K bodu 23

Jde o samozřejmý důsledek zániku ČSFR.

K čl. II

Ustanovení předpokládá novelizaci zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků policie České republiky, v rozsahu nezbytném k řešení personálních otázek spojených s převzetím úkolů, jakož i přijetím bývalých příslušníků federálních policejních orgánů. Vedle toho se omezují některé zákonné peněžité nároky, uplatňované policisty v souvislosti se skončením služebního poměru (odchodné a příspěvek za službu).

K bodu 1

Vzhledem ke specifickému postavení útvaru ochranné služby, povolaného zajišťovat ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů, v niž prezident České republiky pobývá, se navrhuje, aby rozsah tzv. personální pravomoci, tj. rozsah úkonů, které je oprávněn činit ve vztahu k podřízeným policistům jménem policie ve věcech jejich služebního poměru, stanovil řediteli tohoto útvaru ministr vnitra se souhlasem prezidenta České republiky.

K bodu 2

Ustanovení mění základní předpoklad pro přijetí osoby do služebního poměru policisty, jimž je podle současné úpravy státní občanství ČSFR. Navrhuje se změnit tento požadavek na předpoklad občanství České republiky s tím, že přechodné ustanovení k řešení konkrétních případů se navrhuje přijmout v nově navrhovaném § 157b tohoto zákona.

K bodu 3

Jde o důsledek zániku ČSFR a v této souvislosti promítnutí předpokládané pravomoci prezidenta ČR.

K bodu 4

Návrh zlepšuje postavení policisty pověřeného výkonem funkce nebo zastupováním jiného policisty v jeho funkci v zájmu vytvoření odpovídajících podmínek pro řešení personálních otázek souvisejících s převzetím úkolů především Federálního policejního sboru, kdy po předem těžko odhadnutelnou dobu bude zapotřebí těchto institutů využívat zřejmě častěji v návaznosti na dobudovávání organizační struktury policie, jejích orgánů a útvarů.

K bodu 5

Ustanovení nově upravuje stanovení výše odchodného v souvislosti se skončením služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Obdobně jako ve federální právní úpravě služebních poměrů se navrhuje celkovou výši odchodného omezit; za odpovídající omezení se navrhuje přijmout šestinásobek hrubého služebního příjmu. Současně se navrhuje zohlednit při výpočtu výše odchodného vyšší náročnost výkonu služby přímé bezpečnostní povahy, tj. typicky např. policistů v hlídkové službě pořádkové a dopravní policie či v kriminální službě tím, že jejich odchodné se bude zvyšovat rychleji, než u policistů mimo výkon takové služby, tj. policistů v tzv. štábních funkcích.

K bodu 6 až 9 a 11 (§ 157a)

Navrhovanou úpravou se v zásadě přebírá federální úprava způsobu výpočtu příspěvku za službu. Ve srovnání s dosavadní republikovou úpravou jde o výhodnější řešení z hlediska dopadu na státní rozpočet. Nad rámec toho se nově upravuje doba poskytování příspěvku. Jeho ukončení se váže nikoliv na věk 60 let, nýbrž na vznik nároku na starobní důchod (k němuž podle nyní platné právní úpravy dochází u většiny policistů ve věku 55 let).

Zároveň se upravuje způsob zvyšování příspěvku, který dosud byl upraven stejně jako způsob zvyšování starobního důchodu. Nově se navrhuje zvyšovat příspěvek obdobným způsobem jako u částečného invalidního důchodu. Toto řešení přebírá úpravu obsaženou ve federálním zákoně. Zvyšování příspěvku tak bude oproti dosavadnímu způsobu pomalejší, a tedy z hlediska dopadu na státní rozpočet republiky výhodnější.

Úprava by měla platit jak pro případy skončení služebního poměru po dni účinnosti tohoto zákona, tak i pro budoucí dávky těch, jejichž služební poměr skončil před jeho účinností a jimž je tedy příspěvek za službu vyplácen podle dosavadních nebo dřívějších předpisů. Vzhledem k tomu, že u již vyplacených příspěvků bude třeba některé z nich nově vyměřit, popř. jejich výplatu zcela zastavit, stanoví se ve zvláštním přechodném ustanovení pod bodem 11 lhůta (31.3.1993), v níž bude vyměření provedeno. Současně se stanoví, že do nového vyměření se výplata těchto příspěvků pozastavuje.

K bodu 10

Jde o samozřejmý důsledek zániku ČSFR.

K bodu 11 (§ 157b)

Ustanovení v návaznosti na předpokládanou úpravu problematiky občanství České republiky zvláštním zákonem stanoví, po jakou dobu může konat službu v Policii České republiky bývalý občan ČSFR, který ke dni 1. 1. 1993 nebude občanem České republiky. Současně se předpokládá za stanovených podmínek skončení služebního poměru uplynutím této doby ze zákona a řeší se otázka nároků souvisejících s tímto skončením služebního poměru.

K čl. III

Navrhované ustanovení přechodné povahy umožňuje přijmout do služebního poměru příslušníka Policie České republiky ke dni 1. ledna 1993 osobu, která byla k 31. 12. 1992 příslušníkem některého z federálních bezpečnostních sborů, aniž by bylo možné ji při přijetí ustanovit ve smyslu § 5 zákona ČNR č. 186/1992 Sb. do funkce, což je jinak obecně podstatnou náležitostí přijetí do služebního poměru. Navrhuje se, aby taková osoba mohla být při přijetí zařazena na dobu nezbytně nutnou, za kterou je považována doba šesti měsíců, do zálohy pro přechodně nezařazené policisty.

V ustanovení se zároveň navrhuje upravit poskytování zálohy na služební příjem po dobu zařazení výše uvedeného policisty v záloze vzhledem k tomu, že v tomto případě není možné stanovit služební příjem podle příslušných obecně závazných právních předpisů, neboť policista není ustanoven do funkce a není tedy zřejmé, jakou činnost v jaké platové třídě vykonává. Z obdobného důvodu se navrhuje upravit způsob výpočtu výše nároků souvisejících se skončení služebního poměru v případě, že služební poměr skončí v době zařazení do takové zálohy.

K čl. IV

Ustanovení umožňuje jednoduše a dostatečně operativně provádět personální změny zejména na ministerstvu, ale i na policejním prezídiu a v územních orgánech policie, přičemž jediným důvodem je zájem plnění úkolů, které policie převzala k 1. lednu 1993.

Vzhledem k tomu, že důvodem odvolání jsou okolnosti, stojící mimo policistu, navrhuje se umožnit jak jeho ustanovení do jiné funkce, tak skončení služebního poměru, ovšem za podmínek stejných jako v případě obdobném, tj. v případě propuštění z důvodu snížení početních stavů policie. Z povahy věci vyplývá, že ustanovení není navrhováno jako všeobecně a trvale použitelné a že se týká v zásadě pouze řídících funkcí.

K čl. V

Ustanovení naplňuje formálně právní podmínku existence policejní vysoké školy v České republice podle § 1 a 3 zákona č. 232/1992 Sb., o policejních vysokých školách a o zřízení Policejní akademie, tak, aby taková vysoká škola mohla po 1. lednu 1993 působit v podmínkách České republiky. Návrh vychází z toho, že tato vysoká škola by měla být v podmínkách České republiky výslovně zřízena, neboť je zřejmě nepřijatelné, aby se policejní vysokou školou České republiky stala dosavadní federální Policejní akademie pouhou recepcí citovaného zákona zákonem České národní rady.

K čl. VI

Vzhledem k tomu, že se předpokládá zánik federálních orgánů a organizací, považujeme v zájmu přehlednosti právní úpravy ke dni vzniku České republiky jako samostatného státu za účelnou derogaci dotčených federálních právních předpisů.

K čl. VII

Vzhledem k tomu, že účelem navrhované právní úpravy je vytvoření legislativních předpokladů především pro plnění úkolů dosud svěřených federaci v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a zejména pak v boji proti zvlášť závažným druhům kriminality, je nezbytné, aby návrh nabyl účinnosti již prvním dnem existence České republiky jako samostatného státu, neboť jinak by absence potřebné právní úpravy mohla vést k tomu, že by policie z formálně právních důvodů nemohla některé věci v uvedené oblasti odpovídajícím způsobem řešit.

V Praze dne 10. prosince 1992

předseda vlády

České republiky

doc. Ing. Václav Klaus, CSc. v.r.

ministr vnitra

České republiky

Jan Ruml v.r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP