60. V § 165 odst. 2 a 3 se vypouštějí. Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 2. Druhá věta tohoto odstavce se vypouští.
61. V § 168 odst. 1 se slova "jeden rok" nahrazují slovy "dvě léta".
§ 168 odst. 2 písm. a) zní:
"a) pověřené policejní orgány".
62. V § 169 písm. c) se číslovka 4 ve slovech "§ 165 odst. 1 a 4" nahrazuje číslovkou 2.
63. V § 171 se vypouští odstavec 2. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.
64. V § 172 odst. 2 písm. b) se vypouštějí slova "národním výborem nebo".
§ 172 odst. 3 zní:
"(3) Usnesení o zastavení trestního stíhání musí být doručeno obviněnému. Usnesení vyšetřovatele je nutno doručit prokurátorovi, a to do 48 hodin. Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Poškozený se o zastavení trestního stíhání vyrozumí."
65. V § 175 se vypouští ustanovení pod písmenem b). Dosavadní ustanovení pod písm. c) až g) se označují písmeny b) až f).
V § 175 odst. 2 se slova "orgánům Sboru národní bezpečnosti" nahrazují slovy "policejním orgánům".
66. Oddíl sedmý a jeho označení se vypouštějí.
67. § 187 odst. 1 zní:
"(1) Předběžné projednání obžaloby se koná v neveřejném zasedání."
68. V § 188 odst. 1 se vypouští ustanovení pod písmenem b). Ustanovení pod písmeny c) až g) se označují jako b) až f).
69. V § 197 odst. 1 se za slova "soudci" vkládají slova "nebo přísedící".
V § 197 odst. 2 se za slovo "soudci" vkládají slova "nebo přísedící".
70. § 211 odst. 3 zní:
"(3) Protokol o výslechu svědka, který má právo odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen při dodržení podmínek stanovených v odstavci 1 nebo 2 a jen za předpokladu, že před výslechem, jehož se protokol týká, byl o svém právu řádně poučen a výslovně prohlásil, že ho nepoužívá. Odepře-li takový svědek výpověď u hlavního líčení, nelze přečíst protokol o jeho předchozí výpovědi."
71. V § 224 na konci se připojuje nový odstavec, který zní:
"(5) Soud přeruší trestní stíhání, má-li za to, že jiný obecně závazný právní předpis, jehož užití je v dané trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu se zákonem a podá návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Nález Ústavního soudu je pro něj a pro ostatní obecné soudy závazný [Článek 102 odst. 2 Ústavy ČSFR ve znění Ústavního zákona č. 326/1991 Sb.]."
72. § 266a zní:
"§ 266a
Jestliže stížnost pro porušení zákona směřuje proti rozhodnutí okresního nebo krajského soudu, prokurátora, vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu, rozhoduje o ní nejvyšší soud republiky, jestliže směřuje proti rozhodnutí nejvyššího soudu republiky, vyšetřovatele, vyhledávacího orgánu nebo prokurátora, pokud konali řízení proti osobě podléhající pravomoci vojenských soudů, vojenského soudu nebo senátu vojenského kolegia Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje o ní Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky."
73. V § 276 větě prvé se slova "orgán Sboru národní bezpečnosti" nahrazují slovy "policejní orgán".
74. V § 282 odst. 1 větě prvé se slova "orgán Sboru národní bezpečnosti" nahrazují slovy "policejní orgán".
75. § 291 včetně nadpisu zní:
"§ 291
Obhajoba mladistvého
Mladistvý musí mít od vznesení obvinění obhájce."
76. V § 314a odst. 1 se slova "jeden rok" nahrazují slovy "dvě léta".
77. V § 314c odst. 1 písm. a) se slova "písm. a) až e)" nahrazují slovy "písm. a) až d)".
78. V § 314d odst. 2 se na konci za slovo "odůvodnění" vkládá středník a slova "uloží-li však nepodmíněný trest odnětí svobody, vyhotoví vždy rozsudek s odůvodněním."
79. § 335 včetně nadpisu se vypouští.
80. V § 345 se slova "národnímu výboru" nahrazují slovy "orgánu, který podle zvláštních předpisů provádí trest propadnutí majetku".
81. V § 346 odst. 1 větě prvé se slova "národního výboru" nahrazují slovy "příslušného orgánu".
V § 346 odst. 3 se slova "národnímu výboru" nahrazují slovy "orgánu, který podle zvláštních předpisů provádí trest propadnutí majetku".
82. V § 348 odst. 2 se slova "národního výboru, který provádí rozhodnutí o zajištění" nahrazují slovy "příslušnému orgánu, který podle zvláštních předpisů provádí rozhodnutí o zajištění."
83. § 350a odst. 1 zní:
"(1) O uložení zákazu pobytu uvědomí předseda senátu obecní úřad a policejní orgán, na jejichž obvod se zákaz vztahuje, jakož i obecní úřad a policejní orgán, v jejichž obvodě má odsouzený trvalé bydliště."
V § 350a odst. 3 se slova "orgán Veřejné bezpečnosti" nahrazují slovy "policejní orgán".
84. V nadpise § 353 se doplňují slova "a jeho ukončení". V § 353 se za slova "z ochranného léčení" vkládají slova "nebo o jeho ukončení."
85. § 360 odst. 1 a 2 znějí:
"(1) Vazba se vykonává v ústavech ministerstva spravedlnosti. Vazba, o níž v přípravném řízení rozhodl soudce vojenského soudu, se může vykonávat po dobu nejnutnější potřeby též u útvaru. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může předseda senátu a v přípravném řízení soudce povolit, aby vazba byla vykonávána za náležitého dohledu v léčebném ústavu.
(2) Ve vazbě je obviněný podroben jen těm omezením, která jsou nutná, aby vazba splnila svůj účel. Přitom je v nezbytném rozsahu možné omezit i výkon práva sdružovacího a shromažďovacího, jakož i výkon dalších základních práv, pokud by byl v rozporu s účelem vazby nebo základními požadavky k zachování pořádku a kázně v místech, kde se vazba vykonává."
86. V § 377 odst. 1 se slova "orgány Sboru národní bezpečnosti" nahrazují slovy "policejní orgány"; čárka za slovem "rozkaz" se mění v tečku a slova "a v přípravném řízení prokurátorovi, na jehož návrh byl zatýkací rozkaz vydán" se vypouštějí.
§ 377 odst. 2 zní:
"(2) Nejde-li o vydání k výkonu trestu, předseda senátu je povinen obviněného do 24 hodin od odevzdání vyslechnout a rozhodnout o vazbě".
87. V § 378 odst. 4 se slova "orgány Sboru národní bezpečnosti" nahrazují slovy "policejními orgány".
88. § 381 odst. 1 zní:
"(1) Je-li to nutné k zamezení útěku osoby, o jejíž vydání jde, může ji předseda senátu krajského soudu na návrh prokurátora provádějícího předběžné šetření vzít do vazby."
V § 381 odst. 2 se slovo "prokurátor" nahrazuje slovy "předseda senátu".
89. Za § 383b se vkládá nový § 383c, který včetně nadpisu zní:
"§ 383c
Průvoz pro účely řízení v cizině
Jestliže má být na žádost cizího státu proveden průvoz osoby pro účely trestního řízení v cizině, rozhodne o přípustnosti průvozu na základě žádosti cizího státu Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky. Na rozhodování o přípustnosti průvozu a zajišťovacích opatření se užije ustanovení oddílu druhého přiměřeně."
90. Nadpis oddílu pátého zní:
"Výkon rozsudků cizozemských soudů"
91. § 384a zní:
"§ 384a
Má-li být podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, vykonán rozsudek cizozemského soudu v trestní věci, předloží ministerstvo spravedlnosti věc Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky s návrhem, aby rozhodl o uznání rozhodnutí cizozemského soudu na území České a Slovenské Federativní Republiky. Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky o návrhu rozhodne po slyšení generálního prokurátora České a Slovenské Federativní Republiky rozsudkem."
92. Za § 384a se vkládají nové § 384b až § 384d, které znějí:
"§ 384b
Byl-li rozsudek cizozemského soudu podle § 384a uznán, může ministerstvo spravedlnosti vyslovit souhlas s převzetím odsouzeného k výkonu trestu nebo požádat stát jehož soud vynesl rozsudek, aby odsouzeného předal."
"§ 384c
Odsouzeného, jehož cizí stát předal, převezmou orgány Sboru nápravné výchovy. Do 24 hodin od předání rozhodne soudce soudu naznačeného v § 384d o jeho vzetí do vazby, přičemž vazebními důvody podle § 67 není vázán.
§ 384d
O výkonu rozsudku cizozemského soudu (§ 384a) rozhodne soud příslušný podle § 14 až 19 ve veřejném zasedání rozsudkem. Odsouzený musí mít v tomto řízení vždy obhájce.
93. V § 391a odst. 2 za slova "se zmocňují vydat" se vkládají slova "obecně závazným právním předpisem."
Čl. II
Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství, ve znění zákona č. 383/1990 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. Za § 5 se vkládá nový § 5a, který zní:
"§ 5a
Jestliže je nezbytné, aby se státním tajemstvím se seznámila osoba, jež ke styku s ním nebyla určena, avšak nezbytnost tohoto seznámení vyplývá z jejího postavení poslance zákonodárného sboru nebo primátora města nebo starosty obce nebo jejího postavení obhájce v trestním řízení, poučí ji předem o povinnosti učinit vše, aby toto tajemství nebylo zneužito, a o povinnosti zachovávat mlčenlivost orgán nebo osoba, která takovou osobu se skutečnostmi obsahujícími státní tajemství seznámí."
2. V § 9 odst. 3 za slova "federální ministerstvo vnitra" se vkládají slova "nebo Federální bezpečnostní informační služba."
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění se zmocňuje, aby vyhlásilo ve Sbírce zákonů úplné znění trestního řádu, jak vyplývá z pozdějších změn a doplňků.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dne 1. ledna 1992.
Důvodová zpráva
Obecná část:
Ústavním zákonem ze dne 9. ledna 1991, kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod, je stanoveno (čl. 6 odst. 1), že zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listinou") nejpozději do 31. prosince 1991.
Nejdůležitější změnou, kterou přináší Listina do oblasti trestního řízení, je svěření rozhodování o nejdůležitějších základních lidských právech a svobodách, pokud má z důležitých důvodů dojít k jejich omezení, do působnosti soudu. V oblasti trestního řízení se tato změna dotýká především rozhodnutí omezení osobní svobody a omezení nedotknutelnosti obydlí v souvislosti se spácháním trestného činu.
Proto bylo nezbytné novelizovat trestní řád tak, aby jeho znění bylo v souladu s příslušnými články Listiny a upravit působnost soudu v oblastech, které byly dosud svěřeny prokurátorovi.
Vzhledem k tomu, že zásady úpravy trestního řádu jsou obsaženy v textu Listiny i vzhledem k naléhavosti termínu, v němž musí být úprava trestního řádu provedena, bylo upuštěno od projednávání zásad a předkládá se přímo návrh novely trestního řádu.
Novela při respektování požadavků Listiny respektuje dosavadní koncepci trestního řádu tak, jak je vymezena jeho základními zásadami zakotvenými v § 2 tr. ř. Novela vychází i z toho, že i nadále čs. trestní řízení vychází ze zásady obžalovací, a že odpovědnost za výsledky přípravného řízení a jeho zákonnost nadále nese prokurátor. Soud je v přípravném řízení garantem důsledného přezkoumání zákonných důvodů omezení osobní svobody a nedotknutelnosti obydlí, neboť nezávislost soudce při rozhodování tu vyplývá z jeho procesního postavení a z toho, že na rozdíl od prokurátora je v rámci rozhodování podřízen pouze zákonu a není a nemůže být vázán pokyny nadřízeného orgánu.
Vzhledem k ustanovení § 2 odst. 9 tr. ř., kde se stanoví, kdo rozhoduje v řízení před soudem (senát nebo samosoudce), pro působnost soudu v přípravném řízení stanoví novela v souladu s dikcí návrhu zákona o soudcích pojem soudce. Rozumí se jím soudce z povolání.
Vzhledem k odpovědnosti prokurátora za výsledky přípravného řízení a vzhledem k tomu, že smyslem úpravy je posílení kontradiktornosti při zásazích do práv a svobod občanů, jsou zásahy soudu do těchto práv možné v přípravném řízení pouze na návrh prokurátora.
Uvedená úprava si vyžádá zvýšené náklady ze státního rozpočtu, neboť bude vyžadovat prakticky nepřetržitou pohotovost prokurátorů ve dnech pracovního volna, pracovního klidu a v noci a alespoň dosažitelnost soudců ve dnech pracovního volna a pracovního klidu. Bude znamenat i zvýšení nároků na pracovníky odborného a administrativního aparátu.
V připomínkovém řízení se k této části vyjadřovala především ministerstva financí obou republik, neboť zvýšené zatížení dopadne především na rozpočty republik. Byla požadována přesnější specifikace počtu, o který bude nutno zvýšit stav soudů a prokurátorů, jakož i odborného a administrativního aparátu, a to zvlášť pro každou z republik.
Takováto specifikace je velmi obtížná. Je nutno brát v úvahu nejen počet okresů (128) a krajů (12), ale i stále rostoucí agendu, spojenou se zvyšující se závažností trestné činnosti, kterou bude nutno řešit vazebně. Ministerstvo spravedlnosti České republiky odhaduje počet nových soudců, kteří budou zapotřebí, přibližně na 100, ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky takový odhad neuvedlo.
Lze tedy odhadnout, že celkově půjde nejméně o 150 soudců (100 v ČR a 50 v SR), což při průměrné mzdě 72 000 Kčs ročně činí 10 800 000 Kčs, není však počítáno s předpokládaným zvýšením soudcovských platů.
Nejméně totéž zvýšení je třeba předpokládat u prokurátorů, kteří budou muset být dosažitelní i mimo pracovní dobu a ve dnech pracovního volna a pracovního klidu nepřetržitě, zatímco u soudců postačí i v těchto dnech služby, pokrývající jen část dne.
U platů prokurátorů lze tedy předpokládat náklady rovněž ve výši 10 800 000 Kčs.
K tomu je nutno připočíst nutnost zvýšení počtu administrativních pracovníků v resortu justice nejméně o 100 %, stejný přírůstek pak v resortu prokuratury. Náklady na mzdy a příplatky za práci ve dnech pracovního volna, pracovního klidu a za práci v noci dosáhnou 8 000 000 Kčs.
K tomu je nutno připočíst věcné náklady na tyto pracovníky (vybavení nábytkem, psacími stroji a potřebami atd.) na všechny tyto pracovníky ve výši nejméně 25 000 Kčs ročně, celkem tedy ročně 10 000 000 Kčs. Lze proto předpokládat celkové minimální náklady, spojené s touto úpravou, na částku nejméně 39 600 000 Kčs ročně, která se mezi republiky dělí v poměru 2: 1, tedy 26 400 000 Kčs v České republice pro resort justice a prokuratury a 13 200 000 Kčs ve Slovenské republice pro resort justice a prokuratury.
Zvláštní část:
K č. 1:
V § 1 odst. 4 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním, je stanoveno omezení obsahu petic, které nesmějí vyzývat k porušování zákonů, popírání nebo omezování osobních, politických nebo jiných práv občanů apod. V návrhu, rozeslaném k připomínkovému řízení bylo navrhováno zakotvit ustanovení, že výkonem petičního práva nesmí být zasahováno do nezávislosti soudu. K připomínce právnické fakulty UK v Praze byla tato zásada přeformulována tak, aby nešlo o nepřímou novelizaci petičního zákona a stanoví se, že k peticím, které zasahují do základní zásady trestního řízení, tj. do postupu z úřední povinnosti, se nepřihlíží, i když taková petice není v rozporu s ustanovením § 1 odst. 4 petičního zákona. Současně bylo toto ustanovení zařazeno mezi základní zásady trestního řízení tak, aby bylo zřejmé, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny řídit se pouze zákonem.
Vzhledem k tomu, že novela v souladu s Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") rozšiřuje působnost soudu v přípravném řízení na rozhodování o důvodnosti zásahu do občanských práv, bylo nutno upravit i znění § 2 odst. 9 o způsobu rozhodování soudu.
K č. 2:
Možnost záruky za dovršení nápravy odsouzeného je nutno vztáhnout i na zákaz pobytu. Proto se ustanovení § 6 doplňuje.
K č. 3:
Vzhledem k navrhovaným (v SR již i přijatým) zákonným úpravám o policejních sborech republik a federace je vhodné v trestním řádu změnit dosavadní terminologii. Proto se namísto orgánů Sboru národní bezpečnosti všude, kde se o nich v trestním řádu hovoří, používá termínu "policejní orgány".
K č. 4:
Čl. 17 Listiny upravuje zákaz cenzury a povinnost státních orgánů poskytovat informace. Dosavadní ustanovení § 179 vyžadovalo ke zveřejnění informací z trestního řízení až do stadia projednání věci před soudem souhlas orgánů trestního řízení a bylo tedy s čl. 17 Listiny v rozporu.
Současně však účel trestního řízení i zájem na ochraně dobré pověsti osob, které dosud nebyly pravomocně odsouzeny, zájem na bezpečnosti případných svědků apod. vyžadují, aby orgány činné v trestním řízení byly oprávněny sdělovacím prostředkům určité informace odepřít.
Současně se ustanovení o poskytování informací o činnosti orgánů činných v trestním řízení přesouvá do úvodních ustanovení trestního řádu, jak doporučila komise pro trestní právo Legislativní rady vlády ČSFR.
K č. 5:
Vzhledem k novele občanského soudního řádu, která odnímá prokurátorovi podat návrh na zahájení řízení v občanskoprávních věcech bylo nutno uvést trestní řád do souladu s touto novelou, aby v praxi nevznikaly pochybnosti.
K č. 6:
Souhrnnou definici toho, co se rozumí "policejními orgány", resp. "policejními sbory", obsahuje § 12 odst. 1. Promítá se i změna názvu ministerstva obrany.
K č. 7-8:
Federální ministerstvo obrany navrhlo zrušení zvláštní úpravy příslušnosti vyšších vojenských soudů pro určené vyšší funkcionáře ozbrojených sil a sborů jako neodůvodněné zvýhodnění takovýchto funkcionářů a porušování rovnosti před zákonem. Z obdobných důvodů navrhlo i vypuštění zvláštní příslušnosti vojenských soudů pro určité útvary. Proto se § 17 odst. 2 a § 19 vypouštějí.
K č. 9:
Vzhledem k tomu, že vojenské soudnictví spadá do působnosti federace, bylo třeba v souladu s kompetenčním zákonem vyjádřit, že k odnětí věci vojenskému soudu, který má sídlo v jedné republice, a jejímu přikázání vojenskému soudu v jiné republice, není zapotřebí souhlasu nejvyššího soudu republiky.
K č. 10:
Vzhledem k tomu, že by v praxi mohly vznikat pochybnosti o tom, které soudy jsou věcně příslušné k rozhodování o vazbě a dalších zásazích do občanských práv v přípravném řízení, neboť zde nejde o rozhodování o trestných činech, proto se stanoví, že ustanovení o místní a věcné příslušnosti soudů platí přiměřeně.
K č. 11:
Dosavadní dikci o účasti tlumočníka je nutno přizpůsobit dikci Listiny.
K č. 12:
Úprava zjednodušuje a zlevňuje rozhodování o odměně tlumočníka.
K č. 13-14:
Judikatura evropského soudního dvora pro lidská práva i základní zásady trestního řízení vylučují, aby soudce, který v přípravném řízení rozhodoval o zásazích do osobní svobody nebo dotknutelnosti obydlí, rozhodoval v téže věci i po podání obžaloby.
Proto bylo ustanovení § 30 rozšířeno o další důvody vylučující účast soudce na řízení po podání obžaloby. Důvody jsou vypočteny jednotlivě, neboť např. pouhé ustanovení obhájce nezpochybňuje objektivitu soudního rozhodování po podání obžaloby.
Současně bylo celkové znění § 30 upraveno v souladu s návrhem zákona o soudech a soudcích, který pro dosavadního soudce z lidu požívá termín "přísedící". Ustanovení o vyloučení přísedících, kteří budou mít obdobné postavení jako soudci, musí platit obdobně.
K č. 15:
Zatímco ustanovení zákonů o advokacii umožňují vedle zcela bezplatné obhajoby též snížit odměnu obhájci, trestní řád nepřipouštěl jiné řešení, než aby obviněný nesl náklady obhajoby buďto zcela nebo vůbec ne. To v praxi mohlo vést k nepřiměřeným tvrdostem na jedné straně nebo nedůvodné mírnosti na druhé straně, proto v souladu s požadavky praxe se zavádí možnost prominout obviněnému jen část nákladů na obhajobu v těch případech, kdy mu byl obhájce ustanoven.
K č. 16:
Dosavadní ustanovení § 35 odst. 1 o zvláštních seznamech advokátů omezovala svobodu obviněného zvolit si obhájce, jestliže šlo o řízení, v němž byly předmětem utajované skutečnosti. Zakotvení takovýchto seznamů v trestním řádu omezovalo i svobodu obhájců.
Proto bylo toto ustanovení vypuštěno. To však nic nemění na skutečnosti, na kterou upozornilo federální ministerstvo vnitra, že advokátní komory jsou organizacemi ve smyslu zákona o státním tajemství a jsou povinni ve vztahu k svým členům tento zákon dodržovat.
Skutečnost, že advokát nebyl komorou určen jako osoba, která je oprávněna seznamovat se se státním tajemstvím, pak může být pro advokáta důvodem k odmítnutí právní pomoci podle § 16 odst. 1 zák. č. 128/1990 Sb., o advokacii, nebo § 15 odst. 2 zák. SNR č. 132/1990 Sb., o advokacii.
Jde o oprávnění advokáta, založené na podmínkách zákona o ochraně státního tajemství, nikoliv však o zákaz obhajobu převzít, jak bylo stanoveno původně. Jestliže obhajobu advokát přesto převezme, nese všechny důsledky spojené s případným vyzrazením státního tajemství třetí osobě.
Současně vzhledem k praktickým nesnázím, které vznikaly při zastupování advokátů koncipienty v řízení před soudem, když trestní řád stanovil jednoznačně, že obhájcem může být advokát, byly zformulovány podmínky, kdy se advokát může v trestním řízení dát zastoupit koncipientem, a to negativně - účast koncipienta je vyloučena v řízení před nejvyššími soudy a v závažných trestních věcech, kde v I. stupni koná řízení krajský soud. Kromě toho je vyloučeno i v případech nutné obhajoby. Návrhu advokátní komory, aby účast koncipienta byla odstupňována podle délky jeho praxe, nebylo vyhověno, takové odstupňování je vnitřní věcí advokátní komory.
K č. 17-18:
Vzhledem k diskusím, které byly v rámci příprav novely vedeny ohledně nákladů nutné obhajoby a jejího rozsahu, připustila česká advokátní komora, že rozsah nutné obhajoby byl vymezen v některých případech nadbytečně široce. Proto se nutná obhajoba v případech ukládání ochranného léčení omezuje na jiné případy, než ukládání ochranného léčení protialkoholního.
Obdobně ve vykonávacím řízení se nutná obhajoba omezuje na případy, kdy je obviněný ve vazbě, nikoli už ve výkonu trestu. Zde bylo nutno přibírat obhájce i k rozhodování o podmíněném propouštění a jestliže odsouzený propuštěn nebyl cítil úkorně, že musí snášet náklady na nutnou obhajobu, neboť význam obhájce při rozhodování o podmíněném propuštění s ohledem na povahu věci je nižší než v jiných druzích řízení.
Na základě připomínky NS SR připojuje se obligatorní účast obhájce v řízení o mimořádných opravných prostředcích tehdy, jestliže odsouzený zemřel.
