Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

Článek 16

TANTIÉMY

Tantiémy a podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady společnosti nebo jiného podobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

Článek 17

UMĚLCI A SPORTOVCI

1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na veřejnosti vystupující umělci, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává sportovec nebo umělec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a 2, příjem plynoucí z činností uvedených v odstavci 1 vykonávaných v rámci kulturní výměny mezi smluvními státy, bude vyjmut ze zdanění ve smluvním státě, v němž jsou tyto činnosti vykonávány.

Článek 18

VEŘEJNÉ FUNKCE

1. Odměny, včetně penzí, vyplácené jedním smluvním státem nebo jeho správním útvarem nebo místním orgánem fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu nebo jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu při výkonu veřejných funkcí mohou být zdaněny pouze v tomto státě.

2. Ustanovení článků 15, 16 a 19 se však použijí na odměny nebo penze za služby prokázané v souvislosti s jakoukoli podnikatelskou činností prováděnou smluvním státem nebo jeho správním útvarem nebo místním orgánem.

Článek 19

PENZE

S výhradou ustanovení odstavce 1 článku 18 penze a jiné obdobné odměny vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu v souvislosti s předchozím zaměstnáním budou zdaňovány jen v tomto státě.

Článek 20

STUDENTI, PROFESOŘI A VÝZKUMNÍ PRACOVNÍCI

1. Platy, které student nebo učeň, který je přítomen v jednom smluvním státě pouze za účelem výuky nebo výcviku a jež je nebo byl bezprostředně před příjezdem do tohoto státu rezidentem v druhém smluvním státě, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v prvně zmíněném smluvním státě za předpokladu, že takovéto platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.

2. Student univerzity nebo jiné instituce pro vyšší vzdělávání jednoho smluvního státu nebo učeň, který je přítomen v druhém smluvním státě po dobu nebo více období nepřesahující 183 dny v příslušném kalendářním roce a který je nebo byl bezprostředně před příjezdem rezidentem prvně zmíněného státu, nebude podléhat zdanění pokud jde o jeho odměny za služby vykonávané v tomto druhém státě za předpokladu, že služby jsou vykonávány v souvislosti s jeho studiem nebo praxí a odměny jsou tvořeny výdělky nutnými k úhradě nákladů jeho výživy.

3. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu obdrží za výzkum nebo výuku na univerzitě, výzkumném ústavu nebo jiném podobném zařízení pro vyšší vzdělávání určeném vládou, po dobu dočasného pobytu nepřesahující dva roky ve druhém smluvním státě, nebudou zdaňovány v tomto smluvním státě.

Článek 21

JINÉ PŘÍJMY

1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, které nejsou výslovně zmíněny v předchozích článcích této smlouvy, budou zdaněny pouze v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 1 podle případu.

Článek 22

MAJETEK

1. Nemovitý majetek, tak jak je uveden v odstavci 2 článku 6 může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je nemovitost umístěna.

2. Movitý majetek, který je částí provozního majetku stálé provozovny podniku, nebo movitý majetek příslušející ke stálé základně používané k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

3. Lodě a letadla provozované v mezinárodní dopravě a movitý majetek, sloužící k provozování takových lodí a letadel, podléhají zdanění pouze v tom smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

4. Všechny ostatní části majetku rezidenta jednoho smluvního státu budou zdaněny pouze v tomto státě.

Článek 23

VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

1. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu, pobírá příjmy nebo vlastní majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Lucembursku, vyjme Československo s výhradou ustanovení pododstavce b) tohoto odstavce, takovéto příjmy nebo majetek ze zdanění, může však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů a majetku této osoby použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby takto vyjmuté příjmy nebo majetek nebyly ze zdanění vyjmuty.

b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v Československu, zahrnout do základu daní, z něhož se tyto daně uloží, příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 10, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v Lucembursku, ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto základu o částku rovnající se dani zaplacené v Lucembursku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která připadá na příjmy, které v souladu s ustanoveními článků 10, 12, 16 a 17 této smlouvy mohou být zdaněny v Lucembursku.

2. V Lucembursku bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Lucembursku, pobírá příjmy nebo vlastní majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Československu, vyjme Lucembursko s výhradou ustanovení uvedeného v pododstavci b) a c) tohoto odstavce, takovéto příjmy nebo majetek ze zdanění, může však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů nebo majetku této osoby použít stejnou sazbu daně, která by se použila, kdyby vyjmuté příjmy nebo majetek nebyly ze zdanění vyjmuty.

b) Jestliže osoba, která je rezidentem v Lucembursku, pobírá příjmy, které v souladu s ustanovením článků 10 a 12 mohou být zdaněny v Československu, Lucembursko povolí odečíst z daně z příjmu takovéto osoby částku odpovídající dani zaplacené v Československu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část daně vypočtené před jejím snížením, která připadá na příjmy mající zdroj v Československu.

c) Jestliže společnost, která je rezidentem v Lucembursku, pobírá dividendy ze zdrojů v Československu, Lucembursko vyjme takovéto dividendy ze zdanění za předpokladu, že společnost, která je rezidentem v Lucembursku vlastní od počátku účetního roku přímo alespoň 25 % jmění společnosti vyplácející dividendy. Výše uvedené podíly na československé společnosti jsou za stejných podmínek vyjmuty z lucemburské daně z majetku.

Článek 24

ZÁKAZ DISKRIMINACE

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří se nacházejí ve stejném situaci.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo více osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.

4. Výraz "zdanění" uvedený v tomto článku označuje daně, jakéhokoliv druhu a pojmenování.

Článek 25

ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU

1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u něj ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Případ musí být předložen během 3 let poté, kdy bylo poprvé oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil v dohodě s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě se smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na lhůty podle vnitrostátních předpisů smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezení dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

Článek 26

VÝMĚNA INFORMACÍ

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem smlouvy, pokud zdanění, které upravují, je v souladu se smlouvou. Veškeré informace takto vyměněné budou udržovány v tajnosti a nebudou sděleny žádným osobám nebo úřadům včetně soudů jiným než těm, které se zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci daní, které jsou předmětem této smlouvy.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;

b) sdělit údaje, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Článek 27

DIPLOMATÉ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.

Článek 28

VYLOUČENÍ URČITÝCH SPOLEČNOSTÍ

Tato smlouva se nebude vztahovat na holdingové společnosti ve smyslu zvláštních lucemburských zákonů, v současné době podle Zákona z 31. července 1929 a Výnosu ze 17. prosince 1938, ani na společnosti podléhající v Lucembursku obdobným daňovým předpisům. Smlouva se nebude rovněž vztahovat na příjmy plynoucí československému rezidentu z takových společností, ani na podíly nebo jiná práva těchto osob z takových společností.

Článek 29

VSTUP V PLATNOST

1. Tato smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.

2. Smlouva vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin a její ustanovení se budou uplatňovat:

a) pokud jde o daně vybírané u zdroje na částky plynoucí od 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost;

b) pokud jde o jiné daně z příjmu a daně z majetku na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost.

Článek 30

VÝPOVĚĎ

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou oznámením nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu v platnost této smlouvy. V tomto případě se smlouva přestane uplatňovat:

a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje na částky pobírané k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;

b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku na daně ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.

DÁNO v Lucemburku dne 18. března 1991, ve dvojím vyhotovení v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.