Vyšetřování uvedených trestných činů budou provádět podle příslušnosti orgány činné v trestním řízení.
Klasickou oblastí zpravodajské práce je získávání informací o činnosti cizích zpravodajských služeb. Každý suverenní stát si chrání určitý obsah informací před činností cizích zpravodajských služeb a získává informace o zájmech těchto služeb, o působení a stycích jejích pracovníků apod.
Hospodářské zájmy státu jsou často spojeny s oblastí zájmů cizích zpravodajských služeb a na druhé straně mají úzké vazby na oblast státního tajemství. Aby byla právní úprava komplexní, je nezbytné vytvořit Federální službě zákonný podklad pro vyvíjení činnosti na úseku zpravodajské ochrany těchto zájmů.
Úkoly Federální služby v oblasti uvedené v § 2 písm. d) respektují skutečnost, že v uvedených oblastech vyvíjejí činnost jiné orgány (kriminální policie, ministerstva vnitra, ústřední celní správa) a Federální služba na jejich činnost navazuje např. zpravodajskou ochranou (při ochraně objektů zvláštního významu, při ochraně státního tajemství) nebo získáváním, soustřeďováním a vyhodnocováním informací (na úseku boje proti terorismu a výroby, držení a rozšiřování drog), pokud se tak děje ve spojení s cizinou.
Spolupráce Federální služby s orgány a organizacemi cizích států se bude moci uskutečnit pouze na základě příslušné mezinárodní smlouvy.
Získávání informací Federální službou není samoúčelné, tyto informace budou především využívány ústavními orgány státní správy. Půjde především o významné informace důležité zejména z hlediska ochrany ústavního zřízení, obrany a bezpečnosti a důležitých ekonomických zájmů státu.
Zákonná úprava ukládá Federální službě povinnost předávat tyto informace pro potřeby uvedených orgánů.
Řada informací bude významná i pro jiné státní orgány, např. orgány činné v trestním řízení. Z tohoto důvodu je nutno zákonnou úpravou stanovit povinnost Federální služby předávat informace kompetentním orgánům, které pak přijmou vlastní opatření.
Generálnímu řediteli se stanoví povinnost podat na požádání zprávu presidentu republiky, vládě České a Slovenské Federativní Republiky, vládě České republiky a vládě Slovenské republiky.
Tímto způsobem se zajišťuje, aby i orgány republiky měly k dispozici informace související s plněním jejich úkolů. Obsahem zprávy může být vyhodnocení celkové bezprostřední situace nebo vyhodnocení jednotlivé události, pokud je to z oboru působnosti Federální služby.
K § 4
Toto ustanovení zakotvuje základní principy organizace Federální služby. Způsob jmenování, odvolávání generálního ředitele, stanovování zásad organizace a celkového početního stavu a schvalování jejího rozpočtu, vychází ze zásad dělby moci v právním státu.
Zásadami organizace Federální služby se rozumí stanovení druhů útvarů a jejich vzájemných vztahů, vztahy mezi centrálou a územními útvary Federální služby a postup při zřizování útvarů.
Návrh zásad organizace Federální služby a celkových početních stavů Federální služby předkládá federální vládě generální ředitel; je zmocněn stanovit na základě schválených zásad organizaci Federální služby.
K § 5
Navrhovaným ustanovením se odstraňuje možnost nekontrolovatelného působení Federální služby. Kontrolní činnost provádí Federální shromáždění ČSFR a jeho orgány. Předmětem kontroly bude zaměření činnosti Federální služby a směrnice upravující její činnost, vedení evidencí, používání zpravodajských prostředků a poskytování náhrad za pomoc občanů.
Zákonná úprava kontrolní činnosti vytváří podmínky pro dodržování zákonnosti Federální službou.
K § 6
Ustanovení odstavce 1 vyjadřuje současný stav ve Federální službě, kdy vedle příslušníků SNB plní její úkoly i pracovníci, jejichž pracovně právní vztahy vycházejí ze zákoníku práce.
Jde o úpravu platnou pouze pro přechodné období do vydání nových právních předpisů upravujících jednotně služební poměr všech osob plnících úkoly služby.
