Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Hmotné zajištění občanů, u nichž v době přípravy na budoucí povolání nebo bezprostředně po jejím skončení vznikla invalidita, bude upraveno v připravovaném zákoně o sociálním pojištění tak, aby nedošlo k ohrožení jejich sociálních jistot.

Povinnost doplacení doby přípravy na budoucí povolání pro její uznání jako doby pojištění se nebude vztahovat na dobu před účinností nové úpravy, ale pouze na občany, kteří se připravují nebo budou připravovat na budoucí povolání od 1. 1. 1993.

Při zhodnocení doby nezaměstnanosti, během níž nebylo poskytováno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, se pro účely důchodového pojištění navrhuje stejný postup jako u občanů, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání.

Navrhuje se čs. občanům i nadále umožnit hodnotit dobu pobytu v cizině pro výši důchodu podle čs. předpisů na základě placeného příspěvku.

Odůvodnění:

Přirážka k příspěvku má charakter preventivního institutu, jehož účelem je finančně motivovat zaměstnavatele k odstranění těch závad, které by objektivně mohly působit na míru pracovní neschopnosti. Přirážku lze uložit až na základě pravomocného rozhodnutí příslušných státních orgánů o porušení bezpečnostních nebo zdravotních předpisů, přičemž míra sankce je v pravomoci ukládajícího orgánu.

Odůvodnění:

Vzhledem k tomu, že fond je finančně samostatnou institucí, jejímž jediným příjmem (alespoň v prvních fázích jeho existence) bude příspěvek (popř. státní příspěvky tento příspěvek nahrazující), je třeba důsledně zajistit platební morálku příslušných subjektů. Penále bude vyžadováno vždy, kdy ke zkrácení příspěvku prokazatelně dojde. Pokud jde o jeho výši, navrhuje se zachování současného stavu, přičemž minimální částka (v současné době 10 Kčs) bude zvýšena.

Odůvodnění:

Pokuty plní úlohu jednorázové sankce při neplnění zákonem stanovených povinností. Tato sankce se ukládá i v těch případech, kdy neplnění zákonem stanovených povinností sice nemělo přímý vliv na únik finančních prostředků z fondu, avšak příslušný subjekt svým jednáním (či nečinností) ztížil plnění úkolu fondu.

Předpokládá se, že okruh postihnutelných situací jak v nemocenském pojištění, tak i v důchodovém pojištění zůstane bez větší změny (v oblasti nemocenského pojištění zahrne situace, řešené dnes penálem pro neplnění jiných povinností). Vždy však bude výše pokuty závislá na zvážení konkrétní míry ztížení plnění úkolů fondu rozhodovacím orgánem.

Odůvodnění:

Dojde-li k poskytnutí dávek sociálního pojištění z titulu poškození zdraví nebo smrti v důsledku nedodržení povinností plynoucích z předpisů o bezpečnosti, ochraně zdraví při práci, o provozu motorových vozidel, je odůvodněné, aby fond uplatnil náhrady za tyto dávky, a to ve výši stanovené podle pojistně matematických zásad v kapitálové hodnotě.

Regresní náhrady se uplatňují prakticky ve všech evropských systémech sociálního pojištění.

Odůvodnění:

Příspěvky od zaměstnanců budou, obdobně jako je tomu doposud u daně ze mzdy, vybírány zaměstnavatelem formou srážky ze mzdy. Zaměstnavatel odevzdá do fondu vybrané příspěvky za dané období, snížené o vyplacené nemocenské dávky. Každému plátci příspěvků bude po zavedení fondového hospodaření zřejmé, kolik přispívá na sociální zabezpečení a kolik činí jeho daně, případně jiné poplatky. Pokud by byla za činnosti spojené s prováděním sociálního pojištění poskytována úhrada, zvýšily by se o tyto částky výdaje fondu, což by se muselo zpětně promítnout v příspěvkových sazbách. Navíc by bylo třeba tyto výdaje zřejmě poměrně složitě sledovat a účtovat.

Příspěvky za členy ozbrojených sborů se budou vybírat prostřednictvím orgánu sociálního zabezpečení příslušného resortu. Zachová se tedy současný způsob výběru, rozšířený o vzájemné vyúčtování s fondem.

Odůvodnění:

Předpokládá se, že příspěvky budou vybírány orgány sociálního zabezpečení, což by mělo zdůraznit odlišný účel této platby od daní a mělo by být pro občana z psychologického hlediska přijatelnější a průzračnější než výběr prostřednictvím finančních úřadů. Kontrolu placení příspěvků, jejich vymáhání a ukládání sankcí by měly zajišťovat rovněž orgány sociálního zabezpečení, takže platební podklady plátce by byly kontrolovány jak orgány sociálního zabezpečení, tak i finančními úřady.

Možnost výběru příspěvků prostřednictvím finančních úřadů se soustředěním daní, odvodů a příspěvků, vyměřovaných v podstatě ze stejného základu, do jednoho místa, a tím snížení administrativní náročnosti prováděných úkonů a zajištění operativnější a komplexnější kontroly placení všech poplatků, byla při přípravě zásad finančními orgány i některými orgány sociálního zabezpečení odmítnuta.

Příspěvky ze státního rozpočtu budou tvořit nezanedbatelnou část příjmů fondu. Předpokládá se, že v prvních letech půjde o cca 15 - 20 procent příjmů. Je proto nezbytné, aby je fond dostával pravidelně a včas.

Odůvodnění:

Povinnost registrace plyne ze zákonné povinnosti hradit příspěvek do fondu za své zaměstnance, případně za sebe. Z té také plyne povinnost odhlásit se z registrace při zániku podniku nebo při ukončení výdělečné činnosti osoby samostatně výdělečně činné.

Odůvodnění:

Po vyčlenění příspěvků z daní je třeba stanovit prioritu jejich placení, především pro případ, kdy se plátce dostane do finančních těžkostí. Pro zachování finanční rovnováhy fondu a zamezení nekalé konkurence (neplacením příspěvků se snižují výrobní náklady) bude muset plátce nejdříve odvést příspěvky na sociální pojištění a teprve následně splnit daňové povinnosti. Zároveň se počítá s tím, že v příslušných daňových předpisech bude zajištěno, aby příspěvek na sociální pojištění hrazený zaměstnancem a osobou samostatně výdělečně činnou byl odečitatelnou položkou ze základu pro výpočet daní a příspěvek hrazený zaměstnavatelem byl součástí nákladů organizace. Za základ pro výpočet příspěvku se uvažují pouze příjmy z výdělečné činnosti. Předpokládá se, že v návaznosti na změnu daňového systému by nemělo dojít k zásadnímu zvýšení finančního zatížení jednotlivých subjektů proti současnému stavu. U organizací, které platí dosavadní odvod z objemu mezd v nižší výměře nebo jej neplatí vůbec, však budou muset být provedeny příslušné změny v odvodových povinnostech nebo rozpočtovaných mzdových prostředcích.

Odůvodnění:

Důležitým úkolem fondu bude tvorba rozpočtů příjmů a výdajů na dávky nemocenského a důchodového pojištění. Tyto rozpočty budou vytvořeny na základě očekávaného demografického a hospodářského vývoje s přihlédnutím k připravovaným zákonným opatřením. Protože změny výše příspěvku nebo výše dávek vyžadují změnu zákona a pro zachování demokratických principů i včasnou informovanost všech účastníků pojištění, je třeba sestavovat i dlouhodobé projekce a z těchže důvodů rozpočty i dlouhodobé výhledy předkládat Federálnímu shromáždění. To je nezbytné i proto, že část příjmů fondu poplyne přímo ze státních rozpočtů.

Odůvodnění:

Objem prostředků použitelné rezervy se navrhuje ve výši tří měsíčních výplat dávek. Z prostředků této rezervy se budou vesměs hradit vzniklá nahodilá salda mezi měsíčními výdaji a příjmy fondu. Tato salda mohou vznikat v důsledku chřipkové epidemie, náhlého zvýšení nezaměstnanosti, hospodářských výkyvů apod.

Čerpat z této rezervy bude umožněno přímo orgánům sociálního pojištění prostřednictvím bankovních účtů. Celková výše rezervy bude pravidelně kontrolována, neboť trvalý pokles finančních prostředků rezervy si vyžádá přijetí takových opatření, která povedou k finančnímu ozdravění fondu.

Odůvodnění:

Přebytky použitelné rezervy se stanou součástí třetí úrovně finančních prostředků fondu - kapitálové rezervy. Kapitálovou rezervu fondu lze použít na tvorbu výnosů fondu. Z těchto prostředků lze poskytovat půjčky, investovat je apod., ale vždy tak, aby nebylo ohroženo vlastní poslání fondu, tj. výplata dávek a zlepšování sociální situace pojištěnců. Nezbytnost vytvoření této rezervy co nejdříve je dána demografickým vývojem. V průběhu několika nadcházejících let dojde k poklesu míry ekonomicky neaktivních na ekonomicky aktivních a naopak poté dojde k výraznému růstu této míry závislosti. Výnosy z kapitálové rezervy by proto po roce 2000 měly přispět k utlumení rostoucích nároků na příspěvkové zatížení ekonomicky aktivních, případně k zabránění nutnosti omezit úroveň dávek.

Odůvodnění:

Fond je navrhován jako veřejnoprávní instituce, nezávislá na státních orgánech. Protože však na všechny dávky hrazené z fondu je právní nárok, tj. jsou garantovány státem, a protože stát také přispívá do fondu, má stát právo kontroly hospodaření fondu.

Odůvodnění:

Tvorba zdrojů fondu sociálního pojištění z příspěvků placených pojištěnci a zaměstnavateli vyžaduje změny v soustavě daní a odvodů, neboť úhrn daňového zatížení a pojistného musí zachovávat přijatelnou míru. Zásady nového systému financování sociálního pojištění je proto možné plně uplatnit až souběžně s daňovou reformou, která bude uskutečněna k 1. 1. 1993. Ještě před tímto datem je však naprosto nezbytné vytvořit podmínky ke spolehlivému fungování systému výplat dávek a vybírání příspěvků. Navrhuje se proto zřídit fond v předstihu již od 1. 10. 1992.

V důsledku značného objemu finančních prostředků nutných pro výplatu dávek sociálního pojištění již na počátku období účinnosti tohoto fondového hospodaření je nezbytné, aby fond měl dostatek prostředků. Proto je nutné, aby příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců plynuly do fondu již od počátku ledna 1993. Příspěvky z vybíraného pojistného za tento měsíc však poplynou do fondu postupně a se zpožděním. Finanční zajištění výplat dávek v měsíci lednu a v únoru je proto třeba zajistit z jiných zdrojů. Odhad nákladů na výplatu dávek sociálního pojištění v roce 1993 je uveden v tabulkové příloze a z ní lze i odvodit náklady na výplatu těchto dávek v prvních dvou měsících roku 1993.

Pro zajištění finančních prostředků na výplatu dávek na počátku roku 1993 je možno použít různých zdrojů. Jde např. o prostředky státního rozpočtu nebo o půjčku od peněžních ústavů s vládní zárukou anebo o prostředky z Fondu národního majetku. V žádném případě nebude mít tato operace inflační charakter, neboť se jedná jen o zajištění úhrady zákonných nároků, které by stejně musely být vyplaceny.

