Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Jestliže takto vypočtený nárok na odpočet daně vyjde nižší než je 5 % z celkové daně zaplacené na vstupu, plátci nevzniká nárok na jeho uplatnění v daňovém přiznání.

Zvláštní režim odpočtu je při prodeji podniku nebo jeho části. Prodávající má nárok na odpočet daně pouze za vstupy nakoupené do doby změny majitele provedené zápisem v obchodním, případně živnostenském rejstříku.

Odchylný způsob uplatnění odpočtu je stanoven pro nákupy zboží, které uskutečňují Správa federálních hmotných rezerv pro státní hmotné rezervy a další plátci pro program "222". V těchto případech se daň na vstupu odečte ihned, aby zásoby nebyly zatěžovány daní při vyskladnění zboží z těchto rezerv podléhá zboží běžnému zdanění.

Dojde-li k opravě základu daně ve smyslu § 15 je nutné zároveň opravit odpovídajícím způsobem nárok na odpočet daně. Tuto opravu musí provést plátce na příslušném daňovém dobropisu nebo vrubopisu, který vyhotovil v souvislosti s opravou základu daně.

Tento paragraf řeší uplatňování odpočtu daně v případě, že plátci v určitém zdaňovacím období vznikne vyšší nárok na odpočet než je jeho daňová povinnost, tj. vznikne tzv. nadměrný odpočet. Nárok na nadměrný odpočet může plátce uplatnit až v dalším zdaňovacím období. Uplatnění nadměrného odpočtu má však přednost před uplatněním běžného odpočtu daně za příslušné zdaňovací období. Nadměrné odpočty lze uplatňovat postupně v tom pořadí, ve kterém vznikly.

Přesun nadměrného odpočtu do dalšího zdaňovacího období se však neuplatňuje v případě vývozu oprávněným vývozcem (viz § 47).

Přesun nadměrných odpočtů do dalšího zdaňovacího období lze provádět nejdéle 6 měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikly. Nebyl-li tedy ani po této době nadměrný odpočet uhrazen z vlastní daňové povinnosti, vzniká plátci nárok na vrácení neuhrazeného nadměrného odpočtu. Z ustanovení tohoto paragrafu je zřejmé, že k tomu, aby mohl systém odpočtů správně fungovat, bude muset každý plátce vést přesnou evidenci o svých nadměrných odpočtech, které mu v jednotlivých zdaňovacích obdobích vznikly.

Jestliže se plátce zabývá v rámci podnikání nákupem ojetých osobních automobilů, má nárok na odpočet daně. V tomto případě se výše odpočtu vypočítá podle uvedeného vzorce. Vychází se totiž z toho, že cena, za kterou je zboží nakoupeno, již v sobě obsahuje příslušnou daň z přidané hodnoty.

V případě, že plátce nakoupí ojetý osobní automobil od osoby, která má vůči němu zvláštní vztah, základem pro určení výše odpočtu je obvyklá cena.

Podle VI. Směrnice Rady ES je doporučen vybraný okruh činností, popř. subjektů, které jsou osvobozeny od daňové povinnosti. S osvobozením od daně je spojena ztráta nároku na odpočet daně zaplacené na vstupu. Ve srovnání se současným systémem daně z obratu to bude znamenat, že všechny subjekty vykonávající osvobozené činnosti budou nakupovat vstupy za cenu s daní a nikoliv jako v současné době za ceny bez daně z obratu.

Od daňové povinnosti jsou osvobozeny poštovní služby ve vymezeném rozsahu. Přitom nejsou osvobozeny telekomunikační služby, které mají v současné době výrazně komerční charakter a jsou ziskové a rovněž ostatní činnosti prováděné organizacemi spojů.

Od daně je rovněž osvobozeno rozhlasové a televizní vysílání prováděné provozovateli ze zákona, avšak s výjimkou reklam a sponzorovaných částí pořadů.

Finanční činnosti jsou osvobozeny od daňové povinnosti ve vymezeném rozsahu, protože vzhledem k jejich charakteru je u nich velmi obtížné určit přidanou hodnotu. V případě bankovních operací jsou např. poplatky účtovány klientům za různé služby rozdílně ve vazbě na výnos úroků z půjček a úvěrů poskytovaných bankou. Ostatní služby poskytované finančními institucemi, jako např. poradenské služby, pronájem bezpečnostních schránek podléhají dani.

Pojišťovnictví je ve vymezeném rozsahu osvobozeno od daňové povinnosti z obdobných důvodů jako finanční činnosti, protože vzhledem k charakteru činností pojišťoven je také velmi obtížné určit jejich přidanou hodnotu.

Pro prodej a pronájem pozemků a budov je stanoven zvláštní režim, který ve vymezených případech tyto činnosti osvobozuje od daňové povinnosti. Především se vychází z ustanovení, že pozemky vůbec dani nepodléhají. Převod pozemků je zdaňován daní z převodu nemovitostí. Převod staveb je od daně z přidané hodnoty osvobozen s výjimkou převodu nedokončených staveb a staveb do dvou let od kolaudace.

Pronájem pozemků a staveb včetně pronájmu bytů a nebytových prostor s výjimkou dočasného pronájmu pozemků a staveb je od daně osvobozen. Zákon stanoví jednotlivé případy dočasného pronájmu.

Podle odstavce 4 se může plátce daně, který při podnikání pronajímá pozemky a stavby, rozhodnout, zda bude plátcům daně účtovat pronájem s daní, či nikoliv. V tomto případě má totiž nájemce, je-li plátcem daně, možnost uplatnit nárok na odpočet daně, který by v případě osvobození od daně neměl.

Od daňové povinnosti jsou osvobozeny činnosti poskytované v rámci výchovy a vzdělávání. Dále je také osvobozeno dodání zboží uskutečňované v rámci této činnosti, a to v návaznosti na vymezení podle příslušných zákonů. Důvodem je zejména to, že tyto činnosti jsou převážně financovány nebo dotovány státem.

Daňové povinnosti však bude podléhat pořádání různých kursů, seminářů a školení na komerční bázi.

Od daňové povinnosti jsou osvobozeny zdravotní služby a dodání zboží ve vymezeném rozsahu podle příslušných předpisů. Důvody pro osvobození jsou obdobné jako u výchovy a vzdělávání. Osvobození se však nebude týkat volně prodejných léků.

Sociální pomoc je osvobozena od daňové povinnosti ze stejných důvodů jako výchova a vzdělávání a zdravotnické služby. Okruh služeb je specifikován ve vazbě na zákonné předpisy v této oblasti.

Vzhledem k tomu, že se za vymezené činnosti státní správy vybírají správní nebo soudní poplatky, nebude se již na tyto činnosti uplatňovat daň z přidané hodnoty. Protože notářské poplatky budou zrušeny a celá oblast notářských služeb bude pojímána komerčně, budou úhrady za tyto služby podléhat dani.

V těchto případech je rovněž obtížné určit výši přidané hodnoty, a proto jsou loterie a jiné podobné hry osvobozeny od daňové povinnosti. Umístění peněžních hracích automatů podléhá správnímu poplatku, a proto tyto činnosti nejsou již daní zatěžovány.

Osvobozeno od daňové povinnosti je také opakované dodávání vratných obalů. Toto osvobození se však nevztahuje na dodání obalu od výrobce prvnímu kupujícímu.

Dojde-li k prodeji celého podniku nebo jeho části, je tento prodej osvobozen od daňové povinnosti. Cílem tohoto opatření je zjednodušení administrativy. Kupující, který je plátcem daně by totiž stejně měl při koupi podniku nebo jeho části nárok na odpočet této daně.

Navrhuje se osvobodit od daně zdanitelná plnění uskutečňovaná těmi subjekty, které nejsou zapsány v obchodním rejstříku a které nepodnikají podle živnostenského zákona ani podle jiných zvláštních předpisů. Z toho zároveň vyplývá, že pokud by měla činnost těchto subjektů charakter podnikání, dani by podléhala.

Základním zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc. Nedosáhne-li roční obrat plátce 10 000 000,- Kčs, jsou zdaňovacím obdobím 3 měsíce. Přesáhne-li roční obrat 100 000 000,- Kčs, je plátce povinen používat jako zdaňovací období prvních 15 dnů kalendářního měsíce a zbývající počet dnů v měsíci. Plátce se může rozhodnout pro toto zdaňovací období i v tom případě, že tohoto obratu nedosáhl.

Dále je v tomto paragrafu stanoveno jaké období je prvním zdaňovacím obdobím po zahájení podnikání.

Daň je splatná do 15 dnů od skončení zdaňovacího období.

Každý plátce daně je povinen za zdaňovací období vyhotovit daňové přiznání k datu splatnosti daně, a to vždy, ať už má či nemá daňovou povinnost. Odváděná daň se určí jako rozdíl mezi vlastní daňovou povinností a mezi příslušnými odpočty daně. Formu a obsah přiznání stanoví zákony národních rad o správě daní a poplatků.

Otázky spojené s registrací řeší obecně zákony národních rad o správě daní a poplatků, specifická ustanovení týkající se daně z přidané hodnoty jsou uvedena v § 5, který vymezuje plátce daně.

Do návrhu se v souladu se stanoviskem Legislativní rady vlády ČSFR doplňuje hmotně-právní stránka sankcí za zkrácení daně, pozdní zaplacení daně a podání daňového přiznání a další porušení povinností plátce. Procesní stránku sankcí, t. j. způsob jejich vyměření a vymáhání stanoví zákony národních rad o správě daní a poplatků.

Řízení ve věcech daní budou obecně řešit zákony národních rad o správě daní a poplatků.

Z hlediska uplatnění daně mají ustanovení celních předpisů stejnou platnost jako daňové předpisy. Daň při dovozu je uplatňována vždy spolu se clem a poplatky vybíranými při dovozu.

Tento paragraf stanovuje, že dani podléhá zboží dovezené do tuzemska a co se rozumí dovezeným zbožím. V případě dovozu vzniká daňová povinnost dnem vzniku nároku státu na clo.

Při dovozu zboží mají plátci nárok na odpočet daně stejně jako u ostatního zdanitelného plnění v tuzemsku.

Od daně je osvobozeno zboží na které se vztahuje osvobození od cla s výjimkou případů uvedených v návrhu zákona.

Základem daně u dovezeného zboží je součet základu pro vyměření cla, cla a poplatků vybíraných celnicemi při dovozu zboží a spotřební daně.

V případě zpět vyváženého zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku za účelem dočasného použití činí částka daně za každý i započatý měsíc 3 % z daně, která by byla vyměřena, kdyby toto zboží bylo propuštěno do volného oběhu.

Na dovážené zboží se plně uplatňují stejné sazby daně jako v tuzemsku, splatnost daně bude uvedena v celních předpisech.

Vývoz zboží je plátcem uskutečňován bez daně. Uplatňuje se přitom takový postup, že plnění se považují za osvobozené od daně a plátce vyvážející zboží má nárok na odpočet daně.

V případech, kdy se jedná o vývozce s velkými objemy vývozu se navrhuje stanovit podmínky pro vrácení daně zaplacené na vstupu a vztahující se k vývozu bez šestiměsíčního odkladu. Tuto výhodu budou mít jen ti vývozci, kteří dosáhnou ročního obratu na vývoz alespoň ve výši 5 000 000,- Kčs a zároveň mají nejméně 20 % podíl vývozu na celkovém zdanitelném plnění za předchozí rok.

Návrh na vrácení daně je jen do výše daně zaplacené na vstupu a vztahující se k vývozu zboží. Dojde-li k přesunu běžného nadměrného odpočtu do dalšího období, nadměrný odpočet se sníží o částku daně vrácené z důvodu vývozu.

Vzhledem k recipročním mezinárodním úmluvám se navrhuje zmocnění pro federální ministerstvo financí, aby vydalo po dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí vyhlášku, kterou by se stanovil zvláštní způsob uplatňování daně za zdanitelná plnění poskytovaná osobám jiných států, které požívají výhod podle mezinárodních smluv. Vyhláškou bude upraveno i uplatňování daně při poskytování zdanitelných plnění osobám při přechodu státní hranice ČSFR (tzv. tax free shop).

Vývoz služeb se pro účely daně posuzuje stejně jako vývoz zboží. Specifická úprava se navrhuje u vývozu finančních a pojišťovacích činností z důvodu konkurenceschopnosti těchto institucí na zahraničním trhu. Vývoz těchto činností nebude považován za osvobozený od daně a plátce tedy bude mít nárok na odpočet daně.

Za vývoz služeb se považuje také poskytnutí služeb v tuzemsku, pokud se služby vztahují k nemovitému majetku, nacházejícímu se v zahraničí nebo jsou poskytovány osobě výhradně v souvislosti s její činností v zahraničí a nebo se jedná o služby vztahující se k dovezenému zboží, které je do 6 měsíců od původního dovozu opět vyvezeno.

Mezinárodní doprava je s ohledem na svůj charakter, který je srovnatelný s vývozem, osvobozena od daně. Současně toto ustanovení umožňuje odpočet daně za stejných podmínek jako u běžného zdanitelného plnění. Přitom se za mezinárodní dopravu považuje pravidelná přeprava osob a přeprava zboží a peněz do a mimo ČSFR, transitem přes ČSFR a také uvnitř ČSFR, pokud je součástí mezinárodní letecké dopravy. Ostatní služby spojené s mezinárodní dopravou podléhají dani, pokud nesouvisejí s mezinárodní dopravou nebo je neposkytuje stejný subjekt.

Navrhuje se přijmout stejné opatření jaké je uplatňováno ve Spolkové republice Německo, t. j. vybírat u autobusových zájezdů při vstupu na území ČSFR daň. Sazba daně je stanovena ve výši 0,05 Kčs za osobu a ujetý kilometr v tuzemsku, což je srovnatelné s úrovní zdanění tuzemské osobní dopravy. Bližší podrobnosti budou obsaženy v pokynech, např. tabulky pro výpočet daně, náležitosti dokladů apod. V případě, že by SRN přistoupila k vzájemné dohodě o úlevě od tohoto zdanění, bylo by možné ponechat toto opatření v platnosti pro provozovatele z ostatních států.

Daň podle tohoto zákona bude uplatňována u všech zdanitelných plnění počínaje dnem účinnosti zákona.

V počtu registrovaných plátců pro daň z obratu a pro daň z přidané hodnoty bude značný rozdíl. Očekává se, že by počet registrovaných plátců po 1. 1. 1993 mohl dosáhnout počtu 500 000. Proto bude nutné v dostatečném předstihu zorganizovat kampaň, během které se zaregistrují plátci, a to jak povinně ze zákona, tak dobrovolně na základě vlastního rozhodnutí. Kriteriem pro registraci bude roční obrat dosažený v roce 1991 a v průběhu roku 1992. Plátci daně z obratu budou povinni se registrovat bez výjimky, pokud neukončí do 31. 12. 1992 podnikání.

Protože některé podnikatelské subjekty, zejména soukromí podnikatelé nezapsaní v obchodním rejstříku pořizují a do 31. 12. 1992 budou pořizovat veškeré zboží, stroje a zařízení za ceny včetně daně z obratu, je nutné umožnit jim odpočet již zaplacené daně z obratu, ale pouze v případě, budou-li pro daň z přidané hodnoty registrováni jako plátci. Většiny dosavadních plátců daně z obratu se však toto opatření týkat nebude, protože mohou podle předpisů o dani z obratu nakupovat hmotný majetek za ceny bez daně. Podmínkou pro uplatnění odpočtu zaplacené daně z obratu bude pořízení hmotného majetku během 1 roku před účinností zákona a provedení celkové inventury k 31. 12. 1992. Odpočet bude uplatněn v daňovém přiznání za první zdaňovací období plátce po 1. 1. 1993.

Obdobně jako u hmotného majetku podle § 53 bude umožněn odpočet daně z obratu i u zásob podle stavu k 31. 12. 1992. Toto opatření se však nebude vztahovat na výrobky, které podléhají spotřební dani. U zásob se navrhuje omezit možnost odpočtu na zboží pořízené za období 6 měsíců před účinností zákona a plátce daně musí mít k disposici doklady, ve kterých je uvedena daň z obratu. Dále je povinen provést jejich inventuru k 31. 12. 1992. Odpočet bude možné uplatnit v daňovém přiznání za první zdaňovací období po 1. 1. 1993.

Vzhledem k tomu, že v prvních měsících po účinnosti zákona nebudou k dispozici potřebné údaje pro stanovení koeficientu výše odpočtu, je odložen nárok na odpočet o jeden měsíc. V dalších měsících do konce kalendářního roku bude koeficient stanovován na základě údajů za předcházející měsíce.

Jako součást přechodných ustanovení je třeba řešit uplatnění daně, a to i v případě již platných smluv, jejichž platnost přesahuje do roku 1993. Navrhuje se stanovit povinnost uplatnit daň počínaje prvním plněním po nabytí účinnosti zákona. Cena uvedená ve smlouvě se tak zvýší o daň. U smluv uzavřených před 1. 1. 1993 a platných i po tomto datu se postupuje plně podle ustanovení zákona. Podmínky smlouvy se rovněž mění v tom smyslu, že se cena zvyšuje o daň.

Pro potřeby kontroly daně z obratu je nutné zachovat platnost dosavadních předpisů po dobu promlčecí lhůty.

K datu účinnosti zákona se navrhuje zrušit všechny legislativní předpisy týkající se daně z obratu a dovozní daně, které zákon o dani z přidané hodnoty nahrazuje.

Účinnost je navržena k 1. 1. 1993, s výjimkou ustanovení týkajících se registrace plátců při přechodu na nový systém daně, které nabývají účinnosti dnem 1. 7. 1992.

V příloze je uveden přehled zboží, které je zařazeno do pásma se sníženou sazbou, ve vazbě na harmonizovaný systém, který se v současné době uplatňuje v Celním sazebníku. Snížené sazbě daně podléhají především výrobky, kde je nyní nulová sazba daně z obratu. Vzhledem k odlišné klasifikaci oproti dani z obratu, kde se využívalo třídění JKPOV, není možná jednoznačná transformace nulové sazby daně z obratu na 5 % sazbu daně z přidané hodnoty.

V pásmu se sníženou sazbou bude zařazena převážná část potravin s výjimkami uvedenými u jednotlivých číselných kódů harmonizovaného systému (např. kaviár apod.), kde bude uplatněna základní sazba. Základní sazba, t. j. 23 % bude platit i pro ostatní potraviny v příloze neuvedené (např. cukrovinky, kakao, káva, čaj, koření apod.) a potravinářské výrobky se spotřební daní (pivo, víno, lihoviny).

Z nepotravinářských výrobků jsou do pásma se sníženou sazbou navrhovány především paliva a energie včetně zemního plynu a elektrické energie (číselný kód HS 27) s výjimkou olejů, dehtu, parafinů, živic a některých dalších výrobků, které jsou určeny především pro výrobní spotřebu. Ze sociálních důvodů je navržena snížená sazba u farmaceutických výrobků. Ve vazbě na současnou úroveň zdanění a srovnání se zahraničím se navrhuje snížená sazba u periodických i neperiodických tiskovin. Požadavky Federálního výboru pro životní prostředí na zařazení ekologicky příznivých výrobků do pásma se sníženou sazbou byly akceptovány jen částečně, vzhledem k zajištění efektivnosti správy daně. Snížené sazby se navrhuje uplatnit u nátěrových hmot rozpustných ve vodném prostředí, absorpční tepelná čerpadla a osobní elektromobily.

V této příloze jsou uvedeny služby navržené do sazby 23 %. Jedná se především o výkony výrobní povahy, které jsou v současné době zdaňovány daní z obratu. Dále jsou do této sazby navrhovány restaurační stravování, ubytovací služby a služby cestovních kanceláří. Z ekologických důvodů je do vyšší sazby zařazena i nákladní silniční doprava. Služby jsou zařazeny podle v současné době platné Jednotné klasifikace výkonů, protože mezinárodní systém třídění není dosud zaveden a nepočítá se s ním ani v roce 1993.

V Praze dne 13. března 1992

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.

Místopředseda vlády ČSFR a ministr financí:

Klaus v. r.