FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991
VI. v. o.
669
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění ČSFR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Lucemburského velkovévodství o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Lucemburku dne 18. března 1991
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Lucemburského velkovévodství o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsanou v Lucemburku dne 18. března 1991.
Důvodová zpráva
Lucemburské velkovévodství patří k hospodářsky nejvyspělejším zemím světa. V uplynulých třech desetiletích se stalo jedním z důležitých světových finančních center, poskytujících širokou paletu služeb.
Obchodní styky ČSFR a Lucemburska mají dlouholetou tradici. Za nové hospodářsko-politické situace vznikají předpoklady k dalšímu intenzivnějšímu rozvoji obchodu, což souvisí i s novými vztahy mezi ČSFR a Evropským společenstvím. Hlavními československými vývozními položkami jsou dosud skleněně výrobky a sklo, některé chemické produkty, strojírenské výrobky a stavební materiály. V dovozu připadá největší část na měď, chemické výrobky stavební zařízení, obráběcí a kancelářské stroje a měřící a kontrolní přístroje. Obě země jsou signatáři Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), což příznivě ovlivňuje vzájemné obchodní styky.
K rozvoji dalších forem spolupráce přispěje i uzavření smlouvy mezi vládou ČSFR a vládou Lucemburska o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které organizacím a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí, a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným, tj. mezinárodní smlouvou.
Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou upraveny předchozími ustanoveními Smlouvy.
Článek 22 upravuje zdanění nemovitého i movitého majetku tím, že vyhražuje právo na zdanění nemovitostí státu, v němž jsou tyto umístěny a ostatního majetku, až na výjimky, státu, v němž má sídlo nebo bydliště jeho vlastník.
Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení Smlouvy zdaněn v druhém smluvním státě (ve státě zdroje.
Smlouva zajišťuje rovně soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci Smlouvy s výměnou informací nutných pro provádění Smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 24 - 26).
Články 27 a 28 potvrzují daňový režim některých skupin osob a organizací plynoucí z jiných mezinárodních dohod a z vnitrostátních předpisů smluvních států.
Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti Smlouvy, počátek její účinnosti a možnosti výpovědi (články 29 a 30).
Sjednání Smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSFR vázána.
Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.
Smlouva ani její provádění nebudou mít dopad na plán pracovních sil.
Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem ČSFR Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 36 odstavce 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin.
Smlouva mezi vládou ČSFR a vládou Lucemburska o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmu a majetku mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště.
Osobní a věcný rozsah je vymezen v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci Smlouvy definovány v článcích 3 - 5.
Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. V druhém smluvním státě mohou být tyto příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků Smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku jsou podle článku 6 Smlouvy vyhraženy ke zdanění ve státě, kde je tento majetek umístěn.
Podle článku 7 Smlouvy mohou být zisky podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny). Tato zásada neplatí pro zisky z letecké a lodní dopravy, které mohou být podle čl. 8 zdaněny ve státě skutečného vedení podniku.
Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.
Zdanění dividend a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10 a 12. Zdanění úroků je vyhrazeno státu zdroje.
Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.
Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článku 14 - 20.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
A
VLÁDOU LUCEMBURSKÉHO VELKOVÉVODSTVÍ
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
VLÁDA ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY A VLÁDA LUCEMBURSKÉHO VELKOVÉVODSTVÍ
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku vybírané ve prospěch každého smluvního státu nebo jeho správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoliv.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují daně vybírané z celkového příjmu a z celkového majetku nebo z části příjmu nebo majetku včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkové částky mezd nebo platů placené podniky a rovněž daně z přírůstku hodnoty.
3. Daně, na které se tato smlouva bude vztahovat, jsou zejména
a) v Československu:
daně ze zisku;
daň ze mzdy;
daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
daň zemědělská;
daň z příjmu obyvatelstva; a
daň domovní,
(dále nazývané "československá daň");
b) v Lucembursku:
daň z příjmu fyzických osob;
daň z příjmu právnických osob;
daň z odměn ředitelů společností;
daň z majetku;
daň z místního obchodu,
(dále nazývané "lucemburská daň").
4. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné nebo svojí podstatou obdobné daně, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle existujících daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si budou oznamovat všechny významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Československo" označuje Českou a Slovenskou Federativní Republiku;
b) výraz "Lucembursko" označuje Lucemburské velkovévodství;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují Československo nebo Lucembursko, jak to vyžaduje souvislost;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná sdružení osob;.
e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele práv považované pro účely zdanění za právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podle situace podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
i) všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu,
ii) všechny právnické osoby, osobní společnosti nebo sdružení osob, které byly zřízeny podle právního řádu platného v některém smluvním státě;
h) výrazem "mezinárodní doprava" se rozumí jakákoli doprava uskutečňovaná lodí nebo letadlem, provozovány podnikem, který má místo skutečného vedení v jednom smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
i) v případě Československa, ministra financí České a Slovenské Federativní Republiky nebo jeho zmocněného zástupce;
ii) v případě Lucemburska, ministra financí Lucemburského velkovévodství nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle právních předpisů tohoto státu, které upravují daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje jiný výklad.
Článek 4
DAŇOVÝ DOMICIL
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého bytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento termín však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodů příjmů ze zdrojů v tomto státě nebo z majetku v něm umístěném.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude tento případ posouzen v souladu s následujícími pravidly:
a) Předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má k dispozici stálý byt. Jestliže má k dispozici stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má nejužší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním příslušníkem.
d) Jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou smluvních států nebo žádného z nich, vyřeší příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se nachází místo jejího skutečného vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz stálá provozovna bude zahrnovat obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;
g) staveniště, stavbu nebo montáž, jestliže trvají déle než 6 měsíců.
3. Výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter.
4. Osoba - jiná, než nezávislý zástupce, na kterého se vtahuje odstavec 5 -, která jedná v jednom smluvním státě jménem podniku druhého smluvního státu, se považuje za stálou provozovnu podniku v prvně zmíněném státě jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákup zboží pro podnik.
5. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o osobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJEM Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjem z nemovitého majetku včetně příjmu ze zemědělských a lesních podniků může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.
2. a) Výraz "nemovitý majetek" se při dodržení ustanovení pododstavce b) a c), určí ve shodě s právem smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.
b) Výraz "nemovitý majetek" zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva pro která platí ustanovení obecného práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a právo na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů.
c) Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se použijí na příjem plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo jakéhokoliv jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku se vztahují rovněž na příjem z nemovitého majetku podniku a na příjem z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniků jednoho smluvního státu budou zdaněny pouze v tomto státě, pokud podnik nevykonává činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla podle očekávání docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které byly vynaloženy na činnost této stálé provozovny, včetně nákladů na vedení a všeobecných správních výdajů takto vynaložených, ať vznikly ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je ve smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být připočteny stálé provozovně na základě rozdělení celkových zisků podniku, jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým způsobem. Použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují řádné a dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
LODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním státě, ve kterém je domovský přístav této lodi, nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo majetku podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu, a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, jež by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být nemohly.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát přiměřeně částku daně jím uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, jenž je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, která vlastní přímo nejméně 25 % podílů majetku společnosti vyplácející dividendy:
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Ustanovení tohoto odstavce se nedotýká zdanění zisků společnosti, které slouží k výplatě dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií, z požitkových listů nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku a příjmy z jiných podílů na společnosti, s nimiž se podle práva státu, v němž je společnost, která dividendy vyplácí, rezidentem, nakládá stejně jako s příjmy z akcií.
4. Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, dividendy vyplácejí se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě, jež je rezidentem v tomto druhém státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjem z obligací a dluhopisů včetně prémií a výher spojených s obligacemi nebo dluhopisy.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle práva každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Licenční poplatky uvedené v pododstavci a) odstavce 3 mohou být však zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle práva tohoto státu, avšak daň takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoliv druhu placené za užití nebo za právo na užití
a) patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za týkající se průmyslových, obchodních nebo vědeckých zkušeností,
b) autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů a filmů nebo záznamů pro televizní a rozhlasové vysílání.
4. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s takovouto stálou provozovnou nebo stálou základnou skutečně spojeny. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám jeho správní útvar, místní orgán nebo rezident tohoto smluvního státu. Jestliže však osoba, která platí licenční poplatky, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že takovéto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v takovém případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY Z MAJETKU
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2 článku 6, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je tento majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Avšak zisky ze zcizení majetku, uvedeného v odstavci 3 článku 22 budou zdaněny pouze ve smluvním státě, ve kterém je takovýto movitý majetek zdanitelný v souladu s uvedeným článkem.
3. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1 a 2 budou zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiných nezávislých činností podobné povahy, budou zdaněny jen v tomto státě, pokud příjemce nemá pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu svých činností. Jestliže příjemce má takovou stálou základnu, jeho příjmy mohou být zdaněny v druhém smluvním státě, ale jen taková jejich část, kterou lze přičíst této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto smluvním státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém smluvním státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním roce; a