Důvodová zpráva

k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1992

 

Část první a druhá

K § 1

Návrh zákona o státním rozpočtu federace na rok 1992 je vypracován na základě čl. 11 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy a je v souladu s ustanovením § 3 odst. 1 zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace.

V navržených objemech příjmů a výdajů jsou obsaženy finanční údaje státního rozpočtu federace, které vyjadřují vedle číselných objemů příjmů a výdajů federálních ústředních orgánů i prostředky na celostátní úkoly vyplývající z principu občanské sounáležitosti a potřeb zabezpečení jednoty tržních podmínek.

Návrh státního rozpočtu federace je sestaven jako vyrovnaný. Hlavními cíli rozpočtové politiky pro rok 1992 je minimalizace hospodářského poklesu, pokračování v blokaci inflačního procesu a v transformačním působení rozpočtu prostřednictvím snížení angažovanosti státu v ekonomice.

V celkových výdajích státního rozpočtu jsou zahrnuty i dispoziční fondy, které jsou součástí kapitoly Kancelář prezidenta ČSFR, Kancelář Federálního shromáždění ČSFR a Úřad vlády ČSFR, jejichž vytváření není upraveno žádnými zákonnými předpisy. Tyto fondy se tradují již od období vzniku Československé republiky. Jejich použití nepodléhá kontrole a jejich roční vyúčtování je součástí příslušné kapitoly.

K § 1 odst. 5

Od roku 1985 se ČSFR podílí (na základě mezivládních dohod) v SSSR na výstavbě kapacit, které pro náš stát zabezpečují zvýšení dodávek zemního plynu a železnorudných surovin. Tyto akce (v hospodářské praxi dosud běžně zvané jako "vybrané integrační akce") jsou vzhledem ke svému specifickému charakteru financovány podle zvláštního režimu; nyní jej upravuje usnesení vlády ČSFR č. 163/1991 ze dne 21. března 1991.

Podle režimu financování tzv. vybraných integračních akcí v SSSR hradí čs. stát rozdíly mezi cenou, kterou zaplatí při předávání objektů sovětská strana a cenou průběžně fakturovanou podle čs. předpisů československými dodavateli. Na tyto účely je pro rok 1992 třeba vynaložit v souvislosti s dokončováním a vyúčtováním akcí částku 4,2 mld Kčs. Převážná část těchto "vícenákladů" však ekonomicky vznikla již v minulých letech, a proto je také ekonomicky možné, aby i jejich úhrada státem byla provedena ne z běžných rozpočtových příjmů roku 1992, ale z prostředků minulých let (státních finančních aktiv).

K použití prostředků z minulých let k úhradě finančních potřeb federace je podle § 4 odst. 3 zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace, třeba souhlasu Federálního shromáždění.

Ekonomická návratnost takto vynaložených prostředků je zajištěna při dodávkách surovin do ČSFR. Zemní plyn dodávaný v roce 1991 do ČSFR podle těchto dohod je sovětskou stranou oceňován 63,5 XTR/tis. m3, což je výhodnější než při běžných nákupech za světové ceny.

K § 2

Nově koncipovaný § 3 omezuje pravomoci vlády k provádění změn schváleného státního rozpočtu federace v průběhu roku jen na případy, kdy

- jsou delimitovány prostředky mezi jednotlivými ústředními orgány;

- dochází k uvolňování rozpočtových rezerv;

- jsou zvýšené výdaje kryty vyššími rozpočtovými příjmy nebo úsporami jiných výdajů (tedy výdajů v jiných rozpočtových kapitolách); v tomto případě může ovšem vláda ve své pravomoci zvýšit v průběhu roku rozpočtové výdaje jednotlivé kapitoly nanejvýše o 10 % schváleného objemu. Toto kvantitativní omezení by však bylo velmi nepraktické u takových změn rozpočtu, kterými jsou přímo zajišťovány vyšší příjmy, například při provádění dalších deblokačních akcí vládních pohledávek v zahraničí nad rámec těch, s nimiž je uvažováno v rozpočtu.

Jiné změny rozpočtu vyžadují souhlasu Federálního shromáždění, jehož rozpočtové pravomoci se tak značně posilují.

Nově koncipovaná zmocnění ke změnám rozpočtu v průběhu roku navazují na novelizace zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace, která má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1992, současně se zákonem o státním rozpočtu federace na rok 1992.

K § 3

V návaznosti na nový zákon o Státní bance československé, který má nabýt účinnosti od 1. ledna 1992, je potřebné novým způsobem řešit přechodnou pokladní potřebu finančních prostředků federace, vyplývající z neshody inkasa příjmů a výplat výdajů v průběhu roku. Na rozdíl od dosavadního stavu, kdy případné přechodné pokladní schodky rozpočtu v průběhu roku byly k ryty přímým úvěrem od Státní banky československé, bude třeba napříště získat potřebné prostředky na peněžním trhu. K tomu se pro rok 1992 precizuje zmocnění ministra financí ČSFR podle § 27 písm. b) zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace. Jako se základním instrumentem krytí přechodné finanční potřeby federace se počítá se státními pokladničními poukázkami (§ 35 vládního návrhu zákona o Státní bance československé).

K § 4

Obecně se zavádí vybírání odvodu ze zisku srážkou z výnosů z cenných papírů. Reaguje se tím na vznik organizací, které budou shromažďovat a spravovat finanční prostředky za účelem jejich společného investování, i na rozšiřování akciových společností. Odvod ze zisku srážkou se bude vztahovat na všechny subjekty odvodu ze zisku i na organizace, které provádějí odvod ze zisku na základě finančního plánu, u nichž základem odvodu bude příjem z cenných papírů.

Provedenou srážkou bude odvod ze zisku definitivně vypořádán a u příjemců nebudou tyto příjmy znovu podrobeny odvodu. Sazba odvodu ze zisku vybíraného srážkou se navrhuje ve výši 25 %, tj. ve výši uplatňované při zdaňování dividend u fyzických osob podle zákona č. 389/1990 Sb., o dani z příjmů obyvatelstva a u subjektů se sídlem v cizině podle zákona č. 157/1989 Sb., o důchodové dani.

Srážkou bude odvod ze zisku vypořádán, jak pokud se jedná o organizace, které budou shromažďovat a spravovat finanční prostředky za účelem jejich společného investování, tak o příjemce, kterým jsou tyto výnosy rozdělovány. Nedotčeno tím bude zdaňování té části výnosů z cenných papírů, u nichž nebyl odvod ze zisku vybrán srážkou.

V souladu s čl. 12 ústavního zákona o čs. federaci podmínky a způsob vybírání odvodu ze zisku srážkou upraví zákony ČNR a SNR.

K § 5

Obdobně jako v zákoně o odvodech do státního rozpočtu zavádí se důchodová daň vybíraná srážkou u tuzemských poplatníků z výnosů z cenných papírů. Reaguje se tím na vznik investičních privatizačních fondů, činnost dalších organizací, které budou shromažďovat a spravovat finanční prostředky a na rozšiřování akciových společností. Důchodová daň vybíraná srážkou se bude vztahovat i na poplatníky od důchodové daně osvobozené, pokud jde o příjmy z výnosů z cenných papírů. Sazba se navrhuje ve výši 25 %. Důchodová daň bude vybírána srážkou obdobně podle § 19, upravujícího vybírání daně srážkou u subjektů se sídlem v cizině.

Fondy národního majetku nejsou podnikatelskými subjekty, a proto se navrhuje jejich osvobození od důchodové daně. Nebudou poplatníky daně z objemu mezd a budou platit pojistné nemocenského pojištění.

Fond národního majetku je instituce řízená státem pouze k zajištění převodu majetku ve vlastnictví státu do vlastnictví soukromých osob. Není proto účelné na něj vztahovat povinnosti podnikatelských subjektů.

K § 6

V návaznosti na obchodní zákoník se upřesňuje vymezení poplatníků daně ze zisku.

Obdobně jako v zákoně o odvodech do státního rozpočtu o důchodové dani se zavádí daň ze zisku vybíraná srážkou z příjmů z cenných papírů.

V souladu s čl. 12 ústavního zákona o čs. federaci podmínky a způsob vybírání daně ze zisku srážkou upraví zákony České národní rady a Slovenské národní rady.

K § 7

S cílem omezit růst daňových úlev na výši mzdy se navrhuje, aby z mezd vyšších než 10 000 Kčs měsíčně byla placena daň stejnou sazbou. Tato úprava je v souladu s koncepcí reformy daní z příjmů a soustavy sociálního pojištění. Vynos daně se navrhovanou úpravou zvýší o cca a, 6 mld Kčs.

K § 8

Navrhuje se, aby v případech, kdy nebude příjemce znám a nelze rozlišit, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu (příjmy z cenných papírů na doručitele), bude daň vypořádána srážkou daně z příjmů obyvatelstva.

Daň z příjmů z cenných papírů vyplácených poplatníkům z prostředků získaných investičními fondy se bude považovat za vyrovnanou srážkou daně z příjmů provedenou při výplatě příjmů z cenných papírů investičním fondům.

Část třetí až šestá

K zajištění vyrovnanosti státních rozpočtů se uvažovaly možnosti zvýšení příjmů. Proto se navrhuje zvýšit minimální pojistné placené osobami samostatně výdělečně činnými na důchodové a nemocenské zabezpečení, které dosud činí jen 100 Kčs měsíčně.

V souvislosti se sestavením státního rozpočtu federace na rok 1992 bylo třeba zvažovat možné úspory též v sociální oblasti. V zájmu vyváženosti státního rozpočtu se navrhuje snížení výdajů na státní vyrovnávací příspěvek, a to prostřednictvím zúžení okruhu jeho příjemců, dále omezení výplaty důchodu pracujícím důchodcům a snížení výdajů na pasivní politiku zaměstnanosti. V oblasti zaměstnanosti se navrhuje vyloučení výplaty hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání těm osobám, jimž bylo poskytnuto v posledním zaměstnání odstupné (obdobné plnění v ozbrojených silách a u horníků), a to po dobu odpovídající výši poskytnutého odstupného (odchodného). Dále se navrhují některé změny v podmínkách pro poskytování hmotného zabezpečení, aby příslušelo jen v případech ztráty zaměstnání v určitém předchozím období (tříletém), a aby podmínky poskytování hmotného zabezpečení výrazněji motivovaly občany k získání práce. V úpravě hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání byly na základě poznatků z uplatňování dosavadní úpravy navrhovány změny již v průběhu roku 1991; v souvislosti se sestavením státního rozpočtu federace na rok 1992 se navrhuje jejich provedení v co nejdřívějším termínu.

Nárok na státní vyrovnávací příspěvek (dále jen "příspěvek") se navrhuje ponechat pouze u nezaopatřených dětí, u poživatelů důchodů z důchodového zabezpečení a osob pobírajících rodičovský příspěvek, tedy u skupin, kde by snížení příjmů bylo nejvíce tíživé. V současné době činí výše příspěvku u nezaopatřených dětí a poživatelů důchodu 220 Kčs měsíčně a u osob pobírajících rodičovský příspěvek 140 Kčs měsíčně. Návrhem se pouze zužuje okruh příjemců příspěvku a zachovává se jeho dosavadní výše.

Vzhledem k tomu, že příspěvek jednotlivých členů domácnosti je započítáván do příjmů této domácnosti, při zjišťování, zda se jedná o rodinu sociálně potřebnou, tj. rodinu žijící pod úrovní životního minima, zvýšil by se po odstranění příspěvku u ekonomicky činných osob počet domácností nacházejících se pod hranicí životního minima. Odhad celkového počtu domácností nacházejících se pod touto hranicí činí v současné době zhruba 160 tis., tj. cca 550 tis. osob. V případě přijetí tohoto návrhu a nezvýšení rodičovského příspěvku, by se zvýšil počet domácností nacházejících se pod hranicí životního minima o 50 tis. (o 31 %) a počet osob žijících v těchto domácnostech by se zvýšil o 180 tis. Náklady na dávky sociální péče by se zvýšily o 460 mil. Kčs ročně. Proto bude též zvýšen rodičovský příspěvek, a to zvláštním zákonem.

Pokud jde o souběh důchodů s výdělkem, návrh předložený vládou do Federálního shromáždění v 1. pololetí 1991 uvažoval s úsporou výdajů na důchody v rozsahu cca 1,5 až 2 miliardy Kčs v roce 1992 za předpokladu, že se v průměru vzdá výplaty důchodů kolem 80 tis. důchodců. Vzhledem ke zhoršující se situaci na trhu práce, která vede k přirozenému vytlačování důchodců z pracovního procesu a k nemožnosti zamezit do roku 1993 souběhu důchodu a příjmu samostatně výdělečně činných osob, lze uvažovat v současné době s úsporou cca 0,5 miliardy Kčs ročně, a to s ohledem na nutnost dvouměsíčního přechodného období, vyloučení osob samostatně výdělečně činných z této regulace výplaty důchodu a vzhledem k povolení pracovní činnosti v rozsahu 60 pracovních dnů v kalendářním roce. Současné opatření povede i k určitým úsporám ve výdajích na zabezpečení nezaměstnaných.

V souvislosti s navrhovanou novelizací zákona o zaměstnanosti lze provést jen rámcový odhad ekonomických dopadů, které budou záviset především na vývoji nezaměstnanosti a průměrné délce doby nezaměstnanosti. Pro rok 1992, od kdy se předpokládá účinnost novelizace zákona o zaměstnanosti, může nezaměstnanost dosáhnout až 1 mil. osob. Průměrná délka nezaměstnanosti činí nyní 2 měsíce, ovšem pro rok 1992 - při zvýšeném počtu nezaměstnaných osob a sníženém počtu volných pracovních míst - je nutno počítat s delší průměrnou délkou nezaměstnanosti, a to asi 4 měsíce.

Navrhovaná opatření by vedle výraznější motivace k nalezení nového zaměstnání uchazeči měla přinést i následující ekonomické dopady (při uvazovaném 1 milionu nezaměstnaných):

1. Podle kvalifikovaných odhadů se navrhované omezení horní hranice hmotného zabezpečení bude tykat zhruba 2,5 % uchazečů o zaměstnání, kterým je hmotné zabezpečení poskytováno. Jestliže horní hranice bude omezena částkou 3 000 Kčs, tj. 1,5 násobkem fiktivního výdělku stanoveného pro účely sociálního zabezpečení a částkou 3 600 Kčs, tj. 1,8 násobkem fiktivního výdělku u uchazečů, kteří se účastní rekvalifikace. Předpokládá se tak, že těmto 2,5 % uchazečů o zaměstnání nebude z prostředků na nezaměstnanost dále vypláceno měsíčně v průměru 650 Kčs oproti dosavadnímu stavu. Z toho vyplývá, že tímto opatřením dojde k úspoře prostředků na hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti ve výši 55 mil. Kčs.

2. Vypuštění ustanovení o minimální výši hmotného zabezpečení ve vazbě na výši důchodu jako jediného zdroje příjmu se bude týkat zhruba 13 % všech uchazečů o zaměstnání, kterým je hmotné zabezpečení poskytováno. Průměrná částka, která je těmto uchazečům o zaměstnání doplácena do výše důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci podle předpisů o sociálním zabezpečení, činí 200 Kčs. Z toho vyplývá, že zavedení tohoto opatření přinese úsporu prostředků určených na hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti ve výši 104 mil. Kčs.

3. Omezení okruhu náhradních dob započitatelných jako zaměstnání pro splnění nároku na hmotné zabezpečení se bude týkat především žen v domácnosti, kterým nárok vznikal z důvodu péče o malé děti. Podle odhadů počet těchto uchazečů o zaměstnání s vyloučením absolventů škol činí cca 10 % (ale v některých okresech je vyšší než 20 %) z počtu uchazečů, kterým je hmotné zabezpečení poskytováno. Úspora prostředků určených na hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti tak může dosáhnout vzhledem ke skutečnosti, že hmotné zabezpečení v těchto případech je poskytováno paušálně ve výši důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci podle předpisů o sociálním zabezpečení - až 632 mil. Kčs.

