Česká národní rada 1992 – 1992

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Rumlovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy končím. Dovolte mi, abych navrhl další usnesení:

"Česká národní rada schvaluje smlouvu mezi vládou ČR a SR o zrušení vízové povinnosti."

Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať prosím zvedne ruku. 100. Děkuji.

Kdo je proti? Nikdo.

Konstatuji, že jsme schválili toto usnesení a tím jsme projednali bod č. 8 našeho programu.

Dalším bodem návrhu je

Společnou zprávu jste obdrželi jako tisk 122. Z pověření vlády České republiky nám předložený návrh odůvodní opět ministr vnitra pan Jan Ruml, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážené poslankyně, vážení poslanci, tuto smlouvu považuji za jednu z nejvýznamnějších a proto dovolte, abych se u ní zdržel trochu déle.

Z obsahového hlediska jde o smluvní úpravu, která by měla vstoupit v platnost souběžně s vytvořením obou republik jako nezávislých států. V daném ohledu je určující, že mezi těmito státy nebude po zániku federace vytvořena klasická státní hranice, jenž existuje mezi ČSFR a jejími sousedními státy. Faktická možnost pobytu osob, včetně cizinců ze třetích států vyžaduje, aby mezi oběma republikami byla přijata formou smluvní úpravy odpovídající pravidla spolupráce v oblasti tzv. cizineckého režimu.

Část I. dohody - Pobyt cizinců ze třetích států na území České republiky a na území Slovenské republiky - čl. 1 až 7 - vychází z předpokladu, že obě republiky budou mít právní nástupnictví po ČSFR. Návrh proto předpokládá převzetí závazku z dosavadních dohod o pobytu cizinců tzv. bezvízové dohody a dohody o malém pohraničním styku - a koordinační, resp. informační vazby při změnách rozsahu příslušných mezinárodních závazků.

Se zřetelem k "otevřené" povaze státní hranice je nezbytné, aby příslušné orgány smluvních stran uplatňovaly shodný postup v tzv. cizinecké agendě a v souvisejících otázkách. Je proto mimo jiné naprosto nezbytné, aby cizinec ze třetího státu, jemuž byl zakázán pobyt v jedné republice, nemohl přicestovat a pobývat na území druhé republiky. Smlouva zajišťuje jednotnou výši správních poplatků v cizinecké agendě na území obou republik cílem je zabránit případným spekulacím.

Čl. II. dohody, jeden z nejdůležitějších - předávání cizinců ze třetích států na společných státních hranicích - odpovídá československé současné smluvní praxi, zejména nedávno uzavřené vládní dohodě s Rakouskou republikou a s připravovanou smlouvou s Německem. V daném ohledu je tato část dohody předpokladem plnění těchto mezinárodních závazků, které ČSFR přijala a Česká republika přijme. Úprava zahrnuje pouze pravidla pro převádění cizinců ze třetích států, předávání vlastních občanů smluvních stran je obsaženo v dohodě o zrušení vízové povinnosti.

Důležitá je část. IV. - Společná a závěrečná ustanovení, poněvadž smluvními stranami těchto dohod, jež by měly upravit zejména organizačně technické podrobnosti vzájemné spolupráce, budou ministerstva vnitra a zahraničí. Návrh umožňuje, aby provádění dohody bylo ze stanovených důvodů zcela nebo z části zastaveno, ale platnost dohody by přitom nebyla dotčena. Umožňuje se tak bezprostředně reagovat na mimořádné situace vzniklé na území jedné ze smluvních stran. Platnost dohody je možno za stanovených podmínek ukončit výpovědí. Tzn. nezbytnost uzavření této smlouvy je dána především předpokládaným následnictvím České republiky a Slovenské republiky ve vztahu k závazkům z mezinárodních smluv, především o pobytu cizinců, uprchlících a pohraničním odbavování, jež ČSFR uzavřela.

A za druhé - je nezbytnost uzavření této smlouvy dána skutečností, že mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, alespoň po jistou dobu, nebudou existovat funkční státní hranice s hraničními přechody a systémem ostrahy těchto hranic. Státní hranice mezi oběma republikami budou mít fakticky jakýsi "vnitřní" charakter a každá z republik bude mít přirozeně zájem na obsahu a uplatňování cizineckého režimu, jenž bude zároveň uskutečňovat strana druhá.

Za třetí - nezbytnost uzavření toto smlouvy je dána okolností, že dosud jednotná vnitrostátní úprava příslušné problematiky, přijatá v rámci federálního zákonodárství, může doznat změnu po té, kdy zákonodárné pravomoce přejdou na národní rady republik. Jde v této souvislosti o to, aby alespoň základní instituty na daném úseku měly v obou republikách alespoň obdobný charakter, především v tzv. první etapě samostatné existence obou republik.

Tolik tedy ke zdůvodnění, podle mne, této důležité smlouvy.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Rumlovi za předložení této velice důležité smlouvy. Otevírám rozpravu k tomuto bodu.

/Nikdo se nehlásil./

Rozpravu tedy končím a navrhuji vám následující usnesení:

"Česká národní rada schvaluje smlouvu mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o společném postupu v otázkách pobytu cizinců ze třetích států na území České republiky a na území Slovenské republiky."

Kdo souhlasí s tímto navrženým usnesením, ať zvedne ruku. 105.

Kdo je proti? 1.

Konstatuji, že jsme projednali další bod našeho programu.

Dámy a pánové, desátým bodem našeho programu je

Společnou zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 123. Smlouvu nám odůvodní z pověření vlády České republiky opět ministr vnitra pan Jan Ruml, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážené poslankyně, vážení poslanci, jde o smlouvy o společném využívání stanovených informací a archivních fondů v oblasti činnosti ministerstva vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti. Tato smlouva má platit po dobu 20 let a jejím cílem je zachovat funkčnost, účelnost a hospodárnost archivních fondů vzniklých z činností všech tří ministerstev a v zájmu zachování dobré spolupráce obou smluvních stran při dalším využívání, zejména v boji proti kriminální trestné činnosti.

Obsahem smlouvy je vymezení umístění, vedení, správa, způsob užívání a dělení fondů kriminalistických a správních evidencí a stanovení pravidel, podle kterých bude provedena rozluka archivních fondů federálního ministerstva vnitra a federálního policejního sboru, vojsk ministerstva vnitra, dále rozdělení operativních svazků a evidence zájmových osob bývalé Státní bezpečnosti a personálních spisů policistů a jejich předchůdců.

V čl. 2, 3 a 4 smlouvy jsou jednotlivé informační fondy vyjmenovány a dále je určeno, kdo který fond, až do rozdělení archivace bude spravovat, obsahové náklady na jejich spravování a provozování.

Na přípravě rozdělení archivů evidencí všech druhů a poznatkových fondů se podílela meziresortní komise Federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra ČR a ministerstva vnitra SR a jejich jednotlivá odborná pracoviště.

Ministrů vnitra obou republik je pak touto smlouvou uloženo vytvoří paritní komisi, která bude řešit případné problémy vzniklé při realizaci této smlouvy.

Článek sedm zavazuje obě smluvní strany k tomu, aby správu a provozování dočasně společně užívaných fondů provozovali způsobem, který zachová jejich funkčnost a zabrání jejich zneužití.

Vláda České a vláda Slovenské republiky zmocnila své ministry vnitra ke sjednání prováděcích protokolů, které stanoví, časový harmonogram a mechanismus dělení jednotlivých fondů, podmínky společného užívání a úhradu provozních nákladů. Na základě toho již byly připraveny tři dokumenty: rozkaz tří ministrů vnitra o delimitaci správních a kriminalistických evidencí, archivních fondů a zařízení na ochranu utajovaných skutečností s termínem plnění do 31. 12. 1992. Tento rozkaz již byl vydán.

Dále je připraven prováděcí protokol k této smlouvě a dohod mezi ministry vnitra ČR a SR o rozdělení a dalším využívání písemností vzniklých z činnosti útvarů FMV a FKS a vojsk ministerstva vnitra. Nezávislé komise při FMV a centrální personální evidence FMV s termínem plnění po 1. 1. 1993. Zde se jedná o rozluku tzv. spisové služby.

V této smluvě se používá řada pro vás ne zcela známých a jasných termínů, blíže při vašich dotazech. Považuji tutu smlouvu z mé strany za předloženou a odůvodněnou. Odpovím až na vaše dotazy.

Děkuji vám za vaši pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Rumlovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu, do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím. Navrhuji následující usnesení:

ČNR schvaluje smlouvy mezi vládou ČR a vládou SR o společném využívání stanovených informačních a archivních fondů vzniklých z činnosti ministerstev vnitra v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 99.

Kdo je proti? Nikdo.

Konstatuji, že jsme schválili tuto smlouvu a projednali jsme tím i další bod našeho programu.

Jako další bod máme na programu

Společnou zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 124. Z pověření vlády bude odůvodňovat dnes nejpilnější odůvodňovatel pan ministr Ruml. Dávám mu naposledy slovo k odůvodnění smlouvy.

Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Dámy a pánové, budu hovořit o smlouvě mezi vládou ČR a vládou SR o spolupráci v oblasti telekomunikačních služeb ministerstev vnitra a šifrové služby.

Vlastní a nezávislá šifrová služba je jedním z atributů každého samostatného státu. V každém státě může být vždy pouze jeden garant kvality a spolehlivosti šifrové služby. V ČSFR jím do rozpadu federace je odborný útvar FMV. Tato dohoda, kterou předkládám, má řešit plynulé převzetí dosavadních práv, povinností a smluvních závazků FMV republikovými MV. Uzavřením této dohody jsou republiková ministerstva vnitra zmocněná do doby přijetí příslušných obecně právních předpisů samostatně řešit problematiku šifrové služby. Tím nedojde ke vzniku právního vákua vedoucímu k ohrožení chodu šifrové služby i bezpečnosti technických prostředků používaných oběma smluvními stranami, ani k narušení mezinárodních vazeb mezi šifrovými službami. Šifrová služba jako zvláštní prostředek k ochraně státního tajemství zabezpečuje šifrovou ochranu informací určenými pracovníky a státem garantovanými šifrovacími prostředky. Šifrová ochrana je způsob ochrany informací před jejich získáním či znehodnocením nepovolanou osobou. K této ochraně se využívají šifrovací prostředky na bázi kryptografických metod. Státní zájem na řádném provádění šifrové služby zastupuje FMV, které podle zákona č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství ve znění zákona 383/1990 Sb. šifrovou službu metodicky řídí a vydává pokyny k zajištění jednotného a bezpečného provádění šifrové služby.

Nyní jde o to, aby tuto práci mohla vykonávat obě ministerstva vnitra po dobu než si zřídí vlastní šifrový systém oba státy. Tato smlouva byla projednána a schválena ve výboru pro právní ochranu a bezpečnost i v zahraničním výboru ČNR.

Tolik k předložení této smlouvy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Rumlovi. Otevírám rozpravu k této smlouvě mezi vládou ČR a vládou SR. Do rozpravy se nikdo nehlásí, proto ji končím. Navrhuji následující usnesení:

"Česká národní rada schvaluje smlouvu mezi vládou ČR a vládou SR o spolupráci v oblasti telekomunikačních služeb ministerstev vnitra a šifrové služby."

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 108.

Kdo je proti? Nikdo.

Konstatuji, že jsme schválili toto usnesení a tím smlouvu. Můžeme přikročit k dalšímu bodu našeho programu.

Dalším bodem je

Uvedený návrh vám byl předán prostřednictvím výborů. Společná zpráva má číslo sněmovního tisku 125. Z pověření vlády nám tento návrh odůvodní pan ministr Vodička, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, předložená smlouva mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení je jedna z těch smluv, které se bezprostředně týkají velké části občanů a které určují jejich práva a povinnosti v této tak citlivé oblasti.

Úzké vztahy mezi oběma republikami a vzájemná propojenost pracovních a rodinných vztahů předurčují, že řešení otázky sociálního zabezpečení ihned po rozdělení ČSFR na dva samostatné státy musíme považovat za mimořádně významné.

Dovolte mi zdůraznit, že předkládaná smluvní úprava sociálního zabezpečení mezi ČR a SR plně sleduje úpravu a praxi vycházející z pojišťovacích principů běžnou mezi vyspělými státy. Přes již zmíněné úzké vztahy mezi ČR a SR překládaná smlouva nehledá zvláštní nebo neobvyklá řešení. Takový přístup by vzhledem k zapojení ČR a SR do evropských struktur byl v budoucnu sotva akceptovatelný nebo by přinejmenším činil potíže.

Smlouva zakotvuje základní principy pro nároky vyplývající z pojištění, důchodového a nemocenského zabezpečení, kterými jsou:

1. Zachování získaných nároků,

2. Sčítání pojistných dob,

3. Výplata dávek do druhého státu.

Za snad nejpodstatnější ze smlouvy je možno považovat oblast důchodového zabezpečení, na kterou bych chtěl zvlášť upřít vaši pozornost.

Zavedením principu dílčích důchodů se zde řeší jak poměrné nesení nákladů na důchody oběma republikami podle poměru dob zaměstnání odpracovaných oběma, občanem na jejich vlastních územích. Toto je stanoveno v čl. 11 předkládané smlouvy, ale dochází zde i k vypořádání dob zaměstnání získaných občanem ještě za existence společného státu.

Podle čl. 20 smlouvy, tyto doby ve formě důchodů uspokojí v zásadě vždy ta strana, na jejímž území bylo sídlo zaměstnavatele občana před rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky. Posledního zaměstnavatele.

Vedle důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění je věcným obsahem smlouvy také oblast státních sociálních dávek a dávek a služeb sociální péče. Vyjma zdravotního zabezpečení, které upravuje smlouva o spolupráci v oblasti zdravotnictví, a zabezpečení v nezaměstnanosti, které upravuje smlouva o vzájemném zaměstnávání občanů, tento smluvní dokument spolu s dalšími pokrývá celou širokou oblast práv a nároků občanů v sociální oblasti, které jsou předmětem úprav ve dvoustranných smlouvách mezi vyspělými státy, nebo dvoustranných konvencích o sociálním zabezpečení.

Tolik k zdůvodnění této smlouvy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi Vodičkovi. Otevírám rozpravu k této smlouvě. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu tedy uzavírám. A navrhnu vám přijmout následující usnesení:

"Česká národní rada schvaluje smlouvu mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení."

Kdo s tímto návrhem usnesení souhlasí, ať, prosím, zvedne ruku? 102.

Děkuji.

Kdo je proti? 1.

Děkuji.

Usnesení jsme tedy schválili a tím jsme schválili i smlouvu a projednali jsme další bod našeho programu.

Dámy a pánové, přistoupíme k projednávání bodu 13, kterým je

Společnou zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 126. Odůvodněním této smlouvy byl opět pověřen pan ministr Jindřich Vodička, kterému předávám slovo.

Pan ministr práce a sociálních věci Jindřich Vodička: Ještě jednou, dámy a pánové. Smlouva, kterou máte nyní před sebou, není možná tolik v povědomí jako některé další, ale její důsledky budou velmi závažné, jak ve sféře hospodářské, tak v sociální i sociologické, jako součást každodenního života většiny našich občanů.

V souvislosti s rozdělením ČSFR na dva samostatné státy vzniká naléhavá potřeba řešení otázky vzájemného zaměstnávání občanů, neboť velmi úzké ekonomické vazby a všeobecný systém propojenosti mezi ČR a SR se vyznačuje i tím, že poměrně velký počet občanů jedné republiky v současnosti je a nadále bude zaměstnaný na území druhé republiky. Předkládaná smlouva, v souladu s těmito potřebami, jakož i trendem, který je uplatňován v rámci integrace Evropského společenství, zakotvuje základní zásadu trhu práce, kterou je volný pohyb pracovních sil.

Tento volný pohyb pracovních sil znamená na jedné straně svobodnou volbu občanů hledat si podle svých představ a schopností zaměstnání na území obou smluvních států a na straně druhé svobodnou volbu zaměstnavatele tyto občany zaměstnávat.

Předkládaná smlouva svou dikcí vylučuje diskriminaci občanů, neboť při vzájemném zaměstnávání jsou rozhodující právní předpisy ve státě, kde má sídlo zaměstnavatel.

Mezi smluvními státy se rovněž neuplatňuje žádné administrativní omezení, jakým je např. povolení k zaměstnání nutné u ostatních cizinců. Jedinou podmínkou, spíše statistického rázu, je registrace občanů druhého smluvního státu u územního orgánu příslušného podle sídla zaměstnavatele. A při vysílání zaměstnanců zaměstnavatelem jednoho smluvního státu na území druhého smluvního státu je nutná registrace u územního orgánu práce v místě výkonu této práce.

Vedle nároků, plynoucích ze zaměstnání v oblasti důchodového a sociálního zabezpečení upravené zvláštními smlouvami, řeší smlouva o vzájemném zaměstnávání i další nároky občanů, a to v případě, že se stanou nezaměstnanými. Vychází se ze zásady vzájemně započitatelných, odpracovaných dob na území obou smluvních států a zásady, že pro poskytování podpor v nezaměstnanosti je rozhodující právní úprava v místě sídla zaměstnavatele.

Pokud se při realizaci této smlouvy vyskytnou některé otázky, které bude třeba řešit konkrétněji, např. otázky spolupráce územních orgánů práce, poskytování si informací o uchazečích o zaměstnání, informací o volných pracovních místech, apod., lze bližší podmínky sjednat správním ujednáním mezi ministerstvem práce ČR a ministerstvem práce a sociálních věcí a rodiny SR. Tolik krátké zdůvodnění této smlouvy.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Ano. Děkuji panu ministru Vodičkovi a otevírám rozpravu k této smlouvě. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Rozpravu končím a navrhnu vám následující usnesení:

"Česká národní rada schvaluje smlouvu mezi ČR a SR o vzájemném zaměstnávání občanů."

Kdo je, prosím, pro přijetí tohoto usnesení, ať zvedne ruku. 92.

Kdo je proti? 1. Děkuji.

Konstatuji, že jsme schválili toto usnesení a tím i smlouvu mezi republikami. Můžeme přejít k dalšímu bodu našeho programu, kterým je

Společnou zprávu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 127. Vládou byl pověřen odůvodněním pan ministr spravedlnosti Jiří Novák, kterého žádám, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, sjednání smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů, je nezbytné pro další fungování justice po vzniku nových samostatných států, tedy České republiky a Slovenské republiky. Zpracovaný návrh smlouvy spolu se závěrečným protokolem vytváří všechny podmínky pro právní styky obou samostatných republik. Tyto smluvní dokumenty přitom důsledně zohledňují závazky vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je dosud v právní oblasti vázána Česká a Slovenská Federativní Republika.

Smlouvy vycházejí z úplné samostatnosti, a tím i plné mezinárodně právní subjektivity obou nových států i ze zásady odděleného státního občanství. Velmi důležité je ustanovení, které zakotvuje stejnou právní ochranu pro státní občany jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, a to jak z hlediska hmotně-právního, tak i z hlediska procesního. Smlouva tedy promítá zásadu národního režimu jako nosnou zásadu dvoustranných mezinárodních smluv o právní pomoci.

Smlouva obsahuje i pojmově vychází ze zásad obvyklých v tomto typu mezinárodních smluv. Po všeobecných ustanoveních upravuje právní pomoc v občanských věcech, uznání a rozhodnutí v občanských věcech a právní pomoc v trestních věcech, včetně předávání trestního stíhání a vydávání a předávání odsouzených. Smlouva respektuje závazky České a Slovenské Federativní Republiky, jak jsou vyjádřeny v mnohostranných mezinárodních smlouvách upravujících právní pomoc v širším slova smyslu, a jak je převezmou i samostatné státy.

Koncepce smlouvy tedy vychází z toho, že justiční orgány budou postupovat především podle příslušných mnohostranných mezinárodních smluv, k jejichž doplnění smlouva obsahuje potřebná ustanovení vyhovující potřebám justičních orgánů obou smluvních stran.

V oblasti občanské se jedná o mnohostranné mezinárodní úmluvy Haagské konference, mezinárodního práva soukromého v oblasti trestní, o mnohostranné mezinárodní úmluvy Rady Evropy. Závěrečný protokol upravuje především některé otázky přechodného charakteru, které by nebylo žádoucí vtělovat přímo do smlouvy jako dokumenty s předpokládanou dlouhodobou životností. Jde o tzv. prezidentskou smlouvu. Tato smlouva byla projednána ve třech výborech České národní rady, a to ve výboru ústavně právním, výboru pro právní ochranu a bezpečnost a výboru zahraničním. Ve všech výborech s ní byl bez rozpravy vysloven souhlas.

Děkuji za pozornost.