Poslanci slíbili věrnost České a Slovenské
Federativní Republice, takže já bych byl rád,
aby také svůj slib splnili. Pokud mají nějaké
jiné postranní zájmy, jako že jsme měli
třeba málo prezidentů, měli jsme jen
jednoho, budeme mít dva, měli jsme málo ministrů
zahraničních věcí, takže už
máme tři, pokud chce někdo podporovat tento
způsob rozbíjení Československa, tak
prosím, těžko mu v tom můžeme bránit,
ale my jsme zásadně proti jakémukoliv takovému
postupu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Hovořil poslanec Sládek. Vzhledem k
tomu, že poslanec Bartakovics se vzdal slova, budou nejprve
následovat technické poznámky.
(Nesrozumitelné výkřiky na galerii.)
Prosím pořadatele, aby obnovili pořádek
na galerii.
Poslanec SL M. Hajník : Vážený pane
premiére, pane předsedající, dámy
a pánové, jak jsme před chvíli slyšeli
vystoupení pana Sládka, je opravdu nemilosrdným
kritikem všeho a všech. Jak nám sdělil,
toto své dnešní vystoupení si asi jel
natrénovat včera na brněnskou manifestaci.
My jsme ovšem měli včera jednání
zahraničního výboru, kterého je pan
Sládek také členem. Dostavil se na jednání
zahraničního výboru, podepsal se, odešel
a už nepřišel. My jsme měli na programu
jednání návrhy zákonů o zániku
federace, novelu kompetenčního zákona a další
důležité věci. Čili pan Sládek
vlastně svévolně opustil jednání
tohoto výboru z ryze soukromých účelů
a neomluvil se. Předpokládám, že z jeho
neúčasti budou vyvozeny patřičné
disciplinární závěry.
Je vidět, že kritéria, která uplatňuje
na sebe, jsou poněkud jiná, než ta, která
uplatňuje u ostatních. Kritizuje u všech poslanců,
co se mu nelíbí, včetně poslaneckých
platů. Svůj čas, který by měl
věnovat poslanecké práci, věnuje svým
soukromým akcím. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Dále se s faktickou poznámkou
hlásí kolega Korger.
(Hlas z pléna : Chcel by som upozorniť pána
poslanca Sládka, že podľa posledných prieskumov
verejnej mienky, které boli robené v minulom mesiaci,
vláda Slovenskej republiky - pokiaľ sa nemýlim
- má podporu 71 % obyvateľstva a Slovenská
národná rada 70 %. Ďakujem.)
Poslanec SN J. Korger: Prosím vás, promiňte,
já si občas čtu v historii. Při projevu
pana poslance Sládka mi chyběl závěr.
Nechybělo tam prosím vás, pane kolego, es
kommt der Tag? A nebo prosím vás, není to
parafráze jiného projevu ve smyslu - my se jezdíme
do Moskvy učit, jak vás budeme věšet?
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Další technická poznámka.
Poslanec SN J. Koutský : Pan poslanec Sládek byl
prý minulý týden v Mostě a prý
byl fyzicky napaden předsedou vlastní místní
organizace. Tolik k jeho popularitě.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Prosím vás, těch faktických
poznámek je příliš mnoho. Hned vám,
pane doktore, dám příležitost odpovědět.
Nyní prosím faktickou poznámku.
Poslanec SN K. Haťapka: Včera som viedol zahraničný
výbor a musím konštatovať, že pán
poslanec Sládek sa mi riadne ospravedlnil. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Není-li dalších
technických poznámek, má doktor Sládek
příležitost k odpovědi.
Poslanec SL M. Sládek: Děkuji za tuto příležitost.
Seděl jsem na tom zahraničním výboru
celé dva dny, od rána do večera. Takže
to je zcela jednoznačná záležitost.
K tomu jednání zahraničních výborů
- pan kolega jistě ví, kolik lidí tam nebylo.
To je jedna věc.
A další věc, co se týká toho
výroku. Nevím, zda stojí za to na to vůbec
reagovat, ale přece jenom. Co se týká toho
"es kommt der Tag" atd., tak já bych se pana
kolegy zeptal, kolik vět z té němčiny
se naučil. Jestli postřehl tady jenom tu jednu nebo
vlastně kolik? Pokud chce konzultovat různá
díla v originále v německém jazyce
atd., tak mu samozřejmě k tomu mohu posloužit.
Myslím, že jsem na to vybaven dost. Díky.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Já doufám, že tímto skončily
technické poznámky. A jak již jsem řekl,
kolega Bartakovics se vzdal slova, čili jako poslední
přihlášený za poslanecké kluby
má slovo pan poslanec Klaus za Občansko-demokratickou
stranu.
Poslanec SL V. Klaus: Vážené Federální
shromáždění, mně se teď
bude obtížně mluvit po tom extempore vhodném,
pro pedagogicko-psychologickou poradnu. Ale to už je bohužel
realita našeho dnešního parlamentu.
Budu zde hovořit v této souvislosti o tématu,
které dnes máme na programu. To je otázka,
jak dále naložit s naší dosud společnou
zemí, s Československem, jak dále pokročit
v kultivované formě její transformace, jejího
zániku. Budu tady hovořit jako český
politik. Nechci předstírat, že je to pro mne
určitý problém jako pro poslance Federálního
shromáždění, ale jako český
politik jsem povinen hájit zájmy České
republiky a české národní zájmy,
jakkoliv jsem vždy vysoce ctil hodnoty a tradice našeho
společného státu.
Období, které prožíváme, je období
vysoce nebezpečné a obtížné.
Poslední zbytky systému uspořádání
střední a jihovýchodní Evropy vzniklé
po první světové válce se nyní
v nové mezinárodně politické situaci
za nového rozložení politických sil
v Evropě i ve světě bortí. Proces,
který nyní prožíváme, však
není jen procesem boření a zániku,
ale také procesem vytváření něčeho
nového. Je naší povinností, abychom
této nové skutečnosti pomáhali do
světa a abychom se jí snažili ovlivnit v duchu
zájmů, které zastupujeme. Každý
z nás v duchu zásad, které jsou nám
nadřazeny, to znamená v duchu zásad smíření,
přátelství a spolupráce. To je naše
společná zodpovědnost, společná
zodpovědnost Čechů i Slováků,
společná zodpovědnost koalice i opozice.
Pokud bych se chtěl snažit zformulovat to, co do bezprostřední
budoucnosti považuji za základní český
zájem, za základní český zájem
v situaci jednoznačného, jednosměrného
a nezastavitelného slovenského emancipačního
procesu, a co - jak jsem přesvědčen - není
a nemůže být v konfliktu se zájmem slovenským,
došel bych bezpochyby k těmto dvěma základním
bodům.
Za prvé - proces rozdělení čs. federace
musí proběhnout civilizovaně a kulturně,
nesmí do budoucna zatížit vztahy mezi Českou
republikou a Slovenskou republikou.
Za druhé - do budoucna jsme povinni ve vztazích
mezi Českou a Slovenskou republikou zachovat v nejširší
možné míře vše vzájemně
výhodné a pozitivní z minulosti. Na těchto
obecných zásadách se dnes patrně již
všichni shodujeme. Potíže vznikají, jakmile
začneme hovořit o cestách a prostředcích,
jak je prosadit a o politických řešeních,
v nichž se mají zhmotnit.
Zmínil jsem se o společné zodpovědnosti
nejen Čechů a Slováků, ale i v tomto
smyslu o společné zodpovědnosti vládní
koalice a opozice. Respektuji, že v normálním
světě je napětí mezi koalicí
a opozicí hybným motorem parlamentní demokracie.
Považuji proto za zcela přirozené, že
se opozice snaží najít a formulovat teze pro
veřejnost přitažlivé, že usiluje
o to, aby nalezla nové spojence, že hledá mechanismy
jak dosáhnout změny v poměru sil na politické
scéně, a že se snaží zvrátit
politická rozhodnutí, která nebyla učiněna
v její prospěch. Přitom všem je však
zapotřebí, aby současně převládala
pragmatická politika, která by současně
byla politikou zásad zakotvených hlouběji
než jen ve chvilkovém prospěchu toho či
onoho politického uskupení. Jinak chybí základní
konsensus, bez něhož se nedá žádná
politika, natož politika v tak těžké době,
provádět.
Hlavní nebezpečí, kterému dnes musíme
čelit je, že se v naší rozpadající
se federaci vytvoří nepřehledná chaotická
situace, která v sobě skrývá zárodky
zbytečných konfliktů, a která oddaluje
do nekonečna uklidnění a stabilizaci. Myslím,
že je naším cílem, společným
cílem všech v tomto Federálním shromáždění,
se toho vyvarovat.
Chtěl bych říci pár slov o referendu
jako o způsobu zániku federace v této době.
Slyšíme zde, i jinde řadu líbivých
argumentů ve prospěch referenda. Cesta, kterou v
politice volíme však předně musí
být cestou schůdnou. Jinak na ni občan vždy
doplatí, a my nemáme právo něco takového
dopustit. Dnes jsme v situaci, kdy už i některé
z opozičních stran dospěly k poznání,
že dohoda s nynější slovenskou reprezentací
o zachování rozumné federace není
možná. To samozřejmě neznamená
popření nesporného faktu, že česká
ale i slovenská veřejnost v této otázce
je rozdělena. Bude-li referendum o zachování
či zrušení federace, nepochybně se v
Čechách vysloví spousta lidí pro federaci
už proto, že jim jejich sentimentální
vztahy k myšlence Československa brání
vůbec brát v úvahu to, co si přejí
nebo nepřejí Slováci. Podobný problém
v orientaci ve všech zákrutech státoprávní
problematiky existuje i na Slovensku a víme dobře,
že řada lidí současně žádá
společný stát a současně samostatnost
Slovenska. Nedomníváme se, že pokud by snad
za této nepřehledné situace v referendu zvítěžili
zastánci dosavadní formy společného
státu, že je možné, aby přes toto
referendum s tímto případným výsledkem,
zůstal společný stát zachován.
Výsledkem by potom mohlo být jenom to, že se
bude federace dále, tentokráte již zcela nekontrolovaně
a zcela chaoticky rozkládat.
Takový vývoj není ani v českém,
a jsem si jist, že ani ve slovenském zájmu
a vědomě k němu mohou přispívat
jen zastánci zásady, čím hůř
- tím lépe. Bohužel, jejich hlasy zde dnes
ve Federálním shromáždění
slyším.
Z toho všeho pro mne, pro Občanskou demokratickou
stranu, vyplývá jediné. O řešení
státoprávní situace musí v této
chvíli rozhodnout tento zákonodárný
sbor. Teprve v okamžiku, když selže tak, že
nebude schopen ze sebe vydat žádné rozhodnutí,
je třeba uvažovat o jiném postupu.
Pokud jde o cíl politických proměn, o formu
budoucího soužití České republiky
a Slovenské republiky, je třeba v první řadě
dbát na to, aby řešení, k němuž
dospějeme, bylo jednoznačné a transparentní.
Nesmíme se utápět v mlhavých dvojsmyslech,
musíme zachovat postup, při němž nejprve
vzniknou, a fakticky a právně se budou konstituovat
dva nezávislé a zcela samostatné státy.
Tyto státy se teprve pak dohodnou na způsobu soužití
a jeho smluvním zakotvení.
Věřím, že jsme všichni, kteří
zde jsme, přesvědčeni společně
o prospěšnosti a užitečnosti budoucích
těsných česko-slovenských vztahů.
To nemůže - doufám - být předmětem
sporu. Spojuje nás blízkost geopolitická
a historická, vzniklá dlouholetým soužitím
a vzájemností ve středoevropské oblasti
v řadě společně sdílených
státních útvarů v minulosti. Spojuje
nás řada společných zájmů,
současných i budoucích, zejména v
ekonomické oblasti a naším úkolem je
udělat vše pro to, aby tyto vztahy byly co nejlepší.
Docela na závěr mi dovolte malou poznámku.
HZDS i ODS se staly zde i dnes terčem výtek, že
zásadní státoprávní otázky
řeší na vzájemných setkáních,
a že tato fóra nejsou reprezentativní. Tím
se implikuje obvinění, že jsou obcházeny
legální instituce a legální techniky
parlamentní demokracie. To není pravda a toto obvinění
musím rozhodně odmítnout.
HZDS a ODS se mohou domluvit jen na tom, co chtějí
společně prosazovat ve federální vládě
nebo na tom, co chtějí společně navrhnout
nejvyššímu zákonodárnému
sboru. Nic víc, nic míň.
Jednání nejsilnějších stran vládní
koalice nejen že nejsou zavrženíhodná,
jsou užitečná a nezbytná k nerušené
práci státních orgánů. HZDS
a ODS nechtějí a samozřejmě nemohou
samy, s vyloučením jiných, rozhodnout ani
o rozdělení státu, ani o formě budoucího
soužití České republiky a Slovenské
republiky a také to nedělají. Jsou však
povinny koordinovat a sjednocovat svůj postup už proto,
že jinak hrozí chaos a rozvrat politické scény.
Věřím, že Federální shromáždění
přistoupí na této své schůzi
konstruktivním způsobem ke klíčovým
otázkám naší země, a že
zajistí, aby výsledek byl pozitivní. Děkuji
za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji poslanci Klausovi. Jeho vystoupením
skončila také vystoupení zatím přihlášených
mluvčích poslaneckých klubů.
S technickou poznámkou se hlásí poslanec
Dostál.
Poslanec SN P. Dostál: Je to opravdu velice krátká
faktická poznámka. Vážený pane
předsedo české vlády, kdybychom se
podívali do stenografického záznamu vašeho
projevu, tak jste v prvních dvou větách použil
spojení transformace federace. Já vás ujišťuji,
že pokud by opravdu šlo o transformaci federace v nějaký
jiný státní útvar, pak se nebojím
říci, že budete mít podporu i opozičních
poslanců. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Ještě jedna technická poznámka.
Poslanec SL V. Filip: Pane předsedající,
dámy a pánové, pane předsedo české
vlády, dovolte mi, abych vám řekl, že
mě s Československou republikou nebo s ČSFR
nespojuje žádný sentiment. Moje matka je z
Tater a otec pocházel z Krkonoš. Jsem přesvědčen,
že pokud jste použil slov, že je to i společným
úkolem a odpovědností opozice, aby přispěla
ke klidnému průběhu a stabilizaci politické
scény, je potřeba, abychom se zamysleli nad tím,
proč je pro vás referendum neschůdné.
Jsem přesvědčen, že současný
zákon o referendu je možné novelizovat ve Federálním
shromáždění a vyhlásit ho zde
a nebo schůdným způsobem - jste vedoucí
politickou silou v českém parlamentu - můžete
iniciovat referendum podle současně platného
zákona v českém sněmu. Děkuji.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Hovořil poslanec Filip. Dále se s technickou
poznámkou přihlásil poslanec Kostya.
Poslanec SN L. Kostya: Pane předsedající,
dámy a pánové, velice rád bych panu
Klausovi věřil. Jeho vyjádření
o upřímné snaze české vlády
o úzkou spolupráci se Slovenskou republikou, pokud
dojde k zániku federace. Ale potom nerozumím, proč
člen vaší vlády, ministr zahraničních
vztahů, pan Zieleniec hovoří spíš
o možném státním či nadstátním
celku s Německem. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Než udělím slovo dalším
přihlášeným do rozpravy, mám
ještě jednu faktickou informaci k zamyšlení.
Doposud v rozpravě promluvilo 9 řečníků
za poslanecké kluby. Jednáme více než
dvě a půl hodiny. Zatím mám před
sebou dalších 24 písemných přihlášek
do rozpravy. Prosím, abyste si to v duchu spočítali
a včas si rozvážili eventuální
návrhy pokud jde o přestávku, večeři,
odlet speciálu, přeložení jednání
na zítřejší den apod. Všechny tyto
akce, zvláště když nefunguje zdejší
restaurace, vyžadují určitý předstih.
Proto bych prosil, aby příslušné návrhy
byly podány také s jistým předstihem,
aby bylo možno věci zajistit.
Nyní uděluji slovo poslanci Fišerovi a připraví
se poslanec Dostál.
Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající,
dámy a pánové, vážení
hosté, snad tím prvním, čím
bych měl začít, by měla být
výzva, která zde zazněla z úst poslance
Klause a současně předsedy české
vlády. Z jeho projevu jsem pochopil, že tato role
se vzájemně přece jen trochu těžko
slaďuje. Nicméně jsem zaslechl slova "smíření,
spolupráce", slova, která jsou velmi vítána
a která byla adresována právě na stranu
opozice.
Od ní se očekává odpovědnost,
vstřícnost a přirozeně zabezpečení
schůdnosti návrhů, které jsou předkládány.
Nemohu si pomoci, ale slova, která byla současně
adresována na stranu opozice, musejí vyvolat v této
opozici, a ve mně jako opozičním politikovi
vyvolaly okamžitě, ostražitost. Jestliže
jsou přece jen podkládány této opozici
určité pocity, určité záměry,
pak je zcela přirozené, že tato opozice se
bude dostávat do určitého střehu a
dostává se znovu zpět do opozice. My přece
nestojíme za svými stanovisky, pokud jde o společný
stát nebo pokud jde o referendum jen proto, že to
děláme z politické konjunktury. Kdybychom
to dělali, myslím, že by to bylo opravdu velmi
neseriózní a nečestné. Když se
taková slova říkají a když se
hovoří o pravděpodobné motivaci partnera
nebo tedy protivníka, stále ještě nevím,
jak jsme chápáni, pak je třeba velmi pečlivě
zvažovat slova, která jsou použita, má-li
se začít hovořit o smíření,
spolupráci a odpovědnosti.
Samozřejmě je třeba také vážně
hovořit o tom, co se rozumí pod rozhodováním
tohoto parlamentu a pod jeho selháním. Ústavní
cesty jsou ústavní cesty. Rozhodnutí tohoto
parlamentu o nepřijetí určitého návrhu
je rozhodnutí, nikoliv jeho selhání. Chtěl
bych to konstatovat se vší vážností,
protože nic jiného ústava nezná. Ta
nezná selhání parlamentu, protože odmítl
návrh, byť by to byl návrh vládní
koalice sebesilnější.
Taková slova svědčí o něčem,
co opravdu spíš člověka naplňuje
úzkostí a obavou o přístup k právu,
ústavnosti a budoucnosti i v případě
obou samostatných států. Mně nezbývá
než se ptát, kdo bude potom zastupovat - po těchto
slovech samostatně konstituované státy, jak
se tyto samostatně konstituované státy budou
dohadovat, na základě jakých principů,
když zaniknou nikoliv na základě legálního
postupu? Státy zanikají tím, čím
vznikají. Kdyby vznikly samostatné státy
český a slovenský nelegálním
způsobem, nerad bych jim věštil podobný
konec. Kdybych vyšel z některých vystoupení
jiných, která zde zazněla, a zejména
z jednoho, takové proroctví by nemuselo být
až tak vzdálené od případné
pravděpodobnosti. Ale nechci se podílet na tom,
co vyvolává chaos.
Chtěl bych jít také raději tou pozitivní
cestou, ale v tom případě se musím
znovu ještě obrátit na pana předsedu
Stráského, protože bohužel musím
říci, že i v jeho vystoupení jsem zaslechl
podobný tón, který se mě osobně
dotkl. Nemohu si pomoci, ale tím, že trváme
na referendu, my nezneužíváme práva
občana. Bohužel toto zaznělo, možná,
že to bylo přeřeknutí, možná,
že to nebylo tak míněno, ale opravdu ten, kdo
trvá na referendu, trvá na právu občana
a je si vědom následků, které to může
mít.
My jsme o této věci mnohokrát uvažovali
a přesto všechno musím říci,
že v případě, že by se občané,
ať už ze sentimentálních nebo racionálních
důvodů na obou stranách vyjádřili
pro společný stát - copak vy nejste jako
strany vládní koalice na konci 20. století
při, s prominutím vší úctě
k vašemu vzdělání a znalostem, schopni
se dohodnout? (Potlesk.) Vy nejste schopni na základě
rozhodnutí vůle lidu konsensuálně
vládnout?
Já samozřejmě připomínám,
že to není zaměřeno proti jakémukoliv
právu na sebeurčení, že je nutné
hledat řešení pokud možno rychlá,
že je nutné hledat řešení, která
budou umožňovat vyjít z tohoto nejasného
stavu. Já si také myslím, že je třeba
uvažovat případně o tom, jak urychlit
možnost referenda a jak případně pracovat
dál na novele zákona nebo jak uvažovat o těch
způsobech, které navrhujete, aby byly schvalovány
referendem. Ale nezlobte se, nemůžeme si dovolit nechat
líbit to, co říkáte, že my sveřepě,
bezohledně trváme na referendu. Já bych opravdu
chtěl slyšet faktické věcné argumenty
pro to, že když referendum se vysloví pro společný
stát, že zde bude Jugoslávie. Chtěl
bych také slyšet ty argumenty, které se musejí
říci, že když dojde k rozdělení
státu 1. 1. neústavním způsobem, že
to bude lepší.
Bylo řečeno, že by nebyla připravena
kampaň pro referendum, že by zde vůbec byla
jakási politická nepřipravenost v případě
referenda. Já se ptám, řešení
občanství Čechů a Slováků
je vyřešeno? Celní unie je vyřešena?
Měnová otázka je vyřešena? Naše
mezinárodní postavení a dělení
majetku je vyřešeno?
A je jasná otázka - já jsem velmi ocenil
pana předsedu vlády, nevím, který
den to bylo v rozhlase, kdy říkal, že není
dořešena otázka armády. Byl jsem naopak
velmi překvapen tvrzením předsedy české
vlády, že provést to dělení bude
snadné. Myslím, že je o čem hovořit,
protože to je opravdu velmi vážná věc.
Kdo pamatuje, když tento parlament projednával, jak
ústavně zabezpečit armádu právě
tak, aby nebyla zneužitelná pro cokoliv a aby byla
plně vázána na ústavní stav,
tak ví, o jak závažnou otázku šlo.
To lze řešit tak lehce? A myslíte si, že
to bude lehce procházet ústavním vývojem?
Pane předsedo vlády, já jsem se snažil
ve svém vystoupení k vašemu, tedy k programovému
prohlášení této vlády, vystupovat
velmi vstřícně. Vy si na to vzpomínáte.
Řekl jsem, že budeme podporovat právo, že
opoziční poslanci budou podporovat tuto vládu
v ústavních krocích, byť z řady
důvodů nebudou moci hlasovat pro její programové
prohlášení. To byly vstřícné
kroky, ale byla už v těchto vstřícných
krocích určitá upozornění,
dokonce to snad ani nebyly podmínky. To upozornění
spočívalo v tom, že by nebylo dobře,
aby docházelo k likvidaci centrálních orgánů
federace zřízených na základě
ústavních zákonů okamžitými,
v podstatě svévolnými kroky. (Potlesk.) Naštěstí
v tento okamžik pan místopředseda vlády
zde je, protože tehdy jsem citoval jeho výroky, které
říkaly už tenkrát, že je určen
k tomu, aby vlastně příslušné
orgány zlikvidoval.
Bude se ještě hovořit o konkrétních
číslech. Pane místopředsedo, já
si myslím, že tato cesta, jak byla činěna,
je doslova výzvou pro opozici, aby se postavila proti.
Jak se může opozice zachovat v takovéto chvíli,
když je obcházen ústavní stav a jsou
činěny kroky ještě před tím,
než se učinilo rozhodnutí zde, aby už
to nešlo jinak. Co má tato opozice dělat jiného?
Má to snad chválit? (Potlesk.) Má se snad
opravdu stát opozicí Národní fronty?
Dámy a pánové, moje otázka je jasná,
souvisí ale ještě s jedním momentem,
který považuji za velmi závažný.
Zpráva, kterou jsme dostali na poslední chvíli,
a to nevyčítám, protože sami jsme chtěli
toto závažné jednání, hovoří
o tom, že tato vláda se zavázala připravit
podmínky pro hladké fungování dvou
svrchovaných států a současně
že se zavázala navrhnout výraznou redukci v
počtu a velikosti federálních orgánů
a ústředních orgánů státní
správy. Současně se zde konstatuje, že
těmito předpokládanými novelami kompetenčních
ústavních zákonů - nebudu to citovat
celé - se má vyjít svým způsobem
vstříc budoucímu státoprávnímu
uspořádání. To je jádro věci.
Tady je téma debaty a ne, podle mého názoru,
ve velmi zjednodušeném a právně naprosto
nepřijatelném návrhu zákona o způsobu
zániku federace.