Česká národní rada 1992 – 1992

Pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů příspěvek za službu ve Sboru národní bezpečnosti, ve Federálním policejním sboru, ve Sboru hradní policie, v Policii České republiky nebo ve Sboru nápravné výchovy vyměřen vyšší, než jaký náleží podle § 116 a 117, nebo pokud byl podle dosavadních nebo dřívějších předpisů příspěvek za službu vyměřen, ačkoliv podle § 116 a 117 nenáleží, sníží se ode dne účinnosti tohoto zákona tento příspěvek na výši odpovídající ustanovení § 116 a 117, nebo se jeho výplata zastaví. Nové vyměření sníženého příspěvku se provede nejpozději do 31. března 1993; do nového vyměření příspěvku se jeho výplata pozastavuje.

(1) Služební poměr policisty, který byl do 31. prosince 1992 občanem České a Slovenské Federativní Republiky skončí dnem 30. června 1993, nebude-li policista k tomuto dni občanem České republiky.

(2) Nároky související se skončením služebního poměru policisty podle odstavce 1 se posuzují, jako by služební poměr skončil na žádost policisty.".

(1) Policista, který byl do 31. prosince 1992 příslušníkem Federálního policejního sboru nebo Sboru hradní policie, přijatý do služebního poměru příslušníka Policie České republiky dnem 1. ledna 1993, může být při přijetí zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené policisty [§ 24 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky] na dobu nejdéle šesti měsíců, není-li možné ho ustanovit do funkce [§ 16 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.].

(2) Do doby ustanovení do funkce vykonává policista uvedený v odstavci 1, zařazený v záloze pro přechodně nezařazené policisty činnosti, uložené mu služebním funkcionářem, který rozhodl o jeho přijetí do služebního poměru; přitom se mu poskytuje záloha na služební příjem ve výši základního tarifu ze šesté platové třídy a hodnostní plat podle zvláštního předpisu [Výnos ministerstva vnitra České republiky ze dne 11. srpna 1992, č. j.: HČ-515/2-92, vyhlášený pod č. 428/1992 Sb., o náležitostech a náhradách výdajů poskytovaných příslušníkům Policie České republiky v souvislosti s výkonem služby]. Při stanovení hodnostního platu podle tohoto ustanovení se vychází z hodnosti dosažené v bývalém Federálním policejním sboru nebo Sboru hradní policie.

(3) odmítne-li policista uvedený v odstavci 1 složit služební přísahu nebo požádá-li policista zařazený v záloze pro přechodně nezařazené policisty podle odstavce 2 o uvolnění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky, považuje se pro účely stanovení výše nároků souvisících se skončením služebního poměru [Zákon ČNR č. 186/1992 Sb.] záloha podle odstavce 2 za hrubý služební příjem.

(4) Služební příjem ve výši přiznané při ustanovení do funkce podle odstavce 2 se policistovi poskytne již od 1. ledna 1993; pokud byla poskytnutá záloha na služební příjem podle odstavce 2 vyšší, není policista povinen rozdíl vrátit.

(1) Ministr vnitra a v rozsahu jím stanoveném též policejní prezident může odvolat policistu z dosavadní funkce nebo ustanovit policistu do funkce bez služebního hodnocení [§ 15 a § 16 zákona ČNR č. 186/1992 Sb.], nejpozději však do 31. prosince 1993, jestliže je to potřebné a účelné v zájmu plnění úkolů, které byly Policii České republiky svěřeny.

(2) Policista odvolaný z funkce podle odstavce 1 musí být neprodleně ustanoven do jiné funkce nebo zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené policisty na dobu nejdéle dvou kalendářních měsíců následujících po odvolání z funkce; tuto dobu může v mimořádných případech prodloužit ministr vnitra, nejvýše však o dva měsíce

(3) Není-li možné zařadit policistu zařazeného do zálohy pro přechodně nezařazené policisty podle odstavce 2 do jiné funkce do konce doby uvedené v odstavci 2, může být policista propuštěn ze služebního poměru; služební poměr skončí v takovém případě posledním dnem této doby.

(4) Policistovi propuštěnému ze služebního poměru podle odstavce 3 náleží odchodné, platové vyrovnání a příspěvek za službu za podmínek stanovených zvláštními předpisy [§ 114 až 119 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., výnos ministerstva vnitra České republiky ze dne 11. srpna 1992, č.j.: HČ-515/2-92, vyhlášený pod č. 428/1992 Sb.], jako kdyby byl propuštěn podle § 106 odst. 1 písm. a) zákona České národní rady č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků policie České republiky.

(1) Zřizuje se policejní vysoká škola [§ 1 až 6 zákona ČNR č. 232/1992 Sb., o policejních vysokých školách a o zřízení Policejní akademie] s názvem Policejní akademie České republiky.

(2) Sídlem Policejní akademie České republiky je Praha.

Zrušují se:

1. Zákon č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, a předpisy vydané k jeho provedení.

2. Zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, ve znění zákona č. 245/1992 Sb., a předpisy vydané k jeho provedení.

3. Zákon č. 230/1992 Sb., o Federální železniční policii, a předpisy vydané k jeho provedení. 4. § 7 zákona č. 232/1992 Sb., o policejních vysokých školách a o zřízení Policejní akademie.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Návrh zákona, kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, a o opatřením s tím souvisejících řeší základní otázky spojené se vznikem České republiky jako samostatného státu, který musí nadále zajistit fungování bezpečnostních složek státního mechanismu v zájmu zajištění i těch úkolů, které do svého zániku zajišťovaly orgány ČSFR. Návrhem předpokládaná věcná řešení vycházejí především z dosavadní právní úpravy, přičemž základním hlediskem při jejich posuzování bylo, zda jejich přijetí je možné bez dalšího chápat jako nezbytné opatření k převzetí a plnění úkolů v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti Českou republikou po zániku ČSFR. Vedle tohoto je pak navrhováno omezit některé zákonné peněžité nároky uplatňované policisty v souvislosti se skončením služebního poměru (odchodné a příspěvek za službu).

Pokud jde o dopad navrhované úpravy do státního rozpočtu České republiky, lze očekávat, že v souvislosti se změnami v úpravě odchodného a příspěvku za službu dojde ke snížení požadavků na státní rozpočet. Naproti tomu s převzetím některých působností federace, které dosud orgány České republiky nezajišťovaly, a s tím spojenými nároky na materiální a personální zabezpečení, požadavky na prostředky státního rozpočtu vzrostou. Jejich výši však nelze přesně předem vyčíslit, což souvisí i s tím, že v podmínkách České republiky se nepočítá s působením více subjektů (ozbrojených bezpečnostních sborů) při plnění úkolů v rámci uvedených působností, což by mělo znamenat snížení rozsahu řídících struktur a v důsledku toho rovněž i určité snížení nákladů.

K čl. I

Ustanovení obsahuje novelu zákona o Policii České republiky, která spojuje dosavadní právní úpravu platnou v České republice s úpravou federální. Vychází přitom z toho, že v České republice bude po 1. lednu 1993 působit v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti jediný ozbrojený bezpečnostní sbor, jemuž bude příslušet zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti v celém rozsahu. Nepředpokládá se tedy - alespoň v začátcích - existence dalších státních orgánů, zřízených jako veřejné ozbrojené bezpečnostní sbory, které by policii ve zmíněné oblasti konkurovaly (jde např. o obdobu federálního Sboru hradní policie či Federální železniční policie). Pokud jde o plnění úkolů federálního Sboru hradní policie předpokládá se, že v podmínkách České republiky budou zajišťovány zvláštním útvarem ochranné služby. Stejně tak pokud jde o pořádek a bezpečnost na železnici, vychází návrh z předpokladu, že příslušné úkoly bude i zde plnit Policie České republiky svými útvary, zejména pak útvary pořádkové a kriminální policie, a s ohledem na to případné zřízení zvláštní instituce České republiky pro tyto věci nelze zřejmě považovat za odůvodněné.

K bodu 1

Novela § 1 odst. 3 zakotvuje možnost spolupráce policie s mezinárodními organizacemi a policejními institucemi (půjde např. o spolupráci v rámci mezinárodní organizace INTERPOL) a s bezpečnostními sbory jiných států; předpokládá se, že tato spolupráce, její rozsah a formy budou mít konkrétní úpravu v mezinárodních smlouvách a dohodách o policejní spolupráci. Uvedená spolupráce je přitom nezbytnou podmínkou úspěšného plnění úkolů, svěřených policii zejména v oblasti boje proti mezinárodnímu terorismu a nedovolenému obchodu s narkotiky, ale i v oblasti např. pátrání po osobách a věcech.

Novela § 1 odst. 4 má pouze legislativně technickou povahu; její potřeba je vyvolána tím, že v dalším textu zákona je užívána legislativní zkratka "policista", kterou nelze zavést v jiném než tomto ustanovení.

K bodu 2

Novela § 2 odst. 1 vkládá mezi dosavadní úkoly Policie České republiky nové úkoly, které dosud zajišťovaly Federální policejní sbor a Sbor hradní policie. Jde především o boj proti terorismu, zajišťování ochrany státních hranic, zajišťování ochrany osob na základě mezinárodních dohod, ochrany zastupitelských úřadů a objektů zvláštního významu. Pokud jde o plnění úkolů zajišťovaných v podmínkách federace federální železniční policií, není je zapotřebí zvlášť v zákoně uvádět, neboť mohou být podřazeny především pod obecné úkoly ochrany bezpečnosti osob a majetku a zajišťování veřejného pořádku. Nově se navrhuje doplnit oprávnění policie vyhlašovat celostátní pátrání a zveřejňovat přitom údaje nezbytné k identifikaci hledaných osob, neboť tento postup lze chápat i jako zásah do právem chráněných zájmů fyzických osob. Dále se řeší součinnost Vězeňské služby České republiky a Policie ČR při pronásledování vězňů na útěku. Oprávnění bezprostředně pronásledovat osoby, které uprchly z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody, nemají příslušníci Vězeňské služby. Dále se doplňuje oprávnění policie při vyhledávání a zadržování osob umístěných ve zvláštních výchovných zařízeních (dětských výchovných ústavech, výchovných ústavech pro mládež apod.), u nichž byla nařízena ústavní výchova podle zákona o rodině nebo ochranná výchova podle trestního zákona, a které jsou na útěku.

Novela § 2 odst. 2 řeší situaci, spojenou s převzetím působnosti federálního ministerstva vnitra v otázkách výkonu státní správy ve věcech cestovních dokladů, pobytu cizinců a uprchlíků. Dosavadní právní úprava svěřuje konkrétní úkoly federálnímu ministerstvu vnitra s tím, že ministr vnitra mohl podle § 68 zákona č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, pověřit plněním takto svěřených úkolů služby Federálního policejního sboru. Přestože úkoly policie při výkonu státní správy by měly být stanoveny zákonem, navrhuje se, aby v uvedených případech mohlo ministerstvo jako ústřední orgán státní správy policii pověřit plněním příslušných úkolů, neboť v současné situaci je nereálné zpracovat poměrně rozsáhlou novelu právních předpisů v této oblasti tak, aby vyřešily i příslušnost konkrétních útvarů policie k jednotlivým úkonům.

K bodu 3

Nově navrhované znění § 3 upravuje zásady organizace policie. V zájmu jednoznačného vymezení postavení dosavadního policejního ředitelství a policejního ředitele a jejich vztahů k útvarům policie a jednotlivým policistům, které je nezbytnou podmínkou pro vytvoření odpovídajících plně funkčních řídících vazeb, se navrhuje jednoznačně definovat řídící útvar policie České republiky jako útvar s územní působností a vedoucího tohoto útvaru zároveň ze zákona považovat za představeného všech policistů, byť s některými výjimkami. Současně se navrhuje vrátit se k variantě, posuzované již v souvislosti s přípravou nynějšího zákona o Policii České republiky a namísto názvů "policejní ředitelství" a "policejní ředitel" užívat "policejní prezídium" a "policejní prezident". Umožní to průhlednějším způsobem formulovat vnitřní strukturu tohoto orgánu a policie obecně a odstraní současný přinejmenším nepřehledný stav, kdy jako policejní ředitel je označován obecně každý ředitel kteréhokoliv policejního útvaru.

Navrhované znění tím odstraňuje nedostatky dosavadní právní úpravy tak, aby byly vytvořeny odpovídající právní a rámcově i organizační předpoklady pro převzetí jednotlivých činností a služeb zejména Federálního policejního sboru a jejich organizační začlenění do Policie České republiky.

Pokud jde o služby, které v polici působí, vyjadřuje příslušné ustanovení skutečnost, že činnost policie je řízena po linii činností, vykonávaných územními orgány. Výčet služeb je pak v návrhu uveden jako demonstrativní s tím, že ministerstvo může zřizovat další služby, přičemž zřízení služby se navrhuje vyhlašovat ve Sbírce zákonů tak, aby byla zajištěna relace mezi dostupností informace o existenci služeb vyjmenovaných v zákoně a zřízených na jeho základě.

Nově se též navrhuje stanovit, že policejního prezidenta jmenuje ministr vnitra, neboť není vhodné, aby nejvyšší policejní funkcionář, který je ze své činnosti a z činnosti policie odpovědný ministrovi (přičemž ministr odpovídá jako člen vlády za celý jemu svěřený resort, tedy i za policii) byl jmenován a tedy i odvoláván jiným subjektem, byť na ministrův návrh. Vzhledem k povaze vzájemného vztahu funkcí ministra vnitra a policejního prezidenta se však navrhuje podmínit jmenování a odvolání policejního prezidenta, jako orgánu odborného řízení policie, souhlasem vlády.

Návrh počítá i se začleněním federálního Sboru hradní policie do Policie České republiky jako jedné z jejích služeb, byť s poněkud odlišnou procedurou jmenování ředitele této služby.

K bodu 4

Jde o samozřejmý důsledek zrušení federálních bezpečnostních služeb.

K bodu 5

Návrh novely § 12 odst. 1 přejímá dosavadní právní úpravu uvedenou v § 14 odst. 1 zákona č. 333/1991 Sb.; úprava je nezbytná k plnění úkolů, které Policie České republiky převezme po zániku Federálního policejního sboru.

K bodu 6

Návrh novely ustanovení § 13 odst. 1 a 2 přebírá právní úpravu uvedenou v § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 333/l991 Sb.; jde především o formulační úpravu současného znění zákona o Policii České republiky, jehož aplikace přináší v praxi problémy, a o doplnění oprávnění zjišťovat totožnost osob, které se zdržují bezdůvodně v blízkosti chráněných objektů nebo státních hranic. Navrhuje se rovněž doplnit ustanovení, kterým by se umožnilo zjišťovat totožnost osob, které se zdržují v blízkosti místa trestného činu dopravní nehody, požáru nebo podobné události; absence tohoto ustanovení podstatně ztěžuje práci zejména služby kriminální policie, neboť po osobách, které byly v době, kdy k uvedeným událostem došlo i později při příjezdu policie na místech, kde k těmto událostem došlo, nebo v jejich bezprostřední blízkosti, lze za současného stavu velmi obtížně a zdlouhavě pátrat teprve dodatečně.

K bodu 7

Návrh novely § 14 odst. 1 je opět doslovným převzetím úpravy uvedené v § 16 odst. 1 písm. c) a f) zákona č. 333/1991 Sb.

K bodu 8

Jde o samozřejmý důsledek zániku ČSFR.

K bodu 9 a 10

Návrh novely § 15 vychází ze znění § 17 odst. 1 a 2 zákona č. 333/1991 Sb.

K bodu 11

Návrh předpokládá převzetí textu § 22, 24, 26 zákona č. 333/1991 Sb. jako § 20a až 20c; oproti přebírané úpravě se navrhuje vypustit zmocnění k vydání prováděcího předpisu o oprávnění podle navrhovaného § 20c, neboť jde o oprávnění, které nesměřuje k plnění úkolu policie navenek, nýbrž jde o věc, kterou je možné řešit částečně interní směrnicí a částečně pak obecně závazným předpisem o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, k jehož vydání je ministerstvo zmocněno zákonem ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky. Z tohoto hlediska se jeví zmocnění k vydání dalšího předpisu jako nadbytečné.

K bodu 12

Novela § 23 upřesňuje současnou úpravu tak, aby bylo zřejmé, že oprávnění používat výbušniny a výbušné předměty se jednoznačně vztahuje i na případy boje proti terorismu.

K bodu 13

Navrhovaná novela je rovněž převzetím dosavadní federální právní úpravy, obsažené v ustanovení § 31 písm. a), b) a c) zákona č. 333/1991 Sb.. Změna proti současnému stavu podle § 35 zákona o Policii České republiky spočívá především v tom, že se z vymezení operativní techniky vypouští jako sledovaný objekt radiokomunikační provoz a doplňuje se naopak možnost užití této techniky při vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásilek; současně se navrhuje, aby příslušná technika byla používána jako operativní technika v režimu stanoveném zákonem obecně tehdy, zasahuje-li se jejím použitím do ústavních práv a svobod občanů. Vypuštění odposlechu radiokomunikačního provozu ze zvláštního režimu podle tohoto ustanovení vychází z technických důvodů, kdy běžně dostupnými prostředky (např. rozhlasové přijímače s dostatečným vlnovým rozsahem) lze bez jakýchkoliv úprav monitorovat radioprovoz policie, záchranné služby apod., jakož i radioprovoz jiných oprávněných orgánů, organizací či občanů. Přitom nelze odposlech radiokomunikačního provozu provádět v zásadě jinak než utajovaným způsobem a policie je tedy zákonem stavěna do výrazně horší situace, než kterýkoliv jiný subjekt nehledě na to, že s ohledem na shora uvedenou velmi jednoduchou dostupnost technických prostředků odposlechu radiokomunikačního provozu je případné jejich užívání mimo režim zákona prakticky nezjistitelné a nekontrolovatelné. Mimo to je možnost sledování radiokomunikačního provozu bez zvláštního povolení jednou z úspěšných metod odhalování organizované trestné činnosti, zejména trestné činnosti páchané ve spojení s cizinou (např. pašování či převaděčství).

K bodům 14 až 16

Novela v uvedených bodech předpokládá z věcného hlediska převzetí těch ustanovení zákona č. 333/1991 Sb., která upravují příslušnost prokurátora k vydávání souhlasu k použití prostředků operativní techniky, zejména postup podání a náležitosti žádosti o povolení, podmínky a náležitosti povolení a postup po vydání povolení. Navrhuje se tím nahradit současnou úpravu, platnou v České republice, podle níž souhlas k použití prostředků operativní techniky Policií České republiky uděloval ministr vnitra; tato úprava odpovídala v době přijetí zákona ČNR č. 283/1991 Sb. tomu, že podle rozdělení kompetencí mezi federaci a republiky nemohla národní rada zakládat svým zákonem úkoly prokuratury.

S novelou vedle uvedeného souvisí věcná změna v tom, že se navrhuje vypustit povinnost ministra (§36 odst. 9 zákona ČNR o Policii České republiky) oznámit kontrolnímu orgánu ČNR uvažované použití operativní techniky vůči ústavnímu činiteli, neboť ministr již nebude do procesu rozhodování o použití operativní techniky vstupovat.

K bodu 17

Novela § 39 odst. 1 v souladu s potřebami služby ochrany státních hranic zavádí oprávnění k použití zbraně, odpovídající současné úpravě podle § 51 odst. 1 písm. f) zákona č. 333/1991 Sb.. S tím souvisí pouze legislativně technická úprava § 39 odst. 3 podle bodu 14.

K bodu 18

Doplnění § 39 odst. 2 vylučuje používání speciálních zbraní podle dále navrhovaných ustanovení policisty obecně; vychází se z toho, že takové zbraně budou moci používat jen policisté ve zvlášť vymezeném okruhu služeb nebo zvlášť vycvičení. Z tohoto hlediska jde pouze o zpřesňující, vysvětlující úpravu.

K bodu 19

Jde pouze o legislativně technickou úpravu v návaznosti na novelu podle bodu 14.

K bodu 20

Ustanovení § 39a, které se do zákona č. 283/1991 Sb., navrhuje včlenit, přebírá z věcného hlediska úpravu uvedenou v oddílu pátém hlavy třetí zákona č. 333/1991 Sb., z legislativně technického hlediska je pak přizpůsobeno textu zákona o Policii České republiky.

Ve smyslu navrhované novely se dočasně zneschopňujícími prostředky rozumí především prostředky založené na principu elektroindukce (pracující s využitím elektrošoku), speciálními vrhacími prostředky se rozumí např. vrhací síť, speciálními údernými prostředky např. tzv. boxery, mechanickou střelnou zbraní především samostříly.

K bodu 21

Navrhuje se doplnit zákon o policii České republiky o ustanovení, upravující činnost zvláštních zásahových jednotek, jakož i podmínky jejich použití. Ustanovení vychází z potřeby většího počtu speciálně připravených a vybavených policejních jednotek určených výlučně k zásahům pod jednotným velením v kvalifikovaných případech, kdy je potřebná nejvyšší odbornost zákroku. Proto se předpokládá, že tyto jednotky budou zřizovány především jako zvláštní jednotky služby pořádkové policie, a to jako organizační útvary útvarů policie s územní působností a tedy i odpovědností za věci pořádku a bezpečnosti.

Tyto útvary by v tomto pojetí byly chápány jako speciální policejní síly, jimiž by byly nahrazovány policejní síly v běžném výkonu služby tam, kde s ohledem na povahu věci by splnění úkolů policie v rámci takového výkonu služby nebylo možný, nebo jimiž by byly policejní síly posilovány k ochraně veřejného pořádku. Rovněž se umožňuje nasazení policie v případech narušení pořádku ve věznicích, které není zvládnutelné silami a prostředky Vězeňské služby, ale nedosahuje intenzity útoků uvedených v § 42b odst. 1 písm. c).

V každém případě se navrhuje svěřit rozhodování o použití těchto jednotek výhradně policejním funkcionářům, neboť není zřejmě odůvodněné, aby - pokud nastane případ, kdy policie musí kvalifikovaně zasáhnout za zvláštních okolností - o možnosti použít policejní síly k tomu určené rozhodoval jakýkoliv subjekt, stojící mimo policii. Extrémním důsledkem by pak totiž mohlo být to, že pro nedostatek souhlasu k užití zmíněných zvláštních sil by zásah, jehož provedení by bylo nezbytné, musel být proveden policisty s neodpovídajícím výcvikem i vybavením.

Nedoporučuje se - právě vzhledem k důslednému oddělení ministerstva jako ústředního orgánu státní správy od řízení výkonu služby policie v České republice - svěřit příslušné rozhodování v plném rozsahu ministru vnitra, jak je tomu ve federální úpravě ve vztahu ke službě rychlého nasazení.

Návrh přitom vychází z jednoznačné odpovědnosti policejního prezidenta za odborné řízení činnosti policie a současně z jeho podřízenosti ministru vnitra jako orgánu s odpovědností především politickou. Tím by měly být dány záruky, spolu se zákonnou úpravou popřípadě s omezující úpravou, k níž se navrhuje zmocnit ministerstvo, že zmíněných jednotek nebude užito v jiných, než zákonem stanovených případech či nepřípustným způsobem.

V neposlední řadě přihlíží návrh i k tomu, že zásahové jednotky služby pořádkové policie budou zřejmě (obdobně jako dosud) budovány především v územních orgánech policie pro jejich potřeby, nikoliv výlučně jako exkluzívní centrální útvary, i když i zřízení a činnost takového výlučného útvaru návrh upravuje s tím, že tento útvar je útvarem policie s územní působností pro celou Českou republiku, přičemž o jeho vyslání na místo předpokládaného zásahu rozhoduje z výše uvedených důvodů policejní prezident, ale s ohledem na specifickou povahu útvaru pouze se souhlasem ministra. Zároveň se navrhuje stanovit, že tento útvar nelze použít k zákrokům k ochraně nebo obnovení veřejného pořádku ani k záchranným pracem v případech živelních pohrom a pod.

Konečně se předpokládá, že dojde k oddělení příslušnosti k vyslání jednotky na místo zásahu od příslušnosti k rozhodnutí o jejím použití tak, aby rozhodnutí o vlastním zásahu jednotky vydával ten funkcionář, který odpovídá za výsledek konkrétní bezpečnostní akce a je nejblíže podkladům pro kvalifikované posouzení situace, včetně rozhodnutí o použití dostupných sil a prostředků. Za těchto okolností může pak nastat situace, že jednotka bude sice na určité místo vyslána, ale do akce vůbec nezasáhne, naopak vyloučeno je, aby již vysláním jednotky bylo rozhodnuto o zákroku.

K bodu 22

Návrh předpokládá včlenění nového ustanovení, jímž by bylo upraveno povolávání vojáků k plnění úkolů policie. Vychází se z rozsahu, v němž je možné povolat vojáky k plnění těchto úkolů podle branného zákona, přičemž se stanoví některé podrobnosti o tomto povolání. Návrh opět respektuje text ustanovení § 63 až 65 zákona č. 333/1991 Sb. s tím, že jej uvádí do souladu s již zmíněným branným zákonem.