Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Péči o bezpečnost a ochranu zdraví příslušníků při výkonu služby zajišťuje služební orgán.

(2) Služební orgán je zejména povinen

a) dbát při tvorbě předpisů požadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

b) kontrolovat dodržování předpisů, rozkazů a pokynů vydaných k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

c) zajišťovat příčiny služebních úrazů a nemocí z povolání a soustavně vytvářet podmínky pro předcházení služebním úrazům a nemocem z povolání, jakož i onemocněním vznikajícím vlivem prostředí, v němž příslušník vykonává službu.

(3) Ředitel upraví podrobnosti k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby příslušníků.

Příslušník je zejména povinen

a) používat při výkonu služby předepsaných ochranných zařízení a prostředků,

b) účastnit se školení a výcviku prováděného v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a podrobit se zkouškám z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby stanoveným zvláštním předpisem a lékařským prohlídkám,

c) včas oznámit nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.

(1) Služební orgány vytvářejí podmínky pro řádný, hospodárný a pokud možno bezpečný výkon služby.

(2) Služební orgány jsou pro příslušníky zejména povinny

a) zajišťovat zdravotnickou péči,

b) zřizovat, provozovat, udržovat a zlepšovat sociální zařízení,

c) pečovat o vzhled, úpravu a zlepšování pracovišť,

d) vytvářet příznivé podmínky pro závodní stravování,

e) zajišťovat řádné ubytování.

(1) Bezpečnostní informační služba může s příslušníkem uzavřít dohodu, kterou se Bezpečnostní informační služba zavazuje umožnit mu zvýšení vzdělání a příslušník se zavazuje setrvat po skončení studia po určenou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením vzdělání nebo jejich poměrnou část.

(2) Dohoda o zvýšení vzdělání musí být uzavřena písemně a musí být v ní uvedeny

a) stupeň vzdělání a forma jeho získání,

b) obor studia,

c) doba, po kterou se příslušník zavazuje setrvat po skončení studia ve služebním poměru a

d) celková částka, kterou lze na příslušníkovi požadovat jako úhradu nákladů,

jinak je neplatná.

(3) Povinnost uhradit náklady podle odstavce 1 nevznikne, jestliže služební poměr příslušníka skončil propuštěním podle § 50 odst. 1 písm. a) a b) a odst. 2 písm. a).

(4) Ředitel stanoví podrobnosti o podmínkách zvýšení vzdělání příslušníků podle předchozích ustanovení, může též stanovit, kdy lze příslušníkovi úhradu nákladů zcela nebo zčásti prominout.

Služební orgány jsou povinny zajistit bezpečnou úschovu věcí, které příslušníci obvykle nosí do služby.

(1) Příslušníkům se poskytuje k upevnění jejich tělesné zdatnosti, tělesného a duševního zdraví preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce.

(2) Příslušníkům s oslabeným zdravím se poskytuje na základě lékařského doporučení preventivní rehabilitace v délce dvou týdnů v kalendářním roce formou lázeňského léčení spojeného s částí dovolené.

(3) Ředitel stanoví podmínky pro poskytování a průběh preventivní rehabilitace.

Jestliže schopnost příslušníka k výkonu služby je ze zdravotních důvodů dlouhodobě změněna, stanoví mu příslušná lékařská komise zdravotní klasifikaci a potřebné omezení pro výkon služby.

(1) Příslušnice nesmí být ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon je pro ni fyzicky nepřiměřený, škodí jejímu organismu nebo ohrožuje její mateřské poslání.

(2) Těhotná příslušnice nesmí být rovněž ustanovena do funkce ani zařazována do služeb, jejichž výkon podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství. To platí obdobně o matce do konce devátého měsíce po porodu.

(3) Bezpečnostní informační služba po projednání s ministerstvem zdravotnictví České republiky stanoví zvláštním předpisem činnosti zakázané všem příslušnicím, těhotným příslušnicím a matkám do konce devátého měsíce po porodu.

Těhotná příslušnice a příslušnice pečující alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nesmí být zařazována do nočních služeb, do služeb konaných nad základní dobu služby v týdnu, do služební pohotovosti nebo dosažitelnosti. Do služební pohotovosti a dosažitelnosti nesmí být zařazována též příslušnice, která pečuje alespoň o jedno dítě mladší 15 let.

Vykonává-li těhotná příslušnice funkci, jejíž výkon je těhotné příslušnici zakázán nebo podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, je služební orgán povinen přemístit ji dočasně na funkci, která je pro ni vhodná a v níž může dosahovat stejného platu jako v dosavadní funkci. To platí obdobně o matce pro dobu do konce devátého měsíce po porodu.

(1) Těhotná příslušnice a příslušnice pečující alespoň o jedno dítě mladší než jeden rok nesmí být vysílána na služební cestu.

(2) Příslušnice pečující alespoň o jedno dítě starší než jeden rok může být v době, pokud dítě dosáhlo věku osmi let vyslána na služební cestu mimo obvod obce služebního působiště nebo přeložena na jinou funkci do jiného místa služebního působiště jen se svým souhlasem.

(3) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro osamělou příslušnici pečující alespoň o jedno dítě mladší 15 let.

(1) Služební orgán je povinen při zařazování do služby přihlížet též k potřebám příslušnic pečujících o děti mladší 15 let.

(2) Služební orgán určí příslušnici pečující o dítě mladší 15 let nebo těhotné příslušnici na její žádost kratší dobu služby nebo služby jinak vhodně upraví, nebrání-li tomu důležitý zájem služby.

(1) Nárok příslušnic na mateřskou dovolenou a na přestávku ke kojení se řídí předpisy platnými pro pracovnice v pracovním poměru [§ 157 a 161 zákoníku práce.].

(2) Požádá-li příslušnice služební orgán o poskytnutí dovolené tak, aby navazovala bezprostředně na skončení mateřské dovolené, je služební orgán povinen její žádosti vyhovět.

(1) Příslušník odpovídá Bezpečnostní informační službě za škodu, kterou jí způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byla-li škoda způsobena také porušením povinnosti ze strany Bezpečnostní informační služby, odpovědnost příslušníka se poměrně omezí.

(3) Zavinění příslušníka prokazuje služební orán s výjimkou případů uvedených v § 102 a 104.

Na příslušníkovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu, může služební orgán požadovat, aby přispěl k úhradě škody, která byla způsobena bezpečnostní informační službě, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud škodu nelze uhradit jinak. Přitom se přihlédne zejména k tomu, co bránilo splnění povinnosti, k výši a povaze škody, jakož i k osobním a majetkovým poměrům příslušníka, který povinnost nesplnil. Výše náhrady škody nesmí však přesáhnut částku rovnající se trojnásobku jeho hrubého měsíčního platu.

(1) Převzal-li příslušník na základě dohody o hmotné odpovědnosti odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování (hotovosti, ceniny, materiálové zásoby, zboží a jiné hodnoty), odpovídá za vzniklý schodek. V dohodě může být s příslušníkem současně ujednáno, že bude-li vykonávat službu s více příslušníky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.

(3) Příslušník se zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

(4) Ředitel je oprávněn stanovit funkce, k jejichž výkonu je uzavření dohody o hmotné odpovědnosti nezbytné.

(1) Příslušník, který uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti, může od ní odstoupit, je-li přemísťován nebo překládán na jinou funkci nebo pokud bezpečnostní informační služba v době do jednoho měsíce do obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v podmínkách výkonu služby, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Při společné hmotné odpovědnosti může příslušník od dohody odstoupit, jestliže na pracoviště je ustanoven jiný příslušník nebo ustanoven jiný vedoucí pracoviště nebo jeho zástupce. Odstoupení musí být oznámeno služebnímu orgánu písemně, jinak je neplatné.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká dnem skončení služebního poměru nebo dnem doručení písemného oznámení po odstoupení od této dohody služebnímu orgánu.

Příslušník odpovídá za ztrátu součástí výstroje, výzbroje, nástrojů, přístrojů a jiných předmětů, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. této odpovědnosti se zprostí zcela nebo zčásti, prokáže-li, že ztráta vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.

