilita. Po rozpade Waršavského
paktu došlo k presnému opaku, k nízkemu napätiu
a k nízkej stabilite. Keď k tomu priradíme
rozpad Sovietskeho zväzu a permanentné rozpadávanie
Juhoslávie, myslím si, že otázka bezpečnosti
v Európe je dnes na jednom z prvých miest. Dotýka
sa aj priamo Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.
(Potlesk.) Je, myslím, na mieste (ako sa už 11. septembra
v prvej rozprave pán poslanec Tvarožka, pán
poslanec Fišera a dnes aj ďalší) dotkli
problému obrany.
Keď si vezmeme programové vyhlásenie federálnej
vlády, sme svedkami mnohých protirečivých
vyhlásení o tom, čo je to obrana. Hovorí
sa o spoločnom velení, o spoločnej armáde,
o jednotnej armáde, o mini NATO atď., atď.
Už v stanovisku Slovenskej národnej strany k programovému
vyhláseniu sme požiadali, aby boli otázky týchto
termínov precizované, ako týchto termínov,
tak aj v časovom horizonte. Po ďalšie: aby boli
uvedené do súladu štruktúry armády
so štátoprávnym usporiadaním. Práve
v SNS sa nikdy nehovorilo o nijakých extrémnych
nacionalistických postojoch, myslím na začiatku
áno. V zásade sa vždy hovorilo o tom, aby tieto
veci boli v súlade. Dnes sa dá na pôde parlamentu
ťažko dohodnúť o pojmoch, ktoré sú
jasné. Ako sa máme dohodnúť o pojmoch,
ktoré nie sú vôbec jasné, ktoré
nie sú vysvetlené. Asi ťažko k nejakému
koncenzu dôjde. Nechcem sa dovolávať starého
čínskeho filozofa Konfúcia, ale už ten
povedal, že ak nie sú jasné pojmy, nie sú
jasné slová, ako nie sú jasné slová,
ťažko sa dá dohovoriť.
Preto by som sa zmienil o niektorých otázkach, ktoré
sú práve s týmto spojené. Keď
chceme hovoriť, ako som už povedal, o otázkach
obrany, armády, je potrebné, aby to bolo v súlade
so štátoprávnym usporiadaním. Už
predchádzajúca forma štátoprávneho
usporiadania, teda federácia, dodnes nie je v súlade
s charakterom armády a charakterom obrany. Štát
je kvázi federálny, armády unitárne.
Ako mohol takto plniť svoje funkcie štát, ako
mohla plniť svoje funkcie armáda? Bol som dvakrát
na štátnej hranici: v roku 1956, keď maďarský
národ povstal proti totalite a bol som na štátnej
hranici 19. augusta pred rokom, keď bol pokus o prevrat o
bývalom Sovietskom zväze. Môžem povedať,
že som mal dva rozdielne pocity. V 1956 bola celá
mašinéria za nami, pred rokom neboli dva vrtuľníky
na Slovensku, ktoré by previezli rekognoskačnú
skupinu veliteľstva Východného okruhu na štátnu
hranicu. Keď sme prišli na štátnu hranicu,
mobilizačné skupiny hľadali 176 vojakov, ktorí
by splnili základné úlohy v prípade
prijatia utečencov pre michalovský pluk.
Tak bola zabezpečená obrana. Nebudem hovoriť
o obrane, ale len základné prijatie vlny utečencov,
prebehlíkov. Nikto 19. nevedel, ako sa situácia
vyvinie. Vtedy som dal za pravdu, aj keď som nemal žiadne
sympatie k pánovi Rumlovi, keď povedal, že armáda
vtedy nebola pripravená splniť svoje úlohy.
Keď to vezmeme od začiatku, federálna armáda
(unitárna armáda) nebola schopná splniť
záväzky voči federálnemu štátu.
Keby došlo k zásadnej transformácii na úniu,
znova sa bude rokovať o únii rovnoprávnych
subjektov, rovnocenných a teda aj otázky obrany,
otázky armády budú musieť byť riešené
takto rovnoprávne, v súlade s takýmto štátoprávnym
usporiadaním. Pokiaľ by bol nad týmto nejaký
orgán, vyšší nadštátny, bola
by to hrozba.
Hovoriť o forme mini NATO je nezodpovedné, pretože
NATO je pakt a nie únia. Hoci dnes preberá väčšinou
politické funkcie, no je to pakt. Keď by došlo
ku vzniku samostatných štátov, slovenského
a českého, potom je to najnebezpečnejšie
vytvoriť akýsi nadštátny orgán,
spoločnú armádu, pretože to je najkratšia
cesta k juhoslovanskému spôsobu riešenia problémov.
V Juhoslávii nebola príčinou domobrana Chorvátska
alebo Slovinska, bola to federálna juhoslovanská
armáda, ktorá ako spoločná armáda
uplatnila násilie voči týmto štátom,
ktoré chceli svoje sebaurčenie.
Tieto veci sú nebezpečné i z toho hľadiska,
že doposiaľ u nás nie je v štáte,
v parlamente ucelený systém vonkajšej kontroly
armády. Keď to vezmeme, tak len ZKO FBIS fungoval.
Nefungoval doteraz ZKO VOZ, nie je uvažované o kontrolnom
orgáne pre zahraničnú rozviedku FMV, pre
takzvaný Úrad zahraničných stykov
a informácií a nie je vôbec žiadna kontrola
pre spravodajskú službu Generálneho štábu
ministerstva. Už vôbec neexistuje základný
výkonný orgán kontroly armády, obrany
a ozbrojených síl, Generálny inšpektorát.
Mohol by som takto pokračovať ďalej.
Takto vo vyspelých demokratických štátoch,
na ktoré sa odvolávame tak často, to nie
je. Práve takýto štát, akým je
napríklad SRN, v dôsledku toho, že sa transformoval
z fašistického štátu na demokratický,
urobil všetko preto, aby armádu Bundeswehr dostal
plne pod kontrolu. Tam je vo vláde, v ministerstve obrany,
priamo obranou poverený poslanec parlamentu, ktorý
priamo v ministerstve obrany dozerá na to, čo sa
deje. Nechcem vás teda zaťažovať celou touto
problematikou, ale demokracia - to nie je rozkaz ministra Vacka
č. 27, ktorým nariadil demokraciu v armáde.
Demokracia je v štáte, v armáde je predovšetkým
tým, že spoločnosť má kontrolu
nad armádou. Ako bývalý vojak sa k tomu plne
hlásim, aby armáda a ozbrojené sily boli
plne na 100 % pod kontrolou spoločnosti. Toto u nás
nie je. Chceme riešiť prechod, chceme nadštátnu
armádu, spoločnú. Nech si každý
zváži, čo by to znamenalo.
Pár slov by som chcel povedať k dobrým úmyslom
niektorých poslancov, ktorí tak často hovorili
o vlastizrade, o neplnení prísahy vojaka. Prosím
vás, je treba zvážiť, o čom hovoríme,
pretože občan, to je aj vojak, rota, prápor,
to je skupina občanov. Keď vyzývam k občianskej
neposlušnosti, tak vyzývam k neposlušnosti aj
občanov v uniforme. Prosil by som, aby si toto každý
uvedomil. V tejto chvíli je každá výzva
možno nebezpečnejšia ako zásah polície,
proti fanúšikom.
Záverom by som chcel povedať, že aj v tomto krátkom
období, keď sa chceme skutočne kultúrne
rozísť alebo transformovať, nevylučujem
ani jedno, je treba urobiť rýchlo kroky ku kontrole
armády.
Dvadsiateho ôsmeho je zasadnutie Rady obrany štátu,
ktorá podľa zákona č. 10 § 6 zodpovedá
za svoju činnosť parlamentu. V tejto Rade obrany štátu
nie je žiadny zástupca. Žiadal by som pána
predsedu Federálneho zhromaždenia, aby bolo možné,
aby z branných a bezpečnostných výborov
boli prítomní zástupcovia priamo na tomto
zasadnutí. Filtrované alebo upravené informácie
za mesiac, za pol roka sú už k ničomu.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, tato vaše žádost
je návrhem na usnesení, nebo vaší osobní
žádostí? (Ano.) Prosím, obraťte
se na předsedu písemně. Slovo má poslanec
Krejsa. Připraví se poslanec Delinga.
Konstatuji, že stále ještě nejsme usnášeníschopni,
abychom mohli procedurálně rozhodnout. Je tady ještě
doporučení prof. Mečla, abychom o tomto návrhu,
zkrácení řečnické doby, nehlasovali.
Dal jsem to prověřit, zda je možno o tom hlasovat.
Prosím, pane poslanče, technická poznámka.
Poslanec SL P. Švec: Poznámku mám k procedurálnemu
návrhu. Kedykoľvek v priebehu rozpravy je možné
tento návrh dať, takže nemajú právo
tí, ktorí hovoria, že sme to raz odhlasovali.
Druhá vec: rád by som doplnil pána Repaského.
Nebezpečenstvo pre Slovensko, ktoré má podstatne
nižšiu mieru obranyschopnosti ako Česká
republika naďalej, nie vlastnou vinou, predstavuje práve
to, že armáda sa takzvane transformuje, redislokuje
nariadením zhora. Nikto si neuvedomuje jedno: Aj pre českú
republiku bude podstatne bezpečnejšia situácia,
pokiaľ bude mať Slovensko približne zhodnú
mieru obranyschopnosti. Vyhlasujem tu, za dva roky, ani za dva
mesiace nové vlády sa v tomto smere nič zásadného
nevykonalo, aj keď sa redislokovali pozemné vojská.
To hovorím s plnou zodpovednosťou. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Krejsa.
Poslanec SL J. Krejsa: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážené
kolegyně, vážení kolegové, dovolte
mi, abych to, co chci říci, řekl slovy básníka.
"Jen o tebe mi lide běží, lide můj!
Jen o tebe nám běží, nezrazuj! Na domovině
šero leží.
Zradíš-li světla věčný
přívod, zradil jsi sebe, děti, život,
nezrazuj! (Potlesk.)
Šero je pouhá hříčka času,
lide můj. Šero je epizoda, nezrazuj! Trvá zdroj
světla, vzduch i voda, osení klíčí,
sklizeň bude, máj v miliónech srdcích
hude, nezrazuj!
Letničky zvadly, zhasl povrch, lide můj, z přeludu
povrch vratký, nezrazuj! (Smích, rozruch v sále.)
Nepoznals věčné vesny statky, jak strom však
z každé zimy zdejší, zazelenáš
se košatější, nezoufej, nezrazuj!"
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Delinga. Ještě
však technická poznámka.
Poslanec SL M. Borovička: Jenom bych chtěl odpovědět
panu poslanci Krejsovi opět básní: "Nepřítel
chodí v galoších, abys ho neslyšel. Když
někam přijde, předstírá jako
by nepřišel. Chtěl by jak pára proniknout
kamkoli v každičké době a nemáš-li
dosti bdělosti, zahnízdí se i v tobě."
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Technickou poznámku má pan poslanec
Krejsa.
Poslanec SN J. Krejsa: Vážení kolegové,
hluboce se vládnoucí koalici omlouvám, že
jsem si zde dovolil neuměle citovat opozičního
básníka. Pan kolega mi ale nechtěně
nahrál na smeč. Dovolte mi, abych zarecitoval jiného
komunistu, sice bývalého, ne nebude to obdoba "Do
boje půjdeme před řadami", to už
znáte, ale někdo, komu jste také dali plnou
důvěru. Abych ušetřil váš
čas, verše poněkud zeštíhlím.
Verš prvý: "Do KSČ chci vstoupit především
proto, že jako člen strany se budu moci ještě
více zapojit do práce ve prospěch celé
společnosti."
Verš druhý: "Soudruh K. plnil během kandidátské
lhůty mimořádně náročné
úkoly. Plně ho doporučuji za člena
strany."
Verš třetí: "Soudruha K. znám patnáct
let. V pracovním kolektivu vždy vysvětloval
a obhajoval politiku KSČ. V místě bydliště
aktivně pracuje v občanském výboru
- doufám, že dodnes. Doporučuji k přijetí
za člena KSČ."
Verš čtvrtý: "Pozornost, kterou soudruh
K. věnuje kádrové práci, se promítá
i v růstu stranické organizovanosti v oboru. Ve
všech funkcích, které zastával, je jeho
činnost hodnocena kladně. Jeho osobní, společenská
i politická angažovanost jsou zárukou, že
bude platným a aktivním členem KSČ."
Epilog: "Datum vystavení členské legitimace
KSČ 5. 8. 1988."
Báseň byla ze sbírky "Přihláška
za člena KSČ" autora Ivana Kočárníka,
místopředsedy ODS a ministra financí České
republiky. (Potlesk.) Recitoval Josef Krejsa - Sdružení
pro republiku. Protokol předkládám k ověření,
že jsem si to nevymyslel. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Žádám poslance, pokud se hlásí
s technickou poznámkou, aby hovořili k věci.
Slovo má pan poslanec Delinga a připraví
se pan poslanec Kalina.
Poslanec SN P. Delinga: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
panie kolegyne a kolegovia a predstavitelia federálnej
vlády! Bez básničiek a pesničiek by
som sa chcel dostať k veci, o ktorej už rokujeme druhý
deň.