Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Přirážku k pojistnému na sociální zabezpečení (dále jen "přirážka k pojistnému") uloží příslušná okresní správa sociálního zabezpečení [§ 104b odst. 2 písm. a) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. .../1992 Sb.] organizaci nebo malé organizaci, jestliže

a) výrobní zařízení organizace nebo malé organizace podle pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci nevyhovuje předpisům k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, nebo

b) výrobní zařízení organizace nebo malé organizace podle pravomocného rozhodnutí příslušného zdravotnického orgánu nevyhovuje předpisům zdravotnickým nebo hygienickým, nebo

c) podle zjištění příslušného orgánu odborného dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci nebo zdravotnického orgánu není provozováno předepsané zařízení na ochranu života a zdraví zaměstnanců.

(2) Výše přirážky k pojistnému může činit až 5% z vyměřovacího základu (§ 5 odst. 1 písm. b)) za jednotlivé měsíce, za které se přirážka k pojistnému platí. Jestliže se zjištěné nedostatky týkají jen nižší složky organizace nebo malé organizace, stanoví se přirážka k pojistnému jen z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců v této nižší složce.

(3) Přirážku k pojistnému je organizace nebo malá organizace povinna platit od prvního dne kalendářního měsíce, v němž nabylo právní moci rozhodnutí uvedené v odstavci 1 písm. a) nebo b), anebo v němž došlo ke zjištění uvedenému v odstavci 1 písm. c), a to až do konce kalendářního měsíce, v němž byly zjištěné nedostatky odstraněny. Byla-li stanovena lhůta k odstranění nedostatků, je organizace nebo malá organizace povinna platit přirážku k pojistnému až od prvního dne kalendářního měsíce, v němž tato lhůta bezvýsledně prošla.

(4) Pokud jde o splatnost přirážky k pojistnému, způsob jejího placení, její vymáhání, promlčení a vracení přeplatku k přirážce na pojistném, postupuje se stejně jako u pojistného.

(1) Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 9 odst. 2 a 3, § 10, § 11 a § 24 větě druhé může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení [§ 104b odst. 1 zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. .../1992 Sb.] uložit organizaci nebo malé organizaci pokutu až do výše 10 000 Kčs za každé jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti.

(2) Za nesplnění nebo porušení povinností stanovených v § 15 a § 24 větě druhé může příslušná okresní správa sociálního zabezpečení [§ 104b odst. 2 písm. b) zákona České národní rady č. 582/1991 Sb., ve znění zákona České národní rady č. .../1992 Sb.] uložit osobě samostatně výdělečně činné pokutu až do souhrnné částky 10 000 Kčs v jednom kalendářním roce.

(3) Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy se příslušná okresní správa sociálního zabezpečení dozvěděla o nesplnění nebo porušení povinnosti, nejpozději však do pěti let ode dne, kdy k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo.

(4) Pokud jde o způsob placení a vymáhání pokuty, postupuje se stejně jako u pojistného.

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Poslední den lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje. se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na poslední den v měsíci.

(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Česká správa sociálního zabezpečení je oprávněna vydávat tiskopisy potřebné k hlášení údajů stanovených tímto zákonem. Tyto tiskopisy jsou poplatníci pojistného uvedení v § 3 povinni používat.

(1) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky Sboru nápravné výchovy České republiky a Policie České republiky s těmito odchylkami:

a) tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím ministerstvo spravedlnosti České republiky a ministerstvo vnitra České republiky,

b) tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o organizaci a malé organizaci, rozumí se tím útvar Sboru nápravné výchovy České republiky a zaměstnavatel příslušníka Policie České republiky.

(2) Ustanovení § 2 až 24 se použijí i pro příslušníky ostatních ozbrojených bezpečnostních sborů a bezpečnostních služeb a pro příslušníky ozbrojených sil s místem služebního působiště (zařazení) na území České republiky, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, s těmito odchylkami:

a) tam, kde podle těchto ustanovení vykonává působnost Česká správa sociálního zabezpečení, rozumí se tím příslušný orgán provádějící sociální zabezpečení těchto příslušníků,

b) tam, kde se v těchto ustanoveních mluví o organizaci a malé organizaci, rozumí se tím příslušný útvar ozbrojených bezpečnostních sborů, bezpečnostních služeb a bezpečnostních sil.

(1) Pojistné podle tohoto zákona placené zaměstnanci, organizacemi a malými organizacemi se poprvé platí za měsíc leden 1993.

(2) Pro odvod pojistného [§ 57 zákona č. 54/1956 Sb., ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., a zákona č. 306/1991 Sb.] za rok 1992 a předchozí léta a z příjmů zúčtovaných do prosince 1992 včetně se použijí dosavadní předpisy.

(3) Pojistné zaplacené na leden 1993 v souladu s předpisy platnými před účinností tohoto zákona osobou samostatně výdělečně činnou, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, se považuje za pojistné zaplacené podle tohoto zákona.

(4) Pojistné, které je osoba samostatně výdělečně činná, která vykonávala samostatnou výdělečnou činnost před 1. lednem 1993, povinna platit podle tohoto zákona, se na měsíce únor až červenec 1993 stanoví z vyměřovacího základu, který odpovídá polovině rozdílu mezi předpokládanými příjmy ze samostatné výděleční činnosti, dosaženými v roce 1992, a předpokládanými výdaji, vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení, a který připadá v průměru na jeden kalendářní měsíc z kalendářních měsíců, v nichž v roce 1992 byla účastna nemocenského a důchodového zabezpečení anebo v nichž sice nemocenského a důchodového zabezpečení účastna nebyla, avšak vykonávala samostatnou výdělečnou činnost. Vyměřovací základ za kalendářní měsíc však nesmí být nižší než polovina částky minimální mzdy pracovníků v pracovním poměru odměňovaných měsíční mzdou, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se pojistné platí. Pokud takto stanovený vyměřovací základ je nižší než vyměřovací základ stanovený podle § 5 odst. 1 písm. c), upraví se v souladu s citovaným ustanovením a dlužné pojistné se doplatí do 31. července 1993.

(5) U osoby samostatně výdělečně činné, která provozuje zemědělskou výrobu, hospodaření v lesích a na vodních plochách, anebo vykonává uměleckou nebo jinou tvůrčí činnost na základě zákona o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon) [Zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění zákona č. 89/1990 Sb., a zákona č. 468/1991 Sb.], anebo vykonává činnost restaurátora kulturních památek a sbírkových předmětů, se postupuje obdobně podle odstavce 4 s tím rozdílem, že pokud o to požádá, vychází se při stanovení pojistného na měsíce únor až červenec 1993 z období, po které takovou činnost před 1. lednem 1993 vykonávala, nejvýše však z období tří kalendářních roků po sobě jdoucích.

(6) Při stanovení pojistného [§ 145b zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1991 Sb., a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.], které osoba samostatně výdělečně činná dluží za období před 1. lednem 1993, se postupuje podle předpisů platných před 1. lednem 1993.

(7) Osoba samostatně výdělečně činná, která před 1. lednem 1993 zaplatila pojistné v souladu s předpisy platnými před 1. lednem 1993 i na období po 31. prosinci 1992, je povinna doplatit za měsíce únor 1993 a následující měsíce případné dlužné pojistné podle tohoto zákona nejpozději do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, na který bylo pojistné ještě takto zaplaceno.

(8) Ustanovení odstavců 3 až 7 platí obdobně pro pojistné za spolupracující osoby.

(9) Pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti placené občanem pracujícím v cizině (§ 3 odst. 2) za dobu takového zaměstnání před 1. lednem 1993 se platí ve výši stanovené tímto zákonem.

Organizace a malé organizace, které byly v prosinci 1992 plátci odvodu z objemu mezd podle zákona č. 156/1989 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, ve znění pozdějších předpisů, daně z objemu mezd podle zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani, ve znění pozdějších předpisů, nebo daně z objemu mezd a odměn podle zákona č. 172/1988 Sb., o zemědělské dani, ve znění pozdějších předpisů, jsou povinny nejpozději do 8. ledna 1993 zaplatit pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 27% ze základu pro tento odvod nebo tuto daň, který byl rozhodný pro zaplacení zálohy na tento odvod nebo tuto daň za prosinec 1992. Ustanovením předchozí věty není dotčena povinnost zaplatit pojistné podle § 26 odst. 1 za leden 1993.

Družstvo, které podle dosavadních předpisů [§ 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb.] přispívalo za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení, provede podle těchto předpisů vyúčtování záloh na úhrn příspěvků na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení, odvedených za rok 1992, nejpozději při výběru peněžních prostředků na výplatu odměn za práci v únoru 1993.

Česká správa sociálního zabezpečení může určit, že organizace, malá organizace nebo nápravně výchovný ústav odvádějí pojistné nebo rozdíl mezi pojistným a vyplacenými dávkami nemocenského pojištění a rodičovského příspěvku na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení, která potom plní i ostatní úkoly, které jinak pro Českou správu sociálního zabezpečení vyplývají z ustanovení § 9 a 10.

Rozhoduje-li příslušný orgán sociálního zabezpečení po 31. prosinci 1992 o penále, přirážce k pojistnému nebo o pokutách, postupuje se podle dosavadních předpisů, pokud skutečnosti rozhodné pro jejich uložení nastaly před účinností tohoto zákona.

Pokud je v dosavadních zákonech uveden pojem "pojistné sociálního pojištění" a "pojistné zaměstnanosti", rozumí se tím pojistné podle tohoto zákona.

Zrušují se s působností pro Českou republiku

1. § 55 až 57 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., a zákona č. 306/1991 Sb.

2. § 101 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 150/1979 Sb.

3. § II písm. b) věta za středníkem a § 145b odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 110/1990 Sb., zákona č. 578/1991 Sb., a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.

4. vyhláška č. 91/1958 Sb., kterou se uveřejňuje opatření Ústřední rady odborů o organizaci a provádění nemocenského pojištění zaměstnanců, ve znění vyhlášky č. 191/1960 Sb., vyhlášky č. 6/1967 Sb., vyhlášky č. 178/1968 Sb., vyhlášky č. 123/1990 Sb., vyhlášky č. 262/1990 Sb., a zákona České národní rady č. 582/1991 Sb.

5. § 145a vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 164/1979 Sb., vyhlášky č. 148/1988 Sb., a vyhlášky č. 260/1990 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

I. Obecná část

Důvod a účel zákona

Předpokladem komplexnosti ekonomické reformy je rovněž transformace dosavadního systému sociálního zabezpečení a změna způsobu financování a institucionálního zajištění státní politiky zaměstnanosti.

Dosavadní úprava sociálního zabezpečení vychází ze socialistického hospodářského systému a státního sociálního paternalismu, nepočítá s novými jevy, které přináší tržní ekonomika, zejména s rozvrstvením ekonomické aktivity občanů a zdrojů příjmů ani s novou úlohou státu a odpovědností občana za jeho sociální zajištění. Financování výdajů na sociální zabezpečení je plně kryto z prostředků státního rozpočtu České republiky. Zaměstnanci a zaměstnavatelé neplatí daně a příspěvky přímo určené na sociální zabezpečení.

Zásadním nedostatkem tohoto systému je jeho neadresnost a neprůhlednost, absence pocitu u poplatníků pojistného, že svými platbami vytvářejí zdroje pro sociální zajištění své a svých spoluobčanů, naopak posiluje dojem, že odpovědnost nese stát.

Realizace nové koncepce sociálního zabezpečení se předpokládá v několika systémových krocích.

V návaznosti na uplatnění nové daňové soustavy je v prvé řadě nezbytné od 1. ledna 1993 změnit systém získávání finančních prostředků na důchodové a nemocenské zabezpečení zavedením pojistného placeného zaměstnanci, podniky a osobami samostatně výdělečně činnými, protože nová daňová soustava již nepočítá s příjmy na krytí těchto výdajů.

Druhým krokem transformace sociálního zabezpečení během r. 1993 bude odstátnění jeho nynější státní správy zřízením Všeobecné sociální pojišťovny jako právnické osoby s vlastními správními orgány a příjmy na fondovém principu. Třetí krok, tj. přestavbu podmínek a dávek důchodového a nemocenského pojištění občanů, koncipovanou jako veřejnoprávní soustavu se státní garancí a doplňovanou systémem kolektivních a individuálních připojištění, se předpokládá realizovat v roce 1994. Současně se umožní zřizovat oborové a podnikové sociální pojišťovny. Toto pojetí nové koncepce sociálního zabezpečení je v souladu s úpravou ve vyspělých evropských státech s rozvinutým tržním hospodářstvím.

Pokud jde o státní politiku zaměstnanosti, je její obsah vyjádřený v zákonech a prováděcích předpisech vydaných v letech 1991 a 1992, v souladu s potřebami rozvíjejícího se tržního hospodářství v České republice. Realizace této politiky je však plně zabezpečována ze státních rozpočtů a realizována orgány státní správy České republiky. Z federálního rozpočtu se v roce 1992 financují výdaje na hmotné zabezpečení nezaměstnaných občanů a na opatření aktivní politiky zaměstnanosti, tj. zejména výdaje na rekvalifikaci, na podpory vytváření nových pracovních míst, na příspěvky zaměstnavatelům, kteří zajišťují odbornou praxi absolventů škol a mladistvých bez kvalifikace nebo zaměstnanost občanů ze změněnou pracovní schopností. Provozní a investiční výdaje úřadů práce jsou hrazeny ze státního rozpočtu České republiky.

Plné financování služeb zaměstnanosti státním rozpočtem a jejích začlenění do státní správy, které bylo nezbytné v prvních letech postupného vzniku trhu práce, není však z dlouhodobého hlediska v intencích ekonomické reformy. Její scénář i daňová soustava proto předpokládá, že pro fungování trhu práce budou příspěvky sociálních partnerů vytvářeny vlastní finanční zdroje, s nimiž bude disponovat instituce, na jejíž správě se budou podílet zástupci zaměstnanců, podnikatelů a státu.

K postupné nápravě uvedených nedostatků a kompletizaci nástrojů ekonomické reformy připravilo proto ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky předkládaný návrh zákona České národní rady o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, jehož účelem je s účinností od 1. ledna 1993 zejména:

- zavést pro zaměstnance, zaměstnavatele a osoby samostatně výdělečně činné povinnost platit pojistné na důchodové zabezpečení a nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (dále jen pojistné),

- stanovit okruh poplatníků, základ, výši a způsob vybírání pojistného,

- určit orgán, který zabezpečí výběr pojistného.

Tento zákona má uvedené záležitosti upravit pouze pro rok 1993, protože zvláštním zákonem, jehož zásady budou vládě předloženy v prosinci t. r., bude provedeno odstátnění správy sociálního zabezpečení, zřízena Všeobecná sociální pojišťovna jako veřejnoprávní subjekt, výběr pojistného bude přenesen na tuto pojišťovnu, nově bude upraveno hospodaření s vybraným pojistným, rozsah příspěvku státního rozpočtu a řízení ve věcech pojistného, důchodového a nemocenského pojištění; jeho částečná účinnost se předpokládá v II. pololetí 1993 a plná od 1. ledna 1994.

Zásady zákona

Výše sazeb a podmínky pojistného na sociální zabezpečení jsou koncipovány tak, aby pojistné krylo výdaje na dávky důchodového a nemocenského pojištění, které jsou odvozeny z příjmů ekonomicky činných občanů podle současného právního stavu; jde o důchody starobní, vdovské, vdovecké, sirotčí, invalidní, částečné invalidní a za výsluhu let, nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, peněžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Z vlastních zdrojů státního rozpočtu se předpokládá hradit výdaje na ty dávky, u nichž ve shodě s pojišťovacími zásadami a principem solidarity není odůvodněné, aby je též zahrnovalo pojistné hrazené ekonomicky aktivními občany a právnickými osobami:

a) v důchodovém zabezpečení jde o výdaje za uchazeče o zaměstnání, za občany pobírající rodičovský příspěvek a konající základní vojenskou a civilní službu, výdaje na zvýšení důchodů, které jsou jediným zdrojem příjmu, výdaje na sociální důchody a důchody do zahraničí, na zvýšení důchodů v důsledku zhodnocení doby odbojové činnosti a rehabilitace osob, výchovné k důchodům, pohřebné a podporu při narození dítěte důchodce;

b) v nemocenském pojištění jde o přídavky na děti, podporu při narození dítěte a pohřebné;

c) u státních dávek se jedná o státní vyrovnávací příspěvek důchodcům a na děti, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek.

Vyčíslení výdajů krytých pojistným a z ostatních příjmů státního rozpočtu je patrné z tabulky č. 3. Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti by měl zabezpečit výdaje na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání i na výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti.

Výše pojistného a příspěvku na zaměstnanost má pokrýt správní výdaje České správy sociálního zabezpečení a úřadů práce.

Výběr a ostatní správu pojistného na sociální zabezpečení i příspěvku na zaměstnanost zabezpečí Česká správa sociálního zabezpečení a její územní orgány. Předpokladem tohoto administrativně jednoduššího a nákladově levnějšího řešení je stanovení stejného okruhu poplatníků a vyměřovacího základu pro pojistné a příspěvek.

Vybrané pojistné bude v souladu s rozpočtovými pravidly zvlášť evidovaným příjmem státního rozpočtu, z něhož pak budou hrazeny veškeré výdaje na sociální zabezpečení a zaměstnanost prostřednictvím rozpočtové kapitoly ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Tento postup se považuje pro rok 1993 za nejschůdnější a s nejmenšími riziky. Zahájit vybírání pojistného od 1. 1. 1993 v částce přes 90 mld. Kčs a současně přistoupit k přeměně státního orgánu České správy sociálního zabezpečení na samosprávnou Všeobecnou sociální pojišťovnu je právně, organizačně a technicky natolik komplikované, že by mohlo dojít ke značným ztrátám, popř. kolapsu financování této oblasti. Se zřízením pojišťovny je totiž spojeno nejen ustanovení nových volených řídících orgánů, ale i změna řízení ve věci důchodového a nemocenského pojištění, úprava rozdělování pojistného do fondů důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a zaměstnanosti, jakož i příspěvků a vztahu státního rozpočtu k těmto fondům, dále změna předpisů o výplatě těch státních dávek, které by pojišťovna i dále nemohla poskytovat a zabezpečení přechodu této agendy na jiný orgán.

Do okruhu poplatníků pojistného jsou zahrnuti všichni zaměstnanci, kteří z titulu svého pracovního vztahu jsou povinně nemocensky pojištěni a osoby jim postavené naroveň, mající příjem ze závislé práce, dále družstevní rolníci a osoby samostatně výdělečně činné, které ze zákona povinně podléhají sociálnímu zabezpečení. Okruh poplatníků je totožný s okruhem osob, které mají nárok na příslušné dávky sociálního zabezpečení.

Vyměřovacím základem pro pojistné u zaměstnanců bude příjem ze závislé práce snížený o několik položek, které se nezahrnují do základu pro nemocenské. Tím se zajišťuje systémová jednotnost vyměřovacího základu pro pojistné a základu pro výpočet nemocenského a důchodů. Zaměstnavatel odvede pojistné ze souhrnu vyměřovacích základů svých zaměstnanců.

Výše pojistného placeného zaměstnancem na důchodové a nemocenské pojištění se navrhuje ve výši 8% a na zaměstnanost ve výši 1% vyměřovacího základu. Pro zaměstnavatele se navrhuje na důchodové a nemocenské pojištění sazba 24% a zaměstnanost 3% vyměřovacího základu. V souhrnu na důchodové a nemocenské pojištění 32% a na zaměstnanost 4% tj. celkem 36%. Pojistné zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho výdělku a poukáže České správě sociálního zabezpečení.

Pro občany pracující v cizině se navrhuje minimální vyměřovací základ ve výši 4 400 Kčs, který si mohou sami zvýšit, a sazba 31,2%, protože nemohou dostávat nemocenské dávky.

Pro osoby samostatně výdělečně činné je vyměřovací základ stanoven tak, aby procento pojistného, které platí zaměstnanec a zaměstnavatel, bylo stejné, tj. 36%. To by však nebylo možné, kdyby se za vyměřovací základ vzal celý příjem po odpočtu nákladů, protože tato částka příjmu není ekvivalentní stejné částce mzdy. U osoby samostatně výdělečně činné představuje též zhodnocení vloženého kapitálu a zdroj rozvojových investic. Jako přiměřený základ pro pojistné se ukazuje polovina uvedeného příjmu, s tím, že minimálním vyměřovacím základem je polovina částky minimální mzdy, tj. 1100 Kčs měsíčně. Jako maximum vyměřovacího základu se navrhuje stanovit částku 540 tis. Kčs (45 tis. Kčs měsíčně), která odpovídá ročnímu příjmu 1 080 000 Kčs ročně, tj. hranici od níž platí nejvyšší sazba daně z příjmů fyzických osob (47%).

Při včasném nezaplacení pojistného bude Česká správa sociálního zabezpečení účtovat penále; za neplnění stanovených povinností může udělit pokutu.

Ekonomická rozvaha pro stanovení pojistného.

Celková výše výdajů na důchodové a nemocenské zabezpečení a státní dávky v roce 1993 se předpokládá ve výši 116,3 mld. Kčs (viz tabulka č. 1 a č. 2). Oproti očekávané skutečnosti roku 1992 jde o růst o 11%. Toto tempo růstu je nižší, než prognózované tempo hrubého domácího produktu (14,8%) či očekávaná inflace.

Na celkovém nárůstu o 11,5 mld. Kčs se podílí z největší části růst výdajů na důchody (9,7 mld. Kčs). Zvýšení výdajů na důchody vyplývá z následujících faktorů:

Uvažovaná valorizace vyplývá z ustanovení § 9 zákona č. 46/1991 Sb., podle něhož se důchody opětovně a neprodleně zvýší, jestliže od posledního zvýšení činí růst životních nákladů alespoň 10% nebo růst průměrné mzdy alespoň 5%.

Valorizace uskutečněná od 1. 6. 1992 reaguje na růst životních nákladů do konce června 1992. Další růst těchto nákladů přesáhne v 1. čtvrtletí 1993 částku 10%. Proto je v uvažovaném objemu důchodů uvažováno s valorizací od 1. 3. 1993 ve výši 8 - 10% vyplácených důchodů, aby pojistné krylo i tuto valorizaci, jestliže o ní bude rozhodnuto později.

Zvýšení objemu nemocenských dávek o 0,5 mld. Kčs odpovídá růstu výše těchto dávek v důsledku růstu výdělků.

Zbývající zvýšení výdajů připadá na rodičovský příspěvek, a peněžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a podporu při narození dítěte; růst těchto dávek vyplývá ze zvýšení rodičovského příspěvku v roce 1992, z demografického vývoje a růstu výdělků.

Z celkového objemu výdajů na dávky sociálního zabezpečení, včetně správních výdajů ve výši 116,3 mld. Kčs, bude třeba pojistným zabezpečit alespoň částku 80,9 mld. Kčs, z vlastních zdrojů státního rozpočtu pak uhradit 35,4 mld. Kčs.

Kvantifikace výše a podmínek pojistného respektuje, že při konstrukci daňových zákonů se počítalo, že souhrn pojistného placeného zaměstnancem (na sociální zabezpečení, zaměstnanost a na zdravotní pojištění) bude představovat 14% z příjmu, zaměstnavatelem 34% a samostatně výdělečně činnou osobou 48% vyměřovacího základu. Další výchozí parametry roku 1993 (úroveň ekonomické aktivity obyvatelstva a její strukturu, úroveň příjmů, výdaje na sociální zabezpečení, politiku zaměstnanosti a správní náklady a další) obsahuje tabulka č. 1.