FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
248
Návrh skupiny poslanců Federálního shromáždění Jany Petrové, PhDr. Jiřího Pospíšila, Štefana Glezga a Pavla Dostála
Návrh
zákona o Federální službě pro ochranu ústavy a o používání zpravodajských prostředků
Návrh
Zákon
ze dne .......... 1990
o Federální službě pro ochranu ústavy a o používání zpravodajských prostředků
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Zřizuje se Federální služba pro ochranu ústavy (dále jen "Federální služba")
(2) Federální služba je státním orgánem České a Slovenské Federativní Republiky, který plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu vymezeném tímto zákonem nebo jinými zákony.
(3) Federální služba se ve své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony, obecně závaznými předpisy, jakož i směrnicemi generálního ředitele této služby.
(4) Do práv a svobod občanů může Federální služba zasahovat jen v souladu se zákonem.
(5) Činnost Federální služby nesmí být zaměřována na zjišťování politických názorů a náboženského přesvědčení občanů.
HLAVA PRVNÍ
Úkoly, organizace a kontrola činnosti Federální služby
Úkoly Federální služby
§ 2
(1) Federální služba plní tyto úkoly:
a) získává, soustřeďuje a vyhodnocuje informace důležité pro ochranu ústavního zřízení, obranu a bezpečnost státu, pro ochranu lidských práv a svobod a odhaluje trestné činy proti bezpečnosti státu,
b) získává informace o činnosti cizích zpravodajských služeb,
c) zabezpečuje zpravodajskou ochranu vnitřních a vnějších hospodářských zájmů státu,
d) spolupůsobí
1. při ochraně objektů zvláštního významu,
2. při kontrole dodržování ochranného režimu u věcí a technologií, jejichž dovoz a vývoz podléhá zvláštní kontrole,
3. v potírání případů nedovolené výroby, držení a rozšiřování drog a případů terorismu, organizovaných ve spojení s cizinou tím, že získává, soustřeďuje a vyhodnocuje informace týkající se těchto případů,
4. při ochraně státního tajemství.
(2) Federální služba v oboru své působnosti plní další úkoly, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.
§ 3
(1) Federální služba předává
a) příslušným ústavním orgánům České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky a ústředním orgánům státní správy České a Slovenské Federativní Republiky České republiky a Slovenské republiky významné informace důležité pro potřeby jejich rozhodování,
b) příslušným státním orgánům nezbytné informace potřebné k zamezení protiprávní činnosti.
(2) Generální ředitel je povinen v požadované lhůtě podat zprávu z oboru působnosti Federální služby, o níž požádá
a) president České a Slovenské Federativní Republiky,
b) vláda České a Slovenské Federativní Republiky anebo
c) vláda České republiky nebo vláda Slovenské republiky.
§ 4
Organizace Federální služby
(1) V čele Federální služby je generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává president České a Slovenské Federativní Republiky na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Zásady organizace a celkové početní stavy Federální služby schvaluje vláda České a Slovenské Federativní Republiky.
(3) Rozpočet Federální služby schvaluje Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
(4) Generální ředitel na základě zásad organizace schválených vládou České a Slovenské Federativní Republiky stanoví organizaci Federální služby.
§ 5
Kontrola činnosti Federální služby
(1) Kontrolu činnosti Federální služby vykonává Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Generální ředitel je z výkonu své funkce odpovědný Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky.
(3) Generální ředitel předkládá nejméně jednou ročně zprávu o činnosti Federální služby Federálnímu shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky, České národní radě a Slovenské národní radě.
(4) Generální ředitel předkládá orgánu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ke kontrole směrnice, kterými upravuje
a) zaměření činnosti Federální služby,
b) druhy a způsob vedení evidencí Federální služby,
c) používání zpravodajských prostředků,
d) podmínky a rozsah náhrady občanům za pomoc poskytnutou Federální službě.
HLAVA DRUHÁ
Pracovníci Federální služby, jejich povinnosti a oprávnění
§ 6
Pracovníci Federální služby
(1) Úkoly Federální služby plní její pracovníci a příslušníci Sboru národní bezpečnosti služebně zařazení v této Federální službě (dále jen "pracovníci Federální služby").
(2) Generální ředitel má vůči příslušníkům Sboru národní bezpečnosti služebně zařazeným ve Federální službě oprávnění jako ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky stanovená zvláštními předpisy [Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.].
(3) Pracovníci Federální služby jsou podřízeni generálnímu řediteli. Bližší úpravu vztahů nadřízenosti a podřízenosti pracovníků Federální služby, jakož i úpravu výkonu služby v organizačních celcích služby stanoví v mezích příslušných zákonů generální ředitel.
(4) Pracovníci Federální služby vykonávají službu v občanském oděvu a mohou být ozbrojeni; případy výkonu služby se zbraní stanoví generální ředitel.
Povinnosti a oprávnění pracovníků Federální služby
§ 7
Pracovníci Federální služby jsou povinni při plnění úkolů dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní, jakož i o to, aby osobám v souvislosti s jejich činností nevznikla škoda nebo jiná bezdůvodná újma.
§ 8
Pracovníci Federální služby prokazují svou příslušnost k Federální službě služebním průkazem s evidenčním číslem a ústním prohlášením: "Federální služba pro ochranu ústavy".
§ 9
(1) Pracovníci Federální služby jsou při plnění služebních úkolů oprávněni zjišťovat potřebné informace od každého, kdo může přispět k objasnění skutečností důležitých pro plnění úkolů Federální služby.
(2) Pracovníci Federální služby jsou oprávněni provést prohlídku osoby a jejích věcí včetně zavazadel a motorového vozidla při vstupu a vjezdu do objektu nebo zařízení Federální služby, jakož i při jejich opuštění. Každý je povinen provedení prohlídky strpět.
§ 10
Příslušníci Sboru národní bezpečnosti služebně zařazení ve Federální službě nemají povinnosti a oprávnění stanovená ve zvláštním předpise [Zákon č. 40/1974 Sb. o Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů.].
§ 11
Použití zbraně
(1) Pracovník Federální služby je oprávněn při plnění úkolů Federální služby použít zbraně, aby
a) v případě nutné obrany odvrátil útok vedený proti jeho osobě nebo mu bezprostředně hrozící anebo útok na život jiné osoby,
b) odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje chráněný objekt, uzavřený střežený prostor nebo chráněnou osobu po předchozí marné výzvě [Např. "Jménem zákona, odhoďte zbraň nebo střelím!".], aby bylo od útoku upuštěno.
(2) Při použití zbraně je pracovník Federální služby povinen dbát nutné opatrnosti, zejména neohrozit život jiných osob a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž použití zbraně směřuje.
HLAVA TŘETÍ
Zpravodajské prostředky
§ 12
Použití zpravodajských prostředků
(1) Při plnění svých úkolů (§ 2) je Federální služba oprávněna používat zpravodajské prostředky, jimiž jsou:
a) zpravodajská technika,
b) sledování osob a věcí,
c) osoby jednající ve prospěch Federální služby,
d) krycí doklady.
(2) Federální služba je povinna zabezpečit ochranu svých zpravodajských prostředků uvedených v odstavci 1 písm. a), b) a d), před vyzrazením, zneužitím, poškozením nebo zničením a ochranu osob uvedených v odstavci 1 písm. c) před vyzrazením nebo před způsobením újmy na životě nebo zdraví.
§ 13
Zpravodajská technika
Pro účely tohoto zákona se zpravodajskou technikou rozumí zejména elektronické, fototechnické, chemické, fyzikálně chemické, radiotechnické, elektrotechnické, optické, mechanické a jiné technické prostředky a zařízení nebo jejich soubory, používané utajeným způsobem při
a) vyhledávání, otevírání a zkoumání dopravovaných zásilek a provádění jejich vyhodnocení za využití kriminalistických metod,
b) odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu,
c) pořizování obrazových, zvukových nebo jiných záznamů v případě, kdy se tím zasahuje do ústavních práv a svobod občanů.
Použití zpravodajské techniky
§ 14
(1) Zpravodajskou techniku lze použít k odhalování a dokumentování
a) násilných útoků proti ústavnímu zřízení republiky,
b) činnosti cizích zpravodajských služeb,
c) terorismu,
d) nedovolené výroby, držení a rozšiřování drog,
e) úniku informací, jejichž obsahem jsou skutečnosti tvořící předmět státního tajemství,
f) porušování ochranného režimu u věcí a technologií, jejichž dovoz a vývoz podléhá zvláštní kontrole,
g) přípravy, páchání nebo spáchání úmyslného trestného činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí nejméně deset let anebo jiného úmyslného trestného činu k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to jen proti tomu, jehož se podezření týká, nebo proti osobám, u nich lze důvodně předpokládat, že přijímají sdělení určená pro něho nebo od něho pocházející anebo je dále předávají.
(2) Použití zpravodajské techniky smí omezit nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství a tajemství dopravovaných zpráv [Čl. 31 Ústavy České a Slovenské Federativní Republiky.] jen v nezbytně nutné míře.
(3) Zpravodajskou techniku lze použít pouze v případě, kdy odhalování a dokumentování činností uvedených v odstavci 1 je jiným způsobem neúčinné nebo podstatně ztížené.
(4) Pro použití zpravodajské techniky podle tohoto zákona neplatí ustanovení trestního řádu [Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním /trestní řád/, ve znění pozdějších předpisů.].
§ 15
(1) Požadavky na použití zpravodajské techniky mohou Federální službě předkládat
a) federální ministerstvo vnitra,
b) federální ministerstvo obrany,
c) ministerstvo vnitra České republiky,
d) ministerstvo vnitra Slovenské republiky,
e) ozbrojené bezpečnostní sbory,
f) generální prokurátor České a Slovenské Federativní Republiky,
g) generální prokurátor České republiky,
h) generální prokurátor Slovenské republiky.
(2) Požadavek na použití zpravodajské techniky musí být předložen písemně a musí obsahovat zejména druh, místo, dobu a odůvodnění jejího použití.
§ 16
(1) Zpravodajskou techniku lze použít pouze na základě předchozího písemného souhlasu příslušného prokurátora. O souhlas k použití zpravodajské techniky žádají
a) státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky generálního prokurátora České a Slovenské Federativní Republiky nebo prokurátory jím určené,
b) státní orgány České republiky nebo Slovenské republiky generálního prokurátora České republiky nebo generálního prokurátora Slovenské republiky nebo prokurátory jimi určené; to neplatí, pokud o použití zpravodajské techniky žádá sám generální prokurátor.
(2) Ve zcela výjimečných případech, kdy věc nesnese odkladu a souhlasu prokurátora uvedeného v odstavci 1 nelze dosáhnout, může být zpravodajská technika použita bez jeho předchozího souhlasu. Ten, kdo požádal o použití zpravodajské techniky, je povinen si neprodleně vyžádat dodatečný souhlas prokurátora a do 24 hodin od předložení požadavku předložit tento souhlas Federální službě. Pokud Federální služba v této lhůtě dodatečný souhlas prokurátora neobdrží, je povinna použití zpravodajské techniky bezodkladně ukončit.
(3) Pokud prokurátor dodatečný souhlas podle odstavce 2 neudělí, sdělí to neprodleně Federální službě, která je povinna použití zpravodajské techniky bezodkladně ukončit.
§ 17
(1) V průběhu používání zpravodajské techniky je ten, kdo o její použití požádal, povinen soustavně zkoumat, zda trvají důvody jejího použití. Jestliže tyto důvody pominuly, je povinen o tom ihned vyrozumět Federální službu, která je povinna použití zpravodajské techniky bezodkladně ukončit.
(2) Prokurátor, který dal souhlas k použití zpravodajské techniky je povinen sledovat, zda trvají důvody jejího použití. Zjistí-li, že tyto důvody pominuly, postupuje se obdobně podle § 16 odst. 3.
(3) O ukončení používání zpravodajské techniky informuje ten, kdo o její použití požádal, prokurátora, který k tomu dal souhlas.
§ 18
(1) Zpravodajskou techniku lze použít nejdéle po dobu šesti měsíců, tato doba může být prodloužena nejvýše o další čtyři měsíce, dá-li k tomu souhlas na základě nového požadavku příslušný prokurátor; ustanovení § 15 a 16 odst. 1 platí obdobně.
(2) Doba uvedená v odstavci 1 počíná dnem, kdy prokurátor dal souhlas k použití zpravodajské techniky. Jestliže byla zpravodajská technika použita podle § 16 odst. 2 počíná doba 24 hodin běžet od okamžiku použití této techniky.
§ 19
(1) Informace získané zpravodajskou technikou předává Federální služba tomu, kdo požádal o její použití, bez zbytečného odkladu nebo v dohodnuté lhůtě.
(2) Informace získané použitím zpravodajské techniky podle tohoto zákona mohou být využity pouze v souladu s § 3 a § 14 odst. 1.
(3) Jestliže použití zpravodajské techniky bylo ukončeno podle § 16 odst. 3, je Federální služba povinna veškeré informace zničit a pořídit o tom úřední záznam.
§ 20
Generální ředitel předkládá nejméně jednou za šest měsíců orgánu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhrnnou zprávu o používání zpravodajské techniky.
§ 21
Generální ředitel upraví směrnicemi používání zpravodajských prostředků uvedených v § 12 odst. 1 písm. b), c) a d) a podrobnosti o používání zpravodajské techniky.
HLAVA ČTVRTÁ
Vedení evidencí
§ 22
(1) V oboru své působnosti Federální služba vede a využívá evidence, ve kterých shromažduje a uchovává informace důležité pro plnění svých úkolů.
(2) Evidence tvoří soubor dat, textů a dalších údajů, které mají vztah k činnosti Federální služby.
(3) Generální ředitel upraví směrnicemi druhy a způsob vedení evidencí.
HLAVA PÁTÁ
Vztahy Federální služby ke státním orgánům, organizacím a občanům
§ 23
Federální služba při plnění svých úkolů spolupracuje s útvary federálního ministerstva vnitra, federálním ministerstvem obrany, útvary ministerstva vnitra České republiky, útvary ministerstva vnitra Slovenské republiky a ozbrojenými bezpečnostními sbory.
§ 24
(1) Federální služba je oprávněna při plnění svých úkolů požadovat od státních orgánů účinnou pomoc a informace související se zabezpečením a plněním jejích úkolů.
(2) Státní orgány jsou povinny požadovanou pomoc a informace poskytnout, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy.
§ 25
Orgány státní správy a organizace dopravující zásilky nebo provozující telekomunikační zařízení jsou povinny umožnit Federální službě plnění úkolů podle tohoto zákona, přitom jsou pracovníci Federální služby povinni předložit písemný souhlas prokurátora, udělený podle § 16.
§ 26
Každý má právo předávat Federální službě z vlastní iniciativy stížnosti, oznámení a podněty související s plněním úkolů Federální služby. Na jejich vyřizování se vztahuje zvláštní předpis [Vládní vyhláška č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.].
§ 27
Zásady spolupráce a součinnosti se státními orgány stanoví generální ředitel v dohodě se zúčastněnými ministry a vedoucími dalších ústředních orgánů.
§ 28
(1) Federální služba při plnění svých úkolů využívá pomoci občanů, kterým podle povahy poskytnuté pomoci náleží přiměřená náhrada.
(2) Generální ředitel stanoví směrnicemi podmínky a rozsah náhrady za pomoc poskytnutou podle odstavce 1.
HLAVA ŠESTÁ
Náhrada škody
§ 29
(1) Došlo-li u občana k poškození na zdraví nebo k jeho smrti v souvislosti s pomocí, kterou poskytl Federální službě nebo jejím pracovníkům na jejich žádost nebo s jejich vědomím, uhradí škodu tím vzniklou stát obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může nařízením stanovit ve kterých případech a v jakém rozsahu
a) náleží občanu, který poskytl pomoc, vedle nároků na náhradu škody podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění;
b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po občanu, který poskytl pomoc a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na občana, který poskytl pomoc, odkázány výživou.
(2) Občanu se nahradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to dobře možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému však může být přiznána úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.
(3) Stát uhradí i škodu, kterou občan způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou Federální službě nebo jejím pracovníkům.
(4) Podle zásad, které vydá Federální služba v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a s federálním ministerstvem financí, může stát přiznat náhradu i jiné škody nebo újmy, která vznikla osobě, jež poskytla pomoc Federální službě nebo jejím pracovníkům.
(5) Právo státu na náhradu škody vůči tomu, kdo za ni poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku, není předchozími ustanoveními dotčeno.
(6) Škoda způsobená nesprávným úředním postupem pracovníků Federální služby se posuzuje podle zvláštního předpisu [Zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.].
(7) Náhradu škody podle odstavců 1 až 4 poskytuje v zastoupení státu Federální služba.
HLAVA SEDMÁ
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 30
Federální služba je povinna soustavně pečovat o zdravé a bezpečné podmínky výkonu služby svých pracovníků a poskytovat jim přiměřenou ochranu před nebezpečím, které jim hrozí pro výkon služby nebo v souvislosti s ním.
§ 31
Pracovníci Federální služby nesmějí být členy politických stran nebo hnutí a nesmějí se aktivně zúčastňovat jejich činnosti.
§ 32
(1) Pracovníci Federální služby a každý, kdo plní úkoly na základě tohoto zákona, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s činností Federální služby.
(2) Každý, kdo byl v mezích tohoto zákona požádán pracovníky Federální služby o poskytnutí pomoci a tuto pomoc poskytne, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl.
(3) Na žádost státního orgánu pro potřeby řízení jím vedeného, zprostí generální ředitel mlčenlivosti osoby uvedené v odstavci 1 a 2.
(4) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství.
§ 33
Ustanovení obecně závazných předpisů [Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů.] týkající se služebního poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti se přiměřeně vztahují na příslušníky Sboru národní bezpečnosti zařazené ve Federální službě.
§ 34
(1) Práva a povinnosti ze služebního poměru a jiných vztahů u pracovníků Federální služby přecházejí z federálního ministerstva vnitra na Federální službu dnem účinnosti tohoto zákona.
(2) Práva a povinnosti ze služebního poměru a jiných vztahů pracovníků Federální služby, které zanikly do dne účinnosti tohoto zákona, přejímá federální ministerstvo vnitra.
§ 35
Převod objektů a dalších prostředků pro zabezpečení Federální služby z federálního ministerstva vnitra, ministerstva vnitra České republiky a ministerstva vnitra Slovenské republiky na Federální službu upraví dohoda mezi příslušnými ministry vnitra a generálním ředitelem.
§ 36
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.
Důvodová zpráva
Všeobecná část
Ochrana ústavy a ústavního zřízení, práv a svobod občanů, vnitřního pořádku a bezpečnosti, je jedním z důležitých předpokladů pro pokrokový vývoj každé demokratické společnosti. Pro plnění úkolů v této oblasti zřizují všechny demokratické státy příslušné zpravodajské služby a organizace. Přitom těžiště jejich činnosti je v získávání, shromaždování a vyhodnocování informací.
V uvedené oblasti působily ve značné míře útvary Státní bezpečnosti, a to od 50. let až do svého zrušení v lednu 1990. Činnost této složky ministerstva vnitra nebyla v podstatě vymezena právem, a bylo proto možné, aby nekontrolovatelně pronikala do všech oblastí společnosti, a tím ji nepřímo řídila a ovládala. Pronikáním do organizací a sdružení, které pak pracovaly podle přání vládnoucí skupiny, plnila Státní bezpečnost úlohu vykonavatele moci. Docházelo k tomu, že Státní bezpečnost prakticky "vyráběla" tzv. vnitřního nepřítele a převažující část své činnosti zaměřovala na boj proti takovému "vnitřnímu nepříteli".
Dalším výrazným negativním rysem byla přílišná koncentrace výkonu bezpečnostní služby v rámci jednoho ústředního orgánu.
Tyto zkušenosti z působení Státní bezpečnosti v totalitním systému, jakož i poznatky o činnosti zpravodajských služeb jiných států vyžadují, aby postavení a úkoly státního orgánu na úseku ochrany ústavního zřízení, obrany a bezpečnosti státu byly upraveny zákonem.
Navrhovaná zákonná úprava předpokládá vytvoření Federální služby pro ochranu ústavy, která bude získávat, soustřeďovat a vyhodnocovat informace, a tím přispívat k ochraně ústavního zřízení, územní celistvosti a samostatnosti státu, jeho obranyschopnosti a bezpečnosti a k ochraně lidských práv a svobod.
Informace tohoto druhu jsou velmi významné především pro ústavní činitele, kterým mohou usnadnit volbu a přijetí správných rozhodnutí.
Neméně významným posláním Federální služby je boj proti cizím zpravodajským službám, vyhledávání a dokumentování jejich činnosti.
Zaměření činnosti Federální služby reaguje i na dosavadní vývoj především v evropském měřítku, kdy mj. v důsledku překonávání izolace mezi jednotlivými státy dochází k přenášení činnosti různých extremistických, rasistických a fašistických hnutí na naše území a k vytvoření širokého prostoru pro aktivizaci mezinárodního organizovaného zločinu.
Návrh předpokládá zapojení Federální služby do boje s tímto zločinem formou spolupůsobení ve zvláště významných oblastech, v nichž efektivní činnost vyžaduje koordinované nasazení sil a prostředků na celém území federace.
Velký zájem je samozřejmě o každý originálně řešený postup nebo technologii, které podléhají zvláštní ochraně. Takové bohatství je nutno pečlivě chránit i nasazením zpravodajských prostředků.
Činnost Federální služby má zpravodajský charakter, soustřeďuje se do oblasti informační, proto nemá výkonné složky a neprovádí vyšetřování podle trestního řádu.
Federální služba je budována na základě apolitičnosti, což znamená, že její pracovníci nepracují pro žádnou politickou stranu nebo hnutí, a nesmějí se politicky organizovat.
Navrhovaná zákonná úprava předpokládá široké kontrolní pravomoci Federálního shromáždění ČSFR, čímž se vytvářejí bariery zneužití Federální služby k prosazování zájmů úzkých mocenských skupin. Takovéto kontrolní mechanismy jsou běžné a osvědčené v demokratických státech.
Druhou významnou částí návrhu tohoto zákona je problematika používání zpravodajských prostředků, která nebyla dosud v ČSFR právně upravena. Zpravodajské prostředky byly až dosud používány podle směrnice pro používání zpravodajské techniky vydané ministrem vnitra ČSSR. Vydání těchto směrnic bylo ministru vnitra ČSSR uloženo 17. schůzí Rady obrany státu dne 13. 12. 1972, která též stanovila, v jakých případech lze zpravodajské prostředky používat. Kontrolu dodržování zásad pro používání zpravodajských prostředků si vyhradila Rada obrany státu.
Používání zpravodajských prostředků bezpečnostní službou výrazně ovlivňuje efektivnost její práce. V řadě případů dokonce představuje jediný možný způsob plnění úkolů zpravodajské služby při ochraně ústavního zřízení, obranyschopnosti a bezpečnosti ČSFR, života a zdraví občanů a majetkových hodnot a při odhalování a dokumentování zejména činnosti cizích zpravodajských služeb, teroristické činnosti, nezákonné manipulace s narkotiky, extermistické činnosti a zvlášť závažných trestných činů.
Z obdobných důvodů jsou zpravodajské prostředky používány ve zpravodajských službách všech vyspělých států, které možnost jejich použití nejen neutajují, ale ve svých ústavních normách ji zakotvují. Jako příklad lze uvést: Ústava Švédského království (Hlava II, § 6 a 12), Ústava Italské republiky (Hlava I, čl. 14 a 15), Ústava Finské republiky (§ 11 a 12), Ústava SRN (čl. 10) a Federální zákon USA Title of the Omnibus Crime Control and Safe Strength Act z r. 1968. Používání zpravodajských prostředků je považováno za zcela samozřejmé a tvoří přísně utajovanou součást činnosti zpravodajské služby, která doplňuje klasické metody zpravodajské práce. V nejvyspělejších zemích světa význam používání zpravodajských prostředků roste, což koresponduje s rychlým rozvojem vědy a techniky a se stále větší organizovaností mezinárodního zločinu.
Také Federální služba se neobejde při plnění svých úkolů bez využití zpravodajských prostředků. Cílem navrhované právní úpravy je zakotvit používání zpravodajských prostředků do právního řádu a současně zákonnou formou zabezpečit ochranu občanů před zneužitím zpravodajských prostředků.
Zřízení Federální služby nevyvolá nároky na bilanci pracovních sil ani požadavky na státní rozpočet, neboť z federálního ministerstva vnitra bude vyčleněn pouze nezbytně nutný počet tabulkových míst a delimitována příslušná část finančních prostředků.
Zvláštní část
K § 1
Ochrana ústavního zřízení, obrana a bezpečnost, ochrana lidských práv a svobod vyžaduje, aby byl zřízen zpravodajský orgán, který by byl samostatný a nezávislý na federálním ministerstvu vnitra nebo jiném ústředním orgánu státní správy. Tímto orgánem je Federální služba pro ochranu ústavy, která bude zabezpečovat uvedené funkce v mezích stanovených zákonem.
Působnost Federální služby i jako ústředního státního orgánu federace pro oblast vnitřního pořádku a bezpečnosti se odvíjí od zákona č. 384/1990 Sb., o vymezení působnosti České a Slovenské Federativní Republiky.
Ustanovení § 1 obsahuje základní principy její činnosti působení v rámci právního řádu, zasahování do práv a svobod občanů pouze na základě zákona a zákaz zjišťování politických názorů a náboženského přesvědčení občanů.
K § 2 a 3
Navrhovaná právní úprava zakotvuje úkoly, které budou plněny v oboru působnosti Federální služby. Půjde především o plnění úkolů důležitých z hlediska ochrany ústavního zřízení, obrany a bezpečnosti státu. Těžiště činnosti této služby spočívá v oblasti informační. Z toho vyplývá, že Federální služba nebude mít výkonné složky.
Jedním ze základních úkolů je odhalování trestných činů proti bezpečnosti státu. Jde o získávání informací o této činnosti pomocí zpravodajských prostředků. V tomto směru nebude činnost - odhalování tr. činů Federální službou, postupem ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu.