Česká národní rada 1992 – 1992

Přítomni:

Předseda ČNR M. Uhde, místopředsedové ČNR J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 183 poslanců.

Za vládu České republiky: ministr vlády S. Bělehrádek, ministr zdravotnictví P. Lom, ministr spravedlnosti J. Novák, generální prokurátor J. Šetina.

Přerušené jednání zahájeno v 9.00 h

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení a milí hosté!

Zahajuji přerušené jednání 5. schůze České národní rady, všechny vás srdečně vítám a přeji vám pěkný den.

Včera jsme projednali šest bodů schváleného pořadu a projednávání jednoho bodu jsme přesunuli na listopadovou schůzi.

Podle prezenční listiny je přítomno 145 poslanců a poslankyň, pokud se někdo zapomněl podepsat, nechť tak učiní.

Ještě připomínám těm, kteří jsou připraveni vystoupit v rozpravě, aby se přihlásili písemně - zatím jsem obdržel jednu přihlášku.

Můžeme tedy přistoupit k projednávání dalších bodů schváleného pořadu.

Dalším bodem je tedy

Z pověření navrhovatelů odůvodní předložený návrh, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 63, pan poslanec Petr Koháček, kterého prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové!

Dovoluji si vám předložit návrh zákona za skupinu navrhovatelů z tohoto klíčového důvodu.

V zákoně č. 136/1991 Sb., který přijalo Federální shromáždění, se v § 4 říká: "Československý rozhlas, Československá televize a Československá tisková kancelář provedou do tří měsíců ode dne zřízení Českého rozhlasu, České televize a Slovenského rozhlasu a Slovenské televize a Československé tiskové kanceláře České republiky a Československé tiskové kanceláře Slovenské republiky rozdělení a převod majetku a vypořádání jiných právních poměrů majetkové povahy".

Bohužel se nám nepodařilo od tohoto zákona, který vstoupil v platnost v dubnu loňského roku, zřídit Československou tiskovou kancelář v České republice a vzhledem k tomu, že slovenská strana zákonem č. 81/1992 Tiskovou kancelář Slovenské republiky zřídila, je potřeba, abychom tento subjekt s působením na území České republiky zřídili i my.

Nyní trochu ke koncepci tohoto zákona.

Tato koncepce vychází z již ověřené koncepce v oblasti hromadných sdělovacích prostředků tak, jak jsme ji schválili již v zákonech o Českém rozhlase a České televizi. V principu tato koncepce spočívá v tom, že jde o to, aby rozhlas, televize a tisková agentura měly co nejméně vztahů ke státu, aby byly co nejméně ovlivnitelné stávající politickou mocí. Jde o to, že hromadné sdělovací prostředky musí informovat nezávisle, a to nezávisle i na moci, kterou ve svém principu kontrolují. Proto je vytvořena v tomto návrhu zákona konstrukce, která se opírá o to, že my, jako český parlament zvolíme Radu, kterou budeme moci odvolat jen za velice složitých podmínek a z taxativně vyjmenovaných důvodů, a tato Rada po předem stanovené období bude jmenovat ředitele, odvolávat ho a bude zároveň projednávat statut a navrhovat i rozpočet této organizace.

Jak jsem již řekl, jeden z hlavních důvodů je ten, aby bylo možno dokončit delimitaci, protože na Slovenskou tiskovou kancelář už delimitace provedena byla. Jde nyní o to, aby mohla být provedena ze zbytku Československé tiskové kanceláře delimitace i na tento nový subjekt.

V návrhu zákona uvádíme název "Tisková kancelář České republiky", nicméně souhlasíme s názory, které zazněly ve výborech, aby tento název zněl "Česká tisková agentura", a proto mi dovolte, abych tento název nadále používal.

Výjimkou ve srovnání se zákonem o Českém rozhlase a České televizi v tomto návrhu je, že na rozdíl od rozhlasu a televize, kde se počítá s trvalým zachováním veřejnoprávní instituce, v zákoně o tiskové agentuře se předpokládá, že bude v dohledné době - dejme tomu do dvou let - privatizována. Proto - a to je právě otázka, která byla dost složitě řešena vzhledem k následné privatizaci - vás odkazuji na znění § 1 ve společné zprávě, který upřesnil náš původní návrh, jak jsme ho navrhli v odst. 2, § 14.

Ještě jedna poměrně velká výjimka tam je proti stávajícímu stavu, na kterou bych chtěl upozornit. Je v § 3, kde striktně zakazujeme této nové veřejnoprávní instituci, kterou bude Česká tisková agentura, provozovat a podílet se majetkově na zřizování a na provozování rozhlasového a televizního vysílání. Jde o to, že tisková agentura má samozřejmě jistý přednostní příliv informací, které vyplývají z charakteru její činnosti, a proto by vstoupila na trh v této oblasti jako konkurence ne příliš seriózní. Z tohoto důvodu navrhujeme, aby měla tuto činnost naprosto zakázánu.

Domnívám se, že důvody, které nás vedli k tomuto velmi urychlenému podání návrhu zákona - s odvoláním na zákon č. 136/1991 Sb. - chápete a že omluvíte i to, co já jinak nerad praktikuji, to znamená velice značné zkrácení lhůt a upuštění od zásad.

Věřím, že návrh tohoto zákona podpoříte.

Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Koháčkovi za jeho zdůvodnění a dávám slovo společné zpravodajce výborů České národní rady paní poslankyni Jiřině Pavlíkové, aby odůvodnila společnou zprávu výborů České národní rady, kterou jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 65.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Vážení kolegové a kolegyně, předlohou zákona o Tiskové kanceláři České republiky se zabýval výbor ústavně právní, výbor rozpočtový a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Připomínky, které vzešly z jednání těchto výborů před vámi leží v podobě společné zprávy.

Dovolte prosím, abych vás blíže seznámila se vším, co je v této společné zprávě zahrnuto. Připomínky věcně stejné, které zazněly v různých výborech různě, byly vybrány v legislativně nejvhodnější formě a zařazeny do textu zákona tak, aby byl jasně definován úmysl zákonodárce. Byly přijaty všechny pozměňovací návrhy, kromě jednoho na změnu § 10, odst. 2, který ústavně právní výbor navrhoval vypustit. Na společné poradě zpravodajů ale nebyl návrh akceptován a není tedy ve společné zprávě zahrnut.

Nyní k jednotlivým paragrafům a navrženým změnám. Hned v úvodu je navržena změna, o které se zmiňoval pan předkladatel: aby tisková kancelář, která z tohoto zákona vznikla, nesla tradiční označení Česká tisková kancelář, zkratka, kterou by užívala, by zněla ČTK, je to ona zkratka, na kterou jsme po desetiletí zvyklí. Totéž se odráží v § 1, který upřesňuje text, který je vám předložen v § 11.

Další úpravy, které se týkají § 2, jsou precizní a označují působnost ČTK a také služby, které poskytuje. Oproti předloze je jejich řazení a seznam jednotlivých činností logicky seřazen, upraveno pořadí odstavců a je jasně definována činnost, kterou ČTK poskytuje.

V § 3 je původní odst. 3 rozdělen na dvě části, které přímo vyjmenovávají práva, ale i povinnosti ČTK.

Stejně tak §§ 4 až 8 upravují působení, činnost, zodpovědnost i způsob volby a velikost rady ČTK, která bude garantem nezávislosti a zároveň i garantem práva veřejnosti na kontrolu činnosti této tiskové kanceláře.

§ 9 upravuje postavení ředitele ČTK a v § 11 se opět vracíme k tomu, co bylo řečeno v § prvním, jedná se pouze o formální úpravu podoby zákona tak, aby vyhovoval všem požadavkům, které jsou na něj vznášeny.

V závěrečných paragrafech 12 až 14 jsou upraveny do jisté míry, dá se říci, startovní podmínky činnosti ČTK tak, aby ČTK mohla začít samostatně fungovat od data, které je v návrhu zákona předloženo.

Jak je z předloženého textu společné zprávy patrné, návrh zákona ČTK si vaši pozornost rozhodně zasluhuje a výbory, které se jím zabývaly, jej doporučují k přijetí.

Doporučuji vám ho i já a prosím, aby v rozpravě, která tímto bude otevřena, pokud budete mít své pozměňovací návrhy, abyste mě je poskytli v písemné podobě, urychlíme si tím naši práci a samozřejmě i srozumitelnost a jednoznačnou jasnost podoby zákona. Děkuji vám.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji paní poslankyni Pavlíkové, než otevřu rozpravu, o krátké doplnění požádal pan kolega Koháček. Prosím.

Poslanec Petr Koháček: Dámy a pánové, chtěl jsem jenom říci jménem navrhovatelů, že souhlasíme se všemi připomínkami, které jsou obsaženy ve společné zprávě. Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji zástupci navrhovatelů a otevírám rozpravu k tomuto zákonu. Jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan poslanec Hirš a připraví se pan poslanec Soural.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedající, vážený jediný představiteli vlády (šum v sále), vážené kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych přednesl některé upřesňující připomínky k tomuto zákonu, který jsme projednávali v komisi, přesto při podrobném studiu bych rád přednesl některé připomínky, které považuji za nutné.

V § 1 doporučuji, aby mezi odst. 2 a 3 byl zařazen odst. 4 následujícího znění: "Organizační členění tiskové kanceláře blíže upraví statut tiskové kanceláře."

Odst. 3 by se přečísloval na 4.

V § 2, kde se hovoří o činnosti tiskové kanceláře, v odst. 1 "...do České republiky..." postrádám služby pro šíření v zahraničí a doporučoval bych mezi odst. 1 a 2 vložit odst. 2 následujícího znění: "Stejnou službu poskytuje tisková kancelář i do zahraničí." Odst. 2 přečíslovat na odst. 3.

V § 9, tam se hovoří o působnosti Rady, tam bych doporučoval rozšířit působnost o následující pododstavce - budu to říkat tak, jak je to v původním návrhu. "e) rozhodovat o stížnostech, týkajících se informační činnosti tiskové kanceláře". Další odst. "dohlíží na použití účelových dotací dle § 10 odst. 2." Pokládám toto za poměrně důležité.

V § 9, kde se mluví o řediteli, bych doporučoval, abychom přidali odst. 4 následujícího znění: "Podmínky pro funkci ředitele stanoví statut tiskové kanceláře."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Hiršovi a prosím pana poslance Sourala, připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosil bych, abyste se hlásili do rozpravy písemně.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, navrhuji, aby v § 1 ve znění společné zprávy byla v odst. 1 vypuštěna druhá věta a v odst. druhém první věta ukončena za odkazem č. 1 - zbytek věty aby byl ukončen.

V podstatě tedy navrhuji, aby byla vypuštěna v tomto návrhu všechna ustanovení, která předpokládají privatizaci české tiskové agentury z těch důvodů, že předkladatelé návrhu zákona prakticky nevysvětlili, v čem jsou výhody tohoto kroku. Ba naopak, existují pádné důvody, abychom se o této věci velice seriózně pobavili. Které důvody vidím jako prvořadé?

Za prvé - Česká tisková kancelář, pokud bude veřejně právní institucí, poskytuje dostatečný prostor všem pracovníkům, aby plnili profesionální povinnost co nejlépe. Zbavuje tato forma daňového poplatníka povinnosti nějakým způsobem přispívat na činnost této kanceláře.

Za druhé - ve světě v zemích, kde existuje nepřerušená tradice, tiskové agentury z hlediska vlastnických vztahů jsou velice pestré. Nejvýznamnější světové agentury jsou např. v podobě družstev, jsou akciové společnosti, existuje v některých zemích silný vliv státu atd. Nemyslím si, že bychom se nějak vymykali hlavnímu proudu, který v této oblasti existuje.

Za třetí - předkladatelé zákona, a v úvodním slovu to zaznělo, předpokládají, že by proces privatizace měl být odložen minimálně na 12 až 24 měsíců s tím - a argumentace na garančním výboru z úst ředitele pana Kopřivy zazněla v tom smyslu, že český kapitál neexistuje takový, který by mohl proces privatizace zajistit zatím, a že existují velice vážné obavy, že zahraniční kapitál - pokud by do tohoto procesu vstoupil - měl by na činnost tiskové agentury zničující důsledky. Myslím si, že kapitál se chová podle své určité logiky. A tady důvod není příliš důležitý. Důvodů, proč bychom neměli předjímat privatizaci české tiskové agentury, je skutečně řada a myslím si, že veřejně právní podoba této instituce plně odpovídá podmínkám a potřebám české společnosti.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci, prosím pana poslance Bendu. Nemám již žádné další písemné přihlášky do rozpravy.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, dovolím si přednést pozměňovací návrh v souvislosti s úpravou § 1 a § 14 tak, jak je ve společné zprávě, protože na rozdíl od svého předřečníka soudím, že tisková kanceláře by měla být privatizována. Ale zároveň se domnívám, že § 1 tak, jak byl přepracován oproti původnímu znění, by nedával jasnou představu o tom, co se stane se zbytkem zákona v případě zániku tiskové kanceláře.

Mohla by vznikat pochybnost o tom, zda rada, která není orgánem tiskové kanceláře, ale orgánem veřejnosti, nadále funguje, navrhuji, aby do § 14 byl doplněn odst. 3, který by zněl: "Tento zákon pozbývá účinnosti dnem zániku tiskové kanceláře podle § 1 odst. 1." Jde pouze o to, aby v okamžiku, kdy zanikne tisková kancelář, bylo zcela zřejmé, že zaniká celý tento zákon a že i rada končí svoji činnost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Bendovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy k tomuto zákonu?

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, je zde jeden problém, který mé vystoupení nemůže vyřešit, ani můj návrh. Nejsem tak velký optimista, že byl věřil, že si natolik strany vládní a nevládní vyjdou vstříc, aby mohl být problém, o němž chci mluvit, i v tomto případě řešen. To není jen problém vztahující se k tiskové kanceláři. Je to problém vztahující se ke každé instituci, která má jistý kontrolní orgán volený Českou národní radou.

Bývá zvykem v demokratických státech, že tyto kontrolní orgány jsou pojaty tak, aby vládní i nevládní strany měly přístup ke kontrole významných a důležitých institucí života státu. Doporučuji proto, aby v § 4 bylo konstatováno, že rada má 9 členů, nikoli 5 - to je v odst. 1. A v odst. 2 doplněna věta: "Pět členů rady se volí k návrhu vládních stran a čtyři členové rady se volí k návrhu nevládních stran."

Děkuji.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Hlásí se ještě někdo další do rozpravy?

Poslanec Ondřej Zemina: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážený pane místopředsedo vlády, dámy a pánové. Původně jsem nechtěl vystoupit, neboť patřím mezi jednoho z předkladatelů, ale poslední vystoupení pana kolegy Wagnera mě přesvědčilo o tom, že by bylo dobré krátce si říci, jaké poslání má rada České tiskové kanceláře.

Tento návrh, který již kolega Wagner ocitoval v jednom z výborů, které tento návrh zákona projednávaly, zazněl. A my, jako předkladatelé, jsme na tuto připomínku odpověděli tak, že v podstatě, kdyby tento návrh byl přijat, dojde jednoznačně ke zpolitizování tiskové kanceláře.

Domnívám se totiž a vedou mě k tomu zkušenosti z fungování Rady České televize a Rady Českého rozhlasu, že mnohem více zájmy veřejnosti budou hájit občané, jejichž jména, jejichž chování během celého života, jejichž veřejná občanská angažovanost dává záruky, že budou dohlížet nad chodem té které instituce z ne úzce stranických hledisek, ale v zájmu informovanosti celé společnosti. Proto se domnívám, že kdyby tento pozměňovací návrh kolegy Wagnera byl přijat, dojde ke značnému průlomu v celé koncepci duálního systému v oblasti masmédií, které se tady stejně tak, jako ve většině vyspělých demokratických zemí, snažíme vybudovat. V systému, kde vedle sebe na stejné rovině stojí a soutěží spolu veřejně právní instituce a privátní instituce, především kvůli pestrosti názorů a zejména kvůli dobré informovanosti občanů.

Ještě bych se rád krátce vyjádřil k návrhu kolegy Sourala. Přiznám se, že když jsem odůvodňoval tento návrh v kulturním výboru, nebyl jsem schopen odpovědět na jeho otázku, jak si představují předkladatelé, jakou formou si představují privatizaci České tiskové kanceláře. A to z toho důvodu, že se domnívám, že to předkladatelům nepřísluší.

Předkládáme zákon, kterým se zřídí Česká tisková kancelář, ale je na vůli tohoto ctihodného sněmu, aby během určité doby rozhodl o tom, zda Českou tiskovou kancelář privatizovat a jakým způsobem. V každém případě se také domnívám, že je třeba v této oblasti vyslyšet případný názor vlády, ale v každém případě nelze privatizovat Českou tiskovou kancelář jinak, než zákonem českého parlamentu. Domnívám se, že argumenty pro to, aby tisková kancelář v budoucnu nebyla veřejně právní institucí, ale privátní, opět se některým z vás mohou zdát jako závažné, jiným jako vágní.

Prostě téměř všude, kde figurují tiskové kanceláře, jsou tyto pouze soukromé, aby mohly spolu soutěžit ve prospěch občanů, aby skutečně nebyly svazovány různými omezeními, např. týkajícími se podnikání a pod. Když si představíme, že by v budoucnu vedle v sebe v České republice existovala veřejně právní kancelář a privátní tiskové kanceláře, tak ta veřejně právní bude značně znevýhodněna. Upozorňuji, že zde nelze použít paralery s Českou televizí, ani s Českým rozhlasem.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Zeminovi. Přeje si někdo další vystoupit v rozpravě? Pan poslanec Soural.

Poslanec Jaroslav Soural: Nemám to ve zvyku, ale musím zareagovat na slova pana kolegy Zeminy asi dvěma poznámkami.

Za prvé, uvedl jsem pádné důvody proč se domnívám, že proces privatizace není nejšťastnější v této instituci, ale hlavně v tomto návrhu v § 1 existuje přece - a ta formulace měla být vypuštěna a já ji tedy ocituji: - ".... až do doby převodu všech majetkových a jiných práv České tiskové kanceláře na jiný právní subjekt zvláštním zákonem nebo postupem podle zvláštního zákona."

Jestliže zde pan kolega Zemina řekl, že bude úkolem tohoto ctihodného sboru rozhodovat o tomto procesu, tak se předkladatelů táži, zda skutečně se bude tento sbor k tomuto problému vyjadřovat. Zda skutečně bude předpokladem privatizace České tiskové kanceláře projednání zvláštního zákona k tomuto procesu nebo zda neumožní stávající právní poměry tento sbor obejít.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci. Kdo další se hlásí? Pan poslanec Wagner prosím.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, jsem povinen reagovat na vyjádření pana kolegy, který argumentuje tím, že rada je sbor nepolitický a jako takový je volený. Až potud má pravdu, ale je volen Českou národní radou, která je sbor na výsost politický. Z jakých pohnutek kdo z nás ve které chvíli rozhoduje, o tom je možná lepší pomlčet, ale nelze na to nemyslet. Považuji za podstatné nikoliv pro schopnost opozice plnit funkci kontroly, a rozumné vláda se stará, aby taková opozice existovala a aby zde byla zpětná vazba, to není to nejpodstatnější; to nejpodstatnější je, že při každém takovémto rozhodování posouváme hranice demokracie buď k tomu, k čemu chceme, k jejímu rozvoji, a nebo zpět. Uvědomme si, že každý člověk vyskytující se ve veřejném životě tak, že o jeho zařazení do jakékoliv instituce, o níž rozhoduje Česká národní rada, je člověkem politickým a že tudíž nelze ani při sebelepší vůli vzít argumentaci, že půjde jen o sbor apolitický, v úvahu.

Prosím, zapomeňme na stranické půtky, na schopnost něco ovlivňovat při rozhodování. Schopnost vládních stran rozhodovat bude dána většinou, ale schopnost nevládních stran kontrolovat bude dána účastí. Prosím, uvažujme rozumně i proto, že takovýto sbor, který volíme, budeme volit podle tohoto zákona, nebudeme volit než jednou, že u různých institucí budou takovéto sbory a budou nadčasové, budou nad naším volebním obdobím. A je v zájmu všech politických stran, nejen dnešních parlamentních stran, aby všechny tyto sbory fungovaly co nejdemokratičtěji. Prosím proto, z toho hlediska posuďte můj návrh!

Děkuji za pozornost.

Místopředseda ČNR Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Prosím další příspěvky do rozpravy. Pokud se nikdo do rozpravy nehlásí, rozpravu končím a táži se pověřeného zástupce navrhovatele, zda si přeje na závěr promluvit. Ano, prosím k řečništi!

Poslanec Petr Koháček: Dámy a pánové, k některým pozměňovacím návrhům se samozřejmě vysloví zpravodajka, já bych se chtěl jen zmínit o některých.

Návrhy pana kolegy Hirše jsou, myslím, akceptovatelné, a zpřesňují náš návrh a doporučuji, aby jste je přijali s jednou výjimkou, a to tam, kde pan kolega Hirš mluví o organizačním členění. Toto je ve společné zprávě již myslím, zařazeno lépe v § 8. Kdyby pan kolega Hirš to akceptoval, byli bychom rádi. Jinak ostatní připomínky vám doporučuji.

Rád bych se zmínil o tom, - jestliže mně tato otázka byla přímo položena kolegou Souralem - jaké jsou výhody soukromé tiskové kanceláře a zároveň si dovolím odpovědět kolegu Vagnerovi, který podporoval určitou novou verzi postavení Rady České tiskové kanceláře.

Jak již jsem mluvil ve svém úvodním slově, nenašli jsme žádný rozumný důvod a ani srovnání s demokratickými zeměmi, kde by veřejně právní tisková kancelář existovala. Znovu opakuji, vycházíme z toho, že tisk, rozhlas a televize jsou tu proto, aby kontrolovaly vládní moc. Není-li vysloveně nutné, tak jak je to u rozhlasu a televize, zajistit určité informační zdroje, které komerční organizace těžko mohou vykonávat, tak u tiskové agentury tato věc nehrozí už z důvodu, že tiskové agentury za úplatu otisknou zprávu komukoliv, to znamená, i každému občanovi, pokud si to ovšem zaplatí, t.j. na běžné komerční bázi, takže nehrozí tady to, že by byl někdo znevýhodněn.

Zrovna tak jsme odmítli myšlenku při tvorbě tohoto návrhu zákona, aby jakýkoliv ústavní nebo státní orgán měl zdarma přístup do informační sítě ČTK. Považujeme toto za nepřesné, ale hlavně za zneprůhlednění celé situace v nákladových položkách jak ČTK, tak i nepřesné výdaje ve státních orgánech, které tím, že by měly tuto službu zdarma, by vlastně nějakým způsobem neměly přesné výdaje, respektive měly by výdaje větší, než by byly uváděny.

Z těchto důvodů a i z těch důvodů, že tisková kancelář by samozřejmě musela tuto činnost platit a platit způsobem, který by vlastně vytvářel něco, co bychom nazývali bezplatné služby, ale zároveň všichni víme, že všechno něco stojí.

Takže vzhledem tomu, že jde o to, aby tisková agentura byla naprosto nezávislá, a zde, myslím, vycházíme vstříc i názoru kolegy Wagnera, který pravděpodobně je pro privatizaci ČTK, z toho co řekl, tak tato tisková agentura bude úplně odpolitizovaná a bude se stavět na těchto komerčních základech, aniž by kohokoliv omezovala z informačního toku.

Zrovna tak předpokládá, že tato privatizovaná tisková agentura nebude jedinou, která zde bude působit, ale již zde vznikají další; bude zde konkurence na tok informací a to je, myslím, správné a naprosto užitečné.

Zde bych chtěl ovšem ještě odpovědět na jednu důležitou věc: nové znění § 1 nepřipouští, než že privatizace České tiskové kanceláře bude provedena zákonem, který bude projednán tímto sněmem. Podle stávajících zákonů o privatizaci to není možné, proto je tam tato konstrukce, proto je tam tento výjimečný způsob privatizace dán přímo do zákona a zákonem budeme tuto tiskovou kancelář privatizovat.

Pokud jde o návrh pana kolegy Wagnera - devět členů opozice-neopozice, - rád bych jej upozornil na § 5. Dali jsme si veliký pozor na to, abychom vyjmenovali pokud možno všechny neslučitelnosti - funkcí v politických stranách, funkcí v různých státních a jiných orgánech a samozřejmě i ve vazbě na komerční činnost v oblasti, kterou se tisková kancelář zabývá. Proto se domnívám, že jsme udělali maximální možné záruky pro to, aby tento orgán, který je navrhován jako sedmičlenný, byl maximálně odpolitizován, aby tam byli lidé, kterým veřejnost věří a konec konců lidé, které zvolíme zase tímto sněmem. Sice má tady, pravda, opozice o něco méně lidí, než my, nicméně neznamená to, že my bychom tam mohli prosadit nějaké exponenty např. ODS nebo jiného koaličního partnera. To je naprosto vyloučeno.

A dělali jsme všechno pro to, aby to vyloučeno bylo. Celá koncepce, jak jsem o ní mluvil ve svém úvodním slově, spočívá v tom, aby žádné masmédium nemohla ovlivnit žádná strana, žádné politické hnutí, bez ohledu na to, jestli je u moci nebo není, tzn. samozřejmě ani Občanská demokratická strana. Děkuji Vám.