případě hranice republiky, čili jakékoliv spochybňovaní hranic státu je naprosto nepřijatelné a pro mně jako federálního ministra to znamená spochybňování hranie federálního štátu, pokud by je někdo chtěl spochybňovat. Čili tady nelze tento zajem dělit na český a slovenský zajem o hranice. My máme přece společný zajem o bezpečnost našich společných hranie.

Já opět nevím, to se tu opakuje už po několikáté, jakýsi rozdílný federální vztah k Baltu, Jugoslávii a Slovensku. Já o žádném takovém rozdílném federálním vztahu skutečně nevím. Už jsem tady řek, co si o tom myslím, ale nevím, že by to byl nejaký rozdílný federální vztah. Proč se neobracíme na tradiční spojence. Naše spolupráce s Francii a Británii je vynikající. Vite, že president Mitterand a pani Tchatcherová přijeli do české a Slovenské Federatívni Republiky, to byla přímo exploze návštev - Mitterand, Tchatcherová, Busch. Takže si myslím, že pokud jde o naše tradiční spojence, jsou vztahy dobré. Situace v Jugoslávii je dneska poněkud komplikovaná, ale doufejme, že se vyřeší. Rumunsko má určité svoje vlastní problémy, ale ani s Rumunskem nemáme špatné vztahy, naopak, tam nám velice pomáha naprosto vynikající, chcete-li slovenský velvyslanec pán Resutik, který je takovým správným fanatikem rumunštiny a své země a jeden z velvyslanců, kteří opravdu mají rádi svou práci, poskytuji nám všem skvelé služby, tak jak je štátni služba má poskytovat.

Sovětský svaz - o tom bychom mohli skutečné mluvit hodiny. My přece všichni víme, že díky naprosto odvážne a statečné politice Michaila Gorbačova byl možný tento prerod i střední a východní Evropy. Byla to politika uznání historických realit, politika, která se vzdala stalinistického kolonializmu ve střední Evropě.

Bez ohledu na to, co se stane dále, tato politika reprezentovaná Gorbačovem a Ševardnadzem vejde takto do dějin. Jenomže víme, že vývoj v Sovětském svazu v této chvíli je velice složitý a nejen nikdo z nás, ale ani četní představitelé Sovětského svazu nevědí jak to dopadne. Je to prostě politický střet, je tam vidět jakási snaha o nový nástup konzervativních sil a buď se podaří tomuto nástupu čelit, nebo nikoliv. My to můžeme ovlivňovat, my malá nebo střední země ve střední Evropě, jakousi rozumnou podporou demokratických sil v Sovětském svazu, ale nemůžeme v této chvíli vědět, jak tento zápas dopadne. Našim zájmem je, aby přechod k demokratizaci a demokracii sovětské společnosti byl, pokud možno mírumilovný a dohodnutý, aby přechod k nějaké skutečné federaci - nebo co z toho vznikne, některé země třeba budou chtít být scela samostatné - proběhl dohodnutým způsobem. Je to také zájem Západu, protože uvědomte si, že taky jde o to, kdo bude vlastnit 3O tisíc jaderných hlavic, kdyby došlo k nějakému násilnému rozpadu a nějakému zápasu o mocenské prostředky, čili my máme zájem na tom, aby ten vývoj probíhal skutečně politickým způsobem.

Předseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Vystúpi minister Košťa. Pripraví sa podpredseda Čarnogurský. Upozorňujem, že máme ešte 13 prihlásených, pravdepodobne na všetkých nevyjde čas.

Minister spravodlivosti SR L. Košťa:

Vážený pán predseda,

vážený pán podpredseda federálnej vlády,

pán minister zahraničných vecí Dienstbier,

chcem sa v mene svojom ako člen vlády, aj ako poslanec tohto zákonodárného orgánu poďakovať, že ste prijali

pozvanie Slovenskej národnej rady a v tak zložitom a horúcom svete vystúpili pred tento zákonodarný orgán a informovali nás o súčasnom stave našich medzinárodno-politických postojov, zámerov a istôt, čo si osobitne vážim vo vašom prejave, je presné zosúladenie hierarchie problémov a primerane k hierarchii problémov presné určenie hierarchie zodpovednosti každého z nás, občana nášho federatívneho štátu, a to zodpovednosti voči štátu ako celku, a cez jeho reprezentáciu vo svete voči mierovej Európe a mierovému svetu. Isté výhrady, ktoré by tu mohli odznieť a odzneli aj na vašu adresu, vážený pán minister, sú celkom prirodzené, veď ste prišli do demokratického parlamentu.

A to, čo zaznieva často v našej mysli, v našich srdciach a trošku je podfarbené našou mimoriadnou národnou citlivosťou, si uvedomujeme, že nie je zosobnené vo vašej osobe. Prevzali ste rovnaké neblahé dedičstvo, ako my viacerí, na čele viacerých rezortov, z predchádzajúceho totalitného režimu, ktorý aj česko-slovenskú zahraničnú politiku zákonite a zámerne učinil nesvojprávnou. Isté je to, že nesvojprávny štát vo svete nemohol mat autoritu. A aj našim slovenským podielom sme v minulosti prispeli k tomu, že sme našu identitu neprezentovali argumentovane, kvalitou, ale že sme aj do zahraničnej arény posielali tie najnekvalitnejšie indivíduá, často za odmenu alebo len aby sme ich umiestnili na menej nápadnom mieste. A tie funkcie boli veľmi výhodné, lebo neboli spájané so žiadnou zodpovednosťou.

Mal som možnosť za posledné mesiace v rámci bilaterálnych zahraničných vzťahov, aj ako minister spravodlivosti vstupovať do kontaktu s mojimi európskymi kolegami, a to aj na pôde Rady Európy, ešte v čase, kedy sa naša prihláška len odovzdávala. Môžem vás ubezpečiť, vážení poslanci, že každé vystupovanie kohokoľvek z nás na medzinárodnom fóre, ak bude mat príslušnú kvalitu a úroveň, váš partner nikdy neprehliadne, že ste príslušníkom tejto spoločnej republiky, v ktorej zastávate postavenie príslušníka štátotvorného národa.

Preto všetky zmeny, ktoré minister zahraničných veci uskutočňuje, sa predovšetkým vyrovnávajú s minulosťou a budujú zásady účinnejšieho prenikania nášho spoločného štátu do Európy a sveta. Prečo hovorím, že spoločného štátu? Lebo môžeme mať na veci rôzne názory, ale veľa veci nás spája. Je to filozoficko-politický pohľad väčšiny nás, že bez ohľadu na to, ako vyjadrime našu národnú identitu v budúcom štátoprávnom usporiadaní, budeme vždy vychádzať, aspoň väčšina z nás, zo spoločnej vôle väčšiny tohto národa zachovať našu jednotnú českú a Slovenskú Federatívnu Republiku budovanú zdola hore. Pritom vieme, že vo všetkých unitárnych a federálnych štátoch zahraničná politika musí vystupoval voči svetu a zahraničiu ako jednotný fenomén, jednotný faktor.

Druhá vec je, ako túto zahraničnú politiku českej a Slovenskej Federatívnej Republiky naplníme našim kvalitným slovenským vkladom. To je veľmi dôležité. Naša precitlivelosť skôr vychádza z toho, že Slovensko v histórii malo menej možnosti vstupovať do týchto náročných medzinárodných vzťahov. Zahraničné vzťahy, to nie je len prijímanie veľvyslancov a delegácii, je to aj formulovanie názorov a požiadaviek. V danej situácii spoločným cieľom našej diplomacie je chrániť našu krehkú demokraciu.

Ak sa snažíme o najlepšie spolunažívanie s našimi susedmi, s Poľskom, Maďarskom, Rakúskom, predovšetkým nám musí ísť o to, aby sme odstránili akékoľvek trecie plochy, aby sme dokázali na tomto citlivom geografickom mieste Európy vytvoriť jeden ochranný val proti akémukoľvek nebežpečenstvu, ktoré by mohlo ohroziť našu demokraciu, pre ktorú sme ochotní znášať aj isté tažkosti, či už sociálne alebo ekonomické.

Inak si myslím a odporúčam nám všetkým, aby sme venovali týmto otázkam zvýšenú pozornosť. Osobne odporúčam pánovi ministrovi Dienstbierovi, aj pánovi prezidentovi Havlovi, aby pri prezentácii českej a Slovenskej Federatívnej Republiky v zahraničí bral na zreteľ náš celkom zákonitý citlivý postoj, ktorý je motivovaný našou minulosťou, že tento národ skutočne aj intelektuálne vyspel a že má možnosti vstúpiť na medzinárodné kolbište na oveľa vyššej úrovni, kde v podstate platí zásada, že ani malý národ nemôže byt majorizovaný. Aj v OSN má San Marino jeden hlas tak, ako Spojené štáty severoamerické. Aby v skladbe reprezentácii, ktoré odchádzajú na závažné medzištátne rokovania, počítali s kvalitným väčším podielom či už reprezentantov slovenského zákonodarného orgánu, výkonného orgánu, lebo len tak je možné dostať do vedomia partnerov skutočnosť, ktorá je nesporná, že sme jedným spoločným štátom dvoch rovnoprávnych národov.

Som veľmi potešený, že sme mali možnosť privítať tu pána ministra Dienstbiera. Prajem mu rýchle uzdravenie, aby mu chrípka nebránila v ďalšej jeho vynikajúcej diplomatickej aktivite.

Ďakujem. Predseda SNR F. Mikloško:

Vystúpi podpredseda pán Čarnogurský. Pripraví sa pán poslanec Géci.

- 56 - Prvý podpredseda SNR I. Čarnogurský:

Vážený pán minister Dienstbier, vážená Slovenská národná rada,

dovoľte uviesť niekoľko pohľadov na zahraničnú politiku a na určité špecifiká Slovenska v nej. Domnievam sa, že aj návšteva ministra Dienstbiera v našom parlamente má práve takéto špecifiká riešiť. Osobne - a myslím si, že nielen sám - hodnotím, že zahraničná politika Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky je vo svetovom meradle hodnotená kladne, ako konsolidačná politika, a tak je prijímaná ostatnými štátmi. Domnievam sa, že v tomto smere k nej nemáme vážnejšie pripomienky ani zo slovenskej strany a zo strany Slovenskej národnej rady.

Na druhej strane sa domnievam, že popri svojej federálnej tvári táto zahraničná politika musí mať aj národné tváre - českú a slovenskú. Tieto národné tváre musí mat už aj preto, že tieto dve republiky okrem svojich spoločných záujmov majú aj špecifické záujmy, ktoré sa týkajú len toho-ktorého národa a len, alebo prevažne len jeho vlastných problémov. Ako príklad možno uviesť otázky kultúrnych vzťahov, ktoré sú historicky a dlhodobé vytvárané na rôznej úrovni trebárs medzi Slovenskou republikou a Maďarskou republikou, medzi Slovákmi a Ukrajincami, náboženským prepojením, medzi Čechmi a Bavorákmi zasa dlhým historickým prepojením, ale povedzme aj medzi Slovákmi a Kanadou vzhľadom na menšiny a minulú niekoľkodesaťročnú, ba aj storočnú emigráciu.

Domnievam sa, že aj z takýchto dôvodov Slovenská národná rada odhlasovala zákon, teda v kompetenčnom zákone prijala zriadenie ministerstva pre medzinárodné vzťahy. Toto ministerstvo považujeme, a chceli by sme ho považovať za pozitívny vstup do spoločnej federálnej zahraničnej politiky. Veľmi by ma zaujímalo a rád by som počul, keby pán minister Dienstbier mohol aj na túto tému povedať niekoľko slov. Povedať nám, ako osobne vidí možnosti tohoto slovenského ministerstva v spoločnej koncepcii zahraničnej politiky voči jednotlivým štátom. Spoločnej preto, že okrem federálnej medzinárodnej koncepcie ku každému štátu osobitne by mala zohľadňoval práve tie rozdielne alebo špecifické národné záujmy. Jednoliatu internacionalistickú politiku jedného Česko-Slovenska voči jednému svetu sme v minulosti mali možnosť poznať a viete, že nakoniec nebola ani jednoliata, ani internacionalistická. Každá politika musí mať svoj cit, svoje srdce a svoju tvár. A to má v prvom rade národ.

Takisto by sme boli radi, keby sme sa bližšie dozvedeli, ako mieni federálne ministerstvo zahraničia spolupracoval so slovenským ministerstvom pre medzinárodné vzťahy pri priamom organizovaní obsadzovania jednotlivých zastupiteľských úradov v zahraničí, pri pôsobení v rôznych medzinárodných inštitúciách. Nepýtam sa konkrétne, ktorý Jožo, Jano kde by mal kedy ísť, ale z koncepčného prístupu, ako mienia tieto ministerstvá problém trvalé riešiť.

Na záver by som chcel znovu podčiarknuť, že zahraničná politika by nemala byt formulovaná ako - my federál a Slováci, voláme vás, priate do diplomatických služieb, ale federálna zahraničná politika môže a musí byt formulovaná jedine na princípe - my Slováci a my Česi ako ideme robiť spoločnú federálnu politiku. To je taký filozofický principiálny postulát a z toho by mali byt odvodzované aj všetky ostatné náležitosti.

Ďakujem.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných vecí ČSFR J. Dienstbier:

Děkuji za toto vystoupení. Pokud jde o Ministerstvo mezinárodních vztahů Slovenské republiky, my jsme se tu dohodli už v záři s panem předsedou Mečiarem a s ministrem Kňažkem na tom, že vlastně vůbec nejde o žádné děleni kompetenci. Jsou kompetence, které mohou být pouze výhradně federální. A ty kompetence, které federální nemusí být, jsou v kompetenci republik. V kompetenci federální musí být, samozřejmě, vztahy mezi státy, vztahy k integracím, otázky mezinárodního práva, vztahy k mezinárodním vládním organizacím. Tak je to prostě protokolárně dáno, to je prostě staletý vývoj zásad mezinárodního práva a mezinárodních vztahů".

Podle mého názoru cílem státní zahraniční politiky, t. j. federální zahraniční politiky je vytvářet předpoklady a odstraňovat překážky skutečných vztahů mezi lidmi, městy, obcemi, školami, podniky a pak také, samozřejmě, mezi takovými entitami, jako jsou republiky. My navíc jsme připraveni poskytovat těmto vztahům jakékoliv služby, které jsme schopni poskytnout, na které máme kapacity, prostředky atd. To je základní věc. Také jsme hovořili o tom, že je trošku nešťastné, že se to ministerstvo menuje ministerstvo mezinárodních vztahů, protože u nás rozlišujeme státní a národní, ale v angličtině a francouzštině to tak není a vytváří to mnoho protokolárních problémů. Velvyslanci s tím mají potíže. Navrhovali jsme, že by se to ministerstvo mělo nějak přeměňovat třeba na ministerstvo pro spolupráci se zahraničím tak, jako to mají ve Francii nebo v některých jiných zemích. Doufejme, že společně s tím českým úřadem a se slovenským ministerstvem dospějeme k nějakému konsensu v tomto smyslu, protože jakmile se řekne international relation nebo něco takového, tak to v těch jazycích znamená něco jiného než jak my to máme odlišené v našich národních jazycích.

Slovenské ministerstvo zrovna tak jako ten český úřad jsou v této chvíli vlastně ve výstavbě, takže nelze ještě hovořit o nějaké skutečné fungující spolupráci, ale kontakty máme a doufáme také, že až se to bude stabilizovat, nám pro federální službu to ministerstvo nabídne lidi do konkurzu, a to ty nejlepší, ne aby si ty nejlepší nechali v Bratislavě, aby skutečné byla důstojná reprezentace obou národu v naši zahraniční službě. Protože skutečně, jesliže tam budou reprezentovat ty nejlepší lidi, pak si ich někdo všimne a nezapomene na to, ano, toto je reprezentant toho nebo onoho státu, ale také toto je reprezentant toho či onoho národa, čili vracím se opět k tomu, co jsem tady už řek - posílejte nám do zahraniční služby ty nejlepší lidi, kteří budou také skvělými reprezentanty slovenského národa v zahraniční službě. Několik takových máme jak Čechů, tak Slováků, zatím bohužel velmi málo z obou stran, protože kde mohli lidé získat kvalifikaci v uplynulých desetiletích? Ale několik ich máme a opravdu je to vidět. Protože takoví velvyslanci, jako je Chmel v Budapešti, Vášáryová ve Vídni nebo Gruša, nebo Rita Klímová, nebo šedivý v Paříži, to jsou lidi, kteří jsou všeobecně uznáváni celou veřejnosti a politickými i kulturními představiteli těchto zemi a ty skutečně dělají čest nejen České a Slovenské Federativní Republice, ale také našim národům.

Předseda SNR F. Mikloško:

Ďakujem. Vystúpi poslanec Géci. Pripraví sa poslanec Sabo.

- 60 - Poslanec M. Géci:

Vážený pán predseda,

vážený pán podpredseda federálnej vlády, vážení členovia vlády Slovenskej republiky, vážení páni poslanci,

v prvom rade odpoveď k boju o demokraciu - boli vojaci a sú vojaci, ktorí išli dobrovoľne chrániť svetovú demokraciu na Stredný Východ. Preto aj my na Slovensku, keď aj nie všetci, ale verím, že väčšina Slovákov sa na to tak pozerá. A že túto demokraciu tam nielen chránime, ale potrebujeme o ňu ešte bojovať aj u nás.

Mám niekoľko otázok na pána ministra. Prosím vás, pán podpredseda, mohli by sme dostať pre Slovenskú národnú radu výpis obsadenia jednotlivých diplomatických zborov? Nielen vyslancov, ale aj menšie funkcie. To je jedna otázka.

O ďalšej otázke sme už spolu hovorili v apríli minulého roku vo federálnom parlamente. Išlo o obsadenie vyslanectva vo Washingtone. Okolo tohoto vyslanectva sú v Amerike aj u nás na Slovensku rôzne reči, ktoré nie sú pre našu federálnu republiku únosné. Vtedy sme o tom spolu hovorili a povedali ste, že to preveríte a že sa to napraví. Ako vieme, v minulosti veľvyslanectvo v Amerike bolo vždy obsadené Slovákom. Bol to Hurban. Taktiež aj vyslanectvo v Paríži bolo obsadené Slovákom. Bol to Osusky. Aj v Moskve bolo veľvyslanectvo obsadené Slovákom. Bol to Pavlů. Nehovorím z tohoto hľadiska, ale Amerika je na to veľmi citlivá, a hlavne v Amerike žijúci Slováci, aj Česi, ktorí sú stopercentne za federálnu republiku. A nielen Slováci, s ktorými som mal možnosť hovoriť, či už z Rady slobodného Československa alebo s ostatnými, mali určité výhrady, ale

aj s Čechmi v parlamente, ktorí tiež poukázali na to, že predsa len Amerika by mala byt obsadená inak ako je. Prosím vás, pán podpredseda vlády, keby ste sa touto otázkou, ktorá je pre Slovákov vo svete veľmi vážna, a vôbec pre republiku, osobne zaoberali.

Ešte mám jednu otázku, ktorá sa týka pomeru Federálneho ministerstva zahraničných veci k nášmu ministerstvu zahraničných vzťahov. Prosím vás osobne, keby ste nám povedali, aký je vzťah, aby sme vedeli k tomuto zaujať stanovisko, aj priamo k nášmu ministerstvu, aby sa videlo, aký je stav. Dnes s týmto ministerstvom visíme. Chceme vedieť otvorene, ako sa bude ďalej robiť.

Ešte na záver. Pán podpredseda vlády, konkurzom neverím. Konkurzy, ktoré sa dnes robia u nás doma, aj na veľvyslanectvách, nie sú konkurzy na zabezpečenie stopercentnej demokracie. Sú to konkurzy pre ľudí, ktorí majú dnes 12-ročnú prax, ale čim boli, na to sa už nepozeráme. Bude veľmi dobré, keby sme aj v týchto veciach postupovali tak, ako to bolo v minulosti, že bol skutočný výber kvality, ale nie na konkurzoch.

Ďakujem za pozornosť.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

Pokud jde o výpis diplomatů, ten samozrejmé máme. Můzu vám říct, že pokud jde o náměstky, máme 3 Čechy, 2 Slováky. To je 4O % Slováků, řiditelé odborů se teď všichny vyměňujou, zástupcu řiditelů odboru máme 26 % Slováku. To teď skutečně neni vůbec důležitý, protože tam se mení úplné všecko reorganizaci. Národnostní složeni na zastupitelských úřadech velvyslanců je 3O, 1 %

Slováků, radů vyslanců 33, 3 %, prvních radů 34, 8 %, druhých radů 19, 18 %, generálních konzulů 33, 3 %. Vypadá to takto, ale nemá to valný smysl. Poměr je zhruba 2: l, ale nemá to teď valný smysl, protože celé ministerstvo je v rekonstrukci. Opravdu bude záležet na tom, jak kvalitní lidé na to ministerstvo přijdou, zejména do těch nejnižších složek, protože odtamtuď potom budou startovat do vyšších diplomatických funkcí.

Pane poslance, pokud jde o Washington, to je pořád ta sama otázka. Ve Washingtonu je pani Klímová, v New Yorku je slovenský velvyslanec Kukan, v Otavě je pan Schuster, čili na severoamerickém kontinentu je poměr velvyslanců 2: l, tedy 2 Slováci vůči jednému Čechovi, nebo Češce. Pani Klímová je vyhlášená nejlepší diplomatkou ve Spojených státech v loňském roce americkou společnosti, ne námi, a to i za situace, kdy byla velice těžce nemocná a mohla fungovat jenom po určitou část roku. Je nesmírné populární navíc tím, že strávila válku jako dítě v New Yorku, mluví tím správním manhatanským přízvukem, takže má skvělou američtinu, je docentka ekonomie, má prostě všechny atributy k tomu, je přijímána skutečně na nejvyšší úrovni. Všichny říkají, bez pani Klímové žádná recepce ve Washingtonu nemá ten správný lesk. Opravdu kritizovat pani Klímovou je jeden z nejnevděčnějších úkolů, který může kdo přijímat. Já to odmítám zrovna tak jako odmítám kritiku pana Schustra z nejrůznějších pozic. Nevím, co pan Schuster dělal v Košicích, nebo co dělal tady, ale jako velvyslanec je naprosto kvalifikovaný, chválí ho. Tam to bude vždycky problém, poněvadž pokud tam bude Čech, v Kanadě budou řvát slovenské organizace, pokud tam bude Slovák, budou řvát české emigrantské organizace, a ještě taky půlka těch druhých, a budou si všichni něco vymýšlet, rýpat se v životopisech příslušného velvyslance. Ale pan minister Clark i nový kanadský velvyslanec v Česko-Slovensku si velice pochvaluji činnost pana Schustra v Otavě, přestože za pana Schustra jsem neustále napadán, i dokonce za vývoz komunistu do Kanady a podobně. Pokud pan Schuster je efektivní velvyslanec, kteri pracuje ve prospěch Česko-slovenska kvalifikovaně, tak podle mého názoru má být velvyslancem.

Kdybychom se měli bavit o jednotlivých velvyslancích, kdo je má rád a kdo ne, tak bychom se nikam nedostali. Je to dokonce ještě jinak. Protože těchto pár lidi, kteří jsou napadáni, to jsou ti nejlepší, protože ti šediví byrokrati, kteří pořád tam ještě jsou, a jsou vždy lepši, než nejaki špioni, kteří tam byli předtím, tak ty, samozřejmě, nikdo nekritizuje, protože těch si nikdo moc nevšimne. Už jsem to říkal v parlamentě, že za kádrovou politiku se dám kritizovat nejdříve za dva roky, protože to opravdu není jinak možné.

My se snažíme, ale jestli pan poslanec říká, že nevěří konkurzům, tak já bych to musel považovat za osobni urážku, protože konkurzy se u nás musejí dělat tak - teď nemluvím o konkurzech, které někdo dělal 2O let, teď mluvím o konkurzech do nové civilní služby - těch lidi, kteří právě konči své vysokoškolské vzděláni nebo pracovali několik let třeba jako odbornici v různých ústavech a nešli do státních služeb nebo nedělali kariéru ve vládních stranách. O těch já mluvím. Pochopitelně, že se nám taky stane, že projde konkurzem vynikající odborník a zjisti se, že před 2O lety na fakultě byl jedním z nejhorších studentů, který v čele nejakýho akčního výboru vymetal své spolustudenty z fakulty a tím si vytvořil podmínky pro to, aby úspěšně dělal kariéru. To my všechno sledujeme, to je naprosto jasné.

Pokud jde o ministerstvo mezinárodních vztahů, o tom jsem už mluvil. Já bych skutečně doporučoval, poněvadž je to zákon Slovenské národní rady, kdyby se dospělo k nejakému takovému názvu, který nám nebude dělat diplomatické potíže. A pokud jde o náplň práce a spolupráci, tu musíme vybudovat. To je problém, za který může jak toto ministerstvo, tak i naše ministerstvo, protože jsme porád ještě v rekonstrukci a dokuď nebude úplné jasné, kdo za čo bude uvnitř našich samotných úřadů odpovídat v těch neustálych výmenách, tak pochopitelně vážne i dohadovaní o kooperaci těchto dvou úřadů.

Predseda SNR F. Mikloško;

Ďakujem. Čas sa nám nebezpečne kráti. Prosím poslanca Sabu, keby mohol byt stručný.

Poslanec P. Sabo:

Vážený pán podpredseda, vážená Slovenská národná rada, vážená vláda,

chcem položil jednu otázku súvisiacu s konfliktom v Perzskom zálive. Síce bolo tu povedané, že je to agresia, ale je to len tretina pravdy. Tretina pravdy, že Saddam Hussain ako diktátor v Iraku vyvolal agresiu. Ďalšou tretinou pravdy je, že Západ mu ju vlastne umožnil vyzbrojením a vybudovaním perfektných krytov. To znamená, že vlastne dnes západní spojenci bojujú proti vlastným západným zbraniam. Je to tiež jedna z príčin vojny v Perzskom zálive, preto o tom hovorím. Ďalšou tretinou pravdy je to, že energetická politika priemyselných krajín, ktoré spotrebúvajú nesmierne množstvo svetovej energie, je nesmierne závislá na neobnoviteľných zdrojoch energie. To známená, že v podstate v Kuvajte sa bojuje o ropu. Myslím, že si to treba jasne povedať a, samozrejme, hľadajú sa pritom aj pekné slová. Bojuje sa tam aj o demokraciu, a to je tá jedna tretina.

Mám otázku na pána podpredsedu, či je naša zahraničná politika schopná vypracovať koncepciu, ktorá by bola niečím novým v týchto medzinárodných vzťahoch, ktorá by sa snažila hľadať a riešiť príčiny vzniku takýchto konfliktov, nielen dôsledok, ktorým je agresia.

Podpredseda vlády ČSFR a minister zahraničných veci ČSFR J. Dienstbier:

Nevím jakou roly můžete přisuzovat zahraniční politice středního středoeurópskeho štátu. My tím, že jsme ve středu Evropy a že tady vlastné všechny války začínali a končili, každý, kdo chtěl se vrhnout do celoevropského dobrodružství, musel mít něco společného s tímto teritoriem, přinejmenším ho buď přejít nebo nějak se ho dotýkat. Samozrejmé, naše role v tom múze být významnejší, nebo naše uvažování o těchto věcech může být hlubší než země, které nikdy takovému napéti nebyli vystavovaný. Ale pokuď jde třeba o Střední východ, tak dnes se hledá nejaké společné řešení, uplatnení jakési verze Helsinského procesu pro řešení problému Středního východu s vědomím, že tady nemůže fungovat žádný automatizmus, že to musí být proces, který bude na tom Středním východe autentický. Treba dnes je Genscher v Káhire, kde o tom chce diskutovat. Já jsem o tom diskutoval s egyptským presidentem Mubarakem. Oni se zajímají o Helsinský proces, nikoli jenom o jeho výsledky, ale zejména o ty začátky, jak se v 7O-tych letech se hledali mechanizmy, které dovedli k té Helsinské konferenci a k nejakému řešení evropských problému.

Jenže těch problému je na Středním východě několikanásobně víc, je to mnohem větší pletenec. U nás stačila maličkost, jenom svrhnout totalitní režimy ve Střední a Východní Evropě, abychom dospěli k této situaci. Tam bude třeba vyřešit problémy na mnohem více úrovních. Takže Česko-slovenská zahraniční politika se na těchto diskusích podílí, ale jednak nemůžeme nikomu nic vnucovat, můžeme prostě nabízet naše zkušenosti a pak to můžeme dělat jenom v kooperaci s jinými, aby to mělo nějakou účinnost.

Predseda SNR F. Mikloško:

Vážené poslankyne, vážení poslanci,

prihlásených je ešte 9 diskutujúcich. Musím sa ospravedlniť, osobitne sa ospravedlňujem predsedovi zahraničného výboru pánovi Kmeťovi, že on, ktorý je jedným z najkompetentnejších, sa nedostal k slovu. Z tohto záujmu, ktorý sa v tejto diskusii ukázal, si viem predstaviť, že by sme mohli raz počas jarného zasadania a raz počas jesenného zasadania pozvať medzi seba ministra zahraničných veci, aby takýmto spôsobom bol bezprostrednejší vzťah medzi týmto ministerstvom, veľmi kľúčovým, a medzi zákonodarným zborom Slovenskej republiky.

Dovoľte na záver, aby som sa poďakoval podpredsedovi vlády a ministrovi zahraničných veci pánovi Dienstbierovi za jeho vystúpenie, za všetky odpovede, aby som sa mu po- 9akovál osobitne, pretože napriek tomu, že má chrípku, prišiel medzi nás. V pánovi Dienstbierovi pozdravujeme nielen ministra zahraničných veci, ale aj nášho dávneho priateľa, ktorý do Bratislavy chodieval ešte ako disident a bol tu vždy zatknutý a zadržiavaný na polícii. Sme radi.