Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Miroslav Raška: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych předložil protinávrh. Říkám "protinávrh" z toho důvodu, že k některým paragrafům, ke kterým jsem chtěl předložit pozměňovací návrh, již návrhy zazněly. Předesílám, že v souladu s platným usnesením ČNR nejsem ani lékařem, ani majitelem, ani zaměstnancem zdravotní pojišťovny.

Můj pozměňovací návrh je v intencích toho, co řekl pan ministr Kočárník, a to v bodě, kdy nezvyšuje náklady státu na všeobecné zdravotní pojištění a snaží se zprůhlednit všerozdělovací proces, který je navržen v návrhu zákona.

Pozměňovací protinávrh je k těmto paragrafům - aby mohli předkladatelé a společný zpravodaj sledovat, předám jim to písemně. Protinávrh chápu jako komplexní, protože nepřijetí kterékoliv jeho části by postrádalo v kontextu smysl.

Znění § 12 se mění takto: Za osoby, za které je plátcem pojistného stát, hradí měsíčně pojistné ministerstvo financí České republiky na účet příslušné zdravotní pojišťovny a to do dvacátého dne předcházejícího kalendářního měsíce.

Druhá změna je ke znění § 20, odstavec 1: "Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky je povinna zřídit zvláštní účet všeobecného zdravotního pojištění /dále jen zvláštní účet/. Zvláštní účet slouží k vyrovnání prostředků, nutných a možných k finančnímu zajištění potřebné zdravotní péče pro kategorie pojištěnců, za které platí pojistné stát.

Odstavec 2: Zvláštní účet spravuje všeobecná zdravotní pojišťovna ČR /dále jen správce účtu/ a vede ho odděleně od ostatních účtů fondů, které spravuje.

Odstavec 3 zůstává v původním znění.

Odstavec 4 ministerstvo zdravotnictví ČR po dohodě s ministerstvem financí ČR a ministerstvem práce a sociálních věcí ČR stanoví vyhláškou a) bližší pravidla hospodaření se zvláštním účtem b) jednací řád dozorčího orgánu c) definici jednotlivých kategorií z okruhu pojištěnců, za které je plátcem pojistného stát d) způsob určené částky k vyrovnání na jednoho pojištěnce příslušné kategorie stanovených podle písm. c) tak, aby tato částka v součtu s pojistným hrazeným státem u pojištěnců dané kategorie zajistila nutně finanční prostředky k úhradě potřebné zdravotní péče.

Změna třetí, znění paragrafu 21 se mění takto:

Odstavec 1 Správce účtu: a) určí v souladu s vyhláškou částky podle § 20 odst. 4 písm. c) b) určené částky vynásobí počtem všech pojištěnců příslušné kategorie v České republice a takto vypočtené výsledky sečte. Výsledný součet představuje konečnou sumu potřebných finančních prostředků k vyrovnání pojistného za státem placené pojištěnce c) výslednou sumu dle písm. b) vydělí počtem všech pojištěnců v České republice uvedených v paragrafu 5, 7, 9 a 10 výsledkem je vyrovnávací částka vztažená na jednoho tohoto pojištěnce d) sdělí výsledné částky dle písmene a) a c) všem zdravotním pojišťovnám do třicátého dne příslušného měsíce.

Odstavec 2: každá zdravotní pojišťovna a) vynásobí částky dle odst. 1 písm. a) počty svých pojištěnců v daných kategoriích a výsledky sečte b) vynásobí částku dle odst. 1 písm. c) celkovým počtem svých pojištěnců uvedených v paragrafu 5, 7, 9 a 10 c) od výsledné částky dle písm. a) odečte výslednou částku, dle písmene b). Je-li tento výsledek kladný, představuje částku, kterou je povinna odvést na zvláštní účet. Je-li tento výsledek záporný, představuje částku, kterou pojišťovna obdrží ze zvláštního účtu.

Odstavec 3: Zdravotní pojišťovna, které vznikla dle odstavce 2 písm. c) povinnost odvodu, poukáže vypočtenou částku na zvláštní účet do patnáctého dne měsíce následujícího.

Za čtvrté: Zdravotní pojišťovna, které vznikl dle odst. 2 písm. c) nárok na vyrovnávací příspěvek ze zvláštního účtu, oznámí tuto skutečnost správci účtu do 15. dne měsíce následujícího. Správce účtu následně tuto částku poukáže příslušné zdravotní pojišťovně do 25. dne tohoto měsíce.

Čtvrtá změna znění § 28 odst. 3 se mění takto: § 7 odst. 4 zní: " Pojistné se platí měsíčně na účet zdravotní pojišťovny, provádějící zdravotní pojištění."

Kolegyně a kolegové, smyslem pozměňovacího návrhu není eliminace vyrovnávacích plateb pojistného u státem placených pojištěnců z pojistného výdělečně činných pojištěnců. Rovněž jeho cílem není zachování výhod těm pojišťovnám, které budou mít výhodnější strukturu pojištěnců. To jsou ty pojišťovny, které mají malý počet státem placených a malý počet pojištěnců z kategorie vyžadující zvýšenou péči. Pozměňovací návrh naopak jednoznačně vychází z důvodné potřeby vyrovnání částek pojistného od státu tak, jak vyžaduje finanční náročnost potřebné léčebné péče určitých kategorií pojištěnců, zejména důchodců.

Tento pozměňovací návrh umožňuje ministerstvu zdravotnictví, aby na základě svých podkladů a dle předem dané metodiky, příslušnou částku pro jednotlivé kategorie státem placených pojištěnců stanovilo, resp. stanovovalo. Rozdíl mezi pozměňovacím návrhem a návrhem původním spočívá pouze v mechanismu vyrovnání. Původní návrh je klasickým příkladem přerozdělování, kde se vychází ze skutečně vybraných částek pojistného od výdělečně činných pojištěnců, byť do přerozdělování vstupuje jen polovinou. Značně tedy odstraňuje motivaci jednotlivých pojišťoven starat se plně o výběr pojistného a v krajní mezi připouští i to, že pojišťovna s výhodnou strukturou pojištěnců může získat finanční přínos z fondu tím, že dostatečně nezajistí výběr pojistného od svých výdělečně činných pojištěnců, což je paradoxní.

Vzdáleně toto přerozdělení připomíná placení tepla nebo teplé vody ve větším činžovním domě, kde nejsou zapojena měřidla. Celý systém přerozdělování je tak velmi těžko kontrolovatelný, neprůhledný a nepředvídatelný. Nelze ho také použít k ekonomickému řízení a spíš než řešením nedostatků prostředků na státem placené pojištěnce, zajišťuje pouze srovnání jednotlivých pojišťoven.

Pozměňovací návrh proti tomu systémově vychází z následujících údajů: a) chybějících částek pro jednotlivé kategorie státem placených pojištěnců, důchodci, děti event. všichni další ostatní placení pojištěnci jako jedna kategorie. b) celorepublikových počtů pojištěnců v jednotlivých kategoriích c) celorepublikového počtu výdělečně činných pojištěnců.

Pouze tyto tři vstupy jednoznačně determinují vyrovnávací systém. Z výše uvedených vstupů vypočte správce účtu nebo ministerstvo zdravotnictví výsledek tak, že vynásobí chybějící částku jednotlivých kategorií celorepublikovým počtem pojištěnců příslušné kategorie. Výsledky sečte a součtový výsledek dělí celorepublikovým počtem výdělečně činných pojištěnců, částku připadající na jednoho výdělečně činného pojištěnce jako částku vyrovnávací.

Za šesté následně správce účtu sdělí všem zdravotním pojišťovnám výši chybějících částek pro jednotlivé řádně definované kategorie státem placených pojištěnců a za b) výši vyrovnávací částky pro výdělečně činné pojištěnce.

Na základě uvedených údajů si každá zdravotní pojišťovna vypočte, zda-li ze zvláštního účtu finanční obnos obdrží, nebo zda naopak na zvláštní účet finanční prostředky poukáže výši získaných nebo poskytnutých prostředků. Protože tyto údaje lze snadno podle potřeby upravovat, umožňuje tak celý mechanismus vyrovnávání i přiměřené ekonomické působení na všechny pojišťovny podle okamžité situace.

Chtěl bych na závěr svého příspěvku podotknout a požádat, aby se při hlasování o návrhu hlasovalo jako o celku, neboť jak jsem řekl, by jednotlivé změněné části pak zcela zkomplikovaly jak celý zákon, tak i realizaci tohoto návrhu a zároveň jej předkládám jako protinávrh k předneseným návrhům k paragrafům, o kterých jsem ve svém návrhu hovořil.

Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Raškovi. Slovo má paní poslankyně Röschová. Připraví se pan poslanec Kašpárek.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo, dámy a pánové, když jsem se přihlašovala do rozpravy, nevěděla jsem, že můj pozměňovací návrh, který jsem měla připravený přednést, přednese pan poslanec Jaroš. Nicméně přesto využívám tohoto okamžiku, abych podpořila jeho pozměňovací návrh, týkající se § 31, který zněl na vypuštění odst. 2, tj. omezené účinnosti tohoto zákona.

Ráda bych tento pozměňovací návrh pana poslance Jaroše odůvodnila z trošku jiného pohledu, než zde již bylo řečeno. Domnívám se, že institut omezené účinnosti v kterémkoliv právním předpisu je institut právně velice problematický. Mnoho právních teoretiků - a s nimi hluboce souhlasím - je toho názoru, že účinnost nelze novelizovat. Vy z vás, kteří jste tu byli v minulém volebním období, si jistě vzpomínáte, jak veliký problém pro nás znamenal volební zákon nebo zákon o volbách do ČNR, kde z předchozího volebního období byla také omezená účinnost a vymýšleli jsme potom velice krkolomné, řekla bych přímo právní kličky, abychom mohli účinnost novelizovat.

Zcela logické asi je, že pravděpodobně novelizovat účinnost nelze, protože potom bychom zpochybnili trvání účinnosti a platnost zákonů vůbec.

Chtěla bych upozornit na to, že jako zákonodárný sbor máme dostatek jiných možností, abychom vyvinuli účinný tlak na vládu, aby jakýkoliv obecně závazný právní předpis, o kterém se domníváme, že by měl být přechodného charakteru, abychom vládu nechci říci přinutili - to se mi nelíbí - aby podala nový návrh zákona. Děkuji vám.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Röschové. Slovo má pan poslanec Kašpárek, připraví se pan poslanec Payne.

Poslanec Miroslav Kašpárek: Pane předsedo, obsah mé připomínky byl vyčerpán předchozími předřečníky. Vzdávám se a děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kašpárkovi za jeho sdělení. Slovo má pan poslanec Payne, připraví se pan poslanec Wagner.

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedo, pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, po přečtení tohoto zákona jsem dospěl k názoru, že zde chybí jedna část, která by chránila podnikatele před zneužitím jejich podnikatelského tajemství, protože pracovníci kontrolující vybírání zdravotního pojištění by mohli informace, o kterých se v souvislosti s touto činností dozvěděli, využít k prospěchu svému nebo jiných osob.

V této věci je u nás v platnosti zákon č. 256 z letošního roku, který pojednává o ochraně osobních údajů v informačních systémech. Tento zákon se vztahuje na provozovatele informačního systému, jímž nepochybně každá zdravotní pojišťovna je, jak to také předepisuje zákon o Všeobecné zdravotní pojišťovně i o resortních a dalších pojišťovnách, avšak nedotýká se zcela konkrétně pracovníků těchto pojišťoven.

V této souvislosti bych navrhl určité srovnání. Následně po schválení tohoto zákona o ochraně informací a osobních dat byl v České národní radě schválen zákon č. 337 o správě daní. Tam pracovníci daňové kontroly mají přibližně stejné pravomoci, jestliže vstupují do jednotlivých podniků, jednotlivých jednotek podnikatelů, jako pracovníci kontroly stanovené v tomto zákoně.

Proto navrhuji, aby byl doplněn mechanismus, který by stanovil povinnost mlčenlivosti přibližně ve stejném rozsahu a pokuty v přibližně stejném rozsahu, jak jsou stanoveny v zákoně o správě daní. Domnívám se, že ochrana by měla být přibližně symetrická pro každého, kdo je oprávněn vstupovat a nahlížet do účetních knih apod.

Proto navrhuji vložit nové paragrafy 23 a 24 a zbývající paragrafy přečíslovat.

§ 23 by měl orientační nadpis Povinnost zachovávat mlčenlivost.

- odst. 1 - Pracovníci příslušné zdravotní pojišťovny jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se při kontrole plateb pojistného nebo v souvislosti s ním dověděli.

- odst. 2 - Povinnost zachovávat mlčenlivost trvá i po skončení pracovního poměru nebo pracovní činnosti.

- odst. 3 - Pracovníci příslušné zdravotní pojišťovny musí být poučeni o své povinnosti zachovávat mlčenlivost a o právních důsledcích porušení této povinnosti.

- odst. 4 - Pracovníci příslušné zdravotní pojišťovny mohou

a) informace získané při výkonu své činnosti poskytnout jinému pracovníkovi téže nebo jiné zdravotní pojišťovny, odvolacímu orgánu nebo soudu,

b) zobecněné informace získané při výkonu své činnosti poskytnout příslušnému ministerstvu, aniž by byly uváděny konkrétní subjekty, jichž se informace dotýkají.

- odst. 5 - Povinnosti zachovávat mlčenlivost mohou být pracovníci příslušné zdravotní pojišťovny zproštěni pouze písemně s uvedením rozsahu a účelu

- odst. 6 - Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost se považuje i využití vědomostí získaných při kontrole plateb pojistného nebo souvislosti s ním pro jednání přinášejícím prospěch osobě zavázané touto povinností nebo osobám jiným a nebo jednáním, která by způsobila někomu újmu.

- odst. 7 - Bez uvádění konkrétních údajů, zejména jmenných, může pracovník příslušné zdravotní pojišťovny využívat zobecněné informace při vědecké, publikační a pedagogické činnosti.

- odst. 8

- Příslušná zdravotní pojišťovna odpovídá za vytvoření podmínek pro zachování mlčenlivosti podle odst. 1. To platí i při využívání a umožnění přístupu do údajů evidovaným pomocí výpočetní techniky.

Následuje nový § 24, orientační nadpis Sankce za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost.

- odst. 1 - Za porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost (§ 23), pokud nejde o čin přísněji trestný, lze pracovníkovi příslušné zdravotní pojišťovny uložit pokutu až do výše 250 000,- Kčs.

- odst. 2 - Pokutu ukládá statutární zástupce příslušné zdravotní pojišťovny.

- odst. 3 - Pokuty jsou příjmem příslušné zdravotní pojišťovny.

- odst. 4 - Uložením pokuty nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů o náhradě škody a trestní odpovědnosti.

Zbývající paragrafy by se musely přečíslovat.

Poznámka k pokutě 250 000,- Kčs. Je shodná s tou, která je stanovena při kontrole daňové.

Domnívám se, že je na místě, aby byla shodná, aby si někdo nemohl vybírat způsob úniku informací, který by byl případně levnější. Je tady tedy důvod k tomu, aby částka byla shodně formulována v obou zákonech.

Chtěl bych říci, že přísnost v těchto věcech zhruba odpovídá evropskému standardu, zatímco náš zákon o ochraně informací je, řekl bych, nedostatečný při ochraně informací. Prozatím.

Chtěl bych se dále zmínit o lhůtě 10 let na promlčení pojistného uvedeného v § 16. Společná zpráva po mém soudu správně navrhuje tuto lhůtu zkrátit na 5 let. Chtěl bych upozornit na to, že společná zpráva u předchozího projednávaného zákona nestanovila obdobné zkrácení. Navrhl jsem jej v rozpravě. Chtěl bych poprosit sněmovnu, aby při projednávání těchto dvou zákonů si byla vědoma toho, že by bylo účelné, aby tyto lhůty pro promlčení byly v obou zákonech shodné, tedy buďto 10 let nebo 5 let. Myslím si, že by bylo vůbec nejúčelnější, kdybychom se v těchto zákonech drželi lhůt, které odpovídají běžným zvyklostem občanského práva, jak jsou stanovené v Občanském zákoníku. Možná, že bychom měli zvažovat lhůtu 3letou. Já ji ovšem nenavrhuji. V tomto případě tedy jenom podporuji znění společné zprávy a upozorňuji na souvislost s druhým zákonem, kde je obdobné ustanovení.

Dále bych chtěl upozornit, že v § 23, v odst. 1 se na konci odstavce hovoří o tom, že každý plátce je povinen oznamovat číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platbu pojistného nebo jeho záloh. Domnívám se, že číslo bankovního účtu je záležitostí dotyčného podnikatele a v podstatě nikomu nic není do toho, jaké má účty. Pokud některý podnikatel bude chtít, aby se o jeho hotovosti na účtu nevědělo, zřídí si účet, na kterém bude obrat, tedy pouze pohyb tohoto pojistného, takže se pojišťovna z toho stejně nic nedozví. A nemá možnost už se dozvědět o žádných dalších účtech.

Vzhledem k tomu, že oznamování tohoto účtu je navíc ještě fakultativní, pouze pokud z něj bude provádět platbu, je možné samozřejmě platit i na hotovosti, domnívám se, že je zcela zbytečné, aby zákon stanovoval takovouto povinnost, která stejně prakticky nemůže přinést žádný efekt.

Navrhuji z tohoto odst. 1/ vypustit slova "... číslo bankovního účtu pokud z něj bude prováděna platba pojistného anebo jeho záloha" Větu ukončit tečkou za slovem "přiděleno".

V odst. 3/ v prvním řádku stojí slovo "uvedené", text tedy zní "... změní-li se dodatečně údaje uvedené v odst. 1/..". Ovšem údaje uvedené v odst. 1/ mohou být změněny pouze zákonem, o kterém rozhoduje ČNR. Návrh zřejmě má na mysli údaje oznámené podle odst. 1/. Proto tedy navrhuji slovo "uvedené" nahradit slovy "oznámené podle odst. 1/".

Dále v třetím odstavci § 23, kde se hovoří o tom, že osoby jsou povinny ohlásit změny do 8 dnů, neříká se ovšem od kterého okamžiku. Vzhledem ke znalosti našich spojových služeb se domnívám, že by stálo za to za slova "8 dnů" doplnit slova "ode dne, kdy se o nich dozvěděli" Tzn. tedy ode dne, kdy bylo doručeno a převzato příslušné oznámení.

V § 24 ve třetím řádku se opět vyskytuje vazba " a číslo bankovního účtu". Tuto vazbu z důvodů, které jsem před chvílí uvedl, navrhuji rovněž vypustit.

Dále v § 26 se hovoří o tom, že právnické osoby, které vedou evidenci osob a jejich majetku, jsou povinny buďto, je-li to úřední povinnost - úřední povinnost se nemůže vztahovat na právnickou osobu, která je subjektem, který se rozhoduje sám, a žádná úřední povinnost pro něj neexistuje - nebo vzhledem k předmětu své činnosti, tzn., že i tuto činnost si právnická osoba určuje sama. Zdá se mi tedy tato formulace ne zcela přesná, že tyto právnické osoby jsou povinny poskytovat informace Všeobecné pojišťovně a ostatním pojišťovnám. Domnívám se, že je nekorektní vzhledem k podnikatelům a tedy ke všem právnickým osobám, když jim přikazujeme, aby poskytovali bezplatně jakékoliv informace. Umožňuje to všem pojišťovnám vstupovat do kteréhokoli podniku, do kterékoli právnické osoby a požadovat v podstatě kterékoli informace, o kterých řeknou, že je potřebují k vedení registru pojištěnců. Zdá se mi tedy, že takovou pravomoc nemohou pojišťovny mít a navrhuji upravit text takto, věta zní: "... které z úřední povinnosti a nebo vzhledem k předmětu své činnosti" nahradit slovy "stanoví-li tak zákon". Zřejmě máme na mysli právnické osoby, veřejnoprávní korporace, které jsou všechny zřízeny zákonem. Pokud tedy zákon stanoví povinnost některé z těchto právnických osob poskytovat informace ministerstvu nebo pojišťovně, pak je všechno v pořádku. Pokud by se to mělo plošně vztahovat na všechny soukromoprávní subjekty, pak myslím, že by docházelo k problémům.

Mimochodem toto ustanovení by se vztahovalo i na Kancelář ČNR, která má např. přehled o majetku poslanců.

To jsou všechny pozměňovací návrhy k tomuto projednávanému textu.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Paynemu, slovo má pan poslanec Wagner, připraví se pan poslanec Budínský.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, při projednávání osnovy tohoto zákona a při projednávání sociálního zabezpečení ve výborech se problém zdrojů pro fungování těchto systémů posuzoval z mnoha problémů. Jeden z těch problémů je ten, o kterém se zmínil pan ministr Kočárník, který dal jasně najevo, že jsou velmi omezené možnosti. To víme. Když se dělaly první rozbory o výši celkového zatížení, tak se hovořilo o tom, že by to mělo být někde až do 53% objemu mezd. Zastavili jsme se na 49,5%, z čehož je zřejmé, že tam bude značné napětí.

Jak lze hledat řešení? Lze samozřejmě žádat uplatnění principu solidarity, jak je navrženo ve společné zprávě kompletně, bez jakýchkoli omezení a bez horní hranice. To je jistě jedno z možných řešení.

Ale není to řešení, které přivede k cíli. Domnívám se, že by bylo na místě uvažovat o takovém řešení, které nebude přechodné, které bude trvalé a které zajistí existenci těchto fondů jen v takové poloze, že budou moci zabezpečovat požadavky svých klientů tak, aby nezajišťovali pořád menší a menší úroveň poskytovaných služeb, ale obráceně.

Rád bych upozornil na jednu skupinu obyvatelstva, které se to beze sporu tak jako tak dotkne nepříjemně. To jsou důchodci. Mají nárok podle stávajícího systému i podle navrženého zákona na standardní péči, ale ptám se co všechno k té standardní péči nebude proti tomu, co dříve měli zajištěno, a ptám se, jakým právem ohrožujeme schopnost těch, kteří se nemohou bránit tak, že jim nedáváme naprosto žádnou šanci, aby v některých zdravotních službách mohli dostat to, co byli zvyklí dostávat a co je normálně slušné.

V této věci chápu, že nelze postupovat příliš diametrálně odlišně u různých skupin, ale nestandardní péče není tak jasně vyčleněna jako nestandardní, že by se dalo o ní říci, že je nadbytečná, že ji občan nepotřebuje. To nestandardní je v podstatě stanoveno možností finančních zdrojů. Tak je zde další důvod uvažovat o potřebě lepšího řešení.

Je sice pravdou, že nejmodernější řešení hospodaření těchto fondů je příspěvkové hospodaření a že nebývá už zvykem, aby fondy byly kryty kapitálem. V naší situaci ale považuji toto řešení, zabezpečit fondy kapitálem a umožnit jim do jisté míry hradit své výdaje z dividend za optimální řešení.

Domnívám se proto, že by pan ministr financí měl zde před hlasováním o tomto zákoně vyslovit názor, zda-li je vláda ochotna o tomto návrhu uvažovat a zda je možno připravit návrh zákona v tom smyslu, že podle zákona o velké privatizaci bude umožněno použít privatizovaného majetku k posílení pojišťovnických fondů a to tak, aby tento majetek kryl nejméně 10 a maximálně 25% roční potřeby výdajů.

K těmto problémům bylo přijato obecné usnesení v rozpočtovém výboru k oběma dvěma projednávaným zákonům, a to tak, že se vítá iniciativa vlády, že se touto otázkou zabývá, že se bere na vědomí, že jistý kapitál byl fondům dán k dispozici v rámci procesu privatizace a že se očekává, že tento proces bude pokračovat.

Nicméně se domnívám, že na takovémto usnesení se to zastavit nemůže, že je nezbytně nutně třeba komplexního a rychlého řešení, a to i z jiného pohledu. V rámci procesu privatizace zdravotnictví dojde zcela jistě k takovým problémům, které zkomplikují finanční problémy pojišťoven a zvýší riziko, že stát bude muset ingerovat. To, co navrhuji, o čem hovořím, je též zejména proto. aby se v této sněmovně nemuselo při zákonu o státním rozpočtu uvažovat o potřebách těchto fondů. V ten moment, kdy by byly takto zabezpečeny a zabezpečeny příspěvkově, by tam mohl dokonce vzniknout i mírný přebytek a mohly by hospodařit s jistotou a státní rozpočet by nebyl ohrožen. - To je druhý a podstatný důvod, abychom se tím vážně zabývali.

Pokud jde o státní rozpočet, je zde ještě jedna nesmírně závažná úvaha, že za předpokladu, že bude státní rozpočet muset ingerovat budou ohroženy i jiné nezbytně nutné výdaje státní a budeme v riziku rozhodování o menším zlu. Tomu bychom se měli vyhnout, dokud je čas, dokud je proces privatizace v běhu, a proto přistoupit k takovémuto rozhodnutí.

Mám za to, že bychom měli v tomto konkrétním případě uvažovat, že při přijímání tohoto zákona jednáme též o tom, jestli jsme nebo nejsme schopni prospět klidnému dalšímu vývoji udržením sociálního smíru. Jak přijmeme tento zákon, jakou mu dáme podobu, to bude rozhodovat o této velmi závažné otázce stability či nestability poměrů v naší zemi.

Děkuji za pozornost.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Wagnerovi, který ukončil svůj příspěvek. Zvu k řečništi pana poslance Budinského, připraví se pan poslanec Robert Kolář, jehož přihláška je zatím poslední podanou přihláškou do rozpravy.