Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Krámkovi. Je ještě nějaká
přihláška do rozpravy? Písemnou přihlášku
před sebou nemám. Hlásí se pan poslanec
Výborný.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedo,
pane premiére, dámy a pánové, nejsem
odpůrcem referenda a nehodlám ani kritizovat ani
přesvědčovat zástupce opozičních
poslaneckých klubů, aby hlasovali jinak, než
budu třeba hlasovat já osobně. Ale protože
tady padla velmi příkrá slova na adresu koalice,
chci říci, že navrhované usnesení
může vést k pokojnému, ba ústavnímu
vývoji. K čemu povede jeho nepřijetí,
to nikdo z nás neví. Možná k opaku.
(Potlesk v části sálu.)
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Výbornému, prosím k řečništi
pana poslance Šolera, který se přihlásil
písemně do rozpravy.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážení poslanci, prožíváme
historický okamžik, kdy se pokouší jisté
živly rozbít tento stát. Já bych si
dovolil připomenout něco z historie tohoto státu,
který se tady pokoušíme rozbít a konkrétně
bych vám chtěl přečíst několik
pasáží z Deklarace o nezávislosti Československa,
kterou přečetl prezident T.G.Masaryk dne 14. října
1918 ve Philadelphii:
"Požadujeme, by Čechy byly sjednoceny se svými
slovenskými bratřími na Slovensku, kdysi
částí našeho národního
státu, později odtrženém od našeho
národního celku a před 50 lety přivtěleném
do uherského státu Maďarů, kteří
svojí nevylíčitelnou ukrutností a
bezohledným útiskem svých poddaných
národů ztratili všechno morální
a lidské právo vládnout komukoli jinému,
leda sobě samotným. Po tom, co tenkrát Národní
rada Československa rozhodla charakterizovat politický
systém, říká: Naše demokracie
bude spočívat na všeobecném právu
volebním. Ženy budou rovnoprávny s muži
politicky, sociálně a kulturně.
Práva menšiny budou chráněna přiměřeným
se svým zastoupením, národní menšiny
budou se těšiti stejným právům,
vláda bude parlamentární podobou a bude uznávat
zásady iniciativy a referenda, strana armádou bude
nahrazena milicí."
Chtěl bych vyzvat poslance, abychom v případě,
že se rozhodneme podpořit zrušení tohoto
státu, uznávali alespoň ty zásady,
které uznávali naši předkové,
tzn. zásady rozhodování lidu pomocí
referenda.
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
Šolerovi, hlásí se pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Nechtěl jsem k tomuto
vystupovat. Zopakoval bych ale, že Slovensko má vlastní
ústavu, že má vlastní deklaraci, a pokud
zde někdo mluví o rozvracení a rozeštvávání,
ať si přečte projev pana Gottwalda z roku 1929
(Potlesk).
Předseda ČNR Milan Uhde: Prosím paní
poslankyni Buzkovou.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, opozice
zde předložila návrh, aby ústavní
zákon o zániku Československé federace
nabyl účinnosti až poté, co bude schválen
v referendu. Padly zde některé hlasy o tom, že
by nebyl čas na schválení tohoto zákona
referendem, že by zákon nenabyl účinnosti
v takovém termínu, aby bylo možno provést
v případě jeho schválení zánik
federace k 1. 1. 1993.
Dovolila bych si proto přednést několik argumentů
proto, že by bylo možné referendum uskutečnit
tak, aby proběhlo včas a aby v případě
schválení tohoto ústavního zákona
referendem mohlo dojít k rozdělení ke stejnému
termínu, jak tento zákon předpokládá,
tzn., že by referendum vůbec nikoho nezdržovalo.
Dovolila bych si přečíst krátký
harmonogram.
18. 12. 1993 by se předpokládalo schválení
ústavního zákona o zániku Československé
federativní republiky. Do 25. 11. by mohly být rozeslány
částky Sbírky zákonů, v níž
by byl ústavní zákon vyhlášen.
Nabývá tak účinnost 1. a 2. část
zákona, tzn. část o referendu a závěrečná
ustanovení.
Do 4. 12. by byly vytvořeny orgány pro referendum
a uskutečněno jejich první zasedání
podle čl. 8 písm. c) ústavního zákona.
12. 12. by mohla začít kampaň před
referendem, která by 16. 12. o půlnoci skončila.
19. 12. by mohlo být referendum vykonáno. Do 24.
12. by byl vyhlášen výsledek referenda s případným
účinkem podle čl. 11 návrhu ústavního
zákona. Pod pojmem vyhlášení se rozumí
totéž jako u zákona. Uvedené datum by
proto mělo být datem rozeslání příslušné
částky Sbírky zákonů, což
by se muselo provést mimořádně bez
odkladu. Po 25. 12. národní rady by mohly činit
opatření podle čl. 4 a 5 návrhu ústavního
zákona. Pokud by ovšem čl. 1 - 5 nebyl v referendu
schválen, část první by nenabyla účinnost
podle čl. 11 a naopak by začala běžet
lhůta podle čl. 9.
Pro technickou proveditelnost svědčí to,
že zákon č. 490/91 Sb., o způsobu provádění
referenda určuje, že doba mezi dnem vyhlášení
referenda a konáním referenda nesmí být
kratší než 20 dnů. Návrh předpokládá
23 dny, pokud by Federální shromáždění
nepřijalo zákon o zániku ČSFR později.
Ale i pak by ještě bylo referendum uskutečnitelné.
Vážený pane předsedo, dámy a
pánové, doufám, že těchto několik
argumentů, které jsem zde přečetla,
dokáží vám všem dostatečně
objasnit situaci, že referendum je proveditelné a
to, že jak ČNR, tak FS nechtějí podpořit
schválení zákona o zániku Československé
federace v referendu, znamená, že se referenda asi
někdo bojí.
Předseda ČNR Milan Uhde: Hlásí
se pan poslanec Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedo, je velice jednoduché zaujímat
stanovisko, jestliže člověk patří
k nějaké většině, buď vládní
nebo opoziční. Paní kolegyně Marvanová
správně jednou v ústavně právním
výboru říkala: Pane kolego, není podstatné,
zda máte pravdu, podstatné je, zda vaše pravda
patří k většině.
(Potlesk)
Chtěl bych říci, že na této půdě
jsem v červenci zaujal stanovisko, které přiznávám
stále a stále na něm trvám, vzdor
tomu, že toto stanovisko nebylo bráno, ale zdá
se mi, že je logické a racionální.Tehdy
jsem položil řečnickou otázku, ale v
ní se skrývala vážná obava, že
nastane to, co pomalu nastává. Kladl jsem otázku
poslancům klubu ODS. Co bude dělat, když nastane
situace, a nebude schvalován ústavní zákon
o ukončení federace případně
neuzavřou-li národní rady dohodu.
Domnívám se, že opozice má asi pravdu,
že slovenská politická reprezentace ve své
podstatě možná si ani ukončení
federace nepřeje. Z jejich strany to totiž byla určitá
forma psychologické hry, hry spočívající
v tom, že Češi nikdy nedopustí, abychom
se odpojili, a proto je možné tyto a tyto požadavky,
neboť výsledek bude pro nás příznivý.
Zavinili si to sami Češi, předchozí
česká politická reprezentace, která
znovu a znovu ustupovala. Je pravda, že dnes toto myšlení
je ve zcela jiné rovině.
Slovenská politická reprezentace pořád
má úvahy jako určitou hru, zatímco
česká politická reprezentace vzala věci
vážně. Nic méně podstata je v
tom, že věci byly jednoznačně řešeny.
Byly jednoznačně řešeny deklarací
o svrchovanosti Slovenska a byly jednoznačně řečeny
ústavou Slovenské republiky.
Abych nedopadl tak, jak říká paní
kolegyně Marvanová, mohl bych hájit stanovisko,
že pravdu mám já, Slovensko vystoupilo z federace
a není se o čem bavit. Protože chápu,
že takový postoj by vedl, že bych z jiného
úhlu hlasoval odlišně, myslím si, že
člověk racionálně má vždy
podřídit své osobní pohnutky a posoudit,
kde je většinová pravda.
Několikrát padlo slovo referendum. Myslím,
že se poctivě mohu k referendu vyjádřit.
Chtě nechtě svého času jsem býval
předsedou jedné vládní politické
strany jako předseda této vládní politické
strany v dubnu 1990, kdy tehdejší president navrhoval
několikeré změny názvu států
jsem tvrdil, vyhlašme referendum. To bylo v dubnu 1990! Ale
stejně tak jsem již před těmito volbami
v časopise Reportér řekl: Jestliže v
té době mělo referendum smysl, dnes již
nemá, protože dnes společný stát
není možné uzavřít.
Nechtěl jsem vystupovat, protože nikdy není
dobré a příjemné vystupovat, když
je člověk osamělým běžcem.
Nebudu zakrývat, že určité výroky
určitých představitelů, určitých
krajanských sdružení v Německu se mi
nelíbí, ale sám bych pokládal za naprosto
laciné spojovat toto hlasování s touto otázkou
tak jak byla postavena.
A přiznávám, že za této situace
jsem rád, že jsem tím osamělým
běžcem.
Děkuji.
(Potlesk).
Předseda ČNR Milan Uhde: To mluvil pan poslanec
Vyvadil, slovo má pan poslanec Kužílek.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený
pane předsedo, dámy pánové, mne velmi
zaujalo to, co říkala paní poslankyně
Buzková, která se zeptala, jestli náhodou
někdo nemá strach z referenda. To je důležitá
myšlenka.
Já bych se zeptal, jestli skutečně zde jsou
někteří, kteří nemají
strach z referenda. Byl bych rád, kdyby všichni strach
z takového referenda měli, protože si připomeňme,
jak probíhal vývoj v Jugoslávii, kde vše
vypadalo na klidný a kultivovaný způsob řešení
problémů do té doby, než někdo
přišel s geniálním nápadem na
referendum. Referendum může totiž způsobit
zcela opak toho, co si kdo představuje. Přiznám
se, že mi to přijde trochu jako kdyby někdo
zvolal, když vlak se rozjel - lidé, pojďme, zastavíme
ho rukama. Výsledek jsou bohužel jen ty utrhané
ruce, které někdy máme možnost vidět
na záběrech z Jugoslávie. Děkuji.
(Potlesk).
Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má
pan poslanec Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedo vlády, dámy
a pánové, předkládal jsem návrh
a asi by nebylo slušné, abych neodpověděl
na argumentaci k tak vážným otázkám.
Všichni z řečníků, kteří
zde vystoupili - připusťme a připusťte
i vy, že i my přistupujeme k této otázce,
ke všem problémům, které z ní
budou příště vyplývat, ať
dopadne její řešení jakkoli, s úmyslem
zabránit jugoslávskému vývoji. Rád
bych viděl dobrou vůli na všech stranách.
Proto bych považoval za nadbytečné, abychom
jeden druhého, byť z koalice na opozici nebo z opozice
na koalici, házeli ostrými slovy a zraňovali
se vzájemně. To považuji skutečně
za počátek možného jugoslávského
vývoje.
Ale my nejsme na Balkáně. Tvrdíme a chlubíme
se tím, že jsme tradiční demokratickou
zemí ve středu Evropy. Ptám se každého
z vás jednotlivě, jak souvisí s touto demokratickou
tradicí, že většina představující
stopět žen a mužů v této sněmovně
připravuje od voleb řešení, ke kterému
ví, že bude potřebovat stanovisko stodvaceti
žen a mužů v této sněmovně,
aby řešení bylo ústavní. Víme-li,
že ústavní řešení vede jen
přes takto vytvořenou demokratickou ústavní
většinu, pak se tedy podle toho máme chovat.
Abych byl objektivní, zcela bez bolesti připouštím,
že vina není jenom na jedné vládní
koalici, ale na obou. Ta slovenská, byť s obtížemi,
získala třípětinovou většinu
ve své sněmovně - v Národní
radě Slovenské republiky - a jednala tak, aby ona
to byla, kdo dohodne s českou vládní koalicí
výsledek bez účasti těch, kteří
zde představují téměř polovinu
obyvatel této země. Čili nemůžete
si přát, aby ta téměř polovina
neměla naději promluvit do své budoucnosti,
do budoucnosti mnoha pokolení dalších. To prostě
nemůžete chtít! Ani s tím, že byste
vyhrožovali jugoslávskou variantou. Není čím
vyhrožovat, protože nikdo z nás není Sibylou,
ani z vás, aby věděl, která přijatá
varianta povede k horšímu řešení.
To neví nikdo.
A to je ten pravý důvod, který nás
vede k myšlence, že jen hlas každého jednotlivého
občana, každého dospělého občana
České republiky, každé ženy a muže
této republiky je tou silou, která může
prokázat - ano, takto se rozhodlo z vůle lidu, z
vůle občanů této země. Zastupitelská
demokracie v této chvíli - nemá-li naprosto
jasnou třípětinovou většinu -
nemá oporu v žádném politickém
argumentu, v žádné politické vůli.
Zde jde na dlouhá desetiletí a možná
staletí o osud národa a státu.
A v takovéto situaci prosím - vzdejme se vzájemných
přesvědčovacích argumentů,
které by byly na místě, šlo-li by o
věci řádově daleko nižší.
Toť první věc.
Druhá, daleko silnější a významnější.
Není jen otázkou hlasování. Je otázkou,
jak na hlasování zde bude pohlížet svět
a Evropa. A to je to nejdůležitější.
Mohl bych položit řadu jednotlivých otázek,
na které - kdyby se zde odpovědělo - by zde
problém ještě náležitě zkomplikoval
a ještě obtížnější
by bylo řešení. Učiním tak jen
s jednou. Členství v Radě Evropy předpokládá
pro každý nový stát svobodné
volby. Naše situace po Novém roce - bude-li samostatná
Česká republika - bude atypická. Stát
vznikne 1. ledna, ale bezesporu svobodné volby byly před
tímto datem. Jak se zachovají ti, kteří
budou hovořit o naší legitimitě a z
jejichž hovoru vyplynou jisté konsekvence, jisté
závazky, které budou mít vliv nejen na tuto
sněmovnu, ale i na život občanů této
země? Na postavení případně
vzniklé České republiky. To je problém
vážný.
Chci jen upozornit, že vážných problémů
je tak mnoho, že bychom zde mohli hovořit nekonečně
dlouho. Nelze naše společenství v této
sněmovní místnosti považovat za nic
víc než za to, čím je. Poslaneckým
sborem zvoleným k tomu, aby spravoval záležitosti
České republiky, součástí České
a Slovenské Federativní Republiky. Toť právní
stav. K tomu jsme dostali mandát. K ničemu jinému.
K tomuto dostala od nás mandát vláda České
republiky. A jestli si někdo myslí, že dostala
mandát k něčemu jinému, pak ti, co
jí ho dali, se zmýlili, a zmýlila se i ona,
když ho přijala. Takový je právní
stav.
Prosím, nevyhrožujme si, není to potřebné,
ale je potřebné, pane poslanče Bendo, mít
trpělivost vyslechnout argumenty jiných, neb nikdo
nikdy nevěděl, ani před 17. listopadem 1989,
zdali co tehdy hovořili jen někteří,
nebude zítra pravdou, kterou budou uznávat všichni.
S těmito slovy upozorňuji na řešení
problému, o němž je řeč. Děkuji
vám za pozornost.
(Potlesk).
Předseda ČNR Milan Uhde: Přihlásil
se pan poslanec Koronthály, připraví se pan
poslanec Payne.
Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený
pane předsedo, vážené dámy, vážení
pánové, už zde zaznělo mnoho velkých
slov, takže se pokusím nějakým způsobem
se jich vyvarovat.
Rád bych vám řekl, že podle našeho
názoru nerozhodujeme o tom, co bylo kdysi, co se dělo
někdy, k jakým názorům kdy kdo v dějinách
dospěl. Rozhodujeme o tom, co je dnes nyní zde.
Z tohoto důvodu klub KDS, když o této věci
jednal, dospěl k jednoznačnému názoru,
že komisí tak, jak nám byl předložen
panem místopředsedou Vlachem, plně podpoříme,
tj. v onom bodu 1. a 2.
Co se týče bodu 3., samozřejmě se
domníváme, že to jsou věci natolik jiného
charakteru technického, nebo legislativního atd.,
že není důstojné takovéhoto usnesení,
politického usnesení, aby se tam zanášely
takovéto detaily. Máme za to, že poslanci FS
si s těmito problémy celkem spolehlivě poradí
sami.
Rád bych se tady ale ještě vyjádřil
velmi stručně k otázce referenda.
Náš klub zcela jednoznačně má
zato, že referendum v této otázce není
potřebné. Mnoho důvodů už tady
samozřejmě padlo z jiných úst, nebudu
je opakovat, ale na jednu námitku některých
úst bych rád zareagoval. Totiž na otázku
strachu; já se ptám, kdo má strach z rozhodnutí
parlamentu, který vzešel ze svobodných voleb?
Děkuji. (potlesk)
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Koronthálymu. K řečništi se
dostaví pan poslanec Payne. Připraví se pan
poslanec Gjurič.
Poslanec Jiří Payne: Vážená
vládo, vážení kolegové, vážené
kolegyně!
Byli jsme vyzváni k tomu, abychom navzájem poslouchali
argumenty. Tak mě napadlo, že ty argumenty, které
zde byly vyřčeny, že lze uspořádat
referendum do konce roku, mají některé logické
chyby.
Existuje mnoho závažných nedostatků
v obou zákonech o referendu - ať už se jedná
o ten ústavní nebo o zákon o provádění
referenda. Na tyto chyby jsme opakovaně upozorňovali,
a bylo na ně upozorněno i při projednávání
zákonů zde ve výborech. Federální
shromáždění ovšem řadu těchto
nedostatků neopravilo a byli to dokonce i někteří
naši dnešní kolegové, kteří
v minulém volebním období seděli ve
Federálním shromáždění
a nepostarali se o to, aby ty zákony byly dostatečně
kvalitní, aby se vůbec o referendu dalo hovořit.
Jsem si vcelku jist, že k tomu, aby se referendum vůbec
mohlo uskutečnit, by bylo nutné výrazně
změnit zákon. Přinejmenším zákon
o referendu v žádném případě
nezná konání referenda o legislativní
předloze. Bohužel, protože v normálních
zemích se za referendum považuje právě
jen hlasování o legislativní předloze.
My to, co jinde bývá nazýváno plebiscitem
a země, které znají přímou
demokracii, se snaží plebiscitu vyvarovat, my jsme
tedy tento plebiscit nazvali referendem. Bohužel nemáme
dostatek odborníků, kteří by se v
této věci vyznali a dokázali by věc
uvést na pravou míru. Takový je ovšem
stav. My jsme pouze schopni slyšet volání lidu
na náměstích, ale kultivovanou přímou
demokracii zde zřejmě nebude možné zavést
- alespoň zdá se ze zde přednesených
příspěvků, znalosti jsou skutečně
velmi malé.
Nicméně současná podstata věci
je v tom, jak hodnotíme politicky současný
stav. Tady nejde teď už o legislativní záležitosti,
jde o to, zda se domníváme, že lze udržet
společný stát, či nikoli. Je to věcí
politického hodnocení. Zřejmě naše
opoziční strany se domnívají, že
ho lze udržet. Chtěl bych vědět, jakými
prostředky. Snad jedině s využitím armády.
Dále je politickým rozhodnutím, zda považujeme
referendum za nutný prostředek, či nikoliv.
Na to neexistují žádná pravidla.
Pokud tedy budeme o této věci diskutovat, pak si
buďme vědomi toho, že to je čistě
politickým rozhodnutím, a teď jde o to, na
kolik je toto rozhodnutí kvalifikované.
Pokud totiž někdo, a dokonce jsou to právě
ti lidé, kteří v roce 1991 zablokovali konání
referenda, jak ukazují výpisy z hlasování
Federálního shromáždění,
pokud někdo odmítá nyní brát
na vědomí tyto skutečnosti a požaduje
referendum, a přitom ale neudělal nic pro to, aby
se zákon ve Federální shromáždění
změnil - když jsem se na to dotazoval jednoho kolegy
z opoziční strany, odpověděl "Proč
bychom vykonávali zbytečnou práci?"
- pak mi z toho vysvítá, že jsou to pouze politické
triky, pouze politický alibismus, který naše
opoziční strany nemyslí vážně.
Kdyby to mysleli vážně, pak by v té
věci již dávno pracovali.
Kromě toho se domnívám, že tady by šlo
přesně o jakýsi podvod na naší
veřejnosti, protože tady už není o čem
rozhodovat. Bohužel! K tomu zlomu došlo dávno,
před dvěma lety, někdy při schválení
kompetenčního zákona a šikovně
to bylo maskováno po celou dobu tak, aby se tento problém
nestal veřejným problémem, že federace
již nefunguje.
Jestliže nyní se vláda a poslanci koaličních
stran pokoušejí věc řešit pragmaticky,
a to dokonce svým způsobem v neprospěch České
republiky tak, aby ten prospěch byl maximalizován
jak pro Českou, tak pro Slovenskou republiku tak, aby důsledky
problémů, které se způsobily před
dvěma lety, byly co nejmenší pro obě
dvě strany, pak se nedomnívám, že by
historie mohla kdy nad tímto postupem mít jakýkoli
otazník.
Naopak, jestliže se pokusíme jakýmkoli způsobem
vykonat referendum a jestliže v tom případě
také budeme muset akceptovat dvanáctiměsíční
lhůtu po konání referenda, kterou, nemýlím-li
se byl to právě jeden poslance sociální
demokracie, který okopíroval tento článek
ze zákona o referendu, který je používán
v Jugoslávii, pak tento způsob konání
referenda s tím, že rozhodnutí může
být vykonáno až jeden rok poté, mi připadá
skutečně osudovým. Protože velmi živě
jsme se zajímali o postup rozdělení federace
v Jugoslávii a tou nejpodstatnější chybou
bylo právě těch dvanáct měsíců.
Vedlo to k tomu, že několik týdnů poté
se začalo střílet.
Já si nemohu vysvětlovat požadavky, které
tu zazněli jinak, než přáním,
aby se v Československu začalo střílet.
Já se domnívám, že je nutné tomu
za každou cenu zabránit.
(potlesk)
Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu
poslanci Payneovi. Hovoří pan poslanec Gjurič,
připraví se pan poslanec Stodůlka, poté
pan poslanec Trojan, tak jsem zaznamenal pořadí
vašich přihlášek.
Poslanec Andrej Gjurič: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, nemám a nikdy jsem
neměl v úmyslu omezovat jakkoli parlamentní
debatu; naopak jsem byl ten, který do ní v minulém
volebním období často přispíval,
pokud ale v ní zazní něco nového.
Já mám pocit po celou dobu, co tu teď sedím,
že debatu, která tu vznikla, poslouchám už
několik měsíců den co den a týden
co týden, počínaje pořadem Co týden
dal - snášení argumentů jedné
a druhé strany stále znova -, pokračuje tiskem
a konče jakýmikoli politickými pořady.
Referendum, rozbití státu, kdo má nebo nemá
mandát a proč ho má nebo nemá a trpělivé
vysvětlování druhé strany proč
je vše tak, jak je, proč referendum nyní nemá
smysl, že volby byly určitým mandátem,
že situace je taková, jaká je atd. Dalo by
se mluvit hodiny a hodiny už jenom o tom, co bylo napsáno
a co bylo řečeno.
Zároveň žijeme ovšem tu dobu, kterou žijeme
a děje se to, co se děje. Člověk si,
dámy a pánové nezlobte se, připadá
trochu jako ta veverka v kole, jestli jste někdy viděli
to zviřátko, co pořád běží
a běží, a přitom vlastně zůstává
na jednom místě. Takhle mám pocit, že
už si musíme připadat za poslední dobu
a dneska obzvlášť.
Čili já si nemyslím, že by někdo
chtěl, aby se tu začalo střílet, ale
někdo nás, řekněme, svým ideologickým
myšlením, které vůbec nebere v úvahu
realitu, dostává přesně do této
situace veverky, běžící neustále
na jednom místě, čili státu, který
se nemůže absolutně nikam hnout.
Pan kolega z republikánské strany tady četl
slova T. G. Masaryka z roku 1918. Velice krásná
slova, ale, dámy a pánové, z roku 1918. Opakuji
znovu - mezi tím běžel život sedmdesátpět
let až do dnešního dne, i ten dnešní
den v to zahrnuje.
Kdybychom uvažovali tímto způsobem, pak bych
si nutně připadal a museli bychom si nutně
připadat podobni jedné z politických stran,
která neustále, bez ohledu na realitu vychází
z takzvaného vědeckého názoru poplatného
ideologii 19. století.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda ČNR Milan Uhde: Zvu k řečništi
pana poslance Stodůlku, připraví se pan poslanec
Trojan.
Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážený
pane předsedo, vážený pane premiére,
kolegyně a kolegové. Chtěl bych reagovat
na některé myšlenky kolegy Payna. A sice několik
z jeho úvah mě zaujalo, zejména úvaha
v tom smyslu, že fakticky federace už dva roky nefunguje.
Tak to myslím kolega Payne řekl. Chci se zeptat
co v tom případě dělali ministři
vládní koalice ve federálu s nefungujícím
státem. Stejně jako kolega Payne jsem ve federále
nebyl, ale předhazovat někomu, že mohl něco
ovlivnit, když víme, že fakticky jde o rozhodnutí
politických stran a že jeden poslanec nic neznamená,
protože - dovolím si tlumočit v této
sněmovně slova kolegy Bezděka, který
po volbách po roce 1990 žádal Českou
národní radu a českou vládu, aby se
začala chovat tak, aby se vytvořil jakýsi
solidní fungující stát.
Jinak ještě na závěr bych chtěl
říci ještě jednu myšlenku, a to
není myšlenka z Ústavy z roku 1960, ale je
to myšlenka všech demokratických ústav.
Ústavu z roku 1960 za demokratickou nepovažuji. A
sice tu, že poslanec je odpověden svému svědomí.
Podle svého svědomí budu hlasovat.
Děkuji.
Předseda ČNR Milan Uhde: Pan poslanec Trojan
má slovo a je zatím posledním přihlášeným
do rozpravy.