Česká národní rada 1992 – 1992

Tabulka č. 1

A. Vybrané národohospodářské ukazatele (ČR):

B. Ekonomická aktivita obyvatelstva (ČR):

C. Výchozí ukazatele pro stanovení sazeb pojistného sociálního zabezpečení a příspěvku na politiku zaměstnanosti (ČR):

D. Potřeba prostředků a jejich krytí v roce 1993

Uvedená kvantifikace ukazuje, že z celkového objemu předpokládaných výdajů na důchodové a nemocenské zabezpečení, na státní dávky a na politiku zaměstnanosti ve výši 126,4 mld. Kčs navrženým pojistným ve výši 36% vyměřovacího základu bude získán příjem ve výši 92,6 mld. Kčs při předpokládaných výdajích ve výši 91 mld. Kčs (na sociální zabezpečení a zaměstnanost 80,9 + 10,1 mld. Kčs); vytváří se tedy rezerva ve výši 1,6 mld. Kčs.

Poměr sazeb pojistného placeného zaměstnancem a zaměstnavatelem je 1:3. Celková výše sazeb pojistného u zaměstnance ve výši 9% umožňuje, aby včetně zdravotního pojištění nepřekročilo celkové zatížení zaměstnance pojistnými 14% příjmu.

Prognóza vývoje nezaměstnanosti vychází z předpokladu letošního vývoje, kdy se očekává růst nezaměstnanosti ve IV. čtvrtletí a jeho pokračování v dalším období až na 8% - 10% koncem roku 1993; při průměrném počtu nezaměstnaných s hmotným zabezpečením ve výši 215 tisíc osob uvažovaný výnos pojistného plně pokryje předpokládané náklady.

Základní proměnnou složkou v úvaze o výnosu pojistného v roce 1993 je úroveň vyměřovacího základu, který je stanoven ve výši 4 900 Kčs měsíčně; rozdíl oproti průměrné mzdě ve výši 4 930 Kčs vyplývá z odpočtu několika obvykle jednorázových položek, které se nezahrnují podle zákona do základu pro výpočet nemocenských dávek. Vycházejíc z této průměrné mzdy a 4 mil. zaměstnaných představuje objem vyměřovacích základů částku 235,2 mld. Kčs. Je však možné uvažovat o vyšší úrovni průměrné mzdy, protože vývoj v I. pololetí 1992 naznačuje, že uvažovaná výše 4 400 Kčs pro rok 1992 může být překročena na 4 500 Kčs a že i prognózovaný růst pro rok 1993 ve výši 12% může dosáhnout s ohledem na inflaci 14% až 18 - 20%. V tomto případě by průměrný měsíční vyměřovací základ dosáhl 5 200 - 5 300 Kčs, což by se projevilo ve zvýšení částky vyměřovacích základů a tím i výnosu pojistného asi o 5,2 - 7 mld. Kčs.

U osob samostatně výdělečně činných se pro stanovení průměrného vyměřovacího základu vychází z průměrného příjmu (po odečtení výdajů) ve výši 7 400 Kčs měsíčně, tj. 88 800 Kčs ročně; vyměřovacím základem je tedy částka 3 700 Kčs měsíčně. Skutečný počet pojištěných osob samostatně výdělečně činných činil k 30. 6. t. r. 403 tisíc; koncem roku se předpokládá 430 tisíc a pro rok 1993 se předpokládá 500 tisíc osob. Úhrn vyměřovacích základů tedy reprezentuje 22,1 mld. Kčs, tzn. při pojistném ve výši 36% tohoto základu výnos pojistného ve výši 7,992 mld. Kčs.

Ekonomické dopady

Vzhledem k tomu, že reforma daňové soustavy a přechod na systém pojistných fondů znamená základní systémovou změnu, lze její efekty odhadovat pouze v hrubých rysech.

Sektor podniků: Daňová reforma a uvažované sazby pojistného a příspěvku budou znamenat celkové snížení daňového zatížení podniků v ČR v roce 1993 o cca 20 mld. Kčs oproti roku 1992.

Tento příznivý dopad však nebude plošný. Relativně větší snížení daňového zatížení bude u těch podniků, u kterých je vyšší podíl práce na přidané hodnotě. Naopak u těch podniků, kde bylo aplikováno preferenční nízké zdanění, dojde v roce 1993 ke zvýšení daňového zatížení (veřejná doprava, bytové hospodářství, ubytovací služby, kulturní, umělecké a vydavatelské činnosti).

Růst celkového zatížení u organizací zaměstnávajících přes 60% zdravotně postižených občanů je natolik podstatným, že by způsobil jejich zánik, protože dosud u nich činí odvod z mezd pouze 10%. Řešení tohoto problému ve výši pojistného není v souladu s pojišťovacími zásadami a bude proto nutno ho řešit v oblasti jiných finančních nástrojů.

Sektor domácností: V sektoru domácností dojde ke zvýšení daňového zatížení v rozsahu 15 - 20 mld. Kčs v důsledku růstu cen spotřebního zboží a služeb po zavedení daně z přidané hodnoty (půjde tedy o zvýšení daňového zatížení z titulu nepřímých daní).

Daně z příjmu fyzických osob a pojistné neznamenají v celku zvýšení zatížení přímými daněmi (za předpokladu stanovení rozumné výše pojistného zdravotního pojištění). Je samozřejmé, že strukturální dopad u jednotlivých skupin poplatníků bude rozdílný.

Vliv navrženého pojistného včetně předpokládané 5% výše zdravotního pojistného a daně z příjmů fyzických osob na čisté příjmy zaměstnanců se projeví ve výši čisté mzdy ženatých bezdětných, svobodných a u vdaných žen; u poplatníků s jedním a dvěma dětmi v příjmových pásmech od 60 do 80 tisíc ročně dochází k poklesu čistého příjmu o 50 až 200 Kčs měsíčně; výrazné snížení se projeví u poplatníků, kteří platí výživné na děti, které s nimi nežijí ve společné domácnosti (viz tabulky č. 4 až 6). Tento dopad se však nedá řešit ve výši pojistného, ale v daňové oblasti, popř. v přídavcích na děti.

U samostatně výdělečně činných osob, které si v letošním roce stanovily vyměřovací základ v minimální výši 2 000 Kčs měsíčně, se při pojistném ve výši 25% odvodové zatížení v podstatě zachová, jestliže pojistné zdravotního pojištění ve výši 12 až 14% bude počítáno ze minimálního vyměřovacího základu uvedeného v návrhu zákona, tj. 1 100 Kčs. Při vyšším vyměřovacím základu bude odvodové zatížení těchto občanů ve srovnání se současným stavem vyšší. Tuto skutečnost dokumentují příklady uvedené v tabulkách č. 7 až 12.

Zvýšení odvodového zatížení je žádoucím jevem, neboť cca 80% občanů samostatně výdělečně činných si podle dosavadní úpravy zvolilo pouze minimální vyměřovací základ, který neodpovídá jejich skutečně dosahovaným příjmům a odváděné pojistné ve výši 6000 Kčs ročně nepokrývá výdaje na jejich sociální zabezpečení, zabezpečení v nemoci a zdravotní péči. Jen výdaje na důchodové a nemocenské zabezpečení se v roce 1993 předpokládají v průměrné výši 18 000 Kčs na pojištěnce.

Návrh zákona se opírá o článek 38 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož mohou republiky upravit záležitosti, jejichž úprava jinak patří do působnosti federace, jestliže federální úprava předmětnou záležitost neupravuje v celém rozsahu; pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na zaměstnanost nejsou zahrnuty do hmotně právních předpisů pro sociální zabezpečení a zaměstnanost.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s právem Evropských společenství.

II. Zvláštní část.

K § 1

Jak je uvedeno v obecné části, při tvorbě daňové soustavy, která nabude účinnosti 1. ledna 1993, byl přijat záměr, že převážná část finančních prostředků na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti bude zabezpečována mimo daňovou soustavu v souladu s odstátněním této oblasti a uplatněním pojišťovacích systémů. Jako prvý krok této transformace se předloženým návrhem zákona proto zavádí placení pojistného na sociální zabezpečení, t.j. na dosavadní důchodové zabezpečení a nemocenské pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

K § 2

Po přechodnou dobu, do vytvoření institucí, které na samosprávném principu budou provádět sociální pojištění a politiku zaměstnanosti (t.j. do vytvoření příslušných pojišťoven), bude financování sociálního zabezpečení a státní politiky zaměstnanosti ještě plně zabezpečováno státem. Proto musí být i pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na politiku zaměstnanosti odváděn do státního rozpočtu.

K § 3

Pojistné jsou povinny platit osoby, které jsou účastny nemocenského pojištění, popřípadě nemocenského zabezpečení, a z tohoto titulu mají nárok na dávky nemocenského pojištění (zabezpečení), jejichž výše je odvozena z dosaženého příjmu. Pojistné tedy neplatí osoby, i když jsou účastny nemocenského pojištění, které nemají příjem z pracovní nebo jiné výdělečné činnosti, jako např. studenti, občané vykonávající civilní službu. V souvislosti s novou daňovou reformou se připravuje novelizace zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění. zaměstnanců, s účinností od 1. 1. 1993, kterou by mělo dojít k rozšíření okruhu osob, které budou účastny nemocenského pojištění a tudíž i k rozšíření plátců pojistného. Jde např. o osoby samostatně výdělečně činné a pracovníky činné na základě dohody o pracovní činnosti, i když jsou pojištěni (zabezpečeni) z důvodu jiné činnosti nebo pobírají starobní nebo invalidní důchod, o členy vlády a vedoucí ústředních orgánů státní správy, jmenované zákonodárným sborem nebo prezidentem republiky.

Dále jsou pojistné povinni platit i zaměstnavatelé osob považovaných pro účely nemocenského pojištění za zaměstnance. I pro účely předkládaného zákona zůstává zachováno rozdělení zaměstnavatelů podle počtu zaměstnanců na organizace a malé organizace. U malých organizací, t. j. do 25 zaměstnanců včetně, provádí nemocenské pojištění příslušná okresní správa sociálního zabezpečení.

Dobrovolně si občan, který má trvalý pobyt na území ČR, může platit pojistné pouze na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, a to jen za dobu, kdy pracuje, popřípadě pracoval v cizině pro "cizího" zaměstnavatele. Občané, kteří sice pracují v cizině, ale jako tzv. pracovníci v zahraničí t. j. pracovníci čs. organizací, kteří jsou přiděleni nebo přijati k výkonu činnosti pro tyto organizace mimo území ČR, jsou i po dobu výkonu činnosti v zahraničí považování nadále za "zaměstnance".

K § 4 a 5

Vyměřovacím základem, z něhož se pojistné stanoví procentní sazbou, je u zaměstnance příjem, který souvisí s výkonem jeho pracovní činnosti, která zakládá účast na nemocenském pojištění. Za příjem se považuje nejen mzda, plat a příplatky a doplatky k nim, nýbrž např. i náhrada mzdy za dovolenou, při překážkách v práci apod. Vymezuje se okruh příjmů, které se do vyměřovacího základu nezahrnují. Příjmy, které tvoří vyměřovací základ, jsou tytéž, jako příjmy, z nichž se budou od 1. 1. 1993 stanovovat peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu. Tak se zajistí určité administrativní zjednodušení pro oblast nemocenského pojištění. Tento postup předpokládá novelizaci příslušných předpisů z oblasti nemocenského pojištění k 1. 1. 1993.

Organizace bude odvádět pojistné z úhrnu vyměřovacích základů svých zaměstnanců.

U osoby samostatně výdělečně činné se při stanovení vyměřovacího základu vychází z výše jejích příjmů z podnikání po odpočtu režijních výdajů, t. j. výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení. Za vyměřovací základ se navrhuje stanovit minimálně polovinu takto stanovené částky. Pokud by však takto stanovený vyměřovací základ činil u osoby samostatně výdělečně činné, která je nemocensky pojištěna jen z důvodu výkonu samostatné výdělečné činnosti, méně než polovinu minimální mzdy (v současné době činí minimální mzda 2200 Kčs měsíčně), stanoví se u ní jako minimální vyměřovací základ částka, rovnající se polovině minimální mzdy, t. j. nyní částka 1100 Kčs měsíčně. Přitom si však podnikatel může zvolit vyměřovací základ vyšší, než který odpovídá výši jeho příjmů ze samostatné výdělečné činnosti, ne však vyšší než částku 45 000 Kčs měsíčně.

U spolupracujících osob se postupuje při stanovení vyměřovacího základu obdobně s tím, že se vychází z jejich podílu na společných příjmech, který na ně připadá.

U osob samostatně výdělečně činných dosud činí minimální vyměřovací základ 2000 Kčs. Při sazbě pojistného ve výši 25% činí pojistné minimálně 500 Kčs měsíčně. Při zvýšení sazby pojistného na 50% popřípadě 51% zůstane absolutní výše pojistného téměř nezměněna, takže nebude brzdou soukromého podnikání.

Osoba samostatně výdělečně činná musí ze svého vyměřovacího základu odvést pojistné ve stejné výši, jako by ze stejně vysokého vyměřovacího základu u zaměstnance odvedl v úhrnu zaměstnanec a zaměstnavatel. Proto při stejně vysokém příjmu osoby samostatně výdělečně činné a zaměstnance nelze pro účely pojistného stanovit i stejně vysoký vyměřovací základ, protože odvodové zatížení osoby samostatně výdělečně činné by bylo neodůvodněně vysoké. Tak např. při celkovém pojistném na sociální zabezpečení, státní politiku zaměstnanosti a zdravotní pojištění ve výši 50% vyměřovacího základu by při příjmu 5000 Kčs měsíčně odvedla osoba samostatně výdělečně činná na pojistném 2500 Kčs měsíčně, kdežto zaměstnanec 14%, t.j. 700 Kčs měsíčně.

Při konstrukci daňové soustavy se počítalo s tím, že z příjmů ze závislé činnosti a z příjmů ze samostatné výdělečné činnosti bude odváděno pojistné na sociální a zdravotní pojištění a na zaměstnanost a to zhruba ve výši 48%. Příklady daňového (odvodového) zatížení občanů podle dosavadního a navrhovaného systému jsou uvedeny v tabulkách č. 4 až 13. Zvláštním problémem je daňové (odvodové) zatížení osob samostatně výdělečně činných. Odvodové zatížení těchto osob v roce 1992 a 1993, jestliže pro odvod pojistného by se limitoval roční příjem částkou 1 080 000 Kčs, t.j. 90 000 Kčs měsíčně, ukazuje tabulka č. 13. Z ní je patrno, že odvodové zatížení v roce 1992 je ovlivněno skutečností, že vyměřovací základ pro odvod pojistného si určuje osoba samostatně výdělečně činná sama v rozmezí 2000 Kčs - 10 000 Kčs měsíčně. Pro názornost byl zvolen u všech příjmů vyměřovací základ 4000 Kčs měsíčně (48 000 Kčs ročně), což odpovídá ročnímu pojistnému 12 000 Kčs. Příjem 50 000 Kčs ročně, použitý pro rok 1993, je téměř shodný s vyměřovacím základem v r. 1992 (48 000 Kčs). Letos odvodové zatížení z tohoto příjmu činí téměř 30%, poté prudce klesá až na 22,5% u příjmu 100 000 Kčs ročně a pak stoupá v závislosti na progresivním zdaňování příjmů daní z příjmů obyvatelstva. V roce 1993, kdy pojistné je odvozeno z dosaženého příjmu, je odvodové zatížení u příjmu 50 000 Kčs nižší než v roce 1992 a poté se progresivně zvyšuje až do příjmu, který je určen jako maximální pro stanovení základu pro odvod pojistného. U příjmu 1 080 000 Kčs ročně činí odvodové zatížení 47,8%. Při limitování výše příjmu rozhodného pro stanovení vyměřovacího základu dochází u vyšších příjmů, než je stanovený limit, k poklesu odvodového zatížení osoby samostatně výdělečně činné. Proto se navrhuje limitovat příjem jak s ohledem na průběh odvodového zatížení, tak z hlediska potřeby financování dávek sociálního zabezpečení, čemuž odpovídá částka 1 080 000 Kčs ročně, t. j. 90 000 Kčs měsíčně. Principem financování dávek sociálního zabezpečení i zaměstnanosti je tzv. průběžné financování, tzn., že pojistné musí být odváděno v takové výši, aby průběžně uhrazovalo výdaje. Nejde tedy o čistý "pojišťovací" systém, v němž by se občanovi smluvně garantovaly dávky a jejich výše s ohledem na zaplacené pojistné. V navrženém způsobu financování je uplatněn v plném rozsahu i princip solidarity.

Osoba samostatně výdělečně činná si může výši vyměřovacího základu zvolit sama, a to i pro spolupracující osoby. Nevyžaduje se, aby ji ohlašovala příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Změnu vyměřovacího základu lze uskutečnit kdykoliv tím, že osoba samostatně výdělečně činná odvede příslušnou výši pojistného z tohoto základu. Jakmile pojistné již odvedla aspoň ve výši minimálního vyměřovacího základu, neumožňuje se jí již dodatečně takto zvolený vyměřovací základ měnit, a to ani tehdy, jestliže neuběhla ještě lhůta pro placení pojistného na běžný nebo následující kalendářní měsíc, protože by to znamenalo vyšší administrativní zatížení správ sociálního zabezpečení.

U občanů pracujících v cizině, kteří si mohou dobrovolně platit pojistné jen na důchodové zabezpečení a na zaměstnanost, se minimální vyměřovací základ zvyšuje z dosavadních 2000 Kčs měsíčně na dvojnásobek minimální mzdy, v současné době na částku 4400 Kčs měsíčně, t. j. částku blížící se výši průměrného výdělku v ČR. Je třeba, aby pojistné plně hradilo náklady na důchodové zabezpečení a nezaměstnanost.

K § 6

Rozhodným obdobím, t. j. obdobím, z něhož se zjišťuje příjem pro stanovení vyměřovacího základu, je u zaměstnanců vždy kalendářní měsíc. U osob samostatně výdělečně činných se navazuje na odlišný způsob vykazování příjmů a jejich zdaňování. Proto je pro ně rozhodným obdobím kalendářní rok. V některých specifických případech, jako je provozování zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, umělecké činnosti, se umožňuje na žádost osoby samostatně výdělečně činné prodloužit toto rozhodné období až na 3 kalendářní roky stejně, jako je tomu pro účely daňové. Zároveň se stanoví termín pro podání takové žádosti. Neumožňuje se dodatečně vyměřovací základ u těchto osob měnit, pokud by žádost o prodloužení rozhodného období byla doručena po 30. 6. běžného roku.

Vzhledem ke lhůtám stanoveným pro podání daňového přiznání se ze stanoveného rozhodného období vychází pro stanovení pojistného, nikoliv již na období od 1. 1. následujícího kalendářního roku, ale až za období po 31. 7. následujícího kalendářního roku, t. j. pro pojistné na srpen, které je třeba zaplatit nejpozději do 20. července.

K § 7

Sazby pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti odpovídají sazbám příspěvků pro fond sociálního zabezpečení a fond zaměstnanosti, se kterými bylo uvažováno při přípravě reformy daňové soustavy. Při propočtech výše sazeb byl uvažován právní stav hmotné úpravy sociálního zabezpečení k 1. 6. 1992 včetně připravované valorizace důchodů v roce 1993, právní stav hmotné úpravy státní politiky zaměstnanosti k 31. 12. 1992 a vycházelo se ze současných předpokladů vývoje zaměstnanosti, mezd, demografického vývoje příslušných skupin obyvatelstva a dalších ukazatelů, které budou mít vliv na výši výdajů sociálního zabezpečení a státní politiky zaměstnanosti v roce 1993. Sazby odpovídají podílu očekávaných výdajů (jejich části) na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti včetně správních výdajů na úhrnu vyměřovacích základů pro stanovení pojistného sociálního zabezpečeni a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v roce 1993.

Propočty sazeb pojistného sociálního zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti vycházejí z předpokladů uvedených v obecné části důvodové zprávy.

Výdaje na sociální zabezpečení vycházejí z očekávané skutečnosti letošního roku, předpokládaného vývoje v roce 1993 a jsou upraveny o uvažovanou valorizaci důchodů k 1. 3. 1993. Výdaje na důchodové zabezpečení očekáváme v letošním roce ve výši 65 mld. Kčs při 3054 tis. vyplácených důchodů a průměrné výši důchodu 1 868 Kčs měsíčně.

V roce 1993 předpokládáme zvýšení počtu vyplácených důchodů na 3078 tis., nárůst průměrné výše o 154 Kčs na 2022 Kčs měsíčně a celkové výdaje na důchodové zabezpečení včetně valorizace 74,7 mil. Kčs.

V sazbách pojistného nejsou kalkulovány výdaje, které budou nadále plně hrazeny z ostatních zdrojů státního rozpočtu, t. j. u dávek důchodového zabezpečení v celkové výši 6,7 mld. Kčs (z toho výdaje na příspěvky za uchazeče o zaměstnání, kterým je vypláceno hmotné zabezpečení ve výši 2,3 mld. Kčs, příspěvky za občany konající základní (náhradní) vojenskou a civilní službu ve výši 0,9 mld. Kčs, příspěvky za občany pobírající rodičovský příspěvek ve výši 2,4 mld. Kčs, výdaje na důchody zvyšované z titulu jediného zdroje příjmů důchodců ve výši 0,6 mld. Kčs a výdaje na důchody do zahraničí a výdaje spojené se zhodnocením doby odbojové činnosti a odškodnění rehabilitovaných osob ve výši 0,5 mld. Kčs) a dále výdaje na státní vyrovnávací příspěvek důchodcům ve výši 6,4 mld. Kčs.

Celkový přehled výdajů na sociální zabezpečení, jejich zdroje a podíl na celkovém objemu vyměřovacího základu je uveden v příloze č. 3.

V propočtech není uvažováno s výdaji na sociální zabezpečení příslušníků ozbrojených sborů, u kterých se předpokládá v roce 1993 dosavadní způsob financování těchto výdajů prostřednictvím příslušných orgánů.

Výdaje na státní politiku zaměstnanosti, uvažované ve výši 10,1 mld. Kčs, jsou stanoveným 4% příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti plně kryty.

Ze státního rozpočtu bude třeba hradit ostatní dávky sociálního zabezpečení a státní dávky včetně státního příspěvku k novomanželským půjčkám a stipendia a dávky sociální péče.

K § 8 - 12

Za odvod pojistného na sociální zabezpečení bude odpovídat organizace. Stanoví se jí povinnost odvádět pojistné i za své zaměstnance s tím, že je sráží zaměstnanci z jeho příjmů zúčtovaných mu v souvislosti s výkonem zaměstnání.

S ohledem na administrativní jednoduchost zachovává se dosavadní způsob zúčtování pojistného s vyplacenými dávkami nemocenského pojištění a rodičovského příspěvku již v organizacích. Organizace odvede jen rozdíl mezi pojistným a vyplacenými dávkami v zúčtovacím období. Tento rozdíl odvede na účet České správy sociálního zabezpečení, protože na okresních správách sociálního zabezpečení nebudou k 1. 1. 1993 vytvořeny předpoklady pro zúčtování pojistného a dávek s organizacemi. Pokud by se v průběhu roku 1993 podařilo vybavit okresní správy sociálního zabezpečení materiálně i personálně tak, aby mohly provádět toto zúčtování, je České správě sociálního zabezpečení dána v § 28 možnost přenést na ně tuto působnost.

Bude-li úhrn zúčtovaných částek nemocenského pojištění vyšší než pojistné, které je organizace povinna odvést, uhradí organizaci Česká správa sociálního zabezpečení rozdíl do 8 dnů; tato lhůta běží od podání žádosti a předložení přehledu o zúčtovaných dávkách. Pokud tyto doklady nebudou podány zároveň, uhradí rozdíl do 8 dnů od později obdržené žádosti nebo přehledu.

Den splatnosti pojistného se oproti dosavadnímu stavu nemění. V zásadě bude pojistné splatné ve výplatní den a není-li stanoven, tak nejpozději osmý den v měsíci následujícím po měsíci, v němž byla mzda /plat/ vyplacena. Zároveň budou organizace zasílat České správě sociálního zabezpečení tiskopis vyúčtování pojistného a dávek, na jehož základě Česká správa sociálního zabezpečení vyhotoví evidenci příjmů a výdajů sociálního zabezpečení. Navržená úprava se vztahuje na všechny organizace, tedy i na zemědělská družstva, pro něž dosud platil odchylný postup, neboť neodváděla pojistné, ale tzv. příspěvek na částečnou úhradu nákladů na sociální zabezpečení.

U odsouzených, kteří vykonávají práci v organizacích, odvádí organizace z jejich mzdy pojistné nápravně výchovnému ústavu, který je zúčtuje s Českou správou sociálního zabezpečení. Mzdy vyplácí odsouzeným nápravně výchovný ústav, který pak srazí pojistné, které je povinen platit odsouzený, z jeho mzdy.

Nově se zavádí pro právního nástupce zaměstnavatele povinnost uhradit dlužné pojistné svého předchůdce, a to po omezenou dobu. Důvodem je, že při právním nástupnictví, které má v případě převzetí role zaměstnavatele charakter universální sukcese, zásadně přecházejí na právního nástupce všechna práva i všechny závazky jeho předchůdce.

K § 13 - 15

Pro placení pojistného osobami samostatně výdělečně činnými se přebírá současný platný právní stav. Pouze se zpřesňuje termín pro zaplacení pojistného na další kalendářní měsíc v případě, že osoba samostatně výdělečně činná zahájila samostatnou výdělečnou činnost v průběhu měsíce a poslední den splatnosti pojistného na tento měsíc připadá na některý den po 20. dnu měsíce. Za včas zaplacené pojistné i na další kalendářní měsíc se považuje pojistné, které bylo zaplaceno do 8 dnů od zahájení samostatné výdělečné činnosti.

Okresní správy sociálního zabezpečení mohou vymáhat dlužné pojistné, avšak vždy jen z minimálního vyměřovacího základu, který je stanoven jako polovina příjmů ze samostatné výdělečné činnosti anebo jako polovina částky minimální mzdy. Tuto možnost zatím orgány sociálního zabezpečení neměly, mohly však dosud v takových případech ukládat osobám samostatně výdělečně činným pokuty.

Zakládá se povinnost osoby samostatně výdělečně činné předkládat příslušné okresní správě sociálního zabezpečení výpis z daňového přiznání za předchozí kalendářní rok. Uložení této oznamovací povinnosti je nezbytné pro kontrolu stanovení výše minimálního vyměřovacího základu a tím i správné výše pojistného. Zároveň se ukládá osobě samostatně výdělečně činné povinnost vypočítat si minimální vyměřovací základ a z něho stanovit i minimální pojistné, které je v následujícím období (t. j. na měsíce srpen až červenec následujícího kalendářního roku) povinna platit.

K § 16

Pokud jde o občany pracující v cizině, mohou se dobrovolně přihlásit k důchodovému zabezpečení a platit si pojistné a též příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. U těchto občanů se zaplacení pojistného váže pouze na podání přihlášky k důchodovému zabezpečení. To znamená, že občan pracující v cizině si může po podání takové přihlášky zaplatit pojistné kdykoliv a za jakoukoliv dobu práce v cizině, a to i zpětně. Teprve po zaplacení pojistného se mu zhodnotí doba zaměstnání v cizině jako doba zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení, nikoliv již podáním přihlášky. I za zpětnou dobu výkonu zaměstnání v cizině může takový občan platit pojistné za jednotlivé měsíce v různé výši v závislosti na tom, jaký si zvolí vyměřovací základ, s tím, že vždy musí tento základ činit nejméně dvojnásobnou částku minimální mzdy, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém pojistné platí.