4. Pokud jde o vyloučení souběhu odstupného (odchodného) s hmotným zabezpečením uchazečů o zaměstnání, bude úspora činit zhruba 950 mil. Kčs v roce 1992. Z uvedené částky bude činit úspora zhruba 890 mil. Kčs vyloučením souběhu odstupného poskytovaného podle zákona č. 195/1991 Sb., vypláceného v souvislosti s organizačními změnami. K této úspore dojde jen na území Slovenské republiky (na území České republiky již je tento souběh vyloučen) a odpovídá cca 216 tis. uvolněných zaměstnanců, kteří se stanou uchazeči o zaměstnání. Zbývající část úspory cca 60 mil. Kčs ročně tvoří souběh nároků na odstupné (odchodné) poskytované podle zvláštních předpisů (horníci, vojáci z povolání, policie); tato úspora bude na území celé České a Slovenské Federativní Republiky.

5. Navrhované zkrácení doby poskytování hmotného zabezpečení na 6 měsíců by se vzhledem k předpokládané průměrné délce nezaměstnanosti 4 měsíce netýkalo většího počtu uchazečů o zaměstnání, zejména při jejich aktivním přístupu k rekvalifikaci.

6. V souvislosti s navrhovaným částečným snížením procentní sazby pro výpočet hmotného zabezpečení lze předpokládat úsporu prostředků ve výši cca 250 mil. Kčs.

7. Při posuzování celkového ekonomického dopadu navrhovaných změn v podmínkách poskytování hmotného zabezpečení uchazečům o zaměstnání je třeba předpokládat, že celková úspora finančních prostředků bude poněkud nižší, neboť dojde v řadě případů k přesunutí úhrady z prostředků určených na zaměstnanost do prostředků určených na řešení sociálních problémů, podle předpisů o sociálním zabezpečení. V rámci sociální péče jsou však prostředky ze státního rozpočtu vynakládány nikoliv plošně, ale adresně těm občanům, kteří je vzhledem ke své sociální situaci skutečně potřebují (kteří jsou sociálně potřební).

K § 9

Navrhuje se omezit možnost výplaty starobního důchodu při pracovní činnosti, a to v zásadě v období pěti let od vzniku nároku na starobní důchod. Možnost souběhu výplaty důchodu s příjmem z výdělečné činnosti se ponechává po dobu nejvíce 60 pracovních dnů, resp. 510 hodin, v kalendářním roce. Jde o řešení, které je z hlediska administrativního jednoduché a které zároveň umožňuje poživateli důchodu v omezeném rozsahu získat příjem. Zároveň se navrhuje umožnit vládám udělovat svými usneseními v odůvodněných případech podle potřeb trhu práce výjimky z této právní úpravy. Řešení formou zvýšení daní sice může přinést zvýšení příjmů státních rozpočtů, současně však znemožní případné úspory v oblasti zaměstnanosti.

Osoby samostatně výdělečně činné platí dosud jako nejmenší pojistné částku 100 Kčs měsíčně. Tato částka jim sice zaručuje jen minimální nemocenské, avšak přídavky na děti náleží v plné výši (na 1 dítě 200 Kčs) a rovněž pro účely důchodového zabezpečení se doba samostatné výdělečné činnosti plně hodnotí. Na straně jedné toto pojistné tedy nezaručuje hmotné zabezpečení při pracovní neschopnosti, zatímco na straně druhé se za minimální pojistné zaručují vysoké nároky. Je proto odůvodněné zvýšit minimální vyměřovací základ, a to na částku minimální mzdy, která činí 2 000 Kčs měsíčně. Není již dále důvodné zachovávat sníženou sazbu pro umělce, a proto se přechodné opatření učiněné na základě nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 257/1990 Sb. navrhuje zrušit. Odhaduje se, že úpravou minimálního vyměřovacího základu se získají prostředky ve výši 1,0 mld Kčs.

V souvislosti se zvýšením minimální výše vyměřovacího základu se zvyšuje hranice ročního příjmu, při níž nemá občan povinnost přihlásit se k nemocenskému a důchodovému zabezpečení.

K § 10

Okruh příjemců příspěvku se zužuje na nezaopatřené děti, poživatele důchodu a osoby pobírající rodičovský příspěvek, tj. osoby obecně vyžadující zvýšenou sociální ochranu. Dosavadní výše příspěvku se zachovává. Vypouštějí se navazující ustanovení, řešící nárok a podmínky výplaty u těch osob, u nichž se nárok na příspěvek ruší.

Zúžením okruhu osob s nárokem na příspěvek vznikne roční úspora ve výši 12,52 mld Kčs. Současně je nutno počítat v důsledku snížení příjmů, především v domácnostech s dětmi, se zvýšením počtu domácností, které se svými příjmy dostanou pod hranici životního minima o cca 40 tisíc. Přitom se počítá s tím, že dojde k posílení příjmu domácností, ve kterých se nachází osoba pobírající rodičovský příspěvek v důsledku jeho zvýšení o 200 Kčs. Zúžením okruhu osob s nárokem na příspěvek a zvýšením počtu domácností pod hranici životního minima dojde ke zvýšení nákladů na dávky sociální pomoci ve výši asi 370 mil. Kčs. Celková úspora, která vznikne tímto opatřením, bude činit asi 12,15 mld Kčs. Tímto opatřením se zároveň zamezí případům, které vedly k neoprávněnému čerpání prostředků státního vyrovnávacího příspěvku.

K § 11

Účelem doplnění § 7 o výslovnou úpravu týkající se občanů připravujících se soustavně a povolání, je zamezit možným nejasnostem a různým výkladům toho, zda tento vztah je nebo není obdobný vztahu pracovnímu v souvislosti s právem na zprostředkování zaměstnání a s tím souvisejícím nárokem na hmotné zabezpečení, není-li zaměstnání zprostředkováno. Podle výslovné úpravy se občan v době soustavné přípravy na povolání nemůže stát uchazečem o zaměstnání s důsledky z toho vyplývajícími. V souvislosti s potřebou osobní součinnosti při zařazení občana do evidence uchazečů o zaměstnání, s úřadem práce, se doplňuje výslovná úprava vyjadřující tento požadavek.

Novou úpravou § 13 se navrhuje omezit nárok na hmotné zabezpečení z hlediska podmínky celkové doby předchozího zaměstnání jen na případy skutečného výkonu zaměstnání v posledních třech letech a stejně jako zaměstnání pro tyto účely hodnotit pouze dobu studia a přípravy pro povolání, a dále hodnotit dobu přípravy pro povolání prováděnou u občanů se změněnou pracovní schopností. Ostatní uchazeči o zaměstnání, kterým z důvodu navrhovaného omezení v dosavadním výčtu dob započítávaných stejně jako zaměstnání, nevznikne nárok na hmotné zabezpečení podle zákona o zaměstnanosti, budou podle § 16 odst. 6 hmotně zabezpečeni podle předpisů o sociálním zabezpečení, za podmínek stanovených v těchto předpisech. Tato navrhovaná úprava odpovídá čl. 26 úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, která v uvedených případech předpokládá poskytování "sociálních dávek v souladu se stanovenými podmínkami ve stanoveném řízení", tj. hmotné zabezpečení v rámci sociálního zabezpečení.

Dílčí úpravou v § 14 odst. 1 písm. f) se navrhuje zpřísnění v podmínce poskytování hmotného zabezpečení vůči uchazečům o zaměstnání, u nichž došlo v posledních 6 měsících ke ztrátě zaměstnání v důsledku porušení pracovní kázně, tím, že se nebude vyžadovat, aby šlo o opětovné skončení zaměstnání z těchto důvodů.

Do ustanovení § 15 se navrhuje převzít úpravu z prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti, aby podmínky, za kterých uchazeči o zaměstnání hmotné zabezpečení nenáleží, byly v souladu s čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, stanoveny zákonem.

V § 16 se navrhuje zkrátit délku doby poskytování hmotného zabezpečení a z hlediska nároku na hmotné zabezpečení se navrhuje převzít úpravu z prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti, a navrhuje se přesnější formulace úpravy doby poskytování hmotného zabezpečení (odstavec 4 a 5). Oproti dosavadní úpravě se navrhuje podpůrčí dobu hmotného zabezpečení neprodlužovat o dobu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody. Zároveň se navrhuje upravit podmínky, za kterých bude přicházet v úvahu opětovné poskytování hmotného zabezpečení podle zákona o zaměstnanosti; dosavadní úprava tuto otázku neřeší a nedostatek výslovné právní úpravy by mohl vést ke sporům o nárok na hmotné zabezpečení, nebo k jeho přiznávání za nestejných podmínek.

Nově navrhovaným ustanovením § 16a zákona o zaměstnanosti se navrhuje vyloučit poskytování hmotného zabezpečení po určitou dobu u těch uchazečů o zaměstnání, kteří při skončení posledního zaměstnání obdrží od svého zaměstnavatele odstupné nebo odchodné. Toto peněžité plnění se podle příslušných právních předpisů poskytuje ve výši příslušného násobku průměrného měsíčního výdělku (příjmu). Skutečnost, že hmotné zabezpečení nebude po určitou dobu příslušet, přitom nebude mít vliv na samotné zprostředkování zaměstnání a nebude také znamenat zkrácení doby, po kterou hmotné zabezpečení celkově přísluší. Podle navrhované úpravy dojde v závislosti na výši poskytnutého odstupného nebo odchodného, pouze k odkladu v poskytování hmotného zabezpečení. Podle čl. 22 písm. a) úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 168 o podpoře zaměstnanosti a ochraně proti nezaměstnanosti, s jejíž ratifikací ze strany České a Slovenské Federativní Republiky se uvažuje, dostala-li chráněná osoba přímo od svého zaměstnavatele nebo z jiného pramene na základě vnitrostátních právních předpisů nebo kolektivních smluv odstupné, jehož hlavním účelem je přispět k vyrovnání utrpěné ztráty výdělku v případě plné nezaměstnanosti, dávky v nezaměstnanosti, na něž by příslušná osoba měla právo, mohou být zastaveny na dobu odpovídající tomu, během něhož odstupné vyrovnává utrpěnou ztrátu výdělku.

Navrhovaná úprava souběhu hmotného zabezpečení a odstupného byla shodně řešena v předchozím období v rámci úpravy odstupného poskytovaného pracovníkům uvolňovaným z důvodu organizačních změn (vyhláškou č. 312/1991 Sb.) a byla také přejata do prováděcích právních předpisů vydaných k zákonu o zaměstnanosti. V souvislosti s vydáním zákona č. 195/1991 Sb., o odstupném poskytovaném při skončení pracovního poměru, který nově pojal odstupné jako jednorázový příspěvek, vyjadřující určitou formu odškodnění pracovníka za ztrátu zaměstnání bez vlastního zavinění, se odstupné nemělo zohledňovat při poskytování hmotného zabezpečení uchazečům o zaměstnání podle prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti, vydaných v republikové působnosti. Ve Slovenské republice byla po přijetí zákona č. 195/1991 Sb. v tomto směru provedena změna v úpravě poskytování hmotného zabezpečení, v České republice změna úpravy provedena nebyla, a v současné době je v obou republikách rozdílné právní postavení uchazečů o zaměstnání v poskytování hmotného zabezpečení.

Navrhovaná úprava sjednotí právní postavení občanů na celém území státu, a to i z hlediska Listiny základních práv a svobod. Podle čl. 4 odst. 3 musí zákonná omezení základních práv a svobod platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. To se tyká i omezení hmotného zabezpečení zaručeného občanům v čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a stejný režim podle navrhované úpravy je proto třeba uplatnit jak obecně ve vztahu k odstupnému, tak i k odchodnému.

V § 17 se navrhuje přímo v zákoně stanovit jednotné podmínky výše hmotného zabezpečení, bez její další úpravy v prováděcích předpisech. Zároveň se navrhuje, aby po uplynutí poloviny doby poskytování hmotného zabezpečení byla oproti dosavadní úpravě procentní sazba snížena z dosavadních 60 % na 50 % průměrného měsíčního čistého výdělku dosazeného v posledním zaměstnání. V úpravě výše hmotného zabezpečení se navrhuje její stanovení výhradně příslušnou procentní sazbou z průměrného měsíčního čistého výdělku dosaženého v posledním zaměstnání. Dosavadní úprava vazby výše hmotného zabezpečení na výši důchodu, který je jako jediný zdroj příjmu poskytován jednotlivci podle předpisů o sociálním zabezpečení, vede v řadě případů k tomu, že při této zaručené výši hmotného zabezpečení není uchazeč o zaměstnání stimulován k nástupu do nového zaměstnání, protože by v něm nedosahoval podstatněji vyššího výdělku než je poskytované hmotné zabezpečení, popřípadě podle délky pracovní doby v tomto zaměstnání by jeho výdělek byl stejný nebo i nižší než je hmotné zabezpečení. Proto se navrhuje úprava hmotného zabezpečení pouze procentní sazbou v přímé vazbě na výdělek z posledního zaměstnání, bez jeho zvyšování na určitou hranici, s tím, že v odůvodněných případech sociální potřebnosti uchazeče o zaměstnání nebo jeho rodinných příslušníků bude přicházet v úvahu doplňující hmotné zabezpečení podle předpisů o sociálním zabezpečení. Z navrhované úpravy ve vztahu k právní úpravě o poskytování minimální mzdy vyplývá, že uchazeči o zaměstnání, který v posledním zaměstnání konal práci po stanovenou týdenní pracovní dobu a minimální mzda u něho činila částku 2 000 Kčs, by výše hmotného zabezpečení činila při 60 % částku 1 200 Kčs po dobu prvních tří měsíců a při 50 % částku 1 000 Kčs po zbývající dobu poskytování hmotného zabezpečení; po dobu rekvalifikace by minimální výše hmotného zabezpečení činila 1 400 Kčs. Ve stejné výši by příslušelo hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání, kterým vznikne nárok na základě započtení doby přípravy pro povolání; pro tyto uchazeče se navrhuje vycházet z fiktivního výdělku stanoveného v předpisech sociálního zabezpečení, jehož výše v současné době činí 2 000 Kčs.

Stejná úprava se navrhuje v odstavci 6 pro uchazeče o zaměstnání, který vykonával poslední zaměstnání jako samostatnou výdělečnou činnost, nebo v cizině, jestliže byl účasten sociálního zabezpečení po dobu kratší než 12 kalendářních měsíců, a dále obecně pro ty uchazeče o zaměstnání, u nichž se v souvislosti s rekvalifikací nevyžaduje podmínka 12 měsíců zaměstnání v posledních třech letech, kdy hmotné zabezpečení nelze stanovit příslušnou procentní sazbou z výdělku v posledním zaměstnání.

V odstavci 8 se nově navrhuje omezit horní hranici výše poskytovaného hmotného zabezpečení, aby u některých skupin uchazečů o zaměstnání výše hmotného zabezpečení nepůsobila demotivačně z hlediska jejich zájmu na zprostředkování nového vhodného zaměstnání. Podle navrhované úpravy by horní limit hmotného zabezpečení činil v současné době částku 3 000 Kčs a po dobu rekvalifikace částku 3 600 Kčs.

V odstavci 5 se navrhuje úprava z prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti.

V odstavci 9 se navrhuje převzít úpravu podmínek poskytování hmotného zabezpečení z prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti.

Do nového ustanovení § 17a se navrhuje převzít úpravu podmínek, za kterých se k hmotnému zabezpečení poskytuje zvýšení uchazečům o zaměstnání, kteří jsou občany se změněnou pracovní schopností, z prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti.

V § 18 se v novém odstavci 3 navrhuje úprava v návaznosti na nový § 17a, a do odstavce 4 se navrhuje převzít dosavadní úpravu z prováděcích předpisů k zákonu o zaměstnanosti.

K § 13 bodu 2

Okruh poplatníků s převážně zemědělskou výrobou se pro účely zákona o zemědělské dani nově vymezuje přímo v zákoně, a to i pro společné podniky. Z tohoto důvodu se navrhuje zrušení ustanovení v prováděcí vyhlášce.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP