HZDS malo v programe konfederáciu, aj keď sa vedelo,
že ju Česi neakceptujú, príliš
rýchlo potom prešlo na samostatný štát,
ktorý takto radikálne hlásala vo svojom programe
len SNS. Príliš rýchlo došlo k dohode
s ODS niektorí začali vývoj brzdiť,
ale iní veci ďalej urýchľovali. Snahy
o rozumné spomalenie vývoja vo Federálnom
zhromaždení poslanci HZDS nepochopili. Na upozornenie
najvyšších predstaviteľov štátu
zo zahraničia kvôli dodržiavaniu demokratických
postupov a ľudských práv sa nereaguje. Verbálne
sa konštatuje, že pre Slovensko je treba zmierenie,
jednotu a mnoho odborníkov, všade se hľadajú
nepriatelia a vinníci, osvedčení odborníci
sa vyhadzujú z práce. Snažia sa o informačnú
blokádu Slovenska, o rozšírenie monopolu v
štátnych médiách a nielen v nich. Zásahy
niektorých ministrov, najmä v oblasti kultúry,
školstva, zdravotníctva a sociálnych vecí,
sú často nekompetentné. Snažia se o
zvýšenie vplyvu štátu v hospodárstve,
ktorý sa návštevou expertov v USA spochybňuje,
ale privatizácia sa spomaľuje. Dopady náhleho
rozpadu štátu, bezpečnostné, hospodárske,
sociálne a kultúrne a tak ďalej sa neoznámia.
Občanovi sa nepovie, čo ho čaká. Tvrdenie,
že potom bude lepšie, sa nedokazuje. Raz, napr. na Cyrilometodských
slávnostiach sa vyjadrujú pre referendum, druhý
raz tvrdia, že je zbytočné. Prijatie ústavy
v tejto forme je v rozpore so súčasným právnym
stavom.
Na českej scéne je stav lepší, ale nie
oveľa. Ale ODS prijala tento stav z iných dôvodov,
aj keď členovia vlády a parlamentu tiež
sľubovali vernosť ČSFR. Spočítali
si, že ekonomická reforma sa vinou Slovenska spomaľuje,
že pokračujúcim spojením s ním
môže zase dôjsť k februáru 1948.
Zahraničiu by sa hodil príklad úspešného
prechodu na tržnú ekonomiku. ODS dúfa, že
by to mohla byť Česká republika. Slovo "sociálny"
však nespája s trhovou ekonomikou, najmä keď
na Slovensku si ho pletú so slovom socialistický.
Prípad bývalej NDR, do ktorej bývalá
NSR dáva ročne asi 200 miliárd mariek bez
podstatného zlepšenia situácie ukazuje, že
problém nie je len vo financiách. Postoj "Havel
alebo nikto" je nezodpovedný, pretože jasne vedie
k patovej situácii.
Informačná blokáda zo Slovenska - pokiaľ
ide o noviny, knihy, rozhlas, ale aj televíziu - pokračuje.
Politici ODA, ale i ODS zaujímali i v minulosti voči
Slovensku nereálne postoje."Federácia alebo
rozchod", "štátna zmluva je nezmysel",
nechápali prežitie starého modelu federácie,
tvrdší dopad reformy na Slovensko, nutnosť väčšieho
počtu Slovákov vo federálnych orgánoch
atď. Ako bývalý člen vlády konštatujem,
že ich postoje, najmä na poli hospodárskom, boli
často kontraverzné. Riešenia problémov
konverzie, energetiky, poľnohospodárstva, Gabčíkova,
Mochoviec, Transpetrolu, Transgazu, rozdeľovanie zahraničnej
pomoci atď. vyvolávali na Slovensku neraz oprávnený
odpor.
Nechápem preto, ako sa mohla ODS tak rýchle rozhodnúť
pre doterajšiu výraznú redukciu počtu
veľkosti federálnych orgánov a radikálny
presun kompetencií na republiky, keď predtým
dva roky tieto požiadavky nechápala. Keby toto bola
urobila pred rokom, myslím si, že dnes mohol byť
kľud.
Vážené Federálne zhromaždenie,
v době Veľkej Moravy boli naše národy
75 rokov spolu, potom žili tisícročie zvlášť
a pýtam sa, či zasa budú po 75 rokoch opäť
oddelene? Máme sa rozpadnúť, keď cesta
späť nebude viac možná? Nedávno som
bol na dovolenke vo Francúzsku a s cestovnou kanceláriou
som prešiel desaťkrát štátne hranice,
ani raz nikto odo mňa nechcel pas. Nedokážem
si predstaviť, že prvého alebo desiateho januára
nasledujúci rok odo mňa bude chcieť niekto
na rieke Morave pas alebo sa ma bude pýtať, čo
som si kúpil v Hodoníne. Máloktoré
národy v Európe sú si také blízke
ako Česi a Slováci. Iste majú mnoho rozdielneho,
ale sú odkázaní žíť vedľa
seba a budú aj naďalej jeden na druhého odkázaní.
Už Andrej Hlinka to pochopil - mnohí sa ním
dnes oháňajú - keď povedal, že
do spoločného štátu by Česi mali
dať rozum a Slováci srdce. Keď sa také
blízke národy, ako sú Česi a Slováci,
nedokážu dohodnúť, ako sa v budúcnosti
každý z nich v Európe dohodne s celkom odlišnými
národmi? Veď dlhoročné spory a ťažkosti
sú u ostatných národov normálne, len
my sme ich príliš dramatizovali a dramatizujeme. Prirodzený
proces sebaurčenia slovenského národa nemusí
viesť len k rozkolu, mohol viesť už dávno
k zmene formy spoločného štátu. Prečo
nie ku konfederácii alebo k únii , prečo
nie k spoločnému štátu s malou spoločnou
vládou, ako máme dnes?
Emancipačné snahy Slovákov a integračné
snahy Európy sú zlučiteľné, len
je treba ďalej rokovať a nevzdávať sa. Bohužiaľ,
Slováci našli na českej strane v posledných
dvoch rokoch len izolovaných politikov, ktorí slovenské
požiadavky chápali, nenašiel sa žiadny politický
prúd alebo strana, ktorá by toho bola schopná.
Je zaujímavé, že za spoločný
štát dnes bojuje v Čechách len ľavica,
ale obávam sa, že to nie je kvôli Slovensku,
ale skôr z hľadiska záujmov českej opozície
voči dnešnej českej koalícii.
Vážené Federálne zhromaždenie,
národy zostávajú, pretrvávajú
a politici odchádzajú. Pri svojich poslaneckých
cestách po Slovensku a Čechách často
stretávam prostých ľudí, ktorí
nemajú žiadnu publicitu a ktorí ma a nás
prosia o činy smerujúce proti rýchlemu rozpadu
štátu. Žiadajú nás, aby sme ďalej
rokovali, hľadali kompromisné riešenie, ktoré
bude vyhovovať obom stranám. Zároveň
by som chcel veľmi zdôrazniť nezastupiteľnú
úlohu kresťanov - ako v Čechách, tak
na Slovensku. Máte byť svetlom sveta, musíte
vytvárať mosty medzi ľuďmi, hľadať
vždy to, čo nás spája, musíte
nie sedemkrát, ale sedemstokrát, teda vždy
odpustiť, musíte sa ľudí zastať a
pomáhať im v dennodenných problémoch
a starostiach, pretože deň už sa nachýlil.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu Mikloškovi, teraz vystúpi
v rozprave Michal Ivanovský. S faktickou poznámkou
sa hlási poslanec Rajčan.
Poslanec SN J. Rajčan: Z vystúpenia predrečníka
pána Miklošku vyplynulo, že na Slovensku víťazné
Hnutie za demokratické Slovensko začalo s čistkami
a nedemokratickými metódami, ktoré sme tvrdo
pred dvoma rokmi odsúdili. Pravda je, bohužiaľ,
celkom iná. Voľby boli 5. a 6. júna. Práve
táto vláda, ktorá vzišla z týchto
volieb, napráva rozhodnutia, ktoré vznikli 15. a
16. mája, dokonca ešte 5. júna, či v
oblasti školstva alebo aj v hospodárskej sfére.
Bohužiaľ, je to tak. Neviem, prečo sa s týmito
rozhodnutiami začalo až tesne pred voľbami, bolo
na to dosť času.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Rajčanovi. S faktickou
poznámkou sa hlási poslanec Švec.
Poslanec SL P. Švec: K úvodnémuu slovu pána
Miklošku a pre všetkých slovenských poslancov
by som mal výzvu, že ich prosím, aby sme si
vyprali špinu doma a nevozili hnoj na cudzie pole.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: To bol pán poslanec Švec. Môžeme
pokračovať v rozprave. Vypočujeme si príspevok
pána poslanca Ivanovského.
Poslanec SL M. Ivanovský: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
stále teď slyšíme, že je trestuhodné
vynechat občana z rozhodování o osudu našeho
státu. Stále teď slyšíme, že
současné dění vyvolává
v občanech pocity bezmoci. Je pozoruhodné, že
toto říkají právě komunisté,
ať už v té či oné straně,
právě ti, kteří přes 40 let
vůbec nepřihlíželi k vůli občanů.
Je pozoruhodné, že to říkají
právě ti, kteří přes 40 let
přímo systematicky kultivovali v občanech
beznaděj a bezmoc.
Za druhé: Pan poslanec Sládek ve svém roztomilém
vystoupení řekl, že politická reprezentace
se odtrhla od občanů této země. Politická
reprezentace SPR-RSČ možná, ale rozhodně
ne reprezentace ODS. Při svém kontaktu s občany
nezjišťuji nic, co by nasvědčovalo, že
proti období voleb v červnu ztrácí
ODS nyní ve veřejnosti popularitu, spíš
naopak.
Za třetí: Pár slov k požadavku na analýzu
ekonomických ztrát při rozdělení
federace. Tyto ztráty jistě budou, ale v současné
době ani velmi přibližnou částku
nelze stanovit. To si snad uvědomují všichni
rozumně uvažující lidé. Co však
je jisté už dnes, že ztráty vzniklé
protahováním současného stavu budou
nesmírné, a to nejen ekonomické.
Za čtvrté: Argumentem opozice je i to, že svět
očekává, že Češi a Slováci
zůstanou spolu v jednom státě a že se
stanou jakýmsi stabilizačním faktorem ve
střední Evropě. K tomu jenom dvě poznámky.
Je velikášstvím myslet si, že jsme středem
Evropy, na který se dívá celý svět.
A je naivní domnívat se, že rozběhnutý
proces národně emancipační na Slovensku
lze zastavit. Kromě vědomých a racionálních
prvků, které jsou ve hře, i pochody iracionální,
emotivní; a protože jde o hluboké a podvědomé
pochody a psychické proudy, na které vůle
a intelekt nemají žádný vliv, domnívám
se, že skutečně jediné řešení
je to, které navrhuje při svých společných
jednáních ODS a HZDS.
Chtěl bych tady něco říci o vztazích
mezi Čechy a Slováky. Domnívám se,
že současný stav federace odpovídá
tomu, jak prožívají příslušnost
k tomu našemu zatím ještě společnému
státu jedni i druzí. Slováci se cítili
vždy především Slováky a teprve
potom - a teď váhám jestli vůbec - Čechoslováky.
Češi se vlastně až dosud cítili
vždy Čechoslováky a teprve potom Čechy.
Troufám si tvrdit, že jediným způsobem,
jak zajistit další přátelské
soužití našich dvou národů, je
pokojné rozdělení federativního státu
na dva samostatné státy. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. S faktickou poznámkou sa prihlásil
pán poslanec Kalina.
Poslanec SN K. Kalina: Vážení kolegové,
já jsem si díky dvěma předřečníkům,
panu poslanci Ivanovskému a předtím panu
poslanci Švecovi, uvědomil, jakou pospolitost zde
nyní představujeme. Domnívám se, že
se nejedná o společnou schůzi sněmoven,
ale o náhodné společné setkání
poslanců zvolených v České republice
a poslanců zvolených ve Slovenské republice.
Obě strany zde diskutují o svých problémech
a problém, o kterém je zde řeč, mají
takřka výhradně za něco, co se týká
té druhé strany.
Několikrát jsem zachytil - a v tom, co říkal
pan poslanec Švec, se to myslím ozvalo též
- že diskuse na této schůzi vystihuje fakt,
že v současné době pro většinu
slovenských poslanců, a troufám si říci
pro většinu slovenských občanů,
je problém federace českou záležitostí.
Jakoby to ilustrovalo to, co se říkalo už za
první republiky, že možná Slovensko patří
Slovákům, ale Československo Čechům.
To jen ilustruje, jak daleko jsme došli a jaké jsou
síly, které můžeme zvládnout
a které zvládnout nemůžeme.
Já jako lékař neumím poroučet
větru, dešti, ani přírodě, ale
mohu dělat to, co dělat mohu. Rád bych adresoval
české opozici výzvu: Pánové,
pojďme si to vyříkat u nás doma. Zde
už můžeme udělat pouze jediné.
Odpracovat to, co před nás federální
vláda předložila, tu práci na zákonech,
kterou za nás nikdo neudělá. Ani pro českou
opozici, a domnívám se, že ani pro současnou
slovenskou opozici, i když jako křesťanovi jsou
mi postoje kolegů z KDH mnohdy blízké, není,
pánové, vaším údělem nic
jiného, než svůj zápas vybojovat ve
svých domovech, nikoliv na půdě federace.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem kolegovi Kamilovi Kalinovi. V rozprave
ďalej vystúpi pán poslanec Lhotka. Pripraví
sa poslanec Jaromír Kuča. Predtým sa ešte
s faktickou poznámkou prihlásil pán poslanec
Pavel Dostál.
Poslanec SN P. Dostál: Dámy a pánové,
aby zde nenastala atmosféra, že otázka občana
a referenda je tlačena levicí. Dámy a pánové,
z tohoto místa prezident republiky na zahájení
schůze mluvil o jediném legitimním rozchodu,
za který považuji referendum. Je nutné si uvědomit
..... (Poznámky ze sálu.) Záchrana bolševismu,
já nebudu diskutovat... (Předsedající
místopředseda FS J. Stank: Kľud, prosím.)
Děkuji.
Ukončil bych ještě poznámkou k panu
předřečníkovi, k bývalým
komunistům v ostatních stranách. Zamyslete
se nad svými bývalými normalizačními
komunisty ve vašich řadách. Pak to budu brát.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Pán poslanec Bystrický má faktickú
poznámku.
Poslanec SN Š. Bystrický: Pán kolega, na margo
vášho úvodného slova o štyridsaťročnej
zodpovednosti a príslušnosti vyhlasujem za seba: Mám
44 rokov, nikdy som nebol ani členom, ani kandidátom
komunistickej strany. Tým sa nechválim, len to konštatujem.
A pokiaľ ide o hodnotenie, v čom dávajú
a čomu dávajú prednosť občania
jednej alebo druhej republiky, myslím, že hodnotenie
by sme mali nechať na každom z nich. Doporučujem,
aby sme sa v ďalšej diskusii týmito problémami
nezaoberali.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Ešte pán poslanec Valenčík.
Potom budeme pokračovať v diskusii.
Poslanec SL R. Valenčík: Samozřejmě,
že se můžeme snažit personálně
dohledat kdo, kdy, kde byl nebo komu to třeba zamítla
uliční organizace z morálních důvodů,
že se do strany nedostal. Nemyslím, že by to
bylo podstatné. Hledejme praktiky uplatňované
minulým režimem v sobě a nepoužívejme
je znovu. Bude to pro nás pro všechny lepší.
Mně vystoupení pana poslance Mikloška na rozdíl
od předřečníka, který říkal,
že si každý řeší své
vlastní problémy, přesvědčilo
o tom, že tento problém přes trochu odlišnou
politickou reprezentaci je shodný v obou republikách.
Pan poslanec Mikloško také měl na mysli obě
republiky a explicitně to i řekl.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem. Pokračujeme vystúpením
pána poslanca Lhotku.
Poslanec SL J. Lhotka: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, vážení
hosté, budu stručný a věcný.
Jako poslanec FS jsem skládal poslanecký slib věrnosti
České a Slovenské Federativní Republice
na svou čest a svědomí. Dnes je pro všechny
čest a svědomí jako špinavý hadr
na vytírání podlahy. Ne však pro mne
jako poslance Sdružení pro republiku Republikánské
strany Československa. Svůj postoj jsem vyjádřil
panu místopředsedovi federální vlády
MUDr. Mackovi při projednávání vládního
návrhu ústavního zákona o způsobech
zániku ČSFR v sociálním výboru
Federálního shromáždění
10. září tohoto roku. Při truchlohře,
která je tady předkládána vládou
jako komedie, nechci ve výboru vlastizrady dělat
kocourkovského radního. Proto jsem po sdělení
důvodu panu MUDr. Mackovi odešel z projednávání
tohoto návrhu ústavního zákona o zániku
ČSFR.
Dosud jediným směrodatným a platným
zákonem, zda má československá federace
fungovat dál, či ne, je referendum. Je to občanská
společnost, která jediná má právo
rozhodnout o existenci československé federace na
základě Listiny základních práv
a svobod.
Nikoliv ODS, HZDS, deklarace Federálního shromáždění
schválená ústavním zákonem,
či dohoda SNR a ČNR nebo jiný ústavní
projev národních rad. Nedávno zde předstoupila
vláda ČSFR před Federální shromáždění
s programovým prohlášením, jehož
autorem podle odborné úrovně tohoto vypracovaného
traktátu měl být údajně Jára
Cimrman, jak nám sdělil poslanec Krejsa. Dnes ta
samá vláda předstoupila ve výborech
Federálního shromáždění
s vládním návrhem zákona o způsobech
zániku České a Slovenské Federativní
Republiky. Kdo bude v těchto republikách po rozpadu
ČSFR vystupovat v roli Tisa a Háchy? Třicet
procent voličů ODS postavilo občany před
tragickou skutečnost: rozpad státu, ekonomický
tlak, sociální propad. Jako poslanci Federálního
shromáždění mně docházejí
dopisy od občanů, mnohé ze sociálního
propadu, z nichž jeden, výstižný, jsem
četl 8. září v sociálním
výboru. Byl to dopis od paní Libuše Heliskové
z Ostravy. Na jedné straně slib poslance Federálního
shromáždění, že bude dbát
vůle a zájmu lidu, na straně druhé
koalice stran a jejich poslanců, které blokují
v parlamentu jakékoli změny prospěšné
prostým lidem, národu.
Dnešní vláda není vládou lidu
a pro lid. Rozpad státu je průhledným maskováním
neúspěchů ekonomiky pana Klause. To každý
prostý občan pozná, neboť narazí
brzo na dno. Pokud jde o redukci orgánů státní
správy, tak naopak vidím, jak se rozrůstá
administrativa okresních úřadů, všeobecně
zdravotních pojišťoven atd. Nečekám
a nečekejme od této vlády progresívní
změny. Destrukce, chaos, nejistota, propad životní
úrovně prostých lidí, ze kterých
se stávají chudáci - to jsou znaky přinášené
vládní politikou té většině
v národě.
A na závěr: V jisté zoologické zahradě
orangutan Venca shlédl v televizi pořad Co týden
dal. Ještě týden ho z toho bolelo břicho.
(Potlesk.) Děkuji.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Teraz bude hovoriť poslanec Jaromír Kuča.
Poslanec SL J. Kuča: Vážený pane předsedající,
vážené dámy, vážení
pánové, dnešní jednání
je o budoucnosti našeho státu. Víme všichni,
že v hromadných sdělovacích prostředích
i zde v tomto sále byly vzneseny nejedny argumenty pro
a proti dalšímu soužití Čechů
a Slováků, ať již v podobě federace,
soustátí či unie. Chtěl bych být
konkrétnější a zamyslet se nad problémy,
jež budeme zřejmě muset řešit po
1. lednu 1993, a které v tomto termínu můžeme
jen stěží stihnout.
Za prvé - je to opční právo. Velká
část obyvatel ČSFR si rozdělení
nepřeje. Cítila se československými
občany a musí mít tedy právo rozhodnout
se pro občanství jedné z republik bez ohledu
na národnost, místo pobytu a narození. Podle
zákona č. 165/1968 Sb. ze dne 19. prosince 1968
je československý občan občanem té
republiky, na jejímž území se narodil
- § 3 odst. 1 - přičemž do 31. 12. 1969
měl možnost žádat o přiznání
občanství republiky druhé za současné
ztráty občanství původního
- § 4.
Vyjděme proto ze dvou zásad. S největší
pravděpodobností bude chtít drtivá
většina zůstat tam, kde má trvalý
pobyt. Považuji tedy za běžné, jestliže
se občan přihlásí k občanství
té republiky, na jejímž území
má trvalý pobyt.
Každý má právo ve stanovené lhůtě
oznámit úřadu, že žádá
občanství druhé republiky. Proto ještě
v době existence ČSFR musí Federální
shromáždění přijmout novelu zákona
č. 165/1968 v tom smyslu, že československý
občan je po počátku účinnosti
novely občanem té republiky, na jejímž
území má trvalý pobyt, přičemž
do 31. 12. 1993 si může zvolit státní
občanství druhé republiky. Obě republiky
by tento zákon recipovaly, to jest stal by se i po zániku
ČSFR součástí právního
řádu ČR a SR. Jiná možnost spočívá
v řádné mezinárodní smlouvě
mezi ČR a SR, jejíž obsah by byl shodný
s výše uvedenými záměry.
Za druhé - pohyb pracovních sil. Již dnes je
zřejmé, že česká strana při
rozdělení společného státu
se bude snažit omezit pohyb pracovních sil. Je nutné
počítat s tím, že na svou stranu získá
značnou část nacionalistů a dezorientovaných
lidí, kteří podlehnou mylné představě,
že se odchodem slovenských dělníků
sníží nezaměstnanost. Tato kalkulace
je ovšem mylná, protože zejména v moravském
pohraničí stejně nikdo případný
zákaz zaměstnávat dělníky ze
Slovenska respektovat nebude a účinná kontrola
není možná. Jediným výsledkem
bude fakt, že slovenští dělníci
budou pracovat na Moravě ilegálně a budou
stlačovat mzdy.
Na zásadě, že občan Slovenské
republiky může v České republice pracovat
bez zvláštního povolení a naopak, je
třeba trvat. Tuto záležitost vidím jako
klíčovou. Její regulace musí spočívat
v československé dohodě, která si
vyžádá změnu v celé řadě
právních norem. S otázkou volného
pohybu pracovních sil rovněž úzce souvisí
právo na trvalý pobyt. Je tedy nezbytně nutné
změnit některé právní normy
- § 2 odst. 2 zákona č. 1/1991 Sb. ze dne 4.
12. 1990 o zaměstnanosti, zákon č. 123/1992
Sb. ze dne 4. 3. 1992 o pobytu cizinců, atd. Kromě
argumentu, že dělníci by i tak pracovali nelegálně
a stlačovali mzdy je možné uplatnit argument,
že v českých zemích ES mohou bez povolení
pracovat občané každé členské
země.
Obdobně je třeba upravit i otázku zabývání
se jinou činností, nabývání
majetku atd., což si rovněž vyžádá
změnu právních norem.
Na závěr, za třetí - otázka
jazyková. Bez ohledu na to, že slovenská ústava
zakotvila slovenský jazyk jako jazyk státní
a bez ohledu na to, zda bude tato záležitost řešena
v ústavě České republiky, je zapotřebí
přijmout buď česko-slovenskou dohodu, nebo
zákon ČNR a SNR, který by byl později
recipován ČR a SR ve stav, který by byl formálně
zakotven v § 4 odst. 2 zákona č. 122/1920 Sb.
ze dne 29. února 1920. Formálně nikdy nedošlo
ke zrušení tohoto zákona, a dokonce i v letech
1939-1945 se mlčky dodržoval jak na Slovensku, tak
v protektorátě Čechy a Morava. Paragraf 4
odst. 2 citovaného zákona říká,
že česká odpověď k slovenskému
podání a slovenská odpověď k
českému podání se předpokládá
vždy za vyřízenou v jazyku podání.
Obdobně ústavní zákon č. 299/1938
Sb. ze dne 22. 11. 1938 o autonomii slovenské krajiny ustanovil,
že úředním jazykem na Slovensku je jazyk
slovenský, ale osoby české národnosti
a úřady se sídlem v českých
zemích se mohou ke slovenským úřadům
obracet v jazyku českém. Protože samozřejmě
žádný úřad nemůže
zkoumat, jaké národnosti je petent, byla fakticky
ponechána možnost obracet se k slovenským úřadům
česky a k českým slovensky. Rovněž
§ 6 odst. 1 zákona SNR č. 428/1990 Sb. ze dne
25. 10. 1990 umožňuje používání
českého jazyka na Slovensku. Úprava bude
tedy fakticky kodifikovat faktický stav, který se
vyvinul za posledních 74 let.
Vidíme tedy, že problematika spojená s transformací
federace je velmi komplikovaná, takže nepromyšlené
urychlování nutných kroků může
celý proces pouze zbrzdit.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem pánu poslancovi Kučovi.
Slovo má pán poslanec Malíř. Pripraví
sa pán poslanec Krejsa.
Poslanec SN D. Malíř: Vážený
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
už od počátku vzniku Republikánské
strany Československa byla naše strana vystavena značným
útokům, tlakům a urážkám
ze strany tehdejší vládnoucí garnitury,
která nás vydávala za největší
škůdce této republiky. Opomenout nesmíme
ani tu skutečnost, že v těchto útocích
se angažoval i bývalý prezident ČSFR
Václav Havel. Bohužel, podobné útoky
a nátlaky přetrvávají i nadále.
Terčem těchto útoků však bývá
nejčastěji předseda Republikánské
strany dr. Miroslav Sládek, který jako jediný
dokázal s tak obdivující přesností
a předstihem předpovědět události,
kterých jsme nyní svědky.
Dosavadní postoj a jednání politických
stran a hnutí, především pak ODS-KDS
v Čechách a HZDS na Slovensku nám plně
potvrzují, kdo ve skutečnosti je tím pravým
škůdcem v naší zemi. Bez ohledu na to,
jaké pohnutky je vedly a vedou k takovémuto jednání.
(Konečně, nepřítomnost poslanců
ODS v tomto jednacím sále to jenom potvrzuje.)