Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Vladimír Koronthály: Promiňte, já jenom připomínám, že někteří předkladatelé pozměňovacích návrhů zřejmě opomněli nám je dodat písemně. Byli bychom jim velice zavázáni, kdyby se to stalo.

Předseda ČNR Milan Uhde: Ano, opakuji tuto výzvu ke všem dosavadním předkladatelům pozměňovacích návrhů, aby je dodali v písemné podobě, pokud tak již neučinili.

Slovo má paní poslankyně Nováková a připraví se pan poslanec Soural.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, máme před sebou další ze série zákonů, jejichž přijetí je nutné v důsledku rozdělení státu. Avšak poslanecký návrh zákona o některých opatřeních v oblasti rozhlasového a televizního vysílání neupravuje pouze, co je nezbytné, tak jak to říká jeho důvodová zpráva.

Předtím, než vyjádřím své připomínky, prohlašuji, že sama, ani nikdo z mých blízkých nemá na podobě zákona hmotný zájem. Očekávám, že v podobném smyslu se vyjádří i předkladatelé a ostatní poslanci.

Kolega Vyvadil mně usnadnil situaci, neboť v podstatě podal stejné pozměňovací návrhy, které jsem chtěla předložit. Měli bychom si uvědomit, že budeme rozhodovat o budoucí podobě České televize. Měli bychom tedy velmi odpovědně zvažovat své rozhodnutí, neboť televize má klíčové postavení mezi sdělovacími prostředky a stejně tak má zásadní vliv na politiku, ekonomiku a kulturu. A. J. Liehm, žijící léta v Paříži, napsal: "Televize v příštím století rozhodne o budoucnosti kultury, o jejím místě v životě každého národa."

Nad rámec nutnosti tohoto zákona se zavádí např. dočasný institut intendantů, jejichž působnost dle názoru Rady České televize není v zákoně patřičně vymezena, ani důvodová zpráva nedává v tomto smyslu jasno.

Rovněž zákon řeší i nový způsob financování činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání. Dává k její činnosti částky, které i dle vyjádření jejích členů k vlastní činnosti nepotřebuje - 25 - 27 mil. ročně. Eventuálním zvýšením koncesionářských poplatků by se částka ještě podstatně zvýšila. Děkuji kolegyni Buzkové, že předložila v tomto smyslu pozměňující návrh a domnívám se, že by tento problém byl jejím návrhem vyřešen. Oba zmíněné problémy však lze řešit v budoucnosti případnou novelizací. Novelizací však nelze řešit to, co rovněž zákon předkládá: přidělení pouze jednoho kanálu, tedy jednoho programu veřejnoprávní televizi, čili vysílateli ze zákona. Návrh kolegy Vyvadila nám umožňuje přidělit veřejnoprávní televizi dva vysílací okruhy. Takto rozhodnout máme plné právo v duchu zákona 468/1991 Sb. § 3. Obávám se, že jeden program na jednom kanálu by znamenal vytěsnění náročnějších pořadů minoritních potřeb. Jsou totiž pořady, které je nutno vyrobit a vysílat jako službu vzdělávání, osvětě, národnostem, kultuře. Takovou službu ze zákona nakonec i jako službu skutečné civilizaci dokáže poskytnout v celé šíři právě veřejnoprávní televize, což dokazují zkušenosti ze zemí, kde vedle sebe vysílají jak veřejněprávní televize, tak soukromé.

Zúžení vysílacích možností veřejnoprávní televize podstatně ohrozí původní českou tvorbu a sníží příležitost uplatnění českých reprodukčních umělců. Je nepochybné, že málokterá televize ve světě získá spolupráci nejlepších domácích tvůrců, autorů, herců, režisérů, jako česká televize. Prosím, abychom měli na zřeteli, že veřejnoprávní instituce - česká televize - skýtá prostřednictvím Rady záruku společenské kontroly. Připomínám, jak už zde bylo nakonec řečeno, že Rada České televize je voleným orgánem České národní rady a je jí i odpovědna. Doufám, že nikdo nepochybuje o tom, že dnešní neutěšený stav televize není způsoben tím, že jeden z jejích provozovatelů je veřejnoprávní. Ale příčiny jsou zcela jiné.

Ve všech demokratických státech s plně fungujícím tržním hospodářstvím se ukázalo, že jeho principy nelze plně aplikovat na sdělovací prostředky. Například angličtí odborní novináři i pracovníci BBC prohlašují, že konkurence v této oblasti naopak vede k nivelizaci a k zhoršení kvality. Proč, když jsme se vymanili z pout ideologie, se tak rychle a bez rozvahy vrháme do pout vlády komerce a reklam. V takové podobě, jak je předkládán návrh zákona, se nezařazujeme mezi vyspělé demokratické státy Evropy, kde dva vysílací okruhy veřejnoprávní, tedy dva programy, jsou naprostým standardem.

Chtěla bych se zmínit ještě o dvou závažných okolnostech, které souvisejí s projednáváním tohoto zákona. Kromě poslanců výboru pro vědu, vzdělání, kulturu a tělovýchovu nebyla dána možnost ostatním seznámit se s rozsáhlými připomínkami vlády k tomuto zákonu. Nakonec ani náš výbor připomínky vlády neprojednal. Tento, podle mého názoru, tak závažný zákon neprojednal ani ústavně právní výbor. Nakonec, jak je vidět, sám navrhovatel předkládá ještě dodatečně řadu doplňujících návrhů a myslím, že to je právě tím, že se tímto zákonem skutečně nikdo do hloubky nezabýval.

Přijměte, prosím, toto moje vystoupení jako projev vážné starosti, abychom neschválili zákon, ze kterého není cesta zpátky. Se stejnou starostí sleduje naše počínání kulturní veřejnost. Vážnou obavu vyslovil i arcibiskup pražský Miloslav Vlk. Cituji z jeho dopisu: "Domníváme se, že by bylo vhodné nejprve tuto situaci projasnit, celou záležitost odborně analyzovat, a pak teprve rozhodnout o rozdělení kanálů. Přijměte proto tento dopis jako výraz starosti, aby se jakýmkoli jednostranným posunem nevystavila naše veřejnost v novém státě jednostrannému ovlivňování s motivacemi, které by byly jen úzce skupinové či komerční, na které by demokratická společnost ztratila svůj vliv."

Proto vám doporučuji podpořit návrhy kolegy Vyvadila. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Novákové, slovo má pan poslanec Soural, připraví se pan poslanec Seifer.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v posledních dnech jsme přijímali velice závažná rozhodnutí a v tomto kontextu se nám může zdát návrh zákona, který máme před sebou, jako okrajová záležitost. Není tomu tak. Máme před sebou rozhodnutí, které má neobyčejný krátkodobý význam a současně může ovlivnit vývoj mediální politiky v této zemi na dlouhá léta. Jsem proto rád, že pan kolega Vyvadil předložil návrh v tom znění, které jsme zde slyšeli.

Toto znění umožňuje, aby se v této zemi plně zakotvila veřejnoprávní televize jako subjekt, kterému jsme uložili vážné povinnosti ze zákona č. 483/1991 Sb., která má garantovat objektivnost, pluralitu, která má garantovat, že se bude v této zemi naplňovat ten cíl, který snad všichni sledujeme.

Můžeme mít oprávněné výhrady k tomu, zda současná veřejnoprávní televize své úkoly plní dostatečně. Můžeme. Jistě bychom našli spoustu výhrad. Nicméně, musíme očekávat, že i zde v naší republice se postupně veřejnoprávní televize stane takovým subjektem, na který jsou občané oprávněně hrdi, tak jako Kanaďané na svoji veřejnoprávní televizi, jako Angličané na svou BBC. Vše chce svůj čas a trpělivost. Jsem přesvědčen, že to rozhodnutí, které nám pan kolega Vyvadil nabízí, je rozhodnutí správné a není neměnné. Pokud život ukáže, že tato společnost potřebuje něco jiného, můžeme my, zde v této sněmovně, nebo naši následovníci, rozhodnout jinak.

A ještě jednu poznámku. Ucelená koncepce mediální politiky není doposud vypracována žádnou politickou stranou, důkazy například spočívají v tom, že z jedné politické dílny přicházejí návrhy, které jsou často velmi protikladné, návrhy, které přeceňují význam komerční televize, a návrhy, které naopak žádají dát sdělovací prostředky do rukou státu. To vše svědčí o tom, že naše rozhodnutí musí být velice pečlivě zvažováno. Věřím, že i v této atmosféře, která je napjatá, kdy jsme unaveni, toto rozhodnutí dobře zvážíte.

A nyní mi dovolte přednést několik pozměňovacích návrhů. První skupina pozměňovacích návrhů se bude vztahovat k čl. 3 v bodě 2, kdy doporučuji toto znění § 5, odst. 4: "Česká národní rada může odvolat Radu, neplní-li Rada povinnosti podle § 2 odst. 2 a 3 tohoto zákona nebo pokud Česká národní rada neschválí závěrečný účet Rady, nebo opětovně neschválí zprávu o činnosti Rady. Zprávu o činnosti Rada předkládá České národní radě nejpozději do konce měsíce února kalendářního roku." Tento návrh se jeví možná jako nevýznamný v textu společné zprávy, ale myslím, že na rozdíl od původního návrhu zákona i předkládání zprávy o činnosti Rady může být příležitostí, kdy posoudit politiku tohoto orgánu, kdy posoudit, zda vykonává svou funkci uloženou zákonem správně a dobře.

Další návrhy již se vztahují k článku 4, kde navrhuji doplnit tento článek o bod 6 tohoto znění. § 11 odst. 2 zní takto: "V televizním vysílání čas vyhrazený reklamě nesmí přesáhnout 2% denního vysílacího času." Tady reaguji na návrh, který předložil pan kolega Hirš. Myslím, že jeho návrh nesměřuje k tomu cíli, který on sám si vytyčil, a že tato forma v tom kontextu, který doporučuji já, je přesnější a vhodnější. V podstatě se reaguje na situaci, kdy od 1. ledna Česká televize jako veřejno-právní subjekt má mít jen 1% vysílacího času vyhrazeného na reklamu.

Konečně doporučuji v tomto čl. 4 vypustit bod 1 a 2, což souvisí s návrhem pana kolegy Vyvadila. Je to nezbytné, pokud bude přijat. Konečně doporučuji v čl. 4 vypustit § 14 b). Tam se jedná o institut intendanta, kterou pan předkladatel poslanec Koronthály vysvětlil. Jsem si vědom toho, že rozdílné názory na tento institut samozřejmě mohou být. Jsem ovšem přesvědčen, že tato koncepce intendanta je v citelném rozporu s duchem zákona č. 483/1991 Sb. Tam má určité pravomoci rada, tam má určité zodpovědnosti generální ředitel. Tento institut není nikterak vymezen a nevíme, jaké problémy - pokud by byl v zákoně zabudován - by to mohlo přinést.

Konečně svým způsobem tento návrh by byl vyjádřením nedůvěry generálnímu řediteli České televize. Myslím si, že cíl, který předkladatelé sledují, úkoly, které sledují, jsou schopny splnit orgány, které ze zákona existují. Je to nadbytečné a nefunkční. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Souralovi. Zvu k mikrofonu pana poslance Seifera a připraví se pan poslanec Marek Benda.

Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, můj předřečník mi poněkud usnadnil práci, protože jeden z návrhů přednesl za mne. Přimlouval bych se a připojuji se k návrhu, aby zpráva o činnosti Rady byla součástí zákonných opatření, protože je zřejmě nutné mít skutečně přehled o činnosti a záměrech tohoto orgánu.

Chtěl bych ale přejít k začátku. Zákon považuji za nezbytný, protože by se mohlo stát, že by alespoň některá masmédia 1. 1. přestala vysílat, kdybychom tento zákon nepřijali. Konečně to víme asi všichni. Jedná se speciálně jak o televizi, tak o rozhlas, a mám na mysli zvláště vysílání do zahraničí. Nechtěl bych vás obtěžovat podrobným líčením, jaký je rozdíl mezi normálním vysíláním domácím a vysíláním do zahraničí. Přikláněl bych se nejvíce k tomu, aby vysílání do zahraničí - stejně jako např. ve Spojených státech - bylo zvláštní samostatnou jednotkou, která by byla řízena přímo vládou. Je to beze sporu státní vysílání, měla by je přímo řídit vláda.

V zákoně je to řešeno formou objednávky. V zájmu nejlevnějšího převodu, nejrychlejšího fungování bych se přimlouval za tento návrh, jen bych navrhoval změnu naprosto logickou - tak jak je to formulováno, je Český rozhlas oprávněn jednou provždy - to je nesmysl. Vláda má mít možnost formou konkursu nebo objednávky měnit, když se jí to hodí. Navrhoval bych tedy znění v § 9 a) tisku 192 - je to čl. 4, a navrhuji místo "Český rozhlas je oprávněn provozovat vysílání" text "vláda České republiky pověřuje Český rozhlas k provozování vysílání do zahraničí na základě časově limitované objednávky. Náklady s tím spojené hradí objednavatel." Potud návrh k zahraničnímu vysílání.

Mám tady ještě jeden problém. Je to trochu nedostatek návrhu zákona, který máme před sebou. Z tohoto zákona mi nevyplývá, kdo je právním nástupcem nebo nástupnickou organizací, jak Československé televize, tak Československého rozhlasu. Tento problém se musí vyřešit, protože neexistuje český partner tohoto státního rozhlasu. Český rozhlas i Česká televize jsou veřejně právní instituce, tudíž nástupnickou organizací třeba pro Československý rozhlas nemůže být Český rozhlas, alespoň ne v celém rozhlasu.

Souhlasím s tím, jak je to zde definováno, aby právním nástupcem v otázkách autorských práv - a nabízím to o odstavec výš - v otázkách vlastnictví Českého rozhlasu, Československého rozhlasu byl Český rozhlas. Ovšem v ostatních otázkách by neměl být nástupnickou organizací Český rozhlas, protože jde o jinou formu přístupu k realitě a měla by zde být možnost i pro Český rozhlas, aby v otázkách personálních a dalších si mohl tyto věci vyřídit sám. Vyplývá to i z charakteru jejich postavení. Zatím vám děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Pavlu Seiferovi. Zvu k mikrofonu poslance Marka Bendu s jeho pozměňovacími návrhy, připraví se pan poslanec Budinský se svým pozměňovacím návrhem.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, dovolím si jen jeden stručný pozměňovací návrh. V příloze č. 1 tohoto zákona vypustit bod 2, a tím pádem vypustit i označení bodu 1. Domnívám se, že školící středisko v Jevanech Československá televize nebo budoucí Česká televize mít nemusí. Nikdo mi nezdůvodnil, proč by takové školící středisko mít měla. Myslím si, že se s ním může normálně postupovat jako s ostatním státním majetkem. Nedoporučuji tedy, aby bylo převáděno do majetku Československé (?) televize.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Bendovi. Slovo má pan poslanec Vladimír Budinský. Tím končí přihlášky s pozměňovacími návrhy. Připraví se pan poslanec Ondřej Zemina.

Poslanec Vladimír Budinský: Vážený pane předsedo, vážená Česká národní rado, chtěl bych podpořit z tohoto místa návrh, který dal pan poslanec Hirš, to znamená zvýšení procenta televizní reklamy na omezenou dobu na 6%. Na hospodářský výbor se obracejí podnikatelé, a to i zahraniční firmy, které disponují prostředky, a stěžují si, že Československá televize, jako přirozený monopolista, zvýšila v letošním roce cenu svých reklam několikanásobně. Toto zvýšení cen reklam odůvodňuje tím, že jí zákon ČNR omezuje čas na reklamu, a tím pádem je nutno zvýšit cenu reklam.

Náš výbor se obrátí na ministerstvo pro hospodářskou soutěž, aby celou tuto záležitost přešetřilo. Přesto si myslím, že vzhledem k filozofii, kterou jsme přijali, aby soukromé televize měly vyšší procento reklam, veřejnoprávní nižší, neboť jsou financovány i z jiných prostředků.

V případě, že by návrh pana poslance Hirše nebyl přijatelný z nějakých důvodů, které mi zatím nejsou známy, navrhuji jemnější variantu, dočasnou variantu. Navrhuji tedy, aby do 31. 12. 1993 nesměl tento čas přesáhnout 6%. Tuto větu doplnit do § 14 a) návrhu odst. 2. Čili aby vyšší procento reklam bylo postupně snižováno ze 6 na 4 a potom na jedno tak, jak budou nabíhat soukromé televize. Děkuji vám.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Budinskému. Slovo má pan poslanec Ondřej Zemina. Připraví se pan poslanec Petr Koháček, jehož přihláška je poslední písemná do rozpravy.

Poslanec Ondřej Zemina: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, usnesení České národní rady ukládá poslanci, který vystupuje v záležitosti, kde má střet zájmů, aby to oznámil. Oznamuji, že žádný střet zájmů nemám, nicméně bych rád poznamenal a považuji to za správné, že můj otec byl v minulém volebním období Českou národní radou zvolen za člena Rady České televize. Nicméně domnívám se, že po mém vystoupení mě nikdo nebude podezírat z toho, že jsem nezřízený příznivec České televize.

Když v minulém volebním období byly projednávány zákony o České televizi a o Českém rozhlase, byly položeny základy duálního systému v rozhlasovém a televizním vysílání, systému, který funguje v celé Evropě, i v zámoří zcela bezproblémově. Tento systém je založen na volné konkurenci veřejnoprávních institucí a privátních institucí. Tehdejší poslanci, z nichž někteří zde sedí i dnes v poslaneckých lavicích, si uvědomili, že pokud chceme, aby naše zpravodajství, publicistika, stejně tak jako svobodný tisk, se objevovala i v masmédiích nejdůležitějších, v masmédiích, která oslovují největší procento občanů, tedy v rozhlase a v televizi, je třeba zavést tento duální systém i u rozhlasového a televizního vysílání. U rozhlasového vysílání problém zavedení duálního systému je podstatně jednodušší, neboť technické možnosti jak federace, tak i České republiky umožňovaly a umožnily již vzniku a vysílání řady privátních stanic, které již více než rok vysílají.

Co se týče televizního vysílání jsme ovšem omezeni tím, že na našem území, a teď myslím ČR, po 1. lednu budou k dispozici dva celoplošné vysílací kanály a jeden kanál, dnešní OK 3, jehož dopad na obyvatelstvo je řádově 38%. Z tohoto pohledu je to neplnohodnotný kanál.

Dnes jsem tady slyšel řadu vystoupení, která plédují pro to, aby veřejně právní Česká televize měla v budoucnosti dva kanály k tomu, aby mohla vysílat. Domnívám se, že pokud tato sněmovna dnes rozhodne v tento prospěch, nemůžeme mluvit o tom, že by v nejbližších letech vznikl u nás skutečný duální systém v oblasti televizního vysílání. Řeknu proč.

Pozměňovací návrhy, které podal myslím kolega Vyvadil, jsou zcela nepřesné a nevymezují, z kterých dvou kanálů by Rada ČR pro rozhlasové a televizní vysílání měla vybírat. Domnívám se, že pravděpodobně mínil nynější kanál F 1 a kanál OK 3. Mohlo by se však stát, že by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání určila, že se na privatizaci použije pouze kanál OK 3, jehož dopad na obyvatelstvo je téměř mizivý. Co by to znamenalo? Znamenalo by to, že žádný žadatel, který chce zahájit privátní televizní vysílání, by téměř nepodal žádost o udělení licence, neboť na rozdíl od veřejně právní České televize, jejíž příjmy tvoří koncesionářské poplatky a výnosy z reklam, bude zcela jistě žít a financovat svou stanici pouze z obchodní, komerční činnosti. Dovedeme si představit, že při pokrytí tohoto kanálu nikdo do takovéhoto nerovného boje nemůže jít.

Proto apeluji na kolegu Vyvadila, pokud chce tento návrh podat, aby ještě zvážil zda ho nezpřesní.

Pokud jde o podstatu toho, aby Česká televize měla 2 kanály, domnívám se, že bychom se měli zamyslet ještě nad touto myšlenkou. Všude v zemích, kde vysílají veřejně právní televize, jsou tyto instituce zcela striktně charakterizovány tak, že jsou nonprofitní, tzn. neziskové. Podle zákona o České televizi Česká televize nemá povinnost přebytek zisku nebo to co je nad pokrytí jejich potřeb odvést do státního rozpočtu. Je to naprosto správné a legitimní, protože si musíme uvědomit, že technické zabezpečení, které převzala z Československé televize, je z větší části velmi zastaralé a během několika let Česká televize bude muset tento technický park obměnit. Nicméně se domnívám, a hovory s čelnými představiteli České televize mě o tom utvrzují, že Česká televize během několika let si bude moci zřídit možná další dva kanály, na nichž bude vysílat buď přes satelity, nebo pomocí kabelové televize. Můžete říci, že totéž může udělat i privát. Nicméně pokud se trochu hlouběji podíváte do zákonů, které platí v této oblasti, zjistíte, že licence pro televizní vysílání se uděluje na nejdéle 12 let. 12 let je období, kdy se domníváme, že se může splatit finanční částka, kterou soukromý provozovatel do této radosti, která oblaží několik miliónů diváků, investuje. Pokud by tato doba byla ještě kratší, domnívám se, že bychom privátní vysílání téměř zrušili.

Rád bych se ještě vyjádřil k pozměňovacímu návrhu kolegyně Petry Buzkové, která navrhuje, aby z příslušného článku 3, § 8, odst. 1 bylo vypuštěno jedno procento z výnosů ze sazeb ve prospěch Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Přiznám se, že si neumím představit, jakým klíčem by jednal ředitel České televize a Českého rozhlasu s předsedou této Rady o tom, jaký poměr výtěžků z koncesi budou tato masmédia odvádět ve prospěch Rady. Podle mne tento výklad takto schváleného paragrafu by byl i takový, že 99% z výnosů ze sazeb může jít ve prospěch Rady, což samozřejmě, byť jsem zastáncem Rady a někdy jsem z různých míst za to kritizován, nechceme. Domnívám se, že částka, která se skutečně v příštím roce pohybuje kolem 25 miliónů, stačí na činnost Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, i když přihlížím k tomu, že se v tuto chvíli nachází ve velmi složitých např. prostorových nesnázích, nemá vlastní objekt, který potřebuje, nemá potřebné vybavení.

Nechci vás zdržovat, a proto vás na závěr prosím, abyste si při hlasování o pozměňovacích návrzích uvědomili, že v tuto chvíli nerozhodujeme o konečném řešení jak by měl vypadat systém rozhlasového a televizního vysílání v ČR, ale pouze o stavu, který bude fungovat maximálně 12 měsíců, možná 14. Ve chvíli, kdy znevýhodníme soukromý sektor, který samozřejmě není všelékem na veškeré problémy masmédií, tak ho de facto zničíme. Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Zeminovi. K mikrofonu zvu pana poslance Koháčka.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolím si navázat na kolegu Zeminu, který zde řekl mnoho věcí, které nás motivovaly k návrhu zákona tak jak byl podán. Chtěl bych reagovat na vystoupení některých kolegů, kteří vystoupili s pozměňovacími návrhy, případně se vyjádřili k této problematice jiným způsobem, než jakým navrhovatelé předložili návrh zákona.

V prvé řadě je potřeba si uvědomit to nejdůležitější, před čím stojíme, to je cílové řešení, které nás čeká za 12 - 14 měsíců, tzn. pluralitní vysílání, duální systém, kde jeden celoplošný kanál musí patřit soukromému sektoru a jeden veřejně právnímu. Jiný, bohužel, momentálně nemáme a mít nebudeme.

Důležitost toho spočívá i v tom, že tento systém je jednou z velkých záruk, ne hlavních, toho, že demokracie v naší zemi, která je také křehká, bude uchována. Jakmile necháme dva celoplošné kanály jednomu provozovateli, který bude vysílat zpravodajství z jednoho myšlenkového okruhu, tak při dosahu televize na většinu našich občanů se brzy s demokracií v této zemi rozloučíme. Proto je toto pro mne priorita č. 1. Domnívám se, že potom úvahy o tom, že komerční televize, která bude vysílat zhruba za 12 měsíců, bude vysílat programy, které budou po kulturní stránce méně kvalitní nebo nekvalitní nebo budou kazit vkus našich obyvatel, pak v prvé řadě připouštím, že je to docela možné. Zároveň připouštím, že je to cena, kterou já za to, že budeme mít demokratické vysílání zpravodajství a publicistiky, jsem ochoten zaplatit a kterou musíme zaplatit všichni.

Druhá otázka je otázka teoretická, jakým způsobem lze zajistit, že na veřejně právní televizi budou vysílány pořady vysoce kulturně hodnotné atd. Není to možné nikde, toto je vždycky věc do značné míry subjektivního posouzení určité skupiny obyvatel, které se líbí to a jiné ono. Kvalita také zdaleka není vázána na to, zda ji dělá veřejně právní televize nebo soukromá televize. Tudy vůbec v žádném případě cesta nevede.

A potom, sám divák se rozhodne, jestli se divák chce raději dívat na kovbojky a detektivky, nevidím důvodu, proč my - tak jako to bylo v minulých 42 letech, v minulém režimu - ho budeme nutit, aby se díval na něco, co nechce. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Koháčkovi. O slovo požádal pan minstr Petr Piťha a já mu slovo udílím.