Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážená vládo, dámy a pánové.
Ne každé poslanecké sněmovně
se dostane příležitosti a možná
i cti zabývat se celým ústavním dokumentem
a již málokteré poslanecké sněmovně
se dostane tohoto úkolu tak, aby to byla ústava
nového státu.
U nás po desetiletí, v němž právní
vědomí bylo zcela úmyslně potlačováno,
nás při této příležitosti
čeká úkol tak řečeno nadlidský,
nikoli jen schvalování ústavy, ale v celé
naší činnosti schvalování všech
zákonů a vytváření nového
právního vědomí a nového státu.
V dosavadní své praxi jsme ukázali, že
máme dost vůle i síly k tomu, abychom plnili
úkoly, které před poslaneckou sněmovnou
stojí, abychom vytvářeli právní
normy. Nepovedlo se nám ale dokázat, že naše
právní normy mají vždy potřebnou
kvalitu. Mám vážnou obavu, že se nevyhneme
nedostatkům, s ohledem na spěch, v němž
jsme museli a musíme pracovat, i v ústavním
dokumentu. Přesto se domnívám, že ústavní
dokument, pokud dozná jen velmi málo změn,
je připraven tak, že by zde mohla být dostatečná
politická vůle, aby jej schválila sněmovna
značnou většinou svých hlasů
a aby i tímto způsobem se prospělo k vytváření
nového skutečného právního
vědomí.
Rád bych upozornil na to, že i v návrhu naší
ústavní listiny chráníme některá
práva, která ale v jiných částech
této ústavní listiny již zcela konkrétně
nechráníme. Např. čl. 6 říká,
že rozhodování většiny dbá
ochrany menšiny. S odvoláním na tento článek
6, jeho část, který má jistě
více charakter deklarativní než věcný,
si dovoluji navrhnout dva pozměňovací návrhy,
o kterých si myslím, že budou pro mnohá
z nás - buď v této podobě či
v podobě navržené někým jiným
třeba poněkud jinak - nezbytnou podmínkou
souhlasit.
Doporučuji do čl. 16, odst. 1 toto znění:
"Poslanecká sněmovna má dvě stě
poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř
let podle zásady poměrného zastoupení."
V čl. 40 odst. 1 doporučuji toto znění:
"K přijetí volebního zákona je
třeba souhlasu třípětinové
většiny všech poslanců a nadpoloviční
většiny všech senátorů."
Odst. 2 by zněl takto: "Zákon o zásadách
jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož
i navenek, a zákon o jednacím řádu
senátu je schvalován poslaneckou sněmovnou
a senátem."
Odst. 3: "K přijetí zákona o jednacím
řádu poslanecké sněmovny je třeba
souhlasu nadpoloviční většiny všech
poslanců."
Dámy a pánové, dovolte k předloženému
návrhu kratší komentář. Jsou
známy mnohé případy i z první
republiky, kdy právě volební zákon
hrál velmi nedůstojnou roli ve střetech politických
stran. Nechci upozorňovat na podrobnosti a zdržovat,
tyto okolnosti jsou vám všem známy i z mnoha
jiných zemích. Každá moc má tendenci
se udržovat, rozmnožovat a pokračovat. Každá
opozice má samozřejmě tendenci k této
moci se chovat tak, aby ji mohla vystřídat. Nicméně
tento přirozený proces střídání
musí být jednoznačně ústavně
pojištěn. Mechanismus, který ho pojišťuje,
je mechanismus volebních zákonů. Domnívám
se, že bychom měli vytvořit takový mechanismus,
na kterém se shodnou ve sněmovnách, nebo
zatím v této sněmovně, jak koalice,
tedy vládní většina, tak opozice, aby
bylo zachováno i právo té menšiny, o
které se hovoří v čl. 6. Jinak se
domnívám, že právě úcta
k zákonu je dána tím, do jaké míry
zákon respektuje vůli občana, a to i toho,
který momentálně s právě existující
vládní koalicí nesouhlasí.
Domnívám se, že v návrhu ústavy
by mělo být pregnantněji vyjádřeno
též to, co se vztahuje k občanu jako k daňovému
poplatníku a ke státu jako k největšímu
bankéři v této zemi, až doposud, ale
také k tomu, kdo nejvíce utrácí. Stát
by měl mít zcela přesná pravidla,
za nichž může utrácet a měly by
být garantovány ústavou.
Proto navrhuji změnit text článku 42 a navrhuji
v odst. 1: "Zákonem schvaluje poslanecká sněmovna
každoročně rozpočet a státní
závěrečný účet. Návrhy
předkládá vláda."
Odst. 2: "Zákonem schvalujícím rozpočet
nemohou být zaváděny daně."
Odst. 3: "Každý jiný zákon, jenž
přináší nové nebo vyšší
výdaje, musí mít ustanovení o prostředcích
jejich úhrady."
Odst. 4: "Tyto návrhy projednává poslanecká
sněmovna veřejně. Výbory mohu projednávat
části návrhu neveřejně jen
s předchozím souhlasem poslanecké sněmovny."
Dovolte opět malé zdůvodnění.
Domnívám se, že takto prezicované věci
rozpočtové by garantovaly, že i projednání
v parlamentě bude odpovídat kvalitě věci,
např. záležitosti bezpečnosti, armády
a jiné, nemohou být z pochopitelných důvodů
veřejně a otevřeně projednávány.
Dosavadní právní úprava federální
byla taková, že pokud výbor se rozhodl projednávat
neveřejně, vlastně do jisté míry
- i když to byla věc výkladu - mohl porušovat
i ústavní zákon, který pravil, že
rozpočet se projednává veřejně.
Z tohoto důvodu ten odstavec 4.
Pokud jde o odstavec 3, aby vše, co je navrhováno
a co vyžaduje výdaje, bylo dokumentováno též
tím, odkud výdaje budou hrazeny, se domnívám,
že je tak zásadní, že by proti tomu nemohl
mít nikdo námitky.
Pokud jde o odstavec 2, že by při zákonu rozpočtovém
neměly být zaváděny nové daně,
to je obvyklá zvyklost ve všech demokratických
zemích a v některých je to i ústavně
kodifikováno.
Domnívám se, že bychom tuto kodifikaci měli
rovněž učinit. Dovolte ještě několik
obecných poznámek. Předně jeden dotaz,
který bych prosil zodpovědět leště
před uzavřením rozpravy, aby bylo případně
možné předložit pozměňovací
návrh. V přechodných a závěrečných
ustanoveních se uvádí - vláda a soudci
jako instituty, které přecházejí.
Ptám se proto, jestli jiné ústřední
orgány státní správy nebo jiné
instituce, které existují, nepřecházejí
zcela a tudíž, jaké změny je čekají.
Domnívám se, že na tuto otázku by měl
odpovědět nejen navrhovatel, ale i vláda,
protože je to i součást původního
vládního návrhu. Pokud by to bylo takto míněno,
bylo by nutné, abychom předložili jisté
pozměňovací návrhy. Dovolte ještě
několik málo závěrečných
poznámek.
Nedomnívám se, že problém senátu,
který se zde tak vehementně projevil v rozpravě,
že je tím velkým problémem. Kdyby byla
předložena varianta bez senátu, hlasoval bych
pro ni raději. Nicméně se domnívám,
že předložená varianta, která je
propracována a má systém jisté vazby
a že v dané chvíli jsme ji vzali na vědomí,
jsem připraven, pokud budou odstraněny ty malé
drobné nedostatky vztahující se k respektování
menšin, pro tento návrh hlasovat, neb se domnívám,
že v souladu s prastarou zásadou velké listiny
svobod vzniká ústavní dokument, který
se nechystá nikomu právo odejmout, odepřít
nebo ani odložit. Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Wagnerovi. Třicátým členem
parlamentu vystupujícím v dopolední rozpravě
a před přestávkou poslední, kdo dostane
slovo, bude paní poslankyně Petra Buzková.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, je známo,
že nikdo netvoří ústavu, protože
každá ústava má vzejít z ducha
národa vnitřním vývojem, nicméně
musím konstatovat, že my v tuto chvíli nemůžeme
vyčkat do té doby, dokud tato ústava svým
vnitřním vývojem z ducha národa vyjde.
Jsme v tuto chvíli všichni odkázáni
na dohodu, protože nikdo přesně neví,
co se v budoucnu osvědčí.
Tato ústava je proto do jisté míry kompilací
přizpůsobenou domácím poměrům
a kompromisem mezi politickými stranami. Právě
u těch kompromisů bych se ráda zastavila.
Kompromisy jsou nutně z toho důvodu, že ústava
se má vyznačovat schopností trvání,
k čemuž je třeba, aby nevyjadřovala
názory mocenského uskupení strany, které
jsou v okamžiku budování ústavy u vlády.
Ústava musí naopak spočívat na základě
co nejširšího souhlasu, musí kompromisně
dát výraz názorům i těch stran,
které dnes nejsou ve vládě, ale mohou se
do ní zítra dostat. Pokud by ústava byla
založena na přehlasování, ocitá
se snadno každá budoucí vládní
většina v takové situací, kdy dostane
chuť provést změnu k obrazu svému v
okamžiku, kdy bude většinou. Proto je nutný
názor, že moderato durant, že jen umírněné
dílo má trvání. Není nikdy
lehké dát souhlas k některým kompromisům.
Uznejte však, že je nutné mít takovou
ústavu, kterou by mohla přijmout koalice všech
českých stran. Je nesporné, že sociální
demokracie učinila kompromisy maximální.
Předložila vlastní návrh ústavy,
systémově odlišný od vládního
návrhu, ale přesto je ochotna za jistých
okolností podpořit tento vládní návrh
za cenu kompromisů učiněných ze strany
vládní koalice. Sociální demokraté
si totiž uvědomují, že nepřijetí
ústavy by nevedlo k jejímu budoucímu zkvalitnění,
ale k chaosu, který by národu, který zde
zastupujeme, neposloužil. Stejný přístup
měli i naši předchůdci, poslanci Sociální
demokracie, při přijímání ústavy
v roce 1920. Dovolte mi na závěr mého vystoupení,
abych krátce citovala slova poslance Sociální
demokracie dr. Meissnera, předsedy ústavního
výboru, která přednesl na 125. schůzi
Národního shromáždění
československého dne 27. února roku 1920.
"Já bych opravdu nerada viděla, kdybychom vedli
boj takovým způsobem, že bychom zapomněli,
že v budoucnosti jsme na sebe odkázáni. Řeknu
zde zcela otevřeně, že nejsem přítelem
toho, co tak slyším ve veřejnosti napravo i
nalevo, nejsem přítelem myšlenky, aby v demokratickém
státě mohl rozhodovati jednostranný teror.
Já, pánové, jdu do takových důsledků,
pokud jde o demokratický požadavek, že od demokratického
principu nechci se uchýliti, ani kdyby mně nebo
mé straně se mělo škoditi. Stojím
tak do všech důsledků na principu demokracie,
že jsem toho názoru, že jedině tento princip
zabezpečuje stát a zabezpečuje svobodu tohoto
státu. Jiný princip může vést
k okamžitým úspěchům jedné
nebo druhé třídy nebo strany - o tom není
pochybnosti - ale nikdy nemůže vést k úspěchům
trvalým. Historie nám ukazuje, že cesta demokracie,
třeba trnitá, třeba těžká,
kde je třeba spolupráce všech, sice plně
neuspokojuje, ale přináší úspěchy
trvalejší. Pro mne je rozhodnější
ne mnoho, které za chvíli mohu ztratiti, nýbrž
raději méně, jen když to, čeho
dobudu, byť mě to plně neuspokojovalo, lest
zabezpečeno proti chvilkovým změnám
a převratům."
Úplně na závěr mi dovolte konstatování,
že kreditu nově vzniklého českého
státu by jistě posloužilo, kdyby zástupci
českého národa se v tuto chvíli vymanili
z osudové kletby instinktivního stranictví
a vzchopili se k jednomyslnému usnesení o pro všechny
přijatelném návrhu. (Potlesk.)
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Buzkové. Vzhledem k tomu, že páni
poslanci Řezáč a Matulka žádali,
aby některé jejich pozměňovací
návrhy byly projednány na zvláštním
zasedání ústavně právního
výboru, je třeba tuto záležitost ještě
před přestávkou dořešit. S faktickou
poznámkou se přihlásil společný
zpravodaj pan poslanec Výborný, uděluji mu
slovo.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo,
dámy a pánové, byl bych především
rád, usnadnilo by nám to práci, kdyby polední
přestávka byla vyhlášena až v okamžiku,
kdy odezní poslední pozměňovací
návrh. l když jsem si vědom toho, že i
po přestávce, nebude-li rozprava ukončena,
mohou samozřejmě padnout další návrhy,
ale zde předpokládám určitou dohodu.
To předesílám. Je pravdou, že byly předneseny
procedurální návrhy poslance Řezáče
a Matulky, které směřovaly k tomu, aby se
sešel ústavně právní výbor.
Teď bych nerad předesílal jakékoliv
rozhodnutí sněmovny, jen bych chtěl konstatovat,
že dle mého mínění o těchto
procedurálních návrzích hlasovat není
bez nějaké potřebnější
a podrobnější úvahy možno, neboť
ani kolega Matulka, ani kolega Řezáč nepřednesli
k tomu inkriminovanému článku o státním
zastupitelství, o prokuratuře, žádný
návrh. V podstatě jen žádali, aby takový
návrh ústavně právní výbor
formuloval. Je jistě možné hlasovat o jejich
návrzích, aby sněmovna vyzvala ústavně
právní výbor k sejití se. To je možné,
na toto potřebuji upozornit.
Posléze bych prosil, aby pro případ, že
už odezní všechny pozměňovací
návrhy, byla tzv. polední přestávka
vyhlášena na dobu, dle mého soudu, alespoň
4 hodin, neboť pozměňovacích návrhů
padla celá řada. Považuji za nezbytné,
aby při projednávání ústavy
nejen zpravodajové, ale i kluby a všichni poslanci
měli jednotlivé pozměňovací
návrhy k dispozici a aby se o nich event. mohly kluby v
rámci této přestávky poradit. Pak
by už nebylo nutné, poté co proběhne
hlasování o pozměňovacích návrzích,
činit další přestávku na kluby,
neboť tuto dlouhou přestávku by mohly kluby
využít ke svým komplexním poradám.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
společnému zpravodaji panu poslanci Výbornému.
Chci mu odpovědět a sdělit i vám,
že v tuto chvíli mám pouze tři přihlášky
do rozpravy - pana poslance Vlastimila Vlčka, Jiřího
Vyvadila a Františka Trnky. Žádný z nich
neoznamuje pozměňovací návrh, nýbrž
se vysloveně ohlašuje jako obecný projev, ať
už jménem klubu nebo jménem svým. To
je první odpověď na podnět pana poslance
Výborného.
Dále je třeba posoudit návrh na svolání
ústavně právního výboru. K
tomu se hlásí pan poslanec Matulka. Udílím
mu slovo.
Poslanec Dalibor Matulka: Pane předsedo, protože
pan společný zpravodaj má pravdu, já
jsem nevznesl pozměňovací návrh, tedy
k němu nemůže být samozřejmě
jednání ústavně právního
výboru. Přednesl bych pozměňovací
návrh, abych tento procedurální zádrhel
vyřešil. Nevím, jestli jsem v pořadí.
Předseda ČNR Milan Uhde: Pokud máte
pozměňovací návrh, myslím,
že nemůže být námitek.
Poslanec Dalibor Matulka: Já jsem navrhoval jednání
ústavně právního výboru, k
vyřešení čl. 80 vznáším
tedy jakýsi pozměňovací návrh
s tím, že navrhuji, aby současný text
čl. 80, a to v části do středníku,
byl označen jako odst. 1 tohoto článku, a
aby byly připojeny odstavce 2 a 3.
Odstavec 2 v tomto znění: "V čele státního
zastupitelstva stojí generální prokurátor,
který je z výkonu své funkce odpovědný
ministru spravedlnosti České republiky, do jehož
resortu státní zastupitelstvo patří.
Odstavec 3: "Podrobnější úpravu
postavení, úkolů a činnosti státního
zastupitelstva stanoví zákon." Děkuji.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Matulkovi, prosím pana poslance Grulicha.
Poslanec Václav Grulich: Pane předsedo, dámy
a pánové, já reaguji na návrh pana
poslance Výborného, na jeho vyjádření
v tom smyslu, že po hlasování o pozměňovacích
návrzích nebude třeba už čas
na setkání klubů.
Myslím si přesný opak, protože mám
dojem, že souhlas či nesouhlas některých
klubů s ústavou bude právě podmíněn
přijetím, či nepřijetím pozměňovacích
návrhů. V té souvislosti stahuji svůj
návrh na to, aby na závěr rozpravy vystoupili
předsedové klubů, protože by to bylo
předčasné a domnívám se, že
bude nutno, aby předsedové nebo zástupci
klubů vystoupili až po hlasování o pozměňovacích
návrzích. V tom smyslu se tedy přikláním
k procedurálnímu návrhu poslance Ortmana.
Děkuji.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Grulichovi, o slovo se přihlásil pan místopředseda
vlády České republiky Jan Kalvoda.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Vážený pane předsedo, dámy
a pánové, já jsem považoval za potřebné
reagovat na poznámku pana poslance Wagnera, on ostatně
to sám navrhl, a to v jedné části
jeho přednesu. Pokud jsem tomu správně rozuměl,
pokud ne, prosím pana poslance o opravu, položil dotaz,
zda přechodná a závěrečná
ustanovení ústavy tak, jak řeší
otázku zákonodárné a výkonné
moci, jinými slovy - zda ústřední
orgány státní správy přejdou
do nového ústavního systému České
republiky. Vystihl jsem alespoň zhruba tu otázku?
(Ano).
Chtěl bych říci, že to, co je v přechodných
a závěrečných ustanoveních,
se týká onoho základního členění
mocí. Včera přijatým recepčním
zákonem došlo k tomu, že byly recipovány
jednak jisté instituce, s výhradou plné nepřesnosti
tohoto slova recipovány, bylo určeno, které
instituce a orgány, a to i ústřední
orgány státní správy vykonávají
funkce, které dosud vykonávaly podobné instituce
federace. To je první stránka věci - ta institucionální.
Došlo také k tomu, že byl recipován federální
právní řád, tedy byly recipovány
i ty zákony, jimiž byly jisné instituce a jejich
působnosti zřízeny. Takže nebylo vypuštěno
v tomto procesu transformace nic, protože byl upraven, kromě
těchto specialit v ústavě, úplně
obecně. Pokud toto vysvětlení stačí,
dále bych se nevyjadřoval.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
místopředsedovi vlády Janu Kalvodovi. Chci
nyní shrnout situaci - rozprava není a nebude nyní
uzavřena. Pan společný zpravodaj poslanec
Výborný požádal o nejméně
4 hodinovou přestávku potřebnou na zpracování
pozměňovacích návrhů. Je tomu
tak, pane poslanče?
Poslanec Miloslav Výborný: Já jsem
to ne zcela přesně vyjádřil. Ta čtyřhodinová
přestávka by měla smysl pokud bychom předpokládali,
že se v průběhu této přestávky
sejdou kluby a že se nebudou scházet kluby po hlasování
o pozměňovacích návrzích.
Jestliže se teď kluby scházet nepotřebují,
ke zpracování návrhů, jak se domníváme
s paní kolegyní Marvanovou, nám 2 hodiny
postačí. Možná, že 2 hodiny postačí
i klubům. To neposoudím.
Předseda ČNR Milan Uhde: V tom případě
bude přestávka do 14 hodin. Předpokládáme,
že předsedové klubů dostanou příležitost
promluvit až po skončeném hlasování
o pozměňovacích návrzích. Domnívám
se, že o tom není potřeba hlasovat. Jestli
s tím všichni souhlasíte, přerušíme
nyní schůzi.
Předseda ČNR Milan Uhde: Je třeba
hlasovat o tom, aby se sešel ústavně právní
výbor? Trvá na tom někdo? Pan poslanec Matulka
- ano, trvá. Je třeba se tedy zeptat sněmovny,
zda odhlasuje doporučení ústavně právnímu
výboru, aby se sešel.
Kdo je pro toto usnesení sněmovny, ať zvedne
ruku. 59 hlasů.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 9.
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku.
66. Tento návrh nebyl přijat. S faktickou poznámkou
se hlásí pan poslanec Opatřil.
Poslanec Rudolf Opatřil: Pane předsedo, promiňte,
nejsem zběhlý v těchto procedurálních
věcech, nicméně mám dojem, že
by se měl hlasováním vyjádřit
souhlas či nesouhlas s návrhem pana poslance Ortmana.
Předseda ČNR Milan Uhde: To jest ta možnost,
aby se předsedové klubů nebo jejich představitelé
vyslovili až po odhlasování pozměňovacích
návrhů. Předpokládal jsem toto hlasování
po přestávce, ale trváte-li na tom, je možno
hlasovat už teď.
Ptám se tedy sněmovny, kdo je pro to, abychom schválili
tento procedurální princip, ať zvedne ruku.
132.
Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.
Přerušuji schůzi na dvě hodiny, sejdeme
se ve 14,15 hodin.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Vážená kolegyně a kolegové,
konečně můžeme zahájit přerušené
jednání. Prosím, abyste zaujali svá
místa a prosím pracovnice Kanceláře,
aby upozornily v předsálí, že budeme
zahajovat.
Dovolte, abych se pokusil stručně zrekapitulovat
stav.
Budeme v tomto okamžiku pokračovat v rozpravě,
do které je přihlášen pan poslanec Vlastimil
Vlček, prosím ho, aby se připravil ke svému
vystoupení. Pak jsme v průběhu dopolední
části jednání rozhodli hlasováním
o tom, že upravujeme postup svého jednání
tím způsobem, že po skončení
rozpravy bude hlasováno o pozměňovacích
návrzích a před závěrečným
hlasováním bude dána možnost zástupcům
jednotlivých klubů, aby vyjádřili
ve vystoupeních své stanovisko.
Budeme tedy pokračovat v přerušené rozpravě.
Hlásí se pan poslanec Štěrba.
Poslanec Tomáš Štěrba: Vážený
pane předsedající, vážená
sněmovno, mám procedurální návrh.
Navrhuji, aby se o znění ústavy hlasovalo
jmenovitě.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji. Ano, chápu to jako procedurální
návrh, který se týká závěrečného
konečného hlasování o ústavě.
Dámy a pánové, můžeme v tomto
okamžiku rozhodnout o tomto návrhu hlasováním.
Domnívám se, že to je naprosto logické.
Kdo je pro přijetí tohoto procedurálního
návrhu, ať zvedne ruku. 121 hlasů pro.
Kdo je proti? Nikdo. Děkuji.
Budeme tedy v závěrečném hlasování
o ústavě hlasovat jmenovitě.
Prosím nyní pana kolegu Vlčka, aby se ujal
slova.
Poslanec Vlastimil Vlček: Vážený
pane místopředsedo, vážená vládo,
dámy a pánové.
Dovolte mi poněkud patetický tón.
Příprava zevrubného projednávání
a posléze i schvalování Ústavy České
republiky mají bezpochyby historický význam.
V takovéto chvíli je na místě vrátit
se ke zkušenostem našich předků, abychom
z nich odvodili s nimi slučitelné a zároveň
důsledné naše rozhodnutí.
Připomeňme si tedy jména a díla těch,
kdo státotvorně, nebo mravně, nebo kulturně,
nebo vědecky, jako vzory, představují náš
vývoj. Kromě Svatého Václava a Karla
IV. jsou to zejména Jan Hus, Petr Chelčický,
Jiří z Poděbrad, Jan Ámos Komenský,
František Palacký, Karel Havlíček Borovský,
Tomáš Garigue Masaryk a Antonín Švehla.
Bez dalšího dokazování se snadno shodneme,
že před námi nestojí úkol náš
stát založit, nýbrž restaurovat jej, a
to v tom nejlepším smyslu toho slova. l tento úkol
však již naši předkové museli řešit
a vyřešili jej vícekrát. Zastavme se
v této souvislosti alespoň letmo u dvou již
zmíněných postav české státnosti,
a sice u těch, které nejsou přiměřeně
doceňovány. Mám na mysli Jiřího
z Poděbrad a Antonína Švehlu.
Ti, kdo ho za českého krále volili a potom
podporovali evropskou politiku Jiřího z Poděbrad,
zdaleka nebyli stejného přesvědčení
a zaměření. A přece se s ním
navzájem shodli, že "bouří již
bylo dost a světu je účelné ukázat
kladné rysy našeho snažení".
Antonín Švehla, onen hostivařský sedlák,
ministr vnitra, získal vedle T. G. Masaryka výrazné
zásluhy o stát, takže máme důvod
k ještě aktuálnější vzpomínce
na něho. Je mi ctí, že to mohu připomenout
citací z parlamentních pramenů. Švehlovu
převážnou účast a práci
na vypracování ústavy ocenil ústavní
výbor sněmovny slovy: "Co pro věc vykonal
pan ministr vnitra, nebude snad nikdy doceněno. Jak on,
neodborník, ovládal látku, s jakou houževnatostí
a prozíravostí hájil zásady osnovy,
jak nedbal oddechu, aby zabezpečil její uzákonění.
To vše mohou ocenit jen ti, kdož jej při práci
sledovali."
Stejně i levicově orientovaná literatura
přiznává Švehlovi, konzervativnímu
politikovi, největší podíl na obsahu
ústavy.
Sejděme se proto všichni ve jménu státotvornosti
všech stran - zdůrazňuji: ve jménu státotvornosti
všech stran, které v českém sněmu
zastupujeme - a povznesme se nad rozpory, jakkoli by nepříjemně
zněly po svém vypreparování logickými
skalpely. Vždyť proti dějinnému smyslu,
ideám a vzorům české státnosti,
vytvořeným především těmi
všemi, jejichž jména jsem chtěl dnes záměrně
připomenout, jsou naše spory často na úrovni
historického šumu.
Žádám vás proto všechny, abyste
při hlasování podpořili předložený
návrh nové ústavy obnoveného českého
státu. Já tak učiním proto, že
se cítím bytostně k tomu zavázán
svými předky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Vlastimilu Vlčkovi. Dále
se přihlásil do rozpravy pan poslanec Marek Benda,
kterému dávám slovo. Ještě než
se dostaví k řečništi, dovolte jednu
poznámku. Prosím zástupce klubů, aby
mi dodali přihlášky ke svým vystoupením
po uzavření rozpravy před závěrečným
hlasováním.