Česká národní rada 1992 – 1992

Služební kázeň je důsledné plnění povinností stanovených zákony, dalšími obecně závaznými právním předpisy, rozkazy a pokyny nadřízených.

(1) Příslušník je povinen

a) plnit důsledně a přesně úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy, jakož i úkoly uložené mu rozkazy a pokyny nadřízených,

b) vykonávat řádně službu,

c) oznámit svému nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby,

d) dodržovat při výkonu služby pravidla služební zdvořilosti,

e) zachovávat mlčenlivost o věcech, s nimiž se seznámil při výkonu služby nebo v souvislosti s výkonem služby.

(2) Domnívá-li se příslušník, že rozkaz jeho nadřízeného je v rozporu s obecně závazným právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit, trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je příslušník povinen jej splnit. Příslušník je povinen odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin, tuto skutečnost ohlásí písemně bez zbytečného odkladu vyššímu nadřízenému. v případě, že se odepření týká rozkazu ředitele, příslušník oznámí tuto skutečnost Hlavní vojenské prokuratuře.

(1) Příslušníci nesmějí být členy politických stran nebo politických hnutí a nesmějí se aktivně zúčastňovat jejich činnosti a působit v jejich prospěch.

(2) Příslušníci nesmějí být členy orgánů společností, které se zabývají výdělečnou činností.

(3) Výdělečnou činnost může příslušník vykonávat pouze po předběžném písemném souhlasu příslušného služebního orgánu. Při výkonu takové činnosti nesmí využívat poznatků, které získal v souvislosti s výkonem služby.

(4) Výdělečná činnost nesmí být na újmu řádnému výkonu služby. V opačném případě je příslušný služební orgán oprávněn udělený souhlas odejmout. Příslušník je povinen na základě tohoto rozhodnutí ukončit výdělečnou činnost d šedesáti dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí a ukončení prokázat služebnímu orgánu.

Nadřízený je povinen

a) organizovat, řídit a kontrolovat výkon služby,

b) zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vycvičeni, vyškoleni a vybaveni,

c) oceňovat záslužné činy a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností.

(1) Nadřízený v rozsahu své pravomoci uděluje kázeňské odměny a ukládá kázeňské tresty.

(2) Kázeňskou pravomoc služebních orgánů stanoví ředitel.

(1) Kázeňskými odměnami jsou

a) peněžitý nebo věcný dar,

b) mimořádné povýšení do důstojnické hodnosti,

c) mimořádné povýšení do vyšší hodnosti.

(2) Odměnu podle odstavce 1 písm. b) lze udělit jen příslušníkovi vykonávajícímu funkci, pro kterou je stanovena důstojnická hodnost.

(3) Kázeňská odměna musí být úměrná záslužnému činu nebo příkladnému plnění služebních povinnost.

(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení základních povinností příslušníka, pokud nejde o trestný čin nebo přestupek.

(2) Jako kázeňský přestupek se vyřizuje též jednání příslušníka, které má znaky přestupku, pokud tak stanoví zvláštní předpis [§ 10 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích.].

(1) Kázeňskými tresty jsou

a) písemná důtka,

b) snížení platu až o 15% na dobu nejdéle tří měsíců a při opětovném kázeňském přestupku, jehož se příslušník dopustil v době před zahlazením kázeňského trestu, na dobu nejdéle šesti měsíců,

c) snížení hodnosti o jeden stupeň až na dobu jednoho roku,

d) zákaz činnosti,

e) propadnutí věci.

(2) Kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeń nelze uložit příslušníkovi v hodnosti rotného, poručíka nebo generálmajora Bezpečnostní informační služby.

(3) Kázeňský trest zákazu činnosti a propadnutí věci lze uložit jen za jednání mající znaky přestupku a za podmínek stanovených zvláštními předpisy [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.].Tyto kázeňské tresty je možno uložit samostatně nebo společně, a to i s kázeňským trestem snížení platu nebo snížení hodnosti o jeden stupeň.

(4) Kázeňským trestem zákazu činnosti nelze příslušníkovi uložit zákaz výkonu funkce.

(5) Kázeňský trest zákazu činnosti se vykonává i tehdy, jestliže příslušníkovi, kterému byl tento kázeňský trest uložen, skončil služební poměr. O upuštění od výkonu zbytku kázeňského trestu zákazu činnosti rozhoduje služební orgán, který trest uložil, nejdříve však po uplynutí poloviny uloženého trestu.

(6) Doba, na kterou byl příslušníkovi uložen kázeňský trest snížení hodnosti o jeden stupeň, se nezapočítává do doby výsluhy let v hodnosti.

(1) Před uložením kázeňského trestu musí být úplně a přesně zjištěn skutkový stav. Příslušný služební orgán musí vyslechnout též toho, kdo podal podnět. Příslušníkovi musí být dána pře uložením kázeňského trestu možnost se k podnětu vyjádřit, hájit se a navrhnout důkazy [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.].

(2) Postačí-li k nápravě příslušníka a k obnovení služební kázně vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku nebo přestupku, kázeňský trest se neuloží.

(3) Za jednání mající znaky přestupku ublížení na cti a přestupků ublížení na zdraví z nedbalosti, úmyslného narušení občanského soužití nebo proti majetku spáchaného mezi blízkými osobami, může být uložen kázeňský trest jen tehdy, podala-li podnět postižená osoba nebo její zákonný zástupce, anebo opatrovník, jde-li o přestupek ublížení na cti, může být kázeňský trest uložen teprve po neúspěšném pokusu o smír [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.].

(4) Při rozhodování o uložení kázeňského trestu se přihlíží k povaze protiprávního jednání, k jeho okolnostem, k následkům, k míře zavinění a k dosavadnímu plnění služebních povinností.

Za kázeňský přestupek nebo za jednání mající znaky přestupku lze kázeňský trest uložit nejdříve následující den po jeho spáchání, nejpozději však do třiceti dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání dozvěděl nejbližší nadřízený příslušníka. Je-li jednání příslušníka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta třiceti dnů pro uložení kázeňského trestu dnem, kdy se kterýkoli z nadřízených příslušníka dověděl o výsledku tohoto šetření. Kázeňský trest lze uložit nejpozději do jednoho roku ode dne spáchání kázeňského přestupku nebo přestupku.

(1) Kázeňský trest nelze uložit, byl-li příslušník za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem, byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení.

(2) Kázeňský trest nelze uložit, popřípadě vykonat, byl-li kázeňský trest prominut nebo vztahuje-li se na přestupek amnestie.

(3) Kázeňské tresty promíjí ředitel.

(1) Nedopustil-li se příslušník během jednoho roku od pravomocného uložení kázeňského trestu dalšího kázeňského přestupku nebo jednání majícího znaky přestupku, je kázeňský trest zahlazen a příslušník se posuzuje, jako by mu kázeňský trest nebyl uložen. Jestliže kázeňský trest zákazu činnosti neskončil v této době, zahlazuje se jeho vykonáním.

(2) Nadřízený (§ 60) může i před uplynutím doby uvedené v předchozím odstavci rozhodnout o zahlazení vykonaného kázeňského trestu, jestliže příslušník výkonem služby a chováním prokázal, že si toho zasluhuje, byl-li však uložen kázeňský trest zákazu činnosti, může tak učinit nejdříve po uplynutí poloviny výkonu tohoto trestu.

Při projednávání jednání příslušníka, které má znaky přestupku, se postupuje podle zvláštního předpisu [Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.], jde-li o

a) rozhodování, zda jednání příslušníka, má všechny znaky přestupku potřebné k určení viny,

b) rozhodování o propadnutí věci, zákazu činnosti a upuštění od výkonu jeho zbytku,

c) posuzování, zda byla zmeškána lhůta k podání podnětu,

d) určování osoby blízké,

e) zjišťování výše způsobené škody.

(1) Délka základní doby služby v týdnu se řídí obecně závaznými právními předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru.

(2) Služební orgán může stanovit příslušníkovi kratší dobu služby v týdnu nebo ji jinak vhodně upravit, jestliže o to příslušník požádá ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebrání-li tomu důležitý zájem služby.

(1) Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje zpravidla na pět dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na soboru a neděli. Pokud to povaha služby vyžaduje, může být služba rozvržena nerovnoměrně, průměrná týdenní doba služby nesmí přitom v určeném období, zpravidla čtyřtýdenním, přesahovat hranici stanovenou pro délku základní doby služby v týdnu.

