Poslanec Josef Janeček: Vážené
kolegyně a kolegové, měl bych několik
pozměňovacích návrhů.
Ty první budou za klub KDU-ČSL.
Návrh zní: V § 3 odst. 5 vypustit část
věty... "osoby pečující alespoň
o jedno dítě do 15 let věku, kde je vyměřovacím
základem minimální mzda".
V poslední větě za slova "výdělečnou
činnost" doplnit slovíčko "je"
a vypustit "rovněž".
V návaznosti na tuto změnu v § 28 bod 1....
"a osoby trvale pečující alespoň
o jedno dítě do 7 let věku, nebo nejméně
o dvě děti do 15 let věku".
Dále v § 28 bod 2. Cituji. V § 6 se doplňuje
bod j) tohoto znění: "Osoby, které jsou
odkázány na poživatele důchodu, jemuž
byl z tohoto důvodu upraven důchod jako jediný
zdroj příjmů." Pod čarou odkaz
na § 54 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním
zabezpečení ve znění pozdějších
předpisů.
Dále v § 3 odst. 4 se za slova "jsou tyto příjmy"
vkládají slova "s výjimkou případů,
z nichž je daň vybírána zvláštní
sazbou nebo jsou od daně z příjmů
osvobozeny". Potom pod čarou odkazy: u toho prvého
je odkaz na § 36 zákona ČNR č. 286/1992
Sb., o dani z příjmů a na konci té
věty opět odkaz na § 4 zákona ČNR
č. 286/1992 Sb.
Smyslem těchto pozměňovacích návrhů
v prvním případě je, aby matky, starající
se o dítě do 7 let věku, neplatili pojistné
a nebo neplatili pojistné v případě,
že mají alespoň dvě děti do 15
let.
V dalších případech se jedná
o to, aby ženy, které celý život nebyly
v práci, staraly se o domácnost a nyní jsou
v důchodovém věku, u nichž důchod
bere manžel, aby tedy on za ně nemusel platit důchod,
protože ona nemá vlastně dávky sociálního
zabezpečení, a každý, kdo bere nějakou
dávku, pojistné neplatí ze zákona
č. 550.
Pokud jde o poslední pozměňovací návrh,
jde o to, aby se toto pojistné neplatilo z vkladů,
které jsou na knížkách a z příjmů
držitelů kupónů kupónové
privatizace.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Janečkovi. Slovo má paní poslankyně
Fischerová. Dodatečně ještě potvrzuji
přihlášku do rozpravy od pana poslance Kašpárka.
Připraví se pan poslanec Čerbák. -
Ještě s technickou poznámkou vystoupí
pan poslanec Čerbák.
Poslanec Miroslav Čerbák: Vzhledem k rozsahu
zákona a předpokládanému počtu
připomínek bych prosil, kdyby se mi tyto připomínky
mohly dávat písemně a čitelně.
Předseda ČNR Milan Uhde: Ano, prosím,
paní poslankyně Fischerová má slovo.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, projednávaný
návrh zákona o pojistném na všeobecné
zdravotní pojištění představuje
nosný pilíř funkčního transformujícího
se zdravotnictví. Plně si uvědomuji současný
stav ekonomiky na straně jedné a bezednost resortu
zdravotnictví na straně druhé, což je
obecným jevem i ve světe vzhledem k finanční
náročnosti oboru.
Přesto mi však dovolte v návrhu zákona
upozornit na některé skutečnosti, které
ve společenském dopadu nepovažuji za zcela
ideální. l když se můj příspěvek
do rozpravy bude do jisté míry překrývat
s pozměňovacími návrhy poslance Janečka,
domnívám se, že jde o problematiku tak citlivou,
že je to třeba se o ní zmínit.
Jde o otázku vyměřovacího základu,
jak ji řeší § 3 odst. 5 navrhovaného
zákona. Z textu jednoznačně vyplývá
velmi nepříznivý dopad na nově se
tvořící rodinu i osamělého
rodiče. Žena, která se po mateřské
dovolené rozhodne věnovat rodině, musí
platit soudně vymahatelné pojistné v částce
594,-- či 298,-- Kčs, která je odvislá
od věku dítěte. Unikátem je, že
nemá z čeho, protože je bez vlastního
přijmu.
Dále v této kritické době mladá
rodina ztrácí 1200,- korun rodičovského
příspěvku a 140,-- příspěvku
vyrovnávacího. Stojíme před skutečností,
že životní úroveň rodiny klesne
ze dne na den o 1630,-- Kčs měsíčně.
Zaměstnaná žena naproti tomu na zdravotním
pojištění zaplatí jednu třetinu
zákonem stanovené částky, protože
zbytek hradí zaměstnavatel. Péče o
rodinu se tedy nejeví být za současné
situace lukrativní.
Dámy a pánové, víme velmi dobře,
že Všeobecná zdravotní pojišťovna
peníze dostat musí. Nemohu se však ubránit
pocitu jistoty, že takto si nepomůžeme. Systém,
který navrhovatelé uplatňují ve vztahu
k mladým rodinám, povede k nechvalně známé
přezaměstnanosti žen a především
ke zcela nežádoucí atomizaci rodiny důsledky
jsou obecně známé. Je to vysoká nemocnost
dětí v důsledku pobytu v hromadných
zařízeních, a proto vlastně zcela
nadbytečné náklady na léčbu.
Kritické situace v rodině se budou řešit
příležitostným zaměstnáním
s cílem splnit předpoklady pro podporu v nezaměstnanosti.
Návrhem zákona jsou dále postiženy osoby
důchodového věku, kterým nárok
na důchodové dávky nevznikl. Opět
zde převažují ženy, které se po
větší část svého života
věnovaly rodině, a podle § 3 odst. 5 projednávaného
zákona zaplatí 13,5% dvojnásobku minimální
mzdy, tj. 594,-- Kčs, a příjem nemají
žádný.
Pro dokreslení se ještě zmíním
o zdánlivě nesouvisejícím problému,
a to o rodině jako o prioritním sociálním
prostoru, v němž se tvoří existenční
zázemí jednotlivce, jak se dočteme v Programovém
prohlášení vlády České
republiky v kapitole 5, pojednávající o sociální
politice. Dámy a pánové, jak chceme toto
sociální zázemí vytvářet,
když podobně jako v posledních 40 letech děláme
všechno pro to, aby nebyl nikdo doma. Děti musely
do školek a našim rodičům bylo znemožněno
klidné stáří v kruhu rodiny. Zamysleme
se, prosím, nad tím, co přispívá
ke klidu, pohodě a hlavně humanizaci naší
rodiny a snažme se pro to vytvořit příznivé
podmínky.
Zvažme, prosím, také. co nás přijde
levněji, zda snížit pojistné, či
financovat negativní jevy atomizace společnosti
ze státní pokladny.
Několik zmínek k textu zákona, o nichž
předpokládám, že je správné
se zmínit.
Vítám uvedenou omezenou dobu platnosti zákona
do 31. prosince příštího roku. Tato
skutečnost nás v korelaci s platností zákona
o pojistném na sociální zabezpečení
a státní politiku zaměstnanosti bude nutit
v době co nejkratší pokusit se napravit to,
co se nám v praxi neosvědčí.
Závěrem mi dovolte připojit se k některým
pozměňovacím návrhům, ke kterým
se domnívám, že mám co říci,
a které jsou ve společné zprávě
uvedeny k návrhu tohoto zákona.
Velmi vítám návrh na zrušení
maximálního vyměřovacího základu
540 000, protože povede ke zvýšení příjmů
Všeobecné zdravotní pojišťovny, a
to co považuji za nejdůležitější,
je ze zdrojů, kde určitě peníze k
dispozici jsou. Přijme-li sněmovna pozměňovací
návrh k § 3, odst. 5, v což pevně doufám,
zlepšíme poněkud situaci žen věnujících
se výchově dětí do 15 let.
Jako další zdroj příjmů pro Všeobecnou
zdravotní pojišťovnu se jeví mezi nezařazenými
připomínka v závěrečné
zprávě - návrh na zvýšení
vyměřovacího základu pojistného
pro stát v částce odpovídající
70% minimální mzdy na minimální mzdu
plnou. l zde chci věřit v podporu vás všech,
protože zdravotnictví se stará o lidský
život, o hodnotu, kterou penězi nahradit nelze.
V pořadí poslední si dovolím předložit
pozměňovací návrh: je to k paragrafu
3, odst. 5 na straně 4 první řádek
za slova "kde je vyměřovacím základem
minimální mzda" větu uzavřít
a vložit: "nepřesáhne-li celkový
čistý příjem domácnosti dvojnásobek
životního minima podle zákona 463/1991 Sb.,
o životním minimu, je pro osobu trvale pečující
alespoň o jedno dítě do věku 15 let
vyměřovacím základem polovina minimální
mzdy". Dále se pokračuje v původním
textu "u osoby, která dokončila studium".
Návrh je obšírnější, ale
skýtá záruku, že zvýhodnění
budou využívat sociálně slabé
rodiny, které to potřebují. Pojistkou o minimální
mzdě se předejde plošnému využití.
Předseda ČNR Milan Uhde: Do rozpravy se přihlásil
místopředseda české vlády a
ministr financí pan Kočárník, který
má podle jednacího řádu právo
promluvit přednostně. Pane ministře, ujměte
se laskavě slova.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník:
Pane předsedo, vážené poslankyně
a poslanci, myslím, že jistě není pochyb
o tom, že návrh tohoto zákona je návrh
potřebný, který umožní transformovat
naše zdravotnictví, umožní ve svém
konečném důsledku zefektivnit výdaje,
které jsou vynakládány na zdravotnictví,
umožní privatizaci zdravotnictví a celou řadu
dalších potřebných věcí.
Z tohoto zorného úhlu vláda, porada ekonomických
ministrů, věnovala velkou pozornost projednání
tohoto zákona. Několikrát byl diskutován,
několikrát jsme seděli nad dopady tohoto
zákona ve vazbě na všechny ostatní,
ať již daňové zákony či
zákon o financování sociálního
pojištění. Mohu odpovědně prohlásit,
že návrh tohoto zákona ve svých finančních
důsledcích je návrh vyvážený.
Dává pro příští rok na
zdravotní pojištění výdaje ve
výši 53,5 mld. Kčs. Nárůst výdajů
na zdravotnictví vyplývající z tohoto
zákona jak je předložen je zhruba 50%. Je to
největší nárůst ze všech
položek v příštím roce. Celkové
příjmy rozpočtu porostou zhruba mezi 111
- 112%. Vidíte z tohoto srovnání, že
výdaje na zdravotnictví mají v příštím
roce ohromnou dynamika a vyjadřují tak to, že
i vláda přikládá výdajům
do zdravotnictví prvořadou pozornost.
Nicméně bych vás chtěl upozornit na
jednu věc. Již ze společné zprávy
zpravodajů i teď z vystoupení paní poslankyně,
která hovořila přede mnou, vidím,
že jedním z možných pozměňovacích
návrhů je návrh na zvýšení
účasti státního rozpočtu na
platbách pojistného na zdravotní pojištění
pro důchodce a děti. V návrhu zákona
je vyměřovací základ 70% z minimální
mzdy. což plně zabezpečuje 53,5 mld. Kčs
rozpočtu na zdravotní pojištění.
V případě, že by byl vznesen a schválen
pozměňovací návrh, který by
posunoval hranici vyměřovacího základu
na celou minimální mzdu, dochází k
tomu, že tímto zákonem předurčíte
daleko vyšší výdaje státu na příspěvky
na zdravotní pojištění za tyto osoby
před schválením zákona o rozpočtu.
Chtěl bych vás informovat, že tento vyměřovací
základ na celou minimální mzdu představuje
zhruba 6 mld. Kčs. Rozpočet jak je teď připraven,
bude projednáván. Proto jsem poprosil nyní
o vystoupení, protože musím odejít na
poradu ministrů, kde bude projednáván rozpočet.
Budete ho mít k dispozici koncem listopadu. Je s obrovskými
obtížemi sestaven jako v této chvíli
mírně deficitní. Věřím,
že se ho podaří sestavit jako rozpočet
vyrovnaný. Pokud by tento pozměňovací
návrh byl přijat, děláme schodek rozpočtu
ve výši 6 mld. Kčs pouze z tohoto jediného
pozměňovacího návrhu.
Plně si uvědomujeme význam zdravotnictví,
nicméně ekonomické veličiny musí
být v určité harmonii. Není možné,
aby jedno odvětví skokem šlo na úkor
druhých odvětví, protože to ponesou
daňoví poplatníci. Jestliže dojde k
tomu, že se tímto se vytvoří schodek
v rozpočtu, bude to automaticky působit tlak na
zvýšení daňového zatížení.
Dnes projednáváme návrhy daňových
zákonů, ve kterých jejich hlavním
cílem je postupně snižovat daňové
zatížení tak, abychom umožnili nastartování
ekonomiky, ekonomický rozvoj atd. Věřím,
že nikdo v této sněmovně není
pro to, aby se daňové zatížení
mělo zvyšovat. Jiné peníze stát
na zvyšování těchto výdajů,
o kterých jsem přesvědčen, že
jsou dostatečné, jiné než z daní
nemá.
Proto bych vás velmi prosil, abyste při hlasování
o tomto pozměňovacím návrhu vzali
na zřetel tento rozpočtový dopad. Děkuji
vám za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
ministru Kočárníkovi. Slovo má pan
poslanec Čerbák, připraví se pan poslanec
Jaroš.
Poslanec Miroslav Čerbák: Vážený
pane předsedo, vážení členové
vlády, vážená sněmovno, po panu
místopředsedovi se mi bude mluvit velice špatně,
protože jeho argumentace je přesvědčivá
a jeho pravda je obtížně zpochybnitelná.
Protože jsem rozhodnut vznést onen pozměňovací
návrh, o kterém mluvil pan místopředseda,
tzn. v § 3, odst. 6 nahradit 70% minimální
mzdy na hodnotu minimální mzdy, chtěl bych
to chápat tak, že nechci vidět spor tak, zda
má pravdu pan místopředseda nebo já.
Ale kdo má pravdu víc v této chvíli
a v této době. Pochopitelně máme chudý
stát a máme chudé i zdravotnictví.
Není ale důvod, proč by mělo zdravotnictví
být chudší než stát. Jsem přesvědčen,
že peněz je málo a vím bezpečně,
že nejsou vždy účelně využívány.
Máme nadbytek lékařů a naše lékařské
fakulty produkují další v nezměněném
počtu. Máme nadbytek lůžek a na drahých
lůžkách se zázemím nákladné
zdravotnické techniky a nejvyšších lékařských
kvalifikací leží lidé, kteří
často potřebují jen pravidelnou stravu, teplo,
čisto a laskavo. To všechno jsme zdědili, to
všechno je potřeba změnit, ale to nepůjde
dnes. Ale dnes rozhodujeme o penězích na příští
rok.
Vidím základní problém v tom, že
neumíme přesně spočítat, kolik
je vlastně třeba. Pro ilustraci zmatení v
této věci uvedu několik čísel
bez komentáře. Česká lékařská
komora si představovala, že na pojistném je
třeba vybrat 100 mld. Kčs. Všeobecná
zdravotní pojišťovna předpokládala
80 mld. Kčs, ministerstvo zdravotnictví ještě
v září tohoto roku nejprve 70 a pak 65 mld.,
ministerstvo financí v září tohoto
roku 58,5 mld. Kčs a současná nabídka
vlády je 53,5 mld. Kčs. Už ten posun ve mně
vzbuzuje určitou nedůvěru, zda to jsou skutečně
precizní čísla. U všech čísel
byly dány argumenty. Na úrovni 65 mld. ministerstvo
zdravotnictví argumentovalo: "Nebude-li stát
přispívat na osoby nevýdělečně
činné z vyměřovacího základu,
to znamená z minimální mzdy, je reálné
nebezpečí požadování zvýšeného
podílu přímých plateb." Tento
návrh vychází z letošního rozpočtu
na zdravotnictví. Rád bych, abychom si uvědomili,
z jakých kořenů tento rozpočet vyrůstá.
Mám k dispozici analýzu neinvestičních
nákladů na zdravotnictví od roku 1980 do
roku 1992. Rozpočet 1980, který je určitým
východiskem, byl tvořen v úplně jiném
společenském klimatu, s úplně jinými
prioritami v době, kdy zdravotnictví stálo
na samém okraji zájmu státu. Od roku 1980
do roku 1990 byl průměrný nárůst
na neinvestiční náklady ve zdravotnictví
7,5%. Tento nárůst náhle přestal v
roce 1991. V roce 1991 a 1992 došlo k finačnímu
propadu, který - pokud bychom chtěli být
dnes na úrovni roku 1990 ve finančním zabezpečení
zdravotnictví scházelo by 3,3 mld. Kčs. Pokud
bychom chtěli uchovat nárůst do té
doby, scházelo by 9 mld. Kčs.
Ani já nedokáži přesně kvantifikovat
náklady na potřebnou léčebnou péči.
Vycházím pouze z toho, že tento rozpočet
byl tvořen v době, která byla zdravotnictví
nepříznivá a že byl insuficietní
dokládám tím, že za poslední
desítku či dvě desítky let došlo
ke zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva
prakticky ve všech ukazatelích a klesli jsme na jednu
z posledních příček evropského
žebříčku. Samozřejmě to
nelze přičíst pouze na účet
zdravotnictví.
Dovolte, abych obrátil vaši pozornost na tabulku na
straně 30, ze které se na první pohled zdá,
že do zdravotnictví přibývá navíc
20 mld. Kčs. Už pan ministr Lom mluvil o tom, že
to není zcela tak. Ohledně této tabulky jsem
diskutoval s různými ekonomy a neshodl jsem se s
nimi, proto nepoužiji svoji argumentaci a použiji argumentaci
právě ministerstva zdravotnictví, která
říká:"Bilance nezbytného objemu
finančních prostředků na zajištění
potřebné zdravotní péče pro
rok 1993 sestavená ministerstvem zdravotnictví zahrnuje
předpokládané cenové a metodické
vlivy roku 1993. Z porovnání rozpočtu 1993
s rozpočtem 1992, s vyloučením cenových
a metodických vlivů, vyplývá plánovaný
index na zdravotní pojištění srovnatelný
s vývojem v předchozích letech". Takže
ne tak zřetelný nárůst. Mám
pocit, že tato tabulka nebyla sestavována tak, že
sečtením položek se došlo k výsledku.
Ale domnívám se, že byla dána původní
cifra výsledků a pak do tabulky dokládány
položky.
Co mi ještě schází v těchto kalkulacích.
Za prvé předpokládá se, že se
nevybere pojistné ve výši 10 - 20%. Pokud se
nevybere ve výši 15%, vzniká deficit 6 mld.
Kčs. Průměrná pracovní neschopnost,
která se tu vůbec nepočítá,
činí 5%. Nemocný na pracovní neschopnosti
neplatí pojistné, poněvadž pojistné
se platí ze mzdy. Čili 5% trvale neplatí
a to jsou 2 mld. deficitu. Pokud za neplatiče a nemocné
zaplatí stát, zaplatí z navrhovaného
vyměřovacího základu celkem 2,4 mld.
To je výsledek. V tomto roce potřebovala Všeobecná
zdravotní pojišťovna na vlastní činnosti
zhruba 1 mld. Poněvadž to šlo z peněz
na zdravotnictví, zdálo se nám to moc, protestovali
jsme, ale asi nebylo a možná zde i byla příčina
chaotické a insuficietní činnosti Všeobecné
zdravotní pojišťovny. Běžně
se uznává, že pojišťovny potřebují
z celkové částky 4%. Při rozjezdu
systému bych předpokládal spíše
víc. Počítejme, že schází
půl miliardy. Pak mi schází úplně
rezervní fond Všeobecní zdravotní pojišťovny,
se kterým se původně předpokládalo
ve výši 5 mld.
Takovýmto orientačním počtem dochází
k částce zhruba 10 mld., které mi tam scházejí.
Navržený rozpočet je pod hranicí životního
minima pro zdravotnictví. Chybějící
peníze bude muset někdo zaplatit a budou to pacienti
nebo stát. Spoluúčast pacientů je
nutná. Na všechno prostě nemáme, ale
musí být sociálně únosná.
Už z principu solidarity, který je zakotven i v tomto
zákoně, lze říci, že platí
převážně bohatí a zdraví
a konzumují převážně chudí
a nemocní. Pokud půjdou peníze přes
stát, bude to proti duchu transformace zdravotnictví.
Povede to k další centralizaci řízení,
popřeme konkurenci i tržní princip a státní
dotace budou opět dostávat i neschopní i
všehoschopní. Pošta si zdražila poštovné
třikrát, protože to laciněji nepořídí.
Nikdo se neptá zdravotníků, zač pořídí
slušnou zdravotní péči.
Aby bylo jasno, nemluvím tu za zdravotníky, mluvím
tu za nemocné. Souhlasím s názorem vlády,
že není vhodné ustupovat tlaku jednotlivých
kategorií obyvatelstva. Mohla by vzniknout lavina. Kategorie
nemocných je ale kategorie zvláštní,
kategorie proměnlivá. Dnes do ní patříme,
zítra nebudeme. Ani řada z nás, dámy
a pánové, nevypadá příliš
dobře.
Mohu vás ujistit, že nemocní stávkovat
nebudou. Budou stonat dál. Do ulic nevyjdou a pod okny
vlády skandovat taky nebudou. Spoléhat se ale na
to nepokládám za příliš dejme
tomu mravné. Tato vláda bývá často
označována jako vláda účetních.
Já to necítím pejorativně, protože
bez špičkových účetních
nelze samozřejmě vytvořit prosperující
podnik. A jako člověk, který neumí
počítat, mám hlubokou úctu před
ekonomickým brain trustem této vlády a mám
hlubokou úctu před institucí státního
rozpočtu. Jsou ale chvíle, a toto je jedna z nich,
kdy odmítám vidět ve státním
rozpočtu posvátného bůžka, kterého
se mohou dotýkat jenom zasvěcení. Na rozdíl
od pana místopředsedy Kočárníka
nedokáži spravovat ani své vlastní peníze
a bankovní domy znám jenom od přepážky
půjček. Pan ministr snad nikdy neošetřoval
pacienta, který čekal rok na srdeční
operaci a už se jí nikdy nedočká. To
je ten rozdíl v úhlu pohledu.
l já po argumentaci pana místopředsedy cítím
méně jistoty. Byl bych rád, kdyby tato sněmovna
rozhodla, co je právě dnes rozhodné. Jednomu
polskému malíři vyčetli, že má
na výstavě vedle obrazů dobrých i
průměrné až špatné. Co byste
chtěli - řekl. Vždyť Pánu bohu
se povedlo také jenom jaro a kůň. Lze říci,
že zdravotnictví není ani jarem, ani koněm
předchozí vlády a zatím ani vlády
současné. Zatím to není ani Gabčíkovo.
Zatím. Děkuji vám za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Čerbákovi. Dále se přihlásil
s faktickou poznámkou pan poslanec Wagner, ale domluvil
jsem se s ním, že v případě nepřítomnosti
pana ministra Kočárníka pojmu jeho přihlášku
do normálního pořadí. K řečništi
volám pana poslance Jaroše.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane
předsedo, vážené kolegyně, vážení
kolegové, dovoluji si podat několik pozměňovacích
návrhů. První by byl k § 3 odst. 1,
kde navrhuji vypustit pouze písmeno a). Jedná se
o částky, které lze odhadnout na několik
miliard.
V řadě organizací je odchodné ošetřeno
kolektivní smlouvou až na 5 měsíců.
Tak se domnívám, že to jsou podstatné
částky, které by se měly odvést
do všeobecné zdravotní pojišťovny
- pojistné. Ostatní písmena bych ponechal
tak, jak jsou v původním návrhu tohoto zákona.
K § 3, odst. 3 a 4 - navrhuji ponechat původní
znění, tzn. maximální vyměřovací
základ 540 tis. Jedná se o soulad s návrhem
na sociální pojištění. Domnívám
se, že to je dostatečně vysoká dávka
a je neúměrné ji dále zvyšovat.
K §, odst. 6 - prakticky se připojím k dr.
Čerbákovi a paní poslankyně Fischerové,
bylo to už tady řečeno. Kdybych byl ministrem
financí, jistě bych vystupoval jako pan ministr
Kočárník. Jsem lékař a dovolte
mi říci pár vět.
Stojíme na prahu privatizace zdravotnictví. Zařízení,
modernizace zdravotnických ambulancí je značně
finančně náročná. Peněžní
ústavy se budou chovat k žadatelům o úvěr
podle toho, jak se podaří naplnit příjmovou
část všeobecné zdravotní pojišťovny.
Již nyní značný počet zdravotnických
zařízení vstupuje do příštího
roku se značným dluhem, který budou muset
uhradit. Za poslední tři roky stouply náklady
na léčebně preventivní péči
o 250 procent. Jak úspěšně se nám
podaří odstátnit alespoň část
zdravotnických zařízení o to menší
bude v příštích letech státní
příspěvek na zdravotnictví. Nejde
mi o prosazování nějakého lékařského
loby. Ale zajistit dostatek finančních prostředků
pro léčebnou péči. Chápu, že
se jedná o šest miliard ze státního
rozpočtu a že jeho manévrovací prostor
je značně omezen. Ale zdravotníci jej nemají
žádný. Dále by tento zvýšený
příjem umožnil všeobecné zdravotní
pojišťovně vytvořit reservní fond,
s kterým potom nadále spoludisponuje ministerstvo
financí. To je k § 3 všechno.
K § 21 - navrhuji pro lepší srozumitelnost první
dva odstavce a nahradit je třemi odstavci tohoto znění:
První odstavec: Příslušné zdravotní
pojišťovny sdělí do 25. dne každého
měsíce správci účtu výši
jedné poloviny vybraného pojistného za příslušný
měsíc.
Druhý odstavec: Správce účtu oznámí
do 30. dne příslušného měsíce
všem zdravotním pojišťovnám celkovou
částku na ně připadající.
Celkovou částku pro příslušnou
zdravotní pojišťovnu tvoří součet
podílů připadajících na každého
jejího pojištěnce, za kterého je plátcem
stát, přičemž na takového pojištěnce
ve věku do 60 let připadá jeden podíl
a od 60 let připadají dva podíly.
Třetí odstavec: Jeden podíl se vypočte
ze součtu poloviny vybraného pojištěného
všemi zdravotními pojišťovnami, z celkové
platby státu za osoby, za něž je plátcem,
tak, že se tento součet vydělí celkovým
počtem pojištěnců za které je
plátcem stát, přičemž se každý
pojištěnec nad 60 let věku počítá
dvakrát.
Další odstavec, to znamená 3, se přečísluje
na 4, odstavec 4 by se přečíslil na odstavec
5.
K § 31 - doporučuji vypustit druhý odstavec:
Tento zákon pozbývá zákonem dnem 31.
12. 1993. Je to proto, že by všeobecná zdravotní
pojišťovna nemohla hradit zdravotní péči
v lednu 1994. Je pochopitelně možno tento zákon
zavčas navrhnout k novelizaci. Navrhuji proto vypustit
tuto větu v odstavci 2, § 31.
Děkuji za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Jarošovi. Slovo má pan poslanec Raška.
Připraví se paní poslankyně Röschová.