Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Jiří Payne: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, rád bych upozornil na rekurentní vztah v písm. a) odst. 1 v § 3, kde v tomto písm. a) se definuje, co je to organizace, ale definuje se to samo sebou, protože zároveň na konci tohoto odstavce je opět uvedeno slovo "organizace". Takováto definice je definicí logicky spornou a nic nevypovídá, je to definice, která by nemohla v žádném případě v praxi fungovat.

Proto navrhuji konec tohoto písm. a) upravit náhradou slova "organizace" slovy "právnická nebo fyzická osoba".

Dále bych rád poukázal v § 3 v odst. 2 na skutečnost, že občané, kteří vykonávají své zaměstnání v cizině, jsou zde poslední větou tohoto odstavce nuceni, aby platili zároveň pojistné na důchodové zabezpečení a zároveň příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Nelze si vybrat jenom jeden z nich.

Kladu si otázku, jak to bude asi v praxi fungovat. Tito lidé pravděpodobně nebudou nezaměstnaní - většina z nich, zejména, když pracují v zahraničí, je schopna si najít zaměstnání i u nás. To znamená, že příspěvek na státní politiku zaměstnanosti v podstatě pro ně nebude příliš aktuální. Dokonce mohou mít případně takové pojistné zaplacené v zahraničí.

Naopak ovšem pojistné na důchodové zabezpečení by pro ně mohlo být aktuální, protože počítají s tím, že ve vyšším věku se odstěhují zpět do své vlasti.

Domnívám se, že tady by měla být volba pro ně, aby si vybrali, které z těchto pojištění chtějí mít zaplaceno a že nejsou vážné důvody pro to, abychom je nutili platit buď obě najednou, nebo nic. Z toho důvodu navrhuji v odst. 2 vypustit větu, která následuje za středníkem, a místo středníku tento odstavec ukončit tečkou. Vypouštěla by se tedy věta "přitom však nelze platit jen pojistné na důchodově zabezpečení nebo jen příspěvek na státní politiku zaměstnanosti".

Další bod, na který bych rád upozornil, je obsažen v § 5 odst. 4. Pokud samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba byla vyňata z důchodového zabezpečení z důvodů nejrůznějších, např. někdo vykonává tři nebo čtyři profese postupně za sebou a pak se vrací ke své původní profesi, protože ve všech jiných by byl nezaměstnaný, pak se na tyto osoby nasazuje v podstatě vysoké kritérium, protože pojištění potom platí v té původní podobě - řekněme před bankrotem.

Domnívám se, že jestliže někdo znovu začíná v daném oboru podnikat, že by měl mít stejná práva, jako všichni ostatní, kteří také začínají, že tu není důvod budovat nějakou zvláštní nerovnost.

Zde tedy vzhledem k tomu, že podobných problémů tam vidím ještě několik a byl bych nerad, abychom v důsledku toho komplikovali přijetí tohoto zákona, podávám to jako námět pro pana ministra, aby případně hned po novém roce tyto nerovnosti, které tady vznikají mezi různými skupinami podnikatelů, byly odstraněny neprodleně novelizací tohoto zákona.

Myslím si tedy, že by měly být stejné podmínky pro každého, kdo začíná. Chápu, že měsíční výpadek není důvodem k tomu, aby se to považovalo za nový začátek je potřeba provést určité propočty a stanovit nějakou minimální lhůtu, po které se to považuje za nový začátek, třeba několik roků.

Další problém shledávám v § 6 odst. 3, kde v rozporu s konstatováním důvodově zprávy, že tento zákon je koncipován jen na příští rok, se ukazuje, že v důsledku lhůt od 31. července do konce roku tento zákon vlastně bude překrývat přinejmenším půl roku, čili ještě v přespříštím roce alespoň půl roku tento zákon bude muset být aplikován. Budou z toho vznikat značné problémy. Kolega Němčík už tady upozornil na to, že daňová přiznání nebudou pravděpodobně, resp. nemusí být k 31. červenci k znamená, že nám to dovoluje hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Syky.

Kdo je pro návrh přerušit nyní ukončenou rozpravu a pokračovat bodem 9, ať zvedne ruku. 116.

Ptám se, kdo je proti? 3.

Tento procedurální návrh byl přijat. Po přerušení bodu 7., kdy byla ukončena rozprava, přistupujeme nyní k bodu 8., který zní

Z pověření vlády ČR předložený návrh zákona odůvodní ministr zdravotnictví pan Petr Lom. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.

Ministr zdravotnictví ČR Petr Lom: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, vážení hosté a zástupci tisku, dovoluji si sněmovně předložit k projednání vládní návrh zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Tento návrh legislativně završuje základní soustavu zdravotního pojištění tím, že realizuje naprosto rozdílný systém financování zdravotní péče. Konečně se odpoutáváme od státního rozpočtového systému, byť různě modifikovaného, kdy veškerá zdravotní péče byla hrazena státem, a vytváříme podmínky ke vzniku samostatného příjmového fondu zdravotních pojišťoven.

Zdravotnictví tedy má po více než 40 letech svůj vlastní přesně určený finanční fond, který nemůže být použit na nic jiného než právě na zdravotnictví. Je to základní a nejpodstatnější rys transformace zdravotnictví. Je to nezbytná podmínka k realizaci nové koncepce poskytování zdravotní péče. Proto je projednávaný zákon, který podmiňuje a dává život již přijatým zákonům o zdravotním pojištění, tak důležitý.

Dovolte mi, abych ve stručnosti uvedl důvody, které vedly ke zpracování a předložení návrhu zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

Na sklonku roku byly učiněny základní legislativní kroky k realizaci nového systému zdravotní péče. Přijetím zákona č. 550/91 Sb. o všeobecném zdravotním pojištění byly vytvořeny legislativní předpoklady pro přechod od systému bezplatné zdravotní péče, hrazené plně státem, k systému všeobecného zdravotního pojištění. Zákon č. 550/91 však nemohl řešit otázku výše pojistného a s tím souvisejících postupů, neboť v závěru loňského roku ještě nebylo zcela zřejmé, v jaké podobě bude novými daňovými zákony provedena daňová reforma. Proto také zákon č. 550 ve svém § 8 odkazuje na zvláštní zákon, který problematiku výše pojistného, poplatků z prodlení a způsobu jejich vybírání bude řešit.

Ministerstvo zdravotnictví ČR proto připravilo v úzké součinnosti s ministerstvem financí ČR a s ministerstvem vyměřovacího základu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Brožíkovi. To byla poslední písemná přihláška do rozpravy. Ptám se, jestli se hlásí ještě někdo do rozpravy? Nikoho nevidím. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu končím a přejdeme k závěrečným slovům. (Dohovor s panem poslancem Němčíkem.) Vzhledem k tomu, že společný zpravodaj žádá přestávku ke zpracování pozměňovacích návrhů zhruba 30 minut, navrhuji tento postup - navrhuji přerušit tento bod a pokračovat v jednání dalším návrhem zákona, a to vládním návrhem zákona ČNR o pojistném na všeobecném zdravotní pojištění (sněmovním tisk 115 a 150).

Místopředseda ČNR Jiří Vlach: Dámy a pánové, pokoušíme se najít řešení, jak nejlépe využít čas. Předkladatelé dalších zákonů jsou buď ti, kteří tu nejsou, nebo ti, kteří potřebují čas na zpracování připomínek.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Vyhlašuji tedy přestávku na oběd do 13 hodin.

Předseda ČNR Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, z mnoha stran dostávám otázky, které se týkají doby trvání dnešní schůze. Zdůrazňuji, že program je rozsáhlý, a apeluji na vaše svědomí, na vaši spolehlivost - pojďte prosím do sálu, abychom mohli začít. Ukončení dnešní schůze záleží především na tom, s jakou pracovní morálkou se chopíme v tuto chvíli dalšího bodu a dalšího jednání. Prosím paní skrutátorky, aby laskavě svými půvaby přivábily poslance do sálu.

(Veselost.)

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zahajuji další část našeho jednání. Do rozpravy se hlásí pan poslanec Syka.

Poslanec Martin Syka: Vážený pane předsedo,kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych podal procedurální návrh, abychom v logické souvislosti vazby těchto dvou zákonů, které projednáváme, tzn. zákona o sociálním pojištění a zákona o pojistném na zdravotní pojištění, nyní přerušili jednání nad sociálním pojištěním a otevřeli rozpravu k zákonu o zdravotním pojištění. Činím to z toho důvodu, že tu jsou logické vazby těchto dvou zákonů a měli bychom ty rozpravy takto přiblížit k sobě. Podávám tento procedurální návrh a prosím pana předsedu, aby o něm dal hlasovat.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Sykovi. O jeho procedurálním návrhu, aby byl přednostně projednáván bod 9. z důvodů, které vysvětlil, budeme hlasovat ihned - podle § 25 jednacího řádu - žádám paní skrutátorky, aby zjistily počet přítomných v sále, zda jsme schopni hlasováním rozhodnout o procedurálním návrhu pana poslance Syky. Je přítomno 127 poslanců. To dispozici a kolem té evidence může vzniknout veliký zmatek.

Já sám - je to pouze můj osobní názor - bych doporučoval spíš brát za základ normální kalendářní rok i v souladu s daňovým přiznáním. Pak by totiž těch zpětných přepočtů bylo podstatně méně a mně by to připadalo praktičtější. Ale záleží na tom, jak je ministerstvo připraveno se svým informačním systémem tyto věci zpracovávat.

Další připomínku mám k § 9 odst. 2, kde opět vidím, jakési diskriminační opatření. Totiž některé podniky, pokud jde o terminologii tohoto zákona organizace, pak platí pojistné zpětně, pozadu, jak je stanoveno v § 9, zatímco pro osoby samostatně výdělečně činné, jak je stanoveno v § 18, je stanoveno, že se pojistné platí dopředu. Nevidím důvod, proč by zde měli být nějakým způsobem diskriminováni podnikatelé různého typu a domnívám se, že by tuto věc bylo na místě také velmi rychle sjednotit. Je to v nesouladu s některými základními principy, na kterých bychom chtěli stavět zdejší ekonomické podmínky.

Další drobná připomínka se týká § 17, otázky přeplatků. Zase nechápu, proč lze přeplatek vymáhat pouze 5 let, zatímco stát by měl mít lhůtu delší. Domnívám se, že když už, že by to mělo být obráceně. Státní orgány jsou prostě povinny zcela symetricky jako každý podnikatel, každá osoba, ve stejné lhůtě stihnout, co předpokládáme, že stihne každý podnikatel. Z toho důvodu myslím, že v § 18 odst. 1 by číslice 10 měla být nahrazena číslicí 5 a totéž by se týkalo odst. 2, kde by také číslice 10 měla být nahrazena číslicí 5. Je úkolem státních orgánů, aby ve stejné lhůtě pěti let stačily věc prošetřit.

To jsou všechny připomínky, které jsem chtěl navrhnout.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Paynemu a s pozměňovacím návrhem se přihlásil do rozpravy pan poslanec Brožík.

Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, jak dochází k celkovému řešení daňového zatížení našich daňových poplatníků od roku 1993, dovoluji si navrhnout pozměňovací návrh k § 5, kde je vyměřovací základ v odst. 1, písm. c), to znamená u osob samostatně výdělečně činných. Slova v první větě "než polovina příjmu" nahradit slovy "než jedna čtvrtina příjmu".

Naproti tomu na konci tohoto odstavce nahradit částku 45 tis. částkou 90 tis. To samé změnit i v písmeni d) na konci tohoto odstavce. Svůj návrh zdůvodňuji pouze tím, že celkovým zatížením malých a středních podnikatelů, osob, které ani nezaměstnávají jinou osobu, diskriminujeme těmito sazbami příjmy do hranice 50 tis. Kčs ročně. Proto bych vás prosil, abyste se zamysleli nad tímto zatížením malých a drobných podnikatelů a vzali v úvahu snížení tohoto práce a sociálních věcí ČR návrh zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, který po projednání v meziresortním připomínkovém řízení schválily všechny komise legislativní rady vlády ČR a rada ekonomických ministrů.

Návrh zákona byl rovněž projednán v Radě hospodářské a sociální dohody, posléze návrh legislativní rada vlády ČR po zapracování všech připomínek doporučila předložit vládě ČR na 25. září t.r. Od tohoto data se uskutečnila řada mnoha a mnoha dalších jednání, zejména s ministerstvem i s ministrem financí i na úrovni předsedy vlády, kde byly upřesňovány makroekonomické vztahy a dopady zákona.

Usnesením vlády byl návrh zákona schválen vládou ČR a 9. listopadu byl předložen v potřebném počtu výtisku ČNR. Při posuzování obsahové náplně celého zákona je nutno si uvědomit, že ministerstvo zdravotnictví muselo respektovat následující skutečnosti.

Za prvé zvolené vyměřovací základy v kombinaci s jednotnou sazbou pojistného musí respektovat únosné daňové zatížení pro všechny plátce pojistného. Hranice solidarity je proto určena minimálním a maximálním vyměřovacím základem.

Za druhé pojištění je zákonné a mělo by tudíž z prostředků pojistného zajistit srovnatelnou výši zdravotní péče pro všechny pojištěnce, bez ohledu na individuální platbu, pojišťovnu a částku, která bude konkrétním pojištěncem v daném roce spotřebována.

Za třetí transformace přechází do fáze privatizace. V roce 1993 budou vedle sebe existovat jak příspěvkové organizace, tak i privátní zařízení. Úhrada poskytované zdravotní péče musí tedy nutně tyto změny oproti roku 1992 respektovat bez ohledu na to, že celá pojišťovna platbu provádí. Ve vazbě na celkovou daňovou reformu byl vznesen v průběhu tvorby zákona požadavek na maximální možné sjednocení vyměřovacích základů ze zákona o sociálním pojištění přesto, že oba tyto zákony jsou ve své podstatě odlišné. Za prvé zákon o sociálním pojištění je zákon dávkový, a za druhé zákon o pojistném na zdravotní pojištění musí zajistit dostatečné prostředky pro udržení chodu zdravotnictví i v podmínkách transformace a privatizace.

Všechna výše uvedená kritéria předkládaný zákon obsahuje. Domnívám se, že umožní jak postupnou privatizaci zdravotnických zařízení, tak i fungování dalších zdravotních pojišťoven. Kombinace obou těchto prvků by měla zajistit v budoucnu jak vyšší péči o pojištěnce, tak i hospodárnější využití vkládaných prostředků získaných výběrem pojistného.

Tímto zákonem musíme učinit první krok v celém složitém procesu. Tento krok nelze nahradit ani skokem do výšky ani pádem s věže. Všichni, kdo budou zákon posuzovat, si musí uvědomit specifika zdravotnictví, která nutně tento zákon musí v této složité době respektovat. Transformujeme celý systém zdravotnictví a jsme si vědomi toho, že je to dynamický proces, který se bude završovat až ke konci našeho volebního mandátu a nikoliv jednorázové úsilí. Nelze tady vyrovnat bezesporu zaostávající ekonomickou úroveň zdravotnictví skokem, ale musíme ji posilovat rovněž v procesu této transformace postupně, i když někdo může nárůst indexu na zdravotní péči v příštím roce už za skok považovat.

Dovolte mi na tomto místě, kdy konečně opouštíme chudičké státní rozpočtové zdravotnické hospodaření, abych učinil poznámku, která sice k zákonu nepatří, ale musí zde zaznít. Od podzimu 1990 je známo, že zdravotnictví prožívá krizové období a přesto pacient v České republice to nemusel sám na sobě pocítit. Jsem si vědom toho, že je to zásluhou tradičně vysokého morálního kreditu našich zdravotníků i manažerských zkušeností vedoucích zdravotnických zařízení, kteří dokázali na hranici únosnosti udržet zdravotnický provoz. Jsem rád, že mohu jako ministr zdravotnictví za to poděkovat.

Vrátíme se zpět k projednávanému zákonu. Musím potvrdit, že tvorba zákona byla velmi složitá, takže ho odůvodněně považuji za jeden z nejdůležitějších zákonů od února 1990, který byl v ČNR projednáván. Snad právě proto, že je to zákon, který určuje ekonomika a makroekonomické finanční vazby. Stanovení konečné částky ve výdajové částce, kterou máte před sebou, jakkoli vypadá jednoduše, předcházely velmi složité analýzy vazby na tvorbu státního rozpočtu, protože do jisté míry tento zákon státní rozpočet předchází, stejně jako vztah k hrubému domácímu produktu. Finanční experti museli nejdříve určit finanční toky, kterými se může vytvářet konečný finanční objem. Proto změnění, ať už stanoveného procenta nebo kterékoliv absolutní hodnoty či vyměřovacího základu, je velmi obtížné a vždy si vyžádalo změnu prakticky celého provázeného systému. Je mojí povinností prohlásit, že celá vláda projevila maximální snahu zohlednit potřeby zdravotnictví a výsledný efekt, který mám čest sněmovně předložit, toto úsilí vlády naprosto přesvědčivě dokládá.

Na druhé straně při porovnávání údajů ve vztahu k hrubému domácímu produktu mezi 1992-1993 může vzniknout dojem, že růst finančních prostředků je vyšší v porovnání s ostatními nevýrobními odvětvími. Ve srovnání údajů na straně 28 a 30 důvodové zprávy je zřejmé, že toto zvýšení je ovlivněno také promítnutím nutných cenových a tzv. metodických vlivů z titulu nové daňové soustavy, postupné privatizace, mimoresortních výdajů i úhradou zdravotního a sociálního pojištění.

Systém zdravotního pojištění bude mít v roce 1993 vytvořeny legislativní předpoklady pro financování zdravotnických zařízení dle zdravotních výkonů. V této oblasti lze očekávat, alespoň v počátečním období zvýšení počtu výkonů vlivem privatizace a tudíž i větší požadavek na finanční prostředky. Na druhé straně nelze pominout skutečnost, že systém placení pojistného v prvním roce může být poznamenán skluzem plateb, neboť lze předpokládat, že většina osob samostatně výdělečně činných bude hradit zálohy na pojistné v úrovni minimálního vyměřovacího základu.

l když se tyto prostředky do systému doplní po předložení daňových přiznání, může tento časový nesoulad ovlivnit rozjezdové období systému.

Dámy a pánové, zákon je zpracován ve vazbě na státní rozpočet r. 1993 a obráží v sobě maximálně možné zatížení státu v platbě za neproduktivní pojištěnce. S ohledem na to, že polovinu těchto pojištěnců tvoří pojištěnci starší věkové kategorie se zvýšenou potřebou zdravotní péče, s vícenásobkem této péče než u produktivního obyvatelstva, je do zákona zapracováno doporučení Rady ekonomických ministrů systém přerozdělování pojistného tak, aby všechny prostředky všech pojišťoven v objektivní míře respektovaly potřeby těchto pojištěnců.

Zvolený princip, tzv. přerozdělování, byl vybrán z mnoha variant proto, že nejlépe vystihuje potřeby zdravotnictví v r. 1993 a blíží se k optimálnímu řešení, protože ponechává polovinu samostatného výběru resortu pojišťovnám a polovina se převádí na tzv. zvláštní účet, kde se spojí s příspěvkem státu a znovu se rozdělí.

Důvodem je dokladovatelná a doložitelná výše nákladů zdravotní péče u starších osob. Tento princip uspokojuje jednak zájmy resortních pojišťoven, tak i princip solidarity a byl schválen ve všech výborech ČNR, které jej projednávaly.

Podstatou probíhající transformace zdravotnictví musí být i změna ekonomického myšlení lékařů a celého zdravotnického personálu, ale také všech pojištěnců. Urychlené přijetí tohoto zákona je nezbytné, neboť spolu se zákonem o sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti završuje novou daňovou reformu.

Je třeba vytvořit nezbytný časový předpoklad k tomu, aby veřejnost byla seznámena s definitivním zněním těchto zákonů a včas byla připravena na nový daňový systém.

Proto si vás, vážené poslankyně a vážení poslanci, dovoluji požádat o spolupráci při projednávání zákona. Děkuji za uvedení.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu ministru Lomovi a prosím, aby se ujal slova společný zpravodaj výborů ČNR pan poslanec Miroslav Čerbák.

Poslanec Miroslav Čerbák: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, pan ministr zdravotnictví podal velmi zevrubný výklad, takže já se budu moci omezit na výklad podstatně kratší. Tento návrh zákona byl projednán v ústavně právním výboru, ve výboru petičním, pro lidská práva a národnosti, v rozpočtovém výboru, hospodářském výboru a ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.

Společně jsme se dohodli, že tento zákon je nezbytné přijmout jako základ transformace zdravotnictví. Tento zákon obsahuje několik základních principů.

Za prvé - princip sociální solidarity.

Za druhé - princip podílu na platbě s tím, že třetinu platí zaměstnanec a dvě třetiny zaměstnavatel a za osoby, které nejsou výdělečně činné, pak stát.

Třetí princip - o kterém už mluvil pan ministr, je princip částečného přerozdělování prostředků mezi pojišťovnami, který akceptuje zvýšenou potřebu zdravotní péče u starších občanů a současně ponechává motivaci pro vznik nezbytných konkurenčních pojišťoven.

Tento zákon vzniká ve velmi složitých ekonomických podmínkách a musí být přijmut v podobě, která nechá přežít státní rozpočet, která nechá přežít podnikatelský stav a nechá přežít i pacienta.

Návrh, který máte před sebou, lze měřit kritérii medicínskými, kritérii sociálními a kritérii ekonomickými. Ve všech těchto polohách lze argumentovat věcně a korektně, lze argumentovat i demagogicky. Prosil bych o ten první přístup.

Teď k vlastní společné zprávě. Ke změnám - je to v tisku 151 - § 3, odst. 1/ - já bych ještě upozornil, že žádná z těchto změn nebyla přijata jednoznačně ve všech výborech, takže jsou poněkud sporné.

§ 3 odst. 1/ vypustit písm. a), b), f) - jako řada jiných změn byla vedena snahou zajistit pro zdravotnictví více finančních prostředků a podrobit výběru pojistného i příjmy, které z něho byly původně vyloučeny. Je zde námitka, že pokud vypustíme tyto body, dojde k asymetrii vůči pojistnému na sociální zabezpečení a vůči daňové soustavě. Změny v § 3 odst. 3/ a 4/ byly motivovány zřejmě omezením maximálního vyměřovacího základu se snahou opět získat nějaké prostředky navíc. Opět musím upozornit na námitku vlády, že tato částka byla projednána s tripartitou a byla odsouhlasena v této výši. Samozřejmě to není pro nás závazné, ale uvádím to pouze jako pokyn pro vaše přemýšlení a hlasování.

§ 3 odst. 5/ znamená určité zvýšení úlev pro ženy pečující o děti do 15 let.

§ 13 byl změněn po projednání ve výborech z toho důvodu, poněvadž částka při souběhu příjmů nebrala v úvahu osoby, které mají příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu a ostatní příjmy. Zahrnuli jsme je tam, ale současně jsme se snažili, aby to nebylo komplikací pro občany s nevelkými úsporami, pro velké množství DlKů, kteří by museli objem vykazovat a potom platit. Proto jsme omezili tu dolní hranici.

V § 16 - tj. stejná námitka, která zde zazněla při projednávání platby pojistného na sociální zabezpečení, totiž sjednotit vymáhání pojistného a vymáhání přeplatků a zrovnoprávnit tedy pojišťovny a občana.

V § 28 jsme uskutečnili určité změny, které mají usnadnit a zjednodušit provoz pojišťoven.

§ 31 - to je další poněkud sporný paragraf, který uvádí, že tento zákon pozbývá platnosti dnem 31. 12. 1993. Byl to návrh dvou výborů a nebyl jednoznačný.

Z nezařazených připomínek bych upozornil na připomínku výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k § 3 odst. 6/, kde tento výbor doporučil nahradit vyměřovací základ za osoby, za které platí pojistné stát ze 70% minimální mzdy na minimální mzdu. Tento návrh byl přijat v tomto výboru poměrně zřetelnou většinou, v rozpočtovém výboru byl zcela odmítnut a ostatní výbory se k němu nevyjadřovaly, takže souhlasili.

K § 21, to je v podstatě pouze přeformulovaný a poněkud upřesněný původní paragraf, kde navíc je pouze definována ta věková struktura tak, že ta dvojnásobná částka připadá na občana nad 60 let.

Je tu připomínka, která byla schválena výborem pro sociální politiku a zdravotnictví, ale při společné schůzi zpravodajů se zdálo, že původní znění paragrafu je dostatečné.

Jako společný zpravodaj výborů ČNR doporučuji tento návrh zákona schválit.

Děkuji Vám.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodajovi a zahajuji rozpravu, do níž se zatím přihlásili vesměs s pozměňovacími návrhy poslankyně a poslanci Janeček, kterého prosím, aby se dostavil k řečništi, dále paní poslankyně Fischerová, která se připraví, a dále poslanci Čerbák, Jaroš, Raška a paní poslankyně Röschová. V tomto pořadí budete, prosím, zváni k řečništi.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.