1. Nezbytnost změny dosavadní podoby federace. To
HZDS jasně vyjádřilo v realizaci svého
volebního programu - to je přijetím deklarace
o svrchovanosti Slovenské republiky a následným
přijetím Ústavy Slovenské republiky,
která vychází z práva národů
na sebeurčení a prakticky předurčuje
budoucí nezávislost, samostatnost Slovenské
republiky.
2. Nové řešení státoprávního
uspořádání je možné jen
ústavní cestou. Zabezpečení legitimity
a legality tohoto procesu je nezbytné.
3. Chceme budovat novou společnost na občanském
principu. Proto, ale i z mnoha dalších důvodů,
které zde již byly řečeny, považujeme
realizaci občanské svrchovanosti za nejčistší
legální a legitimní prostředek v tak
důležité záležitosti, jakou je
budoucí státoprávní uspořádání,
a tím je jen referendum.
Mandát vítězných stran ve volbách,
tedy ODS a HZDS, na který se tak často odvolávají,
nemají. ODS získala v České republice
více než 30% voličských hlasů,
na Slovensku v případě HZDS to bylo jen 35
- 37% hlasů. Ani na Slovensku, ani v českých
zemích obě strany nezískaly ani se svými
spojenci nadpoloviční většinu voličských
hlasů.
4. I při prosazování českých
národních zájmů je jasné, že
další forma spolužití mezi Čechy
a Slováky je nesmírně zásadní.
V těchto vztazích bychom měli zachovat v
nejširší možné míře
pozitivní vazby na principu oboustranné výhodnosti,
a to by měl být zájem vládní
koalice a též opozice.
5. I když se někteří představitelé
české politické scény dosud na problematiku
státoprávního uspořádání
dívali očima "československýma",
ať dopadne řešení dnešní krize
jakkoli, je nezbytné pracovat na realistické české
politice, která musí zajistit prosazování
a hájení českých státních
a národních zájmů. Jen takto, podle
mého soudu, je možno čelit nepřehledným,
chaotickým situacím, které skrývají
zárodky zbytečných konfliktů, a tím
nalézt cestu pokojného, klidného a mírumilovného
řešení.
I když se vládní koalice nepřiklání
k referendu jako nejlegálnějšímu způsobu
řešení nové podoby státoprávního
uspořádání, tvrzení, že
by prý tento způsob mohl vést k balkanizaci
situace, tento argument neobstojí.
Českoslovenští občané mají
přes všechny zvraty posledních 30 let dostatek
civilizované sebekázně a tradici demokratické
společnosti z dob první republiky. Nejsou zde také
žádné nevyřešené slovensko-české
menšinové problémy jako v někdejší
Jugoslávii. Na druhé straně se ovšem
velice málo mluví o vážných důsledcích,
které by po případném rozdělení
ČSFR nastaly v ekonomické, sociální,
kulturní i jiné oblasti a v mezinárodních
vztazích. A to by občan aspoň v obrysech
měl vědět, když se federální
vláda brání takovému materiálu
s odvoláním, že není "věštírna"
.
Proto doporučuji, aby v usnesení z dnešního
jednání byl tento požadavek zapracován.
Očekávaný rozpad ČSFR se však
projevuje i v politické oblasti. Smlouva s Německem,
která podle našeho názoru nebyla zdaleka optimální
pro naše státní a národní zájmy,
je i přesto některými vládními
koaličními kruhy ve Spolkové republice Německo
zpochybňována. Požadují její
nové projednání, aby v ní byly prosazeny
zájmy odsunutých sudetských Němců.
A obavy našich občanů v pohraničí
silně narůstají.
S podobným postojem musíme počítat
i v jiných oblastech, a proto se nemůžeme nedomnívat,
že naši zahraniční partneři nevyužijí
rozpadu Československa k renegociaci smluv k tomu, aby
se pro sebe nepokusili vytvořit výhodnější
podmínky, byť by se oba nástupnické
státy, český a slovenský dohodly,
které závazky plynoucí ze smluv mezi sebe
rozdělí. Ovšem celková politika obou
hlavních politických stran vládní
koalice i její praktické činy směřují
k zániku dosavadní československé
federace a tomuto procesu se věnuje nejvíce pozornosti.
Daleko více pozornosti jednotlivých politických
stran, odborníků a samozřejmě i nás
poslanců by si však zasloužilo zodpovězení
otázky, co bude po zániku ČSFR.
Stranicko-politické dohody mezi ODS a HZDS naznačují
určitý rámec budoucí podoby česko-slovenských
vztahů. Připomínám zde návrhy
na řešení způsobu zániku federace
či celní a platební měnovou unii.
Ovšem pokud se Československo rozdělí
ústavně na dva státy, pak je na nich, aby
budoucí spolupráci zajistily formou dohody nebo
řady dohod. K tomu ovšem nestačí jen
stranicko politické jednání ODS a HZDS, o
tom musí rozhodovat zastupitelské sbory. Domnívám
se, že v takovém případě by budoucí
podoba soužití měla naplnit všechno pozitivní,
co mezi našimi národy a národnostmi vznikalo
za celou existenci Československé republiky v duchovní,
ekonomické a kulturní oblasti. Jinými slovy
zajistit co nejucelenější podobu kvalitativně
nových vztahů mezi Českou a Slovenskou republikou.
O tom je možno hovořit už dnes a neponechávat
tuto otázku až po případném vzniku
dvou nástupnických států.
Protože LSU byla vždy zastáncem společného
státu, samozřejmě ve zcela nové podobě,
soudíme, že v případě rozdělení
ČSFR by se měla hledat nová možnost
spolužití. Je nám vyčítáno
vládní koalicí, že nepředkládáme
žádné návrhy. Já myslím,
že je možno vyjít ze tří variant
řešení této krize.
První možností je transformace federace do
nových forem soužití potvrzených dohodou
o soužití, a to ještě před zánikem
federace. Další alternativou je transformace ČSFR
do nové podoby československé státnosti.
Důležité ovšem bude nalézt společný
jazyk, čímž je obsah soužití a
řešení jeho instituciálního zabezpečení.
Třetí možnost, která se nám jeví
jako problematická, je cesta, kterou je zánik federace
a následné vytváření parciálních
dohod mezi Českou republikou a Slovenskou republikou až
po jejich vzniku.
To jsou možnosti, o kterých lze diskutovat, o kterých
lze mluvit a předkládat návrhy řešení
těchto možností.
Na závěr mám jednu vážnou kritickou
připomínku, která se týká nás
všech poslanců Federálního shromáždění.
Pokládám za neslučitelné s postavením
a odpovědností poslance tohoto nejvyššího
zákonodárného sboru federace, abychom se
dovídali o řadě důležitých
kroků a opatření, která rozdělují
tento stát, z novin nebo jiných sdělovacích
prostředků. (Potlesk.) Žádám
proto, aby se Federální shromáždění
stalo aktivním činitelem těchto státoprávních
jednání, aby se jeho členové zapojili
co nejdříve do práce týkající
se budoucího osudu našeho stále ještě
společného státu.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Nyní promluví poslanec Kobes, připraví
se poslanec Stránský, s technickou poznámkou
se hlásí poslanec Kádner.
Poslanec SN T. Kádner: Mám drobnou poznámku
k panu předřečníkovi. Chtěl
bych mírně upozornit na jeho tvrzení, nebo
je poopravit, že ODS, stejně tak to platí o
HZDS, někdy tvrdila, že má mandát k
rozdělení této republiky. To v žádném
případě. Je třeba si ovšem uvědomit,
že jedna i druhá politická strana to měly
ve svém volebním programu v té či
oné formě, a samozřejmě jejich poslanci
mají právo toto v zákonodárných
sborech prosazovat. A to také činí. A chtěl
bych, když už mám slovo, zareagovat i na ostatní
předřečníky. Již to jeden z mých
kolegů řekl. Já se obávám,
že naše jednání je spíš zaměřeno
k tomu, aby některá prohlášení
byla navěky zanesena v análech, a nikoliv že
směřuje k nějakému konstruktivnímu
řešení naší situace. Bohužel,
jsou to většinou poslanci spíš z politického
spektra nalevo; a pro některé, podle mého
názoru, je typické ignorovat realitu.
Byl bych skutečně rád, aby toto Federální
shromáždění se podílelo významně
na řešení státoprávního
uspořádání. Ovšem to je možné
pouze tehdy, když budeme pracovat, a nikoliv planě
povídat. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci, ještě než
dám slovo dalšímu řečníkovi,
dovolte mi organizační poznámku.
Vzhledem k tomu, že je ještě přihlášeno
20 řečníků a hrozí tedy nebezpečí,
že se tato schůze velmi protáhne, dovoluji
si zkrátit původně plánovanou polední
přestávku - rozpravu zhruba ve 12.15 hodin přerušíme,
jen do 13.15 hodin, nebude tedy trvat půl druhé
hodiny. Zřejmě velká část poslanců
již vyřešila své problémy, je zde
připraven studený bufet. Upozorňuji, že
okamžitě po přerušení rozpravy
ve 12.15 hodin se sejde mandátový a imunitní
výbor Sněmovny lidu, svolává jeho
předseda. Dále upozorňuji, že ve 13.00
hodin, ještě před obnovenou rozpravou, se sejdou
ke své společné schůzi předsednictva
obou sněmoven. Svolává pan Zelenay a já.
Poslanec SL K. Kobes: Pane předsedající,
dámy a pánové, vážení
hosté. V programovém prohlášení
vlády ČSFR se uvádí, že bude
navrženo ukončit činnost federálního
ministerstva kontroly, vyčlenit určité činnosti
do působnosti republik, vybrané činnosti
spojené s kompetencemi vlády ČSFR po konstituování
Úřadu předsednictva vlády jako orgánu
státní správy převést na tento
úřad.
Tento postup byl schválen Federálním shromážděním,
i když bylo zřejmé, že je nereálný,
neboť Úřad předsednictva vlády
nemůže mít charakter orgánu státní
správy.
Podle tisku 73 Federálního shromáždění
vládní návrh ústavního zákona
č. 143/1968 Sb. a novely ústavního zákona
č. 296/1990 Sb., podle článku 28 odst. 1
cituji: "České a Slovenské Federativní
Republice přísluší kontrolovat hospodaření
finančními a hmotnými prostředky federace,
jakož i všechna odvětví i činnosti
státní a hospodářské správy,
která patří do její působnosti.
Ruší se federální ministerstvo kontroly.
Pokud právní předpisy svěřují
působnost federálnímu ministerstvu kontroly,
vykonává tuto působnost federální
ministerstvo financí. Majetková práva, práva
a povinnosti z pracovně právních a jiných
vztahů přecházejí z federálního
ministerstva kontroly na federální ministerstvo
financí." V důsledku toho bude federální
ministerstvo financí kontrolovat především
samo sebe včetně delimitací a vypořádání
majetku po rozdělení federace na dva samostatné
státy.
Při porušení dodržování
právních předpisů na základě
svých kontrolních zjištění může
federální ministerstvo financí samo sobě
uložit pokutu až do výše 1 miliónu
korun.
Tento postup je zcela v rozporu s právními předpisy,
s cíli sledovanými zákonem č. 405/1991
Sb. i se zásadami státní kontroly vyplývajícími
z Limské deklarace.
Paradoxně by docházelo k tomu, že za rok 1992
federální ministerstvo kontroly zpracuje státní
závěrečný účet a rovněž
pro vládu a FS kontrolní zprávu k tomuto
závěrečnému účtu.
Návrh vlády je z uvedených důvodů
nepřijatelný. K zabezpečení činnosti
podle ústavního zákona č. 143/1968
Sb. je možné:
a) Ponechání působnosti federálního
ministerstva kontroly, tzn. federální ministerstvo
kontroly nerušit. Tento postup však neumožní,
aby mohlo být v případě zániku
ČSFR pověřeno kontrolou majetkového
vypořádání federace s republikami,
pokud v tomto ústavním zákoně nebude
jeho působnost specificky upravena pro tuto činnost.
b) Transformovat federální ministerstvo kontroly
po delimitaci kontrolních působností na republiky
do malého Nejvyššího kontrolního
úřadu ČSFR, nezávislého na
vládě i parlamentu.
c) Činnosti související s ochranou spotřebitele
a politikou jakosti, dosud zabezpečované federálním
ministerstvem kontroly s cca 35 pracovníky, delimitovat
na federální ministerstvo hospodářství.
d) Činnost související s působností
federálního ministerstva kontroly podle úmluvy
OSN o odstranění všech forem diskriminace žen
a úmluvy OSN o právech dítěte převést
na federální ministerstvo zahraničních
věcí.
Postup uvedený v tisku FS č. 73 je přímo
v rozporu s požadavky na orgán státní
kontroly podle EUROSAI, kde v současné době
je ČSFR členem předsednictva. V případě
vzniku dvou nových států doporučuji
řešit působnost federálního ministerstva
kontroly v souladu se zánikem federace, tj. malou část
pracovníků ponechat na kontrolním úřadě
odpovědném za kontrolu vypořádání
majetku federace, ostatní pracovníky spolu s budovou
a výchovným a vzdělávacím střediskem
v Přestavlkách delimitovat na Nejvyšší
kontrolní úřad ČR.
V případě, že nově vzniklé
státy současně vytvoří nový
státní útvar, který bude nástupnickým
státem ČSFR, doporučuji při vzniku
tohoto nového státního útvaru vytvořit
též nejvyšší kontrolní úřad
tohoto soustátí s pravidly kontrolního dvora
ES. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Kobesovi. Slovo má
poslanec Zdeněk Stránský. S technickou poznámkou
se hlásí poslanec Cuper.
Poslanec SN J. Cuper: Chcem sa opýtať predrečníka:
Komu bude toto ministerstvo podriadené, keď bude kontrolovať
vysporiadanie majetku, ak Federálne zhromaždenie už
nebude existovať? Myslím, že takéto ministerstvo
nie je potrebné. V každom demokratickom štáte
je okrem toho zriadený nezávislý kontrolný
orgán, ktorý je podriadený priamo zákonodarnému
zboru. Tak či onak nie je výhodné, aby jeden
člen vlády kontroloval druhého. Vo vláde
je to skôr vzťah partnerský.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. S další technickou poznámkou
se hlásí pan poslanec Kobes.
Poslanec SL K. Kobes: Netvrdil jsem, že ministerstvo musí
být zachováno. Navrhl jsem, že by měl
existovat Nejvyšší kontrolní úřad,
který by byl na vládě nezávislý.
To jsem měl na mysli.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Slovo má poslanec Stránský.
Poslanec SL Z. Stránský: Vážený
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
pracuji přes dvacet let v resortu železniční
dopravy. Není třeba připomínat, že
železnice je instituce s federální působností.
O jejím rozdělení na republikové dráhy
se v posledních dvou letech několikrát jednalo,
pokaždé zvítězil názor realisticky
uvažujících odborníků o nesmyslnosti
takovéhoto kroku.
Nyní se dostáváme do situace, kdy místo
hlasů odborníků zní více hlasy
politiků, kteří na rozpad federace a v jeho
důsledcích pochopitelně i na rozdělení
železniční dopravy pohlížejí
se zarážející lehkostí, jako
na záležitost, která pro svou jednoduchost
snad ani není problémem.
Rád bych zde doporučil vzít v úvahu
názory odborníků - dopraváků,
kteří v tomto oboru pracují řadu let
a mají nedocenitelné zkušenosti.
Složitost dělení dopravy lze srovnat se složitostí
dělení armády. Dále je třeba
také brát na zřetel bezpodmínečnou
nutnost začlenění naší železniční
dopravy do evropského dopravního systému,
včetně vybudování rychlých
tratí. Budou obě části rozdělené
železnice schopny rychle přikročit k celkové
modernizaci železniční sítě,
infrastruktury, anebo budou živořit a zatěžovat
rozpočty chudých republiček; a my budeme
opět o krok blíž k Balkánu?
Jsem dalek toho, abych bránil do posledního dechu
federaci, která je označována jako nefunkční,
byť na její nefunkčnost mám svůj
názor. Jsem přesvědčen, že pokud
je skutečně nefunkční, má to
svůj důvod a své viníky.
Domnívám se, že je naší povinností
nalézt takovou formu soužití, která
bude vyhovující ne reprezentacím obou republik,
ale jejich lidu. Občané tohoto státu čekají
na skutečně pozitivní řešení
současné situace.
Byly zde už několikrát vzneseny návrhy,
abychom začali reálně uvažovat místo
o rozpadu o transformaci federace ve funkční celek.
Já se k těmto návrhům připojuji.
Má-li se však přece jen federace rozejít
nebo zaniknout, ať zanikne na základě souhlasu
většiny obyvatel našich republik a ne rozhodnutím
většiny poslanců.
Na závěr bych jen řekl malou připomínku
k tomu, co zde v začátku schůze řekl
pan premiér federální vlády. Pokud
by v referendu občané rozhodli jinak, nevyslovili
by souhlas k rozpadu, že by se reprezentace na ničem
nedohodly. V tom s ním naprosto souhlasím, nedohodly
by se. Ale pokud reprezentacím schází dobrá
vůle k dohodě, je třeba kvůli tomu
měnit národ? Domnívám se, že
by stačilo vyměnit reprezentaci. Děkuji za
pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci Stránskému,
slovo má poslanec Vondruška.
Poslanec SN J. Vondruška: Vážený pane
předsedající, vážené Federální
shromáždění, i já bych tu chtěl
říci několik slov ke společnému
státu - míněno jako forma určitého
apelu.
Zazněla zde slova učená i méně
učená, moudrá i nemoudrá, zazněla
slova právníků, ekonomů, umělců,
vojáků, učitelů a dalších
vzdělaných lidí, jen dělnické
slovo tu příliš nezaznívá. Chtěl
bych vás tedy oslovit prostě slovy dělníka,
neboť jsem povoláním provozní zámečník.
Opět byla rozvířena vlna emocí, opět
politici politikaří a zahrávají si
s důvěrou lidí. Vzduchem létají
slova: stát a národ, konfederace, unie, samostatnost,
nezávislost, svébytnost, rovnoprávnost. Rozdíl
mezi pojmy je někdy značný, někdy
pouze označuje různými slovy totéž.
Nejhorší však na věci je, že profesionálové
opět balamutí umělými konstrukcemi
prosté lidi. (Potlesk.) A zvlášť zavrženíhodné
je to, že lidi ohlupují vědomě, neboť
jim jde zřejmě o osobní prospěch.
(Potlesk.)
Mám tu z letošních voleb program politické
strany, kde se praví: "Cílem našeho úsilí
je vybudovat fungující a politicky stabilní
a federativní státní útvar."
Ve světle posledních událostí lze
usoudit, že tento dokument je nějaký bolševický
podvrh, anebo nám zase někdo lže. A kdo že
to je? Prosím, podívejte se: Erbovní znamení
startující drůbež v modrém poli.
(Potlesk.)
U nás v Čechách je úsloví,
že kdo lže, ten i krade.
(Potlesk.) A mně již připadá, že
náš stát bude brzy jako strom vyžraný
zevnitř nenasytnými termity, kteří
svůj hanebný skutek chtějí zakrýt
tím, že strom rozřežou dříve,
než bude zjevně patrno, jak ho vyhlodali. (Potlesk.)
Budeme se muset poradit, jak na ně. Pouhé DDT asi
stačit nebude. (Potlesk.)
Co je na společném státě výhodné?
Ani kramář by se tak neptal, i tomu by byla výhodnost
jasná. Copak se mohu ptát například
u těla, potřebuji-li více levou či
pravou část nebo horní či dolní?
A že může náš stát řádně
fungovat zejména s ohledem na geopolitická, hospodářská,
vojenská a další hlediska jen jako jedno tělo,
je nad slunce jasné.
V roce 1968 jsem viděl v jakýchsi novinách
kresbu: Naši republiku roztrženou na tři kusy,
na tři ostrovy. Na každém ostrově byl
zarostlý, zubožený, zoufalý, o pomoc
volající trosečník, kterému
na klandru vlály rozervané podvlíkačky.
Mám velké obavy, že se v případě
rozdělení státu z mnohých našich
občanů stanou nejen trosečníci, ale
přímo ztroskotanci.
Nechci zpochybnit právo kohokoliv, tedy ani právo
vládnoucích stran, ale kritériem práva
jsou i jeho síla a prvotnost. A čí právo
je silnější a přednější?
Řekl bych, že právo občana, neboť
z tohoto práva jsou práva politických stran,
orgánů i institucí, tedy i Federálního
shromáždění, odvozena. (Potlesk.)
Nebylo by asi na škodu pozvat sem paní Kubišovou,
aby zase někomu svou písní připomněla,
ke komu se moc navrátila. (Potlesk.)
Dnes tu byli málo citováni klasici, proto bych si
dovolil ke všem výzvám k zachování
společného státu uvést citát
z jednoho světově proslulého a přitom
ryze českého klasika, který ústy svého
hrdiny oslovit celý svět: "Co blbnete, vždyť
tu jsou lidi!" Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji panu poslanci a vyhlašuji polední
přestávku. Ještě, prosím, vyčkejte
opakování oznamu: Mandátový a imunitní
výbor SL se sejde nyní okamžitě v patře
H, v místnosti X. Předsednictva obou sněmoven
se sejdou přesně ve 13.00 hodin v místnosti
534 a my budeme
pokračovat ve 13.15 hodin. Jako první budou mít
slovo poslanci Hošek, Liška a Malíř. Prosím,
aby se dostavili včas, aby schůze mohla neprodleně
pokračovat.
Schůze přerušena ve 12.17 hodin.
Schůze pokračuje: 13.27 hodin.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Zahajuji přerušené jednání
společné schůze Sněmovny lidu a Sněmovny
národů. Slovo má poslanec Hošek.
Poslanec SN S. Hošek: Ctihodné Federální
shromáždění, velevážení
hosté. Začne se mi asi špatně mluvit
v tomto prostředí, které mi tak poloprázdné
připadá jako kříženec kostela
s nádražím, ale nedá se nic dělat.
Jsem první po obědě, tak si dovolím
k rozpravě k přednesené zprávě
vlády čtyři základní celky
a potom dvě malé poznámky.
V první části bych si dovolil udělat
malý exkurs do nedávných dějin. Zrekapitulujme
si, jak vlastně vznikla federální vláda.
Na základě výsledků voleb hlava státu
pověřila občana K. sestavením vlády
státu X. Občan K. po několika dnech se prohlásil
za předsedu vlády státu Y, tedy úplně
jiného státu. Odborníci na historii a politologii
ještě nemají slovo pro označení
tohoto protistátního činu (potlesk), o kterém
ale již teď říkají, že šlo
o nejelegantnější nepřímé
svržení hlavy státu X.