Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných věcí ČSFR J. Dienstbier:

K první otázce: Pokud jde o invektivy pána Katony, protestoval česko-slovenský velvyslanec Chmel v Budapešti přímo a pán Katona se vyjádřil tak, že to, co vyšlo v tisku, bylo poněkud skreslené.

Nevím, jak myslí pán poslanec dotaz, zda federální orgány diskutovali se slovenskou reprezentaci o vyslání protichemické jednotky. Vysláni protichemické jednotky schválilo Federální shromážděni, kde jsou jak poslanci české i slovenské národnosti a vysíláni jednotek do zahraničí je v kompetenci federálních orgánu.

Neporozuměl jsem otázce vztahu baltských republik. Nevím, v jaké souvislosti pán poslanec hovořil o baltských republikách.

Pokud jde o návrh na zprostředkovací roli slovenských orgánu ve věci sudetských Němců, tento návrh beru v úvahu, ale domnívám se, že to je otázka úplně jiného druhu. Na jedné straně je to otázka morální, t. j. vůbec morálního posuzováni všeho, co se dělo kolem druhé světové války. Na druhé straně je to otázka praktické dohody a tady jsme dohodnuti s ministrem Genscherem, že tato otázka by měla být vlastně vyřešena v rámci smlouvy česko-slovensko-německé, myslím ty praktické majetkoprávní otázky a je tu také dohoda o tom, že kdybychom si měli začít vzájemně účtovat, co kdo kdy komu učinil, tak bychom se nikdy nedopočítali a že pravděpodobně se dohodneme tak, že tyto otázky jsou definitivně vyřešeny. Nevím tedy, o jaké sprostředkováni by mohlo jit mezi ať už karpatskými Němci nebo sudetskými Němci a národními reprezentacemi.

- 36 - Predseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Hlási sa poslanec Hudec. Pripraví sa poslanec Prokeš.

Poslanec I. Hudec:

Vážený pán predseda Slovenskej národnej rady,

vážený pán podpredseda federálnej vlády,

vážení páni poslanci,

vážené pani poslankyne,

vážení hostia,

na vás, pán minister zahraničných veci, mám jednu otázku. Podporujem pôvodnú koncepciu ponovembrovej zahraničnej politiky českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, zameranú na vybudovanie celoeurópskeho systému ako základu bezpečnosti a rovnoprávnej spolupráce európskych národov. Prečo sa ale odstúpilo od alternatívy bezblokovej koncepcie a zrazu sa záruka bezpečnosti vidí v členstve v NATO? Prečo sa definitívne opustila možná alternatíva budovania neutrality českej a Slovenskej Federatívnej Republiky? Pretože ľahko si domyslime, ako by sme naložili s obrovskými finančnými čiastkami, ktoré nám každoročne zhltne vojenská časť rozpočtu federálnej republiky.

Ďakujem.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

K tomu můžu říct stručně to: my jsme fakticky neutrálni zemi v této fázi, ale to neznamená, že jsme neutrální zemi podlé mezinárodního práva, protože neutralitu nestačí vyhlásit, neutralitu musí někdo respektovat a garantovat. Neutralita Švýcarska nebo Švédska byla respektována proto, že byla přijata medzinárodním společenstvím jako neutralita. A takouto garanci nám zatím nikdo nedal a asi těžko dá, protože situace je dnes poněkud jiná. Neutralita měla v období po druhé světové válce smysl jako neutralita mimo nebo mezi dvěma vojenskými bloky. Jeden z těchto bloku vlastně už neexistuje a velice brzo přestane existovat i de iure. A dnes, jak víte, i země jako je Rakousko nebo švédsko musejí scela nově definovat svoje postaveni. U švédska je to něco jiného, protože to má dlouhodobou tradiční neutralitu, ale třeba pro Rakousko nebo Jugoslávii už je to daleko komplikovanější.

čili já bych stručně řekl, my jsme de facto v této chvíli neutrální země, ale právně neutrální nejsme. Nikdo nás nebude chránit jako neutrální zemi a my musíme být součásti nějakého bezpečnostního systému. Totiž i tato neutralita, jako Švýcarska, je součást nějakého bezpečnostního systému, ve kterém je ta neutralita jako taková uznávána, čili nejde o to, abychom vstupovali do Atlantického paktu, tam nás ostatně nikdo také nepřijímá, ale o to, abychom vytvářeli bezpečnostní struktury, ve kterých, pochopitelně. Atlantický pakt bude hrát jednu z nejvýznamnějších roli jako jediná ve skutečnosti fungující bezpečnostní instituce, která dneska na evropském kontinentě takto funguje.

Předseda SNR F. Mikloško:

Vystúpi poslanec Prokeš. Pripraví sa minister Huška. Poslanec J. Prokeš:

Vážený pán predseda, vážený pán minister,

vážená slovenská vláda, vážená Slovenská národná rada,

dovoľte mi niekoľko otázok na pána ministra zahraničných vecí. Zaujímalo by ma, koľko stojí Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku gesto účasti na vojne v Zálive, vrátane ochrany objektov u nás doma, nakoľko nám hrozia teroristické akcie.

Ďalej by ma zaujímalo, ako sa zhoduje podpora osamostatnenia pobalstkých republík a označovanie takýchto prejavov na Slovensku za fašizmus. Nie je to zásadný rozpor medzi vnútornou a zahraničnou politikou?

Ďalej by ma zaujímalo, ako zdôvodňuje Európa svoje prianie, aby sa Česká a Slovenská Federatívna Republika nerozdelila. Lebo toto počúvame stále, z každej strany. Podľa mojich informácii jediný argument v tomto smere vychádza práve zo skresľovania informácii o Slovensku a diania v ňom. A to je práve pole pôsobnosti ministerstva zahraničných veci. Slovensko je veľmi často prezentované v zahraničí ako keby bolo zodpovedné za rozpútanie druhej svetovej vojny a ako keby chcelo rozpútať tretiu svetovú vojnu.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

K té první otázce - já bych nemluvil o gestu. To není zadné gesto. To je naprosto jasné vyjadrení naší príslušnosti ke koalici, která čelí agresorovi a také je to všemi oceňováno. Pokud jde o finanční náklady přímo na místě, tak ty nejsou z našeho hlediska zadné, protože to je plné hrazeno na místě. Pokud jde o ochranu zdejších objektu, to na veci vůbec nic nemení, protože tyto objekty se musí dneska chránit v celé Evropě.

K té první otázce - já bych nemluvil o gestu. To není žádné gesto. To je naprosto jasné vyjádřeni naší příslušnosti ke koalici, která čelí agresorovi a také je to všemi oceňováno. Pokud jde o finanční náklady přímo na místě, tak ty nejsou z našeho hlediska žádné, protože to je plně hrazeno na místě. Pokud jde o ochranu zdejších objektů, to na věci vůbec nic nemění, protože tyto objekty se musí dneska chránit v celé Evropě.

Nevím, jak mám odpovídat na tu druhou otázku, protože tady dokonce padli pojmy o fašizmu. Nevím, jestli se někde po hospodách říká, že na Slovensku je fašizmus. Já to nikde neříkám a tak nevím, za koho bych tady měl vlastně odpovídat. Chcete-li slyšet můj názor, vycházím z toho, že každý národ má právo na sebeurčeni a každý národ má právo uspořádat si svoje věci podle toho, jak on sám to považuje za nejlepší. Aby bylo jasno, jak jsem tuhle někde slyšel, že češi říkají, že když tedy Slováci chtějí, tak ať si táhnou, to tak přece vůbec neni. Jestliže slovenský národ se bude domnívat, že pro něj nejlepší je být samostatným, mít také samostatný stát, tak je každý to povinen uznat. Já jenom jsem přesvědčen o tom, že naše vazby jsou zkrátka takové a že žijeme v období, ve kterém se potřebujeme integrovat nejen vzájemně, ale vždyť my se chceme dokonce integrovat do daleko širších medzinárodnich instituci a v tomto okamžiku jit výhradně opačným směrem je prostě pro nás, pro všechny nevýhodné a škodlivé. To je všechno. Já nevím, jestli v takovýchto postojích je možno shledávat něco negativního. To je zkrátka můj názor a v rámci tohoto názoru působím. Jestliže Litva chce být samostatnou zemi, tak na to má právo a i tak, samozřejmě, je potřeba, aby této nezávislosti dosáhla dohodnutým řešením, protože jinak to bude znamenat jenom nebezpečí a tragedii.

No a proč západní Evropa chce, aby Česko-Slovensko bylo jednotné? Chce to ze stejných důvodů, proč chce, aby i problémy Jugoslávie a vůbec celé Evropy byli vyřešeny integraci a nikoli dalším rozkladem na prvočinitele. Evropa je prostě v takovémto stavu, ona se integruje a proto má zájem na tom, aby do této Evropy byli dále integrovány další prvky. Dokonce se dnes mění celé pojetí této koncepce. Donedávna, jak víte, byla koncepce, že je potřeba celou střední a východní Evropu rozvíjet stejným spůsobem. Dnes, po událostech v Sovětském svazu a při rozkladu Jugoslávie se prosazuje koncepce jiná, nejdříve soustředit veškerou energii na česko-Slovensko, Maďarsko a Polsko, rozšířit prostor demokracie, prosperity do těch oblastí, kde je to nejdříve možné, aby tyto oblasti co nejdříve prestali být potrebným objektem pomoci a stali se součástí rozšířeného evropského prostom, které se budou samy moci podílet na jeho rozširovaní. A proto je takový obrovský zajem na tom, aby se Češi a Slováci více integrovali, ale navíc, abychom se my dohodli s Polskem a s Maďarskem na společném postupu.

Predseda SNR F. Mikoško:

Vystúpi minister a poslanec Húska. Pripraví sa poslanec Porubec.

Minister pre správu a privatizáciu národného majetku A. M. Húska:

Vážený pán predseda,

vážený pán minister zahraničia,

vážená Slovenská národná rada,

rád by som hneď na začiatku zdôraznil, že nezdieľam názor, ktorý tu hovoril pán poslanec Prokeš, že by sme sa vlastne nemali nejako výrazne postaviť proti agresii, ktorá sa objavila na Blízkom Východe. Myslím si, že naopak, proti každej agresii sa musíme celkom jasne vyjadriť. Práve preto, že sme veľmi často boli objektom agresie, musíme veľmi výrazne artikulovať náš odpor proti agresii a dokonca ho, keď je treba, aj materializovať. To si myslím, že je veľmi správne.

Tiež so zadosťučinením prijímam v správe pána ministra viditeľné nové črty nie už onej derivovanej zahraničnej politiky, ktorá stále bola niekomu poplatná. Samozrejme, že naše vyňatie z izolacionizmu musí byt výrazné znovu sa prihlásenie k západným demokraciám, k spojenectvu so Spojenými štátmi v zmysle zdieľania rovnakých alebo veľmi podobných demokratických hodnôt. Zo strany Slovenska by som to dokonca ešte viac zvýraznil, pretože Spojené štáty sú druhou najväčšou krajinou, v ktorej je najviac Slovákov. Takže si myslím, že nás tieto vzťahy veľmi úzko pútajú. A takisto si myslím, že obnova spojenectva a solidarity so Západnou Európou je pre nás práve tou pomocou vyňatia z izolacionizmu.

Ale napriek tomu by som rád povedal aj niektoré moje, dokonca osobné skúsenosti. Je dosť dôležité, aby sme si uvedomovali, že v zahraničnej službe je ešte určitá informačná zotrvačnosť - a nepochybujem o osobnej zásluhe pána ministra, že výrazne demokratizoval profil našej zahraničnej politiky - že predsa ešte vidno niektoré znaky nesprávneho informovania v zahraničí. Myslím si, že je veľmi nesprávne interpretované vnútorné emancipačné úsilie v oboch republikách a vo federácii, zdôrazňujem, emancipačné úsilie oboch republík, pretože je to demokratizácia a interpretuje sa ako destabilizácia. To nie je destabilizácia. To je stabilizácia demokracie. Naopak, je to veľmi pozitívna črta, ktorú musíme bezpodmienečne podporovať. Emancipácia vedie vždy k decentralizácii a decentralizácia vytvára to, čo poznáme z kybernetiky ako tzv. inteligenciu systému. Teda cez dislokovanú inteligenciu zvyšuje inteligenciu systému ako celku. Naopak, centralizácia, ako vieme, vedie k debilizácii systému, k hlúpnutiu systému, pretože obmedzuje kompetencie len do jedného bodu. Takže pokladám túto emancipáciu republík za veľmi stabilizačný prvok, za veľmi dôležitý prvok a ako takýto by mal byt

oveľa plastickejšie, oveľa výraznejšie prezentovaný na Západe. Myslím, že potom aj tá pozornosť by bola celkom iná. Lebo dokonca niektoré kruhy to schválne využívajú, aby v zahraničí vytvárali nesprávne echo. Takže si myslím, že v tejto oblasti by bolo naozaj dobré, aby sme tak postupovali.

Okrem toho rád by som zdôraznil, že integrácia, a to integrácia regiónov alebo Európa regiónov, to bude vždy integrácia na základe zohľadnenia národných záujmov. Lebo niektorí ešte pod integráciou chápu fúziu. Ale s touto predsa nebudú žiadne národy v žiadnej spoločnosti spokojné, čiže prosím pána ministra, práve z hlbokej úcty k jeho osobnému prínosu k demokratizácii našej zahraničnej politiky, aby sa pozrel aj na túto informačnú zotrvačnosť.

Ďakujem.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

Ja s vami scela souhlasim. To je, samozrejmé, dano mnohá faktory. Já vycházim z toho, že od indivídua až nahoru po stát má byt na vyšší úrovni jenom to, co není možno řešit na úrovni nižší. To je základni princíp. Já bych chtěl jenom využit této příležitosti k tomu, abych apeloval také na vás. My bychom velice potrebovali, aby byl daleko větší zajem treba mezi absolventy slovenských vysokých škol o práci v zahraniční službe, abychom mohli naprosto tvrdé, v naprosto drsných konkurzech prosívat zájemce a vybírat opravdu jenom ty nejlepší. Narážíme na to, že ze Slovenska máme mnohem méně zájemců o činnost v zahraniční službe. Zrejme to souvisí s tím, že málokomu se chce přestahovat se do Prahy a fungovat na ministerstvu zahraničí. Takže, bohužel, musím

konstatovat, že máme takovéto potíže a byli bychom velice rádi, kdybychom měli daleko větší výběr. A myslím si, že dneska, kdy vytváříme novou civilní službu, bude trvat několik let, ale ti, co dneska již nastoupí, co projdou síty přísnych skoušek, mají zajišteno na celý život povolání, ktoré je nakonec nádherné. Pokud někoho baví zahraniční politika, tak může mít zajišteno, že se stane skutečným profesionálem, který podlé svých schopnosti může v tomto povolání dosáhnout dobrých úspechu. Takže prosím, aby se ti nejlepší absolventi vysokých škol hlásili do zahraniční služby.

Predseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Pán poslanec Prokeš má faktickú poznámku. Poslanec J. Prokeš:

Vážený pán minister zahraničných veci, vážený pán minister Húska,

Slovo gesto som nepovedal v dehonestujúcom zmysle. Bral som to tak, že naša účasť počtom vojakov nie je rozhodujúca, ale nemyslel som to v tom zmysle, že je tam nepotrebná. Rozhodne som proti každej agresii. Bohužiaľ, veľmi ma mrzí, že akékoľvek takéto spájanie hneď sa ťahá v negatívnom zmysle.

Druhá poznámka sa týka toho, že Slováci sú šetrným národom a veľmi často stavajú nové domy zo starých. Ale tie staré rozoberú na tehly a potom postavia nové, a nesnažia sa preniesť celé múry. To vždy skončí zle.

Ďakujem.

Predseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Vystúpi poslanec Porubec. Pripraví sa podpredseda Klepáč.

Poslanec L. Porubec:

Chcem veril, vážený pán minister, že ste demokrat - ja tomu aj verím - a že naozaj uznávate právo každého národa na sebaurčenie. Tiež si myslím, že každý národ má právo na sebaurčenie. To ale predpokladá, aby v našom špeciálnom prípade naše dva národné štáty, pokiaľ táto federácia trvá, mali zvrchované kompetencie a následne aby federálne orgány mali kompetencie odvodené. Upresnite, prosím, váš postoj k tomuto problému, čítajúc vašu odpoveď na interpeláciu poslancov Federálneho zhromaždenia pána Rudolfa Bateka a Miroslava Janstu totiž strácam vieru vo vaše demokratické postoje. V tej odpovedi píšete, citujem: "Federálne orgány majú pôvodné a zvrchované kompetencie. " Uvedomte si prosím, že takýto váš nedemokratický postoj je pre Slovensko neprijateľný.

Druhá otázka - aký je váš postoj k prípadnému vstupu slovenského národného štátu do Organizácie spojených národov?

Ďakujem.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

K druhé otázke odpovim velice stručně. Až bude takový slovenský nezávislý štát existovat, pokud to bude vůle nejen vaše, ale všeho slovenského lidu, pak samozrejmé budeme podporovat jeho vstup do Organizace spojených národu jako každého j iného svrchovaného štátu.

K těm kompetencím - já tu nechci filozofovat o tom, co je primární a co je odvozené, ale jestliže se kompetence stanoví, tak tyto kompetence potom musí platit. A jestliže se řekne, že to a to je v kompetenci například federální vlády nebo Federálního shromáždění, tak to je potom v těchto kompetencích naprosto svrchovaně a nezávisle a nelze to potom žádným spůsobem spochybňovat. To je otázka dohody, co v těchto kompetencích bude. Ale žádný orgán by nemohl fungovat, kdyby neměl vymezené kompetence a kdyby v rámci těchto kompetenci nemohl rozhodovat naprosto suverénně a samostatně.

Předseda SNR F. Mikloško:

Slovo má podpredseda Klepáč. Připraví sa pán poslanec Hrnko.

Podpredseda SNR J. Klepáč:

Vážené Předsedníctvo Slovenskej národnej rady, vážená vláda,

vážený pán podpredseda federálnej vlády, vážená Slovenská národná rada,

dovoľte mi nasledovnú otázku na pána ministra zahraničných veci: V máji 1990 ste v prejave na Harwardskej univerzite v Spojených štátoch načrtli model stabilizácie sovietskej ekonomiky, ktorý potom získal taký pracovny názov "Dienstbierov plán". Spočíval v tom, že Západ by financoval dodávky strojov, zariadení, prípadne iného tovaru do Sovietskeho zväzu, práve toho tovaru a zariadení, ktoré by produkovalo Česko-Slovensko, Maďarsko a Poľsko. Tieto tri štáty by za to získali doláre, ktoré by boli povinné investovať do modernizácie svojich ekonomík. Sovietsky zväz by zase peniaze, ktoré by za tento tovar získal, bol

povinný tiež použiť na modernizáciu svojej ekonomiky. Tento plán sa stretol B pomerne priaznivým ohlasom v štátoch strednej a východnej Európy. Na Západe bol prijatý dosť zdržanlivo, nakoľko ste hovorili o 16 mld amerických dolárov v časovom horizonte asi troch rokov, čo viedlo k obavám, že budeme chcieť veľké peniaze, hoci v porovnaní s Marschallovým plánom a v prepočte na dnešné pomery ide o sumu celkom zanedbateľnú. Medzitým sa však situácia zmenila. Minulý týždeň na svetovom ekonomickom fóre v Davrose už nestála otázka tak, ako čo najlepšie pomôct Sovietskemu zväzu, ale či ešte vôbec má zmysel niečo pre Sovietsky zväz robiť vzhľadom na to, čo sa tam deje, prípadne čo sa tam ešte môže štát. Moja otázka znie: Myslite, že v tejto situácii je šanca, že by aspoň niektoré myšlienky z tohto plánu bolo možné využiť pri financovaní konkrétnych projektov?

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

K tomu se pokúsim stručné říct asi toto: ten model, který se cituje a pak se o něm diskutuje, to je příkladový model, protože se lépe hovorí o konkrétních věcech než o obecních. Pak je o čem diskutovat. Tá suma 16 mld vyšla z tehdy navrhované sumy. Tehdy se mluvilo, že by se asi 15 mld mělo půjčit Sovětskému svazu na rekonstrukci. Ja jsem volil schválne 16 mld kvůli tomu, že to je jedna desetina procenta celýho GNP - zemí G-24, čili v podstate naprosto zanedbatelná suma z jejich hlediska, která by pritom mohla v tomto príklade posloužit. Je pochopitelné, my sme o tom už jednali i se Ševarnadzem, se Skubyšewským a s Jesenským. Na Západe o to byl zajem. Ostatné minulý týden jsem byl pozván do Davosu na svetové ekonomické fórum pravé na diskusi o tomto plánu, i když je to vlastné plán na starý rok a od té doby se situace velice podstatně změnila. Ale smyslem toho plánu nebylo ani 16 mld, ani tato všechna konkréta, ale to, aby pomoc, kterou chtěl Západ dávat Sovětskému svazu, neskončila v černé díře tak jako skončili všechny předcházející pomoci například Polsku v 7O-tych letech, aby to bylo natolik z několika stran garantováno, že budou přijímány pouze projekty, které od začátku do konce vyřeší určitý konkrétní problém. A tato myšlenka stále platí. Záleží na celkové politické situaci, jestli bude vůbec možno takto kooperovat se Sovětským svazem, protože například od odchodu Ševarnadzeho to vlastně skončilo, protože tam je jakýsi rozpad autority v této chvíli a formováni nějaké autority nové a není zatím jasné, jaká to autorita bude a jakou politiku bude dělat.

šance pořád jsou a třeba tento model nemusí být vůbec využit tímto spůsobem, ale muže být využit třeba v rámci odsunu půlmiliónové sovětské armády z Německa, na co jsou vyčleněny v Německu peníze a kdybychom my třeba získali možnost stavět domy, které se mají stavět pro sovětské vojáky odsunované z Německa v Sovětském svazu, získali bychom západoněmeckou měnu a naše firmy budou mít práci na sovětském území. Ovšem skutečně to závisí na mnoha faktorech.

Predseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Pôvodný program bol taký, že od 11. 10 do 11. 50 hodiny malo by stretnutie pána ministra so zahraničným výborom. Vzhľadom na to, že je ešte prihlásených 5 poslancov, dal by som prednosť tejto diskusii v pléne. Prosím zahraničný výbor o prepáčenie, že od toho upustime. Najneskôr o 11. 50 hodine musíme skončiť, pretože pán minister Dienstbier musí odísť.

Slovo má pán poslanec Hrnko.

- 48 - Poslanec A. Hrnko:

Vážený pán minister, vážené predsedníctvo, dámy a páni,

T. G. Masaryk povedal, že štáty sa udržiavajú myšlienkou, z ktorej vznikli. A je evidentné, že československý štát nevznikol z potrieb ekonomických, dopravných alebo iných, ale vznikol z potrieb, aby sa dva vzájomne blízke národy podporovali vo svojich snahách po národnej emancipácii, po samostatnosti, po realizovaní svojho samourčovacieho práva bez ohrozenia svojej vlastnej existencie. Osobne sa nazdávam, že česko-slovenská zahraničná politika tak, ako sa začala prejavovať od začiatku roku 199O, do značnej miery nezohľadňuje skutočnosť, že v tomto štáte žijú dva národy, že v tomto štáte sa realizuje právo národov na sebaurčenie dvoch národov a že jednoducho obchádza skutočnosť resp. nevšíma si tie záležitosti, ktoré sú v kolízii s národným záujmom českého národa resp. českej republiky. Je viacero dokumentov na to, že česko-slovenská zahraničná politika nechala úplne bez povšimnutia, keď sa spochybňovali slovenské hranice, keď sa v niektorých kruhoch vôbec spochybňovalo usporiadanie po Trianonskej a po Parížskej mierovej zmluve, často moji voliči, ale nielen moji voliči, ale aj mnohí ďalší občania na Slovensku - zatiaľ ich nie je väčšina - si kladú otázky, čomu vlastne tento štát slúži.

Myslím si, že aj spoluprácu v strednej Európe, tak ako ste naznačili - plne s ňou súhlasím - možno budovať len na tých princípoch, že sa budú vzájomne rešpektovať všetky zúčastnené subjekty a že sa budú rešpektovať na tých územiach, kde existujú. Preto by som žiadal pána ministra, prosil ho, aby si česko-slovenská zahraničná politika, ak chce byť skutočne česko-slovenskou a nie českou, viac všímala aj záujmy druhej časti subjektu tejto federácie - Slovenskej republiky a aj pri rokovaniach napríklad v rámci Pentagonály viac operovala záujmami oboch subjektov tohto štátu.

Ďalej sa chcem opýtať pána ministra zahraničných vecí, či a aká je koncepcia zahraničnej politiky voči Sovietskemu zväzu, aspoň v tých hrubých rysoch, ktoré sa dajú tomuto plénu predniesť, pretože v mnohých štátnych masmédiách, najmä v televízii, sa často stretávame s nekompetentným hodnotením napríklad situácie v Sovietskom zväze, nekompetentným hodnotením vzťahu Česko-Slovenska k Sovietskemu zväzu. Osobne sa nazdávam, že aj odchod Sovietskej armády z česko-slovenského územia sa dal realizovať bez invektív proti Sovietskemu zväzu, pretože keby Gorbačov nebol v Sovietskom zväze nastúpil tú politiku, ktorú nastúpil, tie jednotky by tu boli ospevované naďalej ako bratská armáda. Teda osobne žiadam vysvetlenie tejto otázky.

Nebudem už ďalej hovoriť o tom, ako na Slovensku pôsobí dvojtvárnosť federálnej politiky vo vzťahu napríklad k pobaltským krajinám, Juhoslávii a vo vzťahu k Slovensku. Moji predrečníci sa viackrát dotkli tohoto problému. Opýtal by som sa len pána ministra, prečo sa česko-slovenská zahraničná politika viac neorientuje na tradičných spojencov Česko-Slovenska z obdobia, kedy Československá republika vznikala, myslím tým najmä Francúzsko, Veľkú Britániu, ale aj tradičných spojencov z Malej dohody - Juhosláviu - tam je to v rámci Pentagonály - ale napríklad Rumunsko. Vieme, že Rumunsko má rôzne problémy a myslím, že v procese demokratizácie tohto štátu by aj Česko-Slovensko mohlo svojou ofenzívnou politikou značne prispieť. A ešte posledná otázka - keby pán minister stručne vysvetlil vzťah k Poľsku.

Ďakujem.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

Nevím, co má pán poslanec na mysli, když se domnívá, že zahraniční politika nerešpektuje dostatečně slovenské zájmy. Já jsem ministr zahraničí federální vlády a ministr zahraničí všech obyvatel této republiky. Z tohoto hlediska se snažím prosazovat veškeré zájmy obyvatelstva celé české a Slovenské Federativní Republiky. Jestli ste něco hovořili o spochybňovaní hranie....

Poslanec A. Hrnko:

Myslím si - aspoň v tlači sme nezaregistrovali, že by česko-slovenská zahraničná politika zareagovala na vyhlásenie maďarského premiéra Antala, že je premiérom 15 miliónov Maďarov, resp. ďalšie veci, ktoré sa týkali bezprostredne Slovenska.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných vecí ČSFR J. Dienstbier:

Prosím vás, aby bylo úplně jasno - já takovéto prohlášení, pokud bych ho měl chápat v tomto smyslu, beru jako vztahujíci se nikoliv ke Slovensku, ale k České a Slovenské Federativní Republice, protože tyto lidé jsou přece občany celé naši federace, nejen Slovenské republiky a otázka hranie republiky je pro mně absolútne nedotknutelná a nebudú spochybňovat ji ani tím způsobem, že budu panikařit kolem toho, když někdo o tom bude naprosto protismyslně a protiprávne hovořit, jak se to může někdy ze zahraničí ozvat. Pokud jde o to prohlášení premiéra Antala, tam jde o jinou věc, protože premiér Antal vysvětloval potom, že to myslel jaksi ideové, morálne a vysvetlil, že nespochybňuje v žádném