V navrhované právní úpravě se stanoví, že při výkonu služby mohou být pracovníci Federální služby ozbrojeni, neboť nelze vyloučit, že s plněním úkolů nebude spojeno nebezpečí újmy na životě nebo zdraví pracovníků. Generální ředitel je zmocněn stanovit podmínky.
K § 7
V navrhovaných ustanoveních se stanoví povinnosti a oprávnění pracovníků Federální služby při plnění úkolů. Jde především o to, aby při veškerém služebním jednání bylo s občanem jednáno vážně a seriozně, a aby nedocházelo k jeho šikanování, popřípadě aby nebyl nucen k takovým činnostem, které by se neslučovaly s důstojností člověka.
K § 8
V zákoně je nezbytné stanovit prokazování příslušnosti pracovníků k Federální službě. Vzhledem k povaze služby postačuje prokazování služebním průkazem s evidenčním číslem, což v dostatečné míře postačuje v případě potřeby k identifikaci pracovníka. Současně se výslovně stanoví obsah ústního prohlášení.
K § 9
Navrhovaná právní úprava svěřuje pracovníkům Federální služby oprávnění potřebné pro plnění jejich úkolů. Zjišťování potřebných informací není pracovník oprávněn vynucovat pod hrozbou sankce.
Ustanovení v potřebné míře vytváří právní předpoklady k tomu, aby byly chráněny objekty nebo zařízení a další hodnoty Federální služby. Fakticky se tím též poskytuje preventivní ochrana života a zdraví pracovníků vykonávajících službu v těchto objektech.
K § 10
Vzhledem k tomu, že úkoly Federální služby plní i příslušníci SNB je nutno řešit vzájemný vztah zákona č. 40/1970 Sb., o Sboru národní bezpečnosti a navrhované právní úpravy.
Ustanovení § 10 ve svém důsledku znamená sjednocení povinností a oprávnění všech pracovníků Federální služby.
K § 11
Případy použití zbraně jsou v návrhu taxativně uvedeny a odpovídají povaze a rozsahu úkolů, které budou pracovníci Federální služby plnit (§ 2 návrhu zákona). Toto ustanovení vychází z nutné obrany (§ 13 tr. zákona). Jde o ustanovení speciální, které opravňuje k použití zbraně pouze pro případ odvracení útoku vedeného proti pracovníku Federální služby nebo mu bezprostředně hrozícího nebo k odvracení útoku na život jiné osoby. Nutná obrana předpokládá útok fyzické osoby, který bezprostředně hrozí nebo trvá. Není rozhodující, zda útok směřuje proti životu pracovníka Federální služby nebo zda je veden pouze za účelem jeho odzbrojení, spoutání nebo zneškodnění. Útok bezprostředně hrozí tenkrát, má-li v zápětí nastat. Není třeba, aby útok již skutečně nastal. Záleží na tom, zda útočník dal svým jednáním dostatečně najevo, že již skutečně zamýšlí útok započít.
Nebezpečnost útoku proti chráněnému objektu musí být chápána ve vztahu k napadenému chráněnému objektu. Záleží na okolnostech a prostředcích, jakými je útok veden. Za nebezpečný je třeba pokládat útok vedený pomocí např. střelných zbraní nebo trhavin nebo útok skupiny osob, které se pokoušejí násilím vniknout do chráněného objektu.
Chráněným objektem a uzavřeným střeženým prostorem se rozumí objekty a prostory zjevně oddělené (např. zábranami, oplocením) od okolního prostředí.
S přihlédnutím k vážným následkům, které mohou použitím zbraně nastat, ukládá se pracovníkům Federální služby dbát nutné opatrnosti zejména ve vztahu k životu a zdraví jiných osob.
K § 12
Navrhovaným ustanovením se Federální služba opravňuje používat zpravodajské prostředky za účelem získávání informací potřebných pro plnění úkolů stanovených tímto zákonem. Získávání informací zpravodajskými prostředky je specifická činnost podléhající přísnému utajení, stejně jako i informace těmito prostředky získané. Služba ve své činnosti využívá všech možných a dostupných zdrojů informací, nevyjímaje zdroje veřejně dostupné.
Zákon obsahuje taxativní výčet zpravodajských prostředků. Přísnou regulaci používání zpravodajské techniky obsahují následující ustanovení.
Sledování osob a věcí bude sloužit především k utajenému způsobu získávání informací, které nelze jiným způsobem opatřit. Významným, nezastupitelným zdrojem informací jsou osoby jednající ve prospěch Federální služby, a to ať zjevným nebo převážně konspirativním způsobem. Půjde o osoby, které nejsou v pracovním ani služebním poměru k Federální službě. Zpravodajské prostředky tohoto druhu se používají ve všech zpravodajských službách v zahraničí.
Při plnění úkolů Federální služby se nelze vyhnout situacím, kdy totožnost pracovníka Federální služby nebo osoby jednající v její prospěch je nezbytné utajit. Půjde zejména o případy kontaktů s teroristickými skupinami, pašeráky drog, ale i zahraničními zpravodajskými službami, kdy život shora uvedených osob může být vystaven vážnému nebezpečí. K zajištění jejich bezpečnosti a utajení jejich totožnosti budou sloužit krycí doklady.
K § 13
Při zabezpečování zpravodajské činnosti je Federální služba oprávněna používat zpravodajskou techniku. Protože se jedná o speciální technická zařízení, jimiž se zjišťují skutečnosti nebo informace za podmínek, kdy se částečně omezuje nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství, tajemství dopravovaných zpráv a osobní svoboda občanů, je nezbytné používání této techniky upravit v zákoně.
Za zpravodajskou techniku se považují technické prostředky a zařízení způsobilé získávat informace o činnosti osob utajovaným způsobem a za podmínek stanovených v tomto zákoně. Technické prostředky a zařízení sloužící k odhalení zpravodajské techniky používané cizími zpravodajskými službami k získávání informací anebo používané k zamezení úniku těchto informací nejsou zpravodajskou technikou ve smyslu tohoto zákona. Nejde totiž o prostředky k aktivnímu získávání informací.
Použitím zpravodajské techniky se rozumí souhrn pracovních postupů na použití technických prostředků a zařízení k získávání informací zpravodajského charakteru, včetně jejich zaznamenávání.
K § 14
Ustanovení § 14 vyjadřuje, kdy může být použito zpravodajské techniky. Půjde především o ochranu ústavního zřízení, obranu a bezpečnost státu a lidských práv a svobod.
Použitím zpravodajské techniky dochází k omezování práv a svobod občanů, které jsou zakotveny v mezinárodních paktech i v Ústavě. Navrhovaná úprava vyžaduje, aby tato omezení byla prováděna jen v nezbytně nutné míře, tj. při maximálním respektování nedotknutelnosti sféry občanských práv a svobod.
Jakékoli jiné použití zpravodajské techniky, než které je výslovně uvedeno v tomto zákoně, při současném omezení práv a svobod občanů se považuje za její zneužití.
Zneužití zpravodajské techniky zakládá trestní odpovědnost, zejména jde o trestné činy podle § 158 tr. zákona (zneužití pravomoci veřejného činitele), § 238 tr. zákona (porušování domovní svobody), § 239 a 240 tr. zákona (porušování tajemství dopravovaných zpráv).
Výslovně se stanoví, že zpravodajskou techniku lze použít pouze v případě, kdy objasnění uvedených činností jiným způsobem je neúčinné nebo podstatně ztížené (zásada subsidiarity).
Použití zpravodajské techniky podle tohoto zákona by mohlo být zaměňováno s použitím obdobných prostředků podle trestního řádu, které je regulováno odlišně a může se uskutečňovat za jiných podmínek. Z tohoto důvodu je nutné výslovně vyloučit platnost trestního řádu pro použití zpravodajské techniky.
K § 15
Zákon taxativně vymezuje okruh subjektů oprávněných předkládat Federální službě požadavky na použití zpravodajské techniky. Navrhovaná právní úprava stanoví obligatorně písemnou formu a základní náležitosti požadavku. Okruh těchto náležitostí byl stanoven s přihlédnutím k tomu, že tento souhlas bude tvořit podklad pro rozhodování prokurátora a musí umožňovat kontrolu zejména důvodů a doby použití zpravodajské techniky.
K § 16
Schválení požadavků na použití zpravodajské techniky náleží do pravomoci příslušných prokurátorů.
Navrhovaná úprava pamatuje i na případy, kdy věc nesnese odkladu a zpravodajskou techniku je nezbytné použít bez prodlení. Toto použití vyžaduje dodatečný souhlas prokurátora a pokud nebude souhlas ve stanovené době udělen a předložen Federální službě, další použití zpravodajské techniky je nepřípustné a musí být bez odkladu ukončeno.
K § 17
Návrh je založen na principu, že k omezení práv a svobod občanů může docházet v souladu s tímto zákonem pouze po nezbytně nutnou dobu.
Proto se zakotvuje povinnost vyžadujícímu orgánu soustavně zkoumat, zda trvají důvody, které vedly k použití zpravodajské techniky, a v případě jestliže pominuly, vyrozumět Federální službu.
Toto vyrozumění bude podkladem k ukončení použití zpravodajské techniky.
V rámci dohledu nad dodržováním ustanovení tohoto zákona je rovněž prokurátorovi svěřeno oprávnění sledovat, zda použití zpravodajské techniky je odůvodněno. Úprava pamatuje i na jeho postup při zjištění, že důvody použití techniky již netrvají.
Zároveň stanoví povinnost tomu, kdo o použití zpravodajské techniky požádal, informovat příslušného prokurátora o ukončení jejího používání.
K § 18
Doba použití zpravodajské techniky je časově omezena, a to na dobu 6 měsíců. Nelze však vyloučit případy, kdy tato doba bude nepostačující k dosažení cíle, pro který bylo zpravodajské techniky použito. V odůvodněných případech, zejména kdy lze očekávat splnění cíle použití zpravodajské techniky, bude možno na základě nového požadavku tuto dobu prodloužit. Celková doba použití zpravodajské techniky nesmí v žádném případě přesáhnout dobu 10 měsíců.
K prodloužení doby použití zpravodajské techniky je nutný souhlas příslušného prokurátora. Doba použití zpravodajské techniky začíná dnem, kdy k tomu dal prokurátor souhlas, anebo okamžikem, kdy byla technika nasazena.
K § 19
Informace získané použitím zpravodajské techniky se předávají tomu, kdo o použití požádal. Přitom pro využití informací je stanoven zákonný rámec. Ustanovení řeší další nakládání s informacemi získanými použitím zpravodajské techniky, kdy prokurátor nevydal dodatečný souhlas k jejímu použití. V zájmu zachování právních jistot občanů se jednoznačně stanoví, že tyto informace budou zničeny.
K § 20
V rámci vytvoření účinného kontrolního mechanismu se navrhuje zakotvit povinnost generálního ředitele pravidelně předkládat souhrnné zprávy o používání zpravodajské techniky Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
K § 21
Toto ustanovení obsahuje zmocnění generálního ředitele vydávat směrnice o používání zpravodajských prostředku a podrobnosti o používání zpravodajské techniky. Jde o směrnice, které jsou předkládány vzhledem ke svému významu ke kontrole orgánu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
K § 22
Navrhované ustanovení umožňuje Federální službě vést a využívat evidence. Současně se stanoví základní účel evidencí, jímž je shromaždování a uchovávání informací. Ustanovení vymezuje rámcově též obsah těchto evidencí a zmocňuje generálního ředitele upravit směrnicí druhy a způsob vedení evidencí. Směrnice je předkládána ke kontrole orgánu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
K § 23
Navrhuje se, aby Federální služba byla oprávněna při plnění svých úkolů spolupracovat s dalšími službami, které působí jak v rámci federace, tak v jednotlivých republikách. Předpokládá se, že tato spolupráce bude stanovena vždy na zásadách, které stanoví generální ředitel v dohodě s příslušnými ministry (§ 27).
K § 24
Předpokladem pro činnost Federální služby je také vytvoření podmínek a účinná podpora pro plnění úkolů ze strany státních orgánů. Státním orgánům je proto zakotvena povinnost poskytnout Federální službě požadovanou pomoc a potřebné informace za podmínky, že neexistují právní překážky.
K § 25
Předpokladem pro plnění úkolů Federální služby podle tohoto zákona je mj. součinnost s orgány státní správy a organizacemi dopravujícími zásilky nebo provozujícími telekomunikační zařízení. Uvedené orgány státní správy a organizace jsou povinni vyhovět požadavkům Federální služby pouze na základě předchozího písemného souhlasu, který uděluje prokurátor podle § 16.
K § 26
Navrhovaná právní úprava má za cíl umožnit subjektům uvedeným v tomto ustanovení předávat Federální službě stížnosti, oznámení nebo podněty související s plněním jejich úkolů. Uvedené ustanovení lze pokládat za pozitivní i ve vztahu k ochraně práv občana.
K § 28
Pomoc občanů při plnění úkolů Federální služby je nezbytná, avšak míra pomoci, resp. povahy poskytnuté pomoci musí být co nejcitlivěji posuzována, zejména v souvislosti s přiměřenou kompenzací. Ustanovení se bude týkat především osob (specialistů), které budou činné ve prospěch služby, poskytnou pomoc např. formou zapůjčení automobilu, konzultací a pod.. V tomto případě nejde o osoby uvedené v § 12 odst. 1 písm. c), jejichž postavení je naprosto odlišné. Podmínky a rozsah náhrady stanoví generální ředitel směrnicemi, které předkládá ke kontrole orgánu Federálního shromáždění.
K § 29
Ustanovení o náhradě škody jsou v návrhu upravena tak, že stát hradí škodu, kterou utrpěl občan v souvislosti s pomocí, kterou poskytl Federální službě nebo jeho pracovníkům na jejich žádost nebo s jejich vědomím, a může hradit škodu a vzniklé náklady také tehdy, jestliže šlo o spontánní pomoc občana. V takovém případě si stát vyhrazuje právo posouzení bližších okolností, za nichž byla tato pomoc poskytnuta.
Poškození zdraví občana je posuzováno vždy podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů. Mimo to osnova předpokládá, že vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením stanoví podmínky, za kterých bude možno ve vymezených případech poskytnout ještě jednorázové mimořádné odškodnění. Takové řešení je úměrné riziku, které občan ve společenském zájmu dobrovolně podstupuje a je výrazem společenského ocenění této pomoci.
Po zkušenostech z dosavadní praxe jsou ustanovení o náhradě škody formulována tak, aby byly kryty všechny možné případy, kdy by mohlo dojít k poškození občana jednajícího v celospolečenském zájmu. Proto stát přebírá odpovědnost i za škodu, kterou v souvislosti s poskytnutou pomocí občan sám způsobil, a zmocňuje Federální službu, aby v dohodě s federálními ministerstvy práce a sociálních věcí a financí vydala zásady, podle nichž by mohla být občanovi poskytnuvšímu pomoc přiznána náhrada i za škody nebo újmy, které by nemohly být odškodněny podle předchozích ustanovení.
K § 30
V souvislosti s nebezpečnými podmínkami výkonu služby se zakládá povinnost Federální službě poskytovat svým pracovníkům přiměřenou fyzickou ochranu života a zdraví před tímto nebezpečím. Nelze totiž vyloučit ani fyzickou likvidaci pracovníka služby při plnění úkolů, zejména při odhalování zvlášť závažné trestné činnosti, nebo při kontaktu s cizí zpravodajskou službou.
K § 31
Toto ustanovení vyjadřuje zásadu apolitičnosti pokud jde o pracovníky Federální služby. Pouze tímto způsobem lze zajistit objektivitu Federální služby a její nezávislost na orgánech politických stran a hnutí.
K § 32
V navrhovaném ustanovení se zakotvuje povinnost zachovávat mlčenlivost pracovníkům Federální služby o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s její činností.
Obdobně se tato povinnost dotýká i ostatních osob. Povinnost zachovávat mlčenlivost je vázána podmínkou spočívající v poučení o zachování mlčenlivosti, které provede příslušný pracovník Federální služby; zprostit této povinnost je oprávněn generální ředitel, a to na požádání státního orgánu (např. prokuratury, soudu apod.). Nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství.
K § 33
Na příslušníky SNB zařazené v samostatné Federální službě nelze vztáhnout úplně předpisy o jejích služebním poměru. Je to dáno odlišnými podmínkami výkonu služby, organizační strukturou atd. Jde o ustanovení přechodné, které bude v platnosti pouze do vydání nových právních předpisů upravujících jednotně pracovní poměr všech pracovníků Federální služby.
K § 34 a 35
Obsahem navrhovaných ustanovení je řešení postupu při vytvoření samostatné Federální služby tj. řešení přechodu a převodu práv a povinností ze služebního poměru a jiných vztahů a převodu objektů a dalších prostředků od ministerstev vnitra.