FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1990
VI. volební období
24
Vládní návrh
Zákon
ze dne .......
o cestování do zahraničí
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
Část první
Základní ustanovení
§ 1
Českoslovenští státní občané (dále jen "občané") mají právo svobodně vycestovat do zahraničí a právo na svobodný návrat do České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen republika").
§ 2
/1/ Občan může překračovat státní hranice republiky a zdržovat se v zahraničí jen s platným cestovním dokladem vydaným podle tohoto zákona.
/2/ Občan, který se zdržuje v zahraničí, má právo na svobodný návrat do republiky.
/3/ Státní hranice republiky lze překračovat jen na hraničních přechodech určených pro mezinárodní cestovní styk; jiný způsob překračování státních hranic mohou stanovit mezinárodní smlouvy, jimiž je republika vázána.
Část druhá
Cestovní doklady
§ 3
Cestovní doklady jsou majetkem republiky, jestliže mezinárodní smlouva, kterou je republika vázána, nestanoví jinak.
§ 4
Cestovními doklady občanů jsou:
a/ cestovní pas,
b/ diplomatický pas,
c/ služební pas,
d/ cestovní průkaz,
e/ cestovní soupiska,
f/ jiné cestovní doklady, které jsou vydávány na základě mezinárodních smluv, jimiž je republika vázána.
§ 5
Cestovním dokladem osob bez státní příslušnosti, které mají trvalý pobyt v republice, je cestovní průkaz totožnosti.
§ 6
Cestuje-li do zahraničí občan mladší 15 let společně se svým rodičem a není držitelem vlastního cestovního dokladu, zapisuje se do cestovního dokladu svého rodiče.
§ 7
/1/ Cestovní doklad obsahuje jméno a příjmení držitele, popřípadě další podstatné údaje o jeho totožnosti a údaje o územní a časové platnosti.
/2/ Cestovní doklad se vyhotovuje v českém nebo slovenském jazyce a zpravidla ve dvou cizích jazycích.
/3/ Vzory cestovních dokladů vydá federální ministerstvo vnitra po dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí.
§ 8
/1/ Cestovní pas se vydává občanům k soukromé či služební cestě nebo k trvalému pobytu v zahraničí.
/2/ Diplomatický pas se vydává občanům ke služební cestě, jestliže je to odůvodněno funkcí občana nebo účelem, pro který je do zahraničí vysílán, a je to v souladu s mezinárodními zvyklostmi.
/3/ Služební pas se vydává občanům ke služební cestě, jestliže je to odůvodněno funkcí občana nebo účelem, pro který je do zahraničí vysílán.
/4/ Cestovní doklady uvedené v odstavcích 1 až 3 se vydávají s platností do všech států světa, zpravidla na pět let; jejich doba platnosti může být dvakrát prodloužena.
/5/ Federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí stanoví vyhláškou okruh občanů, kterým se vydávají cestovní doklady uvedené v odstavcích 2 a 3.
§ 9
/1/ Cestovní průkaz se vydává k jednotlivé cestě do států v něm uvedených nebo k návratu do republiky.
/2/ Cestovní soupiska se vydává účastníkům hromadného zájezdu jako společný cestovní doklad opravňující k uskutečnění jednotlivé cesty.
§ 10
Cestovní doklad pozbývá platnosti, jestliže
a/ uplynula doba platnosti v něm uvedená,
b/ byl poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost,
c/ obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny,
d/ podoba držitele neodpovídá fotografii v cestovním dokladu,
e/ držitel cestovního dokladu zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého.
Část třetí
Vydávání, odnětí a zadržení cestovních dokladů
§ 11
Cestovní doklady vydávají na základě žádosti
a/ v republice
1. federální ministerstvo zahraničních věcí, jde-li o diplomatické a služební pasy,
2. federální ministerstvo dopravy podle zvláštního předpisu [§ 27 zákona č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, § 15 a 24 zákona č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, vyhláška ministerstva dopravy č. 65/1967 Sb., o plaveckých a námořnických knížkách.], jde-li o cestovní doklady uvedené v § 4 písm. f),
3. orgány pasové služby a cizinecké agendy federálního ministerstva vnitra příslušné podle místa trvalého, popřípadě přechodného pobytu občana, nebo sídla vysílající organizace, jde-li o ostatní cestovní doklady,
b/ zahraničí československé diplomatické mise a konzulární úřady.
§ 12
Změny údajů podle § 6 a 7 odst. 1 a prodlužování doby platnosti cestovních dokladů mohou provádět
a/ v republice orgány, příslušné k jejich vydání,
b/ v zahraničí československé diplomatické mise a konzulární úřady.
§ 13
Orgány pasové kontroly mohou opravovat a doplňovat údaje v cestovních dokladech po předchozím souhlasu orgánu příslušného k vydání cestovního dokladu.
§ 14
/1/ Žádosti o vydání cestovního dokladu, prodloužení doby jeho platnosti nebo provedení změny v cestovním dokladu se podávají na úředních tiskopisech. Žadatel je povinen uvést v žádosti pravdivě a úplně všechny požadované údaje.
/2/ Úřední tiskopisy vydávají orgány příslušné k vydání cestovního dokladu.
/3/ Žádost o vydání cestovního dokladu, prodloužení doby jeho platnosti nebo provedení změny v cestovním dokladu podává
a/ občan starší 15 let, jde-li o cestovní doklad k soukromé cestě nebo trvalému pobytu v zahraničí,
b/ zákonný zástupce občana mladšího 15 let nebo občana, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, jde-li o cestovní doklad k soukromé cestě nebo trvalému pobytu v zahraničí,
c/ organizace, jde-li o vydání cestovní soupisky,
d/ vysílající organizace, jde-li o cestovní doklad ke služební cestě.
§ 15
/1/ S žádostí o vydání cestovního dokladu k soukromé cestě nebo k trvalému pobytu v zahraničí je nutno předložit k nahlédnutí občanský průkaz nebo osobní průkaz generála, důstojníka nebo praporčíka Československé armády nebo průkaz povolení k pobytu a připojit k ní
a/ potřebný počet fotografií požadovaného formátu [Údaje o počtu a formátu fotografií, které se připojí k žádost i o vydání cestovního dokladu, jsou uvedeny v úředních tiskopisech -žádostech o vydání cestovního dokladu],
b/ písemný souhlas zákonných zástupců s jejich ověřenými podpisy, jde-li o vydání cestovního dokladu nezletilému občanu nebo občanu, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena,
c/ písemný souhlas vojenské správy, žádá-li v době mimořádných opatření o vydání cestovního dokladu k trvalému pobytu v zahraničí občan podléhající branné povinnosti [§ 55 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění zákona č. 72/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje branný zákon.].
/2/ K žádosti o zapsání občana mladšího 15 let do cestovního dokladu jednoho z rodičů je nutno připojit písemný souhlas druhého rodiče s jeho ověřeným podpisem.
/3/ K žádosti o vydání cestovního dokladu občana mladšího 15 let nebo občana, který je zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, nebo k žádosti o zapsání občana mladšího 15 let do cestovního dokladu jednoho z rodičů je nutno předložit doklad o rodném čísle.
/4/ Ověření podpisu podle odstavce 1 písm. b/ a odstavce 2 se nevyžaduje, jestliže zákonný zástupce vyjádří svůj souhlas a žádost podepíše před orgánem příslušným k vydání cestovního dokladu.
§ 16
K žádosti o vydání cestovního dokladu ke služební cestě, která musí být opatřena razítkem vysílající organizace a podpisem jejího vedoucího nebo jím pověřeného pracovníka, je nutno připojit
a/ potřebný počet fotografií požadovaného formátu [Údaje o počtu a formátu fotografií, které se připojí k žádost i o vydání cestovního dokladu, jsou uvedeny v úředních tiskopisech -žádostech o vydání cestovního dokladu].
b/ písemný souhlas druhého rodiče s jeho ověřeným podpisem, žádá-li se o zapsání občana mladšího 15 let do cestovního dokladu jednoho z rodičů.
§ 17
Federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí stanoví vyhláškou, které údaje budou žadatelé v žádostech o vydání cestovního dokladu uvádět.
§ 18
Jestliže je to nezbytné k posouzení, zda jsou dány důvody pro odepření vydání cestovního dokladu podle § 19, může orgán přijímající žádost o vydání cestovního dokladu požadovat mimo doklady uvedené v § 15 a 16 předložení dalších potřebných dokladů.
§ 19
Vydání cestovního dokladu může být odepřeno
a/ občanu, proti kterému je nařízen výkon rozhodnutí pro neplnění vyživovací povinnosti nebo pro neplnění jiných finančních závazků,
b/ občanu, proti němuž je vedeno trestní stíhání nebo který nevykonal trest uložený soudem, jestliže mu trest nebyl prominut.
§ 20
Vydaný cestovní doklad může být z důvodů uvedených v § 19 odňat nebo zadržen.
§ 21
/1/ O odnětí cestovního dokladu rozhoduje orgán příslušný k jeho vydání.
/2/ Cestovní doklad může odejmout orgán příslušný k jeho vydání, orgán pasové kontroly nebo orgán činný v trestním řízení.
§ 22
/1/ Orgány uvedené v § 21 odst. 2 mohou cestovní doklad zadržet lze-li důvodně očekávat, ze bude rozhodnuto o jeho odnětí.
/2/ Orgán, který cestovní doklad zadržel, je povinen vydat o tom jeho držiteli potvrzení a cestovní doklad neprodleně předat orgánu příslušnému k jeho vydání.
/3/ Orgán příslušný k vydání cestovního dokladu rozhodne nejpozději do 15 dnů ode dne zadržení cestovního dokladu o odnětí cestovního dokladu nebo o jeho vrácení.
Část čtvrtá
Povinnosti občanů a vysílajících organizací
§ 23
/1/ Držitel cestovního dokladu je povinen jej chránit před ztrátou, odcizením nebo poškozením.
/2/ Cestovní doklad, který pozbyl platnosti, jsou držitelé nebo vysílající organizace povinni neprodleně odevzdat orgánu příslušnému k jeho vydání.
/3/ Cestovní doklad vydaný ke služební cestě je držitel povinen odevzdat neprodleně po návratu do republiky vysílající organizaci, která zajistí jeho řádné uložení a zabezpečí jej proti zneužití.
/4/ V případě úmrtí držitele cestovního dokladu nebo jeho prohlášení za mrtvého, odevzdá cestovní doklad orgánu příslušnému k jeho vydání ten, kdo o držitele pečoval nebo vypravoval jeho pohřeb.
§ 24
/1/ Ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu vydaného k soukromé cestě nebo k trvalému pobytu v zahraničí ohlásí držitel neprodleně orgánu příslušnému k jeho vydání, popřípadě nejbližšímu útvaru Sboru národní bezpečnosti.
/2/ Ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu vydaného ke služební cestě do zahraničí ohlásí držitel neprodleně nejbližšímu útvaru Sboru národní bezpečnosti a vysílající organizaci.
/3/ Ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu v zahraničí ohlásí držitel nejbližší československé diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu; po návratu do republiky postupuje podle odstavce 1 nebo 2.
/4/ Kdo najde cizí cestovní doklad, je povinen jej neprodleně odevzdat nejbližšímu útvaru Sboru národní bezpečnosti nebo orgánu, příslušnému k jeho vydání.
§ 25
/1/ Ke statisticko-evidenčním účelům mohou orgány pasové kontroly vyžadovat při překračování státních hranic vyplnění statistického listu.
/2/ Občan mladší 15 let, který není držitelem vlastního cestovního dokladu a je zapsán v cestovním dokladu svého rodiče, může být zapsán ve statistickém listu rodiče.
/3/ Za občana mladšího 15 let a občana, který není způsobilý vyplnit statistický list, splní tuto povinnost jeho zákonný zástupce nebo jiný občan, který jej doprovází.
/4/ Federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí stanoví vyhláškou, které údaje budou občané ve statistickém listu uvádět.
Část pátá
Sankce
§ 26
/1/ Přestupku na úseku cestování do zahraničí se dopustí ten, kdo
a/ překročí státní hranice republiky bez platného cestovního dokladu,
b/ zdržuje se v zahraničí bez platného cestovního dokladu vydaného podle tohoto zákona,
c/ překročí s platným cestovním dokladem státní hranice republiky mimo hraniční přechod určený pro mezinárodní cestovní styk, pokud mezinárodní smlouva, jíž je republika vázána, nestanoví jiný způsob překračování státní hranice,
d/ provede neoprávněně změny v cestovním dokladu,
e/ uvede nepravdivé nebo neúplné údaje v žádosti o vydání cestovního dokladu, prodloužení doby platnosti nebo o provedení změny v něm,
f/ maří výkon rozhodnutí o odnětí cestovního dokladu,
g/ ztratí, poškodí, zničí nebo zneužije cestovní doklad,
h/ neodevzdá cestovní doklad, který pozbyl platnosti,
ch/ neodevzdá neprodleně po návratu do republiky vysílající organizaci cestovní doklad ke služební cestě,
i/ neohlásí ztrátu nebo odcizení cestovního dokladu,
j/ neodevzdá nalezený cestovní doklad,
k/ odmítne vyplnit statistický list, je-li o to požádán orgánem pasové kontroly.
/2/ Za přestupek lze uložit
a/ pokutu do výše 1000, - Kčs u přestupků uvedených v odstavci 1 písm. b) až k);
b/ pokutu do výše 5000, - Kčs u přestupků uvedených v odstavci 1 písm. a) až g).
/3/ Jinak o přestupku a jeho projednání platí obecné předpisy [Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), vyhláška č. 61/1961 Sb., o blokovém řízení, ve znění pozdějších předpisů.].
§ 27
/1/ Organizaci lze uložit pokutu do výše 5000, - Kčs, jestliže
a/ provede neoprávněně změny v cestovním dokladu ke služební cestě,
b/ uvede nepravdivé nebo neúplné údaje v žádosti o vydání cestovního dokladu ke služební cestě, prodloužení doby platnosti nebo o provedení změny v něm,
c/ maří výkon rozhodnutí o odnětí cestovního dokladu ke služební cestě,
d/ nezajistí řádné uložení cestovního dokladu ke služební cestě a nezabezpečí jej proti zneužití,
e/ ztratí, poškodí, zničí nebo zneužije cestovní doklad ke služební cestě,
f/ neodevzdá cestovní doklad ke služební cestě, který pozbyl platnosti.
/2/ Pokutu lze vysílající organizaci uložit do jednoho roku ode dne, kdy k porušení právní povinnosti došlo. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
/3/ Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, platí v řízení o uložení pokuty obecné předpisy o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb.].
§ 28
/1/ K projednání přestupků uvedených v § 26 odst. 1 a k ukládání blokových pokut a k projednání protiprávních jednání organizací uvedených v § 27 odst. 1 jsou příslušné orgány pasové služby a cizinecké agendy federálního ministerstva vnitra.
/2/ Pokuty mohou vymáhat finanční správy příslušné podle místa trvalého pobytu občana nebo sídla vysílající organizace, a to do tří let od právní moci rozhodnutí o jejich uložení. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu federace.
§ 29
Při stanovení výše pokuty podle § 26 odst. 2 a § 27 odst. 1 se přihlédne zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání.
Část šestá
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 30
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a/ služební cestou cesta občana do zahraničí, na niž je vysílán vysílající organizací,
b/ soukromou cestou cesta občana do zahraničí, jestliže nejde o služební cestu nebo cestu za účelem trvalého pobytu v zahraničí,
c/ trvalým pobytem v zahraničí pobyt občana v zahraničí s úmyslem trvale se tam zdržovat s platným cestovním dokladem vydaným k tomuto účelu,
d/ vysílající organizací státní orgán, popřípadě jiná právnická osoba.
§ 31
Ustanovení tohoto zákona se přiměřeně vztahují i na osoby bez státní příslušnosti, které mají trvalý pobyt v republice.
§ 32
Na rozhodnutí, kterými se vydávají cestovní doklady, provádějí změny v těchto dokladech nebo se prodlužuje doba jejich platnosti, se nevztahuje § 47 správního řádu, jestliže se žádosti vyhoví v plném rozsahu. Odvolání proti rozhodnutí o odnětí cestovního dokladu nemá odkladný účinek.
§ 33
Proti pravomocným rozhodnutím, jimiž bylo zamítnuto vydání cestovního dokladu, provedení změny v tomto dokladu nebo prodloužení doby jeho platnosti nebo proti rozhodnutím o odnětí cestovního dokladu, lze podat opravný prostředek k soudu. [§ 244 až 250 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.]
§ 34
Cestovní doklady vydané podle zákona č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech, se považují za vydané podle tohoto zákona.
§ 35
Zrušují se:
1. zákon č. 63/1965 Sb., o cestovních dokladech,
2. vládní nařízení č. 114/1969 Sb., jímž se stanoví, v kterých případech může být vydávání cestovního dokladu odepřeno,
3. vyhláška ministerstva vnitra Československé socialistické republiky a ministerstva zahraničních věcí č. 44/1970 Sb., kterou se provádí zákon o cestovních dokladech, ve znění vyhlášky č. 142/1971 Sb. a vyhlášky č. 7/1980 Sb.,
4. nařízení ministra vnitra ČSSR č. 22 ze dne 28. června 1971, kterým se povolují úlevy z ustanovení § 10 vyhlášky ministerstva vnitra ČSSR a ministerstva zahraničních věcí č. 44 ze dne 13. 4. 1970, jehož vydání bylo oznámeno v částce 18/1971 Sb.,
5. nařízení ministra vnitra ČSSR č. 33 ze dne 14. srpna 1972, kterým se povoluje úleva z ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky ministerstva vnitra ČSSR a ministerstva zahraničních věcí č. 44 ze dne 13. dubna 1970, jehož vydání bylo oznámeno v částce 22/1972 Sb.
§ 36
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.
Důvodová zpráva
Všeobecná část
Politické změny v Evropě a realizace závěrů vyplývajících z helsinského procesu jsou provázeny i výrazným nárůstem kontaktů mezi občany, organizacemi i státními orgány v celosvětovém měřítku. Cestování do zahraničí a pobyt v zahraničí za účelem turistiky, studia nebo zaměstnání jsou proto předmětem trvalého zájmu čs. veřejnosti. Odpovídající legislativní zakotvení práva občana na vycestování z republiky a na návrat do vlasti je třeba považovat za prvořadý úkol.
Dosavadní obecně závazná právní úprava cestovních dokladů je obsažena zejména v zákoně č. 63/1965 Sb., v nařízení vlády č. 114/1969 Sb. a ve vyhlášce č. 44/1970 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Uvedená úprava je z velké části spojena s obdobím tzv. normalizačního procesu, jehož součástí bylo i omezování možností občanů k vycestování, popřípadě trvalému pobytu v zahraničí. Základními zásadami této úpravy bylo zejména individuální povolování cest do nesocialistických států a široké možnosti správního orgánu k odepření vydání cestovního dokladu s odvoláním na státní zájmy nebo jiný blíže nedefinovaný obecný právní pojem. Vlastní uplatňování právní úpravy bylo navíc značně podvázánu zásadami pro povolování cest a vystěhování čs. občanům (usnesení vlády ČSSR č. 151/1977), které v praxi jednoznačně orientovaly rozhodování příslušných správních orgánů. Za základní nedostatek dosavadní úpravy je třeba rovněž považovat okolnost, že v zákonné rovině absentuje zásadní úprava práv a povinností občanů a orgánů státní správy.
Zásadně nevyhovující stav na úseku právní úpravy cestovních dokladů si vyžádal přijetí řady opatření k usměrnění pasové praxe. Nejvýznamnějším z těchto opatření bylo zrušení institutu výjezdních doložek, které přijala vláda ČSSR v prosinci 1989. Neodkladným úkolem je proto přijetí zákonné úpravy, která by korespondovala dosaženému stavu vývoje naší společnosti, zabezpečila práva občanů na tomto úseku, a vytvořila předpoklady pro efektivní působení příslušných orgánů státní správy. Nezbytným požadavkem je, aby tato úprava v plném rozsahu respektovala mezinárodní závazky, které ČSFR přijala zejména v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a v rámci helsinského procesu.
Předkládaná úprava vychází z předpokladu, že právo občana na vycestování z republiky a na návrat do vlasti bude konstituováno v nové Ústavě.
Návrh zákona důsledně prosazuje princip, že právo občana na vydání cestovního dokladu může být omezeno jen na základě zákonem konkrétně stanovených podmínek formulovaných v intencích příslušných mezinárodních závazků.
Nová úprava rovněž zjednodušuje dosavadní uplatňování státní správy na úseku cestovních dokladů, zejména odstraněním nadbytečných administrativních požadavků dosud vyžadovaných, například v souvislosti s podáním žádosti o vydání cestovního dokladu.
Návrh zákona obsahuje výslovnou úpravu práv a povinností občanů a organizací souvisejících se správou cestovních dokladů, kterou současná úprava postrádá.
Nová úprava má být v souladu s ustanovením čl. 26 ústavního zákona o čs. federaci přijata jako zákon Federálního shromáždění a bude upravovat problematiku cestovních dokladů komplexně.
Přijetí zákona a jeho realizace si nevyžadují žádné požadavky na bilanci pracovních sil ani zvýšení finančních nákladů; úkoly s ním spojené budou zabezpečeny ze stávajících rozpočtů federálního ministerstva vnitra a federálního ministerstva zahraničních věcí.
ZVLÁŠTNÍ ČÁST
Část první
Základní ustanovení
K § 1
Předmět navrhované zákonné úpravy je patrný již z jejího názvu. V tomto ustanovení je vyjádřen účel nové úpravy - zabezpečit právo československých státních občanů svobodně vycestovat do zahraničí a právo na návrat do republiky.
K § 2
Základním předpokladem realizace práva československého státního občana na vycestování do zahraničí je platný cestovní doklad vydaný podle tohoto zákona.
Dále je stanoveno právo československého státního občana na návrat do republiky, které plně koresponduje čl. 12 odst. 4 Mezinárodního paktu o občanských politických právech.
Navrhuje se zásada, která vylučuje možnost nekontrolovatelného překračování státních hranic mimo hraniční přechody určené pro mezinárodní cestovní styk. Toto pravidlo může být prolomeno mezinárodní smlouvou stanovící odchylný režim - tj. možnost překračování státních hranic i mimo uvedené hraniční přechody, a to zejména za účelem výkonu specifických prací prováděných na československých státních hranicích (zeměměřické, vodohospodářské apod.), nebo realizace tzv. malého pohraničního styku (v současné době je tento institut smluvně upraven s Polskou republikou, Maďarskou republikou a SSSR).
K § 3
Toto ustanovení zakotvuje obecně uznávanou zásadu, podle níž jsou cestovní doklady majetkem státu, který je vydává. Výjimka z této zásady umožňuje, aby se ČSFR mohla stát smluvní stranou mezinárodních úmluv, které přiznávají vlastnické právo ke specifickým cestovním dokladům jejich držitelům (např. Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 108 z roku 1958 o národním průkazu námořníkovy totožnosti).
K § 4
Ustanovení obsahuje výčet cestovních dokladů vydávaných příslušnými československými orgány. Zahrnuje všechny cestovní doklady, jejichž opodstatněnost potvrdila dlouholetá praxe. V zájmu snížení rozsahu druhů cestovních dokladů ustanovení nepřebírá dosavadní "zvláštní pas", který byl vydáván především určitým profesním skupinám (pracovníci zahraničního obchodu, lékaři, pracovníci vyslaní na montáže), popř. k cestám do specifických teritorií (některé arabské státy apod.).
Dále se oproti platné úpravě navrhuje zrušení "cestovní přílohy k občanskému průkazu", která byla vydávána ve zkrácené lhůtě k cestám do stanovených socialistických států.
Zrušení uvedených dvou druhů cestovních dokladů koresponduje zásadě nové právní úpravy, podle níž je základním cestovním dokladem československého státního občana cestovní pas.
Na základě mezinárodních smluv mohou být vydávány i další druhy cestovních dokladů (průkaz pro překračování státních hranic, pohraniční propustka). Se zřetelem k tomu, že podmínky vydávání těchto cestovních dokladů stanoví příslušné mezinárodní smlouvy, postačuje v nové úpravě vytvořit pouze základní vnitrostátní právní předpoklady pro realizaci uvedených mezinárodně smluvních závazků.
K § 5
Osoby bez státní příslušnosti (tzv. bezdomovci) mají ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území ČSFR, postavení cizince. Se zřetelem ke skutečnosti, že mají trvalý pobyt na území ČSFR, jsou vybavováni i československým cestovním dokladem pro tyto osoby určeným - cestovním průkazem totožnosti. Na tento cestovní doklad vycestovávají z území ČSFR za účelem trvalého pobytu v zahraničí i bývalí českoslovenští občané, kteří byli propuštěni z československého státního svazku.
K § 6
Možnost zapisování dětí do cestovního dokladu rodičů se jeví jak z hlediska výkonu pasové agendy, tak i pro držitele dokladů jako praktická a efektivní. Z důvodu rychle se měnící podoby (zejména malých dětí) jsou nezletilcům do 15 let vydávány cestovní pasy s omezenou časovou platností, která ani není zpravidla prodlužována.
K § 7
Návrh výslovně uvádí základní údaje o totožnosti držitele cestovního dokladu a zároveň respektuje, ze některé druhy cestovních dokladů v souladu s mezinárodními zvyklostmi obsahují širší okruh údajů o totožnosti držitele dokladu.
Rozsah údajů o územní a časové platnosti je u jednotlivých druhů cestovních dokladů různý; vyplývá zejména z účelu, pro který je konkrétní druh cestovního dokladu vydáván.
Většina československých cestovních dokladů je vyhotovována ve dvou cizích jazycích. Cestovní doklady vydávané na základě mezi národních smluv, kterými je ČSFR vázána, jsou vydávány v jazyce českém event. slovenském a v jazyce státu druhé smluvní strany.
Oprávnění, podle něhož je svěřeno vydávání vzorů československých cestovních dokladů federálnímu ministerstvu vnitra v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí, koresponduje působnosti svěřené těmto resortům zákonem č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy.
K § 8
Cestovní pas je základním československým cestovním dokladem (univerzálního charakteru). Opravňuje občana jak k soukromým cestám, tak i k trvalému pobytu v zahraničí (v tomto případě je v něm vyznačován stát pobytu občana). Je vydáván i za účelem uskutečňování služebních cest osobám, které plní v zahraničí úkoly v zájmu vysílající organizace a nejsou držiteli diplomatického nebo služebního pasu. O vydání cestovního pasu pro tento účel žádá vysílající organizace (nikoliv jeho držitel). Jeho vydání podléhá zvláštnímu režimu (je vydáván ve zkrácené lhůtě; rozpočtové organizace jsou navíc osvobozeny od správního poplatku za jeho vydání).
Okruh držitelů diplomatických a služebních pasů, který vyplývá z mezinárodních zvyklostí, stanoví federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí prováděcí vyhláškou k tomuto zákonu.
Všechny druhy pasů mají neomezenou územní platnost; jejich časová platnost (po dvojím prodloužení - celkem 15 let) je omezována pouze v případech, jsou-li jejich držitelé mladší 15 let (z důvodu rychle se měnící podoby).
K § 9
Cestovní průkaz a cestovní soupiska jsou svým charakterem specifické cestovní doklady s omezenou územní i časovou platností. Cestovní průkaz se vydává občanu v případě ztráty jeho cestovního dokladu v zahraničí k návratu do ČSFR nebo k uskutečnění jednotlivé cesty v případech, kdy není možno (z časového hlediska) vyhotovit občanu cestovní pas.
Cestovní soupiska se vydává účastníkům zájezdů jako společný cestovní doklad opravňující k uskutečnění jednotlivé soukromé nebo služební cesty. Tento doklad bude vydáván zejména účastníkům školních zájezdů, sportovních nebo kulturních akcí.
K § 10
Důvody pozbytí platnosti cestovního dokladu obsažené ve stávající úpravě se ve výkonu pasové praxe zcela osvědčily, a proto jsou do navrhované úpravy tohoto institutu beze změn přejaty.
Část třetí
Vydávání, odnětí a zadržení cestovních dokladů
K § 11
Výkon státní správy ve věcech vydávání cestovních dokladů zabezpečuje ve smyslu ust. § 45 odst. 1 písm. a) zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy, federální ministerstvo vnitra. Z této zásady vychází koncepce, podle které vydávají československé cestovní doklady zejména orgány pasové služby a cizinecké agendy příslušné podle místa trvalého pobytu žadatele (resp. sídla organizace).