FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. v. o.
1268
Vládní návrh
Zásady zákona o financování sociálního pojištění
Zásada č. 1
Pro financování peněžitých dávek důchodového a nemocenského pojištění odvozených z pracovních příjmů a příjmů jim na roveň postavených se zřizuje fond sociálního pojištění (dále jen "fond"). Toto pojištění je v rozsahu stanoveném zákonem povinné.
Odůvodnění:
Fondy, z nichž bylo financováno sociální pojištění, v různých formách existovaly v Československu od jeho vzniku až do roku 1952. Fondové hospodářství v oblasti sociálního pojištění zaniklo zákonem č. 76/1952 Sb., o dani ze mzdy, od 1. 1. 1953. Náklady na sociální pojištění se staly jednou z položek státního rozpočtu. Toto uspořádání vedlo k reziduálnímu přístupu státu k sociálnímu zabezpečení a způsobilo, že pro občany je takový systém značně nepřehledný, protože nevědí, kolik a za co v rámci daně ze mzdy platí. Ve svých důsledcích to znamená, že občané očekávají, co jim stát přidělí, případně se domáhají, aby jim stát přidělil více, aniž by se sami iniciativně podíleli na zabezpečení své budoucnosti. Jedním z cílů probíhajících sociálně ekonomických změn je zvýšit odpovědnost všech sociálních subjektů za jejich konání a budoucnost. Současná soustava sociálního zabezpečení tento přístup neumožňuje.
Připravuje se proto zcela nová koncepce soustavy sociálního pojištění, která by byla schopna přiměřeně reagovat na nové dynamické pojetí ekonomického rozvoje, včetně privatizačních postupů. Základem budoucího základního systému sociálního pojištění je jednotná soustava pro všechny občany. Z těchto důvodů musí být sociální pojištění povinné.
Jednou z etap postupného zavádění nové koncepce sociálního pojištění, která je nezbytným předpokladem její realizace, je zásadní změna dosavadní formy financování sociálního zabezpečení ze státního rozpočtu. Bude vytvořen na státním rozpočtu nezávislý finanční fond, jehož základním zdrojem budou pravidelné příspěvky odvozené z pracovních příjmů. Výše příspěvků bude stanovena tak, aby získané finanční prostředky spolu s příspěvkem státu kryly výplatu dávek a umožnily vytvoření použitelné rezervy na krytí nepředvídaných událostí a perspektivně i vytvoření kapitálové rezervy, jejíž investování by bylo zdrojem příjmů do fondu. Financování sociálního pojištění prostřednictvím fondu umožní hospodárné využití všech zdrojů, neboť prostředky fondu koncem roku nepropadají.
Zásada č. 2
Fond je právnickou osobou. Fond plní úkoly prostřednictvím svých orgánů. Vnitřní členění fondu, včetně jeho orgánů, upraví statut fondu, který schválí vláda České a Slovenské Federativní Republiky. Sídlem fondu je Praha. Fond působí na celém území České a Slovenské Federativní Republiky.
Odůvodnění:
Fond sociálního pojištění v právních vztazích vystupuje vlastním jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Má charakter veřejnoprávního fondu, což vyplývá z faktu, že na sociální pojištění budou přispívat pojištěnci a jejich zaměstnavatelé.
Jednou ze základních tendencí v oblasti sociálního pojištění vyspělých evropských zemí je dosáhnout co nejvyššího sblížení těchto soustav tak, aby při vysoké mobilitě pracovních sil byla pracovníkům zachována jejich práva na dávky sociálního pojištění odvozené z pracovní činnosti bez ohledu na to, ve které zemí tuto činnost vykonávali. Pro úspěšné začlenění ČSFR do Evropských společenství je nutné tyto tendence respektovat i při budování nového čs. systému sociálního pojištění. Především by nemělo docházet k diferenciaci tam, kde již bylo dosaženo jednoty. Je nutno posilovat vzájemný vztah mezi individuálním vkladem občana a jeho budoucími nároky v základním systému sociálního pojištění bez ohledu na to, kde vznikly a kde budou vypláceny, a i tím podporovat odpovědnost každého jednotlivce za vlastní budoucnost.
Vazba mezi ekonomickou výkonností území a výdaji na základní sociální dávky se při hledání co nejjednodušších forem přenosu práv z území na území spíše zmenšuje. Naopak posilování této vazby je současně třeba prohlubovat v oblasti sociální pomoci kde je žádoucí úroveň dávek a služeb v konkrétní historické době co nejúžeji provázat s místními podmínkami a potřebami.
Zachování principu jednotné soustavy sociálního pojištění na celém území ČSFR vyžaduje, aby v celé federaci byly nároky na základní dávky sociálního pojištění i příspěvkové povinnosti jednotlivých subjektů (zaměstnavatelů a zaměstnanců) jednotné. Tuto jednotu bude možné udržet, jen pokud bude zaveden fond sociálního pojištění s působností na celém území ČSFR. Takové uspořádání nikterak nemusí ovlivnit dosavadní způsob vyplácení dávek prostřednictvím příslušných orgánů republik, tj. České a Slovenské správy sociálního zabezpečení. Předpokládá se, že tyto orgány budou kromě výplaty dávek vybírat i příspěvky do fondu. Přitom v souladu s moderními tendencemi se počítá s tím, že tyto administrativní činnosti budou v budoucnu v rámci republik dále decentralizovány tak, aby se dostaly co nejblíže k jednotlivým subjektům.
Zachování jednotného systému sociálního pojištění, včetně společného fondu na celém území ČSFR, doporučují i zahraniční experti (z Mezinárodní organizace práce, Rady Evropy, Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení, Mezinárodního měnového fondu a Světové banky), kteří se problematikou naší ekonomiky v uplynulých měsících podrobně zabývali.
Zkušenosti jiných zemí i naše ukazují, že vytvoření oddělených nezávislých fondů by nutně ve svých důsledcích vyústilo v rozdílné systémy dávek pro ČR a SR a ve značné komplikace jejich vzájemného účtování při změnách pracoviště a bydliště a vedlo by k separátnímu vývoji sociálního pojištění, a to jak ve výši příspěvkové povinnosti, tak i následně ve výši vyplácených dávek, což by mělo nepříznivé dopady na zajištění volného pohybu pracovních sil.
Při zavedení dvou fondů by bylo velmi obtížné náklady na již vyplácené důchody spravedlivě rozdělit vzhledem k tomu, že generace aktivních bude vytvářet finanční prostředky pro generaci důchodců nezávisle na tom, kde důchodci pracovali a kde nyní žijí.
Rozdílný demografický vývoj a možný rozdílný hospodářský rozvoj obou republik (jako důsledek jejich co největší ekonomické samostatnosti) by navíc vedl k nutnosti provádět mezi fondy finanční vyrovnání v závislosti na místě placení příspěvku a pobírání důchodu, a tedy k přechodu na princip dílčích důchodů, používaný dnes při výplatě důchodů mezi různými státy a působící značné problémy jak pro orgány důchodového pojištění, tak i pro důchodce. Toto komplikované zúčtování by vedlo k podstatnému nárůstu správních agend i výdajů, což by mohlo ohrozit i samotný přechod na nový systém sociálního pojištění. Orgány sociálního zabezpečení již v současné době zvládají rostoucí objem činností jen s velkými potížemi, a proto by se budoucí řešení měla oprostit od neúčelných činností. Problémy by způsobovalo též zvyšování těchto dílčích důchodů.
Dalším důvodem pro působnost fondu na celém území ČSFR je ta skutečnost, že vláda ČSFR při schválení nové koncepce sociálního pojištění rozhodla o tom, že tato koncepce se také vztahuje na ozbrojené složky, tj. na vojáky z povolání, policisty a příslušníky sborů nápravné výchovy. To znamená, že financování sociálního pojištění musí zahrnout i ozbrojené síly.
Zásada č. 3
Ručitelem výplaty nárokových dávek v případě nedostatku prostředků fondu je stát.
Odůvodnění:
Povinnost státu garantovat základní sociální zabezpečení vyplývá mimo jiné z článků 30 a 31 Ústavní listiny základních práv a svobod. Na všechny dávky hrazené z fondu sociálního pojištění je právní nárok. Jejich výše a podmínky výplaty, právě tak jako výše příspěvků, jsou stanoveny samostatným zákonem. Případný nedostatek finančních prostředků fondu tedy nesmí ohrozit výplatu zákonem stanovených dávek. Proto v případě nedostatku prostředků fondu budou garantovány prostředky pro překlenutí vzniklé mimořádné situace formou půjček nebo dotací ze státního rozpočtu.
Při dlouhodobém nedostatku finančních prostředků fondu budou přijímána systémová opatření spočívající v zákonných úpravách výše příspěvků, případně podmínek nároků na dávky či výše dávek s cílem obnovení jeho bilanční rovnováhy.
Zásada č. 4
Zaměstnavatelé, zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné platí povinně příspěvky do fondu. V případech stanovených těmito zásadami tato povinnost přechází na stát.
Příjmy a výdaje fondu jsou účtovány zvlášť pro důchodové pojištění, zvlášť pro nemocenské pojištění a zvlášť pro správní výdaje.
Odůvodnění:
Základním účelem fondu je hradit výdaje na dávky sociálního pojištění. Vzhledem k tomu, že při jeho zavedení budou k dispozici pouze průběžně se vytvářející zdroje z příspěvků a fond nebude disponovat žádnou rezervou, je nezbytné, aby systém financování důchodového pojištění byl založen na principu mezigenerační solidarity (stávající generace aktivních hradí výdaje na dávky generaci důchodců), tj. na principu průběžného financování. Cílem však je tuto mezigenerační solidaritu postupně omezit a naopak zvýšit přímou odpovědnost každého jednotlivce za vlastní budoucnost. K tomu však musí být vytvořena použitelná a později kapitálová rezerva fondu, která svými výnosy alespoň z části pokryje výdaje fondu. Naproti tomu v nemocenském pojištění bude financování založeno na principu solidarity mezi zdravými a nemocnými občany.
Tok finančních prostředků bude mít přesně definované vstupy a výstupy a přesně vymezenou vazbu na státní rozpočet. Příspěvky budou poukazovány přímo na příslušný účet fondu, přičemž jejich použití bude přesně specifikováno, takže nebude již možné jejich přerozdělení na jiné účely mimo fond sociálního pojištění, jako doposud, kdy jsou součástí daní a odvodů plynoucích do všeobecných rozpočtových příjmů.
Vykonávají-li zaměstnanec či osoba samostatně výdělečně činná více činností zakládajících sociální pojištění, jsou povinni platit příspěvky z každé takové činnosti.
Samostatné účty důchodového a nemocenského pojištění zajistí lepší přehled o stavu finančních prostředků na poskytované dávky a umožní stanovit jejich potřebný objem pro budoucí období. Krátkodobou nahodilou insolventnost na jednom z účtů lze řešit operativně výpomocí z druhého účtu.
Rozpočet správních výdajů je součástí rozpočtu fondu. Čerpání správních výdajů by se mělo řídit zásadami maximální efektivnosti, s cílem poskytnout co nejlepší podmínky účastníkům pojištění při výběru příspěvků a vyplácení dávek.
Zásada č. 5
Z fondu jsou hrazeny
a) tyto dávky důchodového pojištění: důchod starobní, invalidní, částečný invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí včetně příplatků vyplácených k těmto důchodům,
b) tyto dávky nemocenského pojištění: nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,
c) výdaje na správu fondu.
Odůvodnění:
Uvedené dávky jsou v zásadě odvozeny ze mzdy. Příspěvky do fondu jsou také odvozovány ze mzdy, a proto je namístě tyto dávky, a žádné jiné, hradit z prostředků fondu. Tyto dávky jsou definované zatím v zákoně o sociálním zabezpečení, v zákoně o nemocenském pojištění a v dalších předpisech a počítá se s tím, že budou zahrnuty do připravovaného zákona o sociálním pojištění.
Z fondu se nebudou hradit výdaje na státní dávky (některé jsou dosud nemocenskými dávkami), např. přídavky na děti (výchovné), rodičovský příspěvek, podpora při narození dítěte, dávky a služby sociální péče a pohřebné. Tyto dávky se budou nadále hradit ze státního rozpočtu a rozpočtů územních orgánů. Uvedené dávky nejsou odvozovány ze mzdy, jejich výše je určována podle vývoje životních nákladů a na základě rozhodnutí příslušných orgánů o potřebné míře jejich krytí jednotlivým skupinám obyvatel. Většinou se jedná o dávky spojené s rodičovstvím, u nichž je zpravidla obtížné realizovat princip pojištění. Příjmy mladých rodin jsou většinou na počátku kariéry nízké, a proto se na jejich sociální zabezpečení volí princip celonárodní solidarity. Přitom však nemusí nutně jít o plošnou solidaritu, ta může být naopak velmi cíleně zaměřená, pokud se při ní využije např. formy progresivního zdanění příjmů či daně na luxusní zboží. Takové řešení může vést i k mnohem větší efektivitě vynaložených prostředků na podporu mladých rodin, neboť se při něm může uplatnit i kriterium sociální potřebnosti. Bude však zřejmě účelné provádět jejich výplatu prostřednictvím orgánů sociálního zabezpečení.
Správa fondu musí být financována z prostředků fondu, aby se zvýšila její samostatnost a nezávislost při rozhodování na státním rozpočtu a změnách ve finanční politice státu. Tím bude umožněn v souladu se zájmy pojištěnců a zaměstnavatelů účelný rozvoj poskytovaných služeb. Rozvoj sociálního pojištění bude též klást zvýšené požadavky na vybavení vhodnou výpočetní technikou. Předpokládá se, že správní výdaje by neměly překročit 3 procenta příjmů fondu.
Zásada č. 6
Zdrojem fondu jsou:
a) příspěvky zaměstnavatelů určené procentem ze mzdových prostředků a dalších plnění zúčtovaných k výplatě,
b) příspěvky zaměstnanců určené procentem z hrubé mzdy a dalších pracovních příjmů,
c) příspěvky osob samostatně výdělečně činných a osob spolupracujících určené procentem z příjmů z výdělečné činnosti,
d) příspěvky dobrovolně pojištěných osob určené procentem z jimi zvoleného vyměřovacího základu,
e) příspěvky ze státních rozpočtů
- za nezaměstnané osoby, kterým je vypláceno hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání,
- za občany pobírající rodičovský příspěvek,
- za občany v základní (náhradní) vojenské službě a civilní službě,
- na výdaje za zvýšení důchodů na hranice jediného zdroje příjmů,
- na výdaje na valorizaci důchodů převyšující jejich přizpůsobení růstu průměrné mzdy,
- na vyrovnání výše příspěvku za skupiny osob, kterým byla na přechodnou dobu snížena pojistná sazba,
- na výplatu důchodů do zahraničí,
- na výdaje spojené se zhodnocením doby odbojové činnosti a odškodnění rehabilitovaných osob v důchodovém pojištění,
f) výnosy z prostředků fondu,
g) další příjmy, kterými jsou zejména penále, pokuty, přirážky k příspěvkům, regresní náhrady, dary, dědictví.
Odůvodnění:
Příjmy fondu budou tvořeny především z příspěvků zaměstnavatelů a zaměstnanců. Příspěvky zaměstnavatelů budou hradit všechny organizace včetně rozpočtových, příspěvkových, apod. (to si vyžádá příslušné změny v odvodových povinnostech a rozpočtovaných mzdových prostředcích) a soukromí podnikatelé za své zaměstnance. Výše příspěvku bude stanovena procentem z částky rozhodné pro výpočet příspěvku. Např. u zaměstnanců se jedná o mzdu, resp. jiné odměny poskytované za plnění pracovních úkolů, neboť hlavní dávky sociálního pojištění jsou také odvozovány z mezd. Proto bude přihlíženo i k naturálním požitkům, a to v rozsahu, v jakém jsou podle platných předpisů považovány za mzdu. U vyměřovacího základu osoby samostatně výdělečně činné se počítá s jeho vazbou na právní předpisy upravující daň z příjmu.
Použitá terminologie odpovídá současným předpisům. V souladu s postupem reformy v oblastech pracovněprávních, mzdových a daňových bude používaná terminologie upravována.
Zavádí se možnost dobrovolně se důchodově pojistit. Okruh osob na něž se toto dobrovolné důchodové pojištění vztahuje a základní pojistné podmínky jsou specifikovány v zásadě č. 13.
Příspěvky ze státního rozpočtu budou poskytovány podle přesně definovaných pravidel, která jsou uvedena v následujících zásadách. Stát bude hradit příspěvky za občany, kteří z objektivních důvodů nejsou zapojeni do výdělečné činnosti a bude poskytovat prostředky na zvýšení důchodů na minimální potřebnou úroveň. Jedním z důvodů hradit příspěvky do fondu z prostředků státního rozpočtu za vymezené skupiny obyvatel je skutečnost, že okruhy plátců příspěvků a plátců daní nejsou stejné, okruh plátců daní je větší. Také položky určující příjmy fondu (body a) až c) této zásady) jsou pouze podmnožinou všech položek, ze kterých se budou platit daně. Přitom příspěvek do fondu je stanoven jednotným procentem zatímco sazba daně progresivně.
Protože výše důchodových dávek je odvozena ze mzdy, doba, po kterou občan mzdu nepobírá a neplatí příspěvek, by se nemohla započítat jako doba pojištění. Tím by došlo k podstatnému zhoršení současných podmínek nároku na důchod. Fond, tak jak je koncipován, však nemá finanční prostředky umožňující tuto dobu uznat jako dobu po jištění. Muselo by dojít k zvýšení příspěvkových sazeb a tím vlastně k určitému poškození všech plátců příspěvků. Má-li se zajistit finanční stabilita fondu, je třeba doplňovat prostředky za tyto občany do fondu zvenčí.
Z fondu budou hrazeny náklady na valorizaci důchodů podle růstu mezd, neboť úměrně s růstem mezd se budou zvyšovat i příjmy fondu. Zvýšené náklady na případnou valorizaci podle růstu životních nákladů, v případě poklesu reálné mzdy, však musí být hrazeny ze státního rozpočtu. Očekává se, že v roce 1993 půjde o částku cca 4 mld. Kčs. Obdobně musí být hrazeny i výdaje na zvýšení důchodů na stanovené hranice jediného zdroje příjmu (v roce 1993 půjde o částku cca 3 mld Kčs). Úhrada výdajů z prostředků fondu by vyžadovala zvýšení příspěvků a tím další pokles reálných mezd. Očekávané výdaje na tyto účely budou každoročně začleněny do návrhu státního rozpočtu a v průběhu rozpočtového období pravidelně měsíčně převáděny na účet fondu.
Důchody do zahraničí jsou vyplácené převážně na základě dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení (pojištění). Proto náklady na dnes vyplácené důchody do zahraničí musí nést stát. Při uzavírání nových dohod o výplatách důchodů do zahraničí bude nutno vždy na přechodnou dobu zavést systém postupného přebírání krytí dodatečně vzniklých nákladů fondem s tím, že rozdíl bude hrazen státem.
Zvýhodnění odbojové činnosti a odškodnění rehabilitovaným osobám nevyplývá z pracovní činnosti, a proto náklady na ně je třeba hradit ze státního rozpočtu, odhaduje se, že náklady na zvýšení důchodů z titulu odbojové činnosti a na zvýšení důchodů v rámci soudní a mimosoudní rehabilitace budou činit cca 1,5 mld Kčs ročně.
Perspektivně významným příjmem fondu budou i úroky z uložených finančních prostředků fondu a v případě vytvoření rezervy fondu i výnosy z hospodaření s těmito prostředky v rámci stanovených pravidel o způsobu hospodaření s fondem.
Podle zásady konkrétní odpovědnosti je třeba, úměrně zavinění, postihovat zaměstnavatele v tom případě, kdy buď nese odpovědnost za zvýšenou úrazovost nebo nemocnost nebo v tom případě, kdy díky jeho nečinnosti existuje na pracovišti takový stav, který vznik vyšší úrazovosti (nemocnosti) podmiňuje. Proto se navrhuje, aby příjmem fondu byly i penále, pokuty, regresní náhrady atd.
Zásada č. 7
Příspěvek do fondu placený
a) zaměstnavatelem činí
... % z objemu mzdových prostředků a dalších plnění zúčtovaných k výplatě na účet nemocenského pojištění,
... % z objemu mzdových prostředků a dalších plnění zúčtovaných k výplatě na účet důchodového pojištění,
b) zaměstnancem činí
... % z hrubé mzdy a dalších příjmů na účet nemocenského pojištění,
... % z hrubé mzdy a dalších příjmů na účet důchodového pojištění,
c) osobou samostatně výdělečně činnou a osobou spolupracující činí
... % z vyměřovacího základu na účet nemocenského pojištění,
... % z vyměřovacího základu na účet důchodového pojištění,
d) dobrovolně pojištěnou osobou činí
... % z vyměřovacího základu na účet důchodového pojištění.
Vyměřovací základ osob uvedených v písmenech c) a d) nesmí činit méně než stanovená částka odvozená od minimální mzdy.
Odůvodnění:
Procentní výši příspěvků nelze v této fázi prací na systému financování stanovit. Jejich výše bude záviset na konkrétním vývoji zaměstnanosti, mezd, inflace, přijatých právních úprav apod. v roce 1992. Celková výše příspěvku musí zajišťovat finanční prostředky na běžné výplaty dávek důchodového a nemocenského pojištění a perspektivně i prostředky na jejich další rozvoj.
Dosavadní propočty ukazují, že úhrnná výše příspěvku na sociální pojištění by měla být stanovena ve výši cca 34 %. Tato výše by měla zajistit vytvoření nezbytné minimální rezervy fondu do pěti let od zahájení jeho činnosti tak, jak se předpokládá v zásadě č. 23. Z uvažované částky 34 % by připadalo na důchodové pojištění cca 29 - 30 % a na nemocenské pojištění 4 - 5 %. Tyto sazby by platily pro osoby uvedené v písmenu c), resp. písmenu d). Rozdělení příspěvků mezi zaměstnavatele a zaměstnance se uvažuje v poměru 3: 1 (příspěvek placený zaměstnavatelem cca 25 %, příspěvek placený zaměstnancem cca 9 %) s tím, že definitivní rozhodnutí musí být přijato v souladu se stanovením výše daně z příjmů a příspěvků na zdravotní pojištění a případné další fondy tak, aby nedošlo po daňové reformě a změně financování sociální oblasti ke snížení čistých příjmů obyvatelstva.
Odhad výše příspěvku je proveden na současnou úroveň sociálního zabezpečení. Po zavedení fondového hospodaření bude třeba pravidelně provádět pojistně - matematické vyhodnocení finanční situace fondu a v případě potřeby navrhovat změny výše příspěvků.
Nestanoví se maximální hranice výše příspěvku, ale je ve vazbě na minimální mzdu stanovena minimální výše příspěvku u osob samostatně výdělečně činných a osob dobrovolně pojištěných (obdoba současného právního stavu). Přitom nízký příspěvek se projeví minimálním zvýšením druhé složky důchodu pojištěnce a v době jeho pracovní aktivity i nárokem na nízké nemocenské. V osmdesátých letech se ve vyspělých evropských zemích projevovala tendence neurčovat maximální hranici příspěvkového základu, neboť se tak dosahuje lepšího rozložení příspěvkové povinnosti a tato praxe přispívá k posílení finanční stability systémů a je součástí všeobecné sociální solidarity.
Pravidla pro odvod příspěvků do fondu platí i pro pracující důchodce. V opačném případě by práce důchodců, z hlediska zaměstnavatelských organizací, byla levnější, což by mělo negativní dopad na zaměstnanost mladších pracovníků. Důchodcům však bude umožněn přepočet důchodu za tuto další činnost.
Vzhledem k tomu, že se navrhuje systém pracovních kategorií zrušit, nenavrhují se vyšší příspěvkové sazby za zaměstnání dosud zařazená do těchto preferovaných kategorií. Po zrušení pracovních kategorií pro dosud aktivní pracující totiž nebude možno požadovat adresně na žádné skupině pracujících hradit zvýšené náklady na vyplácené důchody zvýšené za práci v I. a II. pracovní kategorii v minulosti. Proto budou zvýšené náklady na již získané nároky a na v současné době již vyplácené důchody za práci v I. a II. pracovní kategorii promítnuty v navržených příspěvkových sazbách.
Dobrovolně pojistit se bude možno jen na důchodové pojištění, nikoliv na nemocenské pojištění. Tomu bude muset odpovídat i výše příspěvku na dobrovolné pojištění.
Zásada č. 8
Příspěvek na důchodové pojištění za nezaměstnané osoby pobírající hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání je hrazen ze státního rozpočtu. Měsíční výše příspěvku se stanoví ve výši ... % z celkových výdajů na vyplacené hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání.
Odůvodnění:
Doba nezaměstnanosti, po kterou bude občan pobírat hmotné zabezpečení, se bude hodnotit pro účely důchodového pojištění. Přitom však se považuje za nezbytné, aby příspěvky na důchodové pojištění hradil stát. V opačném případě by tato doba nemohla být pro důchod hodnocena. Navrhované řešení přispěje i k podpoře zájmu státu o aktivní přístup k politice zaměstnanosti.
Nezaměstnanou osobou se rozumí uchazeč o zaměstnání ve smyslu zákona o zaměstnanosti. Hmotné zabezpečení nezaměstnaných je zajišťováno v místě jejich trvalého pobytu, kde je vedena i evidence těchto osob. Výše příspěvku státu bude určována z celkových výdajů na vyplacené hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání za nejbližší známé čtvrtletí příslušným procentním podílem odpovídajícím výši příspěvku na důchodové pojištění podle zásady č. 7.
Zásada č. 9
Příspěvek na důchodové pojištění za občany pobírající rodičovský příspěvek je hrazen ze státního rozpočtu. Měsíční výše příspěvku se stanoví ve výši ... % ze součinu částky minimálního vyměřovacího základu uvedeného v zásadě č. 7 a počtu případů poživatelů rodičovského příspěvku.
Odůvodnění:
Dobu péče o dítě, po níž jeden z rodičů pobírá rodičovsky příspěvek, je odůvodněné zohledňovat pro účely důchodového pojištění. Protože však příjemci rodičovského příspěvku mohou mít jen minimální příjem, je třeba, aby za ně příspěvek do fondu uhradil stát. Příjemci rodičovského příspěvku jsou většinou mladí lidé, jejichž příjem a ani příjem jejich vrstevníků nedosahuje celostátního průměru. Navrhuje se tedy použít pro výpočet příspěvku do fondu na důchodové pojištění minimální vyměřovací základ.
Zásada č. 10
Příspěvek na důchodové pojištění za občany v základní (náhradní) vojenské službě a civilní službě je hrazen ze státního rozpočtu. Měsíční výše příspěvku se stanoví ve výši ... % ze součinu částky minimálního vyměřovacího základu uvedeného v zásadě č. 7 a počtu takových občanů.
Odůvodnění:
Náklady na základní (náhradní) vojenskou službu se hradí ze státního rozpočtu, a proto i úhrada příspěvku na důchodové pojištění vojáků základní (náhradní) vojenské služby se bude hradit ze státního rozpočtu. Obdobně se navrhuje hradit i příspěvek za občany v civilní službě vykonávající činnosti stanovené zákonem v rámci příslušných resortů, které jim poskytují hmotné a materiální zajištění.
Zásada č. 11
Zaměstnavatelé a zaměstnanci hradí příspěvek měsíčně. Rozhodným obdobím pro zjištění výše příspěvku je předchozí kalendářní měsíc.
Odůvodnění:
Příspěvek hrazený zaměstnavateli a zaměstnanci je odvozen především ze mzdových prostředků nebo hrubé mzdy (zásada č. 6 písm. a) a b)). Tyto se měsíčně účetně sledují, a proto se navrhuje stanovit rozhodným obdobím pro zjištění výše příspěvku kalendářní měsíc. V následujícím měsíci bude pak vždy příspěvek uhrazen.
Zásada č. 12
Osoby samostatně výdělečně činné i osoby spolupracující hradí příspěvek samostatně. Příspěvek se odvozuje procentní částkou z vyměřovacího základu stanoveného za předchozí kalendářní rok.
Odůvodnění:
Přejímá se platná právní úprava přijatá zákonem č. 110/1990 Sb., která postavila samostatně výdělečnou činnost v oblasti sociálního zabezpečení na stejnou úroveň se zabezpečením ostatních skupin pracujících. Tato právní úprava se osvědčila a nečiní v praxi potíže ani pojištěncům ani orgánům, které provádějí jejich zabezpečení. Předpokládá se však, že vyměřovacím základem bude skutečný příjem vyplývající z pracovní činnosti za předchozí kalendářní rok (základ daně z příjmu) namísto dosavadního způsobu stanovení vyměřovacího základu osobou samostatně výdělečně činnou.
Placení příspěvku spolupracujících osob osobně posílí jejich právní ochranu před případnými možnými spekulacemi z hlediska jejich pracovně právních vztahů.
Zásada č. 13
V rozsahu stanoveném zákonem se mohou občané přihlásit dobrovolně k důchodovému pojištění v tom případě platí pravidelný měsíční příspěvek z vyměřovacího základu.
Příspěvek může být doplacen zpětně; nejde-li o dobu přípravy na budoucí povolání, dobu nezaměstnanosti, po kterou občan nepobíral hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a dobu pobytu v cizině, může být příspěvek doplacen nejdéle za dobu dvanácti měsíců. Příspěvek musí být zaplacen nejpozději rok před vznikem pojistné události.
Odůvodnění:
Pro osoby, které nepodléhají po určitou dobu účasti na nemocenském pojištění (např. ženy v domácnosti nebo ty osoby ve výkonu trestu, které nejsou účastny nemocenského pojištění), se za podmínek vymezených v hmotněprávních předpisech umožňuje se dobrovolně důchodově pojistit. Je sociálně odůvodněné, aby v určitých případech, kdy občan nemohl být zabezpečen ze zákona, se umožnilo zvýšení budoucích důchodových nároků ve vymezených případech na základě dobrovolnosti. Zavedení tohoto institutu je odůvodněno i tím, že se od roku 1993 počítá v předpisech o sociálním pojištění se zrušením náhradních dob v dosavadním smyslu. Na rozdíl od hodnocení doby studia, doby nezaměstnanosti po kterou nepobíral hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání a doby pobytu v cizině se však vyžaduje, aby se občan rozhodl pro zabezpečení již v době, kdy nemá možnost se účastnit zabezpečení ze zákona, a aby tedy platil příspěvky běžně. Proto se navrhuje pro všechny ostatní případy omezit dobu zpětného doplacení příspěvku na maximálně 12 měsíců.
V novém systému financování sociálního pojištění založeném na principech pojištění a průběžného financování je možné poskytnout zákonné pojištění pouze za dobu, za kterou je hrazen příspěvek do fondu sociálního pojištění. Z tohoto důvodu nelze dobu přípravy na budoucí povolání uznat jako zákonné pojištění. Studium nemá charakter pracovní činnosti ani jiné obdobné činnosti. Kromě toho, v tržní ekonomice vyšší vzdělání zpravidla povede k příjmům podstatně větším než u osob, které jej nedosáhly. Případné hrazení příspěvků státem by tak vedlo k neoprávněnému zvýhodnění osob připravujících se na budoucí povolání. Navrhuje se proto umožnit doplacení příspěvku za období studia kdykoliv tak, aby si každý podle vlastního uvážení rozhodl o svých možných nárocích v důchodovém pojištění za dobu studia. Podmínky doplacení budou řešeny v návaznosti na podmínky nároku na důchod.