Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Návrhy zákonů včetně ústavních mohou podávat poslanci nebo skupina poslanců Poslanecké sněmovny, Senát, vláda nebo zemské (krajské) sněmy.

(2) Návrhy zákonů musí být přeloženy nejprve Poslanecké sněmovně prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny.

(3) Poslanecká sněmovna projedná návrh zákona do šedesáti dnů. možnost zkrácení této lhůty stanoví zákon.

(4) Ke každému návrhu zákona, podanému členy Poslanecké sněmovny, Senátem nebo Zemským (krajským) sněmem se přikládá rozpočet o finančním dosahu zákona a návrh na úhradu příslušného nákladu. Není-li to učiněno, vyjádří se k takovému návrhu vláda.

(1) Veškeré zákony musí být projednány oběma komorami Národního shromáždění.

(2) Zákon přijatý Poslaneckou sněmovnou musí být předložen ke schválení Senátu do sedmi dnů od jeho přijetí.

(3) Nevydá-li Senát do třiceti dnů rozhodnutí o takovém zákonu, má se za to, že souhlasí s rozhodnutím Poslanecké sněmovny.

(4) Jestliže nebyl návrh takového zákona přijat Senátem, nebo byl-li přijat s připomínkami, vrací se k novému projednání Poslanecké sněmovně. Ta rozhodne bez rozpravy nadpoloviční většinou všech poslanců s konečnou platností.

(5) Jestliže nebyl návrh takového zákona přijat v poslanecké sněmovně, může být znovu předložen až po uplynutí jednosta dnů.

(6) Mezinárodní smlouvy, které mají charakter zákona, projednává Národní shromáždění obdobně jako návrhy zákonů.

(7) mezinárodní smlouva vstoupí v platnost až poté, co Ústavní soud rozhodne o jejím souladu s ústavními zákony.

Návrh státního rozpočtu a státního závěrečného účtu podává vláda. Schválení finančního rozpočtu a státního závěrečného účtu, programového prohlášení vlády a vyslovení důvěry či nedůvěry vládě je v kompetenci Poslanecké sněmovny.

(1) vláda má právo vyjádřit se k návrhům zákonů.

(2) Nevyjádří-li se do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh doručen, má se zato, že s návrhem souhlasí a návrh se projednává.

(3) Poslanecká sněmovna projedná vládní návrh zákona do devadesáti dnů pokud s ním vláda spojila žádost o vyslovení důvěry.

(1) Schválený zákon postoupí předseda poslanecké sněmovny nejpozději do sedmi dnů po jeho schválení prezidentu republiky.

(2) Prezident republiky má právo přijatý zákon vrátit do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl doručen zpět Poslanecké sněmovně. Připomínky nejsou přípustné.

(3) O vráceném zákonu rozhodne Poslanecká sněmovna většinou hlasů všech poslanců s konečnou platností bez rozpravy.

(4) Mezinárodní smlouvu prezident ratifikuje poté, co ústavní soud rozhodne o jejím souladu s ústavními zákony.

K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. způsob vyhlášení stanoví zákon. Totéž platí o mezinárodních smlouvách schválených Národním shromážděním.

Přijaté zákony podepisuje prezident republiky, předseda Poslanecké sněmovny a předseda vlády.

(1) komory mohou zřizovat výbory jako iniciativní a kontrolní orgány. Mohou též zřizovat specializované komise a dávat jim oprávnění. podrobnosti stanoví zákon.

(2) Pro vyšetření věci veřejného zájmu, může Poslanecká sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně jedna pětina poslanců. Podrobnosti stanoví zákon.

(1) prezident republiky, předseda vlády a členové vlády mají právo účastnit se zasedání Národního shromáždění, či jeho komor a výborů. Slovo jim bude uděleno, kdykoliv o to požádají.

(2) Požádá-li o to některá z komor, výbor či komise, je člen vlády povinen se osobně jednání zúčastnit. Slovo se mu udělí, kdykoliv o to požádá. Zastoupení člena vlády je přípustné, pokud není výslovně vyžadována jeho účast.

Podrobnosti a zásady jednání Národního shromáždění a obou jeho komor, výborů a komisí se upraví zákonem o jednacích řádech na společném zasedání Národního shromáždění.

(1) V době od rozpuštění Poslanecké sněmovny nebo od uplynutí jejího volebního období až do opětovného zasedání nově zvolené Poslanecké sněmovny, nebo po dobu odročení zasedání Poslanecké sněmovny, činí neodkladná opatření zákonného charakteru a dozor nad mocí výkonnou Stálý výbor Poslanecké sněmovny.

(2) Počet členů Stálého výboru určí Poslanecká sněmovna na svém prvním zasedání.

(3) Volba členů Stálého výboru se provede na prvním zasedání Poslanecké sněmovny z členů Poslanecké sněmovny. Volí se podle zásady poměrného zastoupení, sdružování stran je přípustné.

(4) Funkční období členů stálého výboru trvá až do volby nových členů. poslanecká sněmovna může zvolit náhradníky členů Stálého výboru, kteří nastupují do funkce v případě, kdy členové Stálého výboru nemohou své funkce zastávat ať trvale nebo přechodně.

(5) Předseda a místopředsedové Poslanecké sněmovny jsou členy Stálého výboru. předseda Poslanecké sněmovny je zároveň předsedou Stálého výboru.

(6) Stálý výbor je příslušný ve všech věcech náležejících do zákonodárné a správní působnosti Poslanecké sněmovny a přísluší mu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona.

(7) Zákonné opatření může Stálému výboru navrhnout vláda.

(8) Zákonná opatření Stálého výboru podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašují se stejně jako zákony.

(9) Zákonná opatření musí být schválená Poslaneckou sněmovnou na její první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká do dvou měsíců, pozbývají další platnosti.

(10) Stálý výbor není oprávněn

a) volit prezidenta republiky

b) přijímat či měnit ústavní zákony

c) přijímat či měnit státní rozpočet

d) přijímat či měnit volební zákon

e) přijímat mezinárodní smlouvy, mající charakter ústavního zákona

f) ukládat trvalé finanční povinnosti občanům, vyvlastňovat majetek a porušovat základní občanská práva daná touto ústavou

g) vypovídat válku

(11) Stálý výbor je usnášení schopný za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. Zákonná opatření přijímá Stálý výbor nadpoloviční většinou všech svých členů, v ostatních případech stačí k přijetí nadpoloviční většina přítomných členů Stálého výboru. Při rovnosti hlasů platí hlas předsedy.

(1) V referendu se rozhoduje hlasováním občanů o návrzích na řešení zásadních otázek vnitřní a zahraniční politiky, státoprávního uspořádání, vstupu nového subjektu do svazku s Českou republikou, o vystoupení České republiky z takového svazku, případně o změnách hranic České republiky, dále o umístění cizích vojsk na jejím území či jejích vojsk na cizím území.

(2) Referendum se koná na celém území státu. V případech stanovených touto Ústavou či v odůvodněných případech i na území jedné či dvou samosprávných zemí.

(3) Hlasování právo má každý, kdo je oprávněn volit do Národního shromáždění.

(1) Návrh na vyhlášení referenda podává prezident republiky, vláda nebo Poslanecká sněmovna.

(2) Jiný způsob podání návrhu na vyhlášení referenda stanoví zákon.

(1) Referendum vyhlašuje prezident republiky, rozhodne-li o tom Národní shromáždění ústavním zákonem, a to do patnácti dnů od tohoto rozhodnutí.

(2) Prezident republiky může vyhlásit referendum i na návrh vlády, jestliže má tato důvěru Poslanecké sněmovny, ale vždy pouze s předchozím souhlasem předsedů obou komor Národního shromáždění. Za stejných podmínek může prezident vyhlásit referendum i z vlastního rozhodnutí.

(3) Referendum je prezident republiky povinen vyhlásit rovněž na žádost nejméně dvaceti procent občanů oprávněných volit do národního shromáždění.

(4) Referendum o volbě prezidenta vyhlašuje za podmínek stanovených touto ústavou předseda poslanecké sněmovny.

Referendum se vykoná do devadesáti dnů po jeho vyhlášení.

(1) Návrh předložený v referendu je přijat, vyslovila-li se pro něj ve všech samosprávných zemích (krajích) nebo v těch zemích (krajích), ve kterých se referendum koná, většina oprávněných voličů.

(2) Takto přijaté návrhy jsou vyhlášeny stejně jako zákony odpovídající úrovně a mají i stejnou účinnost.

Referendum o stejné věci lze opakovat až po uplynutí nejméně pěti let.

Podrobnosti a způsob provádění referenda stanoví zákon.

(1) Prezident České republiky je hlavou a nejvyšším reprezentantem státu.

(2) Prezidenta republiky volí Národní shromáždění na společném zasedání obou komor, nebo přímou volbou dle čl. 96 odst. 5 této Ústavy.

(1) Prezidentem může být zvolen občan České republiky, který je volitelný do Senátu. Návrh je oprávněn podat poslanec nebo senátor.

(2) Zvolen je kandidát, pro kterého se v tajném hlasování vyslovila třípětinová většina všech poslanců Poslanecké sněmovny a třípětinová většina všech členů Senátu.

(3) Nebyla-li volba úspěšná, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.

(4) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal v prvním kole největší počet hlasů v Poslanecké sněmovně a kandidát, který získal největší počet hlasů v Senátu. Jedná-li se o stejnou osobu, postupuje do druhého kola kandidát, který se umístil při volbě v Poslanecké sněmovně na druhém místě.

(5) Je-li více kandidátů, kteří získali v prvním kole stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně nebo v Senátu, postupují do druhého kola všichni takový kandidáti.

(6) Zvolen je ten kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců Poslanecké sněmovny a nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů Senátu.

(7) Nebyla-li ani opakovaná volba úspěšná, vyhlásí předseda Poslanecké sněmovny přímou volbou referendem, a to mezi dvěma kandidáty druhého kola, kteří získali největší počet součtových hlasů z obou komor.

(8) Prezidentem je zvolen ten kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů.

(1) Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta je pět let a počíná dnem složení slibu.

(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

(3) Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. jestliže se uvolní funkce prezidenta před uplynutím jeho volebního období, koná se volba do třiceti dnů.

(4) Prezident zůstává ve své funkci, dokud slib nově zvolený prezident.

Výkon funkce prezidenta je neslučitelný s výkonem jakékoliv jiné funkce či povolání v oblasti zákonodárné moci, výkonné moci, soudní moci a veřejné správy. Výkon podobné funkce nebo činnosti končí či se přerušuje dnem složení slibu prezidenta.

(1) Prezident republiky skládá slib na společném zasedání obou komor Národního shromáždění do rukou předsedy Poslanecké sněmovny tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a ostatní zákony. Slibuji, že budu dbát blaha všech občanův ní žijících a že své povinnosti budu vykonávat podle vůle občanů a v jejich zájmu podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

(2) odmítne-li prezident republiky složit slib, nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.

(3) Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

(1) Prezident republiky zejména

a) zastupuje Českou republiku navenek, sjednává a s předchozím souhlasem Národního shromáždění ratifikuje mezinárodní smlouvy, politické smlouvy a další smlouvy všeobecné povahy, k jejichž provedení je třeba zákona. Ke smlouvám, z nichž pro stát nebo občany vyplívají břemena osobní nebo majetková, dává Národní shromáždění souhlas ve formě zákona; ke smlouvám mírovým, jakož i ke smlouvám měnícím státní hranice ve formě ústavního zákona

b) vyhlašuje na návrh vlády válečný stav a vypovídá z rozhodnutí Národního shromáždění válku,

c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,

d) na návrh vlády pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí

e) vyhlašuje volby do obou komor Národního shromáždění

f) jmenuje vyšší státní funkcionáře v případech, ve kterých to stanoví zákon, jmenuje a povyšuje generály

g) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání,

h) má právo udílet amnestii, promíjet nebo zmírňovat tresty a nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo, nebo aby se v něm nepokračovalo a zahlazovat odsouzení

(2) Prezident republiky dále

a) jmenuje, odvolává a přijímá demisi předsedy vlády a členů vlády,

b) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo jíž odvolal vykonávajícím jejích funkcí do doby jmenování nové vlády

c) má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády nebo jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo jejími členy otázky, které uzná za vhodné, nebo pozvat vládu či její jednotlivé členy k poradě,

d) může podávat ústně nebo písemně Národnímu shromáždění podněty a zprávy a doporučovat opatření, která pokládá za potřebná,

e) má právo účastnit se zasedání obou komor Národního shromáždění, výborů a komisí; slovo se mu udělí, kdykoli o to požádá,

f) má právo vrátit Národnímu shromáždění přijatý zákon

g) rozpouští Poslaneckou sněmovnu v Ústavou daných případech,

h) svolává zasedání obou komor Národního shromáždění,

i) podepisuje zákony,

j) přijímá vedoucí zastupitelských misí, uvádí do funkce na návrh příslušných akademických orgánů profesory a rektory vysokých škol,

k) jmenuje členy Ústavního soudu a soudce,

l) jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu,

m) jmenuje předsedu Nejvyššího soudu

n) jmenuje členy bankovní rady České národní banky.

(3) Vykonává další pravomoci uvedené v této ústavě a i jiné pravomoci, stanoví-li tak zákon.

(4) Sjednáváním mezinárodních smluv dle čl. 100 odst. 1a může prezident republiky pověřit vládu nebo s jejím souhlasem člena vlády.

(5) Rozhodnutí prezidenta republiky dle čl. 100, odst. 1, 3, a 4 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

(1) Prezidenta republiky zastupuje přechodně předseda Senátu v záležitostech dle čl. 100, odst. 2 a předseda vlády v záležitostech dle čl. 100 odst. 1, 3 a 4.

(2) Pokud předseda Senátu vykonává funkci zástupce prezidenta republiky, nesmí předsedat Národnímu shromáždění ani Senátu.

(3) Nemůže-li prezident vykonávat svůj úřad déle než šest měsíců, zvolí Národní shromáždění nového prezidenta na nové volební období.

(1) Prezident republiky má nárok na náhradu, kterou stanoví zákon

(2) K zajištění výkonu pravomocí prezidenta je mu přidělena kancelář. Bližší podrobnosti stanoví zákon.

(1) Prezident republiky není zodpovědný z výkonu své funkce.

(2) Za jeho projevy a úkony související s výkonem jeho funkce odpovídá vláda. Za rozhodnutí, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného ministra, odpovídá předseda vlády.

Prezidenta republika nelze zadržet, trestně stíhat, jakož i stíhat pro přestupek či jiný správní delikt.

(2) Prezident republiky může být trestně stíhán pouze pro trestný čin vlastizrady a to před Ústavním soudem. Žalobu podává Senát.

(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané v době výkonu funkce prezidenta republiky je vždy vyloučeno.

(1) Veškerá moc výkonná v České republice přísluší vládě.

(2) Sídlem vlády je Praha.

(1) Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.

(2) Neslučitelnost funkcí členů vlády s jejími funkcemi a činnostmi stanoví zákon.

(3) Žádný člen vlády nesmí být členem představenstva, dozorčí rady ani zástupcem akciových společností a společností s ručením omezeným, pokud se tyto společnosti zabývají výdělečnou činností.

(4) Byl-li člen vlády zvolen za člena Národního shromáždění, pozastavuje se po dobu výkonu vládní funkce jeho poslanecký mandát bez náhrady. podrobnosti upravuje zákon.

(1) Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a odvolává na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

(3) Předsedou vlády musí být jmenován představitel politické strany, hnutí nebo koalice, která získala ve volbách do Poslanecké sněmovny největší počet hlasů.

(4) Na návrh předsedy vlády jmenuje prezident republiky členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(5) Počet a rozdělení ministerstev a ostatních výkonných orgánů stanoví zákon.

(6) Při stanovování počtu a rozdělení ministerstev a ostatních výkonných orgánů je zákonodárný orgán povinen dbát zásad zabezpečení skutečně efektivního, úsporného a účinného zajištění výkonu vládních a výkonných funkcí.

(7) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, jmenuje prezident nového předsedu vlády. Jestliže ani poté nevysloví Poslanecká sněmovna vládě důvěru, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

Členové vlády skládají do rukou prezidenta republiky slib: "Slibuji na svou čest a svědomí, že neudělám nic, co by mně podle zákona bránilo zastávat úřad, který mně byl svěřen a že budu věren Ústavě a zákonů a uvádět je v život a že nebudu zneužívat své postavení."

(1) Vláda je povinna nejpozději do třiceti dnů po svém jmenování předstoupit před poslaneckou sněmovnu, předložit jí svůj program a požádat o vyslovení důvěry.

(2) Jestliže jí nebyla vyslovena důvěra podle předchozího odstavce, může být vládní program přepracován na základě připomínek Poslanecké sněmovny pouze jednou. Jestliže ani poté nebyla vládě vyslovena důvěra, musí příslušná vláda podat demisi a musí být jmenována nová vláda.

(1) Poslanecká sněmovna může na základě návrhu nejméně jedné pětiny poslanců vyslovit vládě nedůvěru.

(2) Vláda může předložit poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

(3) K přijetí návrhu dle tohoto článku je zapotřebí souhlas nadpoloviční většiny všech poslanců.