Že pak ODS slovy svého předsedy neustále
prohlašovala, že občan Havel je jejím
jediným kandidátem na prezidenta federace, bylo
jen manévrem, jenž měl zakrýt jejich
vinu za svržení prezidenta. V každé slušné
společnosti občan neschopný složit vládu
svého státu by to prostě oznámil hlavě
státu a nechal tuto možnost provést jinému
politikovi. Nemusel by to být ani moc demokratický
stát. Ovšem u nás, u nás si prostě
vedoucí síla sama sobě založí
nový stát. A tak vznikla tato vláda jako
vedlejší produkt úplně jiných
politických činů.
Vznik eventuálních nových dvou států
se odůvodňuje jakousi politickou realitou. I dnes
se to tady zdůrazňovalo, že prý jenom
levice neumí uznat politickou realitu. Vzpomínám
si, že pan Brežněv naše předchůdce
v tomto shromáždění nutil také
uznat politickou realitu, pro smlouvu o dočasném
pobytu sovětských vojsk. Někteří
tehdy měli odvahu říci, že jde o zločin.
Dneska pomalu všichni uznáváme, že o zločin
šlo. Někteří kolegové poslanci
tady už označili dnešní rýsující
se realitu jako zločin. Začněme o tom uvažovat,
vážení přítomní, jestli
náhodou tady není nějaká paralela.
Vládní garnitury tvrdí, že volby rozhodly
rozdělení tohoto státu a vytvořily
tuto realitu. To je další mystifikace. Voliči
totiž, podle takového malého průzkumu,
jen ve třech procentech rozhodovali na základě
toho, že si přečetli víc jak programy
tří politických stran. Z celých 61%
volili na základě sympatií k osobám,
jenom v jedné třetině se rozhodovali na základě
svého sociálního postavení, což
ve světě bývá obyčejně
přes polovinu. Ale u nás tyto volby - takové
první demokratické - měly bohužel tyto
relace rozhodování. Čili svést dnes
odpovědnost za to, že voliči vytvořili
situaci k rozpadávání se státu, je
demagogie.
Tyto úvahy mne vedou k druhé části
mého vystoupení, ve kterém si dovoluji pochybovat
o morálním oprávnění k vládnutí
těch, kteří vyšli z voleb. Posouzeno
podle jejich zatímních činů.
Omlouvám se, že začnu vzpomínkou. Kdysi
jsem v televizi viděl pány Reagana a Gorbačova,
jak na břehu Ženevského jezera sami dva chodí
a rozmlouvají, a tehdy mi hrůzou vstávaly
vlasy na hlavě, když jsem si uvědomil, že
tito dva starci rozhodují o této planetě,
rozhodují dokonce o osudu všech bytostí této
planety, které nejenže nevědí o nich
samotných, že existují, ale nevědí
třeba ani to, že existoval nějaký Sovětský
svaz, USA, a že mohou být bytosti jim rovné,
které o nich skutečně rozhodovat mohou, rozhodovat
o jejich životě a smrti. Ti lidé, kteří
žijí například v Guinei, v amazonských
pralesích apod., si dosud myslí, že o nich
mohou rozhodovat pouze bohové.
Každý politik, který si přisvojuje toto
rozhodování o svých spolubydlících
na této Zemi, se vlastně sám povyšuje
na Boha. A to se stává pomalu a jistě i naší
vládní garnituře.
Demokratická vláda je však pouze službou
k organizování kompromisů mezi zájmy
skupin. Sugerovat si rozhodovací pravomoc o osudech lidí
je podle mého názoru mravní diskvalifikací
k vládnutí. Podle mne je to značný
nedostatek pokory, z něhož hrozí vznik diktatury.
(Potlesk.)
Druhým důvodem pochybnosti o kvalifikovanosti k
vládnutí je věčná touha po
rychlém vyřešení problémů
- rychle vyřešit transformaci ekonomiky, státního
uspořádání a dalších věcí.
To vše svědčí o nemoudrosti, nedostatku
trpělivosti, o snaze dočkat se za každou cenu
uskutečnění svých vlastních
vizí. Je to prostě politická puberta, nezralost
k odpovědnosti, která jim byla zvolením dána.
Třetím faktorem, který zvyšuje mé
pochybnosti, je neustálá snaha o jednoduchost řešení,
o navozování jistot pro rozhodování,
snaha o rozdělení státu mi dokazuje, že
noví mocní chtějí vládnout
bez konkurence, chtějí mít větší
pořádek, chtějí mít jasno,
jistoty a neuvědomují si, že moderní
doba je dobou permanentních změn. Vlastně
jedinou její charakteristikou je, že jedinou jistotou
moderní doby je stálá nejistota. Klasik už
kdysi říkal, že pořádek je pro
blbce. Opravdový inteligent musí umět zvládat
chaos. Chtít mít jasno, chtít stabilitu -
to je volání těch, kteří neumějí
vládnout v moderní době.
Možná, že bych dokázal vládním
politikům zmíněné morální
nižší kvalifikace odpustit. Jedno jim však
již dnes odpustit nemohu. Nejenže občana degradují
na svědka svých rozhodnutí, oni v něm
soustavně ubíjejí lidskou hrdost, ba lidství
samo. (Potlesk.)
Při setkáních s voliči se setkávám
s novým fenoménem, který se dá vyjádřit
slovy: "Proboha, nedopusťte Jugoslávii!"
Ta vhodná manipulace v televizi, kdy problém slovensko-český
je okamžitě následován zabíjením
v Jugoslávii, nám z našich lidí dělá
pomalu živočichy, kteří mají
jediný motiv strach o svůj holý život.
(Potlesk.) Jsou ochotni se vzdát svých nezadatelných
práv, jen aby si svůj život uchovali. Tak hluboce
už dnes klesla naše demokracie.
Hovořit o demokracii chci ve třetí části
svého vystoupení. Padla zde již slova o ohrožení
demokratického vývoje v této zemi. Proč
bychom chodili tak daleko, začněme tady, v tomto
parlamentě. Všimněme si např. procedury
jeho výstavby apod. Právě tento parlament
by měl být vzorem a první zárukou
demokratismu v této zemi.
Když se vytváří nějaký
systém, bývá zvykem učit se u nejlepších.
Jinak je tomu u nás. V opačném případě
bychom prosazovali například nadstranického
předsedu Federálního shromáždění,
jak je to v Anglii. Nemohlo by se stát, že zájmy
své strany takový funkcionář povyšuje
nad jednací řád. Jen maličký
příklad. Při projednávání
zákona o zániku federace v sociálním
výboru nebyl nikdo schopen prokázat, že bylo
povoleno neprojednávání zásad tohoto
zákona. Pikantní na tom všem bylo, že
mi úředníci sdělili, že mám
sice pravdu, ale nikdo v této budově mi nezaručí
antidatování onoho prominutí, stejně
jako jim nedokáži já, že oni se mnou vůbec
mluvili.
Vážení, tuto atmosféru znám z
let 1969-70 mezi obyčejnými lidmi při tehdejší
normalizaci. Je pro mne otřesné, že je v této
budově nyní.
Ve slušném parlamentě by platilo, že parlamentní
kontrolní orgán je v rukou opozice, pokud má
kontrolovat úřad, jenž je v rukou koalice.
O tom se prostě ve slušném parlamentě
nemusí diskutovat. U nás to byl důvod ke
zmrazení činnosti tohoto shromáždění,
aby si někdo nějaký čas mohl dělat
vlastně co chce.
Tak nám pomalu a jistě vzniká nadvláda
jedné strany. Jsme-li u toho, chci jen připomenout,
co tu říkal pan poslanec Valenčík,
že existuje jakási smlouva mezi ODS a HZDS, která
má zajistit funkčnost tohoto Federálního
shromáždění. Navrhuji, aby tato smlouva
byla předložena ústavně-právnímu
výboru k přezkoumání, zda se nám
nějakými zadními vrátky do jednání
Federálního shromáždění
nevrací vedoucí úloha strany, kterou jsme
s takovými fanfárami z ústavy vyškrtli.
Už poslanec Sviták zde naznačil, že v
tomto parlamentě si nejsou všichni rovni. Máme
tady tři kasty poslanců. Jsou to rovnoprávní
poslanci, všude volitelní, všude možně
jezdící, pak jsou to poslanci s omezenými
právy a pak prakticky bezprávní. Nemíním
to dál komentovat. Mohl bych pokračovat dál,
ale naprosto mi tyto jevy stačí k přesvědčení,
že náš parlament nemá ani demokratický
mechanismus, a nemá ani demokratické politiky. Tak
jak to už kdysi řekl Masaryk, že už sice
máme demokracii, ale chybí nám tady demokraté.
Do voleb 1990 jsme mohli užívat revolučního
práva. Po nich se dalo omluvit autoritativní vedení
moci. Za tyto dvě etapy nebylo splněno ovšem
to zásadní, nebyl vytvořen základ
právního státu. Dnes se tady pomalu právě
proto vytváří autokracie označovaná
některými politology jako diktatura většiny.
Od ní už vede jen široká a rovná
cesta k nové totalitě, nikoliv však k demokracii.
Přecházím ke čtvrté části,
samotné federální vládě. Schválili
jsme její složení a program. Do jejího
čela byl v klimatu, které jsem tady zhruba popsal,
postaven jeden z nejpoctivějších a nejčestnějších
lidí, které ODS našla, ale hned byl obklopen
škálou politiků od oportunismu až po radikalismus.
V této sestavě se vládnout nedá, pouze
bourat. Sice jsme premiéra slyšeli, jak nás
ujišťuje, že jeho vláda nebude likvidační
komisí, ale opak je pravdou a dokazovali to tady někteří
na konkrétních případech. Ona je navíc
diktátorsky likvidační komisí, protože
likviduje fakticky federální úřady
ještě před tím, než jí to
toto Federální shromáždění
zákonem schválí.
Vážení, v této vládě cítím
i absenci odpovědnosti za to, jak budou fungovat části
federace po rozchodu. Místopředseda vlády
zodpovědný za likvidaci federálního
ministerstva práce a sociálních věcí
na otázku, proč bezohledně likviduje všechno,
když musí vědět, že na Slovensku
není dostatek odborníků, odpoví: Co
je mi po nich? Vážení, to není federální
úředník. Mě federální
vláda dosud nepřesvědčila, že
cítí odpovědnost za osud částí
federace za nějaký čas.
Proto navrhuji, aby mimo jiné součástí
nového programového prohlášení,
jež nám má být předloženo,
byl návrh na soustavu smluv, které bude vláda
ČSFR iniciovat, a pod jejichž záštitou
je uzavřou vlády České republiky a
Slovenské republiky. Tyto smlouvy v jednotlivých
oborech života společnosti budou určovat mechanismy
zajišťující, aby různost zájmů
nepřerostla v konflikty. Smlouvy ať určí
zodpovědné instituty a osoby, jakož i sankce
mezinárodního charakteru. Za vrchol těchto
smluv já osobně považuji smlouvu o osobní
odpovědnosti těch, kdo vehementně prosazují
rozdělení země. Odpovědnost za to,
že nevznikne ozbrojený konflikt. Za to ať nám
tito lidé ručí svými vlastními
životy. Nevidím jiné záruky našeho
rozdělení, nevěřím, že
jeho iniciátoři mají dostatek státnické
odpovědnosti, pokud tuto záruku alespoň mně
osobně nedají.
A nakonec dvě poznámky. V této zemi se po
volbách v r. 1990 začíná vytvářet
politická situace charakterizovaná slovy, že
stát je majetkem politických stran. Tím jsme
se vrátili do minulého století, kdy stát
byl vlastnictvím císaře pána. Ti,
co převzali moc od totality, nevěděli si
s ní rady, a proto z nouze udělali ctnost, prohlásili
se za konzervativce a chovají se jako jediní majitelé
tohoto státu.
Ve druhé poznámce chci říci, že
tento rozkládající se stát nevznikl
jen z vůle jeho lidu, ve třicátých
letech nezanikl z vůle jeho lidu, po druhé světové
válce nevznikl jen z vůle jeho lidu, a mám
vážné obavy, že nyní nezaniká
z vůle jeho lidu. V budoucnu se ukáže, pro
koho, v čím zájmu dnešní vládci
trhají svou zem. I když nevěřím,
že my se to dovíme, věřím, že
naši vnuci jim to ještě zhodnotí. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Nyní mě požádal pan poslanec
Fišera, aby mohl promluvit jménem klubu. Jen se táži,
zda klub ČSSD do toho návrhu, který hodlá
předložit pan Fišera, zakomponuje návrh,
který nyní přednesl pan Hošek. (Poslanec
SN I. Fišera: V podstatě tam je.) Dobře. Slovo
má pan poslanec Fišera. Prosím, technická
poznámka.
Poslanec SN J. Cuper: Ako poslanec zo slovenskej časti
ubezpečujem môjho predrečníka, že
by som nestál o jeho odborné vedenie Slovenska cestou
Federálneho zhromaždenia. Ďakujem. (Potlesk.)
Poslanec SL P. Švec: Mám faktickú poznámku
aj procedurálny návrh. Neviem, ako to vyzeralo v
roku 1968, keď sa z unitárneho štátu robila
takzvaná federácia, mal som vtedy iba sedem rokov,
ale myslím si, že podobné reči sa viedli
v opačnom zmysle.
Druhá vec je, že tento prejav predrečníka
trval príliš dlho. Môj čas je veľmi
drahý, ako každého. Neviem, či každého
baví počúvať tieto plané reči,
ale mňa nie. Žiadam pána predsedajúceho,
aby zvolal ľudí, aby tu bola nadpolovičná
väčšina a mohli by sme odhlasovať skrátenie
príspevkov na 10 minút. Navrhujem, aby sa to skrátilo
na 10 minút.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Bohužel, sněmovny nejsou dosud usnášeníschopné.
Zazvoním a pokusíme se dosáhnout usnášeníschopnosti.
Zatím budeme pokračovat s technickými poznámkami.
Poslanec SN Š. Paulov: Predrečník tu opakovane
strašil vojenským konfliktom a Juhosláviou.
Všetci vieme,že konflikt v Juhoslávii je konfliktom
medzi národmi, ktoré žijú na území
bývalej Juhoslávie. Opýtal by som sa ho,
ako si predstavuje ten vojenský konflikt, ktorého
sa tak desí na našom území, či
by Česi zaútočili na Slovensko, alebo Slováci
na Čechov. Slováci ťažko môžu
zaútočiť, pretože na Slovensku je minimálna
armáda a nikto na Slovensku nemá túžbu
vztýčiť slovenskú vlajku nad Hradčanmi.
Neviem ako si predstavujete tento konflikt, či obrátene.
Hovoril o Československej Federatívnej Republike.
Kolega, tento štát sa volá Česká
a Slovenská Federatívna Republika.
Poslanec SL J. Liška: Chtěl bych se zeptat pana kolegy,
do které poslanecké kasty se řadí,
a kdyby mi laskavě vysvětlil, jaký to má
praktický význam, ta jeho kasta, ve které
on je. (Poslanec SN S. Hošek: Odpověděl bych.
Do té druhé.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Ještě někdo s technickou poznámkou?
Není tomu tak.
Prosím pana poslance Fišeru, aby přednesl svůj
diskusní příspěvek.
Poslanec SN I. Fišera: Dámy a pánové,
budu hovořit za klub sociálních demokratů.
Dovolte, abych přednesl návrh usnesení FS
ke zprávě vlády České a Slovenské
Federativní Republiky i současné situaci
ve státoprávním uspořádání
ČSFR vzhledem ke stavu přípravy ústavních
zákonů o novém rozdělení působnosti
mezi ČSFR a republikami, a dalších ústavních
zákonů pro přípravu na rozdělení
státu. To je oficiální hlavička, která
byla původně v návrhu.
I. Navrhujeme toto: "Federální shromáždění
vzalo na vědomí zprávu vlády České
a Slovenské Federativní Republiky a požaduje
od vlády České a Slovenské Federativní
Republiky předložit Federálnímu shromáždění:
1. Analýzu a odhad mezinárodně právních,
bezpečnostních, ekonomických, sociálních
a kulturních důsledků případného
zániku České a Slovenské Federativní
Republiky k 1. lednu 1993. Termín, který navrhujeme,
je do 31. října 1992."
Myslím, že nemusím zdůvodňovat.
Hovořilo se tu mnohokrát o tomto požadavku.
Chtěl bych jenom říci, že zde dáváme
slovo odhad, protože jsme si vědomi toho, že
není možné vše přesně kvantifikovat
a že jsou nutné tzv. odborné odhady.
"2. Předložit Federálnímu shromáždění
program opatření vlády České
a Slovenské Federativní Republiky proti živelnému
a neústavnímu rozpadu federace a proti případnému
riziku vyvolávání konfliktů mezi občany
v souvislosti s řešením státoprávních
otázek. Termín do 15. října 1992."
Myslíme si, že by nebylo namístě hrát
onen ping-pong na zodpovědnost, kdo způsobí,
že by případně k něčemu
takovému mělo dojít. Myslíme si, že
je povinností federální vlády v součinnosti
s národními vládami učinit případná
preventivní opatření, aby z nějakých,
i případně náhodných, nebo
můžeme říci, i nenáhodných
důvodů k něčemu podobnému došlo.
Nemáme na mysli nějaký rozsáhlý
program, ale máme na mysli přece jenom program základních
opatření a kroků, které vláda
chce v této oblasti učinit.
"3. Federální shromáždění
požaduje na vládě, aby zpracovala koncepci
spolupráce České republiky a Slovenské
republiky pro případ ústavního rozdělení
ČSFR, a to zejména v těchto oblastech: zahraniční
politika, obrana, měnová, finanční,
rozpočtová, celní a případně
i celková hospodářská politika, doprava,
telekomunikace a pohyb osob. Termín do 15. listopadu 1992."
Tedy předpokládáme zde delší
dobu na zpracování.
Omlouvám se vám, protože u druhého bodu,
který se týká opatření vlády
proti živelnému a neústavnímu rozpadu,
navrhujeme termín 15. říjen 1992, protože
předpokládáme, že zde by mohlo být
riziko z prodlení.
II. Navrhujeme toto: "Federální shromáždění
ukládá předsednictvu Federálního
shromáždění, aby urychleně ustavilo
komisi, která by byla pověřena zpracováním
návrhu zásad ústavního řešení
transformace československé federace do nové
podoby státoprávního uspořádání
vztahů České republiky a Slovenské
republiky."
Vidíte, že tento návrh ponecháváme
značně otevřený co do konečné
podoby vzájemného soužití. Nicméně
jsme toho názoru, že Federální shromáždění
je povinno touto věcí se zabývat, a že
ustavení takové komise by mohlo přispět
k pozitivnímu řešení celého závažného
problému, před kterým zde stojíme.
Já si myslím, že by bylo zbytečné,
abych dlouho hovořil, že návrhy jsou jasné,
jsou blízké i poslancům z řady dalších
klubů, takže myslím, že další
povídání by bylo opravdu zbytečné.
Chtěl bych vás poprosit jenom o to, aby pokud možno
byl tento návrh rozmnožen a dán do lavic poslancům,
aby se mohli s ním seznámit a ještě
k němu v debatě vystoupit a navrhnout případné
změny nebo inovace nebo doplňky k tomuto návrhu.
Děkuji vám pěkně. Zde ho předávám.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Děkuji. Je zde, prosím, přítomen
poslanec Peter Ryška? To je poslední poslanec, který
byl přihlášen do rozpravy 11. září.
(Nebyl přítomen.) Není tomu tak.
Dalším přihlášeným do rozpravy
je poslanec Malíř. Není přítomen.
Konstatuji, že je přítomna nadpoloviční
většina obou sněmoven, takže bychom mohli
hlasovat o procedurálním návrhu, zkrátit
diskusní dobu na deset minut. Už není pravda
to, co jsem řekl.
Takže prosím poslance Alexeje Pludka, aby vystoupil
se svým diskusním příspěvkem,
a pokusíme se, zda dosáhneme usnášeníschopnosti
po jeho diskusním příspěvku.
Poslanec SL A. Pludek: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
předložená Zpráva (v tisku 82) vlády
České a Slovenské Federativní Republiky
o současném stavu státoprávního
uspořádání se jeví zdánlivě
rozporná. Říkám zdánlivě.
Totiž v odstavci druhém na první straně
se vláda zavazuje neučinit žádné
kroky, jimiž by zpochybnila stávající
federální uspořádání
státu, zatím co v následujícím
odstavci třetím hovoří, že učiní
všechno pro podmínky k rozdělení státu.
Domnívám se, že tato rozpornost je pouze hraná.
Vláda totiž v podstatě nemá žádnou
druhou alternativu než tu, kterou navrhla na druhé
straně v posledních řádcích
zmíněné Zprávy v tisku 82. Navrhuje
zákon o zániku státu a ten návrh už
také předložila. Domnívám se,
že tento návrh má něco maskovat. Jsou
tam totiž 4 varianty, takže tento návrh předstírá
jakoby možnost určitých alternativ. Ve skutečnosti
jedinou alternativou k zákonu o zániku může
být návrh zákona o trvání.
A takový návrh zákona o trvání
společného státu může také
obsahovat několik variant. A teprve tehdy, až se rozhodneme
buď pro zákon o zániku, nebo pro zákon
o trvání státu, můžeme hovořit,
diskutovat a hlasovat o variantách. Hlasovat pouze o jedné
jediné alternativě se mi jeví naprosto nedemokratické.
(Potlesk.)
Nemá-li vláda dostatek odborníků,
jak vyplývá ze Zprávy, která je značně
nezodpovědná, pak se mohla obrátit na toto
Federální shromáždění,
neboť, jak jsem četl v seznamu poslanců, je
zde celá řada známých a zkušených
právníků, ekonomů, historiků,
politiků, sociologů atd., a nepochybuji, že
mnozí by nabídli svou práci, svůj
čas, svůj um a své síly federální
vládě, aby vypracovala tuto druhou alternativu,
zákon o trvání našeho společného
státu.
Domnívám se dále, že výmluva
jako by slovenská ústava byla dalším
krokem k rozpadu, je jakýmsi trikem, aby vláda ze
sebe shodila odpovědnost. Měla se obrátit
na Slovenskou národní radu a na Českou národní
radu a jejich stanoviska - i kdyby byla alternativní nebo
rozporná -, potom zapracovat do této Zprávy,
která by tím byla daleko úplnější
a nikoli takovým torzem, diletantským torzem, jakým
je nyní.
Proto navrhuji, abychom nepřijímali jako Federální
shromáždění návrh na usnesení,
který předložila vláda, a přiklonili
se s jistými připomínkami k sociálním
demokratům.
Domnívám se, že by ještě bylo třeba
někam zapracovat tyto věty: "Federální
shromáždění nepřijímá
tento návrh a pozastavuje se nad tímto dokladem
nezodpovědné práce vlády. Proto ho
vrací k přepracování ve smyslu požadavku
na předložení návrhu zákona o
trvání transformovaného společného
státu." To všechno do 28. října,
tohoto významného data naší republiky.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, můžete předložit
doplnění návrhu písemně? Buďte
tak laskav.
Požádal poslanec Krejsa za poslanecký klub
Republikánské strany předložit návrh
na usnesení. Uděluji mu tímto slovo.
Poslanec SN J. Krejsa: Pane předsedo, pane předsedající,
dámy a pánové, návrh usnesení
poslaneckého klubu Sdružení pro republiky -
Republikánské strany Československa:
"1. Federální shromáždění
odmítá jakékoliv kroky směřující
k rozdělení České a Slovenské
Federativní Republiky.
2. Federální shromáždění
považuje dělení nebo likvidaci orgánu
federace, která byla provedena před přijetím
odpovídajících ústavních zákonů,
za protiústavní.
3. Federální shromáždění
požádá vládu České a Slovenské
Federativní Republiky, aby do 10. října předložila
návrh zákona o transformaci.
4. Federální shromáždění
zřizuje komisi pro vypracování ústavy
České a Slovenské Federativní Republiky."
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Josef Kůta a připraví
se poslanec Jan Repaský.