K č. 19:
Zavádí se povinnost ustanovit obhájce obviněnému neprodleně tak, aby nebyla prodlužována doba, kdy obviněný obhájce nemá vzhledem k tomu, že si žádného nezvolil.
K č. 20-21:
Čl. 40 odst. 2 Listiny stanoví, že obhájce musí být ustanoven soudem. Vzhledem k tomu, že v přípravném řízení rozhoduje zásadně soudce, v řízení před soudem pak zpravidla předseda senátu, bylo toto rozdělení provedeno i zde.
Přitom bylo opuštěno rozhodování o ustanovení obhájce předsedou soudu - jednak předseda soudu nemá při ostatních úkonech v trestním řízení žádné procesní oprávnění, jednak lze očekávat, že o ustanovení obhájce se bude rozhodovat zvláště u osob zadržených nebo branných do vazby, a to i v noci nebo ve dnech pracovního volna. V takových případech, kdyby bylo rozhodování o ustanovení obhájce svěřeno jedinému funkcionáři soudu, nutně by docházelo k neodůvodněným prodlevám.
Zákon řeší i případy kolize, je-li ustanoveno více obhájců.
K č. 22:
Úprava § 50 je vedena obdobnými důvody, jako úprava § 35. Pokud jde o skutečnosti obsahující státní tajemství, může být zmocněncem pouze advokát (u něhož taková skutečnost může být důvodem k odmítnutí právní pomoci) nebo osoba, která se může s takovým tajemstvím seznamovat.
Pokud jde o otázku občanské bezúhonnosti zvoleného zmocněnce, vznikaly v praxi četné obtíže přitom, jak tuto bezúhonost zkoumat. Požadavek byl stanoven v zájmu poškozeného a zúčastněné osoby, jeho ověřování však zatěžovalo orgány činné v trestním řízení prokazováním bezúhonnosti, vyžadováním výpisu z rejstříku trestů apod. Riziko, že osoba, kterou si poškozený nebo zúčastněná osoba zvolí, není bezúhonná, by měly nést tito účastníci trestního řízení a mohou je eliminovat tím, že si jako zmocněnce zvolí advokáta.
K č. 23-24:
Vzhledem k nově vymezené působnosti orgánů obcí, které by neměly přebírat úkoly orgánů státní moci tam, kde to není nezbytně nutné, bylo vypuštěno doručování nebo uložení zásilek prostřednictvím těchto orgánů. Namísto orgánů SNB užívá se terminologie "policejní orgány".
K č. 25-26:
Rozhodování o vazbě bylo upraveno v souladu se zásadou, že v řízení před soudem rozhoduje soud, v přípravném řízení soudce z povolání na návrh prokurátora. Návrhu prokurátora není třeba, jde-li o rozhodování na základě příkazu k zatčení, neboť tento příkaz již byl soudem na základě takového návrhu vydán.
V souladu s těmito zásadami se upravuje i způsob vydání příkazu k zatčení.
K č. 27:
Pokud jde o prodlužování vazby, počítá návrh s tím, že trvání vazby v přípravném řízení by prodlužoval soud, který rozhodoval o vazbě, a to tím způsobem, že do šesti měsíců by vazbu prodlužoval soudce, nad šest měsíců senát téhož soudu.
Při úpravě byla zvažována varianta, že by vazbu prodlužoval nadřízený soud, ta je však neschůdná, vzhledem k tomu, že zejména v oblasti vojenského soudnictví, ale i v jiných případech jsou vzdálenosti mezi soudy značné (Trenčín - Praha, Ostrava - Praha, Košice - Bratislava) a přeprava spisového materiálu na velké vzdálenosti by způsobovala značné průtahy.
Zpřesňují se počátky, určující běh vazebních lhůt. Podle policejních zákonů je nadále vyloučeno zajištění osoby podezřelé z trestného činu, taková osoba po zjištění totožnosti musí být předána příslušnému orgánu trestního řízení, který ji může zadržet. Počátek zadržení je stanoven okamžikem takového předání, do 24hodinové lhůty, která je poměrně velmi krátká, se proto nevčítá doba, kdy byla osoba předvedena ke zjištění totožnosti, stejně jako doba, kdy byla zadržena při činu nepříslušným orgánem, např. obecní policií nebo občanem, neboť přistiženého smí zadržet kdokoli. Teprve okamžikem převzetí takto zadržené osoby počíná běžet lhůta zadržení.
Přesněji se také stanoví nový běh lhůty vazby v přípravném řízení, jestliže je věc vrácena prokurátorovi k došetření.
S rozvojem mezinárodní právní pomoci v trestních věcech jsou stále častější případy, kdy náš občan je zadržen, nebo je ve vazbě v cizině a našim orgánům je předán až po určité době. Tato doba, v níž orgány přípravného řízení neměly faktickou možnost vykonávat úkony, se do vazební lhůty jednoho roku nevčítá (avšak při uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody se vazba vykonávaná v cizině do tohoto trestu započte). Stejně tak bylo nutno rozšířit důvody, pro které obviněný svévolně prodlužuje řízení a vazbu vedle úmyslného sebepoškození též o vyvolání jiné překážky - např. požití alkoholu nebo "zfetování", k němuž ve vazbě v současné době nezřídka dochází, popř. odmítnutí eskorty apod.
K č. 28:
Jak je uvedeno v předkládací zprávě, některá připomínková místa požadovala, aby soud vedle výlučného práva vzít osobu do vazby měl také výlučné právo ji propustit, popřípadě (návrh ministerstva obrany), pokud bude chtít z vazby propustit prokurátor, aby tak mohl učinit pouze se souhlasem soudu.
Těmto připomínkám nebylo vyhověno. Smyslem rozhodování soudu o vazbě je soudní kontrola oprávněnosti zásahu do osobní svobody, soud však nepřejímá a nemůže přejímat odpovědnost za přípravné řízení. Nemá ani příslušné prostředky k dozoru nad přípravným řízením, nemůže požadovat provedení důkazů nebo jejich doplnění, může pouze obviněného propustit, shledá-li, že důvody vazby nejsou.
V případě, že by návrhu prokurátora na propuštění z vazby nebylo vyhověno a prokurátor by v souladu se svým oprávněním trestní stíhání zastavil, vyvstávaly by neřešitelné situace. Oprávnění prokurátora vyplývá z obžalovací zásady, rozdělení fází přípravného řízení a řízení před soudem, které je vymožeností osvícenectví a francouzské buržoazní revoluce. Odmítnout akusační princip a svěřit do rukou soudu jak přípravné řízení, tak vlastní soudní řízení, by znamenalo návrat k inkvizičnímu principu, kdy tentýž orgán věc vyšetří a tentýž věc rozsoudí a dostalo by se do rozporu i s mezinárodními závazky v tomto směru.
Proto bylo třeba výslovně rozlišit dozor prokurátora v přípravném řízení od oprávnění soudu přezkoumávat vazební důvody, stanoví se výslovně případy, kdy v přípravném řízení může soud vazební důvody přezkoumávat. Sleduje se tím, aby soudům nebyla uložena povinnost sledovat důvody vazby permanentně a suplovat dozor prokurátora po celou dobu trvání vazby v přípravném řízení. Prokurátor při provádění dozoru může zjistit, že důvody vazby pominuly. Není důvodu nepřiznat mu pravomoc obviněného okamžitě propustit, neboť úprava spočívající v jeho návrhu na vydání takového rozhodnutí soudem by byla nepružná a znamenala by další prodlužování pobytu obviněného ve vazbě a byla by tedy v rozporu se smyslem úpravy v Listině.
Proto se prokurátorovi dává též pravomoc rozhodnout kladně o žádosti obviněného o propuštění z vazby. Jen tehdy, nevyhoví-li takové žádosti prokurátor, předkládá věc k rozhodnutí soudu.
K č. 29:
Úprava je v souladu s principem rozhodování soudu o vazbě.
K č. 30:
Dosavadní úprava majetkové záruky musela být dána do souladu se zásadou rozhodování soudu o vazbě. Současně bylo možno odstranit některé praktické potíže, jak se při dosavadní aplikaci tohoto institutu vyskytly.