Predkladané programové vyhlásenie nie je
samoúčelnou proklamáciou a nestojí
v politickom a ekonomickom vzduchoprázdne. Je len praktickou
realizáciou politickej dohody medzi ODS a HZDS, a to aj
cez odlišnosti ich volebného programu a politických
cieľov, deklarovaných v tejto dohode.
Preto aj vecný a časový rámec tohto
vládneho dokumentu je odrazom spoločenských
procesov, ktoré v súčasnosti prebiehajú
a musia zákonite pokračovať v ekonomickej a
politickej rovine do doby stanovenej obidvoma vládnúcimi
stranami na ďalší postup týchto procesov
z aspektu kľúčovej otázky vyriešenia
formy štátoprávneho usporiadania. Tak ako politická
dohoda je rozumným kompromisom na spolunažívanie
v najbližšom období, aj programové vyhlásenie
odráža tento princíp spoločenskej znášanlivosti.
Už samotná skutočnosť, že sa podarilo
zostaviť heslovite pracovné úlohy federálnej
vlády na princípe federálnych prvkov, v ktorých
ide o výčet spoločných úloh,
ktoré sa budú realizovať súbežne
v obidvoch republikách, svedčia o tom, že programy
republikových vlád nie sú až tak diametrálne
odlišné, ako to uvádzala hlavne česká
denná tlač, napr. článok v Mladej
fronte Dnes z 15. 7. 1992, ktorý hovorí o programoch
ako o nebi a gajdách. Keby išlo o oheň a vodu,
nebolo by ich možné v žiadnom prípade
spojiť aj do federálneho programu.
Predstavitelia federálnej vlády, reprezentujúci
v nej paritné zastúpenie - a dúfam, že
aj české zastúpenie - jednotlivé úlohy,
aj keď v obmedzenom okruhu svojej pôsobnosti, formulovali
alebo s nimi súhlasili s vedomím pocitu zodpovednosti
za plnenie len do 30. septembra tohto roku, ale aj po tomto termíne,
bez ohľadu na to, či ich budú plniť ako
členovia výkonného orgánu novej formy
štátoprávneho spolužitia alebo prechodom
týchto úloh na republikové vlády,
pretože tieto sú už v podstate zakotvené
aj v programe týchto vlád. Akékoľvek
rozširovanie a skonkretizovanie vytýčených
úloh v danej politickej situácii by devalvovalo
aj spoločenský zmysel a predstavovalo by hromadu
nesplniteľných cieľov už aj preto, že
vláda bude musieť operatívne reagovať
na výsledky ďalších politických
dohôd vládnúcich strán a na ich premietanie
do zákonodarnej podoby. Pretože takto koncipovaný
vládny program dáva predpoklad reálnosti
jeho priebežného plnenia, budem zaň hlasovať.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Kontrovi, prosím
paní poslankyni Kristkovou a potom bude na řadě
poslanec Borguľa.
Poslankyně SN M. Kristková: Páni poslanci!
Máme všichni povinnost využít všech
zde jistě v dobré míře přednesených
připomínek k znovuoživení funkčnosti
státoprávní. Čas nám velmi
rychle běží. Nemáme nárok na
jakékoliv hry, které si zde i jinde předvádíme.
Naše situace, zvláště ekonomická,
je více než vážná, o tom se přesvědčujeme
všichni na každém kroku. K programovému
prohlášení máme výhrady, ale
jistě i vláda si je vědoma jeho nedokonalosti.
Je to i tím, v jakých podmínkách vznikala.
Přesto je třeba dát důvěru
vládě bez předpojetí tak, aby okamžitě
a zodpovědně začala kvalitně řešit
hospodářskou a jinou politiku. Ať jsme z jakýchkoliv
stran a seskupení, přistupme, prosím, ke
konstruktivním krokům. Uvědomme si, že
jsme si dovolili překročit únosnou míru
potřebnou pro vzájemné spolužití
pro naši československou státnost. Je třeba,
abychom nastolili toleranci, klid, rozvahu, odbornost, je nejvyšší
čas dát nový racionální směr,
protože především na to máme mandát,
abychom dali jistoty demokracie v důstojném životě
svým voličům. Prosím vás, abyste
s tímto vědomím takto postupovali. Protože
naši voliči takto chtěli vidět svůj
nový parlament.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji paní poslankyni
Kristkové, prosím poslance Borguľu, aby se
ujal slova, po něm se připraví pan poslanec
Hába.
Poslanec SN M. Borguľa: Vážené poslankyne,
vážení páni poslanci! Na úvod
by som chcel povedať, že vládne vyhlásenie
nás sklamalo. Nemôžem sa totiž uspokojiť
s tým, že je tomu tak, že je formulované
tak, ako je formulované, pretože nie sú ujasnené
štátoprávne otázky. Štát
existuje a jeho výkonná moc musí aj za tohto
stavu fungovať. Zásadné podľa programového
vyhlásenia je, že vláda ako prvá hodila,
žiaľ, flintu do žita. Na vládnom programovom
vyhlásení ma z ekonomického hľadiska
prekvapuje, že vláda na začiatku svojho funkčného
obdobia nám, Federálnemu zhromaždeniu, nepredkladá
analýzu východiskového stavu ekonomiky a
súčasného stavu transformačného
procesu hospodárstva. Chýba zhodnotenie doterajšieho
postupu transformácie ekonomiky a hlavne privatizácie
hospodárstva. Takúto sumarizáciu súčasného
stavu považujem za potrebné urobiť aj preto,
aby v budúcnosti zo strany Federálneho zhromaždenia
bolo účinné kontrolovať programové
vyhlásenie vlády, ktoré dnes schvaľujeme.
Pýtam sa vás, vážené poslankyne
a vážení páni poslanci, či je
absencia tejto analýzy náhodná. Ja sám
som si odpovedal, že nie je to náhoda. Táto
analýza by totiž musela zákonite a v plnej
nahote ukázať realitu, v akom stave zanechala ekonomiku
vláda minulá, na ktorej práci, hlavne v ekonomickej
oblasti, sa podieľala aj jedna z českých, dnes
vládnych strán. Je známa skutočnosť,
že výkonnosť hospodárstva poklesla o niekoľko
desiatok percent a ďalej klesá. Zadĺženosť
podnikov je viac ako 200 miliárd korún. A ako to
na rokovaniach výborov priznal aj pán minister Kubečka,
hrozí reálny kolaps hospodárstva. Priznanie
takéhoto stavu by však ukázalo, že naši
veľkí ekonomickí teoretici by stratili svoju
gloriolu a zároveň by museli priznať, že
stratili aj gloriolu praktikov, za ktorých sa doteraz vydávali.
Zároveň by stratili imige, s ktorým flirtovali
v minulých voľbách. Analýza sa neurobila,
ale robí sa všetko pre to, aby sa zachránil
aspoň image.
Čo sa nám vlastne navrhuje, alebo čo sa predpokladá,
myslím skryte, aj za programovým vyhlásením?
Skrývajú sa dva varianty. Treba ich však realizovať
veľmi rýchlo, pretože keď nastane reálny
kolaps hospodárstva, bude neskoro. Obidva tieto varianty
majú jedno jediné riešenie.
Prvý variant je zaistiť do národného
hospodárstva príliv pôžičiek a
zahraničných investícií, pretože
vnútorné zdroje tu nie sú, a týmto
spôsobom zaistiť oživenie hospodárstva.
Tento variant však predpokladá vnútornú
stabilitu republiky, ktorá tu však, to si povedzme
otvorene, nie je.
Druhý variant je nájsť vinníka za neúspech
ekonomickej reformy, za kolaps hospodárstva urobiť
zodpovedným niekoho iného.
Obidva varianty, ako som už naznačil, sa dajú
riešiť rovnakým spôsobom, a to rýchlym
rozpadom spoločného štátu. Je to cynické,
ale pravdepodobne s tým niekto kalkuluje a chcel by som
povedať, že nie sú to reálne uvažujúce
slovenské politické strany a - domnievam sa - ani
reálne uvažujúce české. Zároveň
sa však domnievam, že možnosť takéhoto
scenára niektoré strany ešte neprehliadli.
Pokiaľ sa štát rozpadne, predpokladá sa,
že do stabilizovanej Českej republiky sa kapitál
len tak pohrnie. Pýtam sa: Nie je to len ilúzia?
Z tej rýchle vytriezveli v bývalej NDR. Tá
mala mimochodom ekonomicky veľmi silného brata. Pokiaľ
by sa však kapitál nehrnul a nezaistilo by sa oživenie
Českej republiky, je tu iný variant. To je, že
ekonomický stav nie je dôsledkom minulých
nesprávnych krokov v ekonomickej oblasti, ale je dôsledkom
rozpadu republiky, ktorý spôsobili tvrdohlaví
Slováci. Uvažujme, vážené poslankyne
a poslanci, o týchto variantoch.
Niekoľko konkrétnejších slov. Vláda
si v programovom vyhlásení dáva za cieľ
hospodárskej politiky podporu ekonomického rastu.
Taký cieľ považujem ja osobne za správny
a plne ho podporujem. Vláda však okrem toho, že
vylúčila ako zdroj pre podporu ekonomického
rastu štátny rozpočet, resp. inflačný
proces, nedefinuje, akými prostriedkami chce tento cieľ
dosiahnuť. Podotýkam, že súčasné
zdroje štátneho rozpočtu na dosiahnutie takého
cieľa nestačia.
Vláda deklaruje podporu prílivu zahraničného
kapitálu. Neuvádza však, akými prostriedkami
to chce dosiahnuť. Vláda by mala analyzovať,
prečo zahraničný kapitál neprichádza,
nielen to deklarovať, ale aj naznačiť, akými
formami chceme odstrániť doterajšie bariéry.
Vo väzbe na zahranično-politickú časť
sa nehovorí nič o rozšírení priestoru
pre odbyt československej výroby do takých
teritórií, ako sú arabské štáty,
Čína, Rusko, hovorí sa len o Západnej
Európe, kde sú už dnes trhy plné. Nehovorí
sa o možnosti vývozu do teritórií, ktoré
sme neuváženou politikou v minulom období stratili.
Vláda síce deklaruje dôraz na regionálnu
ekonomickú podporu konverzie, ale predpokladá využívať
len súčasné zdroje z federálneho rozpočtu,
ktoré sú nielen nedostatočné, ale
pre tento rok aj vyčerpané. Neujasnenosť tohto
bodu vládneho vyhlásenia považujem za zvlášť
závažnú, pretože doterajšie dopady
federálnej politiky sa odrazili prevažne na Slovensku
a situáciu, ktorá vznikla, treba riešiť
aj z federálnych zdrojov.
Vo vládnom programe nie je žiadna zmienka o diferencovanom
prístupe k perspektívnym odvetviam. Samozrejme,
mám na mysli trhové konformné metódy.
Aj v tejto oblasti vláda neprináša nič
nové.
Zvláštnou kapitolou je poľnohospodárstvo.
V programovom vyhlásení o ňom nie je ani
zmienka. Aspoň jeden konkrétny námet na riešenie
pre vládu. Na poliach začala žatva. Poľnohospodári
volajú po okamžitom stanovení garantovaných
cien obilia, aby toto nepredali za lacný peniaz do rúk
priekupníkom. Treba urýchlene stanoviť aj garantovaná
nákupné ceny zemiakov a hrozna a to sú všetko
veci v časovom horizonte troch mesiacov, o ktorých
- bohužiaľ - vo vládnom vyhlásení
nie je ani slovo.
Pokiaľ federálna vláda nechce tieto veci riešiť,
potom nech presunie prostriedky z fondu trhovej regulácie
na republiky a domnievam sa, že republiky si vyriešia
veci vo vlastnej kompetencii.
Vo väzbe na doterajší priebeh privatizácie
postrádam prístup k jednotlivým privatizačným
metódam a hlavne ich zrovnoprávnenie. Domnievam
sa, že už na základe súčasného
poznania z prvej vlny kupónovej privatizácie by
sa mala vláda zaviazať na širšie uplatnenie
hlavne zamestnaneckých akcií, na leasingový
predaj podnikov zamestnaneckým kolektívom.
Chcel by som skonštatovať, ako v úvode, že
vládne vyhlásenie neprináša žiadne
nové impulzy na riešenie ekonomického a transformačného
procesu. Je pasívny a zodpovedá filozofii súčasného
stavu, kedy sa vláda dostáva do vleku udalostí
a nesnaží sa ich ovplyvňovať. Tým,
že nedáva nové impulzy, napomáha prehlbovať
vnútroštátne problémy a tým aj
demontovať spoločný štát. Napriek
všetkým týmto nedostatkom však predpokladám,
že po vyriešení základných predpokladov
vláda zaujme aktívnejšiu pozíciu a budem
zvažovať, či za dôveru vláde nebudem
aj ja osobne hlasovať.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Burguľovi.
Připraven je poslanec Hába a připraví
se poslanec Šimko.
Poslanec SN Z. Hába: Vážené paní
a pánové, byl jsem vyprovokován k vystoupení
k diskusi jednou disproporcí, která existuje mezi
obsahem vládního prohlášení a
obsahem naší diskuse. Úkolem vlády není
řešit otázky státoprávního
uspořádání. Přesto možná
devadesát procent poslanců diskutuje právě
o této otázce, i když zřejmě
možná značnou část členů
vlády to z profesionálního hlediska příliš
nezajímá.
Přihlásil jsem se proto, protože chci říci
několik slov, která se týkají ekonomické
části vládního prohlášení.
Je ironií osudu, že nastupuji právě
po panu poslanci Borguľovi, ale je to v důsledku jeho
dosavadní nepolapitelnosti.
O co mi jde: samozřejmě, že uznávám,
že otázky národní emancipace české,
slovenské i moravské jsou velmi důležité,
ale chci říci, že existuje také snad
trochu cynické úsloví z římské
doby, ubi bene ibi patria.
Není to snad heslo, které bychom měli opominout
- citovala se zde první republika a všichni víte,
že za první republiky emigrovalo z tehdejšího
Československa přes půl miliónu občanů.
Víte také, že otázky hromadného
exodu v jednotlivých zemích jsou stále aktuální
a proto si myslím, že bychom se neměli ocitnout
v situaci hráčů, kteří sedí
kolem karetního stolku, hádají se o to, jak
byly rozdány karty a přitom Titanic už tone.
Aby neutonul, o to se musí postarat federální
vláda.
Přečetl jsem si z tohoto hlediska vládní
prohlášení a rád bych upozornil na některé
věci, které, jak se domnívám, v něm
nejsou dostatečně promyšleny a které
by bylo třeba řešit. Je tam řečeno,
že vláda bude pokračovat v ekonomické
reformě a zabezpečí kontinuitu procesů,
které tam už začaly probíhat. Není
to tak úplně přesně. Toto vládní
prohlášení se liší od vládního
prohlášení minulého nebo přinejmenším
od praxe provádění ekonomické reformy
za uplynulých jeden a půl roku v tom, že se
v tomto prohlášení upozorňuje na to,
že vláda chce dosáhnout ekonomického
růstu. Samozřejmě, že pokud se jí
to podaří, budeme všichni velmi tleskat a budeme
rádi. Otázkou je, jaké nástroje k
tomu použije. A jestli samo toto prohlášení
není v rozporu s prohlášením prvním,
kdy se říká, že hlavním cílem
je makroekonomická stabilita. Může existovat
v naší současné ekonomice makroekonomická
stabilita a ekonomický růst současně?
To je otázka, která by jako ve vládním
prohlášení nevyvstávala. Je nám
ale jistě všem známo, že makroekonomická
stabilita, resp. snahy o ni, byly u nás prakticky prováděny
restriktivní úvěrovou a rozpočtovou
politikou, protiinflačními opatřeními.
Stejně dobře je nám známo, že
právě tato nadměrně restriktivní
opatření vyvolala hospodářský
pokles, tedy nikoli hospodářský růst.
Jestliže v nich budeme pokračovat, pak by byl zázrak,
kdyby jejich dopad se najednou změnil v něco zcela
opačného. Že hospodářský
pokles narušuje strukturu naší ekonomiky a že
v druhém pololetí, až přestanou platit
výjimky a začnou se hromadně projevovat bankroty,
a že to ohrozí vývoj naší ekonomiky,
o tom asi není pochybnosti.
Současně je ale zřejmé, že vlna
bankrotů, která pravděpodobně přijde,
se projeví na finanční situaci bank a také
na příjmové stránce státních
rozpočtů. Jestliže je to tak, pak je zřejmé,
že makroekonomická stabilita, jako jeden z požadavků
federální vlády, stojí na hliněných
nohou. Ve druhém pololetí se může zhroutit
a je to dokonce velmi pravděpodobné.
Tento rozpor má samozřejmě ještě
další následky. Říká se
ve vládním prohlášení, že
cestou k jeho řešení bude např. transparentní
a urychlená privatizace, resp. pokračování
v ní. Já se domnívám, že doposud
nebyla ani transparentní ani rychlá, ale dejme tomu.
Jak pomůže privatizace protiinflační
politice? Bude více soukromých podniků se
zahraniční účastí, pro které
neplatí mzdová regulace, takže mzdový
inflační podnět se s privatizací zvětší,
nikoli zmenší. Dále zřejmě bude
privatizace pokračovat i v oblasti kupónové
privatizace a projeví se důsledky politiky některých
privatizačních fondů, to znamená,
budou se prodávat akcie, budou se vyplácet odměny
atd., což všichni ekonomové shodně pokládají
za další potenciální inflační
impuls. Z tohoto hlediska privatizace zřejmě cílům
vlády takto formulovaným příliš
nepomůže.
Pomůže privatizace v ekonomickém růstu?
Zatím z dosavadních zkušeností je nám
známo, že soukromý sektor se etabloval většinou
v nevýrobních činnostech, ve výrobních
činnostech jen velice málo, protože se rychleji
a snadněji vydělává tam, kde existuje
nerovnovážný trh a nerealistický měnový
kurs. Pochybuji, že se za nejbližší tři
měsíce může něco změnit.
Pomůže privatizace v tržním prostředí?
Není nám známo nic o tom, že by ve vládním
prohlášení byla tato otázka zmíněna,
např. co bude se státními podniky, jejichž
zvláštní postavení je v naší
ekonomice hlavním zdrojem netržního prostředí.
Dále jsme se domnívali, že na tržním
prostředí zřejmě zapracují
monopoly, resp. to, že budou nějakým způsobem
rozděleny, decentralizovány a podobně. To
se bohužel nestalo. Ani v soukromém vlastnictví,
jestliže nám přijde v monopolní podobě,
nám ani v tržním liberálním prostředí
ani v růstu zvlášť nepomůže.
Takže tento hlavní nástroj zřejmě
není příliš spolehlivý.
Nemáme dost času, abychom se tím zabývali
podrobněji, ale je jasné, že ve filozofii ekonomické
reformy, budeme-li pokračovat, znamená to, že
jsme si nevzali žádné poučení
z dosavadního průběhu ekonomické reformy.
Mne například udivilo, že deficit státního
rozpočtu, který fakticky existuje, se navrhuje řešit
další regulací, to jest dalším
omezením výdajů. To je to, co přivedlo
k hospodářskému útlumu. Budeme-li
v tom pokračovat zřejmě ten útlum
se nijak nezmenší.
(Předsedající upozorňuje na čas.)
Budu končit. Chci tedy říci, že aniž
bych chtěl podceňovat těžkou úlohu
federální vlády v celém průběhu
sestavování vládního programového
prohlášení, přesto nejde jen o otázky
státoprávní, které nás nutí
zamyslet se nad tím, zda-li vládní program
skutečně plní tu roli, kterou vládní
prohlášení jako naděje pro naši
ekonomiku a pro náš stát pro příští
období má plnit.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji panu poslanci a prosím
pana poslance Ivana Šimka, aby se ujal slova.
Poslanec SN I. Šimko: Vážený pán
predsedajúci, vážené kolegyne, vážení
kolegovia, vážení hostia! Dovoľte, aby
som povedal len stručnú poznámku, čo
v programovom vyhlásení nie je a k samotnému
návrhu.
Vo voľbách občania tohto štátu
odovzdali a prerozdelili moc poslancov parlamentu a dnes je tu
chvíľa, kedy my, na základe návrhu programového
vyhlásenia a vyslovením dôvery vláde,
máme odovzdať nie nepodstatnú zložku tejto
moci, výkonnú moc, vláde. Domnievam sa, že
práve programové vyhlásenie by malo byť
výpočtom predstáv nastupujúcej vlády,
ako bude táto vláda s touto mocou zaobchádzať.
Pokiaľ ide o politickú realitu, o ktorej sa tu hovorilo,
chápem, že vláda vidí istý horizont
svojej činnosti pre čas, v ktorom očakáva,
že dôjde k podstatným ústavným
zmenám. Tieto ústavné zmeny sa dajú
predpokladať, pretože existujú politické
dohody. Chápem, že táto vláda nemôže
dnes prezentovať svoju predstavu, ako bude fungovať
ďalej, po uskutočnení týchto ústavných
zmien, pretože nemôže vedieť, akej povahy
tieto ústavné zmeny budú. Tieto ústavné
zmeny sú v návrhu programového vyhlásenia
charakterizované vlastne dohodou národných
rád a nie je vecou vlády, myslím, aby posudzovala
povahu týchto ústavných zmien. Je to predovšetkým
otázka iných orgánov aj otázka Federálneho
zhromaždenia.
Avšak čo práve v navrhovanom programovo vyhlásení
nie je, je otázka, ako sa bude vláda chovať
v prípade, ak k zmene ústavného stavu nedôjde
a pritom však budú pokračovať zmeny v
štátoprávnom postavení a štátoprávnom
chovaní republík a orgánov federácie,
bez toho, aby došlo k zmene ústavného stavu.
Inak povedané, pokiaľ nedôjde k dohode národných
rád, pokiaľ nedôjde k prijatiu ústavných
dokumentov, ktoré by zmenili tento ústavný
stav, dokedy potom bude na základe tohto programového
vyhlásenia vláda vykonávať svoj mandát,
či je možné, že by eventuálne na
základe tohto programového vyhlásenia vykonávala
svoj mandát celé štyri roky, ako sa táto
vláda bude chovať, pokiaľ pristúpia iné
orgány, povedzme na neústavné kroky. Toto
mi v tomto programovom vyhlásení chýba a
na záver prosím o odpoveď na tieto otázky.
Ďakujem.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Šimkovi.
Žádám pana poslance Delingu, aby se ujal slova,
připraví se poslanec Fišera.
Poslanec SN P. Delinga: Vážený pán predsedajúci,
vážené panie poslankyne, vážení
páni poslanci, vážená federálna
vláda! Vládne vyhlásenie, ktoré ste
nám predložili na posúdenie a odhlasovanie,
má všetky atribúty rýchlych vládnych
krokov, ktoré chcete vykonať do 30. 9. bez kontroly
FZ. Našťastie sa tak ešte národné
rady nerozhodli, a tak nám ešte dnes, v tomto časovom
horizonte, táto potrebná úloha nehrozí.
Nie je ľahšia práca, aspoň pre poslanca
- poľnohospodára, v tomto parlamente zdvihnúť
ruku a dať k niečomu súhlas. To sa aj od politicky
poslušného poslanca svojej politickej skupiny v tomto
parlamente vyžaduje. Ale nevyžaduje sa to od poslanca,
ktorý má aj naďalej svoje pevné presvedčenie,
morálny kredit, keď nechce sklamať dôveru,
získanú od voličov, ktorú mu pred
viac ako mesiacom dali. Pristupujem preto k aktu podpory či
nepodpory, k aktu vyslovenia dôvery či nedôvery
federálnej vláde a jej programovému vyhláseniu
s plnou vážnosťou a zodpovednosťou.
Poľnohospodári na Slovensku, teda moji voliči,
bez rozdielu vlastníckej formy čakajú, aký
problém im federálna vláda pripraví,
ale hlavne, ako bude pre nich pracovať a čo pre nich
urobí. S poľutovaním som im musel oznámiť,
že federálna vláda sa poľnohospodárskou
problematikou vo svojom programe vôbec nezaujíma.
Na zasadnutí v hospodárskom výbore nám
síce jej zástupcovia oznámili, že na
to nemá žiadne kompetencie, že tie sú
už v národných radách a v republikách,
ale existuje predsa celý rad zákonov, ktoré
prijalo toto Federálne zhromaždenie, zákonných
opatrení, ktoré sa v plnej miere vzťahujú
na všetkých poľnohospodárov v obidvoch
republikách. Sú to teda federálne kompetencie,
a preto si myslím, že aj federálna vláda
v nich musí ďalej pokračovať.
Odporúčam preto, aby sa federálna vláda
zaoberala poľnohospodárskou situáciou, ktorá
nastala, z pohľadu výživy obyvateľstva v
tomto období, aj keď je to pre ňu, podľa
jej vytýčenia, obdobie krátko ohraničené.
Programové vyhlásenie vlády bez jediného
písmena, čiarky, či vety o tak dôležitom
hospodárskom, sociálnom, ekologickom a prírodotvornom
odvetví, ako je poľnohospodárstvo, je v našej,
zatiaľ federálnej republike, ukážkou odbornej
a politickej rarity. Vyzerá to tak, ako keby sme boli krajinou
bez pôdy, lesov, lúk a živočíšstva,
ako keby sme boli priemyselno-vojenským komplexom, ktorý
roľníka k ničomu, okrem práce a platenia
daní, nepotrebuje.
Odkázanie na kompetencie v žiadnom prípade
neobstojí. Veď to vlastne vyzerá, ako keby
sme už boli rozdelení, či boli samostatné
republiky a nie sa len na tento proces z tejto úrovne chystali.
Keď sa máme k niečomu chystať, mal by
to byť lepší život aj za prispievania poľnohospodárov,
má to byť predovšetkým ústavnosť
a premyslené kroky na oživenie vzájomného
spolužitia.
Navrhujem preto v uznesení zaviazať vládu,
aby dopracovala úlohy poľnohospodárstva na
jej parkete činnosti. Podporujem ďalej rozumné
návrhy na spolužitie Čechov a Slovákov.
Podporujem aj vytvorenie komisie, ktorá tieto kroky pripraví,
ako tu dnes bolo navrhnuté. Len sa zároveň
obávam, že keď si táto komisia, pokiaľ
bude vytvorená, schváli politické grémium,
že jej správa a hlavne výsledok sú dopredu
známe a pre tých, ktorí tieto návrhy
podporujú, vlastne bezpredmetné. To by bolo na škodu
celej veci, na škodu všetkých voličov,
ktorí sa volieb zúčastnili a ktorí
nám dali dôveru. Ďakujem.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Také děkuji panu poslanci
Delingovi. Žádám poslance Fišeru, aby
se ujal slova. Dalším poslancem je poslanec Bartakovics.
Ještě technická poznámka.
(Hlas z pléna: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, myslím, že v této
rozpravě se čím dál tím více
vzdalujeme od merita věci, a tím meritem věci
je projednání programového prohlášení
federální vlády tak, jak nám bylo
předloženo.
Nyní jsem se dokonce dozvěděl o existenci
federální půdy a federálního
půdního fondu. Osobně znám jako federální
půdu jen tyto květináče, které
se tady nacházejí, protože všechno ostatní
je půdní fond ČR nebo půdní
fond SR a produkce České republiky nebo Slovenské
republiky.