Občania republík by nemali byť zbavení
práva rozhodovať o forme spolunažívania
alebo budovania samostatnej štátnosti. Problém
tu bol vždy pri položení otázky do referenda
a ešte väčší problém zadefinovať
federáciu do konkrétnej podoby. Dnes takú
definíciu máme. Dnes majú poslanci v rukách
tlač 73, je to vládny návrh ústavného
zákona, kterým sa mení a dopĺňa
ústavný zákon o československej federácii.
Zostávalo by zoznámiť s jeho obsahom, resp.
s jeho zásadami voličov a položiť im otázku,
či sú pre takto štrukturovaný štát.
Istotne, redukujú sa právomoci federácie,
v exekutíve ktorej dominovali občania Českej
republiky, ale Slovenská republika by si svoje vlastné
problémy nielen sama riešila, ale hlavne zodpovedala
bez obviňovania českej byrokracie za zlý
stav Slovenska.
Ak sa k takto postavenej federácii jedna z republík
v referende obráti chrbtom, potom to rešpektujeme
a bez hnevu a opovrhnutého urazenia si budujeme samostatné
štáty s bremenom zodpovednosti každého
jednotlivca, ktoré si v referende na seba vzal. A termín
"sverepo sa držať referenda" môže
byť daný do paralely "sverepo sa držať
svojich politických predstáv o rozbití štátu".
Ďakujem vám za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji poslanci Petríkovi. Slovo má
poslanec Indruch za Levý blok, připraví se
poslanec Orosz. Pardon, technickou poznámku má poslanec
Moric, připraví se potom poslanec Orosz za SDĹ.
Poslanec SL V. Moric: Vážení kolegovia! Mal
by som niekoľko pripomienok k prednáške pána
poslanca Petríka. Hovoril síce, že jeho prednáška
je zameraná na českú politiku, ale pretože
tu spomínal aj Slovenskú národnú stranu,
ktorá sa nikdy netajila svojimi snahami, o čo jej
ide, nedá mi, aby som sa k tomu nevyjadril.
V prvom rade hovoril o vznikajúcom českom nacionalizme
ako obrane pred slovenským marxizmom. Je obrovská
škoda, že v roku 1948 nevznikol slovenský nacionalizmus
ako obrana pred českým marxizmom, ktorý bol
importovaný na Slovensko. Hovoril, že SNS získala
vo voľbách veľmi málo. To je istotne pravda,
ale všimnite si program, ktorý vyhral - ten je náš.
Druhá vec. Biblia hovorí, že u cudzieho človeku
vadí smietka v oku, ale brvno vo svojom nevidí.
Získali sme toľko, koľko KDH - keď málo,
tak málo, jedna - jedna. V žiadnom prípade
nikde nie sme podnájomníkmi a nič si nechceme
zaslúžiť. Sme Slovenská národná
strana a bojujeme normálnym demokratickým spôsobom
o svoje miesto na slnku. O HZDS pred rokom a pol nikto nepočul,
dnes vyhralo voľby. Prečo by sme ich my nemohli vyhrať
o štyri roky? Nikomu nebudeme slúžiť, ani
neslúžime, pán kolega.
Čo sa týka referenda, Slovenská národná
strana je pre referendum, ale doteraz boli mysle občanov
masírované jedným smerom. Teraz by sme ich
my chceli premasírovať iným smerom, potom bude
referendum. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Ještě promiňte, pane poslanče,
hlásí se s technickou poznámkou poslanec
Mihalik.
Poslanec SN M. Mihalik: Len jednu vecnú poznámku,
čo sa týka referátu poslanca Petríka.
Podotýkam, že do volieb do zákonodarných
zborov v roku 1990 KDH išlo s programom konfederácie.
Ak to niekto považuje za spoločný štát,
nechám to už na neho. Len verím, že poslanec
Petrík je natoľko dôsledný poslanec,
že si tento záznam vo svojom referáte opraví.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Slovo má konečně
pan poslanec Indruch.
Poslanec SL L. Indruch: Vážený pane předsedající,
vážení poslanci, dámy a pánové,
poslanecký klub Levého bloku je koaličním
klubem komunistických i nekomunistických poslanců.
Byli jsme zvoleni ne z vůle politických stran, ale
z vůle občanů, našich voličů.
Jsme toho názoru, že dochází k porušování
ústavnosti, že vláda ČSFR je dnes vládou
likvidační a nastoupila cestu neústavnosti.
Poslanci Levého bloku ve Federálním shromáždění
v souladu s vůlí svých voličů
opětovně vyjádřili své pochopení
pro emancipační snahy slovenského národa.
Několikrát jsme jasně dali najevo, že
neusilujeme o zachování statutu quo československé
federace, která - i když v mnoha směrech v
uplynulých téměř třech letech
svoji základní funkčnost dokázala
- se zároveň projevila jako do budoucna sotva udržitelná.
I nadále jsme stoupenci demokratického soužití
Čechů, Slováků a ostatních
obyvatel ČSFR ve společném svazku. Výše
než dogmatické trvání na uspořádání,
které se ukazuje jako sporné, klademe trvání
na principech ústavnosti, zákonnosti a demokratické
účasti všech občanů na utváření
dalších osudů státu, který jim
stále ještě je všem domovem, a nemůžeme
se ztotožnit s tvrzeními, že výsledky
voleb z června 1992 osudově předurčily
zánik ČSFR, že způsobily neslučitelnost
politického a sociálně ekonomického
systému obou národních republik a že
dokonce ohrozily demokratický vývoj v ČSFR.
Nemůžeme se ztotožnit ani s tvrzením,
že z voleb vzešel mandát nejsilnějších
politických stran ODS a HZDS v podstatě kabinetním
způsobem bez projevené vůle občanů
jednat závazným způsobem o zrušení
ČSFR.
Právo národa na sebeurčení je podle
mého názoru právem občanské
společnosti, které nelze platně přenést
ani na zvolené zástupce, tím méně
na reprezentace jen některých, i když třeba
momentálně nejsilnějších politických
stran.
Proto trváme na stanovisku: bez vyjádření
vůle informované občanské společnosti,
bez referenda uskutečněného poté,
co budou občané zevrubně seznámeni
s ekonomickými, sociálními, právními
a zahraničně politickými důsledky
jak další existence společného státu,
tak i jeho případného zániku z jejich
vůle, se vydáváme na nebezpečnou cestu
ústavního chaosu a v podstatě popírání
demokratického charakteru naší společnosti.
8. září jsme se sešli ke společnému
jednání, členové Rady Levého
bloku, výkonného výboru ÚV KSČ,
koordinačního výboru Demokratické
levice a poslanci Levého bloku ve Federálním
shromáždění a České národní
radě. Jednoznačně jsme se shodli na tom,
že podporujeme právo národa na sebeurčení
a jsme jako Levý blok rozhodnuti za prvé trvat na
požadavku informovanosti všech občanů
vládou ČSFR o všech předvídatelných
důsledcích jak dalšího trvání,
tak i případného zániku ČSFR.
Za druhé: Na požadavku uskutečnění
referenda, třeba na základě novelizovaného
zákona Federálního shromáždění,
jako jediného ústavního způsobu rozhodování
o existenci československého státu.
Za třetí: Trvat na požadavku důsledného
respektování ústavnosti a zákonnosti
při řešení státoprávních
problémů.
Obyvatelstvo je ideologicky zpracováváno a přesvědčováno,
že jiné cesty není než oddělení
se Čechů a Slováků ve dvou samostatných
republikách. Politické síly, které
myšlenku referenda odmítají, chtějí
o osudech České a Slovenské Federativní
Republiky rozhodnout bez účasti občanů.
Tyto síly projevily despekt k samé myšlence
ústavnosti a zákonnosti a tak berou na sebe historickou
odpovědnost, kterou nejsou schopny dlouhodobě nést.
Volby jsou jednou za čas, ale rozpad ČSFR je dlouhodobou
záležitostí.
Proto zpytujme naše svědomí, zda to, co se
chce po Federálním shromáždění,
je v souladu s národními zájmy a potřebami
příštích generací.
Nyní mi dovolte pár osobních poznámek
na závěr. Osobně se nepovažuji za politika,
ale především za občana této
společné vlasti. Narodil jsem se v Československu,
a v Československu chci i do budoucna se svojí rodinou
a se svými přáteli žít a pracovat.
Nejde mi o to, aby byla tato federace, která, jak již
bylo řečeno, je neudržitelná, ale jde
o to, aby tak, jako v manželství, kdy muž a žena
se svobodně rozhodnou, že uzavřou právní
akt, že vstoupí do manželského svazku,
k tomu došlo i v tomto státoprávním
uspořádání, aby Česká
republika, jako samostatný mezinárodní subjekt
a také Slovenská republika, jako samostatný
mezinárodní subjekt, udělaly dohodu o společném
soužití tak, aby občanům, kteří
žijí na tomto území, bylo jasné,
co do budoucna očekávají, aby se s tím
i vnitřně ztotožnili.
Nelze souhlasit, a já si myslím, že naprostá
většina občanů nesouhlasí s tím,
aby vznikla samostatná občanství, aby vznikly
celnice, aby vznikly problémy ve společných
manželstvích, protože osobně jsem ze společného
manželství - manželka je ze Slovenska - a vím,
jaké problémy ze společných manželství
vzniknou a mohou nastat. Někdo řekne, že jde
o maličkost, že je to drobnost, když se les kácí,
padají třísky, ale já také
nemohu souhlasit s tím, když místopředseda
Federálního shromáždění
pan Zelenay v jednom rozhovoru pro noviny řekl, že
kdo nastoluje problematiku společných manželství,
že je demagog, a že je to demagogické a neudržitelné.
Myslím si, že nemá pravdu. V našem rozhodování
musíme vzít v úvahu to, co naše občany
pálí a řešit vše za účasti
našich občanů. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji vám. Slovo má poslanec
Orosz, připraví se poslanec Lux za KDU-ČSL.
Poslanec Orosz je za SDŠ.
Poslanec SN L. Orosz: Vážený pán predseda,
vážené kolegyne, vážení
kolegovia, vážení hostia! Na úvod mi
dovoľte stručnú poznámku k zmyslu a
obsahu dnešnej mimoriadnej schôdze parlamentu. Je pre
nás nepochopiteľný cynický postoj niektorých
zástupcov vládnej koalície a, žiaľ,
aj niektorých členov federálnej vlády
k jej konaniu. Predpokladám totiž, že je v záujme
väčšiny poslaneckých klubov - podotýkam,
že klubu SDŠ určite, nájsť urýchlene
a zodpovedne - a pritom ústavnou cestou - východisko
zo súčasnej štátoprávnej krízy,
aj keď je samozrejmé, že tieto poslanecké
kluby majú v súčasnom období rozdielnu
predstavu o finálnom riešení tejto otázky.
To však nič nemení na skutočnosti, že
v tom prípade, keď toto riešenie chceme nájsť,
je nevyhnutné, aby sa minimálne tieto predstavy
zblížili.
Vychádzajúc z výsledkov volieb nie je možné
popierať právo víťazných politických
síl iniciovať ústavnou cestou vo Federálnom
zhromaždení ich predstavu riešenia štátoprávneho
usporiadania. Zároveň ale, vychádzejúc
z výsledkov týchto volieb, je zrejmé, že
ak sa má zachovať ústavný postup tohto
riešenia, je nevyhnutné, že koalícia musí
hľadať odpoveď na otázku, ktorý z
opozičných poslaneckých klubov prípadne
podporí nimi navrhované riešenie a za akých
podmienok. Bolo by od koalície neseriózne, keby
sa o to nepokúšala na pôde parlamentu, pred
zrakom verejnosti a pomocou vecných argumentov a radšej
sa spoliehala na zákulisné machinácie. Domnievam
sa, že je najvyšší čas, že sa
táto diskusia dostala na pôdu parlamentu.
Dovoľte mi teda niekoľko poznámok o tom, aký
postoj zaujíma Strana demokratickej ľavice k legislatívnym
návrhom, ktoré by mali viesť k vyriešeniu
štátoprávneho usporiadania.
Najprv k zmene ústavného zákona o československej
federácii, o kompetenčnom zákone. Chcem zdôrazniť,
že vítame skutočnosť, že tento návrh
bol aj v súlade s programovým vyhlásením
vlády vypracovaný a predložený na rokovanie
4. schôdze Federálneho zhromaždenia. Považujem
za žiadúce prerokovať ho primárne a zároveň
mu venovať patričnú pozornosť, a to najmä
z toho hľadiska, že kým sa ústavnou cestou
nerozhodne o inej forme usporiadania vzťahov medzi Českou
a Slovenskou republikou, mal by práve on vytvoriť
takú formu ústavného usporiadania, ktorá
aspoň čiastočne vyhovuje predstavám
oboch republík, a to bez ohľadu na to, či bude
na obdobie troch mesiacov alebo na obdobie dlhšie. Zároveň
považujeme za úplne prirodzené, že v prípade
schválenia tohto ústavného zákona
bude predovšetkým úlohou federálnej
vlády zabezpečiť jeho uvedenie do života,
ktoré by mohlo aj na prechodnú dobu zaistiť
riadne fungovanie ústavne existujúcich federálnych
inštitúcií. Žiaľ, taký stav
v súčasnej dobe neexistuje, a to rozhodne nie vinou
opozície. Strana demokratickej ľavice s navrhovaným
ústavným zákonom principiálne súhlasí,
svoje prípadné pripomienky bude formulovať
na rokovaní výborov, poprípade na 4. schôdzi.
Niekoľko poznámok k iniciatívnemu návrhu
skupiny poslancov na novelizáciu ústavného
zákona o referende. Chcel by som zdôrazniť,
že nám nie je celkom jasný obštrukčný
postoj koalície k tomuto riadne predloženému
návrhu, ktorý je zameraný na to, aby bol
vyradený z programu 4. schôdze. Kto pozná
jeho vecnú stránku, vie, že tento v konečnom
dôsledku uľahčuje a rozširuje možnosti
dospieť ústavnou cestou k rozdeleniu federácie.
Za situácie, keď nie je dopredu známe, či
sa dosiahne potrebná zhoda pri prijímaní
ústavného zákona o spôsobe zániku
federácie, je tento postoj koalície pozoruhodný,
ale zároveň aj potvrdzujúci skutočnosť,
že koalícia s uplatnením referenda pre riešenie
štátoprávneho usporiadania reálne nepočíta,
čo naostatok vyplýva i z dnešného vysúpenia
predsedu vlády. Na druhej strane ho farizejsky zaradila
do obsahu ústavného zákona o spôsoboch
zániku federácie.
K ústavnému zákonu o zániku federácie.
Prerokovanie tohto ústavného zákona podmieňujeme
predchádzajúcim alebo aspoň súčasným
predložením ústavného zákona
o spôsobe rozdelenia majetku československej federácie.
Túto požiadavku považujeme za principiálnu,
pretože považujeme za nemožné rozhodnúť
o prípadnej liberalizácii podmienok zániku
federácie bez toho, že nám bude zrejmé,
že k pokojnému a ústavnému zániku
federácie, ktorého súčasťou musí
byť i dohoda o rozdelení majetku, je vôbec možné
pokojnou a ústavnou cestou dospieť.
Zároveň musím konštatovať, že
ústavný zákon o spôsobe zániku
federácie považujeme v predloženej podobe z legislatívno-technickej,
ale aj vecnej stránky za nejasný a nedopracovaný
a v tejto podobe teda pre nás prakticky neakceptovateľný.
V záujme informovania našich politických partnerov
považujeme samozrejme za potrebné vyhlásiť,
že v prípade, keď by došlo k meritórnemu
rozhodovaniu o zániku federácie, budeme presadzovať
vyhlásenie referenda. Len uplatnenie referenda totiž
vychádza, podľa nášeho názoru,
z rešpektovania princípov legitimity a legality, ktorých
by sme sa mali pri takom závažnom rozhodovaní
držať.
Z toho, čo som uviedol, je zrejmé, že poslanci
SDŠ sú pripravení konštruktívne
prispieť k priebehu rokovania o závažných
legislatívnych návrhoch, týkajúcich
sa štátoprávneho usporiadania. Pri hľadaní
pozitívneho východiska zo súčasnej
situácie bude pre nás kategorickým imperatívom
princíp ústavnosti, od ktorého nemôžeme
v záujme nás všetkých ustúpiť.
Uvedomujeme si vážnosť doby i skutočnosť,
že stojíme pred rozhodnutím so závažným
historickým dopadom. V tejto súvislosti nemôžeme
neupozorniť na skutočnosť, že ku každému
zodpovednému a serióznemu rozhodovaniu je potrebná
dostatočná suma informácií o dôsledkoch
tohto rozhodnutia. Tieto informácie poslanci, aspoň
poslanci opozičných strán, rozhodne nemajú.
Celkom opodstatnená požiadavka, ktorú sme formulovali
pri prerokovávaní programového vyhlásenia
vlády, aby bola spracovaná súhrnná
analýza ekonomických, sociálnych a medzinárodne-politických
dôsledkov rozdelenia federácie, bol poslancami vládnej
koalície zmietnutý zo stola. Vieme, že spracovanie
tohto dokumentu nie je jednoduché. Prognózovať
ďalší vývoj je veľmi ťažké.
V každom prípade je ale seriózne aspoň
sa o to pokúsiť. Tento informačný podklad
je pre nás, poslancov, nevyhnutný.
Je totiž naivné domnievať sa, že budeme
asistovať pri rozhodovaní o budúcom osude Čechov
a Slovákov bez toho, aby sme aspoň čiastočne
nevideli za magický horizont 1. 1. 1993. O to viac, že
SDŠ sa nikdy netajila s tým, že pre ďalší
vývoj oboch našich národov považuje za
optimálne zachovať určitú formu ich
spolužitia, ktorá by vyhovovala obom partnerom.
V súvislosti s tým, čo som uviedol, SDŠ
doporučuje doplniť uznesenie z dnešnej schôdze
nasledovne:
Federálne zhromaždenie žiada vládu ČSFR
predložiť na 5. spoločnú schôdzu
SŠ a SN:
1. Analýzu medzinárodne-právnych, ekonomických,
sociálnych a kultúrnych dôsledkov zániku
československej federácie.
2. Na základe analýzy dôsledkov zániku
federácie vypracovať projekt nového vzťahu
spolužitia oboch republík a predložiť ho
Federálnemu zhromaždeniu vo forme zásad ústavného
zákona o riešení česko-slovenských
vzťahov.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Děkuji. Prosím pana poslance, aby předložil
písemně svoje doplňovací návrhy
k usnesení. Slovo má poslanec Lux za KDU-ČSL.
Připraví se poslanec Bystrický za SSD.
Poslanec SL J. Lux: Vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
dámy a pánové, po celé období
od listopadu 1989 jsme jednoznačně stáli
za společným státem. Nabízeli jsme
variantu spolkového uspořádání
s rozsáhlými kompetencemi minimálně
tří spolkových zemí. Spolkové
uspořádání totiž, jak můžeme
sledovat ve vyspělých demokratických a prosperujících
státech světa, je uspořádání,
které díky optimální decentralizaci
politické moci nejlépe umožňuje realizovat
hospodářskou prosperitu a svobodný rozvoj
občanů. Moderní chápání
tohoto uspořádání znamená uplatňování
územního a občanského principu a jeho
nadřazení nad princip národní.
Společný stát, který má společnou
armádu, měnu a je jediným subjektem mezinárodního
práva, je nespornou významnou hodnotou, o kterou
je nutno usilovat. Jsou zde nejen objektivní výhody
hospodářské, geopolitické a obranné,
ale i idea, za níž bojovali naši otcové.
Naše iniciativy k zachování fungujícího
společného státu se neomezovaly jen na opakované
jednání na nejrůznějších
úrovních včetně úrovně
národních rad, ale poslanci KDU-ČSL podnikli
též cesty na Slovensko, kde hovořili s představiteli
politických stran, a to i neparlamentních, historiky,
politology, umělci a samozřejmě také
s občany. Dnes stojíme před zodpovědným
úkolem. S legitimitou vzešlou z nedávných
voleb zaujmout postoj k vývoji a proměně
naší společnosti k rozdělení
ČSFR. Já osobně, a jsem přesvědčen,
že i většina občanů České
republiky, jsem necítil potřebu rozdělení.
Zdá se mi iracionální zpívat hymnu
o jedné sloce a vygumovat klín z vlajky, která
přestává být mou. Existuje nejen tato
ztráta vnějších znaků, ale v
srdci je vedle zmatku i bolest nad ztrátou či neschopností.
Volby na Slovensku znamenaly však porážku těch
politických sil, které se zasazovaly o společné
Československo. Více než polovina slovenských
voličů se vyslovila pro ty politické strany,
které měly ve svém programu buď úplnou
samostatnost Slovenska, nebo jeho vlastní mezinárodně
právní subjektivitu či podobné přístupy.
To v podstatě znamená, že slovenští
voliči dali důvěru stranám, které
více či méně zdůrazňovaly
samostatnost Slovenska, zatímco v českých
zemích neusilovala o samostatnost či mezinárodně
právní subjektivitu České republiky
ani jedna významnější politická
strana.
Před touto skutečností nemůžeme
zavírat oči. Vyjadřuje jasnou a nepřehlédnutelnou
vůli většiny slovenského národa
- žít v samostatném státě. Velmi
často se argumentuje tím, že bez vyjádření
občanů v referendu nelze uskutečnit tak závažný
krok, jakým je rozdělení státu. Tento
argument nebereme na lehkou váhu a nechceme jej a priori
odmítat. Chceme však zdůvodnit náš
názor, který lze ve stručnosti vyjádřit
těmito slovy: již není o čem v referendu
hlasovat.
Naše federace je, jak známo, dvoučlenná.
Z povahy tohoto faktu vyplývá, že k soužití
v jakékoli podobě je zapotřebí souhlasného
stanoviska obou subjektů. Pro osvěžení
naší společné paměti jen opakuji
známá fakta. Jak jsem již uvedl, profederální
strany na Slovensku ve volbách naprosto neuspěly.
Vítězné strany na Slovensku trvají
na vlastní mezinárodně právní
subjektivitě. V červenci byla vyhlášena
a přijata deklarace o svrchovanosti a byla přijata
ústava Slovenské republiky, která je ústavou
samostatného státu.
Z těchto skutečností vyplývá
závěr, že Slovensko jednoznačně
vyjádřilo ve volbách a skutcích SNR
vůli oddělit se z federace a být zcela samostatným
státem. Nepřísluší nám
zkoumat, zda k takovému vyjádření
vůle má SNR oprávnění či
zda byla povinna o této otázce vyhlásit referendum.
Jsme v pozici, kdy slovenská strana učinila rozhodnutí,
na které má právo, a my toto rozhodnutí
respektujeme.
Úsilí, o rychlé vyřešení
vleklého státoprávního problému
je výrazem odpovědnosti vůči voličům.
Setrvání v tomto stavu blokuje ekonomickou reformu
a je politicky velmi destabilizující a nebezpečné.
Je naší prvořadou povinností usilovat
o to, aby proces vytvoření dvou samostatných
států ve střední Evropě byl
důstojný a pokojný. Je v našem zájmu
nezavřít dveře, nebourat mosty a ponechat,
ale především následně vytvářet
prostor pro co nejužší budoucí spolupráci
dvou rovnocenných partnerů. Je tady obrovská
škála společných zájmů,
od provázané ekonomiky, infrastruktury, až
po desítky tisíc smíšených manželství.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, naším největším
imperativem je lidský a morální rozměr
v politice. Považujme za svou povinnost nalézt společnou
řeč v pokojné cestě k dvěma
samostatným státům a zabraňme projevům
nesnášenlivosti a malosti.
Dovolím si prohlásit za sebe a stranu, kterou reprezentuji
(KDU-ČSL), že byť je tento proces pro nás
politováníhodný, jsme připraveni se
vší zodpovědností nebránit rozdělení
ČSFR, ale naopak je urychlit a zasadit se o jeho důstojný
a pokojný průběh. Chránit v tomto
procesu zájmy občanů České
republiky, kteří dali svůj hlas demokracii,
sociálně tržnímu hospodářství
a morální odpovědnosti v politice, ale též
usilovat o respektování zájmů občanů
Slovenské republiky.
Chceme být vstřícní a již dnes
chránit a budovat mosty s našimi přáteli
na Slovensku. Právním aspektem skutečnosti
vyhlášení ústavy Slovenské republiky
jsou pochybnosti o tom, zda na jejím území
dále platí zákony federace. Zde je nutné
vzít v úvahu naši odpovědnost jako nejvyššího
orgánu federace a ujistit občany, že se nemusí
obávat o svoji bezpečnost a svůj majetek.
Z tohoto důvodu navrhuji Federálnímu shromáždění,
aby na této společné schůzi přijalo
následující usnesení: