FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
298
Vládní návrh,
kterým se předkládá Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky k vyslovení souhlasu Smlouva mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Kanady o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Praze dne 30. srpna 1990
Návrh schvalovacího usnesení:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Kanady o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku podepsanou v Praze dne 30. srpna 1990
Důvodová zpráva
Rozvoj všestranné a vzájemně výhodné hospodářské spolupráce je jedním z cílů čs. zahraniční politiky. Kanada se svým ekonomickým a politickým postavením řadí mezi vyspělé kapitalistické státy.
V návaznosti na procesy mezinárodního uvolňování vztahů mezi státy s různým společenským zřízením představuje Kanada perspektivního partnera pro rozvoj spolupráce na poli hospodářském, vědeckotechnickém i kulturně společenském.
V poslední době dochází k oživení vztahů mezi ČSFR a Kanadou, což vytváří prostor k dalšímu rozšíření a prohloubení čs. kanadských styků i v oblasti hospodářské. Obchodně politické vztahy byly upraveny v roce 1986 Dlouhodobou dohodou o obchodní, průmyslové a hospodářské spolupráci mezi ČSFR a Kanadou, která m. j. smluvně zajišťuje oběma zemím uplatňovat doložku nejvyšších výhod ve vzájemném obchodě. Obchodní politika Kanady je vedena v duchu liberalismu, který však v důsledku hospodářských potíží ustupuje do pozadí a objevují se prvky státního protekcionalismu a obchodních restrikcí.
Obchodní bilance je pro ČSFR tradičně aktivní, čs. vývoz je orientovaný především na spotřební zboží. V posledních letech je však možné pozorovat růst podílu strojírenských OZO na čs. exportu. Uvažuje se o dalších kanadských investičních dodávkách pro papírnu v Ružomberoku. Čs. umělecké a kulturní agentury se v Kanadě pravidelně podílejí na významných akcích, zejména výstavnického charakteru. Kanadský trh je zpracován m. j. třemi čs. majetkovými účastmi (Omnitrade, Motokov Canada a Superlux).
K dalšímu rozvoji všestranné spolupráce přispěje i uzavření smlouvy mezi vládou ČSFR a vládou Kanady o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Dvojí zdanění, ke kterému dochází v mezinárodním obchodě, je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které organizacím a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.
Smlouva mezi vládou Československa a vládou Kanady o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmu mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště.
Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.
Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 3 - 5.
Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. Ve druhém smluvním státě mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.
Příjmy z nemovitého majetku, z jeho užívání nebo pronajímání mohou být podle článku 6 zdaněny ve státě, kde se takovýto majetek nachází.
Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stále provozovny).
V článku 8 se vyhražuje právo na zdanění příjmů z lodní a letecké dopravy státu, v němž má sídlo vedení společnost, provozující tuto činnost.
Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.
Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 10, 11 a 12.
Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.
Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článku 14 - 20.
Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou výslovně upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.
Článek 22 upravuje zdanění nemovitého i movitého majetku tím, že vyhražuje právo na zdanění nemovitostí státu, v němž jsou tyto umístěny a ostatního majetku, až na výjimky, státu, v němž má sídlo nebo bydliště jeho vlastník.
Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 23 - 25).
Články 27 a 28 potvrzují daňové výsady některých skupin osob plynoucí z jiných mezinárodních dohod a výsady upravené vnitrostátními předpisy smluvních států.
Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi (články 29 a 30).
Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSFR vázána.
Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet.
Smlouva ani její provádění nebudou mít dopad na plán pracovních sil.
Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem ČSFR Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 36 odstavce 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin.
SMLOUVA
MEZI
VLÁDOU ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
A
VLÁDOU KANADY
O ZAMEZENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU
V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
VLÁDA ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY A VLÁDA KANADY
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech (rezidenti).
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku, vybírané ve prospěch Kanady a Československa, jeho správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně, vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daně z celkové částky mzdy nebo platu placené podniky a daně z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
(a) v případě Kanady:
daně z příjmu a z majetku ukládané vládou Kanady, na základě Zákona o dani z příjmu, (dále nazývané "kanadská daň").
(b) v případě Československa:
daně ze zisku;
daň ze mzdy;
daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;
daň zemědělská;
daň z příjmů obyvatelstva; a
daň domovní,
(dále nazývané "československá daň");
4. Tato smlouva se vztahuje také na veškeré daně stejného nebo podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
(a) výraz "Kanada" použitý v zeměpisném významu označuje území Kanady, včetně
(i) každé oblasti vně výsostných vod Kanady, která v souladu s mezinárodním právem a zákony Kanady, je oblastí, na níž může Kanada vykonávat práva týkající se mořského dna a podloží a jejich přírodních zdrojů;
(ii) moře a vzdušný prostor nad každou oblastí uvedenou v pododstavci (i) s ohledem na činnost provozovanou v souvislosti s průzkumem nebo využíváním uvedených přírodních zdrojů.
(b) výraz "Československo" označuje Českou a Slovenskou federativní republiku;
(c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Kanadu nebo Československo;
(d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, pozůstalost, svěřený majetek, společnost a všechna jiná sdružení osob;
(e) výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo nositele práv považovanou pro účely zdanění za právnickou osobu; ve francouzštině výraz "société" označuje "korporaci" ve smyslu kanadského práva;
(f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
(g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem jednoho smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, společenství nebo jiné sdružení osob zřízené podle platného práva smluvního státu;
(h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;
(i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Kanady, ministra státních příjmů nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Československa, ministra financí České a Slovenské federativní republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která podle práva tohoto státu podléhá v tomto státě zdanění z důvodů svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa zřízení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz také zahrnuje vládu smluvního státu nebo správní útvar nebo místní orgán nebo každé zastoupení nebo instituci této vlády, útvaru nebo orgánu.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno v souladu s následujícími pravidly:
(a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
(b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
(c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
(d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, tak:
(a) se předpokládá, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;
(b) jestliže není státním příslušníkem v žádném státě, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit tuto otázku vzájemnou dohodou a určit způsob aplikace smlouvy vůči takovéto osobě.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
(a) místo vedení;
(b) závod;
(c) kancelář;
(d) továrnu;
(e) dílnu;
(f) důl, místo těžby ropy nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje; a
(g) staveniště nebo montáž nebo instalaci zařízení, které trvají déle než 12 měsíců.
3. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
(a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
(b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
(c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
(d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
(e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem provádění jiných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný charakter.
4. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odst. 5 jedná ve smluvním státě převážně na účet podniku druhého smluvního státu, považuje se tato osoba ve vztahu ke všem činnostem, které provádí pro podnik, za stálou provozovnu podniku v prvně zmíněném státě, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené v odstavci 3, které, pokud by byly uskutečňovány v trvalém zařízení, by z tohoto trvalého zařízení nečinily stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
5. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o osobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které plynou rezidentu smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků) umístěného v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely této smlouvy výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení obecného práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 se použijí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se rovněž použijí pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniků jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst ty odpočítatelné náklady, které byly vynaloženy na činnost této stálé provozovny, včetně nákladů na vedení a všeobecných správních výdajů takto vynaložených, ať vznikly ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
5. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují řádné a dostatečné důvody pro jiný postup.
6. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Článek 8
LODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky, plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z provozování lodí a letadel v mezinárodní dopravě, budou zdaněny jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a článku 7 příjmy, plynoucí z provozování lodí a letadel, které jsou používány převážně k přepravě cestujících nebo zboží výhradně mezi místy v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.
3. Ustanovení odstavce 1 a 2 platí také pro zisky plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
(a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
(b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, jež by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát přiměřeně částku daně jím uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Smluvní stát nezmění zisky podniku za okolností uvedených v odstavci 1 po uplynutí lhůty stanovené jeho právními předpisy a v žádném případě po uplynutí pěti let od konce roku, v němž získal podnik tohoto státu zisky, které by byly předmětem takovéto změny.
4. Ustanovení odstavce 2 a 3 se neuplatní v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, jenž je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
(a) 10 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, která ovládá přímo nebo nepřímo nejméně 10 % podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendy;
(b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Ustanovení tohoto odstavce se nedotýká zdanění zisků společnosti, které slouží k výplatě dividend.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku a příjmy z jiných podílů na společnosti, s nimiž se podle daňového práva státu, v němž je společnost, která dividendy vyplácí, rezidentem, nakládá stejně jako s příjmy z akcií.
4. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě, jež je rezidentem v tomto druhém státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
6. Žádné ustanovení této smlouvy nebude vykládáno tak, že by bránilo jednomu smluvnímu státu zdanit výnosy společnosti, plynoucí ze stálé provozovny v tomto státě, vedle daně z výnosů, která by byla uložena společnosti, která má státní příslušnost v tomto státě, za předpokladu, že tato dodatková daň nepřekročí 10 % částky takovýchto výnosů, které nebyly zdaněny touto dodatkovou daní v předchozích daňových rocích. Pro účely tohoto ustanovení znamená výraz "výnosy" zisky, které lze přičíst stálé provozovně ve smluvním státě v běžném roce a v předchozích letech po odpočtu všech daní, jiných než zde zmíněná dodatková daň, ukládaných z těchto zisků uvedeným státem.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj a podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2.
(a) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené na základě obligací, dluhopisů nebo obdobných závazků vlády tohoto státu nebo jeho správního útvaru nebo místního orgánu, budou, za předpokladu, že jsou skutečně vlastněny rezidentem druhého smluvního státu, zdaněny pouze v tomto druhém státě;
(b) úroky mající zdroj ve smluvním státě a placené rezidentu druhého smluvního státu, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě, jestliže jsou placeny za půjčky uzavřené, zaručené nebo zajištěné nebo za úvěry poskytnuté, zaručené nebo zajištěné institucí plně vlastněnou a řízenou vládou tohoto druhého státu, pokud tyto půjčky nebo úvěry souvisí s dovozem nebo vývozem;
(c) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, skutečně vlastněné rezidentem druhého smluvního státu a placené v souvislosti s prodejem zařízení, zboží nebo služeb na úvěr s výjimkou, kdy prodej se neuskutečňuje mezi osobami, které jsou na sobě nezávislé, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací a dluhopisů včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi a dluhopisy, a rovněž příjmy s nimiž se nakládá z hlediska daňového jako s příjmy ze zapůjčených peněz podle právních předpisů státu, v němž mají tyto příjmy zdroj. Výraz "úroky" však nezahrnuje příjmy, o nichž se hovoří v článku 10.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátce je rezidentem tohoto smluvního státu. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, v souvislosti s níž došlo k zadlužení na jehož základě se úroky platí a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky mohou být však také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže je příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, nepřesáhne daň takto stanovená 10 % z hrubé částky licenčních poplatků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, poplatky za autorská práva a jiné podobné platby související s uvedením nebo znovuuvedením jakéhokoliv literárního, dramatického, hudebního nebo jiného uměleckého díla mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, který tam z nich podléhá dani, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě.
4.. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoliv druhu placené za užití nebo za právo na užití autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmů, patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.