(2) O rozvržení základní doby služby v týdnu rozhoduje příslušný služební orgán, stanoví též začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech, doba nepřetržité služby může přitom činit nejvýše 24 hodin.

(3) Ředitel stanoví podmínky, za nichž může být doba služby v týdnu rozvržena jinak, než podle předchozích odstavců.

Základní doba služby v týdnu se rozvrhuje tak, aby příslušník měl mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 12 hodin a jednou v týdnu nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 36 hodin.

(1) Příslušník má nejdéle po každých pěti hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být příslušníkovi i bez přerušení výkonu služby zajištěna přiměřená doba pro jídlo a oddech.

(2) Ředitel stanoví, v jakém rozsahu se přestávky na jídlo a oddech započítávají do základní doby služby.

(1) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je příslušník povinen konat službu nad stanovenou základní dobu služby v týdnu.

(2) Nocí se rozumí doba od 22 hodin do 6 hodin.

(3) Při službě konané nad základní dobu služby v týdnu lze nepřetržitý odpočinek mezi dvěma službami zkrátit až na 7 hodin, nepřetržitý odpočinek v týdnu musí vždy činit nejméně 24 hodin.

Příslušníkovi lze nařídit v důležitém zájmu služby služební pohotovost nebo dosažitelnost.

(1) Příslušník má nárok na dovolenou za kalendářní rok, jestliže v něm vykonával službu alespoň šedesát dnů.

(2) Za kalendářní rok, v němž vznikl nebo skončil služební poměr, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené, i když nesplnil podmínku uvedenou v odstavci 1.

(3) Ředitel stanoví, které doby se posuzují jako doba výkonu služby.

(1) Základní délka dovolené činí 37 kalendářních dnů.

(2) Poměrná část dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru v kalendářním roce náleží jedna dvanáctina dovolené. vznikne-li služební poměr nejpozději 15. den v měsíci, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené i za tento kalendářní měsíc. Za kalendářní měsíc, v němž služební poměr skončil, náleží příslušníkovi poměrná část dovolené, jen jestliže v tomto měsíci trval služební poměr nejméně patnáct dnů.

(1) Nástup dovolené určuje služební orgán, a to s přihlédnutím k zájmům služby i k oprávněným požadavkům příslušníka. Den nástupu dovolené musí být příslušníkovi oznámen nejméně sedm dnů předem, tato lhůta může být zkrácena, jestliže s tím příslušník souhlasí.

(2) Dovolenou lze příslušníkovi poskytnout (určit nástup) ještě před splněním podmínky stanovené v § 76 odst. 1. Jestliže však příslušník do konce kalendářního roku tuto podmínku nesplní, je povinen vrátit plat, který mu byl vyplacen za dobu dovolené, na níž mu nevznikl nárok.

(3) Nástup dovolené je nutno určit tak, aby ji příslušník mohl vyčerpat zpravidla do konce kalendářního roku. Jestliže příslušník nemohl dovolenou v kalendářním roce vyčerpat, je služební orgán povinen určit nástup dovolené tak, aby ji příslušník vyčerpal nejpozději do konce příštího kalendářního roku. Služební orgán je však povinen určit příslušníkovi čerpání alespoň v rozsahu dvou týdnů dovolené v kalendářním roce, pokud na ně má nárok.

(4) Služební orgán nemůže určit čerpání dovolené na dobu, kdy je příslušník uznán neschopným ke službě pro nemoc nebo úraz, ani na dobu, po kterou je příslušnice na mateřské dovolené. Na dobu trvání ostatních důležitých osobních překážek v službě může služební orgán určit příslušníkovi čerpání dovolené jen na jeho žádost.

(5) Čerpá-li dovolenou příslušník s dobou služby rozvrženou nerovnoměrně, přísluší mu tolik pracovních dnů dovolené, kolik jich na dobu jeho dovolené připadá v celoročním průměru.

(6) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může služební orgán změnit příslušníkovi původně určený nástup dovolené nebo ho odvolat z dovolené, příslušník má nárok na náhradu nákladů, které mu tím bez jeho zavinění vznikly.

(1) Dovolená se přerušuje, jestliže příslušník je v době čerpání dovolené uznán neschopným služby pro nemoc nebo úraz, nebo ošetřuje-li nemocného člena rodiny. dovolená se přerušuje také nástupem mateřské dovolené.

(2) Připadne-li v době dovolené svátek na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do dovolené.

(1) Příslušník má za dobu dovolené nárok na plat, na který měl nárok v den předcházející dni nástupu dovolené, proměnlivé příplatky a odměny se do platu za dobu dovolené nezapočítávají. Na žádost příslušníka musí být plat, splatný během dovolené, vyplacen již před nástupem dovolené.

(2) Příslušníkovi náleží za nevyčerpanou dovolenou nebo za její poměrnou část náhrada ve výši platu odpovídajícího době nevyčerpané základní délky dovolené, pokud dovolenou nebo její poměrnou část nemohl vyčerpat ze závažných osobních či služebních důvodů a nebo mu nebyla určena (78 odst. 2) ani do konce příštího kalendářního roku.

Skončí-li služební poměr příslušníka po vyčerpání dovolené nebo její části, na níž mu nevznikl nárok, je povinen vrátit plat, vyplacený mu za dovolenou nebo její část, na níž mu nevznikl nárok jen skončil-li služební poměr propuštěním podle § 50 odst. 1 písm. d), e) a f) a odst. 2 písm. b) nebo ztrátou hodnosti.

(1) Příslušník, který vykonává po celý kalendářní rok zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou službu, má nárok též na dodatkovou dovolenou v délce jednoho týdne. Vykonává-li tuto službu jen po část kalendářního roku, náleží mu poměrná část dodatkové dovolené.

(2) Za dodatkovou dovolenou nelze poskytnout náhradu podle § 80 odst. 2, tato dovolená musí být vždy vyčerpána v příslušném kalendářním roce a to přednostně.

(3) Bezpečnostní informační služba v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věci České republiky a ministerstvem zdravotnictví České republiky stanoví zvláštním předpisem, která služba je zdraví škodlivá nebo zvlášť obtížná.

(1) Jestliže příslušník nemůže pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, má nárok na udělení služebního volna.

(2) Služební volno bez nároku na plat se poskytne příslušníkovi po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo příspěvek podle zákona o rodičovském příspěvku, nejdéle však do tří let věku dítěte.

(3) Příslušníkovi může být poskytnuto, jestliže o to z vážných důvodů požádá, služební volno bez nároku na plat ne nezbytně nutnou dobu.

(4) Bezpečnostní informační služba stanoví v dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky zvláštním předpisem, ve kterých případech a v jakém rozsahu se poskytuje služební volno pro překážky z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky ve službě a po jakou dobu náleží plat v trvání tohoto služebního volna.

(1) Příslušník má nárok na peněžní náležitosti a též na věcná plnění potřebná pro výkon služby.

(2) Ředitel po dohodě s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a ministerstvem financí České republiky stanoví zvláštním přepisem podmínky a podrobnosti nároku na jednotlivé druhy náležitostí a věcná plnění, jejich výši a výplatní termíny.

(3) Náležitosti platu a odměny za pracovní pohotovost upravují zvláštní předpisy [Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech. Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 223/1992 Sb., kterým se provádí zákon č. 143/1992 Sb.], Federální bezpečnostní informační službou podle těchto přepisů se rozumí Bezpečnostní informační služba.

(1) Příslušníkovi náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, které mu vzniknou při plnění služebních povinností, rovněž mu náleží náhrada za používání vlastních předmětů potřebných pro výkon služby, jestliže jich používá se souhlasem služebního orgánu.

(2) Bezpečnostní informační služba po projednání s ministerstvem práce a sociálních věcí České republiky a ministerstvem financí České republiky stanoví zvláštním předpisem podmínky nároku na náhradu výdajů uvedených v odstavci 1, její výši a další podrobnosti.

V mimořádných, zvlášť odůvodněných případech může být příslušníkovi na jeho žádost poskytnuta jednorázová nenávratná peněžní výpomoc v maximální výši 10 000,-- Kčs. O jejím přiznání a výši rozhoduje ředitel.