O náhradě škody rozhoduje služební orgán, nedojde-li k dohodě o náhradě škody.

Příslušník neodpovídá za škodu,

a) která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,

b) kterou způsobil při odvracení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem,

c) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání a posoudit následky.

(1) Příslušník, který odpovídá za škodu, je povinen nahradit skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže ji neodčinil uvedením v předešlý stav.

(2) Výše náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého příslušníka trojnásobek jeho hrubého měsíčního platu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena

a) na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat nebo ztrátou svěřených předmětů,

b) v opilosti, kterou si příslušník sám přivodil nebo v důsledku toho, že zneužil jiné návykové látky.

(3) Byla-li škoda způsobena také Bezpečnostní informační službou, je příslušník povinen nahradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

(4) Odpovídá-li za škodu několik příslušníků, je každý z nich povinen hradit poměrnou část škody podle míry svého zavinění, způsobil-li některý z nich škodu úmyslně, odpovídá za celou škodu.

(1) Při společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým příslušníkům určí podíl náhrady podle poměru jejich hrubých platů, přičemž plat příslušného nadřízeného a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.

(2) Podíl náhrady stanovený podle odstavce 1 nesmí u jednotlivých příslušníků, s výjimkou příslušného nadřízeného a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich hrubému měsíčnímu platu. Neuhradí-li se takto určenými podíly celá škoda, jsou povinni uhradit zbytek příslušný nadřízený a jeho zástupce podle poměru svých hrubých platů.

(3) Zjistí-li se, že schodek nebo jeho část byla zaviněna některým ze společně odpovědných příslušníků, hradí schodek tento příslušník podle míry svého zavinění. Zbývající část schodku hradí všichni společně odpovědní příslušníci podíly určenými podle předchozích odstavců

Při určení výše škody na věci se vychází z její hodnoty v době poškození nebo ztráty s přihlédnutím k jejímu opotřebení.

(1) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti, lze určit výši náhrady škody nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je trojnásobek hrubého měsíčního platu. Jde-li o škodu způsobenou v opilosti nebo v důsledku zneužití jiné návykové látky nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat, anebo o škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou trestným činem, též soud.

(2) Byla-li škoda způsobena z nedbalosti příslušníkem při dopravní nehodě, lze ve zvlášť odůvodněných případech od vymáhání náhrady škody zcela upustit, zejména došlo-li k dopravní nehodě při bezpečnostní akci nebo bezprostředně po ní, při ztížených podmínkách, jde-li o první zavinění příslušníka nebo o nehodu způsobenou v důsledku jeho malé zkušenosti, anebo došlo-li při dopravní nehodě k vážnému poškození jeho zdraví.

(3) Při určování výše náhrady škody se přihlíží zejména k výši a povaze škody, k tomu, jak k ní došlo, k dosavadnímu plnění služebních povinností příslušníkem a k jeho osobním a majetkovým poměrům.

(4) Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

(1) Řízení o náhradě škody způsobené Bezpečnostní informační službě je povinen zahájit příslušný služební orgán, a to bez zbytečného odkladu, jakmile se o vzniku škody dozví.

(2) Výši škody určí rozhodnutím služební orgán po projednání s příslušníkem tak, aby dohoda o náhradě škody mohla být uzavřena, popřípadě rozhodnutí o náhradě škody bylo příslušníkovi oznámeno bez zbytečného odkladu.

(1) Byla-li příslušníkovi způsobena při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním škoda porušením právní povinnosti, odpovídá mu za ni Bezpečnostní informační služba.

(2) Bezpečnostní informační služba odpovídá příslušníkovi též za škodu, kterou mu způsobila porušením právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebními orgány.

(1) Došlo-li při plnění výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním k poškození příslušníka na zdraví nebo k jeho smrti úrazem (dále jen "služební úraz"), odpovídá za škodu tím vzniklou Bezpečnostní informační služba. Služebním úrazem není úraz, který se příslušníkovi přihodil na cestě do služby a zpět, pokud nebyl mimořádně povolán na pracoviště (shromaždiště) služebním orgánem.

(2) Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který příslušník utrpěl pro výkon služby.

(3) Za škodu způsobenou příslušníkovi nemocí z povolání odpovídá Bezpečnostní informační služba, konal-li v ní službu naposledy před jejím zjištěním za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených.

(4) Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do tohoto seznamu a za dobu nejvýše tří let před jejím zařazením do seznamu.

(1) Bezpečnostní informační služba se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že

a) škoda byla způsobena tím, že postižený příslušník svým zaviněním porušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo

b) škodu si přivodil postižený příslušník svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiné návykové látky a Bezpečnostní informační služba nemohla škodě zabránit,

a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

(2) Bezpečnostní informační služba se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že

a) postižený příslušník porušil svým zaviněním právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví pří výkonu služby, ačkoli s nimi byl řádně seznámen, a že toto porušení bylo jednou z příčin škody,

b) jednou z příčin škody byla opilost nebo zneužití jiné návykové látky postiženým příslušníkem,

c) Příslušníkovi vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že ač neporušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit úraz nebo nemoc z povolání.

(3) Zprostí-li se Bezpečnostní informační služba odpovědnosti zčásti, určí se část škody, kterou nese příslušník podle míra jeho zavinění, v případě uvedeném v odstavci 2 písm. c) uhradí však Bezpečnostní informační služba alespoň jednu třetinu škody.

(4) Při posuzování, zda příslušník porušil právní předpisy, rozkazy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, není možno dovolávat se jen všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.

(5) Za lehkomyslné jednání podle odstavce 2 písm. c) nelze považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika služby.

Bezpečnostní informační služba se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li příslušník služební úraz při zvláštním výkonu služby (§ 15 až 24) nebo v přímé souvislosti s ním nebo při odvrácení nebezpečí hrozícího životu nebo zdraví nebo škody hrozící majetku, pokud příslušník tento tav sám úmyslně nevyvolal.

Příslušníkovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je Bezpečnostní informační služba povinna v rozsahu, ve kterém odpovídá za škodu, poskytnout

a) náhradu za ztrátu na platu,

b) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,

c) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

d) náhradu za věcné škody,

e) jednorázové mimořádné odškodnění.

(1) Náhrada za ztrátu na platu po dobu neschopnosti příslušníka ke službě s e poskytuje v takové výši, aby spolu s platem v nemoci nebo nemocenským se rovnala jeho čistému platu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání.

(2) Náhrada za ztrátu na platu po skončení neschopnosti příslušníka ke službě nebo při uznání plné nebo částečné invalidity se poskytuje v takové výši, aby spolu s čistým platem oprávněného po úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s případným invalidním částečným invalidním důchodem poskytovaným z téhož důvodu nebo s příspěvkem za službu se rovnala jeho čistému platu před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Přitom se nepřihlíží ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost ani ke změně výše a ke zvýšení již přiznaných důchodů podle předpisů a sociálním zabezpečení. Tato náhrada náleží oprávněnému nejdéle do konce kalendářního měsíce, ve kterém dovrší 65 let věku.

(3) Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění se poskytuje jednorázově ve výši a za podmínek stanovených právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru [Vyhláška č 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů.].

(4) Příslušníkovi, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl uznán invalidním v důsledku služebního úrazu, který mu byl způsoben trestným činem, při služebním zákroku, při výkonu služby v leteckém provozu, při práci s výbušninami, s chemickým, radioaktivním, vysoce virulentním nebo infekčním materiálem, anebo za jiných obdobně nebezpečných podmínek, náleží jednorázové mimořádné odškodnění v výši nejméně 15.000, - - Kčs a nejvýše 60.000, - - Kčs. Došlo-li však k takovému úrazu za zvlášť nebezpečných podmínek, náleží příslušníkovi jednorázové mimořádné odškodnění až do výše 100.000, - - Kčs. Jednorázové mimořádné odškodnění ve výši nejméně 15.000, - - Kčs a nejvýše 60.000, - -Kčs náleží za podmínek stanovených v první větě též oprávněnému, jehož schopnost k výkonu služby byla změněna nebo který byl znán invalidním v důsledku nemoci z povolání.