Společnost zásadně nesmí skupovat své vlastní akcie, protože tím by se snižovalo její základní jmění. Výjimky z této zásady zákon přísně omezuje a současně omezuje i práva takto nabytých a držených akcií. Stanoví proto i lhůtu, během níž je společnost povinna takto nabyté akcie prodat, nebo o jejich hodnotu snížit základní jmění ("vzít z oběhu") postupem upraveným v § 211 a násl.
Oddíl 2
Založení a vznik společnosti
(§ 162 - 177)
Založení akciové společnosti je možné buď bez veřejné výzvy k upisování akcií (jednorázově), nebo s výzvou k upisování akcií. Zachovává se možnost jednorázového založení společnosti právnickou osobou.
Tento způsob má nadále umožnit především přeměnu státních podniků na akciové společnosti, případně zakládání "dceřiných" společností. Jinak mohou založit společnost jednorázově nejméně dvě osoby.
Zakladatelská smlouva (§ 163) upravuje vzájemné poměry zakladatelů společnosti. Funkci společenské smlouvy plní stanovy společnosti schvalované ustavující valnou hromadou nebo při jednorázovém založení společnosti dohodou zakladatelů, popřípadě rozhodnutím jediného zakladatele.
Již při zakládání společnosti musí být známo, z jakého druhu hodnot má být vytvořeno základní jmění společnosti (peněžité vklady a nepeněžité vklady, tzv. přínosy). Požadavek uvedení nepeněžitého vkladu a jeho ocenění v zakladatelské smlouvě, resp. ve stanovách, slouží ochraně těch, kteří vkládají peníze, aby se mohli přesvědčit, že nepeněžitý vklad existuje a jaká je jeho hodnota.
Minimální výše základního jmění odpovídá dosavadní úpravě.
Zakladatelé uvedou podíly, které sami upsali, a zbývající část předpokládaného základního jmění se vyloží k upsání.
Způsob uveřejnění se ponechává na vůli zakladatelů. Během lhůty k upisování se však nesmí obsah upisovací listiny měnit, protože by se to mohlo dotknout zájmů těch, kteří již podle původního obsahu listiny své vklady již upsali.
Upsáním akcie vzniká upisovateli závazek uhradit alespoň 10% jmenovité hodnoty upsaných akcií (pokud se v upisovací listině nestanoví větší část) a závazek splatit do ustavující valné hromady dalších 20% jmenovité hodnoty upsaných akcií (§ 168). Tím se má zabezpečit vážně míněné upsání a splnění podmínky pro zápis společnosti do obchodního rejstříku. Proti dosavadní úpravě se upřesňuje, že zakladatelé vydají upisovatelům potvrzení o výši upsaného vkladu a o výši částky, která byla splacena. Toto potvrzení se vymění po zápisu společnosti do rejstříku za zatímní list.
Přihlásí-li se více upisovatelů (tj. upíší-li větší částku než předpokládané základní jmění), mohou zakladatelé přebývající část odmítnout. Jinak až ustavující valná hromada rozhodne, zda se společnost založí s vyšším základním jměním. Ti, kteří upsali své vklady před dosažením sumy základního jmění, mohou hlasováním další úpisy učiněné později odmítnout. Mohou však úpisy nad předpokládané základní jmění přijmout a založit společnost s vyšším základním jměním.
Nedosáhne-li se ve lhůtě určené k upisování upsání celého základního jmění a chybějící část neupíší dodatečně ani zakladatelé, je upisování neúčinné.
Uhrazovací povinnost upisovatelů zaniká a těm, kteří při úpisu zaplatili, se složená částka vrací, neboť ti, kteří již upsali, nemusí mít zájem o účast ve společnosti s nižším základním jměním.
Oprávnění ustavující valné hromady se stanoví v § 169. Proti dosavadní úpravě se upouští od zákazu hlasování upisovatelů nepeněžitých vkladů o těchto vkladech. Zájmy upisovatelů peněžitých vkladů jsou dostatečně chráněny vymezením nepeněžitých vkladů v zakladatelské smlouvě a stanovením jejich hodnoty podle odborného odhadu.
Protože usnesením ustavující valné hromady se zakládá společnost, vyžaduje se o jejím průběhu notářský zápis. Ten má zachytit především regulérnost hlasování a jeho výsledky.
Při jednorázovém založení společnosti, vzhledem k tomu, že celé základní jmění upisují zakladatelé, se konání ustavující valné hromady nevyžaduje a může být nahrazeno za přítomnosti všech zakladatelů dohodou těch, kteří upsali většinu akcií. Tato dohoda však musí mít rovněž formu notářského zápisu (§ 172). To platí i pro případ, že společnost zakládá jednorázově právnická osoba.
Stanovy společnosti s upisovací listinou plní funkci společenské smlouvy. Proto se upravuje závazný obsah stanov. Mimo údaje zde uvedené mohou stanovy obsahovat další úpravu vnitřních poměrů společnosti. Zda stanovy obsahují předepsané údaje, zkontroluje při zápisu společnosti do obchodního rejstříku soud.
Společnost jako právní subjekt (právnická osoba) vzniká teprve zápisem do obchodního rejstříku. Zápis má tudíž konstitutivní povahu.
Osvědčením o úpisu akcií a současně o složení vyžadované části upsaného vkladu je zatímní list (§ 176), neboť akcii lze vydat po úplném splacení její nominální hodnoty. Protože do úplného splacení akcie může uplynout delší doba, je třeba umožnit upisovateli, aby převedl zatímní list na jinou osobu. Proto je zatímní list převoditelný podobně jako akcie na jméno. Protože převodce má vůči společnosti uhrazovací povinnost, přechází tato povinnost na nabyvatele zatímního listu a převodce ručí za to, že nabyvatel tuto povinnost splní.
Zákon požaduje, aby základní jmění bylo v plné výši vytvořeno upsanými vklady do 1 roku od vzniku společnosti. Výjimka platí pro akcie zaměstnanecké. Zabezpečuje se tím jistota pro věřitele společnosti, že společnost má skutečně takové základní jmění, jaké deklaruje v obchodním rejstříku (s přihlédnutím k tomu, že byly-li vydány zaměstnanecké akcie, může být nejvýše o 5% nižší).
Neplní-li upisovatel svoji uhrazovací povinnost včas, má společnost nárok na úroky z dlužné částky ve výši stanovené ve stanovách. Neobsahují-li sankci stanovy, uplatní se dispozitivně sankce uvedená v § 177.
Místo vymáhání dlužné částky může společnost upisovatele "vyloučit" tím, že prohlásí jeho zatímní list za neplatný a umožní upsání vkladu jinému zájemci. Aby nebylo nutno vymáhat vydání neplatného zatímního listu, vydá se novému upisovateli náhradní zatímní list.
Oddíl 3
Práva a povinnosti akcionářů
(§ 178 - 183)
Právní postavení akcionářů určuje soubor jejich práv a povinností. Povinnost je vlastně jen jediná; jde o tzv. uhrazovací povinnost, tj. splatit upsaný vklad. Jinak jde především o právo na podíl na zisku (dividenda), právo na účast v řízení společnosti (hlasováním na valné hromadě) a právo na podíl z majetkového zůstatku, určeného k rozdělení mezi akcionáře po likvidaci společnosti.
Akcionář nemůže během trvání společnosti ani po jejím zániku požadovat vrácení vkladu (vklad se stal vlastnictvím společnosti). Pokud nechce být nadále akcionářem, může pouze převést akcie na jinou osobu. Stanovy mohou určit omezení tohoto práva, např. že u akcií na jméno je k tomu třeba souhlasu valné hromady, popřípadě že akcionáři společnosti mají k takové akcii předkupní právo.
Právo na účast v řízení společnosti mohou akcionáři uplatňovat pouze společně. Proto se upravuje postup při uplatňování těchto práv. Rozhodnutí orgánů společnosti, pokud by byla v rozporu se zákonem nebo stanovami, mohou být napadena žalobou u soudu. Proti dosavadní úpravě se upouští od povinnosti složit žalobní jistotu. Pokud jde o postup, odkazuje se na úpravu v téže věci u společnosti s ručením omezeným (§ 131).
Oddíl 4
Orgány společnosti
(§ 184 - 201)
Valná hromada je nejvyšším orgánem akciové společnosti. Stanovy musí určit způsob a lhůty pro její svolávání. Pořad jednání valné hromady má zvláštní důležitost, neboť podle něj se akcionáři zpravidla rozhodují, zda se valné hromady zúčastní. Porušení ustanovení o způsobu svolání valné hromady, obsahu pozvánky (zejména pokud jde o pořad jednání), o jejím usnášení, mohou být příčinou protiprávního rozhodnutí valné hromady a tudíž i napadení takového rozhodnutí žalobou u soudu.
V ustanoveních § 185 - 186 se upravuje postup zjišťování způsobilosti valné hromady k platnému rozhodování (usnášení). Stanovy mohou upravit požadované quorum pro rozhodování určitých otázek, pokud je zákon neupravuje závazně (např. v § 186 odst. 2).
Působnost valné hromady, stanovená v § 187 - 189 nemůže být změněna ani stanovami společnosti, ani jejím usnesením. Valná hromada by však mohla usnesením svoji působnost rozšířit na úkor ostatních orgánů společnosti. V některých případech (§ 187 odst. 2) musí mít usnesení valné hromady formu notářského zápisu. Má-li společnost jen jediného akcionáře, vykonává tento akcionář působnost valné hromady sám.
Členové představenstva mohou být voleni valnou hromadou (jmenováni zakladateli) jak z řad akcionářů, tak z řad zaměstnanců nebo jiných osob. Připouští se také, aby stanovy určily, že představenstvo místo valné hromady volí dozorčí rada. Vzhledem ke složení dozorčí rady, jejíž část mohou tvořit zaměstnanci, uplatní se tu i názory a vliv zaměstnanců společnosti. V ustanovení § 191 - 196 se upravuje právní postavení představenstva jako statutárního orgánu společnosti, jeho práva, povinnosti a odpovědnost. Proti dosavadní úpravě se neurčuje maximální počet členů představenstva.
Pro členy představenstva platí zákaz konkurence (§ 196). Porušení zákazu konkurence má však za následek sankce uvedené v obecných ustanoveních o obchodních společnostech (§ 65).
Dozorčí rada je nejvyšším kontrolním orgánem společnosti Členem dozorčí rady nemůže být člen představenstva. V ustanoveních § 197 - 201 se upravují právní postavení, povinnosti a práva dozorčí rady jakožto kontrolního orgánu společnosti. Proti dosavadní úpravě se snižuje minimální počet zaměstnanců ve společnosti, aby získali právo na členství svých představitelů v dozorčí radě. Zachovává se poměr, v jakém se dozorčí rada sestavuje: dvě třetiny členů volí valná hromada, jednu třetinu zaměstnanci společnosti. Stanovami však lze určit menší počet zaměstnanců i jiný poměr, nejvýš však do poloviny počtu členů dozorčí rady, takže počet členů z řad zaměstnanců by mohl být stejný, jako počet členů volených valnou hromadou.
Účelem účasti zaměstnanců na činnosti dozorčí rady je dosažení maximální informovanosti zaměstnanců o hospodaření společnosti a uplatnění jejich vlivu v otázkách, jejichž řešení přísluší dozorčí radě. Protože mohou být v minoritě, jejich názor - pokud se odlišuje názoru ostatních členů dozorčí rady - se vždy sděluje valné hromadě.
Na rozdíl od dosavadní úpravy se do soustavy orgánů společnosti již nezařazuje revizor účtů. Kontrolní povinnosti a odpovědnost vůči valné hromadě má dozorčí rada. Roční účetní závěrka akciové společnosti podléhá přezkoumání auditorem (§ 40).
Oddíl 5
Zvýšení základního jmění
(§ 202 - 210)
Ke zvýšení základního jmění společnosti může dojít upsáním nových vkladů, vydáním dluhopisů (podmíněné zvýšení), nebo převodem části obchodního jmění společnosti (zisku) do základního jmění.
Zvýšení základního jmění vyžaduje změnu stanov a zápis této změny do obchodního rejstříku.
Zvýšení základního jmění peněžitými vklady se připouští teprve po splacení dříve upsaných akcií, jinak by bylo zvýšení pouhou fikcí. Zvýšení základního jmění nepeněžitými vklady je možné i před splacením akcií peněžitými vklady. Upisovatel má povinnost poskytnout společnosti potřebnou součinnost k provedení právních úkonů nezbytných k převodu vlastnictví na společnost.
Podmíněné zvýšení základního jmění (§ 207) je spojeno s tím, že se podaří prodat dluhopisy v rozsahu předpokládaného zvýšení. Skutečné zvýšení základního jmění odpovídající podmínce (že se podařilo prodat dluhopisy a vyměnit je za akcie) se zapíše do obchodního rejstříku.
Plánuje-li společnost vydávání zaměstnaneckých akcií, je třeba uvést to ve stanovách (popřípadě ve změně stanov) s tím, že úkony spojené s vydáváním akcií provede představenstvo. To přichází v úvahu zejména tehdy, dohodne-li se společnost se zaměstnanci na odměňování podíly ze zisku a použití těchto podílů k úhradě zaměstnaneckých akcií.
Je-li zisk společnosti tak vysoký, že jsou jím uhrazeny příděly do fondů společnosti, uhrazeny dividendy a odměny ve formě podílů ze zisku a zbývající část zisku není účelově jinak vázána, může společnost použít tento zbytek ke zvýšení základního jmění. V takovém případě se zvýšení provede zvýšením jmenovitých hodnot akcií držených akcionáři, aniž by se od akcionářů požadoval doplatek na vyšší jmenovitou hodnotu akcií, nebo se vydají akcie nové (na částku představující zvýšení základního jmění) a vydají se akcionářům bezplatně, neboť ke zvýšení základního jmění byla použita část zisku, která by jinak mohla být vyplacena akcionářům.
Oddíl 6
Snížení základního jmění
(§ 211 - 216)
Důvodem snížení základního jmění může být okolnost, že společnost nepotřebuje tak vysoké základní jmění, nebo okolnost, že neúspěšným hospodařením společnost ztratila část základního jmění (jde tedy o to uvést do souladu stav deklarovaný se stavem skutečným). Rozhodnutí o snížení základního jmění se musí především oznámit věřitelům společnosti. Dohoda s věřiteli o dostatečném zajištění jejich pohledávek je podmínkou zápisu snížení základního jmění do obchodního rejstříku. Předtím se do rejstříku zapisuje pouze záměr snížit základní jmění.
Proti dosavadní úpravě se upouští od úpravy postupného snižování základního jmění u společností, jejichž základní jmění se hospodářskou činností postupně spotřebovává (např. tvoří-li základní jmění dobývaná ložiska surovin, práva časově omezená apod.). Společnosti, jejichž základní jmění se postupně spotřebovává, mohou využít možnosti vytvořit tzv. amortizační fond, z něhož při likvidaci společnosti proplatí akcie.
Vlastní snížení základního jmění se provede snížením jmenovitých hodnot akcií, nebo vzetím určitého počtu akcií z oběhu. Způsob provedení snížení základního jmění se tedy proti dosavadní úpravě poněkud zjednodušuje.
Ustanovením § 215 se zajišťují zájmy věřitelů společnosti, jež by mohly být snížením základního jmění ohroženy.
Oddíl 7
Rezervní fond
(§ 217)
Rezervní fond je jediným povinným fondem akciové společnosti podle tohoto zákona. Minimální výše rezervního fondu činí 10% základního jmění. Minimální roční dotace činí 5% ze zisku po odečtení daní. Prvou minimální dotaci (příděl do fondu) lze zabezpečit např. prodejem akcií s příplatkem (ažiem). Při přeměně státních podniků na akciové společnosti např. může být výhodné vložit do základního jmění jen část prostředků (např. 80%) a zbytek by tvořil dostatečně vysoký rezervní fond. Rezerva prostředků, která se takto vytvoří, může zvýšit úvěruschopnost podniku i tržní cenu akcií. Aby se zabezpečilo, že prostředky určené pro příděl do rezervního fondu nebudou použity k rozdělení mezi akcionáře, uvádí se rezervní fond v bilancích společnosti jako pasívum a dividendy lze určit až po odečtení přídělu pro rezervní fond.
Oddíl 8
Zrušení a likvidace společnosti
(§ 218 - 220)
Společnost jako právnická osoba zaniká teprve jejím "výmazem" z obchodního rejstříku.
Před zánikem společnosti dochází k jejímu zrušení podle § 68. Po zrušení společnosti ustává produktivní činnost společnosti a činnost orgánů společnosti se omezí jen na úkony potřebné k likvidaci.
Hlava II
Družstvo
Díl I
Základní ustanovení
(§ 221 - 226)
Zákon upravuje jednotně právní formu družstva pro všechna družstva, bez ohledu na jejich předmět činnosti. Dělení právní úpravy družstev podle předmětu činnosti (výrobní, spotřební, bytová, zemědělská a jiná) byla důsledkem administrativní soustavy státního řízení ekonomiky, v němž družstva tvořila zvláštní "odvětví" řízené prostřednictvím povinného sdružování ve zvláštních "svazech" jako nadřízených orgánech družstev (výrobních, spotřebních a bytových). JZD byla řízena prostřednictvím okresních zemědělských správ. V tržní ekonomice ztrácí tato vertikální linie "řízení družstev" prostřednictvím jejich svazů státem své opodstatnění.
Při úpravě družstva v tomto zákoně se vychází z unifikačních prací na formování "evropského družstva" v rámci příprav na vytvoření jednotného evropského trhu. Ve všech podstatných otázkách se úprava družstva v tomto zákoně od proponovaného statutu "evropského družstva" neliší.
Družstvo je chápáno jako soukromoprávní podnikatelský subjekt, lišící se od obchodních společností jen specifickou úpravou vnitřních vztahů mezi družstvem a členy, jakož i mezi členy navzájem, přičemž členové družstva se touto formou účastní na společné podnikatelské činnosti a jejím výsledku obdobně jako společníci obchodních společností. Proto je také těžiště z dosavadní úpravy převážně organizačního charakteru přeneseno do úpravy majetkových právních vztahů. Tato nová úprava má přispět k tomu, aby družstva hrála důležitější úlohu v čs. hospodářství, než to umožnila dosavadní právní úprava.
V § 221 se podává obecná charakteristika družstva, v níž se připouští členství nejen fyzických, ale i právnických osob, jak je to obvyklé v jiných právních řádech. Zdůrazňuje se i svépomocný charakter družstev v souladu s jejich historickým vývojem jako sdružení drobných podnikatelů nebo nepodnikajících fyzických osob za účelem zajišťování jejich hospodářských, sociálních, popř. jiných potřeb.
Přechodná ustanovení zákona počítají v průběhu dvou let s transformací dosavadních družstev do této nové obecné právní formy družstva. Proto také zákon stanoví, že jako družstvo bude možno označovat jen takovou právnickou osobu, která bude zřízena v souladu s ustanoveními tohoto zákona.
Minimální počet členů družstva se stanoví na pět osob, přičemž výjimka platí v případě členství alespoň dvou právnických osob. Členem družstva tedy mohou být jen dvě právnické osoby, popř. dvě právnické osoby společně s jednou nebo více fyzickými (popř. i právnickými) osobami apod. Tato úprava odpovídá proponované úpravě evropského družstva.
V § 222 se vylučuje ručení člena družstva za závazky družstva nesplaceným členským vkladem. Připouští se však, aby stanovy určily, že na základě rozhodnutí členské schůze mají členové uhrazovací povinnost přesahující členský vklad na krytí ztrát družstva. V stanovách však musí být stanovena maximální výše této povinnosti.
Jako u obchodních společností se členské vklady splacením stávají majetkem družstva, které odpovídá za porušení svých závazků celým obchodním jměním. Družstvo je tedy samostatným vlastníkem obchodního jmění a nese i majetkovou odpovědnost v rámci své podnikatelské činnosti.
Podmínky vzniku družstva upravuje § 224 a 225. Jako obchodní společnosti vzniká družstvo zápisem do obchodního rejstříku. Na rozdíl od obchodních společností plní funkci společenské (zakladatelské) smlouvy ustavující schůze družstva a stanovy družstva. Ustavující schůze družstva musí schválit stanovy, zvolit orgány družstva a určit zapisované základní jmění. Návrh na zápis podává představenstvo a musí být podepsán všemi členy představenstva.
O průběhu zakládající členské schůze a na ní přijatých usneseních musí být pořízen notářský zápis, který tvoří obligatorní přílohu žádosti o zápis. Současně se přikládají členskou schůzí přijaté stanovy a doklad o tom, že byla uhra zena alespoň zákonem stanovená minimální část členských vkladů zakládajících členů.
Základním dokumentem upravujícím vztahy členů a družstva, jakož i vzájemné vztahy členů družstva jsou jeho stanovy, jejichž obsah se do značné míry shoduje s obsahem společenské (zakladatelské) smlouvy u obchodních společností, vyjma akciové společnosti, jejíž vztahy kromě zakladatelské smlouvy upravují rovněž stanovy. Zákon určuje v § 226 obligatorní náležitosti, které musí stanovy obsahovat. Přijímání a změna stanov jsou v kompetenci členské schůze. Zákon nestanoví obligatorně kvalifikovanou většinu pro přijetí a změnu stanov, avšak umožňuje, aby byla určena ve stanovách. V některých případech by se totiž mohlo obligatorní stanovení kvalifikované většiny projevit jako nepraktické, např. u spotřebních a bytových družstev s velkým množstvím členů bez pracovního vztahu k družstvu. Zásadně lze však doporučit, aby stanovy družstva pro tyto účely takové kvórum určily, a to alespoň 2/3 přítomných na členské schůzi.
Ohlašovací povinnost představenstva pro změnu stanov rejstříkovému soudu je stanovena na 30 dnů.
Díl II
Vznik a zánik členství
(§ 227 - 236)
Tento oddíl upravuje souhrnně členská práva. Zvláštní důraz je tu na rozdíl od minulých úprav kladen na majetkový právní aspekt členství v souladu s pojetím družstva jako především podnikatelského subjektu.
Určení podrobnějších podmínek pro členství fyzických a právnických osob v družstvu vyhrazuje § 227 odst. 5 stanovám, neboť tyto otázky úzce souvisí s charakterem a předmětem činnosti určitého družstva.
Zákon ukládá všem družstvům vést evidenci členů a základních údajů týkajících se jejich členství v družstvu. Tento seznam má veřejný charakter a mohou do něj nahlížet nejen členové družstva, ale i třetí osoby. Nárok na výpis ze seznamu členů mají však pouze členové družstva.
V § 229 se upravuje otázka převoditelnosti členských podílů. K převodu členského podílu na jinou osobu než člena se zásadně vyžaduje souhlas představenstva. Stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí odmítnout souhlas s převodem členského podílu nebo kdy tohoto souhlasu není zapotřebí. Jinak rozhoduje představenstvo volnou úvahou, což je odůvodněno tím, že podnikatelský zájem může být vážně narušován převodem členských podílů na osoby, které by mohly tento zájem narušovat, např. z konkurenčních důvodů, snahou získat kapitálovou převahu apod. Na druhé straně je ovšem třeba chránit zájmy členů, aby nedošlo k jejich poškozování neodůvodněným odmítáním souhlasu k převodu členství. To má význam zejména u stavebních bytových družstev. Proto zákon stanoví, že převod členských práv a povinností u těchto družstev nepodléhá souhlasu představenstva a stanovy se nemohou od této úpravy odchýlit.
Zánik členství upravuje § 231 až 233. Zánik členství se váže na tyto skutečnosti:
a/ úmrtí fyzické osoby nebo zánik právnické osoby,
b/ vystoupení člena z družstva,
c/ vyloučení člena družstva,
d/ zánik družstva.
Dobu účinnosti vystoupení z družstva mohou určit stanovy. Zákon předepisuje pro oznámení o vystoupení písemnou formu a stanoví nejdelší lhůtu (6 měsíců), kterou mohou stanovy určit pro zánik členství po oznámení vystoupení. Tato lhůta bude platit i v případě, kdy stanovy jinou lhůtu neurčí.
Vyloučení člena družstva upravuje odst. 3 § 231. Zákon svěřuje rozhodování o vyloučení do kompetence představenstva Připouští však, aby o těchto otázkách rozhodoval jiný orgán družstva, určí-li tak stanovy. Tím se míní nejen členská schůze a kontrolní komise, ale i jiný orgán, který družstvo, obvykle za tímto účelem, ustaví, např. kárná komise. Člen družstva se může proti vyloučení odvolat k členské schůzi. Všechna rozhodnutí členské schůze o vyloučení podléhají na návrh vyloučeného člena soudnímu přezkoumání.
Člen, jehož členství zaniklo, má nárok na tzv. vypořádací podíl. Způsob stanovení vypořádacího podílu upravuje § 234.
Při zániku členství smrtí (§ 232) vzniká dědici nebo právnímu nástupci právnické osoby právo na vypořádací členský podíl, nedochází tedy ze zákona k přechodu členství, a to z obdobných důvodů, jako u převodu členství. Dědic však může požádat představenstvo o pokračování v členství, přičemž stanovy mohou určit důvody, kdy představenstvo nesmí udělení souhlasu odmítnout nebo kdy tohoto souhlasu není zapotřebí. Podle zákona se nevyžaduje souhlas při nabytí členství v stavebních bytových družstvech dědicem.
Předchází-li zániku právnické osoby, jež je členem družstva, likvidační řízení, musí být nárok na vypořádání členského podílu uplatněn již v rámci likvidačního řízení jako aktivum likvidační podstaty. Zde přirozeně nemůže k převodu členství dojít. Při majetkové sukcesi přechází členství na právního nástupce zaniklé členské právnické osoby.
Vypořádací podíl se určuje podle účetní závěrky toho obchodního roku, v němž nárok na vypořádání vznikl. Může tedy vzniknout značné rozpětí mezi zánikem členství a možností určit výši vypořádací částky, která může být určena až po schválení následující roční účetní závěrky. Nic však nebrání tomu, aby v oprávněných případech poskytlo družstvo přiměřenou zálohu na vypořádací podíl, který se zúčtuje po schválení účetní závěrky. Stanovy mohou upravit vyplacení vypořádacího podílu odchylným způsobem.
Nárok se zásadně vypořádá v penězích, bez ohledu na to, zda členský vklad byl složen v peněžitém nebo nepeněžitém plnění. Stanovy však mohou určit výjimky z této zásady. Nárok na vrácení zemědělské půdy vložené do družstva vzniká i v případě, že to stanovy neurčují. Pro splatnost vypořádací částky je určena tříměsíční lhůta, která běží od schválení roční účetní závěrky členskou schůzí. Stanovy mohou určit lhůtu jinou.
Do vypořádacího podílu nelze zahrnout podíl na nedělitelném fondu, který zůstává v majetku družstva. Má-li družstvo jiné zajišťovací fondy, je žádoucí, aby stanovy určily, zda se podíl na nich do vypořádací částky započítává či nikoliv. Není-li totiž nic určeno ve stanovách, nezapočítává se ani podíl na těchto jiných zajišťovacích fondech. Takovým jiným zajišťovacím fondem může být např. podpůrčí fond členů družstva při dočasné nemožnosti je zaměstnat v družstvu apod.
Vypořádání členského podílu za trvání družstva je třeba odlišit od majetkového vypořádání členů při zániku družstva.
Povinné zřízení nedělitelného fondu družstva upravuje § 235, a to roční dotací tohoto fondu ve výši deseti procent zisku až do dosažení výše poloviny zapisovaného základního jmění. Při zvýšení zapisovaného základního jmění musí družstvo nedělitelný fond doplnit, při snížení může jeho poměrnou část rozpustit. Určují-li tak stanovy, může družstvo vytvářet i jiné zajišťovací fondy, a to dočasné nebo trvalé. Nedělitelný fond nelze použít za trvání družstva k rozdělení mezi členy.
Podle § 236 konkrétní určení rozdělení ročního zisku přísluší členské schůzi, která tuto otázku projednává v souvislosti s roční účetní závěrkou. Zásada stanovená zákonem pro rozdělení zisku se uplatní pouze v případě, že ze stanov nevyplývá jiná úprava.
Díl III
Orgány družstva
(§ 237 - 251)
Rozhodování všech zásadních otázek činnosti družstva se svěřuje jeho kolektivním orgánům, které tvoří členové družstva
Družstvo může zřizovat i jiné orgány, než jsou obligatorně určeny v § 237 písm. a/ až c/. Takové jiné orgány mohou být zřizovány na základě stanov nebo usnesením členské schůze. Mohou být zřizovány dočasně nebo trvale. Nemůže jim však být svěřena kompetence v otázkách, které zákon svěřuje do výhradní působnosti členské schůze, představenstva nebo dozorčí rady.
S připuštěním možnosti členství právnické osoby v družstvu souvisí § 238 odst. 2 ukládající takové právnické osobě, aby zmocnila konkrétní fyzickou osobu k zastupování jejích zájmů v orgánech družstva. Obvykle to bude zaměstnanec nebo společník takové právnické osoby, zákon však nevylučuje ani zastupování jiným zmocněncem, např. komerčním právníkem, advokátem apod.
Ustanovení § 239 až 242 upravují postavení, způsob jednání a působnost nejvyššího orgánu družstva, jímž je členská schůze. Působnost členské schůze může vykonávat shromáždění delegátů, které volí členové družstva podle zásad určených ve stanovách družstva. Je to praktické především u družstev s velkým počtem členů nebo v případech velkého územního rozčlenění provozních jednotek družstva. Důležité je, aby ze stanov jasně vyplývalo, že shromáždění delegátů přejímá funkci členské schůze. Pokud zákon v jiných svých ustanoveních mluví o členské schůzi, platí tato ustanovení i pro shromáždění delegátů.
Hlasování na členské schůzi upravuje § 240. Vychází z obecné zásady, že každému členu náleží jeden hlas, umožňuje však stanovám tuto zásadu určitým způsobem modifikovat pro hlasování na členské schůzi, jsou-li členy pouze podnikatelé.
Ustanovení § 239 shrnují v odst. 1 až 7 všechny základní otázky, týkající se svolávání a vedení členské schůze a její působnosti.
Usnesení členské schůze podléhají soudní kontrole, a to z hlediska jejich souladu s obecnými právními předpisy a stanovami družstva. Aktivně je legitimován k podání návrhu na soudní přezkoumání každý člen, který nechal svoji námitku proti usnesení zaprotokolovat na členské schůzi nebo ji oznámí do jednoho měsíce představenstvu. Pro podání návrhu na soudní přezkoumání je stanovena poměrně krátká měsíční prekluzívní lhůta, neboť po delším časovém odstupu ztrácí přezkoumání obvykle svůj praktický význam.
Statutárním orgánem družstva je představenstvo. Jednání představenstva upravuje § 243.
V § 244 se pojednává o kontrolní komisi družstva. Hlavním úkolem kontrolní komise je dozor nad veškerou činností družstva, zejména vzhledem k řízení družstva představenstvem. K tomu je kontrolní komise vybavena příslušnou pravomocí, zejména právem vyžadovat si od představenstva veškeré informace a čtvrtletní podávání zpráv o činnosti družstva. Vyjadřuje se k roční účetní závěrce a návrhu na rozdělení zisku před jejich předložením členské schůzi.