Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Milanovi Čičovi,
spravodajcovi za výbory Snemovne ľudu a teraz prosím
poslanca Jaromíra Patočku, aby predniesol spravodajskú
správu za výbory Snemovne národov.
Společný zpravodaj výborů SN J. Patočka:
Vážený pane předsedající,
vážení kolegové, myslím, že
to, co naše Federální shromáždění
po sobě zanechá a co je jedním ze skutečných
historických počinů, je otázka restitucí,
když jsme odstranili křivdy napáchané
komunistickým režimem.
Otázka restitucí nebyla pojata nijak koncepčně
a začali jsme zprostředka čtyřista
trojkou, ale nakonec si myslím, že se to vcelku srovnalo.
Někde došlo k drobným opomenutím, která
máme ještě poslední možnost napravit.
Jednou z otázek je otázka nespravedlivého
přístupu k příslušníkům
praporu PTP. Osobně za Sněmovnu národů
plně tento návrh podporuji a doporučuji vám,
aby byl kladně přijat.
Předsedající místopředseda
FS J. Stank: Ďakujem poslancovi Jaromírovi Patočkovi.
Otváram rozpravu. Zatiaľ sú do nej prihlásení
poslanci Sokol, Senjuk a Motyčka. Ako prvý vystúpi
v rozprave poslanec Jan Sokol. Udeľujem mu slovo.
Poslanec SN J. Sokol: Pane předsedající,
vážení kolegové, vážené
kolegyně, při jednání a řešení
složitého problému restitucí, myslím,
že toto Federální shromáždění
přehlédlo jednu detailní, nicméně
křiklavou, nespravedlnost, u které bych vám
rád navrhl, jak ji odstranit. Je to záležitost
obdobná té, o níž jsme nedávno
jednali při novele zákona č. 229 o půdě.
Z restitucí, jejichž celkový obsah rozhodně
nemíním zpochybňovat ani rozšiřovat,
jsme totiž vyňali majetek získaný arizací
v období okupace. Nicméně na osoby, které
o tento majetek přišly, jsme zapomněli. Jedná
se o ty čs. občany, kteří získali
právoplatný nárok na vrácení
svých majetků zákonem č. 128 z roku
1946 Sb., případně dekrety 5 z roku 1945
a 12 z roku 1945, které jim přiřkly nárok
na vrácení neprávem zabavených majetků,
a to s tříletou promlčecí lhůtou.
V těch případech, kdy tito občané
svůj nárok uplatnili, ale řízení
nebylo do 25. února 1948 ukončeno, byl jejich nárok
neprávním způsobem přerušen.
Stalo se tak zejména zákonem 79 ze 7. 4. 1948, kdy
byly do tohoto zákona zavedeny úpravy, které
dovolily v podstatě z libovolných důvodů
vydání věci odmítnout. Je to případ,
kdy právě tímto opatřením byla
přerušena rehabilitace osob a domnívám
se, že to, co chci navrhnout, nevybočuje z rozhodného
období. Jedná se tedy o ty případy,
kdy zákonný nárok na majetek, uplatněný
prokazatelně našimi občany v období
po II. světové válce nebyl vyřízen
do 25. února 1948 a naopak uvedenou novelou vlastně
zrušen.
Můj pozměňující návrh
má tři články. Za prvé v §
6 se doplňuje nový odst. 2, který zní:
"Povinnost vydat věc se vztahuje i na ty případy,
kdy byl uplatněn nárok na vydání věci
podle zákona č. 128/46 Sb., o neplatnosti některých
majetkově právních jednáních
z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti
a z jiných zásahů do majetku scházejících
nebo podle dekretu 5/45 o neplatnosti některých
majetkově právních jednáních
z doby nesvobody a o národní správě
majetkových hodnot Němců, Maďarů,
zrádců a kolaborantů a nebo podle dekretu
prezidenta republiky č. 12/45 Sb., o konfiskaci a rozdělení
zemědělského majetku Němců,
Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel
českého a slovenského národa, avšak
řízení o vydání věcí
nebylo do 25. února 1948 ukončeno."
Článek druhý, odst. 1: "Lhůta
pro podání výzvy oprávněnou
osobou v případech uvedených v čl.
1 se stanoví 6 měsíců ode dne účinnosti
tohoto zákona. Neuplatněním nároku
ve lhůtě nárok zaniká."
Odst. 2: "Lhůta pro uplatnění nároku
u soudu v případech uvedených v čl.
1 se stanoví 1 rok ode dne účinnosti tohoto
zákona".
Odst. 3: "Lhůta pro podání žádosti
o finanční náhradu se stanoví 1 rok
ode dne účinnosti tohoto zákona."
Článek 3: "Ustanovení tohoto zákona
mohou být důvodem k obnově řízení
u pravomocných soudních rozhodnutí, vydaných
před dnem účinnosti tohoto zákona."
Vážené Federální shromáždění,
jedná se o malý počet případů,
kde však v současné době nevyváženost
restitučních opatření bije do očí.
Prosím, abyste náš návrh podpořili.
Děkuji vám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem pánu Sokolovi, teraz môže vystúpiť
pán poslanec Senjuk, pripravia sa páni poslanci
Motyčka a Florián.
Poslanec SN R. Senjuk: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, hluboce se omlouvám,
že z tohoto místa k témuž zákonu
hovořím již počtvrté v tak krátkém
časovém intervalu, jako jsou dva roky volebního
období. Přesto se domnívám, že
je to nezbytně nutné.
Především bych chtěl vyjádřit
plnou podporu tisku 1477 kolegů pana ing. Rajniče
a ing. Krištofíka a ing. Voleka. Domnívám
se, že konečně počtvrté by bylo
vhodné jistou úpravu v oblasti příslušníků
PTP udělat. Upozorňuji, že tyto úpravy
byly navrhovány již před třičtvrtě
rokem při původním projednávání
původní novely zákona č. 87/91 Sb.
Nicméně se domnívám, že je opět
příležitost napravit některá
technická nedopatření v tomto zákonu,
kvůli kterým dochází opět a
zřejmě ta situace bude i nadále - spoluvlastnictví
fyzické osoby a státu.
Mám pouze šest pozměňovacích
návrhů, které vycházely z analýzy
neprůchodnosti předkládaných novel
zákona č. 87/91 Sb. Všechny pozměňovací
návrhy buď toto plénum přijalo jako
součást zákona, nebo našly plnou podporu
vlády při navrhovaných následných
úpravách zákona č. 87/91 Sb. V žádném
případě neotvírám ani nenavrhuji
problematiku emigrace, nenavrhuji rozšíření
oprávněných osob na převody, kdy věc
byla převedena z vlastnictví fyzické nebo
právnické osoby na stát, nebo jinou právnickou
osobu. Toto považuji za nepřípustné,
nenavrhuji to.
Navrhuji pouze zařadit nový článek
1 v následujícím znění a ostatní
články tisku 1477 příslušně
přečíslovat. Článek 1 by se
skládal z následujících bodů:
Bod 1. V § 3 zařadit nový odstavec 4 ve znění:
"Oprávněnou osobou je také účastník
nebo společník obchodní společnosti
složené výhradně z fyzických
osob, jejíž věc přešla do vlastnictví
státu v případech uvedených v §
6. Ustanovení odstavce 2 platí obdobně. Nelze-li
zjistit výši podílu jednotlivých účastníků
nebo společníků, má se za to, že
jsou oprávněni rovným dílem."
Toto ustanovení odblokuje a umožní převést
do soukromého vlastnictví veškeré majetky,
které jsou zatím blokovány zákonem
č. 427/90 Sb., o malé privatizaci.
Druhý bod. V § 5 poslední větu nahradit
textem: "Pokud uplatnily nárok na vydání
věci jen některé oprávněné
osoby, vydá se jim věc celá. Ustanovení
§ 3 odstavce 4 poslední věty se použije
přiměřeně."
Třetí bod. V § 6 odst. 1 k) se za slova "v
rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy"
vkládají slova "podle zákonných
norem přijatých v rozhodném období
nebo...".
Čtvrtý bod. V § 6 odst. 1 i) se za slova "pokud
věc existuje a" vkládá text "nebyla
vyvlastněna pro zajištění provozu orgánů
státní správy, těžbu vybraných
nerostů, dopravy, zdravotnictví, školství,
sociální péče nebo...".
Upozorňuji, že tento pozměňovací
návrh je také součástí usnesení
výborů pro plán a rozpočet č.
226. Je obsažen, byl schválen oběma výbory,
jak Sněmovny lidu, tak Sněmovny národů.
Zřejmě výbory ústavně právní
neuznaly za vhodné zařadit tuto problematiku do
daného zákona.
Totéž se vztahuje i k následnému předposlednímu
pozměňovacímu návrhu, tedy bod pět.
Článek 1 v § 8 odst. 3 za text doplnit větu:
"Toto ustanovení se vztahuje pouze na zastavěné
plochy, a to v případě, že bylo vydáno
stavební povolení. Ostatní pozemek je v souvislosti
s užíváním nové stavby možné
zatížit věcným břemenem."
Poslední pozměňovací návrh
je, aby v článku 2 - v původním tisku
1477 článek 3 - se doplnil bod 3 ve znění:
"Nároky, které zakládá článek
1, je možné uplatnit do 30. 7. 1992." Varianta
II toto datum mění na 30. 8. 1992. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem, pán poslanec Senjuk. Ako ďalší
vystúpi pán poslanec Motyčka, pripravia sa
páni Florián a Šolc.
Poslanec SN L. Motyčka: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
ve stanovisku vlády v souvislosti s předloženým
návrhem zákona se doporučuje uvážit,
zda by nebylo vhodné předmět úpravy
rozšířit a výslovně zahrnout
mezi osoby rehabilitované podle tohoto zákona i
kněze a řeholníky. V tomto stanovisku se
říká, že je známou skutečností,
že v padesátých letech některé
represivní akce a následná internace kněží
a řeholníků měly stejnou povahu jako
pobyt v táboře nucených prací. Vláda
navrhuje pro řešení těchto nespravedlností
doplnit § 18 o nový odstavec, který zní:
"Řeholníkům a kněžím
internovaným v centralizovaných klášterech
s režimem obdobným táborům nucených
prací přísluší nárok na
odškodnění za dobu takové internace
v rozsahu § 17 odst. 2 zákona." Tento návrh
si osvojuji.
Druhý doplňující návrh, který
bych rád uplatnil, je k § 24 odst. 5. Navrhuji doplnit
větu: "Vyloučení studentů po
18. roce jejich věku ze studia na školách poskytujících
střední nebo vyšší vzdělání
je posuzováno pro účely tohoto zákona
jako vyloučení, ke kterému došlo v prvním
roce vysokoškolského studia se čtyřletou
dobou jeho trvání."
Odůvodňuji to tím, že § 18 odst.
2 zákona o mimosoudních rehabilitacích se
zrušuje rozhodnutí, jímž byli vyloučeni
ze studia studenti škol poskytujících střední
nebo vyšší vzdělání. Většinou
k tomu došlo těsně před maturitou, avšak
žádným způsobem se tato křivda
nezmírnila. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že těch
několik desítek studentů středních
škol, kteří byli před maturitou vyloučeni
ze studia z důsledku politické persekuce, si toto
odškodnění právem zaslouží.
Děkuji vám.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem. To bol pán poslanec Motyčka. Teraz
prosím pána poslanca Floriána. Je tu ešte
prihláška pána poslanca Šolca. Nikto ďalší
do rozpravy nie je prihlásený, až teraz pán
poslanec Patočka.
Poslanec SL S. Florián: Vážený pane
předsedající, milé kolegyně,
milí kolegové, pohled naší veřejnosti
včetně politiků a státních
úředníků na černé barony,
to je příslušníky PTP, je dosud silně
ovlivněn Švandrlíkovou stejnojmennou, ale humorně
laděnou a tím zlehčujícím způsobem
psanou, a proto zavádějící, byť
i čtivou a dnes populární knížkou
Černí baroni. V důsledku toho, díky
panu Švandrlíkovi, se při pracích na
zákonu č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,
s odškodněním příslušníků
PTP zprvu dlouhou dobu ani neuvažovalo a až v samotném
závěru přes určité úsilí
o pravdivé informování o tvrdé realitě
opaku se dospělo k citaci zákona, jíž
bylo dosaženo rehabilitace morální, avšak
rehabilitace hmotné v míře naprosto nedostatečné
a neuspokojující.
Navíc podle informací předsednictva Svazu
PTP z procesních obtíží dosud žádné
zvýšení důchodu z titulu zařazení
do PTP přiznáno ani nebylo. Svaz PTP je si plně
vědom, že výše odškodnění
obsažená v zákoně č. 87/91 Sb.,
neodpovídá objektivní míře
křivd způsobených příslušníkům
PTP, že není ani v relaci k odškodnění
jiných skupin obyvatelstva postižených komunistickým
režimem a že i samotný systém přiznaného
odškodnění je nevhodný a vytváří
neodůvodněné diference mezi jednotlivými
příslušníky PTP. Výše odškodnění
by měla být srovnatelná s příslušníky
táborů nucených prací a politických
vězňů, neboť charakter skutečných
příslušníků PTP byl opravdu vězeňský
jako československých gulagů.
Tyto skutečnosti mohu sám dosvědčit,
neboť patřím k početné skupině
našich občanů, kteří z důvodů
světonázorových, náboženských,
politických a sociálně třídních
byli opakovaně vylučováni ze studia a pracovali
v nejhorších dělnických kategoriích
nevyžadujících odbornou kvalifikaci a kteří
také patřili k mnohatisícové armádě
vojáků označených jako politicky nespolehliví,
kteří místo zbraní bojovali s krumpáčem,
sbíječkou, lopatou a po dvou letech byli přidrženi
na výjimečném vojenském cvičení
na dobu neurčitou v stejném nebo obdobném
pracovním zařazení.
Tak jsem měl možnost s řadou podobně
diskriminovaných z ideově politických důvodů
poznat a vykonávat s potomky živnostníků
a továrníků, se selskými synky od
15 roků věku i s kněžími do 58
roků řadu nekvalifikovaných a fyzicky náročných
profesí ve třech praporech PTP a na 18 vojensko-trestaneckých
pracovištích jako jsou kamenolomy, doly, staveniště
kanalizačních sítí vojenských
hřebčínů, budování vojensko-strategických
silnic a dalších objektů v odlehlém
terénu.
Po návratu do civilu následovala opětovná
diskriminace problémy s pracovním zařazením,
získáváním kvalifikace, šikanování,
překládání z místa na místo
z moci úřední, ztížení
možnosti pokračování ve studiu převážně
jen externí formou bez jakýchkoli nároků
na pracovní úlevy či výhody z titulu
studia při zaměstnání.
Český deník 21. 4. uvedl v článku
Terazky som majorom řadu jmen našich kolegů
poslanců a dalších ústavních
činitelů povýšených z titulu
rehabilitace do nejvyšších vojenských
hodností a že Terazky som majorom může
hrdě konstatovat i několik bývalých
vojínů.
Zůstává skutečnou záhadou náhlá
vojenskopolitická genialita těchto převážně
členů strany z 50. a 60. let.
Na straně jedné jsou tedy kolegové, kteří
nejdříve jako komunisté a významní
straničtí funkcionáři budovali socialismus
a s ním PTP a tábory nucených prací,
za pomoci politické moci ve školách násilně
prosazovali marxistický ateismus, na venkově socialistickou
kolektivizaci a na Slovensku socialistickou a internacionální
industrializaci, svou opozici potlačovali, v PTP a táborech
nucených prací převychovávali a dnes
realizují svou rehabilitaci mimo jiné i formou velmi
výrazných povýšení do vysokých
vojenských hodností - majorů a plukovníků.
Na druhé straně jsou politické oběti
padesátých a šedesátých let,
které po propuštění z PTP a táborů
jako mučedníci víry a svědomí
velmi obtížně získávali maturitní
vysvědčení a vysokoškolské diplomy,
kteří dosud jako prostí vojíni čekají
na svou rehabilitaci a aspoň symbolické vyjádření
své takřka celoživotní společenské
diskriminace, poškozování zdravotního,
materiálního i morálně duchovního.
Vyslovuji proto i za ně víru v náš právní
řád a v sociální spravedlnost i rozhodnutí
hlasovat pro přijetí návrhu zákona
i s navrženými doplňky, zvláště
dalšího odstavce v § 18 týkajícího
se řeholníků a kněží a
§ 24, který se týká vyloučených
středoškoláků před maturitou.
Žádám vás, vážení
pánové a milé dámy, abyste podle svého
svědomí, mravního citu a právního
vědomí přispěli svým hlasováním
k nápravě těchto věcí lidských
dopuštěných relativně i naší
vinou - mlčením či lhostejností nad
faktickými křivdami páchanými na osobách
v zákoně přesně definovaných.
Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedající,
dámy a pánové, vystoupení předkladatele
A. Rajniče, předsedy branného a bezpečnostního
výboru, by se dalo bez zaváhání označit
za vyčerpávající. Nerad bych, aby
toto klišé zmírňovalo dopad jeho skutečně
obsáhlé a podrobné zprávy. Ilustraci
k tomu podal můj předřečník,
kolega Florián. Přesto kdyby vojín Kefalín,
který nás v době totality desetiletí
bavil, měl prožít znovu všechna příkoří
a těžkosti příslušníků
PTP, pak by ten seriál byl delší než Dallas.
Chtěl jsem jen říci, že v období
padesáti let, kdy komunistický totalitarismus způsobil
mnoho křivd, lze rozdělit ty těžké
osudy našich spoluobčanů zhruba na dvě
etapy: do roku 1968 a od roku 1970 dál.
Je naprosto zřejmé, že ti první, už
proto, že jsou našemu hodnocení vzdálenější,
na to doplácejí. My jako členové branně
bezpečnostních výborů jsme od doby
asi před devíti měsíci, kdy kolega
Senjuk předložil rehabilitační novelu,
pracovali ve svých obvodech, a nejenom my, ale i vy, s
příslušníky PTP. Chci připomenout
jednu věc, že před těmi devíti
měsíci, kdy rehabilitační novela byla
rozšířena na řadu témat, jako
celek přijata nebyla, potom pozměňovací
návrh, který se týkal odškodnění
příslušníků PTP, tenkrát
přijat byl.
Přišel jsem připomenout, že tenkrát
přijat byl a dnes, kdy jsme se odhodlali napravit to, co
tenkrát naplněno nebylo, bychom rozhodně
tento bod měli podpořit znovu svou důvěrou.
Předsedající předseda SN M. Šútovec:
Ďakujem poslancovi Šolcovi, do diskusie je prihlásený
poslanec Patočka.