Na základě výsledků připomínkového řízení a stanovisek vlád republik bylo odmítnuto řešení, podle něhož se zachovávala funkce jen soudcům ustanoveným novými nebo rekonstruovanými zákonodárnými sbory po 1. lednu 1990 s tím, že se považují za soudce ustanovené bez časového omezení. Takových soudců je již několik stovek a účelem bylo odlehčit administrativní náročnost tohoto řešení.

Jinak toto řešení vycházelo z myšlenky zrušit u soudců ustanovených před 1. lednem 1990 jejich mandát a umožnit tak úplnou prověrku všech soudců ustanovených před 1. lednem 1990 v procesu jejich nového jmenování. Toto řešení by však bylo administrativně a časově mimořádně náročné. Odporuje též principu nabytých práv, neboť paušálně zbavuje všechny soudce jejich funkce, do níž byli podle platných zákonů řádně ustanoveni, a to u většiny z nich bez toho, aby existoval právní důvod, pro který by nemohli vykonávat svou funkci nadále i podle nového zákona. Uplatňuje se zde princip kolektivní viny. Hlavním praktickým nedostatkem tohoto řešení je, že by prodloužilo stav nejistoty celého soudcovského sboru, který má již nyní, spolu s nedostatečným materiálním zabezpečením soudců, krajně nepříznivé důsledky pro řádný chod justice (odchod zpravidla právě nejkvalitnějších soudců).

K § 70:

Krátké funkční období dosavadních soudců z lidu umožňuje navrhované řešení. Zákony národních rad může být také řešena otázka nové volby přísedících.

K § 71:

Toto ustanovení na přechodnou dobu umožňuje, aby byli soudci jmenováni též právníci s dostatečně dlouhou právní praxí nebo vědeckou či pedagogickou praxí v oboru práva bez toho, aby se museli podrobit čekatelské lhůtě a odborné justiční zkoušce. Tímto způsobem bude nutné obsazovat funkce soudců především v tzv. správním soudnictví v přechodné době jeho konstituování. Předpokládá se, že k jmenování budou navrženi jen právníci skutečně odborně zdatní.

K § 72:

Srov. důvodovou zprávu k hlavě šesté.

Aktuální nedostatek soudců (například v České republice chybí cca třetina potřebného počtu soudců) si na přechodnou dobu vyžaduje zkrácení přípravné služby justičních čekatelů, kteří kvalitou své práce a úrovní znalostí poskytují záruky, že mají předpoklady pro výkon funkce soudce.

Finanční dopad

Navrhovaná úprava bude mít tyto nároky na pracovní síly a ročně na státní rozpočty federace a republik:

I. Nároky na státní rozpočet federace pro Nejvyšší soud ČSFR:

1. Mzdové prostředky:

 

 

Soudci

20

2 087 760 Kčs

OAA /odb. admin. aparát/

16

778 176 Kčs

Ostatní

8

279 840 Kčs

Celkem pracovníků

44

3 145 776 Kčs

2. OON /ost. osob. náklady/

 

50 000 Kčs

3. Ostatní neinvestiční /tzv. věcné/ náklady

 

100 000 Kčs

4. Investiční náklady

 

300 000 Kčs

Celkem

 

3 595 776 Kčs

 

II. Nároky na státní rozpočet České republiky:

1. Mzdové prostředky

 

 

 

Okresní soudy:

soudci

49

2 803 968 Kčs

 

OAA

82

2 670 576 Kčs

 

Ostatní

7

172 200 Kčs

Krajské soudy:

soudci

126

9 173 304 Kčs

 

OAA

118

4 490 136 Kčs

 

ostatní

38

934 800 Kčs

Nejv. soud ČR:

soudci

62

4 950 576 Kčs

 

OAA

40

1 324 800 Kčs

Celkem pracovníků

 

521

26 520 360 Kčs

2. OON

 

 

1 041 000 Kčs

3. Ostatní neinv. náklady

 

 

15 452 000 Kčs

Celkem neinvestiční náklady

 

 

43 013 360 Kčs

4. Investiční náklady

 

 

5 377 000 Kčs

Celkem

 

 

48 390 360 Kčs

 

III. Nároky na státní rozpočet Slovenské republiky:

1. Mzdové prostředky

 

 

 

Okresní soudy:

soudci

26

1 529 000 Kčs

 

OAA

44

1 433 000 Kčs

 

ostatní

10

246 000 Kčs

Krajské soudy:

soudci

66

4 805 000 Kčs

 

OAA

60

2 282 000 Kčs

 

ostatní

30

738 000 Kčs

Nejv. soud SR:

soudci

32

2 475 000 Kčs

 

OAA

20

662 000 Kčs

Celkem pracovníků

 

288

14 170 000 Kčs

2. OON

 

 

500 000 Kčs

3. Ostatní neinvestiční náklady

 

 

8 000 000 Kčs

Celkem

 

 

22 670 000 Kčs

 

Tyto nároky budou zčásti pokryty přechodem hospodářské arbitráže do soudnictví.

V Praze dne 23. května 1991

 

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP