19. Je-li doba výplaty dávek omezena vnitrostátním zákonodárstvím, měla by být za stanovených podmínek prodloužena až do důchodového věku pro nezaměstnané osoby, které dosáhly stanoveného věku nižšího než věku důchodového.
20. Členské státy, jejichž zákonodárství poskytuje právo na léčebnou péči a podmiňuje ji přímo nebo nepřímo zaměstnáním, by měly usilovat o to, aby za stanovených podmínek bylo zajištěno poskytování léčebné péče nezaměstnaným osobám, včetně těch, je-li to možné, které nedostávají dávky v nezaměstnanosti, jakož i osobám na nich závislým.
21. Členské státy by měly za stanovených podmínek usilovat o zajištění toho, aby poživatelům dávek v nezaměstnanosti byla doba, po kterou jsou jim poskytovány dávky, vzata v úvahu
a/ pro získání nároku a případně pro výpočet dávek invalidních, starobních a pozůstalostních,
b/ pro získání nároku na léčebnou péči a nemocenské dávky v mateřství a rodinné přídavky po skončení nezaměstnanosti,
jestliže zákonodárství příslušného členského státu poskytuje takové dávky a podmiňuje je přímo nebo nepřímo zaměstnáním.
22. Členské státy by měly usilovat o přizpůsobení zákonných soustav sociálního zabezpečení, které jsou založeny na zaměstnání, zaměstnaneckým podmínkám pracovníků s kratší pracovní dobou. Takové přizpůsobení, uvedené v článku 25 úmluvy, by se mělo za stanovených podmínek vztahovat zejména:
a/ na minimální pracovní dobu a minimální výdělky potřebné pro nárok na dávky podle základní a doplňkové soustavy,
b/ na maximální výdělek pro výpočet dávek,
c/ na délku čekatelství pro získání nároku na dávky,
d/ na způsoby výpočtu peněžitých dávek, zejména důchodů, se zřetelem k výdělku a délce příspěvkového období, pojištění nebo zaměstnání,
e/ na právo na nesnížené minimální dávky a paušální dávky, zejména na rodinné přídavky.
23. Členské státy by měly usilovat o podporu opravdového porozumění pro strádání nezaměstnaných, zejména těch, kteří jsou nezaměstnáni po dlouhou dobu, a pro to, že potřebují dostatečný příjem.
IV. Rozvoj a zlepšení ochranných soustav
24. Vzhledem k tomu, že soustava na ochranu nezaměstnaných je u některých členských států v počátečním stadiu rozvoje a že jiné mohou posuzovat změny existujících soustav se zřetelem k měnícím se potřebám, mohou být po právu zaujaty různé přístupy k pomoci nezaměstnaným a členské státy by měly dát přednost především plné a otevřené výměně informací o programech pomoci nezaměstnaným.
25. Aby se dosáhlo alespoň norem stanovených v části IV /dávky v nezaměstnanosti/ úmluvy o sociálním zabezpečení /minimální norma/, 1952, členské státy, které zamýšlejí rozvinout svou soustavu ochrany proti nezaměstnanosti, by se měly řídit, pokud je to možné a vhodné, následujícími ustanoveními.
26. /1/ Členské státy by si měly být vědomy technických a administrativních obtíží, které s sebou nese plánování a zavádění mechanismů sociálního zabezpečení na odškodnění v nezaměstnanosti. Pro zavedení forem odškodnění v nezaměstnanosti ve formě výplaty dávek, které nejsou nezávazné povahy, měly by usilovat o splnění, pokud možno, následujících podmínek:
a/ zavedení a uspokojivý chod bezplatného veřejného zprostředkování práce, vybaveného sítí zprostředkovatelen, které mají dostatečnou administrativní způsobilost shromažďovat a analyzovat informace o trhu práce, registrovat nabídky zaměstnání a poptávky po něm a objektivně ověřovat nedobrovolnou povahu nezaměstnanosti příslušných osob,
b/ přiměřené zavedení jiných odvětví sociálního zabezpečení považovaných za přednostní ze sociálních a hospodářských důvodů a široké zkušenosti při jejich vedení, jako je například základní léčebná péče a odškodnění pracovních úrazů.
/2/ Členské státy by měly přednostně usilovat o splnění předpokladů uvedených v odstavci 1 shora, podporujíce dostatečně vysokou úroveň stálé zaměstnanosti, poskytující přiměřené mzdy a pracovní podmínky, zejména pomocí potřebných a vhodných opatření, jako je poradenství pro volbu povolání a odborná výchova, aby se tak na základě dobrovolnosti snáze dospělo k tomu, že kvalifikace pracovních sil na pracovním trhu odpovídá volným místům.
/3/ Mělo by se i nadále používat spolupráce a odborného poradenství Mezinárodního úřadu práce v zájmu podpory každé iniciativy přijaté členskými státy v této oblasti v případech, kdy se nedostává dostatečné vnitrostátní zkušenosti.
/4/ Jsou-li podmínky uvedené v odstavci 1 splněny, členské státy by měly, tak rychle, jak to jejich zdroje dovolí a jestliže je to nutné, po etapách zavést programy na ochranu nezaměstnaných, včetně mechanismů sociálního zabezpečení na odškodnění v nezaměstnanosti.
27. V případech, kdy podmínky uvedené v bodě 26. /1/ nebyly splněny, členské státy by měly dát přednost zvláštním opatřením na pomoc nejpotřebnějším nezaměstnaným v rozsahu, jak dovolují použitelné zdroje, a za podmínek vlastních každé zemi.
28. Členské státy, které založily státní zaopatřovací fond, by mohly přezkoumat možnost vyplácet pravidelně se opakující peněžité dávky majitelům účtů, jejichž příjmy byly přerušeny dlouhodobou nezaměstnaností a jejichž rodinná situace je povážlivá, aby se tak zajistily jejich základní potřeby. Výše takového příspěvku a doba, po kterou se vyplácí, mohou být omezeny podle okolností, zejména podle částky připsané na účet.
29. Členské státy by mohly rovněž povzbuzovat organizace zaměstnavatelů a pracovníků k zakládání pomocných fondů na podnikové nebo mezipodnikové úrovni. Ty by mohly být výhodně zaváděny v podnicích a na úsecích činnosti, které mají dostatečnou hospodářskou způsobilost.
30. Členské státy, jejichž právní předpisy ukládají zaměstnavatelům platit odstupné pracovníkům, kteří ztratili své zaměstnání, by měly zvážit opatření, aby zaměstnavatelé nesli společně odpovědnost vytvořením fondu financovaného příspěvky zaměstnavatelů, aby se tak zajistilo vyplácení takového odstupného dotyčným pracovníkům.