Čl. 151

(1) Místní orgány samosprávy mají právo na odpovídající vlastní finanční zdroje, s nimiž mohou volně disponovat.

(2) Finanční zdroje orgánů samosprávy musí být úměrné odpovědnosti, kterou jim vymezuje ústava a zákon.

(3) Část finančních zdrojů orgánů samosprávy je odvozena z místních daní a poplatků, jejichž výši mohou orgány samosprávy v mezích zákona určovat.

(4) S orgány samosprávy musí být řádně projednán způsob přidělení přerozdělovaných zdrojů a dotací.

(5) Poskytování dotací nesmí omezovat základní svobodu místních orgánů provádět svoji vlastní politiku v rámci své jurisdikce.

Čl. 152

(1) orgány samosprávy jsou oprávněné při výkonu svých funkcí spolupracovat, případně se sdružovat, s jinými orgány samosprávy za účelem zabezpečování záležitostí společného zájmu.

(2) Orgány samosprávy mají právo spolupracovat za podmínek stanovených zákonem s jim odpovídajícími orgány i v jiných státech.

(3) Orgány samosprávy mají právo být členy sdružení, které chrání a rozvíjejí jejich společné zájmy, popř. mezinárodního sdružení orgánů samosprávy.

Čl. 152

změny hranic působnosti orgánů samosprávy nesmějí být provedeny bez předchozího projednání s dotčenými obcemi, popřípadě bez referenda. Podrobnosti stanoví zákon.

ČÁST DRUHÁ

Samospráva obcí

Čl. 154

(1) Občané vykonávají místní samosprávu prostřednictvím obecních zastupitelstev.

(2) Obec je samosprávným společenstvím občanů. Je právnickou osobou a má vlastní majetek, s nímž samostatně hospodaří.

(3) O věcech místní samosprávy rozhodují občané prostřednictvím svých volených členů v orgánech samosprávy i prostřednictvím uplatnění přímé demokracie.

(4) Funkční období místního zastupitelstva je čtyřleté.

(5) Zastupitelstva vydávají ve věcech místní samosprávy a ve věcech státní správy, k jejichž výkonu byla zmocněna zákonem, obecně závazné vyhlášky.

(6) Obce se mohou ustavovat, zanikat, rozdělovat se nebo se slučovat případně sdružovat své prostředky.

(7) podrobnosti obsahu a výkonu působnosti obcí a jejich zastupitelstev a voleb do nich stanoví zákon.

Čl. 155

Zákon stanoví zejména:

a) které daně a poplatky jsou příjmem obce

b) prostředky ochrany práva obcí na místní samosprávu.

ČÁST TŘETÍ

Samospráva zemí a krajů

Čl. 156

(1) Česká republika je tvořena samosprávnými zeměmi nebo kraji dle čl. 2 této ústavy. Změna počtu samosprávných zemí nebo krajů v rámci České republiky je možná pouze ústavním zákonem.

(2) Samosprávné země nebo kraje mohou být tvořeny z nižších samosprávných celků. Počet a velikost samosprávných celků navrhují příslušné zemské (krajské) sněmy a jsou stanoveny zákonem.

Čl. 157

(1) Orgánem samosprávy země (kraje) sněm.

(2) Členové Zemského (krajského) sněmu jsou voleni na území příslušné země (kraje) na základě a v intencích touto ústavou zaručeného volebního práva a to podle zásady poměrného zastoupení. Počet členů Zemského (krajského) sněmu určí zákon.

(3) Volební období členů Zemského (krajského) sněmu je čtyřleté.

(4) Volby do Zemského (krajského) sněmu se konají ve lhůtě počínající patnáctým dnem před uplynutím volebního období a končící patnáctým dnem po jeho uplynutí, vyjímaje případ, kdy volební období končí v souladu se zákonem předčasně.

(5) Podrobnosti a způsob předčasného ukončení volebního období Zemského (krajského) sněmu určí zákon.

Čl. 158

Právo volit a být volen do Zemského (krajského) sněmu je v souladu s čl. 61 s volbou do Poslanecké sněmovny.

Čl. 159

(1) Výkon funkce člena Zemského (krajského) sněmu je neslučitelný s výkonem funkce člena Národního shromáždění, člena vlády, člena státní správy nebo člena soudní moci.

(2) Další podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 160

(1) Zemský (krajský) sněm zasedá trvale.

(2) Přerušit zasedání Zemského (krajského) sněmu lze pouze na dobu jednoho měsíce. Podrobnosti stanoví zákon.

(3) První schůzi zemského (krajského) sněmu svolává stávající předseda Zemského (krajského) sněmu. Neučiní-li tak, sejde se sněm do 30 dnů po své zvolení.

Čl. 161

(1) Zemský (krajský) sněm volí na svém prvním zasedání předsedu Zemského (krajského) sněmu, místopředsedy a Výbor Zemského (krajského) sněmu podle zásady poměrného zastoupení.

(2) Počet členů výboru určí zákon.

(3) Výbor přebírá funkci Zemského (krajského) sněmu v době přerušení zasedání sněmu a v době od rozpuštění sněmu do ustavení funkce nově zvoleného sněmu.

(4) Důvod a způsob rozpuštění sněmu stanoví zákon.

Čl. 162

(1) v pravomoci Zemského (krajského) sněmu je zejména:

a) vydávat vyhlášky a nařízení v souladu se zákony

b) vykonávat funkci samosprávy na svém území

c) hospodařit se svěřeným majetkem podle zákona

d) rozhodovat o vytvořeném produktu v rámci země (kraje) a hospodařit s ním podle zákona

e) navrhovat do funkce přednosty úřadů státní správy

(2) Pravomoce Zemského (krajského) sněmu upravuje zákon.

Čl. 163

(1) Orgánem výkonné moci a státní správy země (kraje) je zemská (krajská) vláda - alt. název "úřad".

(2) Přednostu zemské (krajské) vlády jmenuje prezident republiky na návrh předsedy vlády České republiky.

(3) členy zemské (krajské) vlády jmenuje předseda zemského (krajského) sněmu na návrh přednosty zemské (krajské) vlády.

(4) Zemská (krajská) vláda rozhoduje jako celek. Přednosta zemské (krajské) vlády určí, které odbory svěří jednotlivým členům zemské (krajské) vlády. Podrobnosti určí zákon.

(5) Odvolat zemskou (krajskou) vládu může předseda vlády České republiky jako celek.

(6) Pravomoce zemské (krajské) vlády určí zákon.

HLAVA OSMÁ

STAV OHROŽENÍ STÁTU

Čl. 164

(1) Stav ohrožení státu lze vyhlásit:

a) za války nebo v jiných případech branné pohotovosti státu,

b) je-li uvnitř státu bezprostředně, zjevně a násilně narušeno jeho ústavní zařízení,

c) jsou-li v mimořádné míře ohroženy lidské životy a lidské zdraví nebo je-li rozsáhle ochromen chod hospodářství.

(2) Stav ohrožení státu může být vyhlášen na dobu nejdéle devadesáti dnů, a to s vyjímkou doby války a branné pohotovosti státu.

(3) Vyhlášením stavu ohrožení státu je svolána schůze Poslanecké sněmovny.

Čl. 165

(1) Stav ohrožení státu vyhlašuje a odvolává prezident republiky na návrh nebo se souhlasem vlády.

(2) K vyhlášení stavu ohrožení státu na území pouze jedné samosprávné země je potřeba též souhlasu její vlády. To neplatí, pokud tato nemůže plnit svou funkci.

Jestliže nebude stav ohrožení státu do čtyřicetiosmi hodin od jeho vyhlášení potvrzen Poslaneckou sněmovnou, pozbývá vyhlášení platnosti. Není-li možné uskutečnit zasedání Poslanecké sněmovny, rozhoduje Stálý výbor Poslanecké sněmovny.

Čl. 166

(1) Je-li vyhlášen stav ohrožení státu:

a) prezident republiky je oprávněn:

1) uložit ministru vnitra provedení všech opatření potřebných k tomu, aby pomocí jim řízených ozbrojených sborů bylo chráněno ústavní zřízení státu a ostatní hodnoty uvedené čl. 166,

2) rozkázat, aby ozbrojené síly spolupůsobily při zajišťování telekomunikačních, dopravních, energetických a zdravotních systémů a zásobování,

b) vláda může vyhlásit mimořádná opatření, jimiž stanoví úkoly orgánům státní správy České republiky a samosprávných zemí i orgánům územní samosprávy a stanovit povinnosti fyzickým a právnickým osobám odchylně od platných právních předpisů.

(2) Mimořádnými opatřeními podle předchozího odstavce mohou být omezena práva a svobody. Nemohou však být omezena práva uvedená v čl. 18 a 19 s výhradou dovolených válečných činů, čl. 20 odst. 2, čl. 24, čl. 28 odst. 1 a 2 a čl. 54 odst. 6. Práva zaručená v čl. 21 mohou být omezena tím, že lhůty stanovené v odstavci 3 mohou být prodlouženy na celkovou dobu až osmi dnů.

Čl. 167

(1) Opatření podle čl. 166 mohou být vyhlášena jen v míře nezbytné k obraně státu a ochraně ostatních hodnot uvedených v čl. 166 odst. 1. Tato opatření nesmějí narušovat nebo omezovat činnost zákonodárných orgánů.

(2) Opatření podle čl. 166 odst. 1 písm. b) vyhlašuje vláda po dohodě se zemskými vládami, pokud není nebezpečí prodlení.

Čl. 168

(1) Rozhodnutí o vyhlášení stavu ohrožení státu, jakož i rozhodnutí o vyhlášení mimořádných opatření jsou účinná dnem jejich přijetí. vyhlašují se veřejně a bezodkladně všemi dostupnými prostředky. Rozhodnutí o vyhlášení stavu ohrožení státu a rozhodnutí o vyhlášení mimořádných opatření se oznamují ve sbírce zákonů.

(2) poslanecká sněmovna může vyhlášení stavu ohrožení státu kdykoliv odvolat.

Čl. 169

Mimořádná opatření musí být odvolána, jakmile pominou skutečnosti odůvodňující jejich vyhlášení.

HLAVA DEVÁTÁ

NEJVYŠŠÍ KONTROPLNÍ ÚŘAD

Čl. 170

(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

(2) Nejvyšší kontrolní úřad je řízen radou. Počet členů rady Nejvyššího kontrolního úřadu určí zákon.

(3) Členové rady Nejvyššího kontrolního úřadu jsou jmenováni prezidentem republiky na základě dvojnásobného počtu kandidátů než činí počet členů rady Nejvyššího kontrolního úřadu. Návrhy podává senát.

(4) Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.

HLAVA DESÁTÁ

ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

Čl. 171

(1) Česká národní banka je ústřední emisní bankou státu. Její postavení a další podrobnosti stanoví zákon.

(2) Hlavním posláním České národní banky je ochrana stability měny.

(3) Česká národní banka je řízena bankovní radou. počet její členů stanoví zákon. její členy jmenuje prezident republiky na základě volby Poslanecké sněmovny.

HLAVA JEDENÁCTÁ

USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

Čl. 172

Ústava České republiky může být měněna pouze ústavním zákonem. Totéž platí o jednotlivých částech ústavy.

Čl. 173

(1) Dnem vyhlášení platnosti této ústavy se Česká národní rada mění na Poslaneckou sněmovnu Národního shromáždění a poslanci ČNR zvoleni podle ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci a ve smyslu znění pozdějších zákonů a předpisů se stávají poslanci Poslanecké sněmovny Národního shromáždění.

(2) Vláda jmenovaná podle čl. 122 odst. 1 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb. v znění pozdějších zákonů a předpisů se považuje za vládu České republiky jmenovanou podle této ústavy.

Čl. 174

(1) Volby do senátu se musí uskutečnit do dvou let ode dne vyhlášení platnosti této ústavy. Podrobnosti stanoví zákon.

(2) V prvních volbách se zvolí všech osmdesát senátorů.

(3) Pro první volbu senátu platí, že se losem předem určí volební obvody v příslušných zemích (krajích), které zvolí třetinu senátu po dvou, čtyřech nebo šesti letech. Podrobnosti stanoví zákon.

(4) Do doby zvolení Senátu vykonává pravomoce Senátu prezident republiky.

Čl. 175

(1) První volba prezidenta republiky se provede přímou volbou, nebo způsobem, který stanoví zákon.

(2) Návrhy podávají poslanci České národní rady.

(3) Zvolen v přímé volbě je ten, kdo získá nadpoloviční většinu všech odevzdaných hlasů. Nezíská-li žádný kandidát nadpoloviční většinu, koná se druhé kolo voleb do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti.

(4) V případě jiného způsobu voleb, než přímého, se postupuje dle čl. 96.

Čl. 176

(1) Všechny orgány a instituce ČSFR dnem vyhlášení platnosti této ústavy zanikají. Zákon určí, které instituce a orgány budou pokračovat ve své činnosti v rámci České republiky.

(2) Všechny instituce České republiky vzniklé před vyhlášením platnosti této Ústavy pokračují v činnosti a jmenováni funkcionáři zůstávají po vyhlášení této Ústavy v úřadě.

(3) V platnosti zůstávají všechny zákony přijaté Federálním shromážděním ČSFR, pokud nejsou v rozporu s touto Ústavou. Podrobnosti a další postup stanoví zákon.

Čl. 177

(1) Česká republika je nástupnickým státem ČSFR z hlediska mezinárodního práva.

(2) Na Českou republiku přecházejí práva a povinnosti z uzavřených mezinárodních smluv a dohod Českou a Slovenskou Federativní Republikou, kterými je ČSFR vázána v rozsahu daným ústavním zákonem ČSFR.

Čl. 178

(1) Tato Ústava vstupuje v platnost okamžikem zániku České a Slovenské Federativní Republiky a její dosavadní ústavy. Do této doby platí na území České republiky stávající ústava ČSFR a zákony přijaté Federálním shromážděním.

(2) dnem účinnosti této Ústavy pozbývají platnosti dosavadní ústava ČSFR i ostatní ústavní zákony, které ji měnily a doplňovali.

Čl. 179

(1) Tato Ústava se vyhlašuje ve sbírce zákonů České republiky.

(2) tato Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Poznámka:

Nebude-li do Ústavy začleněna Listina lidských práv a svobod, tj. čl. 15 - 58, zařadí se do čl. 16 následující odstavec:

(4) Základní práva a svobody podrobně stanoví Listina základních práv a svobod, která je ústavním zákonem České republiky.

odstavec 2 čl. 16 se upraví:

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem a nesmí být uplatňovány v rozporu s výkonem práv a svobod jiných občanů.

do čl. 17 se doplní odstavec

(5) Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

upraven rovněž musí být čl. 166 odst. 2

Čl. 15 - 58 se vypustí.

V Praze 3. prosince 1992

P. Hirš v. r.
H. Orgoníková v. r.
J. Vyvadil v. r.
A. Frommer v. r.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP