FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
VI. v. o.
486
Návrh iniciativní skupiny poslanců Federálního shromáždění Štefana Bačinského, Jozefa Bakšaye, Istvána Batty, Václava Bendy, Bohumila Doležala, Miroslava Jansty, Zdeňka Kesslera, Tomáše Kopřivy, Michala Malého, Emanuela Mandlera, Ludvíka Motyčky, Vojtěcha Novitzkého, Jany Petrové, Jiřího Pospíšila, Františka Pernici, Petera Raševa, Miroslava Tahy, Zdeňka Vysloužila a Elišky Záležákové
Návrh
ústavního zákona o zániku poslaneckého mandátu
Návrh
ústavního zákona
ze dne .......... 1991
o zániku mandátu poslance Federálního shromáždění
Federální shromáždění se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Účelem tohoto zákona je stanovit neslučitelnost mandátu poslance Federálního shromáždění a jeho zánik z důvodů spolupráce se složkou Státní bezpečnosti Sboru národní bezpečnosti [§ 9 odst. 1 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti ve znění zákona č. 74/1990 Sb. a zákona č. 385/1990 Sb.] (dále jen "Státní bezpečnost") nebo výkonu funkce ve Státní bezpečnosti.
§ 2
Státní bezpečnost se tímto zákonem prohlašuje za organizaci protiústavního a protidemokratického zaměření, která v období své působnosti porušovala zásadním způsobem základní lidská práva a svobody, zaručená ústavou.
§ 3
Za osoby, jejichž činnost je neslučitelná s výkonem mandátu poslance Federálního shromáždění, se považují ti, kteří byli:
a) příslušníky Sboru národní bezpečnosti, zařazenými ve složce Státní bezpečnosti,
b) tajnými spolupracovníky Státní bezpečnosti,
c) ostatními spolupracovníky Státní bezpečnosti.
§ 4
Tajnými spolupracovníky Státní bezpečnosti jsou:
a) rezidenti,
b) agenti,
c) držitelé propůjčených bytů,
kteří jsou registrováni v registru svazků StB.
§ 5
Ostatními spolupracovníky Státní bezpečnosti jsou osoby, které věděly, že se stýkají s příslušníky Sboru národní bezpečnosti složky Státní bezpečnosti, podávaly jim informace formou utajeného styku a v této činnosti pokračovaly, nebo plnily jimi uložené úkoly.
§ 6
(1) Poslanci Federálního shromáždění zaniká jeho mandát, jestliže mandátové a imunitní výbory zjistí, že je osobou, která splňuje podmínky uvedené v § 3, písmeno a, b.
(2) O zániku mandátu poslance, který splňuje podmínky uvedené v § 3 c se usnáší příslušná sněmovna na podnět mandátových a imunitních výborů. [§ 89 písm. c) zákona č. .../1991 Sb., a o jednacím řádu Federálního shromáždění]
(3) Podněty na zánik mandátu poslance Federálního shromáždění mohou podávat výboru mandátovému a imunitnímu poslanci Federálního shromáždění.
§ 7
Tento zákon nabývá účinnosti dnem ..........
Důvodová zpráva
Obecná část
KSČ si vytvářela k prosazování své politiky represivní instituce, jejichž hlavním cílem byla politická, společenská a v případě potřeby i fyzická likvidace politických odpůrců režimu a osob režimu nepohodlných.
Osoby, které jakýmkoli způsobem podílely na práci těchto složek, zásadním způsobem porušovaly základní lidská práva a svobody zaručena nejen Všeobecnou deklarací lidských práv z 10. 12. 1948, Mezinárodním paktem o občanských a politických právech z 10. 12. 1966, ale i všemi ústavami republiky, např. Ústavou z roku 1960 (čl. 19, 20 a 28-31).
Dalším z důvodů tohoto návrhu zákona je zamezit vydíratelnosti, zneužitelnosti vědomostí a ovlivnitelnosti ústavních činitelů, kteří mají taková odpovědná postavení, že by mohli ohrozit bezpečnost státu hospodářskou stabilitu, nebo demokratický vývoj v ČSFR.
Obdobným způsobem jako tento zákon chrání své ústavní a demokratické zřízení i vyspělé demokratické státy, např. ve Spolkové republice Německo "Sjednocovací zákona" mezi SRN a NDR z 28. 9. 1990.
V duchu celospolečenských změn a budování demokratické společnosti je proto neúnosné, aby členy svobodně zvolených zákonodárných sborů byli lidé, kteří se v minulosti aktivně podíleli na práci těchto represivních složek.
Zvláštní část
K § 1
Viz obecná část důvodové zprávy.
K § 2
Státní bezpečnost je v tomto paragrafu prohlášena za organizaci protiústavního a protidemokratického zaměření jako celek. Není možné totiž vydělit jednu jedinou její složku, každý pracovník se svojí činností podílel přímo či nepřímo na činnosti této organizace, bez jeho podílu práce by tato organizace nemohla fungovat.
K § 3
Činnost tajných spolupracovníků a ostatních spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti (písm. b) a c) byla stanovena např. rozkazy ministra vnitra ČSSR z 25. 1. 1978 jako Směrnice pro práci se spolupracovníky kontrarozvědky (A-oper-I-3) a Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti (A-oper-II-1).
Články 1 až 52 směrnice A-oper-I-3 nejlépe vystihují náplň práce tajných spolupracovníků a ostatních spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti.
SMĚRNICE
PRO PRÁCI SE SPOLUPRACOVNÍKY KONTRAROZVĚDKY
(A - oper - I - 3)
ČÁST I
Spolupracovníci kontrarozvědky
Čl. 1
Kontrarozvědka se při plnění svého poslání opírá o pomoc československých občanů a cizinců, kteří jsou ochotni a mají předpoklady s kontrarozvědkou spolupracovat.
Čl. 2
Spolupracovníky kontrarozvědky tvoří:
a) tajní spolupracovníci,
b) důvěrníci.
Tajný spolupracovník
Čl. 3
Tajný spolupracovník je osoba, která byla získána ke spolupráci způsobem stanoveným těmito směrnicemi, udržuje s pracovníky kontrarozvědky konspirativní styk, plní uložené úkoly, podává nebo předává poznatky a informace nebo poskytuje kontrarozvědce pomoc nebo služby, které je nezbytné utajovat.
Čl. 4
Využívání tajných spolupracovníků je hlavním prostředkem činnosti kontrarozvědky proti podvratné činnosti zahraničních nepřátelských rozvědných, ideologických a ekonomických center a seskupení, jejich domácím pomahačům a proti zbytkům vnitřních nepřátel.
Čl. 5
Pracovníci kontrarozvědky v souladu s daným zaměřením činnosti využívají tajných spolupracovníků k odhalování, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a k předcházení takovéto činnosti pomocí zpravodajsko taktických, rozkladných, kontrolních, administrativních, právních a dalších opatření.
Čl. 6
(1) Rozlišují se tyto kategorie tajných spolupracovníků:
a) rezident,
b) agent,
c) držitel propůjčeného bytu.
(2) Evidence tajných spolupracovníků se vede podle příslušných směrnic [Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti [A oper II 1] vydané RMV ČSSR č. 4/1978.]
Rezident
Čl. 7
(1) Rezident je zvlášť vybraný, naprosto spolehlivý, životně zkušený a z hlediska kontrarozvědného odborně připravený tajný spolupracovník, který pod vedením pracovníka kontrarozvědky řídí práci těch agentů, které mu k řízení pracovník kontrarozvědky svěřil.
(2) Rezidentem je zpravidla bývalý spolehlivý příslušník Sboru národní bezpečnosti nebo voják vojsk ministerstva vnitra, který pracuje v občanském zaměstnání, nebo prověřený zkušený a odborně zdatný agent, který má předpoklady pro tuto odpovědnou práci a nebyl získán na základě kompromitujících materiálů.
Čl. 8
Rezident organizuje a udržuje konspirativní styk se svěřenými agenty nebo důvěrníky, podle zaměření stanoveného pracovníkem kontrarozvědky jim ukládá úkoly, přejímá od nich písemné nebo ústní zprávy, které po vyhodnocení odevzdává pracovníku kontrarozvědky, a osobně se podílí na jejich výchově.
Čl. 9
Rezident je získáván a řízen odborně zkušeným a politicky vyspělým pracovníkem kontrarozvědky, zpravidla za přímé účasti nadřízeného náčelníka.
Čl. 10
Rezidentury se budují zpravidla v pevných objektech a při početné agentuře, kde podmínky pro přímé řízení agentů nebo důvěrníků pracovníkem kontrarozvědky jsou ztížené, je nebezpečí, že dojde k jejich vyzrazení nebo to vyžadují jiné speciální podmínky práce.
Čl. 11
(1) Pracovník kontrarozvědky vybírá a připravuje agenty a důvěrníky, které bude rezident řídit s přihlédnutím k operativní situaci, možnostem a schopnostem rezidenta, zjišťuje a hodnotí vzájemné osobní vztahy mezi agentem nebo důvěrníkem a rezidentem a zkoumá jejich osobní a povahové vlastnosti. Dbá, aby rezident nebyl přímým podřízeným jemu svěřeného agenta nebo důvěrníka a aby je rezident svými schopnostmi, vzděláním, inteligencí a politickou úrovní zpravidla převyšoval.
(2) Pracovník kontrarozvědky svěřuje rezidentu k řízení důvěrníky jen v důležitých a odůvodněných případech.
Agent
Čl. 12
Agent je tajný spolupracovník, který plní úkoly při odhalování, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti.
Čl. 13
(1) Pod vedením pracovníka kontrarozvědky plní agent zejména tyto úkoly:
a) odhaluje a aktivně rozpracovává kádrové rozvědčíky, signály o činnosti nepřátelských rozvědek a jejich agentury z řad československých občanů i cizích státních příslušníků, zjišťuje záměry, formy, metody jejich práce apod.;
b) proniká do nepřátelských rozvědných centrál a jiných nepřátelských organizací a center v zahraničí a do organizací československé emigrace;
c) zjišťuje a odhaluje pokusy o proniknutí agentury nepřátelských rozvědek, monopolů, organizací a center do důležitých státních, hospodářských, vojenských a jiných objektů a zařízení na území Československé socialistické republiky a zabraňuje úniku utajovaných skutečností z těchto objektů;
d) získává poznatky o skrytých nepřátelských projevech a tendencích, odhaluje iniciátory těchto projevů, zjišťuje jejich úmysly, činnost a odhaluje kanály pronikání rozkladné ideologické činnosti vnějších a vnitřních nepřátel v důležitých objektech a zařízeních, v místech soustředění nepřátelských, protisocialistických a protispolečenských živlů a na jiných důležitých úsecích, které jsou objektem rozpracování nebo ochrany kontrarozvědky;
e) zjišťuje a rozpracovává nepřátelské osoby, které organizují a provádějí podvratnou, záškodnickou a sabotážní činnost proti našemu státu nebo ostatním socialistickým zemím, proniká do hospodářských seskupení a institucí kapitalistických států a monopolů za účelem odhalení jejich záměrů narušit nebo negativně ovlivnit ekonomiku Československé socialistické republiky a plnění cílů socialistické integrace zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci;
f) pomáhá při ochraně československé ekonomiky, československých ozbrojených sil a ozbrojených sil Varšavské smlouvy, státních hranic, dopravních a spojovacích prostředků před záškodnickou a sabotážní činností vnějších i vnitřních nepřátel;
g) plní konkrétní úkoly při pátrání po osobách a při zpravodajské prověrce osob;
h) plní úkoly preventivně výchovného charakteru s cílem předcházet a zabraňovat působení nepřátelské ideologické rozkladné činnosti, hospodářským škodám a mimořádným událostem v československém národním hospodářství a v československých ozbrojených silách, oslabujícím bojovou připravenost vojsk;
ch) plní konkrétní úkoly při provádění rozkladné práce v nepřátelském prostředí a podle stanoveného postupu toto prostředí pozitivně ovlivňují.
(2) Úkoly uvedené v odstavci 1 plní agent zpravidla v kontrarozvědném rozpracování konkrétní akce.
Držitel propůjčeného bytu
Čl. 14
Držitel propůjčeného bytu je tajný spolupracovník zvlášť získaný za účelem propůjčení bytu či místnosti (dále jen "PB") k uskutečňování konspirativních schůzek pracovníků kontrarozvědky s tajnými spolupracovníky.
Čl. 15
Držitel PB musí poskytovat záruku utajení zájmu kontrarozvědky, proto se prověrka před propůjčením bytu nevztahuje pouze na něho, ale i jeho rodinu, blízké příbuzné, popřípadě i další osoby, jež mají k němu nebo k PB bližší vztah.
Čl. 16
Z pověření útvaru kontrarozvědky uzavírá pracovník kontrarozvědky s držitelem PB zvláštní dohodu. V této dohodě se stanoví podmínky využívání PB a povinnosti vyplývající pro obě strany, zejména bezpodmínečná povinnost držitele PB utajit jeho využívání kontrarozvědkou. Musí být zajištěno, aby držitel PB nemohl zjistit totožnost tajných spolupracovníků, kteří přicházejí do PB.
Důvěrník
Čl. 17
Důvěrník je spolupracovník, který pomáhá kontrarozvědce plnit dílčí úkoly státobezpečnostní povahy, především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s odhalováním nebo objasňováním protistátní činnosti a organizováním příslušných kontrarozvědných, preventivně výchovných a technických opatření.
Čl. 18
Důvěrníci jsou vybíráni v souladu s potřebami a úkoly vyplývajícími ze státobezpečnostní situace v chráněném či rozpracovávaném objektu a problematice, z řad spolehlivých československých občanů, kteří dobrovolně na podkladě vztahu vzájemné důvěry jsou ochotni podle svých možností a schopností sdělovat kontrarozvědce dílčí státobezpečnostní poznatky nebo poskytovat jí nutnou pomoc a služby.
Čl. 19
Jako důvěrníci se získávají osoby, které zejména mohou:
a) sdělovat poznatky o jevech a skutečnostech signalizujících nepřátelskou a trestnou činnost nebo její přípravu prováděnou vnějším nebo vnitřním nepřítelem;
b) sdělovat poznatky charakterizující státobezpečnostní situaci v chráněném nebo rozpracovávaném objektu a problematice;
c) poskytovat informace souvisící s procesem odhalování zdrojů, pramenů, kanálů pronikání a rozšiřování nepřátelské ideologie, negativních tendencí a nálad mezi jednotlivci a skupinami československých občanů nebo i cizinců;
d) upozorňovat na podezřelý zájem cizinců a československých občanů o chráněné důležité objekty, ústavy a zařízení, o činnosti v nich nebo o osoby tam pracující;
e) preventivně působit na stanovených objektech, zejména upozorňovat na možnost narušení výrobních a technologických procesů a na možnost vzniku mimořádných událostí i jiných negativních jevů v závodech, podnicích, úřadech, československých ozbrojených silách a sdělovat názory na příčiny mimořádných událostí a jevů, ke kterým v tomto prostředí došlo;
f) upozorňovat na nedostatky při ochraně utajovaných skutečností a na jevy signalizující ohrožení nebo vyzrazení utajovaných skutečností;
g) doplňovat údaje k prověřovaným osobám;
h) plnit jiné úkoly pro útvar kontrarozvědky na základě potřeb v chráněném či rozpracovávaném objektu a problematice.
Čl. 20
(1) Pracovník kontrarozvědky při výběru důvěrníka provádí jeho základní prověrku, přesvědčí se o jeho spolehlivosti, důvěryhodnosti apod. a po souhlasu náčelníka oddělení kontrarozvědného útvaru s ním naváže styk.
(2) Souhlas náčelníka oddělení je vyjádřen podpisem na stručném písemném návrhu, který je zároveň po schválení podkladem pro blokaci.
Čl. 21
(1) Styk s důvěrníkem uskutečňuje pracovník kontrarozvědky nebo rezident nepravidelně, podle potřeby a vývoje státobezpečnostní situace v problematice a na úseku, kde je předpokládáno jeho využití.
(2) Není přípustné uskutečňovat schůzky s důvěrníky v PB a konspiračních bytech (dále jen "KB"). Místo styku s důvěrníkem volí pracovník kontrarozvědky nebo rezident s ohledem na jeho společenské postavení, služební nebo pracovní zařazení, veřejnou činnost apod.
Čl. 22
Styk pracovníka kontrarozvědky s důvěrníkem se zpravidla (zejména jestliže je to přání důvěrníka) utajuje. Zvláště se utajuje styk s důvěrníky, o nichž se uvažuje jako o možných kandidátech na tajné spolupracovníky v pozdější době.
Čl. 23
(1) Při využívání informací musí pracovník kontrarozvědky dbát na utajení osoby důvěrníka, který informaci kontrarozvědce poskytl. Chce-li informaci důvěrníka veřejně použít, informuje o tom důvěrníka.
(2) Od důvěrníka je možno vyžadovat a přijímat písemné informace jen tehdy, nemá-li k tomu sám výhrady; v ostatních případech a o závažných sděleních důvěrníků pořizuje pracovník kontrarozvědky záznamy.
Čl. 24
Důvěrníci jsou vedeni v seznamu u náčelníka oddělení kontrarozvědného útvaru a evidováni ve formě blokace zájmových osob [Směrnice pro evidenci, statistiku a administrativu při kontrarozvědné činnosti [A oper II 1] vydaná RMV ČSSR č. 4/1978.].
Čl. 25
(1) Důvěrník nemůže nahrazovat tajné spolupracovníky.
(2) Důvěrník může být využíván jen v rozsahu čl. 17 a čl. 19 a k prohlubování státobezpečnostních poznatků, které sám oznámil. Nesmí plnit úkoly týkající se rozpracování státobezpečnostních případů, při kterých je nutno odkrýt kontrarozvědný zájem, metody a formy práce kontrarozvědky.
(3) Důvěrník, který splňuje předpoklady pro plnění úkolů v kontrarozvědném rozpracování a v předchozím styku s řídícím pracovníkem dodržovat zásady konspirace, může být získán jako agent nebo držitel PB.
ČÁST II
Výběr, prověřování a získávání tajných spolupracovníků
Výběr kandidátů tajných spolupracovníků
Čl. 26
Pracovník kontrarozvědky vychází při výběru kandidátů tajných spolupracovníků (dále jen "kandidáti") z důkladné znalosti situace a z ní vyplývající konkrétní potřeby využití tajných spolupracovníků k plnění státobezpečnostních úkolů.
Čl. 27
Při výběru kandidátů se uplatňují jednak obecná hlediska vztahující se na všechny tajné spolupracovníky, jednak speciální hlediska daná konkrétní státobezpečnostní situací a předpokládanými úkoly, které má kandidát po získání plnit.
Čl. 28
Obecná hlediska zahrnují zejména základní intelektuální, psychologické a fyzické předpoklady kandidáta, objektivní a subjektivní podmínky spolupráce.
Čl. 29
Speciální hlediska jsou například požadavky, aby kandidát měl předpoklady k pronikání do nepřátelských rozvědných centrál a emigrantských seskupení, k rozpracování konkrétního případu a pro plnění zpravodajských úkolů ve specifickém prostředí.
Prověrka kandidáta
Čl. 30
Pracovník kontrarozvědky musí v období výběru kandidáta shromáždit podklady k jeho prověrce. Rozsah a hloubka těchto podkladů vychází z charakteru kandidáta a z předpokládaných úkolů, které má plnit po získání. Prověrka musí být prováděna vždy důkladně tak, aby její výsledek byl co nejobjektivnější.
Čl. 31
(1) Podklady k prověrce kandidáta získává pracovník kontrarozvědky administrativní prověrkou, kontrarozvědnými prostředky a osobním stykem s kandidátem.
(2) Administrativní prověrkou jsou při dodržování zásad konspirace a za využívání stanovených legend získávány údaje z oficiálních i polooficiálních pramenů, jako jsou služební a pracovní hodnocení, zprávy o pověsti a jiná vyjádření.
(3) Při prověrce kandidáta kontrarozvědnými prostředky se využívají především tajní spolupracovníci a důvěrníci. V odůvodněných případech se podklady k prověrce kandidáta získávají též pomocí zpravodajsko-technických úkonů a sledování.
Čl. 32
(1) Pracovník kontrarozvědky prověřuje zejména předpoklady kandidáta pro plnění státobezpečnostních úkolů, jeho politickou spolehlivost, hodnověrnost a serióznost, stupeň důvěry a rozpracovávané osoby, schopnost navazovat styky se zájmovými osobami, schopnost dodržovat konspiraci apod.
(2) Prověrku a soustřeďování materiálů k osobě kandidáta vede pracovník kontrarozvědky v osobním spise kandidáta až do doby, kdy bude předložen a příslušným náčelníkem schválen ke spolupráci.
(3) Prověrka kandidáta je prováděna jen po dobu nezbytně nutnou k získání všech důležitých materiálů k objektivnímu posouzení osoby kandidáta.
Čl. 33
(1) Osobní styk s vybraným kandidátem slouží pracovníku kontrarozvědky k osobnímu poznání, k ověření a prohloubení poznatků, které o něm získal administrativní prověrkou a kontrarozvědnými prostředky, dále ke zjištění vztahu kandidáta k Státní bezpečnosti a ochoty sdělovat informace.
(2) Osobní styk s kandidátem musí být uskutečňován tak, aby nebyla předem narušena konspirace budoucího tajného spolupracovníka a nebyly mu odkryty formy a metody práce kontrarozvědky, ani skutečný důvod styku.
Vyhodnocení prověrky kandidáta
Čl. 34
Po soustředění potřebných poznatků o kandidátu přistupuje pracovník kontrarozvědky k jejich vyhodnocení. Dojde-li k závěru, že kandidát odpovídá požadavkům, pro něž byl vybrán, zpracuje návrh na získání ke spolupráci tajného spolupracovníka (příloha č. 2), který předkládá ke schválení náčelníku s příslušnou schvalovací pravomocí. Tím se uzavírá období výběru a prověřování kandidáta.
Čl. 35
Dojde-li pracovník kontrarozvědky k závěru, že kandidát neodpovídá požadavkům, seznámí s výsledkem vyhodnocení náčelníka, který rozhodne o tom, zda se osobní spis kandidáta:
a) uloží do archivu (nejméně na dobu 5 let);
b) nebo zruší (nemají-li materiály žádnou státobezpečnostní hodnotu) a v evidenci se uloží jen záznam o získávání ke spolupráci a uvedením důvodu, proč bylo od záměru upuštěno.
Motivace získávání tajných spolupracovníků
Čl. 36
Tajní spolupracovníci jsou získáváni:
a) na základě ideových pohnutek;
b) na základě výhod;
c) na základě kompromitujících skutečností.
Čl. 37
(1) Žádný ze způsobů získávání tajných spolupracovníků uvedených v čl. 36 nelze považovat za přednostní sám o sobě; volba způsobu je vždy dána obsahem získaných podkladů s předpokládaným cílem využití tajného spolupracovníka, přičemž platí vždy zásada, že získávaný tajný spolupracovník se rozhoduje na základě vlastního uvážení a rozhodnutí. Dobrovolnost ze strany získávaného tajného spolupracovníka je základní a nejvhodnější zásada při získávání tajných spolupracovníků.
(2) Za určitých specifických podmínek práce kontrarozvědky, zejména tam, kde by byly ohroženy zvlášť důležité obranné, politické nebo ekonomické zájmy státu, je možno s ohledem na povahu případu spolupráci vyžadovat. Takovým případem je např. bezprostřední nebezpečí vyzvědačství, teroru, sabotáže, záškodnictví nebo jiné případy zvlášť závažného ohrožení československé ekonomiky a ekonomik socialistických států.
Čl. 38
Ideové pohnutky
Ideovou pohnutkou je osobní přesvědčení získávaného tajného spolupracovníka o nutnosti boje proti vnějšímu i vnitřnímu nepříteli, vyplývající z marxisticko-leninského světového názoru, socialistického vlastnictví, odporu k imperialismu a imperialistickým válkám, nenávisti i imperialistickým rozvědkám nebo některým jejich pracovníkům, odporu k vnitřnímu nepříteli (zejména po zkušenostech z roku 1968), nutnosti ochrany a obrany politických, ekonomických i vojenských zájmů Československé socialistické republiky a ostatních zemí socialistického společenství, ideové pohnutky mohou být rovněž založeny na osobním zájmu získávaného tajného spolupracovníka o bezpečnostní problematiku a činnost kontrarozvědky.
Čl. 39
Výhody
(1) Dobrovolné rozhodnutí spolupracovat s kontrarozvědkou se může opírat o určité výhody poskytované tajnému spolupracovníku v průběhu spolupráce.
(2) Mezi hmotné výhody může patřit pravidelný plat, hmotné zajištění rodiny tajného spolupracovníka, ukládání předem stanovených částek na jeho vkladní knížku, cílové prémie a jiné formy hmotných odměn nebo jiných výhod, které mohou být mezi tajným spolupracovníkem a kontrarozvědkou předem dohodnuty na počátku nebo v průběhu spolupráce, popřípadě stanoveny ve smlouvě.
Čl. 40
Kompromitující skutečnosti
Ve zdůvodněných případech jsou získáváni tajní spolupracovníci na základě kompromitujících skutečností. Tajný spolupracovník získávaný tímto způsobem se rozhodne na základě vlastního uvážení, zda spolupráce s kontrarozvědkou je pro něho výhodnější než důsledky, které by ho použitím kompromitujících skutečností postihly.
Čl. 41
(1) Kompromitující skutečnosti ohrožují pověst získávaného tajného spolupracovníka na veřejnosti, v zaměstnání či osobním životě nebo umožňují jeho postih pro porušení zákonů a jiných právních předpisů. V takovém případě musí jít zpravidla o činy nižší společenské nebezpečnosti, která současně není vyšší, než nebezpečnost předpokládané trestné činnosti, k jejímuž odhalení má být tajný spolupracovník využit. Závažnost kompromitující skutečnosti nutno posuzovat z hlediska osoby získávaného tajného spolupracovníka a prostředí, ve kterém žije a pracuje.
(2) U cizince může jít též o kompromitaci před zákony mateřské země, před institucemi nebo organizacemi, jejichž úkoly v Československé socialistické republice plní nebo skutečnosti, které ohrožují jiné zájmy.
Čl. 42
Nedojde-li k získání tajného spolupracovníka na základě kompromitujících skutečností, rozhodne náčelník s příslušnou pravomocí, při respektování zákonů, zda a jak budou tyto skutečnosti použity.
Čl. 43
Na základě kompromitujících skutečností mohou být získáváni jen agenti, v žádném případě však držitelé PB a rezidenti.
Získávání ke spolupráci a vázací akt
Čl. 44
(1) Po schválení návrhu na získání tajného spolupracovníka příslušným náčelníkem provádí pracovník kontrarozvědky přípravu na vázací akt, která vychází z předem stanoveného postupu uvedeného v návrhu. Vázací akt musí být uskutečněn v co nejkratší době, nejpozději do 30 dnů po schválení návrhu, jsou-li odůvodněné překážky, zpracuje pracovník kontrarozvědky doplněk návrhu se zdůvodněním a předloží doplněk ke schválení náčelníku, který návrh schválil.
(2) Vázací akt se provádí v prostředí, které zaručuje jeho utajení a ničím porušený průběh. Nejvhodnější jsou k tomu účelu vybrané místnosti umožňující konspirativní příchod a odchod získávaného tajného spolupracovníka.
(3) Vázání tajného spolupracovníka provádí pracovník kontrarozvědky, který ho bude řídit. Příslušný náčelník rozhodne, zda se vázacího aktu zúčastní sám, nebo podle potřeby jím určený další pracovník.
Čl. 45
(1) Během vázacího aktu dodržuje pracovník kontrarozvědky předem stanovený postup, který upravuje podle vývoje situace a chování získávaného tajného spolupracovníka, zejména z hlediska využití kompromitujících skutečností.
(2) Ve složitých případech vázání (zejména na základě kompromitujících skutečností, vázání cizinců, zvláštního zájmu apod.) zaznamenává se průběh vázacího aktu nahrávací technikou nebo se provádí jiná dokumentace při zachování zásad konspirace.
(3) Při vázacím aktu a instruktáži se neodhalují všechny formy a metody práce a zájmy kontrarozvědky, postupuje se pouze v rozsahu nutném pro počáteční spolupráci a přihlíží se k úkolům, které bude tajný spolupracovník v počátku spolupráce plnit.
Čl. 46
(1) Souhlasí-li získávaný tajný spolupracovník se spoluprací, podpisuje připravený závazek ke spolupráci nebo jej sepíše sám volnou formou.
(2) Písemný závazek se nevyžaduje v případech, kdy by jeho podpis mohl ohrozit dobrý vztah získávaného tajného spolupracovníka ke spolupráci s kontrarozvědkou. V tomto případě postačí ústní souhlas získávaného tajného spolupracovníka.
(3) Získaný tajný spolupracovník si sám zvolí krycí jméno; neučinil-li tak, určí je pracovník kontrarozvědky.
Čl. 47
Po přijetí písemného nebo ústního závazku provede pracovník kontrarozvědky instruktáž získaného tajného spolupracovníka, při které ho poučí o obsahu a hlavních zásadách spolupráce, zejména o zásadách konspirace. Současně s ním projedná nejbližší konkrétní úkoly, způsob jejich plnění a způsob vzájemného styku.
Ukončení vázacího aktu
Čl. 48
Po skončení vázacího aktu sepíše pracovník kontrarozvědky o jeho průběhu záznam, ve kterém stručně zhodnotí průběh rozmluvy, chování získávaného tajného spolupracovníka, zejména jeho reakci na nabídku spolupráce, dále podstatu informací poskytnutých tajným spolupracovníkem a uvede první úkol, který tajnému spolupracovníku uložil.
Čl. 49