Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

/1/ Státní banka československá vede účetnictví podle zvláštních předpisů [Zákon č. .../1991 Sb., o účetnictví.].

/2/ Státní banka československá sestavuje roční účetní závěrku a výroční zprávu se základními údaji o měnovém vývoji.

/3/ Roční účetní závěrka Státní banky československé je ověřována auditory.

/4/ Státní banka československá je povinna roční účetní závěrku a výroční zprávu podle odstavce 2 zveřejnit.

/5/ Státní banka československá zpracovává a zveřejňuje dekádně výkaz o své finanční pozici.

ČÁST JEDENÁCTÁ

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 53

Na všechny bankovní operace Státní banky československé včetně stavů na účtech, které vede, se vztahuje bankovní tajemství.

§ 54

/1/ Zaměstnanci Státní banky československé jsou povinni zachovávat mlčenlivost ve služebních věcech. Tato povinnost trvá i po skončení pracovněprávního vztahu nebo jiného obdobného vztahu. Členové bankovní rady, zaměstnanci federálního ústředí a účelových organizačních jednotek při federálním ústředí Státní banky československé mohou být zproštěni této povinnosti z důvodu obecného zájmu guvernérem. Zaměstnanci republikových ústředí, poboček a ostatních účelových organizačních jednotek Státní banky československé mohou být zproštěni této povinnosti z důvodu obecného zájmu viceguvernérem příslušného republikového ústředí.

/2/ Povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámí při výkonu své funkce, platí i pro členy sborů poradců.

ČÁST DVANÁCTÁ

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 55

/1/ Bankovky a mince, které byly ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona v oběhu jako zákonné peníze na základě zvláštních předpisů [Vyhlášky o vydání a stažení bankovek, mincí a pamětních stříbrných mincí, publikované ve Sbírce zákonů od 1. června 1953 do dne nabytí účinnosti tohoto zákona.], se považují za zákonné peníze ve smyslu § 21 tohoto zákona.

/2/ Možnost výměny neplatných bankovek, stanovená zvláštními předpisy [Vyhláška federálního ministerstva financí č. 8/1988 Sb., o stažení bankovek po 10 Kčs vzoru 1960. Vyhláška Státní banky československé č. 412/1990 Sb., o stažení bankovek po 100 Kčs vzoru 1989. Vyhláška Státní banky československé č. 413/1990 Sb., o stažení bankovek po 50 Kčs vzoru 1964 a po 20 Kčs vzoru 1970 a o dodatečné výměně bankovek po 10 Kčs vzoru 1960.], není tímto zákonem dotčena.

§ 56

Na Státní banku československou se vztahuje zákon č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace, s výjimkou § 8 odst. 3, § 11 odst. 3, § 15, 16 a 18. Na Státní banku československou se vztahuje zákon č. 156/1990 Sb., o odvodech do státního rozpočtu, s výjimkou § 7, 8, 10, 15, 19, 21 a 25.

§ 57

Zrušují se

1. zákon č. 130/1989, o Státní bance československé;

2. § 24 odst. 1 zákona č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace;

3. § 2, § 3 a § 9 zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 25/1961 Sb., kterým se mění zákon č. 41/1953 Sb., zákona č. 175/1988 Sb., kterým se mění zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé a zákona č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé;

4. vládní nařízení č. 35/1954 Sb., o pamětních mincích, ve znění zákona č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé.

§ 58

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ..........

1. VŠEOBECNÁ ČÁST

Zákonem č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé, se Státní banka československá (dále jen "SBČS") oprostila od většiny bankovních obchodů a služeb ve vztahu k domácnostem a organizacím, které provádějí obchodní banky a spořitelny. SBČS působí od 1. 1. 1990 jako standardní centrální banka státu.

Zákon č. 130/1989 Sb. byl připraven a projednán v průběhu let 1988 a 1989 na základě tehdejší ekonomické koncepce představované tzv. komplexní přestavbou hospodářského mechanismu, vycházel z představ o zdokonalení tehdejší soustavy řízení národního hospodářství. Již v 1. pololetí roku 1989 se ukázal tento zákon nedostačující. Původní předpoklad dílčí novely zákona byl při jejím projednání v srpnu 1990 ve vedení SBČS odmítnut s tím, aby byl připraven nový zákon, který by svým celkovým pojetím odpovídal zákonům o centrálních bankách ve vyspělých ekonomikách. Dalším důvodem rozhodujícím pro zpracování komplexní novely v pozdějším termínu, než se předpokládalo u dílčí novely, byly v té době řešené otázky působnosti federace a republik. Vypracování nového zákona, nikoli tedy dílčích úprav zákona č. 130/1989 Sb., pak rovněž doporučila mise Mezinárodního měnového fondu v září 1990.

Návrh zákona o SBČS byl spolu s návrhem zákona o bankách projednáván experty MMF, především odboru centrálního bankovnictví, a byl rovněž konzultován se zástupci Světové banky. Bylo využito ustanovení zákonů o centrálních bankách, zejména zákona o Bundesbance (centrální banka SRN) vzhledem k tomu, že při jednání Finanční rady vlády ČSFR navazující na jednání vlád v Trenčianských Teplicích bylo dohodnuto využít poznatků této nezávislé a v boji proti inflaci a při prosazování měnově politických požadavků úspěšné centrální banky federativního státu. Konečně byl také zohledněn návrh zákona o Evropském systému centrálních bank a Evropské centrální bance, který byl zpracován výborem guvernérů centrálních bank zemí EHS v listopadu 1990 a v němž jsou mj. vyjádřeny i podmínky pro centrální banky, které by se k tomuto systému chtěly připojit.

Předkládaný návrh zákona vytváří právní základ pro působení SBČS jako standardní centrální banky, tj. zvláštní státní instituce pro měnu, relativně nezávislé na výkonné i zákonodárné moci státu. Centrální banka musí být autonomní při tvorbě a realizaci měnové politiky, při využívání svých měnových pravomocí a nástrojů a prosazování svého základního cíle, kterým je stabilita měny na bázi cenové stability; to má zvláštní důležitost v zemích opouštějících model státem řízené ekonomiky a přecházejících k tržní ekonomice. Nezávislost centrální banky na vládě nemůže být však absolutní. V návrhu zákona se předpokládá nezávislost centrální banky na pokynech vlád při zabezpečování jejího hlavního cíle.

SBČS bude mít v čele, jak je to obvyklé u centrálních bank ve vyspělých zemích a na rozdíl od současného stavu podle zákona č. 130/1989 Sb., kolektivní vedení. Návrh zákona zabezpečuje i nezbytnou personální nezávislost spočívající ve způsobu jmenování vedení banky, především v pevně stanoveném funkčním období členů vedení banky, během něhož nemohou být odvoláni z důvodů jiných, než jaké jsou taxativně uvedeny v zákoně, zejména tedy nikoliv v souvislosti se změnami vlád.

SBČS bude pod soustavnou kontrolou veřejnosti, kterou bude průběžně informovat o měnovém vývoji. Vedle toho budou pravidelně zveřejňovány základní bilanční údaje a roční účetní závěrka a zpráva k ní; roční závěrky budou muset být ověřovány auditory.

Zvýrazní se vztahy SBČS k zákonodárným sborům. Minimálně dvakrát ročně přednese guvernér SBČS zprávu o měnovém vývoji Federálnímu shromáždění a současně informuje Českou národní radu a Slovenskou národní radu. Vedle této povinnosti se předpokládá podstatné rozšíření běžných kontaktů federálního ústředí SBČS, ústředí SBČS pro Českou republiku a ústředí SBČS pro Slovenskou republiku s Federálním shromážděním, Českou národní radou a Slovenskou národní radou.

Návrh zákona o SBČS vychází z ústavního zákona č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci. V hospodářství založeném na jednotném vnitřním trhu a jedné měně působí jako ústřední banka SBČS jako jedna právnická osoba, která stanoví a uplatňuje jednotnou měnovou politiku. Součástí SBČS jsou ústředí SBČS pro Českou republiku a ústředí SBČS pro Slovenskou republiku, jejichž působnost, stejně jako působnost federálního ústředí, stanoví zákon. Na rozdíl od současného stavu se výrazně rozšiřuje působnost a činnosti republikových ústředí, zejména na ně přecházejí obchody s bankami se sídlem na území příslušné republiky. Republiková ústředí rovněž zabezpečují vztahy ke státnímu rozpočtu a veřejné správě příslušné republiky a řídí pobočky a další organizační jednotky na území příslušné republiky. Nejvyšším orgánem SBČS, který rozhoduje o měnové politice SBČS, je bankovní rada ve složení vymezeném ústavním zákonem č. 556/1990 Sb.

Mezi základní úkoly SBČS podle návrhu zákona jsou stejně jako podle zákona č. 130/1989 Sb. řízení a koordinace peněžního oběhu, platebního styku a zúčtování. SBČS má nadále výhradní právo vydávat bankovky a mince.

Návrh zákona nahrazuje několik dosavadních obecně závazných právních předpisů upravujících problematiku měny, soustavy peněz a peněžního oběhu. Navrhovaná úprava výrazně přispívá ke zjednodušení právního řádu a odstraňuje vazbu právní úpravy měny na zákon č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě, který byl v minulosti několikrát novelizován a přesto současným potřebám nevyhovuje. Navrhovaná úprava se tak přibližuje stavu v období mezi dvěma válkami, v porovnání s ní je však jednodušší. Posilují se pravomoci SBČS v této oblasti. Odstraňuje se mezistupeň vládních nařízení doplňujících soustavu zákonných peněz dalšími druhy. Volba nominálů bankovek bude zcela v pravomoci SBČS, která může a musí soustavu bankovek a mincí podle potřeby přizpůsobovat potřebám peněžního oběhu a jeho racionalizaci.

Rychlý postup v tržní ekonomice přináší rychlý růst počtu obchodních bank a rozvoj jejích obchodů; tento vývoj si již vynutil vytváření orgánů bankovního dohledu v SBČS v souladu se zákonem č. 130/1989 Sb. Návrh zákona o SBČS spolu s návrhem zákona o bankách vytvářejí právní předpoklady k tomu, aby SBČS účinně vykonávala dohled nad výkonem bankovních činností v nových podmínkách a pečovala o bezpečné fungování bankovního systému a jeho účelný rozvoj; prvořadým cílem bankovního dohledu je ochrana vkladatelů před možnými riziky v hospodaření obchodních bank, upevňování důvěry veřejnosti v bankovní systém a měnu. Bezpečný provoz a zdravé fungování bank a celého bankovního systému výrazně podminuje účinnost měnové politiky centrální banky. Z tohoto důvodu, jakož i proto, že útvary bankovního dohledu jsou již v rámci SBČS intenzivně budovány a školeny, návrh zákona vychází z toho, že bankovní dohled v uvedeném pojetí budou vykonávat orgány SBČS s tím, že povolení působit jako banka uděluje i odnímá - podle návrhu zákona o bankách - SBČS v dohodě s FMF a ministerstvem financí republiky, na jejímž území bude mít banka sídlo.

Návrh zákona nově upravuje obchody SBČS se státem a bankami, funkci banky státu a banky bank, jakož i obchody SBČS s cennými papíry, jak je to obvyklé v zákonech i praxi centrálních bank.

Zákon o SBČS nemá v předkládané podobě kvantitativně vyjádřitelné dopady na příjmy či výdaje státních rozpočtů. Jeho vliv na státní rozpočty je pouze kvalitativní, mění se způsob a podmínky, za kterých státní rozpočet bude využívat úvěru od SBČS k pokrytí svých schodků.

11. ZVLÁŠTNÍ ČÁST

K části první: Základní ustanovení

Vymezuje se postavení SBČS jako ústřední banky státu. SBČS je jednou právnickou osobou.

Skutečnost, že SBČS působí v určitém rozsahu jako federální ústřední orgán, jí umožňuje vydávat obecně závazné právní předpisy a udělovat povolení.

Do zákona nebyla převzata dikce ze zákona č. 130/1989 Sb. o tom, že SBČS má postavení ústředního orgánu státní správy. Bylo o tom rozhodnuto po meziresortním připomínkovém řízení, kdy v řadě připomínek byla SBČS přímo považována za ústřední orgán státní správy (což ostře kontrastuje s požadavkem nezávislosti na vládách). Slova "má postavení" byla ztotožňována se slovem "je". Proto byla do § 1 zařazena nová formulace.

V majetkoprávních vztazích má SBČS postavení podnikatele, do těchto vztahů tedy vstupuje s vlastním majetkem.

Hlavní cíl SBČS je zabezpečení stability čs. měny, její kupní síly, založené na cenové stabilitě. Podobný hlavní cíl je definován ve všech moderních zákonech o centrálních bankách i v připravovaném statutu Evropské centrální banky. Další důležitou činností a úkolem SBČS jako centrální banky státu je řízení a koordinace peněžního oběhu, platebního styku a zúčtování.

O emisi bankovek a mincí podrobně pojednává část čtvrtá.

Se vznikem nových bank vzrůstá úloha SBČS pečovat o zdravý bankovní a finanční systém. Spolu s formulováním a uplatňováním měnové politiky a řízením a koordinací peněžního oběhu a platebního styku je bankovní dohled rozhodujícím prostředkem pro zajišťování hlavního cíle SBČS.

Nově je mezi základní ustanovení zákona zařazena povinnost předkládat alespoň dvakrát ročně Federálnímu shromáždění zprávy o měnovém vývoji, současně informovat ČNR i SNR, jakož i povinnost informovat průběžně veřejnost o měnovém vývoji. Taková otevřenost vůči veřejnosti a parlamentu je protipólem a vyvážením nezávislosti SBČS.

K části druhé: Organizace Státní banky československé

Oproti zákonu č. 130/1989 Sb. jde v naprosté většině o nová ustanovení.

V souladu s novelou ústavního zákona o čs. federaci tvoří SBČS federální ústředí, republiková ústředí, pobočky a účelové organizační jednotky.

SBČS bude mít obdobně jako Bundesbanka a centrální banky ve vyspělých ekonomikách v čele kolektivní orgán; nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada. Vedle stanovení koncepce měnové politiky bude důležitým úkolem bankovní rady podrobnější vymezení příslušnosti federálního a republikových ústředí při výkonu funkcí jednotné SBČS. Bankovní rada stanoví také, jak je to obvyklé u nezávislých centrálních bank, mzdové, popř. jiné požitky guvernéra a uděluje souhlas s působením zaměstnanců v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech obchodních společností. Tato formulace byla zvolena po projednání s FMPSV. U pracovníků, kteří se seznamují s důležitými ekonomickými informacemi, je nežádoucí působení vně SBČS z důvodů možného střetu zájmů.

Složení sedmičlenné bankovní rady je v souladu s ústavním zákonem č. 556/1990 Sb. Z možných označení členů bankovní rady byl zvolen titul guvernér a viceguvernér; tyto tituly jsou používány ve většině centrálních bank a odpovídají také naší tradici (Národní banka měla v čele guvernéra). Titul viceguvernéra pro všechny ostatní členy bankovní rady byl zvolen proto, aby byla demonstrována stejná úroveň federálního a republikových ústředí (doposud na federálním ústředí používán titul místopředseda a na republikových hlavních ústavech generální ředitel).

Členové bankovní rady jsou jmenováni a odvoláváni prezidentem ČSFR na návrh guvernéra projednaný s příslušnou vládou. Personální nezávislost SBČS je vyjádřena dobou 6 let, na kterou je člen bankovní rady jmenován, a taxativním vymezením titulů, na jejichž základě může být odvolán. Třebaže to není v zákoně výslovně uvedeno, je zřejmé, že členové bankovní rady mohou být jmenováni znovu; při respektování čl. 14 ústavního zákona č. 556/1990 Sb. stanovící střídání občana České republiky a občana Slovenské republiky ve funkci guvernéra.

V souladu s nezávislým postavením členů vedení banky se stanoví neslučitelnost s funkcí poslance zákonodárného sboru, s vládní funkcí a funkcemi v řídících, dozorčích a kontrolních orgánech obchodních společností a jiných bank.

Zákonem stanovený způsob rozhodování bankovní rady bude podrobněji rozveden jejím jednacím řádem. Zákon zajišťuje pružnost při jednání a hlasování bankovní rady možností vzájemné zastupitelnosti jejích členů na základě písemného zmocnění, aby nebylo ohroženo jednání z důvodů fyzické nepřítomnosti. Jde o praxi obvyklou ve světě (např. v Rakouské národní bance).

Zastupování SBČS navenek svěřuje zákon z praktických důvodů guvernérovi.

S využitím zákona o Bundesbance a jejích zkušeností zákon vymezuje příslušnost federálního a republikových ústředí SBČS při plnění úkolů jednotné ústřední banky (s tím, že tuto příslušnost a vyplývající úkoly stanoví podrobněji bankovní rada).

Oproti stávající úpravě dochází k výraznému zvýšení pravomoci a odpovědnosti republikových ústředí, v jejichž pravomoci je rovněž řízení poboček a účelových organizačních jednotek SBČS na území příslušné republiky. V jejich působnosti budou - kromě funkce "banky republiky" - především obchody s bankami, které jsou hlavním nástrojem ovlivňování aktivity a likvidity bank. Republiková ústředí budou provádět kontrolu jiných osob než bank při hospodaření s devizovými hodnotami podle devizového zákona. Příslušné útvary republikových ústředí budou také vykonávat v rozsahu vymezeném bankovní radou bankovní dohled a budou k tomu vybaveny odpovídajícími pravomocemi.

Zákon umožňuje vytvoření sboru poradců z řad odborníků, kteří nejsou v zaměstnaneckém poměru ke SBČS, na úrovni federálního ústředí i republikových ústředí. Tyto sbory, v nichž se počítá s účastí zástupců komerčních bank, podnikatelů, teoretiků, apod. budou mít možnost předkládat SBČS a její bankovní radě doporučení týkající se měnové politiky.

K části třetí: Vztahy k vládám

Institucionální oddělení SBČS od vlád a vládních institucí je nezbytným předpokladem její nezávislosti. SBČS je při zabezpečování svého hlavního cíle nezávislá na pokynech vlád.

Těžiště vztahu k vládám bude spočívat především v činnosti konzultační, poradní a zaujímání stanovisek k materiálům, které se týkají působnosti SBČS. Proto je v zákoně umožněna jak účast člena vlády na jednání bankovní rady, tak účast guvernéra a viceguvernérů pověřených řízením republikových ústředí na schůzích vlád.

Navrhovaná ustanovení vycházejí ze zákona o Bundesbance i navrhovaného statutu Evropského systému ústředních bank a Evropské ústřední banky.

K části čtvrté: Emise bankovek a mincí

V podstatě se přejímá ustanovení § 8 zákona č. 130/1989 Sb. Rozdíl je pouze ve specifikaci druhů peněz, které je banka oprávněna vydávat. Je výslovně stanoveno, že může vydávat pouze bankovky a mince.

Přejímá se ustanovení dosud platného fragmentu § 2 zákona č. 41/1953 Sb.; toto ustanovení bylo již dvakrát novelizováno.

Jako jedna ze základních funkcí emisní banky je stanoveno pečovat o dostatečné zásoby peněz, obstarávat jejich výrobu a k zajištění bezporuchového peněžního oběhu uzavírat s výrobci peněz smlouvy na dodávky peněz.

Obsah tohoto ustanovení byl v zákoně č. 130/1989 Sb. zahrnován pod povinnost dohlížet na ochranu měny a na tisk a ražbu peněz. Změna podmínek a možností v oblasti výroby peněz, zejména skutečnost, že tiskárna bankovek a mincovna jsou na SBČS zcela nezávislými podniky, vede k nutnosti tato oprávnění SBČS specifikovat.

V odst. 1 je stanovena povinnost subjektů přijímat peníze vydané SBČS. Tím se dostává zákonné opory ustanovení vyhlášky SBČS č. 155/1989 Sb., o oběhu zákonných peněz, v níž jsou stanoveny povinnosti subjektů v peněžním oběhu.

Odst. 2 je v československém právním řádu novinkou. Není však ničím výjimečným v právních řádech sousedních zemí, např. SRN nebo Rakouska, kde je silně rozvinutý trh s numismatickým materiálem. Pro sběratele jsou raženy mince v různých úpravách (leštěná razidla, dvojnásobná hmotnost, exkluzivní balení apod.). Mince v takovém provedení sice zůstávají zákonným platidlem a každý je povinen je přijímat při placení v jejich nominální hodnotě, vzhledem ke speciální úpravě se však stávají zbožím, jehož cena se řídí nabídkou a poptávkou. Tato zvláštní úprava mincí nebude vyhlašována ve Sbírce zákonů. Obdobná úprava v jiných zemích platí u mincí z drahých kovů, na nichž je sice vyražena nominální hodnota, běžně však jsou obchodovány za cenu zlata a minimální přirážku.

Znovu se zavádí možnost odmítnout výměnu bankovky poškozené zvlášť hrubým způsobem. Do nabytí účinnosti vyhlášky č. 155/1989 Sb. byly takto poškozené bankovky označovány jako bankovky úmyslně poškozené. V praxi to však vedlo ke sporům s klientelou a k diskusím s orgány prokuratury, zda lze označit bankovku za úmyslně poškozenou, aniž bylo v konkrétním případě zahájeno trestní řízení, nebo aniž bylo toto úmyslné poškození konstatováno výrokem soudu. Způsoby poškození jsou taxativně uvedeny v zákoně. Minulá praxe, která vycházela z ustanovení vyhlášky č. 155/1989 Sb., o oběhu zákonných peněz a poskytování náhrady za poškozené peníze, a která připouštěla výměnu takových bankovek, byla velmi výhodná např. v době platnosti bankovky v hodnotě 100,- Kčs s portrétem K. Gottwald V současné době bude nutné vrátit se k praxi běžné v evropských zemích.

Je formulována povinnost SBČS pečovat o čistotu obíhajících peněz.

V souladu s úpravou obvyklou v jiných evropských státech je stanovena povinnost SBČS vyměňovat po určitou dobu bankovky stahované z oběhu a nahrazované bankovkami jinými. Je stanovena minimální pětiletá lhůta, na rozdíl od dříve obvyklých ročních nebo dvouletých lhůt, které svými vyhláškami stanovilo ministerstvo financí. Tím se přispívá ke zvýšení právních jistot občanů.

V § 27 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích je stanovena sankce za neoprávněné reprodukování peněz nebo jejich symbolů. V právním řádu musí být adekvátně tomuto ustanovení určena organizace zmocněná povolovat reprodukce peněz nebo stanovit podmínky, za nichž je možno předměty napodobující peníze vyrábět.

Taková úprava v právním řádu je nezbytně nutná. Při současném značném rozšíření kancelářských reprodukčních zařízení je nutno zafixovat v podvědomí uživatelů takových zařízení, že jakékoliv reprodukování peněz na takových zařízeních může být potrestáno. Tím se přispěje k zajištění bezporuchového peněžního oběhu.

Přejímá se povinnost upravená v bývalém vládním nařízení č. 7/1954 Sb., o oběhu zákonných peněz, a v současné době stanovená pouze vyhláškou č. 155/1989 b. v § 4. Protože se jedná o závažný zásah do práv jednotlivce, je nutno tuto povinnost stanovit zákonem.

Zmocnění pod písm. a) spojuje dřívější pravomoc federální vlády doplňovat soustavu zákonných peněz stanovenou zákonem o peněžní reformě na základě zmocnění v něm obsaženého dalšími druhy (nominálními hodnotami) peněz a povinnost vyhlašovat vydání nových druhů peněz ve Sbírce zákonů. Racionalizuje se příprava vydání nových druhů peněz, vláda nebude dále formálně zatěžována rozhodováním otázek, jejichž naléhavost může posoudit pouze SBČS. Jestliže SBČS odpovídá za bezporuchový peněžní oběh, musí mít také pravomoc na potřeby peněžního oběhu reagovat např. zavedením nebo zrušením platidel určité hodnoty. Návrh právního předpisu bude projednáván se zainteresovanými institucemi v připomínkovém řízení.

Ustanovení pod písm. b) zmocňuje SBČS k vydání vyhlášky upravující postup subjektů při příjmu zákonných peněz a nakládání s nimi. Dosud platná vyhláška č. 155/1989 Sb. bude novelizována zejména v souvislosti s ustanoveními § 22.

V návaznosti na ustanovení § 22 se SBČS zmocňuje k vydání podrobnější právní úpravy náhrad za necelé a poškozené bankovky a mince.

V návaznosti na ustanovení § 24 je třeba, aby SBČS stanovila dobu a způsob výměny peněz stahovaných z oběhu, především rozsah institucí oprávněných k provádění výměny.

Individuální povolování jakýchkoliv reprodukcí peněz (§ 25) nepovažujeme za racionální. Proto se navrhuje právním předpisem stanovit takové podmínky, při jejichž dodržení lze zneužití reprodukcí nebo předmětů napodobující peníze vyloučit. Jako přestupek by se pak posuzovalo pouze porušení těchto podmínek.

K části páté: Nástroje měnové regulace Státní banky československé

SBČS realizuje záměry a cíle své měnové politiky stanovením diskontní sazby a dalších úrokových sazeb a rámců a dalších podmínek svých úvěrových a dalších obchodů; v autonomním stanovení těchto nástrojů spočívá funkční nezávislost centrální banky.

Zákon dává SBČS oprávnění usměrňovat úrokové sazby z úvěrů, jakož i rozsah úvěr. poskytovaných bankami. Toto oprávnění využívané i v současné době (podle zákona č. 158/1989 Sb.), stanovením horní hranice úrokové sazby z úvěrů poskytovaných bankami a maximálních rámců pro tyto úvěry, považujeme za nezbytné zachovat po dobu konstituování peněžního a kapitálového trhu: zařazení takového ustanovení do zákona výslovně doporučuje i MMF.

K zajištění zdravého fungování bankovního systému a omezení rizik z provádění bankovních činností je SBČS oprávněna stanovit pravidla obezřetného fungování bank. Jde o pravidla, která vycházejí z mezinárodně používaných pravidel doporučovaných Výborem pro bankovní supervizi při BISu a která jsou rovněž součástí řady doporučení a direktiv IES (BIS - Banka pro mezinárodní platby).

Stanovením minimálních rezerv, které jsou banky povinny udržovat, ovlivňuje SBČS úvěrovou aktivitu a tvorbu peněz obchodními bankami. Zákon nepředurčuje techniku stanovení povinných minimálních rezerv (mohou být stanoveny v poměru k celkovým vkladům nebo k celkovým závazkům jednotně, nebo diferencovaně podle skupin vkladů nebo závazků). Zákon však stanoví maximální rozsah těchto rezerv a povinnost SBČS úročit diskontní sazbou objem rezerv převyšující stanovenou hranici. Naopak nedodržení povinné rezervy bankou je výrazně úrokově postihováno.

K části šesté: Obchody Státní banky československé

SBČS je bankou bank, vede jejich účty pro potřeby vzájemného zúčtování sald denních bilancí a v rozsahu a za podmínek stanovených podle části páté s nimi provádí úvěrové obchody. Refinancováním bank - spolu se stanovováním minimálních rezerv - ovlivňuje SBČS aktivitu a likviditu jednotlivých bank a celého bankovního systému a reguluje tak množství peněz v ekonomice.

Základní formou refinancování jsou diskontní obchody, nákup směnek a jiných cenných papírů podle § 33. Zákon počítá i s možností úvěrů na zástavu cenných papírů (lombardní úvěry).

V § 34 odst. 2 je vyjádřena možnost výjimečného poskytnutí krátkodobého úvěru k zajištění likvidity ohrožené banky SBČS jako institucí plnící funkci "poslední záchrany" (lender of last resort). Lhůty splatnosti uvedené v § 33 a 34 byly doporučeny MMF a jsou obvyklé v praxi zahraničních centrálních bank, kdy se centrální banky zaměřují především na krátkodobé refinancování bank.

SBČS je bankou státu (federace i republik), vede účty státních rozpočtů a provádí z nich platby v rámci disponibilních prostředků na příslušných účtech. Souhrnný zůstatek na těchto účtech nelze přečerpat. Vedení těchto účtů může příslušné ministerstvo financí dohodnout s jinou bankou. Souhlasu SBČS k tomu není třeba.

Zákon připouští možnost krátkodobého úvěru od SBČS nákupem pokladničních poukázek ke krytí přechodného nedostatku v rozpočtech v limitované výši, jak je to možné v současné době i v některých vyspělých zemích. Toto ustanovení nevylučuje pro ČSFR a republiky možnost obstarat si potřebné zdroje mimo SBČS. Stav všech těchto úvěrů v průběhu běžného roku nesmí překročit 5 % příjmů příslušného rozpočtu v uplynulém roce.

Zákon umožňuje, aby SBČS vykonávala z pověření ministerstev financí správu státních dluhopisů, které dává do prodeje podle zákona č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, a vykonávala další funkce bankéře státu a působila jako "fiskální agent".

K usměrňování peněžního trhu a tvorby úrokové míry na něm bude SBČS obdobně jako jiné centrální banky provádět na svůj účet nákupy a prodeje cenných papírů na volném trhu. Tyto obchody budou nabývat na významu s rozvojem finančního trhu.

Novou možností aktivního ovlivňování likvidity na peněžním trhu je oprávnění SBČS vydávat vlastní cenné papíry a jejich prodejem a nákupem tak regulovat množství peněz v oběhu. Jde o nástroj, který centrální banka použije v případě, že nebude moci k uvedenému účelu využít státní cenné papíry.

SBČS bude oprávněna, jak je to obvyklé u centrálních bank, vést účty svých zaměstnanců a poskytovat jim bankovní služby (např. výplaty mezd na účet). Ustanovení o vedení účtů právnických osob kryje zejména vedení účtů organizacím na úseku vnitra a obrany, které byly a nadále jsou vedeny SBČS.

Toto ustanovení umožňuje SBČS ve velmi omezeném rozsahu vykonávat činnosti jinak náležící obchodním bankám. Proto při jejich provádění musí respektovat ustanovení zákona o bankách.

K části sedmé: Pravomoci Státní banky československé v devizovém hospodářství

Kromě ustanovení, která vycházejí z tradičních funkcí SBČS (např. vyhlašování kursu čs. měny k cizím měnám) je nově upravena zákonná možnost SBČS nejen spravovat měnové rezervy, ale i s těmito rezervami disponovat. Tím bude právně zakotven faktický stav upravený t. č. v usnesení PV ČSFR č. 70/1990. Jedná se o praktické ustanovení umožňující Státní bance československé pružný přístup, např. při poskytování garancí na úvěrové zdroje získané ze zahraničí.

Upravuje se možnost SBČS provádět i běžnou komerční činnost v oblasti obchodování s devizovými hodnotami, jakož i upravovat podmínky těchto obchodů.