Vnucuje se myšlenka, zda snaha těchto politických
stran o prosazení zákona o rozdělení
federace vychází ze skutečných tužeb
a přání našich národů,
nebo zda se nejedná jen o pouhé úzce stranické
zájmy. Ačkoli jsme nuceni vycházet ze stávající
reality, přesto se osobně domnívám,
že případný rozpad naší
federace není nevyhnutelný.
Jsem přesvědčen, že je možné
nalézt cestu k rozumné dohodě s cílem
zachování federace. Mějme také na
paměti, že případný rozpad federace
by mohl velice dobře posloužit jako vhodná
zástěrka k vysvětlení neúspěchů
ekonomické reformy. Že tato situace nejlépe
vyhovuje ODS a jejímu předsedovi Václavu
Klausovi je zřejmé.
Je naprosto jasné, že stávající
podoba federace neodpovídá skutečným
potřebám a představám obou republik.
Je nutné vypracovat a vybudovat takovou federaci a v takové
podobě, která by dané požadavky splňovala.
Jsem přesvědčen, že spolkové
uspořádání našeho státu
navrhované již od počátku Republikánskou
stranou, ale i jinými stranami, je tou nejpřijatelnější
formou státoprávního uspořádání,
které je schopno požadavky a představy obou
republik splnit. Takováto varianta by rovněž
umožnila rovnoprávné postavení Moravy
a Slezska, které byly tolik let neprávem opomíjeny.
Musíme vzít v úvahu i tu skutečnost,
že problémy, jaké v současné
době panují ve vztazích mezi Českou
republikou a Slovenskou republikou, se mohou ve velmi krátké
době objevit i ve vztazích mezi Čechy a Moravou.
Mějme však především na paměti,
jaké následky mohou vznikat v okamžiku rozbití
našeho státu. Tragická situace v bývalé
Jugoslávii je toho jen dokladem, a pouze snílek
si může namlouvat, že u nás nic podobného
není možné. Proto se právem domnívám,
že varianta spolkového uspořádání
naší země by měla být zcela vážně
brána v potaz a posléze i přijata. Realizace
této varianty by byla ku prospěchu všech občanů
Československé republiky a vyhnuli bychom se případným
tragickým důsledkům rozpadu.
Bohužel, vítězné politické strany
a hnutí obou republik se rozhodly řešit stávající
palčivý problém tou nejjednodušší
cestou, a tou je rozpad federace.
Největší tragédií případného
rozpadu je ta skutečnost, že se tak činí
proti vůli našich národů, aniž
by občané tohoto státu měli možnost
se k dané otázce vyjádřit. Naši
občané jsou postaveni před hotovou věc,
a jakýkoli pokus či snaha dát občanům
možnost vyjádřit se jsou všemožně
potlačovány. Několikeré zamítnutí
návrhů na vyhlášení referenda
podané poslaneckým klubem SPR-RSČ je toho
jen dokladem. Rovněž tak postoj vládních
sdělovacích prostředků, viz například
kabaretní pořad Co týden vzal v čele
s moderátory panem Černým a paní Bubílkovou,
jakož i nedávné vystoupení Václava
Klause v tomto pořadu jen napomáhá prosadit
myšlenku rozbití federace. Ačkoli bych se velice
rád mýlil, přesto nabývám silného
dojmu, že se nám tady opět vkrádá
podoba staronové totality s vládou jedné
strany. (Potlesk.) Mnohé signály ze všech koutů
v naší zemi to jen plně potvrzují.
Cítím velké zklamání a znechucení
nad tím, jak zrádná politika se opět
dokázala v naší zemi prosadit, a mrzí
mě, že občané tohoto státu se
stali pouhými pasívními diváky. Není
to však bohužel poprvé, kdy naše republika
je vystavena podobným tlakům a zradě. Zcela
odpovědně mohu prohlásit za všechny
poslance Republikánské strany, že myšlenku
rozbití federace nebudeme nikterak podporovat, neboť
tato myšlenka, anebo chcete-li snaha, je v příkrém
rozporu s našimi představami a naším programem.
Na rozdíl od jiných politických stran své
voliče zrazovat nemíníme a také se
nechceme stát hrobaři československého
státu, který vznikl za tak těžkých
podmínek a za cenu velkých obětí.
