Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Vláda a její členové podávají demisi do rukou prezidenta republiky.

(2) Jestliže se Poslanecká sněmovna vyjádřila k otázce důvěry vládě záporně (s vyjímkou případu uvedeného v čl. 109, odst. 2), nebo vyslovila-li jí nedůvěru, je tato vláda povinna podat demisi a prezident republiky je povinen tuto demisi přijmout.

(3) Předseda vlády může také doporučit prezidentu republiky odvolání jednotlivého člena vlády. Tomuto doporučení však nemusí být vyhověno.

(4) Vláda podává demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené poslanecké sněmovny.

(5) Prezident republiky odvolává vládu, která nepodala demisi, ačkoliv jí byla povinna podat.

(6) Došlo-li k demisi vlády či některého z členů vlády v době, kdy není obsazena funkce prezidenta republiky, rozhoduje o demisi a činí opatření Stálý výbor Poslanecké sněmovny zřízený podle čl. 87.

Členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády. Při přijetí takové demise určí prezident republiky na doporučení předsedy vlády do doby jmenování nového člena vlády, jakým způsobem budou vedeny prozatímně věci dosud spravované tím, jehož demise byla přijata.

(1) Vláda činí rozhodnutí jako celek.

(2) Vláda rozhoduje ve sboru zejména o

a) návrzích zákonů,

b) nařízeních vlády,

c) programu vlády,

d) zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky,

e) návrzích státního rozpočtu a závěrečného účtu České republiky,

f) zásadních opatřeních k zajištění hospodářské politiky státu,

g) jmenování funkcionářů v případech, kde to stanoví zákon,

h) žádosti o vyslovení důvěry poslaneckou sněmovnou,

i) dalších otázkách, stanoví-li to zákon.

(3) K platnosti usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

(1) Poruší-li předseda nebo členové vlády úmyslně nebo z hrubé nedbalosti v oboru své působnosti ústavní či jiné zákony, jsou trestně odpovědni.

(2) Právo vznést žalobu přísluší Poslanecké sněmovně.

(3) Podrobnosti upravuje zákon.

(1) Vláda může pro výkon svých běžných rozhodovacích pravomocí zřídit jako svůj orgán předsednictvo vlády, vymezit jeho působnost a stanovit mu zásady jednání.

(2) Záležitosti spojené s činností vlády zajišťují úřady těchto vlád.

(3) Podrobnosti stanoví zákon.

K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení, a to v rámci působností, které jí přísluší.

Ministerstva a ostatní výkonné orgány stanovené příslušným zákonem mohou na základě zákonů a v jejich mezích vydávat vyhlášky a jiné předpisy právní povahy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Každé vládní nařízení podepisuje předseda vlády nebo místopředseda vlády a ministři pověření jeho provedením.

(1) Ústavní soud České republiky je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou při rozhodování nezávislí a jsou vázáni jedině touto Ústavou, ostatními ústavními zákony a mezinárodními smlouvami, majícími charakter ústavního zákona.

(3) Sídlem Ústavního soudu je Brno.

(1) Ústavní soud rozhoduje o

a) souladu zákonů s ústavními zákony

b) souladu zákonů s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách a mezinárodními smlouvami, majícími charakter ústavního zákona, které se staly součástí právního řádu České republiky

c) souladu obecně závazných předpisů vydaných vládou, ministerstvy a ostatními orgány výkonnými i orgány veřejné správy a samosprávy s ústavními a jinými zákony

d) ústavních stížnostech ve věcech ochrany samosprávy, nebo proti nezákonnému zásahu státu do věcí samosprávy,

e) ústavní stížnosti proti opatřením, pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci, jestliže stěžovatel tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zaručené touto ústavou a ústavními zákony

f) opravném prostředku proti rozhodnutí o ztrátě volitelnosti nebo neslučitelnosti funkce člena Národního shromáždění či jeho výkonu s jinou funkcí nebo činností

g) opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby člena parlamentu nebo zániku jeho mandátu

h) rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo hnutí, nebo zda jiná rozhodnutí týkající se jejich činnosti jsou ve shodě s ústavou a jinými zákony

i) ústavní žalobě podle čl. 104

j) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které jsou pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,

k) o podání ve smyslu čl. 142, odst. 2.

(2) Rozhoduje a jedná ještě v dalších věcech stanovených touto Ústavou a ústavními zákony.

Jestliže Ústavní soud svým nálezem vysloví, že je nesoulad mezi právními předpisy uvedenými v čl. 120, pozbývají dotčené předpisy, jejich části, případně některá jejich ustanovení účinnosti. Orgány, které tyto předpisy vydaly jsou povinny je do šesti měsíců od vyhlášení nálezu Ústavního soudu uvést do souladu s předpisy a dokumenty, jichž se nález Ústavního soudu týká. Neučiní-li tak, pozbývají takové předpisy, jejich části nebo ustanovení platnosti po uplynutí lhůty k uvedení do souladu.

(2) Nález Ústavního soudu se vyhlašuje stejně jako zákony.

(3) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

Ústavní soud rozhoduje kompetenční spory

a) mezi orgány České republiky,

b) mezi orgány republiky a orgány samosprávných zemí,

c) mezi orgány samosprávných zemí.

Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů, je-li věc sporná.

Ústavní soud rozhoduje o stížnostech proti opatřením nebo pravomocným rozhodnutím jakéhokoliv orgánu patřícího do jurisdikce České republiky, jestliže stěžovatel tvrdí, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené ústavními zákony, případně mezinárodními smlouvami uvedenými c čl. 120 písm. b) a jestliže vyčerpal všechny možnosti dané právním řádem.

Ústavní soud rozhoduje o tom, zda rozpuštění nebo omezení činnosti politických stran a hnutí je ve shodě s ústavními zákony a jinými zákony.

(1) Ústavní soud zahajuje řízení podle čl. 120, 122, 123, a 125, podá-li návrh:

a) prezident České republiky

b) Poslanecká sněmovna nebo Senát

c) Zemský (krajský) sněm

d) některá z vlád, některé ministerstvo, výkonný orgán či orgán veřejné správy,

e) orgán justice v souvislosti se svou rozhodovací činností nebo pravomocí jemu danou,

f) skupina nejméně deseti členů Národního shromáždění.

(2) Ústavní soud může zahájit řízení i bez návrhu.

(3) V případech uvedených v čl. 124 zahajuje Ústavní soud řízení na základě stížnosti fyzické nebo právnické osoby.

(4) V případech uvedených v čl. 125 zahajuje Ústavní soud řízení též na návrh toho, kdo je oprávněn jednat za politickou stranu nebo hnutí, které jsou rozhodnutím o rozpuštění nebo omezení činnosti dotčeny.

Proti rozhodnutí Ústavního soudu není přípustný opravný prostředek.

(1) Ústavní soud se skládá z dvanácti soudců jmenovanými na dobu sedmi let.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou jmenováni prezidentem republiky.

(3) Návrh na členy Ústavního soudu v dvojnásobném počtu než je počet členů ústavního soudu podává Senát.

(4) Soudcem Ústavního soudu může být zvolen občan, který dosáhl věku čtyřiceti let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně deset let činný v právnickém povolání.

Předsedu a místopředsedu volí Ústavní soud na svém prvním zasedání, které se koná do jednoho týdne po zvolení soudců Ústavního soudu. Do funkce je jmenuje prezident republiky.

(1) Soudce Ústavního soudu se může své funkce vzdát nebo může být ze své funkce odvolán prezidentem republiky na návrh Senátu na základě kárného řízení nebo na základě rozsudku v trestní věci. Důvodem k odvolání může být i to, že se soudce po dobu nejméně jednoho roku nezúčastňuje jednání soudu a jestliže tuto skutečnost konstatovalo plénum ústavního soudu.

(2) Vzdá-li se soudce ústavního soudu své funkce, nebo je-li odvolán jmenuje prezident republiky nového soudce z návrhů dle čl. 128, odst. 3.

(1) Soudci Ústavního soudu skládají do rukou prezidenta republiky tento slib: "slibuji na svou čest a svědomí, že budu střežit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se Ústavou České republiky, ústavními zákony a budu rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně."

(2) Složením slibu se soudce Ústavního soudu ujímá funkce a tímto dnem se také končí či přerušuje výkon jiné funkce nebo pracovní či jiný obdobný poměr ve smyslu čl. 134.

(3) Odmítne-li soudce složit slib, nebo složí-li slib s výhradou hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.

(1) Ústavní soud rozhoduje v plénu nebo v pětičlenných senátech.

(2) V plénu rozhoduje vždy ve věcech podle čl. 120, 122, 125 a dále o:

a) úpravě svých poměrů,

b) ustavení svých senátů a rozdělení agendy mezi ně,

c) souhlasu podle čl. 133 odst. 1 a 2.

(3) O ostatních věcech rozhoduje Ústavní soud v senátech.

(1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat ani jej vzít do vazby bez souhlasu Ústavního soudu. odepře-li Ústavní soud souhlas, je stíhání vždy vyloučeno.

(2) Jestliže byl soudce ústavního soudu přistižen a zadržen při trestném činu, je příslušný orgán povinen to ihned oznámit Ústavnímu soudu. Nedá-li Ústavní soud k zadržení souhlas, musí být soudce ihned propuštěn.

(3) Soudce Ústavního soudu nelze stíhat pro přestupek nebo obdobné protiprávní jednání.

(4) Soudce Ústavního soudu může odepřít svědectví o věcech, o kterých se dozvěděl při výkonu své funkce, a to i když přestal být soudcem.

Funkce soudce Ústavního soudu je vykonávána jako povolání a je neslučitelná s výkonem jakékoliv jiné funkce či povolání v oblasti výkonu zákonodárné moci, výkonné moci soudní moci a veřejné správy, případně s jakoukoliv jinou výdělečnou nebo hospodářskou činností, kromě činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké.

(1) Organizaci Ústavního soudu, podávání návrhů, řízení před ním, poměry soudců, Kancelář Ústavního soudu, její činnost a další podrobnosti spojené s jeho činností upraví zákon.

(2) Náklady Ústavního soudu jsou hrazeny ze státního rozpočtu České republiky.

(3) Podrobnosti o řízení před Ústavním soudem stanoví Národní shromáždění zákonem o jednacím řádu Ústavního soudu. Své vnitřní poměry stanoví soud usnesením pléna.

(1) Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy a nezávislí soudci.

(2) Nezávislost soudců zaručuje stát. jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

(3) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; vyjímky stanoví zákon.

(4) Soustavu soudců tvoří Nejvyšší soud České republiky, zemské, krajské a okresní soudy. Působnost krajských a okresních soudů mohou v případech stanovených zákonem vykonávat i soudy jinak označené. Tato struktura je závazná i pro členění orgánů institutu vyšetřovacích soudců, správního soudnictví, obchodního soudnictví a finančního soudnictví.

(1) Nejvyšším soudním orgánem je Nejvyšší soud České republiky, který sleduje rozhodování zemských soudů a zabezpečuje zákonnost a jednotlivost rozhodování na celém území státu s vyjímkou záležitosti o nichž rozhoduje Ústavní soud.

(2) Nejvyšší soud České republiky:

a) rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí zemských soudů v případech stanovených zákonem o řízení před soudy,

b) přezkoumává zákonnost rozhodnutí jiných orgánů české republiky v případech stanovených zákonem,

c) zaujímá stanoviska k zajištění jednotného výkladu zákona a jiných obecně závazných předpisů s celostátní působností,

d) rozhoduje o uznání a vyžaduje-li se o tom zvláštní rozhodnutí. i o výkonu rozhodnutí zahraničních soudců na území České republiky,

e) v případech stanovených zákony o řízení před soudy určuje jejich příslušnost a rozhoduje spory o příslušnost mezi nimi.

(1) Nejvyšším soudním orgánem samosprávné země (kraje), je Zemský soud, který sleduje rozhodování všech ostatních soudů příslušné země (kraje) a zabezpečuje jeho zákonnost a jednotnost.

(2) Zemský soud:

a) rozhoduje o opraných prostředcích v případech stanovených zákony o řízení před soudy,

b) zaujímá stanoviska k zajištění jednotného výkladu zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů,

c) přezkoumává zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem,

d) rozhoduje v dalších zákonem stanovených případech.

Soudy rozhodují v senátech a v případech stanovených zákony o řízení před soudy samosoudcem. Tyto zákony také stanoví, kdy se rozhodování v senátech, nebo formou porot, účastní také občané. Předsedou senátu nebo samosoudcem může být jen soudce z povolání.

(1) Soudce z povolání je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.

(2) Soudcem z povolání může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady stanoví zákon.

(3) Proti své vůli může být soudce odvolán, dosáhne-li věk stanovený zákonem, nebo jestliže mu brání zdravotní stav v řádném výkonu funkce. Na základě rozhodnutí kárného senátu může být soudce odvolán, jestliže hrubě porušil své soudcovské povinnosti.

(4) proti své vůli může být soudce z povolání přeložen jen dočasně na dobu stanovenou zákonem, jestliže je to nutné pro řádné plnění úkolů soudnictví. na základě rozhodnutí kárného senátu může být soudce přeložen k jinému soudu téhož nebo nižšího stupně.

(1) Soudce z povolání jmenuje prezident republiky na základě návrhu Senátu. Předsedu a místopředsedu příslušné soudní instituce jmenuje prezident republiky na základě návrhu členů této instituce. podrobnosti stanoví zákon.

(2) Zákon stanoví:

a) institutu a podmínky výkonu funkce vyšetřujících soudců, správního soudnictví a finančního soudnictví

b) podmínky a předpoklady pro výkon soudcovské funkce,

c) ustanovování přísedících či členů porot z řad občanů.

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce vázáni zákonem; jsou oprávněni posoudit soulad jiného právního se zákonem.

(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, řízení přeruší a předloží věc Ústavnímu soudu.

(1) Věc připadající soudci podle předem stanoveného rozvrhu práce mu smí být odňata jen v případě déle trvající překážky na jeho straně, nebo na jeho žádost.

(2) podrobnosti stanoví zákon.

Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. Každý může před soudem jednat ve svém jazyku.

Jednání před soudy je ústní, vyjímky určuje zákon. rozsudky se vyhlašují jménem České republiky a vždy veřejně.

(1) Zastupování státu a veřejnou žalobu v trestním řízení vykonávají orgány státního zastupitelství. Struktura těchto orgánů odpovídá struktuře soudů, přičemž vymezení vztahů nadřízenosti a podřízenosti státním a samosprávným orgánům stanoví zákon.

(2) Orgány státního zastupitelství podávají obžaloby jménem české republiky, dozírají na zákonnost postupu při odhalování, vyhledávání a vyšetřování trestných činů a v zařízeních, kde se vykonává trest odnětí svobody, vazba, ochranná výchova a ochranná léčení. V případech stanovených zákony vyšetřují trestné činy.

(3) Zákon stanoví, v kterých dalších případech a jakým postupem orgány státního zastupitelství zastupují zájmy státu.

Organizaci soudů a státních zastupitelství, jakož i právní postavení soudců a státních zástupců upraví zákon. Úpravou jednotlivých věcí, týkajících se organizace soudů a státních zastupitelství, jakož i postavení soudů a státních návladních může zákon svěřit pod pravomoc samosprávných zemí, jimiž patří též úprava otázek, které zákon neupravuje.

Rozhodnutí všech soudů a státních zastupitelství jsou účinná a vykonatelná na celém území České republiky.

(1) Místní samosprávou se rozumí právo místních orgánů regulovat a řídit veřejné záležitosti v zájmu místního obyvatelstva. Podrobnosti stanoví zákon.

(2) Toto právo je vykonáváno:

a) na úrovni obcí a vyšších celků zastupitelstvem

b) na úrovni země nebo krajů zemským nebo krajským sněmem

(3) Členové zastupitelstev a zemských nebo krajských sněmů jsou voleni tajným hlasováním na základě přímého, rovného a všeobecného volebního práva systémem poměrného zastoupení.

(1) Orgány samosprávy mají právo uplatňovat svoji iniciativu ve všech záležitostech, které nejsou vyňaty z jejich kompetence zákonem.

(2) Orgány samosprávy mají plné a výlučné pravomoci, které nesmějí být omezovány žádným dalším orgánem s vyjímkou případů stanovených zákonem.

(3) S místními orgány samosprávy jsou projednávány otázky rozpočtů, plánování a rozhodování ve všech záležitostech, které se jich bezprostředně týkají. podrobnosti stanoví zákon.