Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, můj návrh není ničím jiným, nežli návrhem procedurálním.

Vzhledem k tomu, že teprve teď jsme zaslechli oficiálně návrh na usnesení a vzhledem k tomu, že jde o závažný dokument, navrhuji, aby jednání bylo přerušeno na dobu jedné hodiny pro jednání klubů. Domnívám se, že kluby by měly mít dostatečný prostor, aby posoudily všechny důsledky a dopady tohoto usnesení.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Jedná se o procedurální návrh. Dovolte mi, abych o něm nechal hlasovat bez rozpravy - podle jednacího řádu.

Kdo je pro tento návrh přednesený kolegou Ortmanem, ať zvedne ruku.

Dovoluji si odhadnout jednoznačnost souhlasu. Dovoluji si tedy vás poprosit, abychom se sešli v 17.30 hod. na pokračování této schůze. Děkuji.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Zdá se, že je patrná nadpoloviční většina, takže můžeme zahájit pokračování 7. schůze. Ještě jednou prosím Kancelář, aby upozornila předsedy všech poslaneckých klubů, že zahajujeme.

Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, dovolte mi, abych zahájil (poslanec Ortman z místa: klub LSU sedí v místnosti 23, bylo by třeba poslance upozornit, aby přišli.). Děkuji za upozornění. Dvakrát, ne-li třikrát jsem upozornil před zahájením a prosil Kancelář, aby oznámila všem poslaneckým klubům, že zahajujeme. Myslím, že je to dostatečné varování.

Ještě jednou mi dovolte, abych zahájil pokračování 7. schůze ČNR po jednání poslaneckých klubů. Připomínám, že projednáváme bod 3 programu, kterým je návrh usnesení ČNR k současné státoprávní situaci a také to, že návrh usnesení předložil za koaliční poslanecké kluby mpř. ČNR kolega Vlach. Otevírám k tomuto bodu rozpravu a prosím o přihlášky do ní. Děkuji.

Ještě jednou se táži, zdali jsou k přednesenému návrhu usnesení přihlášky do diskuse. Prosím paní kolegyně Buzková.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že už přišel můj kolega pan poslanec Drápela, jehož návrh jsem chtěla přednést, vzdávám se svého vystoupení.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Drápela, kterému předávám slovo.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jménem nevládních poslaneckých klubů navrhujeme přerušení projednávání tohoto bodu programu a celé schůze do středy příštího týdne, a to z důvodu nemožnosti projednání tohoto problému s našimi poslanci ve FS a s vedením politických stran. Děkuji.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Protože se jedná o procedurální návrh, dovolte mi, abych o tomto návrhu nechal hlasovat bez rozpravy.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 83.

Kdo je proti? 92.

Kdo se zdržel hlasování 8. Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat. Dále je do rozpravy přihlášen kolega Wagner, kterého prosím, aby se ujal slova. Dále se připraví pan kolega Ortman.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Jsme v nezáviděníhodné situaci. Je to v podstatě situace, o které J. F. Kennedy v Profilech odvahy hovoří, že všechno, co se udělá, je špatné, ale něco se udělat musí. To rozhodování totiž vyžaduje jistou odvahu a odvahu k tomu, abychom respektovali, že poneseme odpovědnost. Ta odpovědnost, je třeba to říci, může být odpovědnost podle trestního zákona.

Pánové, můžete mít jiný názor, ale dovolte, aby byl vyřčen i ten názor, se kterým třeba nemusíte souhlasit. Ta odvaha nemůže být bezhlavá. Musíme přemýšlet. Musíme hledat cestu, která povede k cíli, který sledujeme, ale prostředky, které budou na výsost demokratickými.

Mám za to, že spor, který vedeme, je už v rovině, že na jedné straně si mohou někteří z nás položit otázku, kde je hranice vlastizrady. A na jedné straně může být v tom, že popřeme slib, který jsme dali federaci, a na druhé straně může být v tom, že popřeme tu část slibu, kde slibujeme starat se o zájmy České republiky a jejích občanů. Ta situace není jednoduchá.

My jsme dali jednoznačně najevo už při zahájení této schůze, že chápeme složitost této situace a nyní žádáme vás, abyste pochopili vy nás. Domníváme se, že v této věci by bylo na místě, aby se postupovalo tak, aby se pokud možno pro to, co se rozhodne, dosáhlo co největšího počtu hlasů poslankyň a poslanců této sněmovny.

Předložím proto jisté protinávrhy. Je mi líto, ale musím říci, že pokud některé z nich, ty závažné, nebudou respektovány, nebudeme moci hlasovat pro předloženou variantu. Domníváme se, že rozdílnosti, které máme my vůči předloženému návrhu usnesení, nejsou tak podstatné a že bychom se mohli shodnout. Až je uslyšíte, dáte mi za pravdu. l postup, který navrhujeme, je postupem, který umožňuje, aby děti, až se budou učit za deset let o tom, jak se vyhlašovala nezávislost, mohly tu deklaraci nezávislosti číst s úctou jako dokument, který je i z hlediska formálního hodný toho, čím býti má. Proto navrhuji tyto změny:

Návrh usnesení ČNR o deklaraci nezávislosti České republiky.

1. Česká národní rada ve snaze zabezpečit pokojný vývoj státoprávní situace směřující k existenci samostatného českého státu od 1. ledna 1993 a vědoma si své zodpovědnosti vůči všem občanům České republiky prohlašuje, že je připravena spolu s vládou České republiky převzít plnou odpovědnost za kontinuitu státní moci na území České republiky a za zajištění zájmů a potřeb občanů České republiky po možném zániku ČSFR.

2. Předsednictvo České národní rady ustaví komisi předsednictva pro přípravu deklarace.

3. Deklaraci projedná Česká národní rada na své slavnostní schůzi ve Vladislavském sále Pražského hradu v termínu po rozhodnutí o zániku ČSFR jako svůj ústavní zákon. Účinnost deklarace bude stanovena tímto ústavním zákonem.

(Do zápisu přiložím plný text včetně podpisů poslanců, kteří jsou spolunavrhovateli.)

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi Wagnerovi, prosím, aby podklady předal. Prosím pana kolegu Ortmana, aby se ujal slova. Do rozpravy se hlásí pan kolega Hirš.

Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo ČNR, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych vás seznámil se stanoviskem klubu poslanců Levého bloku v České národní radě k návrhu na usnesení ČNR, který právě projednáváme.

Dámy a pánové, už dříve jsme jasně prohlásili, že neučiníme žádný krok, který by byl protiústavním. Nikdy jsme neusilovali a neusilujeme o rozdělení československého státu. Svůj postoj k této věci jsme před dvěma dny jednoznačně deklarovali při projednávání zákona FS o zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Ústavní poměry České a Slovenské Federativní Republiky i republiky české jsou dány platnou Ústavou. Nelze je proto změnit usnesením České národní rady.

Jsem přesvědčen, že toto naše stanovisko je v souladu s cílem zajistit oprávněné zájmy a potřeby České republiky. Děkuji.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji kolegovi Ortmanovi. Poprosím pana kolegu Hirše, dále je do rozpravy přihlášen kolega Řezáč.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovoluji si k vám promluvit jako představitel strany, která zakládala tento stát a představitel strany, jíž se rozpad tohoto státu bolestně dotýká. Jsme ale postaveni před realitu. My nejsme schopni svými silami tento rozpad zastavit. Tato strana hájila vždy české národní zájmy a já ujišťuji tuto sněmovnu, že opět české národní zájmy hájit bude.

Mluvme o ústavnosti nebo neústavnosti. Dovolil bych si citovat preambuli ze stávající Ústavy:

"My, národ český a slovenský, vycházejíce z poznání, že naše novodobé dějiny jsou prodchnuty oboustrannou vůlí žít ve společném státě... " atd.; pokračuji: "... reprezentováni svými zástupci v České národní radě a ve Slovenské národní radě, jsme se dohodli na vytvoření československé federace."

Myslím, že tato preambule hovoří za vše. Proto já bych šel trochu dál. Podpořil bych kolegu Wagnera. Domnívám se. že je nutné přijmout návrh na usnesení ČNR na deklaraci nezávislosti. Já tento návrh podporuji.

První článek v podstatě zůstává stejný s předloženým článkem. Navrhuji jenom nepatrnou změnu, protože v tom znění, kdy by byla přijata, tak vlastně říkáme, že jako Česká národní rada doposud nedělala nic. Proto navrhuji, jestli dovolíte,: "... zodpovědnost vůči všem občanům České republiky..." a dále: "...prohlašuje, že přebírá spolu s vládou České republiky..." a tak dále. To "prohlašuje" vynechat a říci, že "...konstatuje svoji plnou zodpovědnost za kontinuitu státní moci na území České republiky."

Domnívám se, že to je výstižnější. že tím jasně říkáme, že "chceme"; kdybychom řekli, že "prohlašujeme, že přebíráme". jak jsem říkal na začátku, tak vlastně říkáme, že do dneška jsme tuto neměli. A já myslím. že měli i podle ústavního zákona.

Dovoluji si tedy navrhnout tuto jedinou změnu a za sebe mohu říci. že takové znění podpořím. Děkuji.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji panu kolegovi Hiršovi, prosím pana kolegu Řezáče, připraví se pan kolega Ulman.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové.

V minulém volebním období jsme byli v podobné mimořádně vážné situaci čtyřikrát, poprvé na mimořádné schůzi ČNR 7. prosince 1990, dále 13. března 1991, dále 22. května 1991, kdy dokonce byla z jednání vyloučena veřejnost. O této schůzi existuje tajný zápis, který najdete ve stenografickém záznamu z této schůze ČNR.

Mám zato, že především nesmíme udělat chybu, neboť musíme chránit zájmy občanů ČR, tak jak to uvádí navržené usnesení, a jejich potřeby. Pak musíme ovšem uvažovat o tom, zda dnešní den je tím dnem, kdy můžeme podobné usnesení přijmout, za situace, kdy víme, že ve Slovenské republice se má konat ratifikační referendum 13. prosince letošního roku, tedy za necelý měsíc.

Chtěl bych vás zejména upozornit na to, že z hlediska ochrany zájmů občanů ČR má především význam, jakým způsobem bude hodnotit toto usnesení mezinárodní společenství, a to zejména Rada Evropy a následně Evropská společenství.

Dovolím si upozornit na stanovisko, které zaslal k informaci předsednictvu ČNR Egon Lánský, velvyslanec ČSFR při Radě Evropy ve Štrasburku, které se týká speciálně ústavně právní problematiky a jejího projednávání v rámci Rady Evropy se zvláštním zřetelem k současné vnitropolitické situaci v ČSFR.

Na str. 2 a 3 této informace a upozornění je uvedeno:

Rozporný čs. přístup, na který již naše stálá mise několikrát upozorňovala FMZV (naposledy 19. 6. 1992), vyvolává někdy u funkcionářů Rady Evropy dojem indiferentního postoje ČSFR k principům právního státu. Tento názor se daří vyvracet jen se značnými obtížemi, neboť je navíc nevyjasněnou situací, která vyvstala znovu v souvislosti s ústavně právními diskusemi kolem případného zániku federace.

Na str. 4 dole a na str. 5, v závěru této informace je uvedeno: V Radě Evropy se ozývají hlasy, že referendum je nejčistším ústavně právním řešením pro rozdělení federace na dva samostatné státy (viz např. stanovisko generální tajemnice Rady Evropy pí. Lalumierové, prof. Ermacory, nositele Ceny Rady Evropy za lidská práva a j.).

Zcela na závěr snad stojí za to připomenout, že přestože Rada Evropy je z hlediska československých zahraničně politických priorit poněkud ve stínu Evropských společenství, nelze pouštět ze zřetele, že vztah ČSFR, ale i ČR a SR k Radě Evropy a plnění odpovídajících závazků vůči této mezinárodní organizaci se mohou v budoucnu stát též jedním z kritérií při renegociaci asociační dohody a při přijímání nástupnických států za členy ES. Již také proto, že z hlediska posouzení ústavně právních otázek a fungování právního státu je Rada Evropy pro všechny členské země ES nejvyšší normotvornou institucí.

Na již citované mimořádné schůzi ČNR před necelými dvěma lety, 7. prosince 1990, vyjádřily všechny tehdejší poslanecké kluby, bez ohledu na to, zda patří do vládnoucí koalice nebo opozice, v podstatě jednoznačné stanovisko, které z právního hlediska nejlepším způsobem precizoval tehdy klub poslanců KDU v ČNR a které přednesl tehdejší místopředseda ČNR ing. Jan Kasal. V tomto stanovisku KDU bylo uvedeno:

1. Veškeré předcházející vládní dohody nemohou být dle našeho názoru považovány za více, než čím jsou, tedy za podklady, na jejichž základě může výlučně Federální shromáždění a výlučně ústavním zákonem rozhodnout o úpravě, která byla předmětem vládních dohod.

Dále - v žádném případě si nemůže nikdo, tedy ani federální vláda, ani národní vlády, ani národní rady, tím spíše jednotliví představitelé těchto orgánů, činit právo diktovat Federálnímu shromáždění, jehož poslanci vzešli ze svobodných voleb na území celé federace, jakým způsobem má FS rozhodovat. Ani vláda ČR ani ČNR se tomuto ústavnímu principu nezpronevěřily.

S obsahem informace tehdejší vlády ČR souhlasíme. Zachování federace je podle našeho přesvědčení přáním drtivé většiny občanů ČR, a proto i přáním ČNR a vlády ČR. Rozpad federace by přinesl nedozírné politické a mezinárodní důsledky a nedozírné ekonomické ztráty. Při své legislativní iniciativě ČNR neučinila nic jiného, než na co měla ústavní právo. Vyjadřujeme uspokojení nad tím, že vláda ČR dle přednesené informace respektovala stanovisko ČNR. (Konec citátu.)

Samozřejmě je jiná situace dnes, 19. listopadu 1992, než byla 7. prosince 1990. Ale na platné ústavě ČSFR se nic nezměnilo a není důvod účelovým výkladem něco měnit.

Český premiér, pan Václav Klaus, má jistě pravdu, když říká, že my - česká strana - taháme černé figury a ty bílé tahá slovenská strana. A já nevidím důvod, abychom do 13. prosince převzali bílé figury a začali tahat těmi bílými figurami a zvýhodňovali tak slovenskou stranu z pohledu mezinárodního společenství - kdo způsobil zánik čs. federace - a to i z hlediska univerzální sukcese podle mezinárodního práva veřejného.

Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím pana kolegu Ullmanna, připraví se pan kolega Drápela.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Pokusím se být velmi stručný.

Přiznám se, že já sám, když jsem se rozhodoval kandidovat do tohoto sboru a když jsem ve volbách prošel, jsem již tehdy věděl, že jsem plně zodpovědný za zájmy České republiky. Proto jsem sem šel.

Proto mě udivují a nedovedu zcela pochopit narážky na jakousi vlastizradu či něco podobného.

Prosím vás o jedinou věc. Až dojde k hlasování, uvědomte si, že nejsme v této uzavřené místnosti, že stojíme před zraky občanů ČR a podle toho hlasujte a podle toho se vyjadřujte k tomu, za co cítíte či necítíte odpovědnost.

Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, aby se ujal slova poslanec Drápela. Další přihlášky do diskuse nemám.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jménem poslaneckého klubu LSU a HSDSMS podávám návrh na změnu textu usnesení v tomto znění:

ČNR ve snaze zabezpečit pokojný ústavní vývoj státoprávní situace a vědoma si své odpovědnosti vůči všem občanům ČR konstatuje svou odpovědnost za kontinuitu státní moci na území ČR a za zajištění oprávněných zájmů a potřeb jejích občanů.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se ještě přihlásili poslanci Dostál, místopředseda Kasal a poslanec Hofhanzl.

Poslanec Robert Dostál: Vážení přátelé, všichni zde přítomní. Jsem zde v této sněmovně zjevně nejstarším členem, tedy seniorem mezi vámi. Poznal jsem v životě ve své profesi řadu menších, větších i velkých problémů, tragédií svých blízkých, neznámých, rodinných i osobních.

Snažil jsem se vždy překonat vlastní potíže a pomoci nebo hledat pomoc pro jiné. Jsem zklamán tím, jak nyní hledáme pomoc mezi sebou v tomto nejvyšším orgánu České země.

Mám oprávněný pocit, že myšlením předchozí doby hledáme neustále nepřítele, hledáme, jak druhého obelstít, oklamat, jak na něj vyzrát. Zatíženi minulostí, místo toho abychom ji překonali a co nejrychleji odstranili její nelidské a politicky patologické manévrování, nadále vše nedobré protahujeme.

Místo toho, abychom nalezli nové vzájemné vazby, tolik potřebnou vzájemnou důvěru, abychom hledali východisko z krize hospodářské, sociální, místo toho, abychom se pokusili překonat násilí a kriminalitu, nacházíme a uplatňujeme prvky intolerance, hněvu až nenávisti.

Snažme se, prosím vás, především vy mladí, abyste se nenechali ovládnout negativními vlivy minulosti, ale ani přítomnosti, ani přehnaným egoismem.

Snažme se, prosím vás, nalézt co nejrychleji východisko z nesnází a vytvořit společné podmínky pro lepší život nás všech, respektujíce demokratické principy, humanitu a vnímajíce pravidla života, že násilí často plodí nemenší násilí, nenávist plodí nenávist a vyvarovali se tak chyb minulých i přítomných.

Jsme na začátku nové epochy v životě této země české. Prosím vás, abychom se stali tedy v tomto smyslu tvůrci naší, věřím že radostnější budoucnosti pro nás žijící a také pro další novou generaci.

Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji, prosím pana místopředsedu Kasala.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážená vládo, před chvilkou pan kolega Řezáč citoval z těsnopisného záznamu ze 7. prosince 1990. Jsem vděčen za to, že ocitoval to, co ocitoval a svým způsobem si vážím i toho, že pochválil preciznost stanoviska klubu KDU. Je však třeba konstatovat, že tenkrát se hovořilo v jiné době a o něčem jiném. Je známo, že poslanecký klub KDU v minulém volebním období a KDU-ČSL v tomto volebním období vždycky preferoval, aby k otázkám, které se týkají státoprávního uspořádání, především Federální shromáždění zaujímalo stanovisko. Byli jsme toho názoru, že poslanci Federálního shromáždění mají nejen mandát, ale i odpovědnost rozhodnout tyto složité záležitosti. Není naší vinou, že se to nepodařilo.

Chtěl bych připomenout i stanovisko našeho poslaneckého klubu, který stejně jako vy všichni ostatní pečlivě mapoval situaci na slovenské politické scéně, kdy jsme byli svědky vyhlášení svrchovanosti, posléze přijetí úplné slovenské ústavy. Z toho bylo třeba vyvodit závěry. My jsme se nerozpakovali tyto závěry vyvodit a veřejnosti je sdělit. Z těchto závěrů ani nyní nemáme důvod cokoliv měnit. Proto naše stanovisko k referendu a další záležitosti.

Vážené dámy a pánové, měl jsme to štěstí nebo tu smůlu, že jsem se minulou sobotu mohl účastnit jednání představitelů politických stran v hotelu Börik. Chtěl bych k tomu říci, že byla situace, kdy na přání předsedů některých opozičních stran přistoupily koaliční strany a vyšly vstříc v tom smyslu, že se návrh o zániku federace bude projednávat v národních radách a že národní rady k tomuto zákonu přijmou usnesení.

Pro mne bylo velkým zklamáním, když v úterý při začátku schůze, když jsme navrhovali zařazení tohoto bodu do programu, poslanci těchto politických stran se nerozhodli ani podpořit zařazení tohoto bodu do programu schůze ČNR.

Nevěděl jsem proč.

Ale to nebylo jediné, co z böritské schůzky bylo pro mne zklamáním. Tam totiž byla konstatována mimo jiné i celá řada dalších věcí, například, že Federální shromáždění ukončí projednávání zákona o zániku federace do konce tohoto týdne. Jaká je skutečnost, víme. Víme také, jaké úkoly stojí před ČNR. Navíc ČNR dala podporu vládnímu návrhu zákona o zániku federace. Opakovaně jsem se dotazoval předsedů politických stran, kteří byli v Böriku, případně místopředsedů těchto stran, zda se domnívají, že by případná transformace poslanců Federálního shromáždění do zákonodárných sborů republik se měla dít zákonem Federálního shromáždění. Opakovaně jsem byl ujišťován, že nikoliv, že tento akt by měl být případně proveden zákony národních rad, pokud k němu dojde.

Nejen mé zkušenosti z posledních dnů, kdy jsem měl možnost být tzv. při tom, mě vedou k přesvědčení, že v tuto chvíli je třeba velmi vážně zvážit, zda máme či nemáme vzít odpovědnost na sebe. Přesto, že ještě na Böriku toto přesvědčení bylo opravdu upřímné, protože jsme se vrátili právě ze služební cesty v Polsku, kde jsme si opakovaně ověřili, že pro náš stát by bylo výhodnější, kdyby zákon o zániku federace přijalo Federální shromáždění, přesto jsme a já osobně dospěli k závěru, že nyní je čas, kdy nezbývá nic jiného než odpovědnost vzít sem do ČNR. Nebudu už dále k tomu žádné podpůrné argumenty dávat. Myslím, že bychom mohli vytáhnout celou řadu těsnopisných záznamů ze všech schůzí, mohli bychom se navzájem trumfovat, co kdy kdo řekl dobře, co málo dobře, jaká je životnosti toho či onoho prohlášení. Kvůli tomu pan poslanec Řezáč určitě zprávu zde necitoval. Pan poslanec Řezáč, a o tom nepochybuji, chtěl vystavit do nepříznivého světla alespoň jeden poslanecký klub v tom, že podléhá jakýmsi oportunním možnostem, které se zde v tuto chvíli vyskytují. Nejen pana poslance Řezáče, ale i vás bych chtěl ujistit o tom, že tomu tak není. Jestliže se náš poslanecký klub rozhodl návrh tohoto usnesení podporovat, tak jenom proto, že si je vědom odpovědnosti, kterou z nás nikdo nemůže sejmout.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Děkuji. Dále se do rozpravy přihlásil pan kolega Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené dámy a pánové, připadám si jako účastník podivného panoptika. Už tři roky si hrajeme na převrat - nepřevrat. Dodržujeme ústavnost a právní kontinuitu vycházejíce z Ústavy a práva komunistického státu. Tato cesta s jejími právními principy nás dovedla k rozpadu tohoto státu. Obávám se, že setrváme-li na této cestě, dojdeme k občanské válce.

Chci vyzvat tuto sněmovnu, aby konečně prokázala, že Češi jsou státotvorný národ a i když je dosti pozdě, převzala odpovědnost za svou zemi a svůj stát konečně do svých rukou.

Místopředseda ČNR Karel Ledvinka: Dále se hlásí do rozpravy místopředseda české vlády pan Kalvoda.