Na závěr mého vystoupení chci vyzvat
kolegyně a kolegy poslance, kteří mají
skutečný zájem o osud naší republiky,
aby mě podpořili v myšlence zachování
našeho společného státu. Mohu vás
ubezpečit, že tato myšlenka má podporu
miliónů našich spoluobčanů a
je naší povinností tyto hlasy vyslyšet.
Zcela na závěr, vážené dámy
a pánové, mi dovolte, abych vás seznámil
stručně s jednou informací. Byl jsem pověřen
poslaneckým klubem SPR-RSČ, abych vás seznámil
s textem tohoto dokumentu. Dovolte, abych citoval:
Adresováno: "Generální prokuratura ČSFR,
náměstí Hrdinů 1300, Praha 4. V Praze
dne 10. 9. 1992.
S přihlédnutím k závažné
vnitropolitické situaci v ČSFR podává
poslanecký klub SPR-RSČ ve Federálním
shromáždění ČSFR podnět
Generální prokuratuře k zahájení
trestního stíhání předsedy
vlády České republiky Václava Klause
pro naplnění skutkové podstaty trestného
činu vlastizrady (potlesk) dle § 91 Sb., č.
392/1992."
K tomu bych chtěl říci jen velice krátce.
Důvody, které náš poslanecký
klub k tomuto rozhodnutí vedly, byly tady částečně
řečeny mými předřečníky
a částečně zde budou zřejmě
ještě vyjádřeny. Dámy a pánové,
děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.)
Řízení schůze převzal:
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: To byl poslanec Malíř. O slovo se přihlásil
místopředseda vlády akademik Čič.
Podle jednacího řádu mu uděluji slovo
přednostně.
Místopředseda vlády ČSFR M. Čič:
Vážený pán predseda, vážené
dámy, vážení páni, vážení
hostia! Nachádzame sa v situácii, keď sa v
prvom rade koncentruje celé toto zhromaždenie i naša
spoločnosť na otázky zániku ČSFR
alebo jej udržania za každú cenu. Tak to nakoniec
aj tu vyznelo.
Viacerí poslanci - a to som rád - sa zamysleli aj
nad tým, ako do budúcnosti riešiť tento
vážny projekt, ktorý tu je, teda jeden zánik
a druhý udržať federáciu, ale je treba
zamýšľať sa aj nad tretím eventuálnym
projektom, ktorý by mohol prísť do úvahy,
aby sme vyšli z tejto situácie - aby som tak povedal
- v poriadku, jedna i druhá republika, obidva národy
aj národnosti, žijúce v týchto republikách.
Odmietanie možnosti zániku alebo jeho redukovania
len na referendum, zdôrazňujem, odmietanie iných
foriem a preferovanie len referenda nie je cesta najlepšia
a do istej miery vyostruje situáciu a vzťahy, predovšetkým
medzi koaliciou a medzi opozíciou.
To môže narobiť ďalšie morálne
a materiálne škody. Bolo tu mnoho povedané
o tom, čo je legálne, za akých okolností
je možné hovoriť o ústavnosti. Myslím,
aj keď to zjednodušujem, že legálne je to,
čo najvyšší zákonodarný
orgán prijme. Možno diskutovať o otázke,
akú kvalitu má určitá zákonná
úprava. Tvrdiť, že poslanci nemajú taký
mandát, je prinajmenšom spochybňovanie práv,
upieranie práv poslancom prijímať ústavné
zákony.
Ak dnes bolo niekoľko vystúpení, ktoré
sa orientovali predovšetkým na návrh ústavného
zákona o spôsobe zániku, tak len opakujem,
čo som povedal i v niektorých výboroch, že
nerokujeme o zániku federácie, hovoríme len
o určitých možnostiach, ktoré by mali
mať legálnu, ústavnú podobu. Tento návrh
možno ďalej skvalitňovať, uplatňovať
pripomienky a taký projekt potom schváliť.
Projekt, ktorý by bol skutočne prijateľný.
Pokiaľ ide o otázku sľubu - bola tu zmienka aj
o tom - platí ústavný stav, ktorý
je aj v otázke práva národov na vystúpenie
zo zväzku jednoznačný. Ide o právo národa
na sebaurčenie až do oddelenia. Je to aj v dnešnej
ústave. Obsahuje aj právo na vystúpenie zo
zväzku. Teda ak sľuboval poslanec na ústavu,
tak i toto právo, tento prvok sebaurčovacieho práva
je v tejto ústave obsiahnutý. Nezjednodušujme
túto otázku a neinterpretujme ju podľa toho,
ako nám to kedy vyhovuje. Spôsob realizácie
tohto práva - a to je potrebné urobiť za každú
cenu, aby bol legálny, ústavný - sľubuje
i vláda ČSFR na základe návrhu ústavného
zákona.
Pokúsme sa nájsť východisko z tejto
patovej, krízovej situácie. Hľadajme ho tak,
aby to bolo užitočné pre obe republiky.
Bolo tu mnoho príspevkov, ktoré sa dotýkali
otázky, ktoré strany, hnutia mali čo vo svojom
volebnom programe. Teraz to konfrontovať a spochybňovať
je zbytočné. Chcem sa dotknúť aj tejto
otázky a ide o - pán predseda Klaus sa tu zmienil
- transformáciu federácie na inú formu. Ja
by som si to dovolil spresniť. Pokúsme sa o transformáciu
česko-slovenských vzťahov, a to tak, aby sme
ich povýšili na podstatne inú úroveň,
na inú kvalitu. Ak sme dospeli k záveru, že
federácia bola a je zdrojom napätia, podozrievania,
osočovania, tak hľadajme inú formu spolužitia.
Podčiarkujem, inú formu. A je ich dosť. Bojíme
sa už dnes konfederácie. Bojíme sa súštátia,
zväzku štátov, únie. Všetko odmietame
bez argumentov a keď, tak sa argumentuje len tým,
že sú to prežité, staré historické
formy modelov spolužitia dvoch alebo viacerých štátov.
Neviem prečo. Myslím, že taká metodológia,
že najskôr niektoré parciálne otázky
a dohody a z toho snáď niečo vzíde,
sa mi nezdá produktívna metodológia.
Prečo nechceme pristúpiť na úniu, ktorá
by fundamentálne, vo forme dohody upravila vzťahy
medzi republikami a v jej rámci by sa upravili všetky
rozhodujúce sféry čiastkovými zmluvami?
Prečo nie je prijateľná konfederácia?
Nie tá stará, ale nová, adekvátna
novým spoločenským, ekonomickým, politickým,
sociálnym, zahraničným a iným realitám.
A to dokonca aj za cenu toho, že by sa to muselo nazývať
konfederácia. Nebazírujme na slovách, na
štátoprávnych kategóriách, ale
venujme pozornosť obsahu jednotlivých problémov.
Dopúšťame sa chyby, keď juristicko-dogmaticky
alebo dogmaticko-juristicky vysvetľujeme niektoré
pojmy a pridržiavame sa veľmi striktne toho, čo
bolo kedysi napísané v učebniciach a čo
je prekonané. Sme tvrdo konzervatívni a dôsledky
sú aj tam, kde by to nemuselo byť.
Prirodzene, vzniká otázka, ako zanikne federácia
- a to akýmikoľvek spôsobmi - a tu by som apeloval
na všetkých poslancov, ktorí do toho majú
čo hovoriť, aby sa to nestalo neústavnou cestou.
Prehliadnime úzko stranícke a na dvoch politických
póloch orientované koncepcie alebo predstavy o existencii
alebo neexistencii dnešnej federácie, Českej
republiky a Slovenskej republiky. Chýba nám predstava
a projekt koexistencie týchto dvoch subjektov.
Ešte by som chcel povedať, že téza, že
len referendum, neobstojí. Istotne, rešpektujme tento
fakt - bohužiaľ, je ústavný - že
len referendum môže vyriešiť tento problém,
pokiaľ sa dostane medzi občanov. Ale prečo?
To by malo byť jednou z možností. A pritom si
nie som istý, či vždy tou najhlavnejšou.
Nepodceňujme sociálnu realitu. Niektorí kolegovia
mi hovoria, že príliš bazírujem na sociálnej
realite. Áno, pretože tá reflektuje aj do vedomia
ľudí. A to nemôžeme opomenúť.
To je významný faktor pri rozhodovaní človeka,
občana.
Myslím si, že by kľudne mohla byť aj zmluva
demokratickou formou. Ak sa dva zákonodarné orgány
dohodnú na niečom, nevidím v tom nič
nedemokratické. Ak sa ústavným zákonom
rozhodne jedna republika alebo druhá republika, že
chce vystúpiť zo zväzku, prečo by to malo
byť proti princípu práva národov na
sebaurčenie a prečo by to malo byť protidemokratické?
Tvrdenie, že len to a iné nie je demokratické,
obávam sa, že také tvrdenie je skutočne
veľmi nedemokratické. Čo vlastne chceme? Poviem
to trocha zjednodušene. Nové vzťahy, alebo, ak
chcete, transformované vzťahy, ktoré upevnia
všetko to, čo medzi našimi národmi a menšinami
dlhé desaťročia alebo stáročia
vznikalo v duchovnej, kultúrnej i ekonomickej oblasti.
Snáď ide o určitý druh dezintegrácie
týchto vzťahov - to je ale prvá fáza
novej, kvalitnejšej integrácie.
Nevidím tu pána poslanca, na ktorého vystúpenie
chcem reagovať, ktorý hovoril o armáde a veľmi
kvalifikovane. Chcem povedať toto. Počítame
s armádou. Teraz nevyslovujem tento výrok za vládu
ČSFR, ale nemyslím si, že by bolo možné
od 1. 1. 1993 vytvoriť dve armády. To je mimoriadne
náročná oblasť, zložitý
komplex otázok technických, finančných,
ekonomických, personálnych, zahraničných,
že jednoducho to nie je možné brať len tak
na ľahkú váhu.
Sme pre spoločnú menu s jej eventuálnym prechodom
na národné meny a s pevným kurzom 1:1, prirodzene,
s možnosťou korigovať aj tento princíp a,
samozrejme, ho aj sledovať, najmä z hľadiska vzťahov
ekonomických, zahraničných a iných.
Zaznela tu pred chvíľkou zmienka zo strany jedného
pána poslanca o pohybe pracovných síl. Myslím,
že by to malo byť samozrejmé a že by sme
si to mali veľmi zodpovedne uvedomiť - že počítame
s voľným ekonomickým priestorom, že počítame
s pohybom pracovných síl, že počítame
s voľným pohybom kapitálu, s neobmedzenými
možnosťami pohybu občanov v obidvoch republikách.
Nemôžem stále pochopiť, že niekto
si predstavuje, že medzi Českou republikou a Slovenskou
republikou budú colnice, budú potrebné pasy,
bude potrebné riešiť celý rad problémov
administratívnym spôsobom. V tomto zachádzame
príliš ďaleko. A to je naozaj nedemokratické.
A pokiaľ ide o ostatné otázky, napríklad
o základné práva a slobody občanov,
aj prijatá a zatiaľ neúčinná
slovenská ústava počíta jednoznačne
s tým, že budú tieto práva aj u občanov
Českej republiky rešpektované na území
Slovenskej republiky a my sme presvedčení, že
to bude analogicky aj v Ústave Českej republiky.
Veľmi tu zaznela otázka delenia majetku. Chcel by
som k tomu povedať len niekoľko slov. Vláda ČSFR
sa pokúša o analýzu situácie v tejto
oblasti. Je to skutočne mimoriadne náročná
práca a obávame sa, že sa nám nepodarí
zvládnť všetky kritériá, resp.
zvládnuť dostatok informácií, ktoré
by prišli do úvahy pri vypracovaní návrhu
ústavného zákona o delení majetku.
Dnes se nachádzame v štádiu, že zhruba
do stredy by sme tento návrh ústavného zákona
mali predložiť vláde v prvom znení a mal
by to byť skôr rámcový zákon.
Pracujeme na tom aj berúc do úvahy, že sa líšia
názory na kritériá. Aj niektorí predstavitelia
Českej republiky hovoria, že kritérium 2 :
1 je neprijateľné pre Českú republiku,
že je prijateľné kritérium 2,5 : 1. Ale
kde nájsť tú objektivitu?
Ďalšie kritérium teritoriálneho princípu
- znovu veľký problém. A je to potom aj práve
otázka participácie na tvorbe spoločenského
produktu. Chcem len napríklad pripomenúť, že
nikto už náležite nie je schopný vyčísliť
niektoré otázky. A opierať se len o štatistické
údaje je - myslím - veľká simplifikácia
tohto problému, pretože štatistika nevyjadruje
fenomén a podstatu javu a vzťahy, ktoré sú
medzi tým a štatistickými údajmi, nevyjadruje
a nemôže vyjadriť metodiku, ktorou vznikali štatistické
údaje za desaťročia.
Poviem len príklad: Kto je dnes schopný určiť
objektívne hľadiská pracovnej účasti
jednej a druhej časti ČSFR na tom, čo sa
v ekonomike odohralo? Ako sa vyporiadame s deformovanými
cenami na našom trhu a svetovými cenami exportu? Ako
riešiť problémy vzninuté z makroekonomickej
štruktúry na Slovensku, vrátane zbrojárskeho
priemyslu, celú stratégiu priemyslu a ekonomiky,
jej rozvoja značným zameraním na semiprodukty.
Pripomínam to preto, aby sme to nezjednodušovali ani
na strane slovenskej, ani na strane českej.
Mohli by mi, samozrejme, kolegovia alebo poslanci z Českej
republiky povedať: "Dobre, ale účasť
pracovníkov, resp. občanov Slovenskej republiky
alebo možnosti pracovných príležitostí".
Áno, s tým je treba súhlasiť a je to
treba vidieť. Ale potom je i otázka účasti
občanov na vytváraní hodnôt na území
Českej republiky. Sú to odvody do rozpočtu,
čerpanie nárokov sociálnych dávok,
nemocenského poistenia, zdravotná starostlivosť
o občanov Slovenskej republiky, ktorí sa vrátia
eventuálne po určitých rokoch späť
do Slovenskej republiky.
Zhodnocovanie historického majetku zo spoločného
rozpočtu. Účelové dotácie na
rad jedinečných objektov. Zhodnocovanie pôvodného
majetku, permanentná údržba - a mohli by sme
takto vypočítavať a nedôjdeme k žiadnemu
rozumnému záveru. Veľmi by som prosil, aby
sme to len evidovali a videli, že je to mimoriadne ťažká
práca a práve pre túto zložitosť
problematiky sa vyžaduje vzájomné porozumenie,
tolerancia, ochota rokovať, prijímať objektívne
závery.
Buďme nadmieru korektní! Možno to vyznelo veľmi
pateticky, ale skutočne formulujme kritériá,
ktoré v sebe zahrnú - ak je to vôbec možné
- aj postulát spravodlivosti.
V najbližších dňoch by sme mali ďalej
intenzívne rokovať, ak chceme ísť do budúcnosti.
Myslím, že i politické reprezentácie,
najmä dve politické reprezentácie Slovenskej
republiky a Českej republiky by nemali strácať
ani deň, pretože - dovoľte povedať myšlienku
za naše hnutie - ide o to, aby to bola budúcnosť
rozumnej, obojstranne efektívnej kooperácie, koexistencie
dvoch demokratických republík, v ktorých
okrem iného bude mať priechod aj systém trhovej
ekonomiky bez rôznych administratívnych bariér,
ktorý by nemal oslabovať ekonomické, finančné
a najmä ľudské vzťahy, vzťahy medzi
našimi národmi. Ďakujem vám pekne za pozornosť.
(Potlesk.)
Řízení schůze převzal:
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Děkuji panu poslanci Čičovi
a slovo má poslanec Krejsa, připraví se poslanec
Novák.
Poslanec SN J. Krejsa: Krejsa, Sdružení pro republiku-Republikánská
strana Československa.
Začnu nezvykle technickou poznámkou. Pan premiér
Klaus tady hodnotil projev pana Dr. Sládka ve smyslu pochybnosti
o jeho duševní způsobilosti. Všichni víme,
že Dr. Sládek potvrzení o duševní
způsobilosti má (potlesk.), dokonce duplicitně,
z Anglie (potlesk.), na rozdíl od kolegy Klause. (Potlesk.)
Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, dovolte, abych úvodem
mé rozpravy přečetl dopis řadového
občana, který přišel na adresu našeho
poslaneckého klubu:
"Vážení páni poslanci, až
budete v parlamentě projednávat zákon o rozdělení
našeho společného státu na Českou
republiku a Slovenskou republiku, uvědomte si, kdo na tomto
rozdělení má zájem a proč.
V rozpravě o tomto zákonu neváhejte nazvat
věci pravým jménem. Jde o vlastizradu. Zájem
na rozbití našeho společného státu,
Československé republiky, má Německo
a jeho podplacení nohsledi ve vládě České
republiky, Slovenské republiky a ve federální
vládě ČSFR. (Potlesk.) Zájem Německa
je pochopitelný. Už dvakrát se pokoušelo
Německo ovládnout Evropu válkou. Nepochodilo.
Nyní se o totéž snaží intrikami,
kupováním quislinkovců, a jak se zdá,
toto se jim daří, alespoň prozatím.
Je vaší vlasteneckou povinností odhalit naše
quislinkovce před celým světem, ale především
před našimi parlamenty a občany této
země. Zabraňte vlastizradě! Medové
řeči pana Klause o prosperitě a o vstupu
do Evropy je nutno chápat přesně tak, jako
návnadu lovce. Jde o dobře promyšlenou zradu
s konečným řešením likvidaci
západních Slovanů jako svéprávných
národů." (Potlesk.)
Poslední věta, se kterou se neztotožňuji:
"Podpořte myšlenku založení slovanské
unie na obranu před stále agresívními
Germány!"
V Příbrami dne 31. 7. 1992. Podepsán Jakub
Jaklovský, Příbram 7.
Dopis předávám k ověření
pravosti panu předsedajícímu i se svolením
autora přečíst ho v parlamentu.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, moc mě mrzí, že vás
tady z tohoto místa budu poučovat zrovna já.
(Potlesk.) Ty, kterých si vážím, přestože
stojí na druhé straně minového pole
nastraženého na nás, řečeno kulantně,
sedmým volebním obdobím. Je mi trapné
vytahovat pomyslné žluté karty na zdejší
právnické kapacity, velmistry slovní ekvilibristiky,
vtipné a pohotové spíkry, i neúnavně
veršující poety. Nevím, snad to bylo
vlivem žhavého červnového slunce, možná
šlo u nás, mužů, o jev zcela výjimečný
zvaný klimaktérium s následnou ztrátou
paměti. Mám pochopitelně na mysli přechod
duševní ke straně...
(Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, hovořte k věci.)
K věci, ano. Mám pochopitelně na mysli přechod
duševní ke straně vítězné,
honosící se na klopách známým
čapím křídlem s rybím ocasem,
původně šlechtickým erbem rodu nesmrtelného
kadeta Klause Bieglera, tedy nikoliv ptákem, jak vás
mystifikoval kolega Sládek. My jsme tady před televizními
kamerami něco v tom červnu slíbili. Dovolte,
abych to připomněl přesnou citací:
"Slibuji na svou čest a svědomí věrnost
České a Slovenské Federativní Republice.
Budu dbát vůle a zájmů lidu, řídit
se ústavou a ostatními zákony a pracovat
k tomu, aby byly uváděny v život." (Potlesk.)
Nevím, jak vy ostatní, ale my, republikáni,
jsme to mysleli vážně. A já se ptám,
proč tady vůbec vedeme nějakou rozpravu,
když jsme buď vlastizrádci za porušení
poslaneckého slibu, nebo už podle § 94 odstavec
1 zákona o jednacím řádu Federálního
shromáždění de jure nemáme mandát,
a tudíž máme právo rozhodovat tak nanejvýš
rvačku cikánských pasáků na
Perlovce. My totiž máme jedinou možnost - odmítnout
zákon o způsobu zániku federace en block,
urychleně přijmout novelizaci zákona o referendu,
předloženého už několika výborům,
a rozhodně prohlásit, že poslanci Federálního
shromáždění jsou pro zachování
společného státu v jakékoli podobě.
(Potlesk.) Pokud to neuděláme, buďme si jisti,
že nám to voliči spočítají.
Závěrem mi dovolte návrh, abychom si na hlasování
o rozbití republiky vzali všichni plavky a neplavci
plovací vesty, protože pokud zákon o způsobu
zániku federace projde, smetou nás do Vltavy. Ne
kolega Sládek, ale celý národ. Ještě
malou doušku.
(Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, mám vašemu návrhu
rozumět tak, že o něm budeme hlasovat? V tom
případě bych žádal, abyste ho
předložil písemně. Spíš
je to doporučení.)
Ještě malou doušku. Na včerejší
schůzi zahraničního výboru při
projednávání takzvaného kompetenčního
zákona mě pan místopředseda vlády
Čič přesvědčil, že tento
zákon ještě i v dnešní době
má svůj význam. Moc mu za to děkuji.
Proto si myslím, že má i význam dál
za společný stát bojovat. Děkuji za
pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Novák, připraví
se poslanec Jiří Liška.