Česká národní rada 1992 – 1992

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji zpravodaji výboru panu Tomáši Fejfarovi za přednesenou zprávu. Nyní otevírám k tomuto bodu rozpravu. Písemnou přihlášku nemám, a zdá se mi dokonce, že ani jinak se nikdo nechce přihlásit, takže v tuto chvíli rozpravu končím. Vzhledem k tomu, že pan ministr už ve svém úvodním vystoupení reagoval na znění zprávy a vzhledem k tomu, že nezazněl žádný pozměňovací návrh, ptám se ho, jestli chce vystoupit v tuto chvíli. Nepovažuje to za nutné. Pan poslanec Fejfar považuje za nutné vystoupit? Nepovažuje. Takže dámy a pánové, dáme hlasovat o celém návrhu zákona.

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona ČNR o armádě České republiky a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů podle sněmovního tisku 227 ve znění zprávy výboru pro právní ochranu a bezpečnost podle sněmovního tisku 235, ať zvedne ruku. 114.

Kdo je proti tomuto návrhu, zdá se, že nikdo.

Takže konstatuji, že tento návrh byl schválen.

Dalším bodem je

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 206 a zprávu výboru pro právní ochranu a bezpečnost jako sněmovní tisk 207. Z pověření vlády ČR předložený návrh opět odůvodní ministr vnitra pan Jan Ruml.

Takže ho žádám, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážené dámy, vážení pánové, předkládám vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti ve znění zprávy výboru pro právní ochranu a bezpečnost, se kterým tímto vyslovuji souhlas. Navrhovaný zákon je zákonem transformačním. Jeho účelem je převést kompetence a úkoly v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, které na území ČR byly dosud zajišťovány orgány federace, do podmínek jediného státního mechanismu, samostatné ČR a v souvislosti s tím provést úpravu některých organizačních a služebně právních vztahů v policii České republiky.

Ze systematického hlediska obsahuje návrh v zásadě dva okruhy problémů. První okruh problémů, který je řešen v článku l, se týká úkolů policie, její organizace, jakož i oprávnění při výkonu policejní služby, a je jím novelizován zákon 283/91 Sb., o policii České republiky.

Druhý okruh problémů, který je řešen v článcích II a IV se týká služebně právního poměru policistů, včetně některých otázek peněžních nároků, jejichž řešením by mělo dojít ke snížení požadavků na státní rozpočet. Je jím, jednak v omezeném rozsahu, novelizován zákon 186/92 Sb., o služebním poměru policistů, jednak zakotveno několik specifických ustanovení, jimiž se na přechodnou dobu upravují souvislosti se zánikem federálních bezpečnostních služeb, některé otázky služebního poměru, způsobem, který je odchylný od obecně závazné úpravy, t. j. od citovaného zákona o služebním poměru.

Nejdříve bych obrátil vaši pozornost k úpravě článku l. Tento článek obsahuje novelu zákona o policii České republiky, spojuje úpravu platnou v České republice s dosavadní úpravou federální, takže dosavadní úkoly policie České republiky se např. v § 2 zákona č. 283 rozšiřují o úkoly boje proti terorismu, zajištění ochrany státních hranic, o cizineckou problematiku atd. To ovšem neznamená, že výsledný stav této úpravy je nějakým mechanickým souhrnem dosavadní úpravy federální a republikové. Zákon je totiž nutno vytvořit ze dvou odlišných, ale současně i vzájemně se překrývajících bezpečnostních mechanismů v jediný mechanismus celostátní, který bude v celé své složitosti řízen jedním ministerstvem a jedním ministrem. Přitom je nutno respektovat i zásadu, že po 1. 1. 1993 by měl na území České republiky v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti existovat rovněž jen jediný veřejný bezpečnostní ozbrojený sbor, kterému by neměly konkurovat další orgány tohoto druhu, jako tomu bylo v době existence federálního státu. Jde například o Sbor Hradní policie. Výjimku tvoří Železniční policie, jejíž existence je však omezena 31. prosincem 1993, a poté navrhujeme i Železniční policii jako zvláštní službu policie České republiky převést do této republikové policejní struktury.

Z těchto důvodů bylo nutno při koncipování novely zákona 283 Sb. jednak volit v některých případech mezi dvěma existujícími úpravami, t.j. federální zákon o policii č. 333/91 Sb. a český zákon o policii č. 283, řešícími odchylně tutéž problematiku. Tak se například přebírá do českého zákona dosavadní federální úprava podmínek používání operativní techniky, kdy o povolení této techniky by měl rozhodovat nikoli už ministr, nýbrž prokurátoři. Jednak v některých případech se provádí zcela nová úprava věcných a organizačních otázek, např. úprava zásahových jednotek pořádkové policie a zásahové jednotky rychlého nasazení, a to způsobem, který není použit ani ve federálním ani republikovém zákoně, ale který je nezbytný pro zajištění efektivní organizace a fungování policejního sboru ve zcela nových podmínkách.

Zcela výjimečně pak návrh novely zákona č. 283 Sb. vybavuje policii bez přímé souvislosti s procesem transformace některými účinnějšími oprávněními, jejichž současná absence flagrantním způsobem komplikuje práci zejména kriminální službě. Jde v podstatě o rozšíření ustanovení o oprávnění policisty zjišťovat totožnost osob.

Blíže považuji za nutné upozornit zejména na tato řešení. V bodě 3 na straně 2 návrhu je obsažena nová úprava organizace a řízení policie, jejíž důvody jsou dostatečně patrné z důvodové zprávy na str. 16 a 17. Jde v zásadě o změnu dosavadního názvu Policejního ředitelství na Policejní presidium a o změnu policejního ředitele na policejního prezidenta, což kromě toho, že jde o navázání na historickou tradici, umožní průhledněji formulovat vnitřní strukturu policie, jakožto v budoucnu jediného veřejného ozbrojeného sboru.

Dále jde o stanovení pravidla, že policejního prezidenta jmenuje ministr se souhlasem vlády, což souvisí s potřebou zajistit přímé a nedeformované řídící a odpovědnostní vazby k policii v ČR v podmínkách podstatně zvýšených nároků na její činnost.

Dále jde o začlenění Sboru Hradní policie do ochranné služby policie ČR s tím, že u vztahu k útvaru ochranné služby zajišťujícímu ochranu prezidenta České republiky se uplatní odlišná procedura jmenování tohoto ředitele. Jde o jmenování ministrem se souhlasem prezidenta republiky.

V bodě 21 na straně 7 návrhu se nově řeší problematika dosavadní služby rychlého nasazení, jež byla upravena toliko federálním zákonem o policii. Zákonně by mělo dojít ke zřízení zásahových jednotek služby pořádkové policie při územních orgánech policie. Jejím úkolem by mělo být zasahovat pod jednotným velením v kvalifikovaných případech, kdy je potřebná nejvyšší odbornost zásahu. Předpokládá se, že tyto jednotky bude možno nasadit rovněž k ochraně a obnovení veřejného pořádku, jakož i k obnovení pořádku v místech, kde se vykonává vazba nebo trest odnětí svobody. O vyslání zásahové jednotky by měl rozhodovat ředitel ústavu, jehož je zásahová jednotka organizační součástí, a o vlastním nasazení této jednotky pak velitel, oprávněný nařídit provedení zákroku pod jednotným velením. Vychází se z toho, že není odůvodněné, aby, pokud nastane případ, kdy policie musí kvalifikovaně zasáhnout za zvláštních okolností, o možnosti použití ...(?) policejní síly rozhodoval jakýkoli subjekt, stojící mimo policii.

Vedle této úpravy se však počítá i se zachováním exkluzívní jednotky rychlého nasazení s územní působností pro celou republiku, o jejímž vyslání by měl rozhodnout policejní prezident se souhlasem ministra.

K úpravě článku II.: Ustanovení předpokládá novelu zákona 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků policie ČR, a to v rozsahu, který je nezbytný k řešení personálních otázek spojených s převzetím bývalých příslušníků federálních úkolů, jakož i přijetím bývalých příslušníků federálního policejního orgánu do služebního poměru policie České republiky.

Jde zejména o to, že v bodě 2. na straně 9 se stanoví jako základní předpoklad pro přijetí do služebního poměru k policii České republiky státní občanství České republiky. Výjimku z tohoto pravidla činí přechodné ustanovení pro občany Slovenské republiky, kteří byli do 31. 12. 1992 ve služebním poměru k policii České republiky, u nichž se uplatní zásada, že jejich služební poměr skončí 30. června 1993, nestane-li se k tomuto dni občanem České republiky.

V bodě 4 na str. 9 se zlepšuje postavení policisty pověřeného výkonem funkce nebo zastupováním jiného policisty v jeho funkci a to tak, že tomuto policistovi náleží plný funkční plat od prvého dne pověření výkonem funkce nebo zastupováním.

V souvislosti s převzetím úkolů federální policie bude totiž zřejmě zapotřebí využívat těchto institucí podstatně častěji než dříve.

V dalších ustanoveních článku II. se nově upraví odchodné a příspěvek za službu, jakožto instituce zakládající zákonné peněžité nároky policistů uplatňované při skončení služebního poměru. Cílem úpravy je přitom snížit celkovou výši uplatňovaných nároků. Výše odchodného se navrhuje omezit šestinásobkem posledního hrubého platu, přičemž se předpokládá stanovit odlišné, tedy výhodnější pravidlo pro zvyšování základní výše odchodného pro policisty, kteří jsou zařazeni do výkonu služby přímé bezpečnostní povahy.

Pokud jde o příspěvek za službu, počítá se s převzetím federální úpravy způsobu výpočtu příspěvku za službu. Jde o to, že maximální výše příspěvků by měla být omezena nejvyšší výměrou starobního důchodu a dále, že příspěvek by nenáležel ode dne vzniku nároku na starobní důchod a konečně, že příspěvek by se zvyšoval stejným způsobem jako částečný invalidní důchod a nikoliv již jako důchod starobní.

K úpravě článků III. a IV.: V těchto článcích jsou obsažena převážně ustanovení přechodné povahy, upravující některé služebně právní otázky a umožňující pružné řešení problémů souvisejících zejména s přebíráním pracovníků dosavadních federálních policejních sborů odchylně od obecné právní úpravy. Tak se například umožňuje přijmout do služebního poměru policie České republiky osobu, která k 31. 12. 1992 byla příslušníkem některého z federálních bezpečnostních sborů, aniž by bylo nutné při přijetí ustanovit ve smyslu § 5 zákona 186 Sb. do funkce. Taková osoba by měla být zařazena na nezbytně nutnou dobu maximálně 6 měsíců do zálohy pro přechodně nezařazené policisty, s čímž souvisí navazující úprava poskytování zálohy na služební příjem takovým osobám.

Dále se umožňuje operativním prováděním personálních změn, zejména na ministerstvu vnitra, ale i na policejním presidiu a v územních orgánech policie ve lhůtě 31. 12. 1993, jestliže to vyžaduje zájem plnění úkolů, které byly policii České republiky svěřeny.

K článku V.: S předloženým návrhem zákona se současně zřizuje Policejní akademie České republiky vzhledem k tomu, že dosavadní Policejní akademie zřízená federálním ministerstvem vnitra zaniká dnem 31. 12. 1992 na základě příslušných federálních zákonných úprav.

Po projednání ve výboru pro právní ochranu a bezpečnost se přitom navrhuje výslovně stanovit, aby Policejní akademie byla vzhledem ke svému charakteru i reálným možnostem v pedagogickém procesu vysokou školou uskutečňující toliko obsahově ucelenou část vysokoškolského studia, po jehož ukončení se absolventům přiznává titul bakalář. Tato změna vyžaduje přitom provedení dílčí novely zákona 232/1992 Sb. o policejních vysokých školách a o zřízení Policejní akademie.

Nad rámec původně předloženého vládního návrhu, který je obsahem tisku 206, byl výborem pro právní ochranu a bezpečnost akceptován dodatečně návrh, aby do předloženého návrhu zákona byla doplněna právní úprava zřízení Vojsk ministerstva vnitra České republiky na přechodnou dobu. Tato vojska plní důležité úkoly, jež po 1. lednu 1993 budou spadat do působnosti ministerstva vnitra ČR, a proto je nezbytné je dočasně ve stávající struktuře zachovat. Předpokládá se ovšem, že v průběhu roku 1993 dojde k jejich transformaci, to jest jednak k ukončení činnosti vojáků základní služby, jednak k převedení potřebného počtu vojáků z povolání do služebního poměru policistů České republiky.

Obdobně vyhověl výbor pro právní ochranu a bezpečnost požadavku, aby do vládou předloženého návrhu byla doplněna ustanovení umožňující základní služby vojáků zařazených ve službě cizinecké a pohraniční policie federálního policejního sboru na území České republiky a u útvaru cizinecké a pohraniční policie České republiky.

Výborem pro právní ochranu a bezpečnost byl rovněž akceptován požadavek vzešlý z jednání vlády České republiky, aby na rozdíl od původního návrhu, který předpokládal zrušení zákona 230/1992 Sb. po Federální železniční policii a předpisů vydaných k jeho provedení k 1. lednu 1993, byly tyto předpisy zrušeny až k 1. lednu 1994. Důvodem toho je skutečnost, že převedení příslušníků Federální železniční policie do Policie České republiky není k 1. lednu 1993 možné zabezpečit. Z tohoto důvodu bylo vládou usneseno, aby zákon č. 203/92 Sb. byl obecnou recepční normou převzat do právního řádu České republiky a tím umožněno zatím zachování existence tohoto ozbrojeného sboru.

Dámy a pánové, máte před sebou návrh normy, která je nezbytná pro to, aby ministerstvo vnitra České republiky a policie České republiky mohla odpovědně převzít veškeré činnosti Federálního policejního sboru a od 1. ledna již bývalého federálního ministerstva vnitra.

Já vás proto žádám, abyste k takto navrhované normě přistupovali a žádám vás o její podporu ve sněmovně. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji panu ministru Rumlovi a nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro právní ochranu a bezpečnost pan poslanec Oldřich Kužílek.

Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, mám pocit, že můj úkol je nesmírně snadný, neboť pan ministr přednesl zdůvodnění zahrnující nejenom vládní návrh, ale i zahrnující zprávu vzešlou z jednání našeho výboru a zdůvodněni provedl velmi zevrubně a podle mého soudu bez jakéhokoli problému. Dovolím si jen okomentovat pouze dvě nebo tři místa, která považuji za důležitá a která by mohla vyvolat dotazy ve sněmovně.

Na straně 2 společné zprávy, respektive zprávy - tisku 207 - nahoře se uvádí v § 13 odst. 2 určité doplnění situace, kdy policista může požadovat prokázání totožnosti formulací, kterou si můžete přečíst a kterou se má věcně dosáhnout možnosti zejména v situacích, jako je městečkem táhnoucí skupina lidí s basebolovými holemi nebo zjevně vybavená jinými zbraněmi zjišťovat jejich totožnost, a to tehdy, pokud bude ještě další souběh, a to, že je důvodné podezření, že zbraně může být užito k násilí nebo k pohrůžce násilím. Je to určitá reakce na realitu, ve které se naše společnost nachází.

Dále na této straně 2 v dalším odstavci se vkládá text, který rozšiřuje subjekty oprávněné používat operativní techniku, to jest odposlechy a různé další podobné věcičky. Považuji to za citlivé, a proto to chci přesně vysvětlit. Znamená to věcně přesně to, že se umožňuje inspekci ministra vnitra - ale protože v celém zákoně ani nikde není slovo "inspekce" použito, je zde použitá obecná formulace "útvar policie pro odhalování trestných činů spáchaných policisty...", já tady čtu znění, které je pro mne nové.

Promiňte, to je pravděpodobně legislativní úprava. Zeptám se pana předsedy výboru, pana poslance Šumana, jestli v tomto znění neshledává nějaký problém. Pravděpodobně v tom není žádný problém. Znamená to tedy výhradně inspekci ministra vnitra, která zatím nebyla oprávněna zcela zřetelně používat operativní techniku při odhalování trestných činů policistů. A protože policisté také páchají trestné činy, a protože to jsou v takových případech pachatelé nad jiné kvalifikovaní, velmi často je nutné pro odhalení jejich trestné činnosti použít operativní techniku. Takže to je zdůvodnění tohoto místa.

Ať se dívám, jak se dívám, vše ostatní pan ministr velmi zevrubně zdůvodnil. Mně nezbývá, než vám doporučit jménem výboru tento návrh ve znění společně zprávy přijmout. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji zpravodaji Oldřichu Kužílkovi za jeho vystoupení. Nyní je čas k rozpravě. Písemnou přihlášku nemám žádnou, takže se domnívám, že rozpravu mohu uzavřít.

Připomínám i těm pánům a paním, kteří jsou dosud ve vestibulu, aby vstoupili do sněmovny, aby se mohli zúčastnit hlasování o tomto zákoně.

Ptám se pana ministra a pana zpravodaje, zda si přejí ještě v tuto chvíli vystoupit. (Nepřejí.) Děkuji.

Dámy a pánové, ptám se:

Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona České národní rady, kterým se mění a doplňují některé zákony v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti a o opatřeních s tím souvisejících, podle sněmovního tisku 206, ve znění zprávy výboru pro právní ochranu a bezpečnost podle sněmovního tisku 207, ať zvedne ruku? 96. Děkuji.

Kdo je proti? 10. Děkuji.

Mohu konstatovat, že i tento návrh zákona byl přijat.

Dámy a pánové, je 17.08 hodin, vyhlašuji přestávku do 17.30 hodin. Předsednictvo České národní rady se sejde ihned ve své zasedací místnosti.

(Přerušeno v 17.08 hodin.)

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím o pozornost, dovolím si přednést návrh na rozšíření programu naší dnešní schůze o návrh usnesení ČNR stran vydání zákona ČNR o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání.

Kdo souhlasí s rozšířením programu o tento bod, ať zvedne ruku. Děkuji, je to drtivá většina usnášeníschopné sněmovny.

Dámy a pánové, navrhuji, abychom přijali následující usnesení. Předsednictvo České národní rady 21. prosince 1992 svým usnesením rozhodlo podle § 75 zákona ČNR č. 35/89 Sb., o jednacím řádu České národní rady, aby Česká národní rada přijala následující:

"Česká národní rada souhlasí, aby návrh poslankyně Novákové, poslankyně Buzkové a poslance Vyvadila o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání byl projednán ve lhůtě kratší než 60 dnů ode dne, kdy byl rozeslán poslancům České národní rady s tím, že bude dodržena lhůta jeden den."

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 111.

Kdo je proti? Nikdo.

Tento návrh byl přijat.

Dále dámy a pánové, budeme pokračovat podle schváleného pořadu, dalším bodem je

Prosím pana poslance Josefa Ježka, aby faktickou poznámkou upřesnil.

Poslanec Josef Ježek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolil bych si jménem zahraničního výboru požádat o odložení tohoto bodu na schůzi, která bude po 28. prosinci. Domníváme se, že tento zákon je nutno ještě projednat ve výboru zahraničním i ve výboru ústavně právním. Zjistili jsme, po určité expertize, že tento zákon, tato předloha si projednání velice nutně vyžaduje. Děkuji.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Děkuji za tento návrh pana poslance Ježka. Ptám se, kdo souhlasí se stažením tohoto zákona z pořadu této schůze, ať zvedne ruku. Rovněž toto je nepochybná většina, takže procedurální návrh pana poslance Ježka byl schválen. Dalším bodem je

Z pověření vlády České republiky nám předložený vládní návrh zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 243, odůvodní místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda, kterého prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Vážený pane místopředsedo, já si dovolím v tuto dobu, kdy jednání České národní rady nabývá jakési zvýšené efektivity, učinit návrh, a to procedurální. Navrhl bych totiž společnou rozpravu ke všem novelám justičních zákonů - těch pěti - a společné úvodní slovo. Je to proto, že veškeré tyto novely jsou založeny na dvou zásadních faktech nebo je reflektují, t.j. nové působnosti a rozdělení státu. Prosím, pane místopředsedo, abyste zvážil tento můj návrh, protože se domnívám, že veškeré tyto záležitosti jsou velice úzce propojeny, tak jak se navrhuje novelizovat jednotlivé zákony. Bylo by to pro sněmovnu přijatelné?

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Ano, já se hned sněmovny zeptám, pro sebe bych si pouze chtěl ujasnit situaci, která nastane při čtení zpráv zpravodajských.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Tady bych samozřejmě předpokládal, že by to bylo oddělené, stejně jako hlasování, ale domnívám se, že možná rozprava by byla užitečnější, kdyby se konala společně.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vy navrhujete následující postup - vy byste přednesl zprávu navrhovatele ke všem pěti zákonům, pak by vystoupilo pět zpravodajů po sobě, a pak by byla rozprava ke všemu a pak bychom hlasovali o každém návrhu zákona zvlášť.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: S tím, že je tady varianta - je možné, aby zpravodaj vždy přednesl zprávu, a potom by některé podstatné připomínky mohly odeznít, ale já jsem myslel ten návrh, který jste přednesl jako první. Rozprava ke všemu a zpočátku pět zpravodajských zpráv.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vyslechli jsme tento procedurální návrh, domnívám se, že nejjednodušší bude dát o něm hlasovat.

Kdo souhlasí s tímto procedurálním návrhem poslance Jana Kalvody, ať zvedne ruku. Je to nepochybná většina, děkuji.

Takže, pane místopředsedo, prosím.