Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

b/ aktualizovat koncepci čs. obchodních a ekonomických vztahů se SSSR, jeho státními a nestátními subjekty s cílem nezvyšovat další kumulaci čs. aktiv v obchodě se SSSR, jakož i s Jugoslávií a dalšími zeměmi. Zásadně dořešit vypořádání vzájemných závazků a pohledávek z obchodu s bývalou NDR. Připravit koncepci ekonomické spolupráce s Polskem a Maďarskem,

c/ formulovat strategii obchodních a ekonomických vztahů s USA, ČLR a Japonskem a s dynamickými teritorii světové ekonomiky (nově industrializované rozvojové země, Brazílie, Nigérie, Venezuela a Indonésie),

3. V souladu s principy tržní ekonomiky vytvořit podmínky k tomu, aby čs. zpracovatelský průmysl a služby dosáhly konkurenceschopnost ve střednědobém horizontu. K tomu:

a/ identifikovat prostor, kde stát může účelně urychlit reálné přizpůsobování čs. podniků s cílem zvýšení konkurenceschopnosti a exportní výkonnosti. Přitom udržet komparativní výhody čs. zpracovatelského průmyslu a služeb /zejména v oblasti mezd/,

b/ prosazovat a dále zpřesňovat priority státní politiky urychleného rozvoje infrastruktury a investic do lidského kapitálu /výzkum, vzdělávání/ s ohledem na jejich vliv na růst konkurenceschopnosti,

4. Působit všemi prostředky na odstranění překážek v pružnosti fungování nabídky na vnitřním trhu, především v oblasti velkoobchodu. Uplatnění této zásady předpokládá:

a/ působit na odstranění protisoutěžních praktik všeho druhu, které jsou v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže,

b/ doporučit vládám ČR a SR přednostní privatizaci velkoobchodu,

c/ požádat SBČS o zvýšení tlaku na řešení nepružnosti komerčních bank zejména pomalosti a nepružnosti bankovních operací na účtech zákazníků, jakož i nedostatečné pružnosti jejich depozitní a úvěrové politiky,

d/ zpracovat analýzu příčin a cest odstranění nabídkové nepružnosti ekonomiky vyplývající z monopolních situací a analýzu zábran rychlého rozšíření aktivit velkoobchodu a maloobchodu /včetně aktivit přímých výrobců/.

5. Urychlit konkrétní kroky směřující ke snížení zranitelnosti čs. ekonomiky na poruchy dodávek strategicky významných surovin. K tomu zejména:

a/ dokončit jednání a prioritně zahájit výstavbu dalších ropovodů a zásobníků ropy,

b/ dále hledat možnosti využití čs. aktiv v SSSR k získání strategicky významných surovin i na jiných trzích.

6. Vytvořit kompetenční a organizační předpoklady pro účinnější využívání zahraniční pomoci. To vyžaduje:

a/ vyhodnotit dosavadní formy poskytování zahraniční pomoci z hlediska jejich účinnosti, kompetenční a organizační jednotnosti a barier bránících jejich účelnějšímu využívání,

b/ v jednáních se světovými finančními institucemi, skupinami vyspělých zemí a v bilaterálních vztazích usilovat o pokračování finanční a úvěrové pomoci ke krytí nezbytných potřeb platební bilance.

7. Na základě vyhodnocení dosavadních zkušeností a předpokládaných příštích úkolů formulovat žádoucí rozsah federálních kompetencí v jednotlivých oblastech hospodářské politiky jako minimálně nezbytný pro zajištění procesu transformace ekonomiky, konzistence a akceschopnosti hospodářské politiky. V rámci toho vzhledem k prohlubujícím se regionálním disparitám urychleně formulovat principy a připravit nástroje regionální politiky na úrovni federace, které by byly tržně konformní. Regionální politiku budovat zejména na principu stimulace vnitřních rozvojových sil jednotlivých regionů a orientace zahraničního kapitálu do potřebných lokalit.

Ekonomika ČSFR byla v 1. polovině letošního roku výrazně ovlivněna jednak systémovými reformními opatřeními z počátku roku, jednak zásadními změnami vnějšího prostředí (zejména rozpadem RVHP a důsledky války v Perském zálivu, v poslední době navíc i zesílenými vnitřními problémy SSSR a Jugoslávie). Změny v ekonomice, ke kterým v tomto období došlo, byly kvalitativně v souladu s předpokládanými změnami. Kvantitativně byly v některých oblastech (např. platební bilance) příznivější, v jiných naopak (např. pokles výroby, vzrůst cen) problémovější, zejména v důsledku neočekávaně intenzivnějšího působení vnějších vlivů.

Jednou z nejvýznamnějších kvalitativních makroekonomických charakteristik byla změna "tradiční" nedostatkové, nabídkové ekonomiky na ekonomiku, v níž rozhodující roli začíná hrát poptávka, odbyt, zákazník.

Liberalizací cen a zahraničního obchodu v podmínkách značně devalvované čs. měny a zatím přetrvávajících monopolních vztahů vzniklo reálné nebezpečí nastartování nekontrolovatelné inflační spirály, spojené s případnými těžkými hospodářskými důsledky. Proto jedním ze základních úkolů hospodářské politiky bylo vytvořit protiinflační prostředí, především přísnou a důslednou finanční a monetární restriktivní politikou. Restriktivní opatření musela zasáhnout všechny složky agregátní poptávky a vést k jejich výraznému zbrzdění.

a) Vývoj spotřebitelské poptávky

Spotřebitelská poptávka byla ovlivněna zejména růstem spotřebitelských cen, peněžních příjmů obyvatelstva a chováním míry úspor.

Liberalizace cen vyvolala prudký růst cenové hladiny, což vedlo k rychlému odstranění dlouholetého převisu poptávky nad nabídkou a vyrovnání agregátní nabídky a poptávky na spotřebitelském trhu. Hospodářská politika očekávala, že růst spotřebitelských cen narazí po několika měsících na poptávkovou bariéru, tempo růstu cen se začne výrazně snižovat a po případném přechodném poklesu nové hladiny cen se růst cen ustálí na mírně vzestupném trendu obvyklém ve vyspělých tržních ekonomikách (s určitými výkyvy ještě v důsledku zásadnějších změn cen paliv, energie, nájemného apod.).

Vývoj souhrnného cenového indexu spotřebitelských cen v jednotlivých měsících 1. pololetí letošního roku naznačuje, že celý očekávaný vývoj se realizoval již v tomto období:

Po lednovém více než 25 %-ním přírůstku úhrnných spotřebitelských cen se v dalších měsících tempo růstu cenové hladiny výrazně snižovalo, s výraznou a plynulou tendencí ke stagnaci, které bylo dosaženo v červenci t. r., kdy se růst úhrnného cenového indexu zastavil na úrovni 149,2 % ve srovnání s prosincem minulého roku a na této úrovni setrval cenový index i v měsíci srpnu.

Jednotlivé složky spotřebitelských cen se přitom vyvíjely diferencovaně (viz graf).

Indexy spotřeb. cen za uvedené měsíce (prosinec 1990 = 100)

Ve Slovenské republice bylo celkové zvýšení spotřebitelských cen za 1. pololetí 1991 (+51,6 %) vyšší než v České republice (+48 %), zejména z důvodu vyššího vzrůstu cen na počátku roku. Koncem pololetí se rozdíl stabilizoval na úrovni 3,6 bodu. V červenci a srpnu se však cenová hladina spotřebitelských cen v ČR proti červnu mírně snížila (celkové zvýšení proti prosinci činilo +47,6 %), v SR se naopak zvýšila (celkové zvýšení dosáhlo +53,2 %), takže se rozdíl pozvedl na 5,6 bodu. Přitom největší rozdíl je u nepotravinářského zboží (+11,1 bodů), naopak cenový index veřejného stravování je v SR (143,3 %) nižší než v ČR (146,9 %).

Dosavadní relativně úspěšné zvládnutí cenového vývoje v oblasti spotřebitelských cen (i když ve srovnání s počátkem roku na úrovni cca 150 % místo projektovaných 130 %) bylo dosaženo nejen přísnou fiskální, měnovou a mzdovou restrikční politikou, ale - což je neméně významné - zdrženlivostí při nákupech (umožněnou do určité míry i zásobami některých skupin zboží, které si obyvatelstvo vytvořilo v závěru minulého roku), orientací na levnější druhy potravin, snahou o racionální substituci apod.

Přesto, že hladina spotřebitelských cen byla v polovině roku ve srovnání se stejným obdobím minulého roku vyšší o 71,3 %, peněžní příjmy obyvatelstva se za 1. pololetí 1991 ve srovnání se stejným obdobím m. r. zvýšily jen o 9,0 % a reálné mzdy poklesly v letošním 1. pololetí (proti prosinci minulého roku) v průměru o 21,0 %, došlo již na začátku 2. čtvrtletí k pozitivní změně vztahu mezi celkovými příjmy a výdaji obyvatelstva (viz graf).

Vývoj příjmů a výdajů obyvatelstva za uvedené měsíce 1991

Zatímco v 1. čtvrtletí rostly výdaje rychleji než příjmy, dochází od 2. čtvrtletí ke změně, kterou lze charakterizovat jako relativní stabilizaci spotřebního klimatu a adaptaci domácností na novou cenovou hladinu: v dubnu byl poprvé od srpna 1990 zaznamenám přírůstek korunových úspor u peněžních ústavů, který svědčí o znovunastolení důvěry obyvatelstva v čs. měnu. Svědčí o tom i vzájemné relace pohybu korunových a devizových úspor.

Vklady na devizových účtech vykazují trvale přírůstky, i když v posledních měsících se tempo růstu snížilo. Je to mimo jiné ovlivněno zřejmě i motivací úrokovou mírou, která zvýhodňuje korunové vklady před vklady volně směnitelných měn, takže dochází k menší míře transformace korunových vkladů za devizové.

Míra úspor obyvatelstva v průběhu 1. pololetí kolísala od záporné hodnoty v lednu (-9,2 %) k nejvyšší hodnotě v květnu (+9,8 %) a červenci (+9,3 %).

Vývoj míry úspor červenec 1990 - červenec 1991

Předstih příjmů před výdaji svědčí o pozitivním posunu ve finančním chování obyvatelstva, který se projevil v preferenci úspor před konečnou spotřebou, ve snaze o vytváření rezerv pro investiční podnikatelské záměry, ale i úspor k úhradě předpokládaného zvýšení fixních plateb - energie, nájemné apod.

Vzniká ovšem určitá pochybnost o tom, z jakých zdrojů úspory obyvatelstva pocházejí. Lze se domnívat, že výrazným faktorem zde může být statistikou peněžních příjmů i platební bilancí neevidovaný příliv peněz ze zahraničí, zvláště v souvislosti s probíhajícím procesem malé privatizace, na níž čs. obyvatelstvo dosud vynaložilo zhruba 10 mld Kčs, i když část těchto nákladů (5,8 mld Kčs) je kryta úvěrem.

Vývoj peněžních rezerv obyvatelstva v r. 1991

v mld Kčs

Pokles poptávky po zboží a službách na vnitřním trhu vedl k poklesu objemu hmotných prodejů, což se negativně projevilo ve snížení odbytu s následným tlakem na omezování tuzemské výroby, ale na druhé straně se tím vytvořil dostatečný prostor pro transformační procesy probíhající v obchodní síti, kdy obyvatelstvo vlivem poklesu poptávky nepociťuje tak intenzivně podstatné zhoršení nákupních podmínek při přechodném vyřazení prodejen připravených pro privatizaci.

Celkový prodej v maloobchodě a ve veřejném stravování dosáhl za 7 měsíců, včetně malých podniků a individuálních podnikatelů cca 206,1 mld Kčs v běžných cenách, tj. jen o 3,0 % více proti stejnému období roku 1990.

Ve fyzickém (hmotném) vyjádření to však znamená celkový pokles prodeje o cca 40 %.

Současně se změnila struktura prodejů; v 1. pololetí t. r. se zvýšil podíl potravin z 44,7 % na 48 - 49 % (při poklesu podílu masa, cukru a alkoholu). Pokračoval zájem obyvatelstva o nákupy v zahraničí, zvýšil se zejména individuální dovoz osobních automobilů (za leden-červenec dovezeno téměř 68 tis. ks, tj. 3,7-krát více než za celý loňský rok), zatímco prodej aut v Mototechně od ledna trvale prudce klesal (v 1. čtvrtletí prodáno 10 tis. ks, ve II. čtvrtletí 776 ks) a od června se prakticky zastavil (v červnu prodáno 108 ks, v červenci 106 ks; v úhrnu za leden-červenec 10,9 tis. ks, tj. 24,6 % loňského množství).

Objem nákupů uskutečňovaný mimo hlavní síť státního a družstevního sektoru se citelně rozšiřuje. Odhaduje se na 13 % z celkového maloobchodního obratu (v ČR 13,1 %, v SR 12,9 %). Včetně této korekce se celkový fyzický pokles objemu nákupů obyvatelstva v 1. pololetí pohybuje kolem 50 mld Kčs.

Po prudkém poklesu evidovaných reálných příjmů obyvatelstva v prvním čtvrtletí tohoto roku došlo ve 2. čtvrtletí již v zásadě k jejich stabilizaci na této nižší úrovni: spotřebitelské ceny a životní náklady již tolik nerostly, takže pracovní i nepracovní příjmy jejich vzrůst kompenzovaly. Zvláštní pozornost byla věnována důchodcům, kteří si většinou nejsou schopni svůj příjem zvýšit vlastním úsilím a přitom tvoří téměř čtvrtinu všeho obyvatelstva. Nicméně přes dvojí zvýšení důchodů (březen, červenec), kdy se nominální příjmy důchodců zvýšily v průměru o 400 Kčs (tj. o 21 %), je jejich současná kupní síla o 16 % nižší než v prosinci minulého roku. Při poklesu reálné mzdy za 1. pololetí o 21 % (proti původně uvažovanému poklesu o 10 - 12 %) vznikla na spotřebitelském trhu poměrně značně silná poptávková bariéra, která nejen zvyšuje sociální nespokojenost a podmínky pro sociální populismus, ale zpětně ovlivňuje i odbytové možnosti výrobní sféry, pokud je na vnitřním trhu konkurenceschopná.

I přes zřejmý pokles využití kapacit domácích výrobců nelze tvrdit, že by jejich nabídka byla dostatečně pružná. Na vnitřním trhu existuje řada úzkých míst na straně nabídky vyplývajících z nekonkurenceschopnosti domácích výrobců (např. automobily a další průmyslové spotřební zboží), jejich sortimentní nepřizpůsobivosti, neuspokojivého chování velkoobchodu a maloobchodu, nedostatečné konkurence i vlivu vysokých úrokových sazeb na výrobu zboží s delším výrobním cyklem a na udržování přiměřené úrovně zásob u velkoobchodu a maloobchodu. Řada těchto úzkých míst v nabídce domácích výrobců byla zaplněna nabídkou z obchodního dovozu nebo neobchodními dovozy fyzických osob vč. neregistrovaných obchodních dovozů zprostředkovaných fyzickými osobami. V tomto smyslu se vazba mezi vývojem poptávky na vnitřním trhu a objemem realizované nabídky domácích výrobců významně uvolňuje.

b) Základní tendence v zahraničním obchodě

Určujícím rysem vývoje zahraničního obchodu ČSFR v prvním pololetí je podstatný pokles hmotného objemu zbožové výměny. Směnné relace zahraničního obchodu se za první pololetí zhoršily vlivem změněné struktury vývozního obratu, kde ustoupil podíl strojírenského zboží a zvýšila se váha surovin, u nichž došlo na světových trzích k cenovému poklesu. Možnosti našeho exportu nepříznivě ovlivňovala řada faktorů: rozpad trhu RVHP, praktické zastavení vývozu do zemí Perského zálivu, omezení dodávek vojenské techniky, dovozní kvóty Evropského společenství (textil, ocel, zemědělské produkty), omezení v dalších teritoriích (USA, Kanada) a v neposlední řadě i pomalá adaptabilita výroby, která neumožnila podstatně zvýšit konkurenceschopnost našeho zboží na světových trzích. Přepočtem obratu metodikou FMH na shodnou kursovou a měnovou základnu dosahuje celkový obrat prvního pololetí 63 % loňské realizace první poloviny roku. Protože dynamika poklesu zahraničního obchodu v rámci celého pololetí výrazně předstihla dynamiku poklesu ekonomiky, nestal se zahraniční obchod stabilizujícím faktorem při celkovém poklesu vnitřní poptávky a výroby, ale naopak bariérou zesilující vnitřní odbytovou krizi.

Vývoj v jednotlivých měsících tohoto pololetí (v hodnotovém vyjádření) nicméně ukazuje postupný zvrat této tendence počínaje již od počátku ledna s určitým zakolísáním v květnu a červnu.

Prudký pokles obratu v zahraničním obchodě má na druhé straně i pozitivní rysy, protože odhalil nezastřeně zbožovou nekonvertibilitu, kterou nepřevážil ani silný devalvační impuls. Po liberalizaci zahraničního obchodu a přechodu na konvertibilní měnu se nový platební systém odrazil v téměř výhradních platbách v konvertibilní měně (v červnu 1990 47 %, nyní 97 %, v 1. pololetí 1990 47,6 %, v 1. pol. t. r. 91,7 %). Došlo k narovnání vnějších cenových distorzí, které staví vzájemný obchod na nový základ. Vedlejším a očekávaným efektem, navíc umocněným 15 - 20 % hospodářským poklesem východoevropského regionu, bylo snížení vývozních objemů na tyto trhy.

Československo ještě více sestoupilo na žebříčku již beztak nízkého zapojení do mezinárodní dělby práce a nevyužilo vývozní expanzi (jako například Maďarsko nebo Polsko) k zaplnění prostoru daného nárůstem světového obchodu.

Vyspělé státy prožívají i nyní v době oslabené konjunktury období růstu zahraničního obratu, který je násobkem dynamiky tvorby jejich hrubého domácího produktu. Dovozní absorpce vyspělých států se letos v oblasti zboží zpracovatelského průmyslu zvýšila ve stálých cenách o 4 %, s nejvyšším nárůstem u SRN (15 %), Portugalska (12 %), Španělska (9 %) a Japonska (8 %). Vysoká tempa reálného vývozu si udržuje Portugalsko (12 %) a Španělsko (10 %). Čtyři asijské nově industrializované ekonomiky zvýšily vývoz o 8 %, i když zaznamenávají ztrátu konkurenceschopnosti vynucenými měnovými revalvacemi a tím prudce zvýšenými náklady na pracovní sílu. Prognóza OECD z června 1991 odhaduje pro nejvyspělejší tranzitivní ekonomiky Maďarska, Polska a Československa průměrný růst exportu na západní trhy v roce 1991 o 15 %, v závislosti na rychlosti aktivizace podnikatelské sféry a výši netarifních omezení, týkajících se 25 - 30 % vývozu těchto zemí do regionu OECD a 33 - 45 % vývozu do ES.

Celkový vývoz ČSFR ve srovnatelných podmínkách vykazuje za první pololetí roku 1991 pokles na 65 % vývozu stejného období předchozího roku, z toho v relaci do tržních ekonomik na 84 % a do netržních států na 51 %. Vývoz na sovětský trh klesl na 40 %, a to v rozhodujících komoditách strojírenského a spotřebního zboží. Pro otevření možností většího vývozu do SSSR bude třeba zintenzívnit jednání vedoucí k odstranění překážek organizačního a administrativního charakteru, jakož i posílit celkovou čs. proexportní politiku.

Celkový dovoz za stejné období analogicky vykázal pokles na 62 % loňské úrovně, z toho u tržních ekonomik se dostal na 74 % a u netržních na 53 %. Jedinou přírůstkovou veličinou ve světle srovnatelných přepočtů byl dovoz z rozvojového světa, který se zvýšil o 6 %, ale v celkovém obratu má jen malou váhu.

Celkový pokles vývozního výkonu za první pololetí oproti realizaci ve stejném období minulého roku představuje přes 2 mld. USD, což je bohužel v rozhodující míře důsledkem poklesu kultivovanějších a perspektivnějších částí zbožové struktury. Čistý vývoz strojírenství poklesl z přibližně 400 mil USD za 1. pololetí roku 1990 na zhruba 80 mil. USD v 1. pololetí roku 1991. Snížení vývozu na trhy vyspělých ekonomik dosáhlo 0,34 mld USD a do zemí východní a střední Evropy 1,85 mld USD.

Vývoz, dovoz za uvedené měsíce roku 1991

Prudký pokles celkových vývozů a dovozů ve všech základních teritoriálních relacích v prvním čtvrtletí přechází do oživení ve druhém čtvrtletí s výjimkou dalšího, ale již malého snížení dovozu z oblasti bývalých socialistických zemí. Červencový vývoz se oproti červnu zvýšil o 8,9 % (vývoz do SRN o 10,3 %). Přitom vývoz strojů a zařízení byl v červenci o 18,2 % vyšší než v předchozím měsíci. Celkový dovoz poklesl o 6,2 %.

Saldo obchodní bilance v 1. pololetí 1991

Rovnováha obchodní bilance se zhoršila. Přitom se však ve druhém čtvrtletí vyvíjela podstatně lépe než během prvního čtvrtletí, a mnohem lépe než se očekávalo při jednáních s mezinárodními organizacemi o poskytnutí úvěrů na letošní rok k zabezpečení postupného procesu transformace čs. ekonomiky. Celkové pololetní saldo skončilo pasivem ve výši 10,0 mld Kčs Fco, hlavně v důsledku pasiva se SSSR (24,9 mld Kčs Fco). Naproti tomu saldo s vyspělými tržními ekonomikami bylo aktivní v hodnotě 6,3 mld. Kčs Fco. Červencová obchodní bilance dosáhla aktiva ve výši 7,4 mld. Kčs Fco. Zdá se, že již od počátku roku se začíná pozitivně projevovat vliv devalvace, od května i v přechodu salda do aktiva. Neméně závažný vliv stejným směrem vykonával i pokračující hospodářský pokles.

Z teritoriální struktury obratu vyplývá přibližně vyrovnaný podíl netržních a tržních (včetně rozvojových) ekonomik. Došlo k podstatnému poklesu vývozu do SSSR, který dříve odebíral téměř 30 % našeho vývozu, a na první místo mezi odběratele se zařadila SRN, kam směřovala zhruba čtvrtina vývozu. Vývozní orientace odráží jednostrannost vývozního spektra s poddimenzováním obchodních vztahů s dalšími státy jako USA, V. Británie, Francie, Japonsko nebo skandinávské státy.

Ve srovnání s Polskem a Maďarskem postupuje čs. vývozní expanze na trhy ES velmi pomalu. Již za období 1988-1990, při růstu dovozů zpracovatelských výrobků ES ve srovnatelných cenách o 17 %, vzrostly dovozy z Polska o 85 %, Maďarska o 75 % a z ČSFR pouze o 33 %. Podíl na trhu ES se zvýšil za toto období u Polska o 1,4 promile, u Maďarska o 0,8 promile a u ČSFR pouze o 0,3 promile.

Teritoriální skladba dovozů vykazuje obdobné tendence s dominujícím třetinovým podílem Sovětského svazu, jakožto dodavatele surovin a energií, který se oproti předchozímu roku zvýšil o 10 procentních bodů a je více než dvojnásobkem váhy dalšího profilujícího obchodního partnera v dovozu - SRN.

Ve zbožové skladbě vývozu se projevil nežádoucí posun v poklesu podílu strojů a dopravních prostředků o téměř 10 procentních bodů, který byl jen částečně vyrovnán zvýšením váhy vývozu průmyslového spotřebního zboží. Větší část připadá na zvýšení podílu vývozu surovin (s výjimkou paliv), chemikálií a dalších položek s nízkým stupněm zpracování jsou (tkaniny, příze, dřevo, železo, ocel apod.), červencový export naznačuje opět zvýšení podílu strojírenských výrobků. Dovozní profil vypovídá o zvýšení váhy surovin a energií na 44 % hodnoty celkového dovozu a o poklesu podílu strojů v rámci celého pololetí.

Struktura dovozu a vývozu z hlediska nižšího stupně finalizace obchodovatelného zboží není zatím příznivá. Dosažený exportní výkon je výsledkem nízké účinnosti proexportní politiky, která není vnitřně provázaná se strukturální, respektive globální průmyslovou politikou. Přes liberalizaci mechanismu zahraničního obchodu se působení finančních nástrojů neprojevilo v předpokládané efektivní alokaci výrobních faktorů, ve větší adaptabilitě a flexibilitě průmyslové a obchodní základny, nenastala výraznější změna výrobkové struktury v odpovídající sortimentní a kvalitativní nabídce. Relativně nejstabilnějším byl vývoz hutnictví železa a objemové chemie, tedy odvětví, která by podle optimální výrobní specializace a komparativní výhodnosti měla ustupovat. Ze sféry lehkého průmyslu se viditelněji pokusil přeorientovat své vývozy na Západ pouze textilní a oděvní průmysl. Ukazuje se, že v podmínkách přechodného období nelze ještě spoléhat na plné působení tržních stimulů. Je třeba vytvářet ještě další podmínky zajištění vyšší výkonnosti zahraničního obchodu jako poskytování záruk na vývozní úvěry, pojišťování zahraničně obchodních operací, vybudování informačního systému pro začínající exportéry, podporu jejich účasti na veletrzích a pod. Velkou překážkou pro vývoz je značný rozdíl mezi vnitřní úrokovou mírou a úrokem, který lze dosáhnout při poskytování úvěrů zahraničnímu partnerovi při parametrické vývozní ceně.

Měnová politika prvního pololetí vycházela z nutnosti omezovat domácí poptávku po devizách s cílem ochrany platební bilance a udržení stability kursu čs. koruny. Pasivní saldo běžného účtu v konvertibilní měně vykazovalo tendenci ke zlepšení v průběhu druhého čtvrtletí, ale celkově v rámci pololetí skončilo pasívem ve výši 9,9 mld Kčs (340,4 mil USD). Pasívum ovlivnil především deficit obchodní bilance (- 14 mld Kčs), příznivě naopak dopadla bilance služeb (+ 7,9 mld Kčs). V obchodní bilanci není zahrnut individuální dovoz 52 tisíc ojetých aut v hodnotě okolo 4 mld Kčs (130 mil USD). Saldo bilance výnosů se prohloubilo na deficit (- 3,8 mld Kčs), vzhledem k výdajům za úroky placené do zahraničí z titulu přijímaných bankovních úvěrů.