Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Na základě výsledků připomínkového řízení a stanovisek vlád republik bylo odmítnuto řešení, podle něhož se zachovávala funkce jen soudcům ustanoveným novými nebo rekonstruovanými zákonodárnými sbory po 1. lednu 1990 s tím, že se považují za soudce ustanovené bez časového omezení. Takových soudců je již několik stovek a účelem bylo odlehčit administrativní náročnost tohoto řešení.

Jinak toto řešení vycházelo z myšlenky zrušit u soudců ustanovených před 1. lednem 1990 jejich mandát a umožnit tak úplnou prověrku všech soudců ustanovených před 1. lednem 1990 v procesu jejich nového jmenování. Toto řešení by však bylo administrativně a časově mimořádně náročné. Odporuje též principu nabytých práv, neboť paušálně zbavuje všechny soudce jejich funkce, do níž byli podle platných zákonů řádně ustanoveni, a to u většiny z nich bez toho, aby existoval právní důvod, pro který by nemohli vykonávat svou funkci nadále i podle nového zákona. Uplatňuje se zde princip kolektivní viny. Hlavním praktickým nedostatkem tohoto řešení je, že by prodloužilo stav nejistoty celého soudcovského sboru, který má již nyní, spolu s nedostatečným materiálním zabezpečením soudců, krajně nepříznivé důsledky pro řádný chod justice (odchod zpravidla právě nejkvalitnějších soudců).

Krátké funkční období dosavadních soudců z lidu umožňuje navrhované řešení. Zákony národních rad může být také řešena otázka nové volby přísedících.

Toto ustanovení na přechodnou dobu umožňuje, aby byli soudci jmenováni též právníci s dostatečně dlouhou právní praxí nebo vědeckou či pedagogickou praxí v oboru práva bez toho, aby se museli podrobit čekatelské lhůtě a odborné justiční zkoušce. Tímto způsobem bude nutné obsazovat funkce soudců především v tzv. správním soudnictví v přechodné době jeho konstituování. Předpokládá se, že k jmenování budou navrženi jen právníci skutečně odborně zdatní.

Srov. důvodovou zprávu k hlavě šesté.

Aktuální nedostatek soudců (například v České republice chybí cca třetina potřebného počtu soudců) si na přechodnou dobu vyžaduje zkrácení přípravné služby justičních čekatelů, kteří kvalitou své práce a úrovní znalostí poskytují záruky, že mají předpoklady pro výkon funkce soudce.

Navrhovaná úprava bude mít tyto nároky na pracovní síly a ročně na státní rozpočty federace a republik:

I. Nároky na státní rozpočet federace pro Nejvyšší soud ČSFR:

II. Nároky na státní rozpočet České republiky:

III. Nároky na státní rozpočet Slovenské republiky:

Tyto nároky budou zčásti pokryty přechodem hospodářské arbitráže do soudnictví.

V Praze dne 23. května 1991

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa v. r.