Probíhající proces společenských změn přináší zásadní obrat v ekonomické oblasti ve prospěch samostatnosti, samofinancování a privatizace. Změna ekonomických pravidel při přechodu k tržnímu hospodářství ovlivňuje ekonomické podmínky života. Dochází ke změnám v ekonomické aktivitě obyvatelstva, v zaměstnanosti, v reálném obsahu plateb za služby, ve vývoji cen a ve zdrojích pro úhradu sociálních nákladů. To má mimořádný dopad do sociální oblasti.

K těmto společenským změnám přistupuje dále demografický vývoj obyvatelstva na našem území. Proces stárnutí, který probíhá prakticky ve všech vyspělých evropských zemích, se u nás výrazně projeví začátkem následujícího tisíciletí.

Současná soustava sociálního zabezpečení není připravena reagovat na uvedené změny. Pro tržní ekonomiku v ní chybí zejména mechanismus dynamické konstrukce výpočtu dávek, jejich valorizace, možnosti pro rozvoj iniciativy občanské vzájemnosti a sociální pojištění.

Rozbory vývoje současného platného systému důchodového zabezpečení i mezinárodní srovnání ukázaly, že nepostačí jen dílčí úpravy současného systému, ale že je třeba nově formulovat některé jeho základní zásady. Zhodnocení výchozích koncepcí zákona o národním pojištění v dobových souvislostech ukazuje, že mnohé z jeho principů lze uplatnit i v soudobých sociálně politických podmínkách a plně tak realizovat humanistický pokrok ideově založený před více než 40 lety.

Dominantní tendencí celé ekonomické reformy a společenské přestavby se má stát rostoucí odpovědnost všech sociálních subjektů, tedy i občanů, za jejich podnikání a budoucnost. Proto by se měla občanům navrátit jejich odpovědnost za způsob jejich života i v oblasti sociálního pojištění. Musí být oslabeny paternalistické přístupy státních orgánů k osudům občanů. V budoucnu budou sociálnímu úsilí státu v oblasti sociálního zabezpečení dominovat právní a sociální záruky stability, solidarity a jistoty, doprovázené podporou samosprávných aktivit občanů. V tomto duchu bude stát také prohlubovat jednotnou koncepci státního sociálního pojištění pro všechny občany a podporovat jejich iniciativu ke spoluúčasti na vlastním sociálním zabezpečení nad povinný rámec, který představuje sociálněprávní záruku lidských práv občanů.

Řešení v celé oblasti sociálního zabezpečení by mělo být celostátní a rovné pro všechny občany, úplné pro všechny sociální události, přiměřené potřebám i osobním zásluhám občanů, jednotné ve svých formách a pravidlech a demokratické ve své správě; přitom by mělo podporovat rozvoj sociální solidarity a společenské odpovědnosti.

Z těchto skutečností plyne nezbytnost připravit novou koncepci sociálního zabezpečení. Za vhodnou dobu pro zavedení nového systému sociálního pojištění lze považovat z demografického hlediska právě devadesátá léta. V tomto období se po přechodnou dobu zpomalí proces stárnutí čs. populace, zejména poroste počet občanů v aktivním věku. Tento relativně příznivý trend však bude negativně ovlivňován očekávaným růstem nezaměstnanosti s jejími průvodními jevy, které se již začínají projevovat růstem nemocnosti, počtu invalidních důchodů a mimořádných starobních důchodů (Graf 1, Tab. příloha).

Nezbytným předpokladem reformy sociálního zabezpečení je zásadní změna dosavadního způsobu jeho financování. Zavedení nového systému financování musí předcházet realizaci koncepce sociálního pojištění, je nutným předpokladem pro její postupné zavádění.

Pro dokonalejší analýzu problematiky je účelné uvést některé charakteristické rysy historického vývoje organizačního uspořádání a financování československého sociálního zabezpečení.

Před 2. světovou válkou bylo poskytování dávek v případě nemoci, mateřství, invalidity, úrazu, stáří a úmrtí živitele zabezpečeno veřejnoprávním sociálním pojištěním, které se po organizační stránce vyznačovalo značnou roztříštěností (členění podle rizik, sociálních skupin, podle profesí). Existovaly ústavy nemocenského pojištění, úrazové pojišťovny, ústavy penzijního pojištění, apod. Šlo převážně o veřejnoprávní korporace s určitou samosprávou, ve které se částečně uplatňoval i vliv pracujících a státní dohled. Vedle sociálního pojištění existovala ještě péče o válečné poškozence a oblast sociální péče. Šlo o péči státu, případně obcí, jejímž těžištěm byla chudinská péče, dále pak péče různých charitativních i církevních organizací, péče ČsČK, spolků, nadací i institucí péče o mládež.

Náklady sociálního pojištění se hradily pojistným, výnosem jmění nositele pojištění a u důchodového pojištění též příspěvkem státu. Úhradové systémy jednotlivých odvětví sociálního pojištění byly založeny na klasických zásadách tehdy používaných pro jejich financování. V nemocenském pojištění bylo pojistné stanoveno tak, aby roční příjmy na pojistném kryly běžné výdaje téhož roku; eventuální výkyvy byly kryty rezervním fondem. V úrazovém pojištění byla úhrada výdajů založena na systému rozvrhu úhradových jistin; pojistné zde bylo stanoveno tak, aby každoročně uhradilo kapitalizovanou hodnotu nově vzniklých důchodů. V důchodovém pojištění byla úhrada výdajů založena na systému pevné pojistně technické průměrné prémie; prémie byly stanoveny jednotnými sazbami tak, aby hodnota všech budoucích výdajů nositele pojištění se rovnala hodnotě všech jeho budoucích příjmů a jmění ústavu. Pojistné hradily zpravidla zaměstnavatelé a zaměstnanci polovinou. V úrazovém pojištění, které mělo charakter odpovědnostního pojištění podniků, nesly celé pojistné podniky. Výdaje na sociální služby byly hrazeny přímo z rozpočtových prostředků státu, okresů a obcí. Hospodářské důsledky druhé světové války způsobily, že po jejím skončení byla pojistně matematická rovnováha nositelů důchodového pojištění zcela rozvrácena.

V roce 1948 došlo ke zřízení Ústřední národní pojišťovny a zavedení jednotného systému národního pojištění. Národní pojišťovna byla veřejnoprávní korporací hospodařící podle sociálně pojišťovacích principů. Zdroj příjmů národního pojištění tvořily především příjmy na pojistném, které se vyměřovalo procentní sazbou ze započitatelného příjmu pojištěnce. Tato sazba činila 23,8 %, z toho organizace platily 14,9 %. Národní pojištění zahrnovalo nemocenské pojištění pracovníků (dávky i lékařskou péči) a jejich rodinných příslušníků a důchodové pojištění nejen zaměstnanců, ale i všech osob samostatně hospodařících.

Od 1. ledna 1952 byly tzv. věcné dávky národního pojištění včleněny do zdravotnických služeb a jako celé zdravotnictví financovány přímo ze státního rozpočtu. Zákonem č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, bylo nemocenské pojištění organizačně odděleno od důchodového, ekonomická samostatnost obou těchto odvětví byla v podstatě likvidována a jmění Ústřední národní pojišťovny (finanční prostředky i nemovitosti) bylo inkamerováno státu. Došlo také k postupným změnám sazeb pojistného. Zaměstnanecký podíl, tj. srážka na pojistném z pracovního příjmu zaměstnanců, byla od 1. ledna 1953 zrušena a zahrnuta do sazeb daně ze mzdy (ve výši 8.9 %).

Všechny tyto změny zbavily instituce sociálního zabezpečení zcela vlastní ekonomické základny a začlenily je plně do státního rozpočtu. Zkušenosti uplynulých let ukázaly negativní rysy tohoto řešení. Hospodářské potíže státu se projevovaly tendencí brzdit rozvoj sociálního zabezpečení a dokonce zasahovat do získaných práv a nároků. Financování sociálního zabezpečení ze státního rozpočtu přetrvává do současnosti. Ze jde přitom o nemalé částky vyplývá z Tabulky č. 1, Tab. příloha.

Otázky budoucí struktury sociálního zabezpečení a jeho financování byly konzultovány s odborníky vyspělých evropských zemí. Jednalo se zejména o použitelných zdrojích pro fondy, o výši sazeb příspěvků a metodiku jejich vybírání, o struktuře fondů, jejich správě a hospodaření s nimi. Ukazuje se, že výše příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů a popř. státu a přísnost při jejich vybírání se v různých zemích vzájemně liší (Tabulky 2 a 3, Grafy 2 a 3 v Tab. příloze). V některých zemích podléhají příspěvkové povinnosti příjmy v neomezené výši, někde je tato výše omezena (Tabulka 2, Tab. příloha). Při stanoveném maximálním příspěvkovém základu přesahuje svým příjmem tuto hranici nejvýše 10 % pojištěnců. Mezinárodní zkušenosti vesměs ukazují nutnost oddělit daně a příspěvky na sociální zabezpečení. Pro občany je totiž psychologicky mnohem přijatelnější případné zvýšení příspěvků na sociální zabezpečení, protože vědí, že toto zvýšení bude pro ně znamenat bezprostřední prospěch. Úprava daní může přinést prospěch občanovi pouze zprostředkovaně. Ve většině evropských zemí se financování sociálního pojištění neprovádí na principech čistě pojišťovacích tvorbou kapitálových rezerv. Tento způsob byl většinou nuceně opuštěn v polovině sedmdesátých let, kdy systémy sociálního pojištění nebyly v důsledku růstu nezaměstnanosti a inflace schopné překonat finanční obtíže bez pomoci státu či omezení nároků. Proto se nyní převážně využívají kombinované systémy zahrnující principy čistého pojištění a průběžného financování z příspěvků účastnických subjektů.

Čs. stát ani orgány sociálního zabezpečení nemají finanční rezervy, které by mohly být použity jako kapitálový vklad pro financování sociálního pojištění na základě kapitálových rezerv od samého počátku zavedení nového systému. S přihlédnutím k této skutečnosti, k hospodářské situaci našeho státu, ke zkušenostem ze zahraničí i k nutnosti trvalého krytí běžných výdajů na důchody a nemocenské, je průběžné financování povinného sociálního pojištění, s možností dalšího dobrovolného připojištění, jediným možným řešením.

K trvalému zajištění potřebných zdrojů financování sociálního pojištění je účelné finanční toky oddělit od státního rozpočtu a vytvořit fond sociálního pojištění, do kterého budou všechny zaměstnavatelské organizace a pracující přispívat. Fond bude mít vnitřní členění, jeho součástí bude účet nemocenského pojištění a účet důchodového pojištění.

Příspěvky do fondu nebudou součástí daňového systému; jejich výše bude stanovena zákonem o financování sociálního pojištění. Přitom by nemělo dojít celkově k vyššímu odvodovému a daňovému zatížení občanů a zaměstnavatelů, neboť příspěvky na sociální pojištění budou de facto vyčleněny z dosavadních daní a odvodů. Příspěvky hrazené zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými budou odečitatelnou položkou od příjmu z výdělečné činnosti rozhodného pro výpočet daní.

Rozhodujícím zdrojem příjmů fondu budou příspěvky placené občany a zaměstnavateli. Je však plně odůvodněné, aby do fondu podle přesně stanovených pravidel a za přesně specifikované situace přispíval i stát. Stát by měl hradit příspěvek za osoby, kterým je vypláceno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnaní, za rodiče pobírající rodičovský příspěvek a za občany v základní (náhradní) vojenské službě. Jde vesměs o státem uznané náhradní doby určené zákonem. Při existenci nezaměstnanosti se snižuje počet subjektů pobírajících mzdu a tedy i objem příspěvků plynoucích do fondu; nezaměstnaný z podpory do fondu nepřispívá. Pokud má být doba nezaměstnanosti zohledněna v důchodovém pojištění, je zcela nezbytné pro stabilitu fondu, aby za ni byly zaplaceny příspěvky. Za nezaměstnané pobírající hmotné zabezpečení bude příspěvky hradit stát, ostatním nezaměstnaným bude umožněno si dobrovolně doplatit pojistné v pozdějším období podle jejich vlastního rozhodnutí.

Ze státního rozpočtu by měly dále do fondu plynout příspěvky na zvýšení základních důchodů na stanovenou hranici jediného zdroje příjmů, na valorizaci důchodů převyšující jejich přizpůsobení růstu průměrné mzdy a na výplatu důchodů do zahraničí. Důchody vyplácené do zahraničí jsou vyplácené většinou na základě prezidentských dohod. Náklady na jejich výplatu by měl tedy rovněž nést stát, minimálně po tu dobu, kdy fond nebude disponovat dostatečnou kapitálovou rezervou pro dynamický rozvoj celé oblasti sociálního pojištění. Příspěvek státu na valorizaci bude poskytován jen po přechodnou dobu, kdy se bude snižovat reálná mzda. Trvalý však bude příspěvek státu na úpravu nízkých důchodů. Poskytování tohoto příspěvku státem je plně odůvodněné, neboť zvyšování důchodů na hranici jediného zdroje příjmu prováděné na základě zjišťování sociální potřebnosti, má charakter plošného poskytování dávek sociální pomoci.

Předpokládá se, že při sestavování rozpočtu fondu budou ve spolupráci s ministerstvem financí určeny i položky jednotlivých příspěvků státního rozpočtu do fondu. V průběhu roku pak budou příspěvky poskytované ze státního rozpočtu převáděny na účet fondu pravidelně v měsíčních splátkách na základě aktuálních statisticky zjištěných skutečností.

Z fondu budou hrazeny peněžité obligatorní dávky důchodového pojištění a dávky nemocenského pojištění. Jde o dávky s přímou vazbou na výši výdělku občana, ze kterého je určena absolutní hodnota výše jeho příspěvku do fondu. Financování zdravotnické péče a hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebude realizováno z prostředků fondu sociálního pojištění; bude řešeno odděleně. Toto řešení přispěje k průhlednosti finančních toků a nebude tak docházet k tomu, že např. problémy důchodového pojištění budou řešeny na úkor zdravotnických služeb či naopak. Vývoj výdajů na zabezpečení v nezaměstnanosti bude záviset především na úspěšnosti aktivní státní politiky zaměstnanosti a nikoliv na příjmech pracujících. Rovněž zákonitosti vývoje výdajů na zdravotnictví jsou odlišné od faktorů ovlivňujících výdaje na sociální pojištění a ani ve státech s přísnou státní kontrolou se nedaří omezit prudký růst výdajů na zdravotnickou techniku a léky. I když systémy financování sociálního pojištění, zdravotní péče a nezaměstnanosti se budou zpočátku rozvíjet odděleně, neznamená to, že by tento jejich vývoj měl být nekoordinovaný. Vzhledem k tomu, že cílovým řešením je ucelený sociální systém, měly by být úroveň dávek a služeb a jejich financování v jednotlivých oblastech řešeny ve vzájemném souladu.

Některé dávky, např. přídavky na děti (výchovné), rodičovský příspěvek a podpora při narození dítěte budou přeměněny na státní dávky poskytované jako součást státní rodinné politiky. Je proto namístě, aby výdaje na ně byly nadále hrazeny ze státního rozpočtu. To podporuje i skutečnost, že tyto dávky nemají přímou vazbu na mzdy pracujících a ani je nenahrazují.