Pane předsedající, prosím, aby se
všichni řečníci věnovali meritu
věci, problematice vládního prohlášení,
nehledali tam to, co tam není, protože vládní
prohlášení je základní studie,
to není prováděcí projekt, ani realizační
dokumentace. V opačném případě
se dopracujeme k několikasetstránkovým skriptům,
což není předmětem tohoto jednání.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Budu velmi rád, pokud se řečníci
budou věnovat věci. Prosím poslance Fišeru
a ještě než se dá do své věci,
prosím všechny, kteří měli pozměňovací
nebo doplňující návrhy k usnesení,
aby je předali písemně zpravodajům
sněmoven. Děkuji a prosím poslance Fišeru.
Poslanec SN I. Fišera: Děkuji, pane předsedající.
Dámy a pánové, za prvé chci říci,
že jsem předpokládal, že při této
debatě zazní i řada patetických slov,
očekával jsem, že bude nutný velmi střízlivý
úsudek pro tuto situaci, ale byl jsem překvapen,
že někteří poslanci, zejména
z řad republikánské strany, se zaměřili
na to, aby poněkud dodali našemu projednávání
charakter dada. Myslím, že to je zbytečné.
Opozice by v této kritické situaci měla postupovat
podobně, jak se postupuje v obdobích opravdu ohrožení
ústavního stavu nebo ohrožení státu.
Toto je velmi vážná kritická situace
a vyžaduje velmi střízlivý postup a
velmi střízlivé uvažování.
Souhlasím s tím, co říkal před
chvílí předřečník, že
v tuto chvíli zřejmě nemůže být
vládní prohlášení nějakým
prováděcím projektem.
Chtěl bych ale říci, že současně
řada kritických připomínek, které
zde padly, byla naprosto oprávněná. Jednu
bych chtěl zvlášť zdůraznit. Myslím,
že vláda nemůže za dané situace
přistoupit k jakési aktivní a předjímající
demontáži federace z hlediska výkonných
kapacit, odborných kapacit ústředních
orgánů státní správy.
Je zcela přirozené, že vláda chce něco
navrhnout a jsem přesvědčen, že i případný
souhlas s tímto vládním prohlášením
neznamená ještě předem souhlas s navrhovanými
ústavními zákony na redukci příslušných
ústředních orgánů státní
správy. Nicméně již příprava
těchto návrhů je jakousi samo se realizující
prognózou, protože řada kvalitních odborných
lidí bude již dnes hledat jiná místa
a bude z těchto orgánů odcházet. Je
to velmi obtížný a složitý problém.
Budu citovat výrok jednoho z členů vlády,
který byl dnes otištěn v Českém
deníku: "Mým úkolem je Federální
výbor pro životní prostředí do
30. 9. zlikvidovat jako instituci s tím, že zatím
platí federální zákony." Až
potud nelze formálně tomuto výroku nic vyčíst,
ale psychologický účinek může
být podle mého názoru rizikový.
Víme, že je zde rozhodovací křižovatka
a že mohou věci dopadnout - byť s menší
pravděpodobností - jinak než zde je řečeno.
Co chci konkrétního navrhnout? Chtěl bych
doporučit (zdůrazňuji jen doporučit,
nikoliv dát do usnesení) předsednictvu Federálního
shromáždění, aby projednalo podle jednacího
řádu možnost zřízení komise
pro ústřední orgány státní
správy federace. Mám na mysli komisi předsednictva
Federálního shromáždění,
která by sledovala stav a změny ve státní
správě a případně byla připravena
podat nezávislý odborný pohled na optimální
vývoj a organizaci ústředních orgánů
státní správy federace. Myslím, že
bychom takovýto nezávislý pohled za dané
situace potřebovali, že to není namířeno
ani proti vládě, že to je něco, co by
mělo pomoci problémy řešit.
Dovolte mi, abych se ještě zmínil o několika
momentech, které považuji za závažné.
Myslím, že z tohoto prohlášení
federální vlády zcela vymizel elementární
základ československé občanské
solidarity. O tomto problému se zde v podstatě nehovoří.
Hovoří se svým způsobem o převedení
kompetencí zejména v oblasti sociálního
zabezpečení, ale to je v podstatě vše.
V souvislosti s problematickými zdroji pro federální
rozpočet mohou vzniknout vážné problémy.
Víme podle známých čísel, že
vlastně federální rozpočet může
být dále ohrožen tím, že podniky
nejsou schopny platit v dostatečné míře
příslušné odvody a daně. Mohou
vzniknout vážné problémy. Já
jsem přesvědčen, že elementární
občanská solidarita, která v Československu
existovala, musí být dnes nějakým
způsobem zdůrazněna a musíme o ní
hovořit. Ona má své důsledky nejen
pro oblast sociální, ale nakonec i pro oblast obrany
státu, pro bezpečnost státu. Nebudeme-li
tyto základní momenty solidarity zdůrazňovat,
nemá ani smyslu (i kdybychom se na tom dohodli) v budoucnosti
hovořit o nějakém společenství
nebo čemkoliv jiném. Já osobně jsem
přesvědčen, že není jiná
možnost než jedna právní subjektivita.
Současně ale chci říci, že je
nutné i pro jiné případy - je to otevřeno
- budovat občanskou solidaritu.
Dovolte mi ještě poslední poznámku.
Tato vláda nedostatečně počítá
(o tom se zde již hovořilo) s potřebou takzvané
kvalifikované většiny pro přijímání
ústavních zákonů. Myslím, že
bude nutné v průběhu další práce
Federálního shromáždění
v co nejbližší době o těchto otázkách
začít jednat. Proč? Ať je to jakkoliv
paradoxní, tato vláda, která je sestavena
na základě dohody dvou nebo tří seskupení,
z nichž minimálně dvě mají značně
rozdílné přístupy k budoucnosti státu,
by měla najít dohody, které by nám
současně umožnily to, co cítíme.
Tato vláda je zřejmě jednou z posledních
nadějí, které tento stát jako federace
má.
Myslím, že to je jeden z důvodů, který
nás vede k tomu, abychom se snažili ocenit a zhodnotit
osobní předpoklady a osobní vlastnosti jednotlivých
členů vlády, aby i v případě,
kdy by nebyly přijaty některé naše návrhy
a my jsme se nemohli podílet na vyslovení důvěry
této vládě, bylo současně patrné,
že jsem schopni poskytnout této vládě
v určitých situacích, které budou
zaměřeny na zabezpečení ústavních
postupů, svou základní podporu. Říkám
to proto, aby tato vláda cítila, že podporu
i u opozičních poslanců za určitých
okolností bude mít.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Fišerovi,
který byl 37. řečníkem, který
promluvil na téma programového prohlášení.
Slovo má pan poslanec Bartakovics, připraví
se pan poslanec Čada.
Poslanec SL Š. Bartakovics: Pretože je to moje prvé
vystúpenie v tomto parlamente, dovoľte mi, aby som
vás oslovil. (Nasleduje oslovenie v maďarskom jazyku.)
Vážený pán predsedajúci, vážená
vláda, vážený parlament! Keď chcem
analyzovať jednotlivé časti predloženého
vládneho programu, musím začať tým,
čo sa týka najvyššieho zákonodarného
orgánu štátu. Necítim z predloženého
programu to, že nová vláda svoj hospodársky
program silne napojila na platné federatívne reštitučné
zákony, ako aj na tie zákony, ktoré zaručujú
navrátenie vlastníckych práv. Takto naše
zákonodarstvo ľahko môže stratiť svoju
dôveryhodnosť pred zahraničnými aj domácimi
podnikateľmi.
Vláda by mala vo svojom programovom vyhlásení
výraznejšie konštatovať, že zaistí
plynulosť vykonávania reštitučných
a transformačných zákonov hlavne v oblasti
poľnohospodárstva. Programové vyhlásenie
nehovorí o mnohých kľúčových
otázkach tohto osirelého výrobného
odvetvia. Nie je ospravedlnením, že poľnohospodárstvo
je v kompetencii republík, pretože práve v
rámci kompetencií vo federálnych hospodárskych
a finančných úradoch sa rozhodne o významných
politických potenciáloch.
Program nedáva odpoveď ani na ďalšiu otázku,
ako je zaistenie tempa ekonomickej reformy rovnako pre obidve
republiky po všetkých stránkach. Vidíme,
že daňový a úrokový systém
ekonomickej reformy brzdí podnikateľov. Ako to chce
vláda naďalej riešiť okrem toho, čo
sa uvádza v programe?
Dokument nenaznačuje ani to, aká bude miera prijatých
pôžičiek od zahraničných peňažných
ústavov do konca roku. Veď vieme, že v prvom
štvrťroku nebolo všetko na úrovni federácie
v poriadku. Jedným slovom - čo z toho dostane Slovensko?
Podobne nemôžem z materiálov zistiť, čo
dostane jedna aj druhá členská krajina zo
zahraničného kapitálu, ktorý bude
prúdiť do Československa do konca roka. Predpokladá
sa - a všetko tomu nasvedčuje - že
na Slovensku nové politické sily chcú pokračovať
vo vodnom diele Gabčíkovo, resp. dokončiť
ho. Pretože za túto stavbu je pred svetom zodpovedná
federálna vláda, právom som očakával,
že k tomu nová vláda vo svojom programe zaujme
stanovisko. K tomu ju núti aj hospodárska časť
jej programu v spojitosti s federálnym rozpočtom.
Pýtam sa, z čoho a odkiaľ budú na to
finančné prostriedky, keď v rozpočte
Slovenska na rok 1992 na toto kapitola nie je. Ako člen
parlamentného výboru pre ochranu životného
prostredia podobne pokladám za nedostatok, že vládny
materiál takmer nehovorí o ochrane životného
prostredia. Ešte znepokojujúcejšie je, že
bolo zrušené federálne ministerstvo pre životné
prostredie a namiesto neho jeden námestník ministra
bude poverený dozerať na znečisťovanie
vôd, pôdy a ovzdušia. Bohužiaľ, to
je už konkrétny krok nového kabinetu a preto
žiadajme, vážená snemovňa, aby
vláda prehodnotila tento svoj krok.
Keď sa pozriem na dokument ako celok, zobrazuje takmer už
rozpadávajúci sa štát, nie je duchom
federatívny, len rozdeľuje, okliešťuje,
miesto toho, aby znásoboval spoločný kapitál
federálneho štátu. Predložený vládny
program v takejto forme necháva mnoho nevyriešených
spoločenských problémov, môže
vyriešiť hlbokú politickú a hlavne ekonomickú
priepasť.
Neprihliadajúc na výhrady k jednotlivým častiam,
ako aj na všeobecného politicko-ekonomického
ducha prehlásenia, citujem slová pána prezidenta
Havla, ktoré odzneli tu v parlamente: "Treba, aby
si všetci uvedomili, že naša federácia existuje,
že ju zatiaľ nikto nezrušil a že bude a musí
normálne fungovať." Koniec citátu.
Vážená vláda! Musím prízvukovať,
že úlohou federálnej vlády je naďalej
robiť dôsledné kroky v záujme zastavenia
hospodárskeho úpadku nášho spoločného
štátu. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci Bartakovicsovi
a žádám pana poslance Čadu, aby se ujal
slova a připraví se pan poslanec Orosz.
Poslanec SL V. Čada: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, musím se připojit
k těm poslancům a poslankyním, které
zde vyjádřili určité obavy nad těmi
částmi Programového prohlášení
vlády ČSFR, které směřují
k rozpadu či rozdělení našeho, zatím
společného, česko-slovenského státu.
Snad nebude vadit to, že patřím mezi poslance
Levého bloku, vždyť nakonec vidíte sami,
že se zde vytváří dosud nebývalé
koalice, nikoli na bázi levice a pravice, ale vznikají
na bázi těch, kteří mají obavy
z rozpadu, kteří se obávají do budoucna
a kteří na druhé straně si myslí,
že by případný rozchod proběhl
bez problému, prostě jen tak bez jakýchkoli
dalších následků.
Nechci však jen kritizovat, konec konců kritiky zde
bylo již proneseno dost, chtěl bych podpořit
ty části Programového prohlášení
vlády ČSFR, které si tuto skutečnost
uvědomují. Mám na mysli zejména čtvrtou
část a ty pasáže, které se týkají
armády a které předjímají složitost
případného dělení armády,
případného dělení ozbrojených
sil s jeho nedozírnými a možná i krvavými
následky.
Na rozdíl od pana kolegy z Republikánské
strany jsem jako bývalý češtinář
nenašel ani v té formulaci nějaké vážné
gramatické problémy, které by bylo třeba
zde kritizovat. Chtěl bych upozornit na včerejší
pořad v televizi, kde vystupovalo pár mladých
posluchačů našich vysokých škol
z bývalé Jugoslávie. Oni tam mnohokrát
zdůrazňovali tu skutečnost, že i tam
začaly všechny ty události, o kterých
víme, sporem o federaci a konfederaci, sporem o referendum
a nikdo z nich si nedokázal v té době představit,
k čemu by určité první kroky mohly
vést a k čemu by celá ta záležitost
mohla směřovat. Proto nemohu souhlasit s některými
výroky pana premiéra, který odmítl
možnost uvažovat i po třicátém
září o určitých krocích
ke změně současného státoprávního
uspořádání ve smyslu nalezení
nových vazeb a nových vztahů mezi oběma
suverénními republikami.
Bylo tady řečeno o Masarykovi, o Benešovi,
o Štefánikovi, samozřejmě oni zůstanou
historicky zakotveni jako zakladatelé první Československé
republiky. Ale chci zdůraznit, že sám Masaryk
bezprostředně po roce 1918 uvažoval i o jiných
změnách, o jiných variantách, o vazbě
k Němcům i o nových vztazích k možné
slovenské části republiky.
Proto bych doporučoval a navrhoval, aby vláda uvažovala
v budoucnosti i o možnostech řešit státoprávní
uspořádání na nových vazbách,
nehovořit jen o Masarykově republice, ale i o soustátí
dvou suverénních republik, které by bylo
škoda pro historii, ale i pro budoucnost likvidovat. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Také děkuji a dalším
přihlášeným je pan poslanec Orosz, ale
nevidím jej zde, tudíž požádám
poslance Havlíka, aby se ujal slova. Je to poslední
písemně přihlášený řečník.
Poslanec SN R. Havlík: Vážený pane předsedající,
vážené poslankyně, vážení
páni poslanci, vážení hosté,
původně jsem vystoupit nechtěl, ale jelikož
nás, republikány nepřímo vyzval k
tomuto vystoupení pan poslanec Fišera, tak takto činím.
Chtěl bych upřesnit to, že republikáni
zde nepřednášeli žádná ničím
nepodložená stanoviska k tomuto problému, který
dnes projednáváme. Proto i já bych chtěl
konkretizovat svůj projev, který jsem zde před
hodnou chvílí měl a který se týkal
vyjádření k této otázce.
Především bych chtěl konkretizovat svojí
zmínku o nekompetentnosti pana doktora Čermáka.
Takže bych začal. Pan dr. Čermák, kromě
toho, že nemá na tak odpovědné místo,
kterým, jak jistě uznáte, post ministra vnitra
je, odpovídající odborné vzdělání,
není, jak jsem zde již před chvílí
uvedl, ani po morální stránce příliš
čistý, a to z těchto důvodů.
Za prvé - v roce 1988 si podal přihlášku
do KSČ, která však, k dnešní radosti
pana dr. Čermáka, nebyla OV KSČ v Liberci
přijata.
Za druhé - pan Čermák však nesložil
své zbraně a jako bezpartijní začal
v roce 1989 studovat Večerní univerzitu marxismu-leninismu,
známější spíše pod zkratkou
VUML. Tuto jistě tak kvalitní školu však,
bohužel, pan Čermák nemohl dokončit,
jelikož mu v tom zabránil 17. listopad.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Pane poslanče, já se obávám,
že to opravdu nepatří k Programovému
prohlášení federální vlády.
Poslanec SN R. Havlík: To bohužel, patří
k programovému prohlášení, protože
zároveň zde projednáváme, což
uvedu na závěr, i vyslovení důvěry
či nedůvěry jednotlivým členům
vlády. Nezlobte se na mě, ale toto sem skutečně
patří do této diskuse.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Pane poslanče, promiňte,
ale v tomto případě napřed musíme
vládě vyslovit důvěru, abychom mohli
některému členu vlády vyslovit případně
nedůvěru. Ten postup je trochu složitější,
kdybyste to laskavě vzal na vědomí.
Poslanec SN R. Havlík: Dobře, přihlásím
se tedy s touto otázkou až po vašem vyslovení
důvěry či nedůvěry vládě.
Děkuji vám za pozornost. (Předsedající
první místopředseda FS F. Šedivý:
Rovněž já vám děkuji za pochopení.
Poslední přihlášený je kolega
Štěpánek.)
Poslanec SN P. Štěpánek: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
mám zde před sebou doplňující
návrh tisku 25, který je společným
návrhem šesti poslaneckých klubů. Je
rozdělen do tří částí,
z nichž jen ta první se marginálně týká
vládního prohlášení. Ve druhém
odstavci se vláda žádá o jakési
podklady, dejme tomu, mohli bychom to nazvat jakési výkaznictví.
Ve třetí části se ukládá
cosi předsednictvu Federálního shromáždění.
Domnívám se, že zejména tento třetí
odstavec se netýká programového prohlášení
vlády, do této diskuse nepatří, a
z tohoto důvodu budu hlasovat proti tomuto doplňujícímu
návrhu.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Štěpánkovi.
Byl posledním písemně přihlášeným
do diskuse. Ptám se tedy, zda ještě někdo
chce vystoupit. Pan poslanec Dostál.
Poslanec SN P. Dostál: Pane předsedající,
promiňte, že zdržuji. Čekal jsem na konec
debaty, protože předpokládám, že
pan premiér bude odpovídat na diskusní příspěvky,
a já mám totiž konkrétní dotaz
na pana premiéra a na pana ministra vnitra.
Pane premiére, včera v televizním vysílání
v Deníku na F1 jste vystoupil v rozhovoru, kde jste řekl
(promiňte, že nebudu přesně citovat,
interpretuji pouze smysl vašeho vystoupení), že
v případě rozdělení státu
jsou ekonomické dopady pro vás druhořadou
věcí. Já se totiž domnívám,
že občané mají jiný názor.
Pro ně to bude zřejmě věc prvořadá.
Požádal bych vás proto, abyste blíže
laskavě vysvětlil své stanovisko k těmto
ekonomickým dopadům a hlavně mi řekl,
co je tedy pro vás, v případě rozpadu
federace, prvořadou věcí. Děkuji vám.
Pana ministra vnitra jsem chtěl poprosit o jednu laskavost.
Na str. 3, oddíl 4 - bezpečnost a obrana - píšete,
pane ministře, že vláda atd. zintenzívní
opatření na úseku ochrany ústavnosti.
Byl bych rád, kdybyste nám blíže mohl
specifikovat tuto snahu vlády, a co budou znamenat zintenzívněná
opatření na ochranu ústavnosti. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji. Dvě konkrétní
otázky, na které jistě zástupci vlády
odpoví. Nyní se přihlásil ještě
poslanec Sládek. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec SL M. Sládek: Pane předsedající,
dámy a pánové, jsem rád, že se
tady sešlo trochu větší shromáždění,
než tady pobývalo přes celý ten den.
Rád bych navázal na některé příspěvky,
které tady odezněly, a samozřejmě
i na stanoviska přednášená vládními
nebo nejsilnějšími politickými stranami,
jako třeba ODS a HZDS.
Protože tady v úvodu bylo řečeno, že
programová prohlášení vlád jsou
si velmi podobná a že jim každý premiér
nebo předseda vlády vtiskuje svou osobitost, tak
mi dovolte, abych na to navázal.
Jestliže ODS může hájit svoje programové
prohlášení vlády, na kterém se
podílela, a tím osobitost premiéra, tak mi
dovolte, abych trval na tom, aby projednávání
jednotlivých členů vlády bylo samozřejmě
také součástí projednávání
Programového prohlášení. Jestliže
to spolu souvisí a vládní politická
strana to používá jako obhajobu Programového
prohlášení, tak dovolte, aby se tomu také
poslanci mohli věnovat.
Za další, mrzí mě to nesmyslné
omezení časové, protože to je potom
spíše taková rychločistírna než
skutečný parlament, když se musí člověk
neustále ohlížet na to, zda smí, nebo
nesmí mluvit. Těžko by s tím asi vystačili
v parlamentu v Londýně nebo v Kongresu ve Washingtonu.
Upozornil bych na to, když jsem na politickém grémiu
vystupoval dosti kriticky vůči Programovému
prohlášení, tak mi bylo zástupcem HZDS
řečeno: "Když budete kritizovat, my se
vás hned zeptáme, jak tedy na to." No, tak
já bych rád řekl, jak na to. Ovšem,
to abych vyložil náš volební program,
potřeboval bych k tomu to, co by mělo být
zcela přirozené v každém parlamentu,
a to znamená, neomezenou dobu na to, abych mohl hovořit.
Tady se to všechno omezuje s ohledem na to, aby se to pořídilo
co nejrychleji, aby to příliš nezabíralo
času.
Dovolte mi tedy v prvním desetiminutovém vystoupení,
jelikož jak sami dobře víte, mohu se do diskuse
přihlásit opakovaně (smích v sále,
rozruch). (Prosím, poslužte si... Smích, potlesk
- dostane se to konec konců do zápisu.) Dovolte
mi tedy, abych se věnoval některým záležitostem.
Nejprve tedy to, že premiér, předseda vlády
vtiskává, dává tomu prohlášení
něco svého osobitého apod. Rád bych
upozornil na jednu věc. Neustále ve sdělovacích
prostředcích pokračuje pomlouvačná
kampaň směrem k republikánům, kteří
jsou obviňováni z toho, že spolupracují
s Levým blokem nebo, jak bych to řekl, s komunisty.
Je zajímavé, že my, kteří máme
zcela jednoznačně program debolševizace Československa
jsme tady z toho obviňováni, a přitom rádoby
pravicové politické strany jako ODS, KDS apod.,
které vykládají o tom, že jsou zásadně
proti pozůstatkům komunismu atd., tak ty politické
strany naopak bývalé členy komunistické
strany dosazují na vedoucí místa v této
zemi. Je to zajímavé, dva a půl roku po sametové
revoluci, která měla znamenat, alespoň podle
toho co si myslela většina občanů, zlom
nebo přeměnu v této zemi, tak dva a půl
roku po této sametové revoluci jsou opět
ve vedení této země bývalí
členové komunistické strany. Takže,
co se tady vlastně změnilo v této zemi? Nechci
to tady jmenovat. Myslím, že jednotliví zástupci
federální vlády, kteří tady
sedí, jsou si toho vědomi. Konec konců ve
sdělovacích prostředcích se to může
samozřejmě objevit také. Je to nejen na úrovni
federace, ale i na úrovni jednotlivých národních
republik. (Podívejme se na předsedu ČNR atd.)
Takže nemůžeme očekávat od lidí,
kteří, ani bych jim snad neřekl, že
jsou komunisté, ale řekl bych, že to jsou lidé,
kteří za každého režimu převléknou
kabát a půjdou právě s tou politickou
stranou, která je zrovna nahoře.
Takže jak mohou lidé, kteří takto převlékají
kabát zrovna podle toho, kam fouká vítr,
jak tito lidé mohou sestavit programové prohlášení,
které by bylo schopno tuto zemi zachránit, anebo
vyvést z krize?
Tam už předpoklad, že je někdo a priori
zatížen takovou minulostí, že je schopen
něčeho nového, tam to už to samozřejmě
od toho člověka nemůžeme očekávat.
To je zásadní připomínka. Když
to nikomu nevadí, já se přiznám, že
mi to samozřejmě vadí, aby republikáni
byli spojováni s tou minulostí, když naopak
s minulostí jsou velmi bytostně svázány
současné vládnoucí politické
strany. To je první bod.
Abych se dostal k vlastnímu Programovému prohlášení:
Za prvé - spisek, který byl předložen
jako programové prohlášení, je směšný.
Já jsem to na politickém grémiu nazval paskvilem.
Omlouvám se, pro tak hodnotné dílo to byl
výraz skutečně velmi striktní, ale
co jiného o tom můžeme říci?
Kde je konkrétní náplň, kde jsou nějaké
termíny?
Spisek vyvolává dvojakou reakci. Na jedné
straně můžeme říci - je to nekonkrétní,
nejsou tam žádné termíny, ale na druhé
straně, když si řekneme, že je to spisek
na dva a půl měsíce, je to zase naopak velmi
bohaté dílo, protože tam jsou bez jakéhokoli
limitu uvedeny věci, pro jejichž splnění
by třeba bylo málo čtyři roky. Naopak
se to zde probere za dva a půl měsíce, vezmeme
si do toho dovolené. Nevím, jak byl tedy tento spisek
vůbec myšlen.