K bodu 23
Jde o samozřejmý důsledek zániku ČSFR.
K čl. II
Ustanovení předpokládá novelizaci
zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním
poměru příslušníků policie
České republiky, v rozsahu nezbytném k řešení
personálních otázek spojených s převzetím
úkolů, jakož i přijetím bývalých
příslušníků federálních
policejních orgánů. Vedle toho se omezují
některé zákonné peněžité
nároky, uplatňované policisty v souvislosti
se skončením služebního poměru
(odchodné a příspěvek za službu).
K bodu 1
Vzhledem ke specifickému postavení útvaru
ochranné služby, povolaného zajišťovat
ochranu prezidenta České republiky a ochranu objektů,
v niž prezident České republiky pobývá,
se navrhuje, aby rozsah tzv. personální pravomoci,
tj. rozsah úkonů, které je oprávněn
činit ve vztahu k podřízeným policistům
jménem policie ve věcech jejich služebního
poměru, stanovil řediteli tohoto útvaru ministr
vnitra se souhlasem prezidenta České republiky.
K bodu 2
Ustanovení mění základní předpoklad
pro přijetí osoby do služebního poměru
policisty, jimž je podle současné úpravy
státní občanství ČSFR. Navrhuje
se změnit tento požadavek na předpoklad občanství
České republiky s tím, že přechodné
ustanovení k řešení konkrétních
případů se navrhuje přijmout v nově
navrhovaném § 157b tohoto zákona.
K bodu 3
Jde o důsledek zániku ČSFR a v této
souvislosti promítnutí předpokládané
pravomoci prezidenta ČR.
K bodu 4
Návrh zlepšuje postavení policisty pověřeného
výkonem funkce nebo zastupováním jiného
policisty v jeho funkci v zájmu vytvoření
odpovídajících podmínek pro řešení
personálních otázek souvisejících
s převzetím úkolů především
Federálního policejního sboru, kdy po předem
těžko odhadnutelnou dobu bude zapotřebí
těchto institutů využívat zřejmě
častěji v návaznosti na dobudovávání
organizační struktury policie, jejích orgánů
a útvarů.
K bodu 5
Ustanovení nově upravuje stanovení výše
odchodného v souvislosti se skončením služebního
poměru příslušníka Policie České
republiky. Obdobně jako ve federální právní
úpravě služebních poměrů
se navrhuje celkovou výši odchodného omezit;
za odpovídající omezení se navrhuje
přijmout šestinásobek hrubého služebního
příjmu. Současně se navrhuje zohlednit
při výpočtu výše odchodného
vyšší náročnost výkonu služby
přímé bezpečnostní povahy,
tj. typicky např. policistů v hlídkové
službě pořádkové a dopravní
policie či v kriminální službě
tím, že jejich odchodné se bude zvyšovat
rychleji, než u policistů mimo výkon takové
služby, tj. policistů v tzv. štábních
funkcích.
K bodu 6 až 9 a 11 (§ 157a)
Navrhovanou úpravou se v zásadě přebírá
federální úprava způsobu výpočtu
příspěvku za službu. Ve srovnání
s dosavadní republikovou úpravou jde o výhodnější
řešení z hlediska dopadu na státní
rozpočet. Nad rámec toho se nově upravuje
doba poskytování příspěvku.
Jeho ukončení se váže nikoliv na věk
60 let, nýbrž na vznik nároku na starobní
důchod (k němuž podle nyní platné
právní úpravy dochází u většiny
policistů ve věku 55 let).
Zároveň se upravuje způsob zvyšování
příspěvku, který dosud byl upraven
stejně jako způsob zvyšování
starobního důchodu. Nově se navrhuje zvyšovat
příspěvek obdobným způsobem
jako u částečného invalidního
důchodu. Toto řešení přebírá
úpravu obsaženou ve federálním zákoně.
Zvyšování příspěvku tak
bude oproti dosavadnímu způsobu pomalejší,
a tedy z hlediska dopadu na státní rozpočet
republiky výhodnější.
Úprava by měla platit jak pro případy
skončení služebního poměru po
dni účinnosti tohoto zákona, tak i pro budoucí
dávky těch, jejichž služební poměr
skončil před jeho účinností
a jimž je tedy příspěvek za službu
vyplácen podle dosavadních nebo dřívějších
předpisů. Vzhledem k tomu, že u již vyplacených
příspěvků bude třeba některé
z nich nově vyměřit, popř. jejich
výplatu zcela zastavit, stanoví se ve zvláštním
přechodném ustanovení pod bodem 11 lhůta
(31.3.1993), v níž bude vyměření
provedeno. Současně se stanoví, že do
nového vyměření se výplata
těchto příspěvků pozastavuje.
K bodu 10
Jde o samozřejmý důsledek zániku ČSFR.
K bodu 11 (§ 157b)
Ustanovení v návaznosti na předpokládanou
úpravu problematiky občanství České
republiky zvláštním zákonem stanoví,
po jakou dobu může konat službu v Policii České
republiky bývalý občan ČSFR, který
ke dni 1. 1. 1993 nebude občanem České republiky.
Současně se předpokládá za
stanovených podmínek skončení služebního
poměru uplynutím této doby ze zákona
a řeší se otázka nároků
souvisejících s tímto skončením
služebního poměru.
K čl. III
Navrhované ustanovení přechodné povahy
umožňuje přijmout do služebního
poměru příslušníka Policie České
republiky ke dni 1. ledna 1993 osobu, která byla k 31.
12. 1992 příslušníkem některého
z federálních bezpečnostních sborů,
aniž by bylo možné ji při přijetí
ustanovit ve smyslu § 5 zákona ČNR č.
186/1992 Sb. do funkce, což je jinak obecně podstatnou
náležitostí přijetí do služebního
poměru. Navrhuje se, aby taková osoba mohla být
při přijetí zařazena na dobu nezbytně
nutnou, za kterou je považována doba šesti měsíců,
do zálohy pro přechodně nezařazené
policisty.
V ustanovení se zároveň navrhuje upravit
poskytování zálohy na služební
příjem po dobu zařazení výše
uvedeného policisty v záloze vzhledem k tomu, že
v tomto případě není možné
stanovit služební příjem podle příslušných
obecně závazných právních předpisů,
neboť policista není ustanoven do funkce a není
tedy zřejmé, jakou činnost v jaké
platové třídě vykonává.
Z obdobného důvodu se navrhuje upravit způsob
výpočtu výše nároků souvisejících
se skončení služebního poměru
v případě, že služební poměr
skončí v době zařazení do takové
zálohy.
K čl. IV
Ustanovení umožňuje jednoduše a dostatečně
operativně provádět personální
změny zejména na ministerstvu, ale i na policejním
prezídiu a v územních orgánech policie,
přičemž jediným důvodem je zájem
plnění úkolů, které policie
převzala k 1. lednu 1993.
Vzhledem k tomu, že důvodem odvolání
jsou okolnosti, stojící mimo policistu, navrhuje
se umožnit jak jeho ustanovení do jiné funkce,
tak skončení služebního poměru,
ovšem za podmínek stejných jako v případě
obdobném, tj. v případě propuštění
z důvodu snížení početních
stavů policie. Z povahy věci vyplývá,
že ustanovení není navrhováno jako všeobecně
a trvale použitelné a že se týká
v zásadě pouze řídících
funkcí.
K čl. V
Ustanovení naplňuje formálně právní
podmínku existence policejní vysoké školy
v České republice podle § 1 a 3 zákona
č. 232/1992 Sb., o policejních vysokých školách
a o zřízení Policejní akademie, tak,
aby taková vysoká škola mohla po 1. lednu 1993
působit v podmínkách České
republiky. Návrh vychází z toho, že
tato vysoká škola by měla být v podmínkách
České republiky výslovně zřízena,
neboť je zřejmě nepřijatelné,
aby se policejní vysokou školou České
republiky stala dosavadní federální Policejní
akademie pouhou recepcí citovaného zákona
zákonem České národní rady.
K čl. VI
Vzhledem k tomu, že se předpokládá zánik
federálních orgánů a organizací,
považujeme v zájmu přehlednosti právní
úpravy ke dni vzniku České republiky jako
samostatného státu za účelnou derogaci
dotčených federálních právních
předpisů.
K čl. VII
Vzhledem k tomu, že účelem navrhované
právní úpravy je vytvoření
legislativních předpokladů především
pro plnění úkolů dosud svěřených
federaci v oblasti vnitřního pořádku
a bezpečnosti a zejména pak v boji proti zvlášť
závažným druhům kriminality, je nezbytné,
aby návrh nabyl účinnosti již prvním
dnem existence České republiky jako samostatného
státu, neboť jinak by absence potřebné
právní úpravy mohla vést k tomu, že
by policie z formálně právních důvodů
nemohla některé věci v uvedené oblasti
odpovídajícím způsobem řešit.