Pokud jde o pracovněprávní oblast, navrhuje
se především dílčí novelizace
zákoníku práce, která přinese
tyto změny:
1) Tím, že se od 1. 1. 1993 ruší daň
ze mzdy a nahrazuje se daní z příjmů,
nemají opodstatnění ustanovení pracovněprávních
předpisů o zjišťování výdělků,
která při řešení různých
právních vztahů vycházejí z
daně ze mzdy. Kromě toho nebude důvod pro
odchylný způsob zjišťování
průměrného měsíčního
výdělku u pracovníků a členů
družstev. Je proto nutno legislativně zajistit, aby
změny v pracovněprávních předpisech,
týkajících se zjišťování
výdělku, nabyly účinnosti dnem 1.
ledna 1993 současně s novou daňovou soustavou.
2) Navrhuje se zrušení § 75 odst. 3 zákoníku
práce, které dosud vylučuje možnost
výdělečné činnosti vedoucích
organizací a jejich přímých podřízených
shodné s předmětem činnosti organizace.
Tím by se odstranily legislativní zábrany
privatizace např. zdravotnictví, neboť přijetím
novely se umožní výdělečná
činnost shodná s předmětem činnosti
organizace i vedoucím pracovníkům.
3) Navrhuje se v ustanovení § 205d nahradit zákonné
pojištění odpovědnosti za škodu
povinným smluvním pojištěním.
S touto úpravou souvisí i změna ustanovení
§ 251 zákoníku práce.
Změny v sociální oblasti obsažené
v předkládaném návrhu zákona
ČNR budou mít platnost jen přechodnou dobu,
zřejmě jednoho roku, t. j. do nabytí účinnosti
komplexní právní úpravy nové
soustavy sociálního pojištění,
avšak tato nová právní úprava
na návrh zákona naváže; předložený
návrh tak zavádí od 1. 1. 1993 do nemocenského
pojištění a sociálního zabezpečení
principy, které nová soustava sociálního
pojištění převezme od 1. 1. 1994.
Již v prvním pololetí 1993 se uvažuje
provést na úseku poskytování dávek
nemocenského pojištění věcnou
změnu spočívající v tom, že
hmotné zabezpečení pro nepřítomnost
pracovníka v práci po dobu jeho pracovní
neschopnosti by v prvních třech dnech nemělo
být poskytováno v rámci nemocenského
pojištění, nýbrž by měla
náležet náhrada mzdy od zaměstnavatele
pracovníka, přičemž v prvním
dnu této pracovní neschopnosti by náhrada
mzdy pracovníku nepříslušela. V dalších
dvou pracovních dnech pracovní neschopnosti by pracovníku
nenáležela náhrada mzdy ve výši
100% průměrného výdělku, nýbrž
v nižší částce průměrného
výdělku, jejíž výši by stanovil
zákon. Hmotné zabezpečení pro nepřítomnost
pracovníka v práci po dobu jeho pracovní
neschopnosti pro nemoc nebo úraz by tedy mělo být
poskytováno na základě dvou právních
titulů a to jednak pracovněprávního,
jednak podle předpisů nemocenského pojištění.
Vzhledem ke skutečnosti, že zamýšlená
změna k úhradě hmotného zabezpečení
pracovníka v nemoci a pro úraz představuje
závažný věcný zásah, je
na místě připravit a realizovat takové
opatření s potřebným časovým
odstupem. Proto navrhované opatření vyplácet
nemocenské za první tři dny pracovní
neschopnosti v nižší výměře
40%, které je legislativně jednodušší,
má přechodný charakter. Záměrem
poskytovat částečnou náhradu mzdy
v prvních dnech pracovní neschopnosti je více
zainteresovat zaměstnavatele na vývoji pracovní
neschopnosti a snížit ve státním rozpočtu
výdaje na nemocenské pojištění.
Současně bude třeba zvážit míru
kompenzace zvýšených výdajů na
náhrady mzdy zaměstnavatelům.
II. Zvláštní část
K bodu 1
Ustanovení § 1, které stanoví úkoly
a poslání nemocenského pojištění
za socialismu a které má jen proklamační
charakter, se vypouští. Navíc upravuje též
ochranu zdraví, která do nemocenského pojištění
již nepatří.
K bodu 2 a 3
Okruh osob účastných nemocenského
pojištění se rozšiřuje o členy
dosavadních zemědělských družstev.
Z důvodů dříve platných specifik
pro členy zemědělských družstev,
jak v oblasti pracovních vztahů a odměňování,
tak v oblasti daňové, vyplývala i odůvodněnost
speciální úpravy jejich nemocenského
zabezpečení (zákon č. 103/1964 Sb.,
o zabezpečení družstevních rolníků
v nemoci a o zabezpečení matky a dítěte,
v platném znění, jakož i vyhláška
č. 104/1964 Sb., v platném znění).
Vzhledem k tomu, že po 28. 1. 1993 budou zemědělská
družstva buď transformována na družstva
či obchodní společnosti podle obchodního
zákoníku anebo zaniknou, není nadále
důvodné, aby pro členy zemědělských
družstev platila jiná úprava nemocenského
pojištění než pro členy ostatních
družstev, kteří jsou již nyní účastni
na nemocenském pojištění na základě
zákona č. 54/1956 Sb., v platném znění.
Podmínkou účasti na účasti
na nemocenském pojištění u všech
členů družstev bude výkon práce
pro družstvo, za kterou je člen družstva družstvem
odměňován, a nikoliv tedy jako dosud "členství,
jehož součástí je též pracovní
vztah. "Obchodní zákoník již nezná
institut členství, jehož součástí
by byl pracovní vztah, nýbrž (v § 226
odst. 2, § 227 odst. 1 a § 227 odst. 3) umožňuje
členství podmínit pracovním vztahem
k družstvu. Blíže tento pracovní vztah
neupravuje, ale odkazuje na stanovy družstva, které
nesmí odporovat pracovněprávním předpisům,
a na pracovněprávní předpisy. Z toho
plyne, že je-li podle stanov družstva podmínkou
členství pracovní vztah a neobsahují-li
stanovy úpravu tohoto vztahu, platí plně
zákoník práce a existují vedle sebe
dva vztahy, a to členství v družstvu a pracovní
poměr či dohoda o pracovní činnosti
podle zákoníku práce. V takovém případě
je člen družstva nemocensky pojištěn jako
pracovník v pracovním poměru nebo jako pracovník
činný na základě dohody o pracovní
činnosti. Naproti tomu, jestliže podmínkou
členství je pracovní vztah, který
však není pracovním poměrem, ale jeho
úpravu obsahují stanovy družstva, nebo jestliže
sice podmínkou členství není pracovní
vztah, ale stanovy družstva v rámci povinnosti členů
družstva stanoví i povinnost pracovní účasti,
bude člen družstva nemocensky pojištěn
na základě § 2 odst. 1 písm. b) zákona
o nemocenském pojištění zaměstnanců.
Ani v ostatních oblastech (např. daně, odměňování)
pro ně již neplatí žádné
odchylky.
Dále se okruh osob nemocensky pojištěných
podle zákona č. 54/1956 Sb. rozšiřuje
o společníky společností s ručením
omezeným a komanditisty komanditních společností,
jestliže nejsou v pracovněprávním vztahu
k této společnosti, ale vykonávají
pro ni práci, za kterou jsou touto společností
odměňováni. Dosud byly tyto osoby účastny
nemocenského pojištění jako osoby samostatně
výdělečně činné, avšak
s ohledem na to, že od 1. 1. 1993 budou jejich výdělky
za tuto činnost považovány pro účely
daně z příjmu za výdělky ze
závislé činnosti, se navrhuje, aby byly pro
účely nemocenského pojištění
posuzovány jako zaměstnanci.
Z okruhu pojištěných osob se vypouštějí
učni, kteří již nejsou.
K bodu 4
Dosavadní úprava, podle níž se za pracovníky
v pracovním poměru považují pro účely
nemocenského pojištění též
občané, kteří jsou činni v
poměru, který má obsah zaměstnavatelského
pracovního poměru, avšak není takto
označen, nebo nemá všechny náležitosti
předepsané pro vznik pracovního poměru,
se přejímá s tím, že již
není podmínkou, že občan z této
činnosti není již pojištěn podle
jiných předpisů o nemocenském pojištění,
neboť tyto speciální soustavy nemocenského
pojištění (jednalo se např. o nemocenské
pojištění členů tzv. výrobních
družstev a členů zemědělských
družstev) již nebudou existovat.
Zároveň se nově stanoví, že za
pracovníky v pracovním poměru se považují
i soudci a prokurátoři, aby jejich účast
na nemocenském pojištění byla výslovně
založena, a dále členové vlády
a funkcionáři Nejvyššího kontrolního
úřadu, a to proto, aby se založila i jejich
účast na nemocenském pojištění
zaměstnanců. Je-li vedoucí ústředního
orgánu jmenován do funkce vládou nebo příslušným
ministrem, zakládá se tímto jmenováním
pracovní poměr se všemi důsledky z toho
vyplývajícími. V případech,
kdy je člen vlády či jiný státní
funkcionář jmenován, nezakládá
se takovým jmenováním pracovní poměr.
Jedná se o právní vztah svého druhu
ke státu. Nemocenské pojištění
těchto vládních činitelů dosud
upravuje jen usnesení vlády ze dne 25. 4. 1956 č.
1118. Proto je potřebné, aby i pro ně platila
zákonná úprava.
K bodu 5 a 6
Nově se upravuje, v kterých případech
nemá výkon činnosti mino území
České republiky negativní dopad na účast
na nemocenském pojištění. V podstatě
se přejímá dosavadní úprava
s tím, že se rozšiřuje i na zaměstnance
jiných než tuzemských podniků, což
souvisí s novou úpravou obchodních závazkových
vztahů a vztahů souvisejících s podnikáním,
obsaženou v obchodním zákoníku. To znamená,
že zatímco dosud byli po dobu výkonu práce
v cizině nemocensky pojištěni jen ti čs.
občané, kteří byli zaměstnanci
čs. zastupitelských úřadů a
čs. podniků zahraničního obchodu a
dalších čs. podniků, navrhuje se, aby
i ti čs. občané, kteří jsou
zaměstnanci zahraničních podniků,
které mají na území České
republiky svém sídlo nebo zde sídlí
jejich organizační složka, byli nemocensky
pojištěni, pokud pro takový podnik vykonávají
práci v cizině. Není již totiž
důvodu rozlišovat nároky čs. občanů
v nemocenském pojištění podle toho,
zda jsou zaměstnáváni u čs. právnické
osoby anebo u zahraniční právnické
osoby.
K bodu 7 a 8
Dosavadní právní úprava okruhu osob
vyňatých z účasti na nemocenském
se výrazně nemění, dochází
pouze k dílčím úpravám. Jednak
se zpřesňuje, že cizí státní
příslušník, který je zaměstnán
v České republice u zaměstnavatele požívajícího
diplomatických výsad a imunit, je vyloučen
z účasti na nemocenském pojištění,
jen nemá-li na území České
republiky trvalý pobyt. Důvodem této změny
je plné respektování čl. 33 vyhlášky
č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě
o diplomatických stycích. Dosud byly tyto případy
řešeny v rámci tzv. odstraňování
tvrdosti zákona.
Další změna se týká zaměstnanců
činných v České republice pro zaměstnavatele,
kteří na území České
republiky nemají sídlo,neboť tito zaměstnanci
budou napříště z účasti
na nemocenském pojištění vyloučeni
vždy a nejen tehdy, pokud pro takového zaměstnavatele
pracují přechodně. Podle obecně závazných
právních předpisů (zákon č.
97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém
a procesním) se totiž ani jejich pracovní vztahy
neřídí čs. předpisy, a proto
není důvodu, aby byli účastni čs.
nemocenského povinného pojištění.
Přitom pokud jde o sídlo tzv. zahraničních
zaměstnavatelů, je třeba vycházet
z toho, že podnikají-li na území České
republiky, musí mít zapsáno v obchodním
rejstříku i sídlo podniku či organizační
složky v České republice, a toto sídlo
je pak považováno za jeho sídlo na území
České republiky. To znamená, že v takovém
případě bude jejich zaměstnanec účasten
i čs. nemocenského pojištění.
Vyloučení z účasti na nemocenském
pojištění se tedy bude týkat jen velmi
úzkého okruhu zaměstnanců zahraničních
zaměstnavatelů, t. j. jen těch, kteří
ani nemohou platit pojistné na sociální zabezpečení.
K bodu 10 a 11
Ustanovení § 6 definuje pojem tzv. příležitostného
zaměstnání, t. j. zaměstnání,
které nezakládá účast na nemocenském
pojištěné. Protože v celé oblasti
nemocenského pojištění se přechází
z pracovních dnů na dny kalendářní,
upravuje se i pro účely vymezení tohoto pojmu
délka trvání takového zaměstnání
ze šesti pracovních dnů na sedm kalendářních
dnů a zároveň se zvyšuje i částka
měsíčního příjmu, požadovaného
pro účast zaměstnance na nemocenském
pojištění, z původních 120,-
Kčs (stanovených v roce 1956, kdy tato částka
činila cca 10 % průměrného výdělku)
na 400,- Kčs, čímž se tato částka
sjednocuje pro všechny skupiny zaměstnanců.
Dosud u pracovníků v pracovním poměru
činila tato částka 120,- Kčs měsíčně,
zatímco např. u pracovníků činných
na základě dohody o pracovní činnosti
činila již 400, - Kčs měsíčně.
K bodu 12 a 13
S ohledem na rozšíření okruhu nemocensky
pojištěných osob o společníky
společností s ručením omezeným
a komanditisty komaditních společností a
členy bývalých zemědělských
družstev (viz též odůvodnění
k bodu 2), je třeba upravit i vznik a zánik jejich
nemocenského pojištění. V této
úpravě se vychází ze stejného
principu jako u ostatních zaměstnanců, tzn.
že vznik pojištění je vázán
na počátek faktického výkonu práce,
zatímco zánik pojištění je vázán
nikoliv na faktické skončení výkonu
práce, nýbrž na den, kdy k jeho skončení
má dojít, např. na základě
předchozího ujednání.
K bodu 14
Stanoví se základní povinnost platit pojistné
na nemocenské pojištěné, a to podle
zvláštního zákona.
K bodu 15
Ze systému dávek nemocenského pojištění
se vypouští lázeňská péče,
která od 1. 1. 1993 bude poskytována Všeobecnou
zdravotní pojišťovnou jako dávka potřebné
zdravotní péče.
K bodu 16 až 19
Obecné podmínky nároku na nemocenské
se věcně nemění, jde pouze o terminologické
změny, které vycházejí ze změn
zdravotnických předpisů (jiné termíny
pro různá zdravotnická zařízení),
z nové úpravy financování sociálního
zabezpečení, kde se používají
jiné termíny pro označení příjmů
zaměstnanců a z toho, že lázeňská
péče již nebude dávkou nemocenského
pojištění.
Dále se navrhuje poskytovat nemocenské všem
pojištěncům za kalendářní
dny namísto za dny pracovní, aby bylo sjednoceno
poskytování dávek a došlo též
k administrativnímu zjednodušení při
výpočtu dávek. Nově se upravuje základ
pro stanovení nemocenského a způsob jeho
výpočtu a poskytování.
Nově stanovená procentní sazba nemocenského,
t.j. 67% a 40%, odpovídá skutečnosti, že
se tato dávka bude poskytovat z hrubé mzdy (dosud
činí sazba 90% a 70% z čisté mzdy).
Navrhuje se, aby sazba 67% platila od čtvrtého dne
poskytování dávky a za první tři
dny aby platila sazba nižší, t.j. 40%. Rovněž
v dosavadní právní úpravě se
za první tři dny poskytovalo nemocenské v
nižší procentní sazbě (t.j. 70%).
Ponechání nižší procentní
sazby za první tři kalendářní
dny pracovní neschopnosti sleduje omezení zneužívání
nemocenských dávek ze strany pojištěnců.
Způsob zaokrouhlování nemocenského
se přebírá z dosavadní úpravy
(§ 12 odst. 2 a 3 vyhl. č. 143/1965 Sb.) s tím,
že se zaokrouhluje již denní výše
nemocenského namísto zaokrouhlování
jednotlivých výplat nemocenského, neboť
tento postup stejně nebyl - vzhledem k vydaným tabulkám
pro výpočet nemocenského - v praxi realizován.
Především změny daňových
předpisů (t. j. zákon o daních z příjmů)
si vyžadují opuštění dosavadního
principu stanovení dávek nemocenského pojištění
z průměrné čisté denní
mzdy a přijetí nového principu, t. j. jejich
stanovení z hrubého příjmu. Daní
z příjmů fyzických osob budou i příjmy
ze závislé činnosti a funkční
požitky náležející za jednotlivá
výplatní období zdaňovány pouze
zálohově, neboť od 1. 1. 1993 bude zdaňovacím
obdobím kalendářní rok. V nemocenském
pojištění není možné poskytovat
dávky v zálohové výši a až
později po vyúčtování daně
z příjmů poskytovat doplatky do výše
dávky, neboť by to bylo administrativně značně
náročné.
Denní výše nemocenského je i nadále
omezena stanovením maximální hranice denního
vyměřovacího základu, z něhož
se nemocenské stanoví příslušnou
procentní sazbou. Dosud tato hranice činila u zaměstnanců
částku 180, - Kčs (avšak z čisté
denní mzdy) s tím, že platila při pětidenním
pracovním týdnu. Přepočtem této
částky na hrubou denní mzdu a s ohledem na
průměrné zdanění daní
ze mzdy by tato částka odpovídala hrubému
příjmu 160 Kčs za kalendářní
den. S přihlédnutím k růstu mezd za
uplynulé dva roky se však navrhuje stanovit maximální
hranici o 20% vyšší, a to na 190 Kčs hrubé
denní mzdy (to by odpovídalo v dosavadním
systému cca 216 Kčs čisté denní
mzdy při pětidenním pracovním týdnu).
Období před vznikem pracovní neschopnosti
(tzv. rozhodné období), ze kterého se zjišťuje
vyměřovací základ, se u zaměstnanců
zkracuje z jednoho roku na kalendářní čtvrtletí.
Důvodem této změny je potřeba pružně
reagovat na změny mezd a platů zaměstnanců
a sjednotit délku rozhodného období pro účely
nemocenského pojištění s rozhodným
obdobím pro účely pracovněprávní.
Zároveň se řeší případy,
kdy takto stanovené rozhodné období nepřichází
v úvahu z důvodu, že zaměstnanec vstoupil
do zaměstnání buď v průběhu
obecně stanoveného rozhodného období
anebo až po jeho uplynutí.
Protože se navrhuje poskytovat nemocenské i další
dávky nemocenského pojištění
nahrazující mzdu všem zaměstnancům
za kalendářní dny, promítá
se tato skutečnost i do výpočtu nemocenského
s tím, že se nově určují dny,
kterými se dělí vyměřovací
základ zjištěný v rozhodném období.
K bodu 20
Navržená úprava délky podpůrčí
doby pro poskytování nemocenského u pracujících
důchodců souvisí s tím, že se
navrhuje poskytovat nemocenské za kalendářní
dny namísto za pracovní dny.
Jde o pouhý přepočet pracovních dnů
na kalendářní dny a nikoliv o prodloužení
podpůrčí doby u těchto zaměstnanců.
K bodu 21
Ustanovení § 23, které zvýhodňovalo
zaměstnance, jejichž pracovní neschopnost je
způsobena aktivní tuberkulózou, se vypouští,
neboť není nadále důvodu - zejména
s ohledem na novou koncepci nemocenského pojištění
založenou na pojišťovacím principu - zvýhodňovat
při stanovení výše nemocenského
jen některé kategorie nemocí. Event. zvýšené
náklady zaměstnanců, jejichž pracovní
neschopnost je způsobena aktivní tuberkulózou,
je možno řešit v rámci sociální
péče.
K bodu 22 až 24
Vypuštění podmínky stanovené
dosud pro nárok na podporu při ošetřování
člena rodiny, t. j. že v domácnosti není
nikdo jiný, kdo by mohl o dítě pečovat
nebo nemocného ošetřovat, si vyžaduje
nová úprava poskytování této
dávky za kalendářní dny, neboť
tím se tato podmínka stává nesplnitelnou.
I dosud se její splnění těžko
ověřovalo.
Stejně jako u nemocenského se i u podpory při
ošetřování člena rodiny navrhuje
poskytovat ji za kalendářní dny, a to ze
stejných důvodů. Proto je třeba maximální
dobu poskytování podpory při ošetřování
člena upravit. Navrhuje se ji stanovit na devět
kalendářních dnů a u osamělých
zaměstnanců na šestnáct kalendářních
dnů, t. j. tak, aby nová doba poskytování
dávky byla přibližně stejná jako
dosud. Za první tři dny se procentní výměra
dávky nebude snižovat, jak tomu bylo dosud. Čerpání
dávky není přitom i nadále v rámci
kalendářního roku limitováno. Počátek
jejího poskytování,t. j. od prvního
dne potřeby ošetřování (péče),
se nemění.
K bodu 25 a 27
Jde o změny, které souvisejí se zavedením
všeobecného zdravotního pojištění
a s převedením lázeňské péče
do tohoto pojištění.
K bodu 26
Jedná se o legislativně technické úpravy
navazující na novou terminologii občanského
zákoníku.
K bodu 28
Tato úprava nebyla dosud výslovně v tomto
zákoně zakotvena, třebaže vyplývá
z různých jiných ustanovení. Tento
nedostatek právní úpravy se nyní odstraňuje.
K bodu 29
Jedná se o zpřesnění textu v návaznosti
na novou terminologii zákona.
K bodu 30
Úprava promlčecí doby v případech
uvedených v § 44 odst. 5 až 6 dosud v nemocenském
pojištění zaměstnanců chyběla,
byla obsažena pouze v předpisech o nemocenském
zabezpečení členů zemědělských
družstev. Vzhledem ke své opodstatněnosti se
přebírá i pro všechny ostatní
zaměstnance a zaměstnavatele.
K bodu 31
Zákonem ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení,
byly všechny lhůty stanovené pro zaměstnance
i organizace sjednoceny, a to na osm dní. Z důvodu
sjednocení se tato lhůta zavádí v
§ 46 namísto dřívější
patnáctidenní lhůty.
K bodu 32
Jde o převzetí úpravy povinnosti zaměstnanců
neschopných práce z vyhlášky č.
143/1965 Sb. do zákona, a to s ohledem na Listinu základních
práv a svobod; přitom se okruh povinností
zpřesňuje a dává do souladu s procesními
předpisy.
K bodu 33
Výslovně se upravuje, že snížit
nebo odejmout nelze nemocenské, které již bylo
vyplaceno.
K bodu 34
Jedná se jednak o zpřesnění dosavadní
právní úpravy jednak o nové určení
počátku běhu promlčecí doby
pro výkon rozhodnutí o povinnosti zaměstnance
vrátit přeplatek na dávce, a to z důvodu,
aby navazovala na úpravu promlčení nároku
na vrácení tohoto přeplatku, která
je obsažena v § 44 odst. 5 zákona.
K bodu 35
Jedná se o úpravu, jejíž účelem
je zabránit pobírání dvou dávek
v témž případě a ze stejného
důvodu, t. j. na základě výkonu jedné
činnosti pojištěné souběžně
v České republice i v cizině. Tato úprava
dosud platila jen pro tzv. pracovníky v zahraničí
a byla obsažena ve vyhlášce č. 165/1979
Sb. Protože podle § 3 odst. 2 zákona budou po
dobu výkonu činnosti v zahraničí nemocensky
pojištěni nejen tzv. pracovníci v zahraničí
(t. j. zaměstnanci čs. podniků), ale i zaměstnanci
zahraničních podniků, rozšiřuje
se tato úprava i na ně.
Úprava výplaty dávek do ciziny při
pobytu zaměstnance v cizině dosud v nemocenském
pojištění zaměstnanců chyběla,
byla obsažena pouze v zákoně č. 103/1964
Sb., tzn. že platila jen pro členy zemědělských
družstev. Tento nedostatek se odstraňuje. Dále
se doplňuje potřebné zmocňovací
ustanovení, které bylo v roce 1991 federálním
zákonodárstvím z kompetenčních
důvodů vypuštěno.
K bodu 36 a 37
Úprava obsažená v § 52 a § 59 byla
již překonána zákonem ČNR č.
582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, který určuje orgány
sociálního zabezpečení v České
republice, stanoví jejich úkoly jakož i povinnosti
organizací a jiných orgánů vůči
orgánům sociálního zabezpečení,
a proto se vypouští. Ustanovení § 54 se
z kompetenčních důvodu upravuje.
V zákoně o nemocenské péči
v ozbrojených silách se provádějí
analogické úpravy jako v zákoně o
nemocenském pojištění zaměstnanců,
pokud jde o stanovení hrubého platu jako základu
pro stanovení dávek, procentní výše
a maximální výše základu pro
výpočet peněžitých dávek.
Nebylo třeba stanovovat, že dávky náležejí
za kalendářní dny, neboť tomu tak podle
tohoto zákona již je.
Dále se doplňuje stejný režim u výplaty
dávek do ciziny jako je navrhovaná úprava
v zákoně č. 54/1956 Sb. a vypouští
se zákonem o pojistném na sociální
zabezpečení a příspěvku na
státní politiku zaměstnanosti překonané
ustanovení o příspěvku na nemocenskou
péči.
K bodu 1
V úpravě poskytování vyrovnávacího
příspěvku v těhotenství a mateřství
se navrhuje tatáž změna jako u nemocenského
a podpory při ošetřování člena
rodiny a dalších dávek, a to ze stejných
důvodů, že se bude poskytovat za kalendářní
dny.
Pokud jde o stanovení výše tohoto příspěvku,
navrhuje se rovněž provedení stejných
změn jako u nemocenského, t. j. změn, které
vyplývají z úprav v oblasti daňové
(vychází se z hrubých příjmů)
a ze změny v poskytování dávek za
kalendářní dny namísto pracovních
dnů (tato změna má vliv na určení
počtu dnů, kterým se dělí hrubým
příjem zaměstnankyně).
K bodu 2, 3 a 8
Jde pouze o terminologické změny a upřesnění
textu podle změn v zákoně o nemocenském
pojištění zaměstnanců.
K bodu 4
Pokud jde o stanovení výše peněžité
pomoci v mateřství a o její poskytování,
navrhují se tytéž změny jako u nemocenského
(blíže viz odůvodnění k čl.
I bodu 19).
K bodu 5 a 7
Jde pouze o terminologické změny.
K bodu 6
Ze zákona č. 134/1991 Sb. se přebírá
platná částka podpory při narození
dítěte (výše se nemění),aby
bylo možno tuto nepřímou novelu zrušit.
Zákon č. 88/1968 Sb. obsahuje ještě
původní výši dávky, která
byla již dvakrát upravována.
K bodu 9
U některých skupin zaměstnanců jsou
podmínky odpracované doby a pracovního úvazku,
které jsou stanoveny pro nárok na přídavky
na děti, nahrazeny podmínkou dosažení
určitého příjmu, a to zejména
z důvodu, že nemají stanovenou pracovní
dobu anebo že se tato doba u nich neeviduje. Protože
tato skutečnost se týká i členů
družstev a společníků společností
s ručením omezeným, kteří nejsou
v pracovněprávním vztahu k družstvu
nebo ke společnosti, zařazují se mezi ty
skupiny zaměstnanců, kterým pro získání
nároku na přídavky na děti postačí
dosažení stanoveného příjmu.
Jde o nové skupiny pojištěnců, které
dosud nebyly účastny nemocenského pojištění
zaměstnanců.
Pokud jde o členy vlády a další státní
funkcionáře, navrhuje se pro ně přijetí
stejné úpravy podmínek nároku na přídavky
na děti jako mají poslanci zákonodárných
sborů, t. j. že se u nich nezkoumá ani pracovní
úvazek a odpracovaná doba ani dosažení
určitého příjmu, nýbrž
postačí to, že jsou účastni nemocenského
pojištění.
K bodu 10 až 14
Jde o terminologické změny navazující
na změny v jiných právních předpisech.
K bodu 15
Doplňuje se potřebné zmocňovací
ustanovení, které bylo v roce 1991 federálním
zákonodárstvím z kompetenčních
důvodů vypuštěno.
Dosud platili pojistné na důchodové zabezpečení
pouze občané, kteří zaměstnávali
jiné občany, a osoby samostatně výdělečně
činné. Do zákona o sociálním
zabezpečení se proto zakotvuje princip obecné
povinnosti placení pojistného a dále se stanoví,
že příjmy a výdaje sociálního
zabezpečení jsou součástí státního
rozpočtu; to bude platit do zavedení sociálního
pojištění a vzniku sociální pojišťovny.
K bodu 2 a 3
Okruh osob samostatně výdělečně
činných se oproti dosavadnímu stavu rozšiřuje
o občany vykonávající nezávislé
povolání, které není živností
ani podnikáním podle zvláštních
předpisů. Dosud se za takové občany
považovali pouze sportovci, kteří sportovní
činnosti vykonávali jako své povolání,
nikoliv však v pracovněprávním nebo
obdobném vztahu. Pokud by občan vykonával
soustavnou činnost, prováděnou samostatně
vlastním jménem a na vlastní odpovědnost
za účelem dosažení zisku, aniž
by k výkonu takové činnosti bylo třeba
oprávnění, vydaného příslušným
orgánem, bude z takové činnosti nemocensky
pojištěn. Za osoby samostatně výdělečně
činné se od 1. 1. 1993 nebudou považovat společníci
společností s ručením omezeným,
kteří se osobně účastní
na podnikání společností, avšak
nikoliv v pracovněprávním nebo obdobném
vztahu. Tyto osoby budou nemocensky pojištěny jako
zaměstnanci.
Za spolupracující osobu osoby samostatně
výdělečně činné se považuje
manželka (manžel) a děti po skončení
povinné školní docházky. Podmínkou
je, že pracují, resp. že se podílejí
na její výdělečné činnosti,
nikoli však v pracovněprávním nebo obdobném
vztahu. Dosud se za spolupracující osoby považovaly
pouze manželky (manželé) osob samostatně
výdělečně činných. U
zemědělců, resp. samostatně hospodařících
rolníků, se za spolupracující osoby
považovali i další blízcí příbuzní,
jejichž okruh byl taxativně vymezen (např.
i rodiče, tchán, tchyně, snacha). Od 1. 1.
1993 bude i pro zemědělce platit obecná úprava.
Kromě manželky a dětí budou ostatní
osoby, které byly dosud považovány za spolupracující
osoby, nadále nemocensky pojištěny, jen pokud
uzavřou s osobou samostatně výdělečně
činnou takový pracovněprávní
vztah, který zakládá účast
na nemocenském pojištění zaměstnanců.
Nová úprava okruhu osob samostatně výdělečně
činných bude platit pro nemocenské pojištění
i důchodové zabezpečení.